Hledání

45 854 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

pason
Naše 5000 km dlouhá měsíční cesta napříč Jižní Amerikou. Nejprve jsme jeli z Limy po transamerické dálnici pouští na poloostrov Paracas do rybářské vesničky Lagunillas. Odtud jsme podnikli lodní výlet k ostrovům Islas Ballestas na pozorování lachtanů, tučňáků a kormoránů.Cestou do Nascy jsme se stavili v Piscu, v destilerii národního nápoje. Další zastávkou byla laguna Huacachina uprostřed písečných dun. Zaplatili jsme si přelet nad záhadnými obrazci v poušti nedaleko Nazcy.Pak jsme zajeli k předinckému pohřebišti v Chauchille se zachovalými mumiemi indiánů. V noci jsme pokračovali dálkovým autobucem do Cuzca. Nad Cuscem je zajímavá incká pevnost z obrovských, přesně opracovaných a do sebe zapadajících kamenných bloků.Dalšími zajímavými místy byl Pisaq a Ollantaytambo. Posvátným údolím Urubamby jsme jeli vlakem do města s termálními pramenyAguas Calientes, sevřeného hlubokým údolím And, které je východiskem k bájné incké pevnosti Machu Picchu. Brzy ráno jsme vyrazili, nejprve jsme ještě vystoupali na Huana Picchu, poskytující nám netušené výhledy do okolí i na celý areál a vrcholy And. Pak jsme si prošli celý aleál Machu Picchu.Další zastávkou na naší cestě bylo koloniální Město Puno na jezeře Titicaca.Tady už jsme se pohybovali ve výškách 3500 m.n.m.Odtud jsme pluli na plovoucí rákosové ostrovy Islas Uros, za zde žijícími indiány.Další zajímavostí byly pohřební kamenné mohyly v Sillustani u jezera Umayo.Kolem jezera Titicaka jsme jeli k bolívijským hranicím a dále do pohraničního městečka Copacabana. Odtud jsme se dopravili lodí na ostrov Isla del Sol k celodennímu přechodu. Dalším místem naší cesty bylo nejvýše položené hlavní město na světě La Paz(3630 m.n.m.) Terénním autobusem jsme vyjeli četnými serpentinami k chatě pod vrcholem Chataltaya a vystoupali na její vrchol (5395 m.n.m.). Údolí s měsíční krajinou a pouštní vegetací Valle de la Luna bylo posledním místem v okolí La Pazu a v noci jsme se přesunuli dálkovým autobusem do Uyuni. Terénními auty jsme jeli solnou pouští ke kamennému ostrovu s gigantickými kaktusy. Staré hornické a kdysi nejbohatší město vysoko v horách se jmenuje Potosí. Těžba se tu provádí dnes stejným způsobem jako kdysi, když tu bylo stříbro. Dnes se tak těží ručně, bez techniky jen další kovy. Přes bílé město Sucré se španělskou koloniální architekturou jsme pokračovali do poklidného malebného městečka pod Andami Samaipata, kde byla naším cílem návštěva národního parku Amboro s unikátním systémem mlžného lesa a stromovými kapradinami, ale hlavně také tůra na hřebeny And a největší petroglyf na světě a obřadní skála předinckých kultur El Fuerte.Nejnáročnějším přesunem byla cesta terénním autobusem ze Santa Cruz stovky kilometrů po Trans Chaco Highway do Filadelfie v Paraguayi, protože cesta je blátivá, mnohde připomíná tankodrom.Na jednu noc jsme se zastavili v hlavním městě Asunciónu. Z vesnického ranče poblíž Bella Vista jsme vyrazili na památky Unesco, jezuitských misií Jesus a Trinidad. To už jsme se blížili k brazilsko-argentinské hranici. Tam se nachází v současnosti druhá největší vodní elektrárna na světě a největší a nejkrásnější komplex vodopádů Iguazú.Ten jsme navštívili jak z brazilské, tak argentinské strany. Odtud jsme se přesunuli letecky do olympijského Rio de Janeira. Vyjeli jsme si na Corcovado k soše Krista, odkud je nádherný pohled dolů na Rio, lanovkou na cukrovou homoli, zavítali i ho historického centra, ke stadionu Maracana a vykoupali jsme se na světoznámých plážích Ipenama poblíž našeho hotelu a Copacabana.
