Hledání: Vracov - Miroslav, 14.října 2012

Pro dotaz Vracov - Miroslav, 14.října 2012 jsme našli 2 873 výsledků.
AKCE -30 % s kódem
📅 Naplánujte
celý nový rok.

Využijte 30% slevu na všechny kalendáře!
Kód: Kalendare2021
Kalendare2021
svdvo
Z Dvořišťské ulice přes kruhový objezd ve Vlkovické ulici do ulice K Rokytce a z ní ke studánce Kyjská v Herdovské. Od studánky zkratkou do Třešňové ulice a po ní až k přemostění na Průmyslové. Pod mostem přecházím do Aloisovské, pak vlevo do Pokorného a odtud vpravo do Jahodnické ulice až za hrdlořezský hřbitov. Pak pokračuji z Jahodnické vpravo do Smrkové ulice a z ní úzkou Jasanovou uličkou ve strmém svahu do ulice Za mosty. V ulici podcházím viadukt na železniční spojce Libeň-Malešice a pokračuji až k mycí lince před vyústěním ulice Za mosty do Českobrodské. Odtud se vracím zpět k cestě na most přes Rokytku. Po pěšině na levém břehu Rokytky pokračuji k dalšímu mostu přes Rokytku a vlevo Hrdlořezskou ulicí přes náves k autobusové zastávce Pod Táborem na Českobrodské ulici. ROZPRACOVÁNO
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • minulý týden
  • 45 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
jirca6
Z plánovaného víkendu došlo nakonec jen na nedělní cour okolím osady Nemojov. K dokonalé idyle zimy chybělo jen sluníčko. Teplota na mínus sedmičce, bezvětří, ocelová obloha slibující další příděl sněhové nadílky. Od vrchu Křemešník přes místa zvané Hory jsem dorazil k Nemojovskému mlýnu. Kousek nad ním bývala na skále gotická tvrz, zvaná též Blažkův zámek. Patřila pánům z Vokova, zpustla v 16. století. Lesem mně pak cesta dovedla k potoku s kouzelným názvem Podlesník. Ano, z jedné strany prudký svah lesa, z druhé skalnatý břeh s náspem železnice, po které toho asi už moc nejezdí... Chvíli jdu po ní, pak podél těžbou obnažených skal. Nikde ani živáčka, krom lesní zvěře a překvapivě hodně ptactva. Sněhu místy až ke kolenům a božské ticho. Scházím zpět do údolí Nemojovského potoka. Při cestě pod lesem je malý židovský hřbitov, o kilometr dál ves Pavlov. Uprostřed je rozlehlý zámek, jehož soudobý stav a bohužel asi i budoucnost, rozhodlo jeho poválečné zemědělské využítí.
Cesta zpět k západnímu svahu vrchu Křemešník se vine pestrou krajinou políček, luk a remízků... začíná sněžit a na krajinu padá šero. Baterky mám dobitý, vracím se do civilizace....
více  Zavřít popis alba 
  • 17.1.2021
  • 48 zobrazení
emikes
Covidové hory
Eva Mikešková
Bystřice pod Hostýnem / Covid necovid, jednou je tu zas pořádná zima a ta se musí zažít. Mrazivá krása vytáhla snad každého ven. Největším lákadlem je sníh…to nezakáže ani PES. Lufťáci za ním musí z města ven a místní raději chodí po stezkách, kde není tolik lidu. Domů se vrací všichni vyzmrzaní, spokojení a příjemně unavení i přes problémy s přetíženou dopravou. Zimní příroda je nádherná, važme si toho, že si ji ve zdraví užíváme, epidemii navzdory.
Foto: Lubomír Štěpnička
Fotografie jsou z Tesáku.
více  Zavřít popis alba 
  • letos v lednu
  • 444 zobrazení
tondamach68
Jsou místa kam se opakovaně vracím,jsou zajímavé nebo ta místa mám rád 🤗
více  Zavřít popis alba 
11 komentářů
  • 10.1.2021
  • 27 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
jirca6
Je první lednový víkend, pár stupňů mrazu a všude sníh - no paráda. Po dvou letech mířím do oblasti Bílého potoka na Velkobítešsku. Nejprve na Maršovské jezírko, pak na soustavu malých vodopádů. Díky pravé zimě jsou hodně těžko dostupné, ale kousl jsem to a fyzicky jsem se jich dotknul. Po modré pak sestupuji do údolí Bílého potoka, kolem několika mlýnů, cestou necestou křižující bystřinu na odvážných lávkách. Na srubu v zátočině osádka není, odpočívám tedy v rozvalinách starého železářského hamru. Břehy jsou lemovány rozeklanými skalisky, zvláště v oblasti Výřích skal. Potkávám jen nahodilé poutníky a kusy srnčí zvěře. Je to příjemný vejšlap, hodně jiný od mé poslední letní návštěvy. Za mlýnem Ve žlebu odbočuji do Rokle Přibyslavického potoka. Ten je vlhký a zasmušilý celoročně, takže mechové příkrovy skal živí