více  Zavřít popis alba 
5 komentářů
  • září až říjen 2016
  • 289 zobrazení
  • 3
ferys
velká cesta uruguay - argentina - chile - peru - bolívie - brazílie - paraguay
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • podzim 2013
  • 253 zobrazení
  • 0
verkab
Výstava Cesta života byla o životě rabína Jehudy Levy ben Becalela, známého jako rabi Löw, druhá výstava, kterou jsme navštívily byla plná zlatých předmětů předkolumbovské Jižní Ameriky a byla to veliká krása. Obě na Pražském hradě. Jako poslední jsme navštívily výstavu Terakotová armáda 1. čínského císaře Čchin Š´-chuang-ti, která byla ve velkém sále Lucerny, ale musím říct, že oboje pro nás bylo zklamáním, jak výstava, tak i Lucerna, čekaly jsme to lepší. Ale terakotoví vojáci vypadali moc pěkně :), ale k našemu zklamání se tam nemohlo fotit, narozdíl od předešlých výstav :( , takže další zklamání. Tak jsem aspoň vyfotila svého koupeného vojáka ;). Praha 27.8.2009
více  Zavřít popis alba 
  • 27.8.2009
  • 135 zobrazení
  • 0
jarapalec
Když jsem se poprvé před lety setkal s knihou Plavby sebevrahů, nikdy mě nenapadlo, že se někdy s podobným, navíc současně žijícím člověkem, setkám. Stalo se to díky paní Nině Ingrišové, manželce mimořádného muže Eduarda Ingriše, podrobně popsaného v této knize pro jeho odvážné 2 cesty na balzovém voru z Jižní Ameriky do Polynésie. Před ním se pokoušeli přeplout i ostatní "sebevrazi", uvádění v knize. Na jaře mě překvapila nabídka paní Niny pozvánkou na křest, snad podobného voru, zbudovaného léty zkušeným mořeplavcem Rudolfem Krautschneiderem. Toho jsem znal zase především z knihy Ivana Orla "Idioti na plavbě kolem světa", který s Rudou a dalšími obětavci postavili dřevěnou repliku Magalhaesovy lodi Viktorie a obepluli za 5 let zeměkouli (byli jsme na jeho přednášce). Bez velkých zkušeností, sponzorů a humbuků médií. Pouze svojí vytrvalostí a odvahou party lidí. (Před tím postavil mnoho jachet - převážně se živí jako dřevorubec, obeplul různá moře a svět- plul se 2 kamarády kolem Antarktidy: od jižní Afriky, Tasmánie a Jižní Ameriky). Podobně, zase sám s kamarády, s pomocí sponzorů, si postavil na koupeném starém statku v jedné české vesničce vor k přeplutí ne Pacifiku, ale Atlantiku. Z Evropy do Ameriky. A k tomu slavnostnímu křtu si pozval tu jemu nejváženější osobu - člověka, paní Ninu, protože jejího manžela si ze všech mořeplavců cení nejvíce. Ruda si na tento akt pozval jen pár svých nejbližších opravdových kamarádů z Polska, Slovenska a Čech. A zase bez okázalosti a médií.(Přesto se počet návštěvníků rozrostl.) Je to neobyčejný obyčejný člověk vyznávající pravidlo: žit a ne mít, což je pro něj ten největší přepych. A o tomto mimořádném zážitku jsem pořídil, snad drze, pouze až příliš málo amatérských fotek a nahrávek. Za to vděčím paní Nině, která byla nejvíc mile překvapena nápadem Rudy zřídit na svém statku "Náměstí Eduarda Ingriše", první v republice.