tisíce krápníků, voda spěchá přes tmavé kameny a padlé dřevo dolů do Bílého potoka a stíny stromů lámou slunko do bizardních obrazců. Vracím se zpět na soutok a mé kroky vedou na camp T.O.Rover. Tady dělám delší pauzu a vzpomínám na vydařený 75. potlach. Na fleku je uklizeno a v přístřešku vše potřebné pro vandrovníky. Po posezení u ohníčku zanechávám novoročenku a stoupám lesy a pak pláněmi Prostředních Haken do úžlabí Podhorky. Tuto potoční rokli si pro křížení zvolilo i množství lesních zvířat, je to pěkný kros. Bláto a špinavý sníh sklepávám ještě na lesní cestě Na Mazleně. Úděsný svah konči až v obci Braníškov. Slunce padlo za obzor a já na lávku přístřešku u zastávky. Ale až nohy povolí, zbydou pěkné vzpomínky.....
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 10.1.2021
  • 250 zobrazení
brondo
Slezské Beskydy - Naučná stezka prochází Vendryní, pak kolem starých vápenných pecí až na hranici s Polskem a okruhem se vrací zpět do Vendryně. Má sedm zastavení, věnovaných Vendryni, historii, památkám a přírodě. Trasa 5,74 km
více  Zavřít popis alba 
9 komentářů
  • 10.1.2021
  • 97 zobrazení
kajdule
Ráno jsem nemohla dospat. Jako když jedete na setkání se svou láskou.. Také, že ano. Příroda je má láska. Domluvily jsme si s Yvonkou silvestrovský výlet. Začátek v Kobylisích, přes Velkou skálu v Bohnicích, menhiry na Palírce, údolím potoka Haltýře a Pustou vinici, do Tróji a zpět do Kobylis. Obědváme housku a toast, svačíme cukroví. Paprsky sluníčka nás šimrají na tváři a Yvonka poutavě povídá o krocích dětství těmito místy.. Zcela znavena po 13 kilometrovém výletě městem i lesem se vracím domů, kde zmizím v teple peřiny. Až v 18 h přijdou sousedi, povídáme, připijeme na nový rok, děláme malý ohňostroj holkám a zmizíme zas v teple domova. O půlnoci si připijeme a z terasy pozorujeme zářící Prahu. Byl to vážně neobyčejný rok. Mnohé nám vzal, mnohé dal..
více  Zavřít popis alba 
  • 31.12.2020
  • 36 zobrazení
jirkadolejs
Ať je novej rok 2021 lepší než letošní, ať se vám plněj sny, ať máte dost sil na všechny povinnosti a radosti, který na nás čekaj, ať se sami nebo s pomocí bližních i cizích přenesete přes překážky, který vám život přinese, ať vás potká víc radostí než strastí a ať vám svět a lidi vrací, to co jim dáváte, ať už je to cokoliv ;-)
více  Zavřít popis alba 
6 komentářů
  • 31.12.2020
  • 27 zobrazení
jirca6
Letošní svátky vánoční jsou minulostí.... Proběhly ve zdraví, pohodě, ne úplně zimním počasí a silně ovlivněny epidemiologickou situací. Přesto došlo k tradičnímu mezisvátečnímu setkání a výstupu na vrch Jalovec. Rád přijímám pozvání kamarádů z Třebíče, sedám na ocelového oře a vyrážím za nimi. Účast je o poznání menší než v minulých letech. Přesto vyrážíme s úsměvem na štreku. Cestou mezi Podílky a pod Vrcholy odbočujeme a proti proudu potoka až Na Nivy. Všude tu bývaly lesy, teď zůstaly jen holiny. Zastavujeme se v místě bývalého lesního koupaliště pod Vápenicí a pak již stoupáme na vrchol Jalovce. Lyžařský areál i restaurace zejí prázdnotou. Děláme kratší svačinovou pauzu a v silném protivětru scházíme k samotě Hynkov. Celou cestu je o čem vyprávět a je veselo. U samoty, kde pobýval tramp Jarda Foltýnů, se k nám přidává Franta s kytarou. Kolem Hynkovského potoka scházíme na camp osady Ratov. Tady tradičně proběhne zapálení ohně, buřtobraní a veselice s trampskou písničkou. Goga na dvakrát rozdělává oheň, brzy naše řady rozšiřují kamarádi Simba a parta s Údolíčka, kteří se vrací zmrzlí z vandru. V družném kruhu hodujeme, vzpomínáme, zpíváme a mráz s větrem nás víc a víc choulí okolo ohně. je dobře slunko pomalu sklání hlavu nad obzor. Vyměňujeme si péefky, přání do nového roku a první parta vyráží na štreku. Před soumrakem odcházejí na dráhu i zbylí kamarádi. Já jedu opačným směrem, zůstanu ještě s ohněm, než dohoří a s měsícem v zádech se loučím s flekem. Bylo to hezké setkání, ahoj v novém roce.....
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 28.12.2020
  • 414 zobrazení
proradostsedm
Svinským krokem na Svinské skály