http://www.moreplavecruda.cz/uvodni-stranka
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 30.8.2014
  • 379 zobrazení
  • 0
inakus
Spoluzacky na sve velke vyprave po Jizni Americe zavitaly i do Chile kde jsem s nimi stravil par dnu behem cesty pres Valparaiso do oblasti priblizne 500 km na sever od Santiaga. Cesta mela kulturne/ prirodovedecky podtext.

Valparaiso je jedno z nejkrasnejsich Chilskych mest nachazejici se sto kilometru na zapad od Santiaga na pobrezi pacifiku. Je povestne svymi feniculary (vytahy), ktere vas vyvezou na kopce nad pristavem. Skutecne uchvatna atmosfera!

La Serena je jednim z nejstarsich sidel v Chile zalozena nekdy okolo roku 1550 spanelskymi dobyvateli. Nachazi se na sever od Santiaga v usti Valle Elqui, ktere je povestne svym piscem (slivovice z vinych hroznu). V Punta de Choros jsou zase tucnaci a tuleni. Moc fajn mista...a lidi!
více  Zavřít popis alba 
  • léto 2008
  • 147 zobrazení
  • 0
lotusesprit
USA - Death Valley National Park (Údolí Smrti), je údolí nacházející se ve Východní Kalifornii. Je to nejsušší, nejteplejší a nejníže položené místo Kalifornie, USA a celé Severní Ameriky. Zdejší solné jezero Badwater leží 86 metrů pod úrovní moře. Dne 3. července 2001 zde bylo naměřeno 57,1 °C, nejvyšší naměřená teplota v USA. Průměrné roční srážky jsou 50 mm. Údolí leží jihozápadně od pohoří Sierra Nevada ve Velké sníženině a na severním okraji poušti Mohave. Tvoří velkou část Národního parku Death Valley. Rozkládá se severojižním směrem mezi horským pásmem Amargosa na východě a Panamint na západě a pohoří Sylvania a Owlshead tvoří jeho severní a jižní hranici. Má rozlohu téměř 8000 km2. Údolí je téměř 230 kilometrů dlouhé a mezi 8 a 25 kilometry široké. Při troše štěstí tu narazíte na písečnou bouři, bohužel při ní nelze čekat rychlé vyjasnění a tak mnoho scenérijí zůstane skryto. V DV při potloukání se po nezpevněných cestách naleznete i pár opuštených měst a dolů. Časově náročnější je zdolání 3368m vysokého Telescope Peaku, trail je otevřen pouze v plné sezoně a na část co se dá vyject autem je opravdu potřeba offroad. I v DV se točila jedna epizoda TopGearu a právě na výjezdu na Telescope si vylámali zuby, mj. se v DV točilo hodně známých US velkofilmů.
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • březen 2012 až březen 2013
  • 73 zobrazení
  • 3
emikes
TRABANTEM Z AUSTRÁLIE DO BYSTŘICE
Eva Mikešková
Bystřice pod Hostýnem / Nejvtipnější český cestovatel vypráví o cestách tak, jak jste to ještě neslyšeli - lákal plakát na besedu s Danem Přibáněm. Reklama nelhala, bylo vyprodáno. Návštěvníci nelitovali vydat přes dvě stě korun za vstupenku, aby se spolu s karavanou žlutých trabantů vydali do Austrálie.
„Bystřici máme rádi a jezdíme sem už léta, a protože se k vám teď nějakou dobu nedostaneme, vzali jsme větší sál! Bystřice je narvaná, Vínoslivocemoravaslezsko tour právě začíná,“ zahájil cestoval svou šou v kinosále Sušil.
Dan Přibáň je autorem projektu Trabantem až na konec světa. Že to není možné? O opaku se přesvědčili nejen účastníci expedice, ale prostřednictvím dokumentu i diváci u televizních obrazovek. Trabantem už projeli střední Asii, Afriku a Jižní Ameriku. „Viděl jsem všechny filmy a chtěl jsem Dana vidět i naživo,“ radoval se třináctiletý Jakub Chlápek.
Mezinárodní expedice, která má o pár koleček navíc, si získala velkou popularitu. „Svět patří těm, co se nep……..Říkali nám, že to nejde a ono to jde,“ prozradil Přibáň. Poslední cestu přes Austrálii s nimi totiž v trabantech absolvovali i dva vozíčkáři. „Auto, ve kterém nebyla ni noha, a přesto jelo, to ještě nikdo nevymyslel,“ komentoval Přibáň.
Vtipnými hláškami a černým humorem dostal celé publikum. „Jsem nadšená, jak to mí podat. Pro sprosté slovo nejde daleko, ale jemu to prostě sedne,“ usmála se Jana Žaloudíková.
více  Zavřít popis alba 
  • 2.10.2017
  • 397 zobrazení
  • 1
jackal001
Southampton je město, samostatná správní jednotka a přístav na jižním pobřeží Anglie. Je nejbližším velkým městem poblíž oblasti New Forest a nachází se asi v polovině vzdálenosti mezi Portsmouthem a Bournemouthem. Southampton je centrem konurbace neoficiálně označované jako Greater Southampton.
Historie