Prvně mě napadl tento název, ale kdo by si s odstupem času vzpomněl na žlutou výstrahu před větrem. Takže s ohledem do budoucna použit více výstižný název.

Ve zkratce - byl to Fičák s velkým F. Podrobněji jsem byl rád, že na rozdíl od minulé soboty kdy foukalo od severu - od Polska - tentokrát fičelo od jihu a to takovým způsobem, že stačilo roztáhnout ruce na plochu a vichr poponášel. Cestou cestu tam, která byla do kopce. Paráda. Na hřebenu nešlo o život, i když boční nárazy podrážely nohy, ale o výbavu. Kapesník, rukavice, vše co se pěkně nedrželo nebo nebylo nasazeno prostě ulétlo rychlostí zabraňující to dostihnout.

Po stopách Yettiho ... dle velikosti námrazy měl značný náskok ...
https://proradostsedm.rajce.idnes.cz/2020_12_05_S_ficakem_po_hrebenu_na_Svinske_skaly/1471569668

Zimní sluneční brýle chránili nejen před větrem, ale hlavně před ledovými úlomky námrazy na stromech, na zemi a kamenech. Tam to padalo často jako déšť a na tváři to nepříjemně píchalo. Jeden zmrazek přistál přesně doprostřed skla (plastu) brýlí.

Cestou zpět se směr větru nezměnil a abych se pohl byť z kopce z místa, musel jsem se hooodně předklonit do pádu a konečně se dařily kroky k návratu.

Na závěr cesty jsem si vzpomněl na pořad Bakaláři, který vysílala Československá televize. Jak pan Vladimír Menšík na závěr odkládal brýle na štos papírů. A mě napadl motiv na profilovou fotku na rajče. Často zmiňuji turistickou výbavu a dnes mi brýle ochránily zrak před zraněním, tož spolu s podsedákem použitelným i na ledové či sněhové přikrývce vzniklo vystihující profilové foto.

Plánovaná trasa:
https://mapy.cz/s/ravukahoho

Víceméně dodržena s tím, že zpět úplně poslední část místo po žluté jsem to vzal po silnici, kde nahoru lidé běželi či šli na běžkách a i po obojetných / kombi lyžích, dolů pěkně jeli.

V měkkém sněhu se šlo velmi svižně, bylo ho jen pár cm, takže se člověk nebořil, a těch 7 km/h na poslední fotce je reálných.

Komu neštymuje rozdíl cca 70 výškových metrů když jsem začínal a končil na stejném místě, pak je to novou verzí aplikace mapy.cz. Ve staré stačilo na otevřené mapě jednou kliknout někam na mapu a nahoře se objevil pruh Stopaře. V nové to tak není i jal jsem se hledat kam to soudruzi z NDR schovali. Mezitím jsem šlapal do kopce a rozdílek je na světě.

Paní na této fotce:
https://proradostsedm.rajce.idnes.cz/2020_12_05_S_ficakem_po_hrebenu_na_Svinske_skaly/1471569741
bych doporučil film:"S tebou mě baví svět", by viděla jak to má správně vypadat a kdo má tahat sáně. :-D

Byl jsem tam brzo a zpočátku málo lidí. Později a hlavně u Pramene Labe furt někdo coural. V tomto 1+0 bylo narváno jak tam tak i zpět a okolo prošlo mnoho dalších. Obdarovaná směs a hořká čokoláda potěšilo.
https://proradostsedm.rajce.idnes.cz/2020_12_05_S_ficakem_po_hrebenu_na_Svinske_skaly/1471569672

Toto byla čtvrtá návštěva Krkonoš v řadě a první kdy parkoviště nebylo placené, závory zvednuté. Předtím placeno od hodiny a mě to vycházelo na 120 Kč. Automat bere mince a papírové bankovky, vrací pouze mince. Takže plán zbavit se části 50-ti korun z pětistovky nevyšel a je to pěkná váha.

Nová navigace super jak v autě tak při turistice, v mrazu po cca 5,5 hodinách na mrazu (v kapse bundy) zůstal akumulátor na 70%. Na starém mobilu s novým aku zůstalo 14% a mobil hlásil, že je na pokraji vybití. S novým držákem do auta do větrací mřížky s bezdrátovou nabíjením jsem se cestou tam "vyhrál" než jsem to vyladil. Motorový úchop mobilu jsem fááákt špica.

Cestou tam v posledních 4 km stoupání ve dvou ostrých zatáčkách na palubce problikávala signalizace podklouzávání kol a nic příjemného to nebylo. Holt, sněhové řetězy pro jistotu sebou.

Cestou zpět jsem zastavil na spodním parkovišti Dolní Mísečky a když se tam zjevilo velké Audi, borec házel smyky a jezdil nahoru a dolů ... prostě velký kluk, velká hračka, tak na prázdném parkovišti jsem měl strach, že mě a ještě jednu paní trefí. Sluší se dodat, že když pak jel za mnou v koloně 5-ti aut ,první paní jela hodně pomalu a opatrně, tak se na mě "nelepil", nechával si dost velký odstup a nesnažil se předjet. Prostě se vyblbnul na parkovišti a byl klid na silnici. Tohle by potřebovalo udělat dost řidičů.

Kvíz na závěr. Stejná fotka na stejném místě s odstupem jednoho týdne. Najdi 10 rozdílů. :-D

https://proradostsedm.rajce.idnes.cz/2020_11_28_Po_ledu_do_Polska_na_Snezne_jamy/1470785877