I když nálezy potvrzují existenci osídlení v této oblasti z doby kamenné, první stálé sídlo bylo založeno Římany. Jmenovalo se Clausentum a bylo významným obchodním přístavem pro velká římská města Winchester a Salisbury.
Anglosasové přestěhovali centrum města přes řeku Itchen do jeho současné polohy a i v té době to byl významný přístav. Centrum osídlení se nacházelo v oblasti nyní označované jako St Mary's area a osada nesla jméno Hamwic, později Hamtun a ještě později Hampton.
Předpokládá se, že vikinský král Knut I. Veliký roku 1014 v oblasti Southamptonu porazil Ethelreda II. a byl zde také korunován. Prosperita přístavu byla ale zajištěna až po vpádu Normanů roku 1066, kdy se město stalo hlavním překladištěm na cestě mezi Winchesterem (tehdy hlavním městem země) a Normandií.
Ve 13. století s město stalo nejvýznamnějším přístavem země, především díky obchodu z vlnou. Roku 1417 byl postaven Wool House jako skladiště vlny pro obchod s Flandry a Itálií. Tato budova je nyní využita jako muzeum námořnictví a nachází se nedaleko Town Quay. Obsahuje také výstavu věnovanou lodi Titanic,která odsud odplouvala 10. dubna 1912 na svou osudnou plavbu.
Roku 1338 bylo město vydrancováno francouzským vojskem. Po tomto útoku byly vybudovány městské hradby, jejichž zbytky jsou viditelné dodnes. Pro nedostatek finančních prostředků na výstavbu opevnění bylo pro ochranu města použita kombinace hradeb a opevněných domů. Roku 1417 byla postavena God's House Tower, první účelová stavba pro dělostřelectvo postavená v Anglii. V současnosti zde sídlí muzeum archeologie.
Ve středověku se významným odvětvím rozvíjejícím se v Southamptonu stala stavba lodí. Roku 1447 se Southampton stal statutárním hrabstvím.
Roku 1553 byla vybudována King Edward VI Grammar School, střední škola pro chudé duchovní. Tato škola se zachovala jako výběrová, všeobecně vzdělávací škola do současnosti. Roku 1623 odsud vyplula loď Mayflower s poutníky (Pilgrim Fathers) do Ameriky. Od té doby byl přístav hlavním nástupním místem pro mnoho vystěhovalců ze starého světa do různých zemí světa nového – Ameriky, Austrálie, Kanady, Nového Zélandu a Jižní Afriky.
Stejně jako jiné luxusní zaoceánské parníky té doby, vyplul ze Southamptonu i parník Titanic. V Andrews Parku stojí památník posádce této lodi. Hned naproti se nachází pomník hudebníků z Titanicu. Velká část personálu na této lodi pocházela z města a jeho okolí a této tragédii je věnována i expozice v Muzeu námořnictví ve Wool Hall'. Od té doby je Southampton přístavem, z něhož vyplouvají další luxusní lodě – Queen Elizabeth II, Oriana a nedávno Queen Mary II.
Ve městě se nachází první stálý pomník věnovaný městem padlým v první světové válce. Byl vztyčen 6. listopadu 1920 a v té době obsahoval 1 000 jmen, které byly později doplněny na počet 2 008. Nachází se ve West Parku, naproti památníku Titanicu.
V průběhu druhé světové války bylo město terčem mnoha útoku a to jednak proto, že se jednalo o významný přístav tak i proto, že zde byly vyvinuty a vyráběny vojenské hydroplány. Zachráněna byla oblast starého města včetně Bargate – původně hlavní vstupní brány do města, často používaná jako symbol města. Jednou ze zachovaných výjimek je kostel svatého Michala, jehož centrální věž pochází z roku 1070 a německé letectvo ji používalo jako navigační bod.
více  Zavřít popis alba 
  • 5.7.2017
  • 21 zobrazení
  • 1
cernajan
Úterý 4.10. V pondeli po obědě vyrážíme na cestu do Santa Cruz dvěma vozy. Ukladame velka zavazadla a jedeme se podivat na náměstí. Kolem pul osmé nasedame do stareho dálkoveho autobusu, který nas ma prepravit pres 800km a také pres Bolivijskou a Paraguayskou hranici a take přes protidrogovou kontrolu. Zpocatku se zdala jízda docela normalni. Ale po prvni hranici se ztráci asfalt a namokly povrch meni nas autobus na terenni vozidlo. Obcas s nami uklouzne, jindy mu dojde dech a musi startovat znovu. Během jizdy roznasi druhy šofér večeři, snidani a jeste oběd. Zdárně se přibližujeme k našemu cili. Na křižovatce náš autobusek opoustime a nasedame do minibusu smerem Filadelfia, kterou na začatku 20. stoleti zalozila německá cirkevni skupina. Je tu krásný obchodni dům, banka, hotel s bazenem, park s muzeem...