https://proradostsedm.rajce.idnes.cz/2020_12_05_S_ficakem_po_hrebenu_na_Svinske_skaly/1471569737
více  Zavřít popis alba 
8 komentářů
  • 6.12.2020
  • 64 zobrazení
toulkyjendy
Po týdnu se vracím na nádraží v Mnichově Hradišti. Tentokrát mířím do Českého ráje a to konkrétně do Příhrazských skal, kde chci najít Sokolí polibky a byl jsem úspěšný.
více  Zavřít popis alba 
  • 28.11.2020
  • 92 zobrazení
hurrikan39
Kazdym rokem se vraci a nekdy kvete cely rok a nezbavis se ho, je ho stale dal vice a skace od sousedu k sousedovi.
více  Zavřít popis alba 
15 komentářů
  • 26.11.2020
  • 106 zobrazení
sophieschoice
Zkuste si představit muzeum, kde bude o ženách, které chodily s nacisty, o mužích, kteří kolaborovali a vraždili odpůrce nacismu. V muzeu budou nejen vzpomínky nacistických pohlavárů, ale i vzpomínky členů odboje. Nebo vyprávění dětí, které se nebály vojáků, ale kolaborantů. Zní vám to jako sci-fi? Asi bych si to taky myslela, pokud bych neviděla nově otevřené Muzeum okupace Besættelsesmuseet v Aarhusu, což je druhé největší město Dánska. Ta otevřenost, s jakou prezentují jednotlivé příběhy každodenního života, mě hodně zaujala. Můžete tady nahlédnout na důležitou kapitolu moderní historie z mnoha úhlů pohledu. Nikoliv podle ostré dělící linky: viníci a oběti, ale jinak. Ukázat nejen vzájemnou provázanost osobních i pracovních vazeb ve společnosti, v zaměstnání, ale i v rodinách. Nenabízet pouze konstatování: bylo to takhle, ale popostrčit návštěvníky k tomu, aby se zamysleli nad tím, že spousta situací nebyla tak jednoznačná, jak se na první pohled může zdát. V expozici je několik tzv. dilema míst.
Obyčejné černé magnetické tabule, kam každý může dát magnetku podle toho, co si myslí o daném problému. Na první přečtení to zní naprosto jednoznačně. Třeba otázka: je v pořádku, že Dánové za války obchodovali s Němci? Možná okamžitě řeknete, že není, ale…pak si čtete konkrétní příběhy a vyjádření a už to není tak jednoznačné. Nebo příběh jednoho z nejznámějších dánských kolaborantů, který se nadchl pro nacistické ideály a kvůli nim zavraždil desítky lidí. Je v pořádku, že byl po válce popraven? Jasné ano? Jasné ne? Mohlo by se zdát, že všechno se dá „snadno“ odsoudit z dnešní perspektivy, ale cílem této expozice rozhodně není soudit, ale zamyslet se nad konkrétními lidskými osudy během okupace i po válce.
Poprvé jsem Muzeum okupace viděla před třemi lety a bylo to zklamání. Vypadalo totiž úplně jinak než většina dánských muzeí, která jsou zajímavá obsahově i vizuálně. Tady byly leda řady vitrín s exponáty. Prošla jsem si ho s ředitelem Sørenem Tange Rasmussenem, který mi vyprávěl spoustu zajímavých příběhů. Jenže já jsem tehdy nedokázala poskládat ten obrázek každodenního života z těch všech exponátů. Současná expozice je naprosto jiná. Najednou tu nestojím bezradně mezi vitrínami, ale hltám jeden příběh za druhým a některé otázky mi budou ještě dlouho doznívat v hlavě. „Náš tým se zaměřil hlavně na to, že jsme chtěli ukázat rozmanitost života v Aarhusu. Pátrali jsme v dánských i v německých archivech. Dohledávali informace o jednotlivých obyvatelích města, abychom mohli přiblížit, jak se to tu změnilo. Co se dalo uvařit z potravin, které byly na příděl, jaká byla výuka na školách nebo jak místní reagovali na přítomnost německých vojáků,“ vyprávěl mi kurátor Martin Brandt Djupdræt, který mě tentokrát provázel muzejní expozicí. Tisíce střípků, které jsou poskládané do naprosto fascinující mozaiky, kde můžete chodit klidně dvě hodiny a pořád to bude málo. Rozhodně stojí za zmínku, že toto muzeum je soukromé a dotované nejen městem, ale také několika soukromými nadacemi, mezi ty největší patří obchodní dům v Aarhusu.
Návštěva tohoto muzea mě opět vrací k tomu, co se ptám stále dokola: kdy se dočkáme muzea moderní historie v Česku? Strašně nerada používám slovní spojení „Ani x let po revoluci nemáme tohle nebo tamto“, ale v tomhle případě je to přesně, co mi chybí! Muzeum moderní historie, kde se představí provázanost příběhů v naší zemi. Ano, bude stát hodně peněz, ale hlavní bude něco jiného: kdy už se konečně spojí síly kurátorů, historiků, výtvarníků a pedagogů? Inspirace tu je, ale stále se přešlapuje na místě a výsledek v nedohlednu…
více  Zavřít popis alba 
  • loni na podzim
  • 35 zobrazení
danap16
Jetřichovice jsou místem, kam se ráda vracím, jeho okolí je krásné v každém ročním období. Mariina vyhlídka byla uzavřena z důvodu rekonstrukce, na skalnaté suku její altánek chybí :-( , ale pouze dočasně, už brzy by skála měla být osazena novým altánkem v historickém stylu. Od Vilemíniny stěny k rozcestí Pohovka a Skalní kaple KNY, značenou stezkou Pfeifferův lesík na vyhlídku Treppenstein. Pěkný den :-)
Kategorie: krajinapříroda
více  Zavřít popis alba 
11 komentářů
  • 21.11.2020
  • 35 zobrazení
zahrada-na-vsi
Po loňském skoro požáru v MW se vracím ke klasické troubě, sanuju ve dvou krocích na podzim a před sezonou 120st na 20 min
více  Zavřít popis alba 
  • 13.11.2020
  • 25 zobrazení
hurrikan39
Hurricane ETA tancuje v Gulf of Mexico a stale se vraci Do Mexica, na Cubu, do Hondurasu a zpet k nam. Snad uz najde cestu na sever kde jiz na nej cekaji. Dnes rika ze preskoci Floridu a sup na Atlantik ale kdo vi kam se jeste podiva ma na to cely tyden. Tak se podivejte jak jsou palmy silne proti vetru. Nas domecek je situovany v takove zelene podkove takze jsme ze tri stran chraneni od vetru. Palmvy list vazi tak od 30 kg do 50 kg a jejich kvet od 50 kg do 80 kg. to je sila vetru s tim si tak pohravat. e
více  Zavřít popis alba 
13 komentářů
  • listopad 2020
  • 118 zobrazení
haranti1
Oslava Dušiček se váže k svátku Všech svatých, který připadá na 1. listopadu. V noci z 31. října na 1. listopadu slavili Keltové konec léta a nový rok, svátek Samhain. Samhain byl podle keltské tradice časem, kdy se duše zesnulých vrací domů a jejich příbuzní jim svítilnami z vydlabaných řep pomáhají na cestě do podsvětí. Na ochranu před zlými duchy se lidé převlékali do hadrů a malovali si obličeje. Památku věrných zemřelých zavedl roku 998 opat z Cluny, sv. Odilo († 1048), který se snažil pokřesťanštit pohanskou tradici. - Když jsme se kvůli nouzovému stavu a zákazu vycházení nedostali na své hroby, šli jsme se podívat na cizí.
více  Zavřít popis alba 
8 komentářů
  • 2.11.2020
  • 86 zobrazení
defenger
2020 10 29. - Cestou i necestou, podzimní Pálavou:

Barvy letošního podzimu a pracovní volno mne vylákaly v výletu na mé milované Pavlovské vrchy.
Ranním busem jsem dorazil do Pavlova a vyrazil na první z míst, kde jsem jeěte nebyl a to
archeostezku vedoucí z Archeoparku do Věstonic.

Bohužel stezka teměř neznačená, zpočátku i obtižně schůdná po deštích, tak musela pomoci navigace,
ale dobře jsem pak trefil známou Boži muku nad Pavlovem. Pokračuji po archeostezce a zastavuji se u
infopanelů, popisující dávné nálezy archologů v této lokalitě. Zastavim se u sochy Pálavského anděla lásky.

Pak se vracím a strmě stoupám ke zřícenině Divčích hradů. Cestou pcituji prvnikapky deště, ktery mě už bude
doprovázet po většinu dne (naštěstí jsem do špatného počasí vybaven). Na hradě zjištuji první novinky:
Hezký malovaný kaminek, fixem napasané vyznání lásky na hraním okně, zámečky lásky na zábradlí a také podivné
dřevěné kolo, jehož učel je mi záhadou. Zatím nikoho nepotkávam, takže jsem lehce v šoku, když se náhle vynoří
ztepilá bezkyně, jenž rychle mizí cestou k vrcholu.

Pokračuji k vrcholu Děvin, kde se pokochám vyhledy všemi směry, ale i výkopy sloužíci k uložení kabelu vysokého
napětí, jenž mají nahradit příslušné stožáry, hyzdící krajinu už od 40.let 20.st. Projdu okolo kamenného Strážce
střežícího strmou Soutěsku (s letmou vzpominkou na dávné časy, kdy jsme tudy projižděli k vrcholu s nakladními auty).

Po vydechnuti na upatí kopce, se opět škrábu na další vrchol. Podivat i nafotit rozhledy z místa, kde kdysi stával
hrad Neuhaus. Bohužel i zde jsou pozůstatky vandalismu, v odobě ohniště s rožněm. V cestě pokračuji po upatí kopce
Homola, kolem skalního města Martinka, okolo bývalých lomů, až ke zřícenině kaple Svatého Antońina (zde se mi podaří
i náhlý pád, naštestí bez poškození techniky či zdraví).

Přede mnou je již obec Kentnice, kterou elegantně obejdu a za doproodu toulavého psa (nejspíš ten samý, co minule)
jdu za pozůstatky Sirotčího hrádku. Zde prvně potkávám další turisty, kterých je až moc... Příjemným zjištěním je
nová infotabule, se zobrazením původní podoby hradu. Přejdu přes Stolovou horu, kde nechráněn, čelím nejhorší změně
počasí tohoto dne. Sestoupím k hlavní silnici, kde vyhlížím odbočení na polní cestu k Mandloňové aleji.

Díky navigaci nacházím téměř neviditelnou cestu mezi poli a po chvíli i začátek Mandlové aleje, vysázené k 30. výročí
Sametové revoluce. Se zájmem si čtu cedulky, zde umístěné, s různým věnováním. Alej vede až k areálu bývalých kasáren,
tam pokračuji přes místní zahrádkářskou kolii (zde jsem asi také ještě nebyl). Opět přijdu k hlavní silnici, za kterou
se rozhodnu k průzkumu lesní cesty okolo známého zatopeného lomu (Rezervace Janičův vrch).

Jsem na okraji města Mikulov a již se stmívá. proto vynechám přechod Svatého kopečku a vyrazím dolekopcem k vlakovému nádraží. Díky milosrdnému přítmí, nikdo nevidí mé zablácené maskáče, které sundám až na peronu, kde také ukryji mačetu do batohu.

Shrnutí:
Kolik jsem ušel km nevím, Garminu došly baterie a v dešti jsem je měnit nechtěl. Ale nevadí, výlet jsem si užil
bez ohledu na počasí a poznal další nová místa. Lékárnička nepoužita, mačeta jen jednou. (7-18h).

Fotky:
https://defenger.rajce.idnes.cz/2020_10_29._-_Cestou_i_necestou%2C_podzimni_Palavou/
.
Video:
2010 10 29 - podzimní Pálavou 1. VIDEO: https://youtu.be/4MxhyG0FQ9w