Středa 5.10. Ráno míříme do muzea ve Filadelfii. Městecko založila křesťanská sekta Mennonitu na počatku 20. století. Cele muzeum je věnováno jejich cestě do tohoto ktaje. Jejich učení vychazi ze Švýcarska od Martina Lutera. Od křesťanské cirkve se jejich učení liší tim, ze se křti az dospělí a nikdy neváčci. A proto, ze Evropa byla samá válka tak putovali pres Prusko,Holandsko do Ruska kam je pozvala Kateřina Veliká. Ovšem nastupem Stalina se jen nekterym podařilo odjet vlaky do Pobaltskych republik, lodi do Jižní Ameriky a pořrece a železnicí do "zeleného pekla", jak se teto pusté krajině říká. Počatky nebyly lehké, mnoho jich zemřelo hlady, ale postupně vybudovali městečko, spřátelili se s indiany a zapojili je do práce. Jsou velmi milí a pokud vidi turistu, zjišťují odkud je a zda umi nemecky

Po oběde odjizdime autobusem už jen 8 hodin do Asuncionu. Okna autobusu jsou tak špinavá, ze ani nefotime. Kolem je plno pasouciho se dobytka, obcas koně a kozy. Jsou zde vytvoreny hranate rybniky jako napáječky. A směrem na vychod jsou misto stromů samé palmy..

Čtvrtek 6.10. Dopoledne si prohližime metropoli Asuncion, francouzskou architekturu a vládníi palác, kde je prave očekávaná velvyslanců Něemecka a Italie. Velmi zajímavá je návštěva imigracniho muzea. Zde jsou zaznamenany větsi presuny cizinců na tento kontinent. Češi se sem přistehovali ve větším množství v roce 1932. Jediny exponát, který muzeu venovali je největší kufr, co tam mají. Celkově ma toto městecko už slávu za sebou. Vse působí omšele a neupravene. Dřive sem zaplouvaly námořní lodě a odtud železnici dál do vnitrozemí.
Odpoledne nás čeka opet dlouhy přesun na jih Paraguaye do Hohenau. Nejprve 7 hodin dálkovym autobusem, pak hodinu linkovym a nakonec jedeme zbytek cesty na traktoru. Ve 23. hod. Jsme na místě.

Patek 7.10. Jsme ubytovani v Hohenau na farmě, jejíž mladý majitel ma Německé kořeny. Po snidani jedeme na korbě nakladacku na vylet do lesa a na jezuitske misie Jesús a Trinidat. Po prichodu do Jizni Ameriky vybudovali uzavřená městečka ve kterých indiany učili remeslum. Dali jim pudu a zajistili socialni zázemí. Asi po 60letech působení se zdalo spanelskemu králi, ze omezuji jeho moc a tak jezuity vyhnal. To co zustalo ze staveb nahlodal pouze zub času. Po obědě jsme miniautobusem vyjeli na prohlidku spojenou s ochutnavkou v závodě na zpracovani povzbuzujiciho napoje Yerba Maté v Bela Vista. Zakladatel byl opet Němec. Kvalitni caj se zklizi pri orezavce stromů a dozrává ve skladech 2roky.
Sobota 8.10. Přesunovy den. Ráno odjizdime z ranče na zastávku dalkoveho autobusu. Po několika hodinach jizdy přestupujeme na linkovy, který nás popovezl k hranicim. Po odbaveni přechazime most přes řeku Paraná.
a čekame na další autobus, který nas přiblíží do středu města. To už jsme v Brazilii a jdeme se ubytovat do hotelu, kde budeme spát 3noci.
Neděle 9.10. Byla výletová. Dopoledne vodopády Iguacu z brazilské strany - Ďáblův chřtán. Odpoledne prohlidka druhé nejvetsi přehrady Itaipú na světě postavené na třetí největší rece Jižní Ameriky.
více  Zavřít popis alba 
  • podzim 2016
  • 71 zobrazení
  • 0
slavek-m
Po více jak 4 hodinách v autě jsme se navečer dostali na místo - cílem bylo Green Swamp Preserve - jeden z nejbohatších ekosystémů v Severní Americe kypící životem na každém kroku. Zde zjistíte velmi rychle, kam se vám nedostal repelent. Komárů tu létá mraky - těch normálně velkých. A pak taky takové velké potvory, které teď subjektivně hodnotím jako několikacentimetrové. Což doopravdy byli! Např. Aedes albopictus (komár tygrovaný) je krásně zbarvený a více jak 2,5 cm dlouhý komár. Fotku jsem z pochopitelných důvodů neudělal. Kombinace vedra, dusna a komárů vás nenechává klidným.