2010 10 29 - podzimní Pálavou 2. VIDEO: https://youtu.be/CQ0fQLI-Sj4

2010 10 29 - podzimní Pálavou 3. VIDEO: https://youtu.be/bnVhRLAh9xc
Kategorie: příroda
více  Zavřít popis alba 
  • 29.10.2020
  • 152 zobrazení
brestaci
Sváteční den si žádá sváteční vejšlap. Bohužel v této vírové době, volím radši sólo cestu. JAko start i cíl cesty vybírám středisko Rokytnice nad Jizerou, tady jsem už dlouho nebyla. Vyrážím z Horní Rokytnice po žluté směrem na Ručičky. Žlutá je celou dobu, nejenom značení, ale všechno kolem. Pohoda, klid, nikde nikdo. Kiosek na Ručičkách je otevřen, milé zastavení. Cestou ke Dvoračkám se ale cesta začíná zaplňovat, na Dvoračkách je už zahuštěno, tak svůj plán cíle měním, výstup na vršky se nekoná a dojdu se podívat aspoň po zelené ke Kotli. Vypadá to, že tady taková frekvence výletníků nebude. Ouha špatné rozhodnutí, připadám si tady jako na náplavce, úzký chodník tlačí tůristy k sobě, chtěj nebo nechtěj. Dlouho nevydržím a vracím se zpět. Z Dvoraček dolů po modré přes Huťské vodopády a tady už je zase klid, skoro nikoho nepotkám. Docházím za deště, sluníčko se dávno schovalo, ale byl to pohodový vejlet.
Kategorie: krajinapříroda
více  Zavřít popis alba 
11 komentářů
  • 28.10.2020
  • 105 zobrazení
flp
Vypadnout na vandr, už to chtělo. Karimatka, celta, ale stejně v plánu vyhledat řístřeší - vzhledem k předpovědi. V podivné době podivně autem do Kounova. Po žluté ku hraně křídového útesu. Už to začíná, v aleji žluté listí, toho bude na fotkách moho žlutého a barevného a různého. Tam vojtěšská kaple, altánek, pod ní pseoudokeltský menhir. Jde se dál k rozházené skrumáži snad mytických kamenů na úpatí Špičáku, slavné řady si nechávám na později. Pomalu se smráká. Jednotlivé kameny někdy leží, někdy jsou postaveny - podle cedulí jsou zde asi přirozeně, ale nikdo to neví určitě. Je to lehce magické. Vizír, Chodník, Slůně... Svělo se vytrácí a tak pračuji po lesní panelové kolejce kolem Dubu pod Výrov a tam po chvíli boudička "chata" kupodivu otevřená, uvnitř avice a stůl, ovšem okna prázdná stejně jak dveře, profukuje. Je ještě brzy, čtu Vesmír, večeřím atd. klem 9té uléhám do kouta/závětří, zapínám se pečlivě do spacáku na kamenné podlaze která pře karimatku překvavpivě netlačí. spánek dobrý, kolem půlpáté slším chrochtání. Evidentně vyrývají bukice hned vedle chajdy. Už pořádně nezaberu, ale co, kolem 7 vylézám, vařím čaj, vstávám a snídám.Po červené k východu, vhlídky k jihu, na pasekách bedly, na konci plošiny neskutečá vyhlídka na Středohoří. Klesáma mířím dál k výchdu, cesta je v mírném zářezu, po levé straně neskutečnétvary odhalené země, jakoby miniatur něčeh mnohem většího. Scházím do Konětop ochunávaje na pol hrušky a jablka a vychutnávajíc další výhledy - at k středohoří či na Pravdu, barevný listí. Dál zkracuji - studánka neodtéá, voda divná, doplńuji jak nouzovku k vaření.Nahoru na chmenice. Polní cesta není, chvíli hledám v šípkoví a pak se vracím na silnici a po ní dojdu do Ročova. Klášter vidím apsoň id vsi, nescházím už k němu. Na cestě změstyse leží kočka bez hlavy. Nízké sunce a krásný světo, využívám, ,fotím chmelnice a pk dole pdo srázem i stráň, soupám k Pravdě - tam kupodivu nikdo. Fotky na nejdelší čas přisvětluje vycházející půlměsíc. fouká tu. V ohništi žhavé uhlíky, využívám a vařím večeři, dávám plzeňský od vietnamce - má správnou teltu, ale v tom průvnu to neocením. Zalézám. Budí mě měsíc a kotník který jsme si ráno otočil xtam azpáky před chajdou. ýchod slunce meškám ,ale vylézám záhy po nm, nějaké fotky stihnu. Snídaně. a potom to, protč tu spím kadibouda - to je slast! Potom dolu z kopce a už i sbrám plodnice hud, nalézám i možného satanáše. Nechce se mi to pak obcházet a razím npímo přes pol, na mírém návrší neskutečný rozhled na okolní mytické vrcholky - Pravda, rovina, +- Kounovské řady,... dolu k rybníčku a pak po cestě která v erénu, narozdíl od mapy,nějak mizí tak se dávám po zvířecí stezičce sakurálním krpálem vzhůtu k Řadám. ty zběně leč hájmově procházím, svačím A potom po místní stezce kolem kamenu Pegase zpět ku kali sv. vojtěch a přes pole dom. estou zase spousta barev v listí a výhledy k jihu . rozeznávám třeba Louštín, moc dašího ne. Ale - bylo o krásný!