Knihu, kterou jsem od Jima dostal (v minulém albu), je cenným souborem informací o tomto úžasném místě, a ze kterého jsem čerpal...

Green Swamp Preserve leží na jihovýchodě Severní Karolíny bylo kdysi 200 000 akrů lesnaté krajiny (dříve nazýváno The Great Green Swamp). Dnes se dochovalo jen cca 16 000 akrů. Toto místo se skládá z řídce rostoucích borovic bahenních (Pinus palustris, longleaf pine), stálezelených křovinatých rašelinišť. Velkou část borovic však tvoří také další dva druhy Pinus elliottii a Pinus taeda, které byly vysázeny v relativně nedávné době a slouží k těžbě dřeva. Poznat takovéto dva lesy od sebe není těžké - přirozený les tvořený borovicí bahenní je velmi řídký až téměř otevřená prostor, kdežto les tvořený dalšími dvěma druhy je hustěji rostlý a pro toto místo víceméně nepřirozený. Tyto velké změny započaly v 18. století a dnes jsme svědky jen pochroumaného obrazu toho, jak to tu kdysi mohlo vypadat. Původní porosty borovice bahenní tvoří specifický typ ekosystému známý v angličtině jako longleaf pine savannah - víceméně rovinatý ekosystém s řídce rostoucími stromy s bohatým travním podrostem. Podobný ekosystém se i zde nachází už jen ostrůvkovitě. Dříve prý tyto "savany" pokrývali 95% pobřežních planin od Virginie po Texas. Půda je zde chudá na živiny, což svědčí především masožravým rostlinám - najdeme zde celou řadu druhů. S některými z nich se zde v albu setkáme. Důležitým hráčem v udržená tohoto ekosystému v podobě, kterou má mít, jsou požáry. Dříve byly spouštěny údery blesků, dnes musí být zakládány úmyslně jako management lokality. Požár usnadní klíčení semen borovic a semenáče těchto borovic přežijí tyto relativně chladné a rychle se šířící požáry bez újmy. Řídce porostlé ostrovy savan jsou relativně suché a písčité, protože jsou mírně vyšší než okolní mokřady. Tyto mokřady jsou naopak bahnité s hustou vegetací. Začátkem 20. století dostaly tyto savany největší rány ve jménu pokroku a zisku. Podobně jako u nás docházelo ke kopání kanálů a vysoušení mokřadů a následná těžba dřeva (zároveň vysazování vhodnějších druhů stromů, než byly původní borovice bahenní), částečně pro přetvoření na obdělavatelnou půdu a farmy. Nové nepřirozené hustě sázené stromy tvoří stín a dochází k nevratnému poškození složení podrostu a ztráty výjimečné biodiverzity. Místa, která byla periodickými bažinami jsou nyní periodicky zcela suchá a požáry zapalují i tlusté vrstvy rašeliny, díky čemuž požáry trvají pár dní, ale týdny až měsíce a teplota ohně je pochopitelně mnohem vyšší. V současné době naopak jsou společnosti, které se snaží zbývající savany zachránit a udržují je v co nejpřirozenějším stavu. Přeměna "nových" lesů nazpět na savany s borovicí bahenní je proces pomalý a bude trvat desetiletí, ne-li déle, než dojde k obnově. Snad... Dalším problémem jsou nepůvodní a invazivní druhy - problém, který známe i u nás. Dalším problémem (a bohužel ne posledním), jsou "pytláci" vykopávající orchideje a masožravé rostliny pro svůj vlastní zisk...

Hlavním cílem v Green Swamp byly kromě masožravých rostlin především orchideje - dva zajímavě zbarvené vemeníky, které by možná ještě kvést mohly. Hodinu a půl jsme strávili blouděním, než jsme první kousky našli. To už do západu slunce zbývala hodina a světla rapidně ubývalo. Fotky jsou tu tedy nevalné kvality.

Orchideje jsou to žlutě kvetoucí vemeník Platanthera integra ( v anglické literatuře nazývaný spíše Gymnadeniopsis integra; Yellow Fringeless orchid) a oranžový fousatý Platanthera ciliaris (Yellow Fringed orchid). Nádherné druhy a oba už na odkvětu - 99% květů už osychalo a reznulo. S tím jsem tak nějak počítal, a přes to, jsem se rozhodl tu dlouhou cestu sem podstoupit. I tak jsou totiž nádherné a díky pro nás nezvyklé barvě velmi zajímavé. Orchidejí tu kvete samozřejmě mnohem více - především na jaře a začátkem léta. Kromě orchidejí je zde z botanického hlediska velkým lákadlem celá řada masožravých rostlin - mucholapky, špirlice, rosnatky, tučnice a bublinatky v celé řadě druhů. Bohužel teď koncem léta je tráva vysoká a nejen orchideje již nejsou v nejlepší kondici. O masožravky musíte spíš pomalu zakopnout, abyste je v tuto roční dobu v hustém a vysokém podrostu nalezli. Jedinou výjimkou je špirlice žlutá - vysoký druh který je díky barvě vidět i na větší vzdálenost. Za zmínku stojí i nádherné lilie, které mají teď optimum doby květu.

Z hlediska fauny jde také o bohatý biotop - kromě komárů jsme potkali několik druhů vážek a pavouků a jiných breberek vč. krásných anolisů (ještěrky). Za zmínku stojí pavouk nefila kyjonohá. Obrovský pavouk (samice) sedící uprostřed 1-2 metrové sítě natažené mezi řídce rostoucími borovicemi. Na dílku vidět není. Jen tak se prodíráte a najednou se vám objeví před obličejem. Nádherně zbarvený, ale umí nepříjemně kousnout pokud je vyprovokován. Obývá jih Severní Ameriky a Ameriku jižní a střední. U nás i v jiných státech bývá přezdíván jako banánový pavouk - což není jméno jen pro tuto nefilu, ale i jiné druhy tohoto rodu. Krom nefil tu mají i velké křižáky :-)
více  Zavřít popis alba 
173 komentářů
  • 22.8.2017
  • 101 zobrazení
  • 14
anves
Argentina, Chile, Bolívie, Peru-přednášela Iva Faltová.
Kategorie: dokumenty
více  Zavřít popis alba 
11 komentářů
  • 16.4.2015
  • 203 zobrazení
  • 2
kacnupi
  • červen 2016
  • 43 zobrazení
  • 0
vondev
více  Zavřít popis alba 
12 komentářů
  • 30.12.2013
  • 61 zobrazení
  • 0
bartot
..návrat žlutého cirkusu
více  Zavřít popis alba 
  • 26.8.2018
  • 17 zobrazení
  • 0
langhammerka
  • podzim 2017
  • 16 zobrazení
  • 0
2-beh
  • 30.7.2016
  • 260 zobrazení
  • 1
2-beh
  • 27.7.2016
  • 203 zobrazení
  • 0
2-beh
  • 26.7.2016
  • 214 zobrazení
  • 0
2-beh
  • 25.7.2016
  • 291 zobrazení
  • 0
2-beh
  • 22.7.2016
  • 292 zobrazení
  • 0
2-beh
  • 21.7.2016
  • 242 zobrazení
  • 0
2-beh
  • 20.7.2016
  • 268 zobrazení
  • 1
2-beh
  • 17.7.2016
  • 249 zobrazení
  • 1
karibikmonika
  • prosinec 2014 až leden 2015
  • 37 zobrazení
  • 0
reklama