více  Zavřít popis alba 
  • říjen 2020
  • 49 zobrazení
jirca6
Pomalu končí říjen a dny se krátí. Tenhle vandr vymyslel kamarád Hank, ale už třikrát jsme ho museli odložit…. a tak se ve mně hnuly ledy a do pustiny jsem vyrazil sám. Česká Kanada jsou úžasné hluboké lesy, úzkokolejka, hrad Landštejn, Albéř i Nová Bystřice, ….toulání a koupání, atd. Moje kroky ale vedly mimo značené cesty, místy, kde nic není… To jediné, pohraniční vesničky, zničili komunisté a armáda ve jménu železné opony. Zbyla tu jen pustá divoká krajina.
Od Svatého Martina vyrážím k samotě Návary a dál kolem Křížového vrchu směrem k bývalé osadě Staré Hutě. Na soutoku tří pramenů v těsné blízkosti rakouských hranic zbyl jen kříž a pár základových kamenů. Zvon na farním kostele v blízkém Reingersu bije poledne. Je krásně slunečno a tak stín k obědu hledám v lese Túrkenbúhel . Vracím se k hranici a lesní pěšinou mířím k rybníku Walden. Cesta přechází v mokřad a následně v bažinu, paráda…. Walden je mnohahektarová plocha plná života, vodních ptáků, na hladině se plácají hřbety ryb. Chladím nohy v pobřežní mělčině a odpočívám. Na západní straně je rezervace Hadí vrch s krásnou vyhlídkou. Obracím své kroky na jih, kde byla víska Rajchéřov a po půldruhém kilometru obec Romava. Procházím mezi Starým Romavským a Mlýnským rybníky. Ten větší je vypuštěný, ale divočina je tu dokonalá. Rozpoznávám ruiny kostelíka a mnoha domů, byla to velká vesnice. Opět mne cesta vede na rakouskou stranu. Je tu nějaký dvůr, ale ani živáčka. Stoupám do svahu a borůvčím se blížím ke skalním útvarům Pyramidového vrchu. Je tu na co koukat, občas zastavuji. Je vedro jak v létě. Podzim oblékl přírodu do pestrých šatů, smíšené lesy s pestrým podrostem jsou krásné. Dlouhou svažující se cestou přicházím na lesní svážnici. Břeh je částečně vytěžený a je zde krásný výhled. Na dlouhé rovince mi slunko dává pěkně za uši. Vpravo je bývalým lom a nad ním skalnatý vrch Hoherstein a Steinformation. Nohy bolí, ale kamzíkuju po vrškách a výhledech, záhy ztrácím cestu a tak udržuji alespoň směr. Ještě, že je to z kopce. Po sváče na pařezu hledám větší cestu a mám štěstí. Kolem zurčících pramenů sestupuji do údolí, která končí na mizerné asfaltce. Za nejbližší malou vískou Kleintaxen jsou zase Čechy. Poprvé od rána potkávám lidi. Rád bych tábořil na české hroudě. Je ale ještě čas, proto odbočuji podél potoka směrem , kde kdysi býval Hanftlův mlýn. Podle dobových map z 18. stol. to byl obrovský objekt. Jen stěží rozpoznávám základy a náhon. Kolik úsilí a práce přišlo vniveč. Vracím se zpět cestou tam, kde se slunce kloní nad nejbližším lesem. Zde po obou stranách cesty byla další velká vesnice Košťálkov - Gottschalings. Nedovedu si představit, že tu byl kostel, hostinec a skoro 80 domů. Co nezničila armáda, pohltila příroda. Možná někomu na zahradě, možná přímo v domě, nevím, rozdělávám malý ohník a večeřím. Obloha je plná hvězd, měsíc má vzorně napsané písmeno Dé. Je to zvláštní, v této krajině dřív žily stovky a tisíce obyvatel, zpívaly a smály se děti. Pak je vystřídali desítky , možná stovky zamračených vojáků a dnes tu sedím a suším zvlhlé boty úplně sám…..
Cestu končím opět nad samotou Návary, jen škoda, že jsem na blízké farmě Veclov nezahlédl místní velké stádo amerických bizonů. Buď na ně bylo brzo nebo pozdě nebo byli na druhé straně svého obrovského území. Byl to krásný i trochu nostalgický vandr. Nepotkal jsem ani kůrovce ani kovida, no co víc si přát…..?!
více  Zavřít popis alba 
  • říjen 2020
  • 385 zobrazení
fape
  • 15.10.2020
  • 525 zobrazení
Reklama