Vyhledávání

Hledat v

Alba

Přibližně 12 355 výsledků (0,1089 sekund)

reklama
59 fotek, duben 2008, 103 zobrazení | zvířata
4 videa, 16.2.2011, 59 zobrazení
40 fotek, červenec 2018, 133 zobrazení | cestování, krajina, ostatní, příroda
Poslední vycházka před odjezdem
248 fotek, listopad 2015, 85 zobrazení
Právě jsme se vrátily….
Ne z Hradu ani jiné význačné události. Vrátily jsme se v neděli z rekondičního pobytu v Beskydech.
Už cesta tam byla zajímavá. Řidič se tentokrát spoléhal na přístroje a jízdu dle GPS. Tak jsme trošku zajeli a skončili u mostku, který byl akorát pro pěší. Měli jsme možnost obdivovat řidičské umění šoféra, jak v úzkých uličkách dokázal manévrovat obrovským autobusem a dostat nás v pořádku k cíli cesty.
V domáckém prostředí Penziónu Šance jsme odpočívaly a nabíraly síly na vánoční běsnění. I když počasí nám tentokrát moc nepřálo a hned na první vycházce k hotelu Sepetná nás prohnal déšť, který pokračoval i v pátek , nezabránil nám v tradiční návštěvě Frenštátu, tam nám nevadi , v cukrárně bylo dobře.
Když bylo venku nevlídno, věnovaly jsme se tvorbě vánočních ozdůbek a dárečků. I tentokrát přišla Lýdie s něčím novým. Věnečky a koule tvořené z kosmetických tampónků zaujaly a překvapily, jsou něžné, jako první sníh. Jenom jsme si při jejich tvorbě tak trochu popálily prsty. S tavnou pistolí se musí opatrně. Uvítaly jsme mezi sebou i kolegyně z polských Amazonek, jim se naše tvoření líbilo a rády se zapojily. Jsou to skvělá děvčata a bylo nám s nimi dobře. Zvláště Barbara, ta byla všude. Na procházkách, při ručních pracích, je obdivuhodné, kolik stihne. Doufám, že se jim s námi taky líbilo. Měly jsme i návštěvu. Přijeli se na nás podívat zástupkyně Arcelor Mittal Ostrava a.s., díky jehož sponzorskému daru jsme se dovezli autobusem a nemusely složitě cestovat. Moc nám to pomáhá. Na tento pobyt jezdí i starší členky, pro které by cesta veřejnou dopravou byla složitá, ne-li vůbec nemožná. S návštěvou byly spokojené, snad nám zachovají přízeň a za rok zase pojedeme autobusem Arcelor Mittal Ostrava a.s. .
V sobotu jsme se probudily do bílého rána . Vrcholky hor byly pocukrovány sněhem a i vzduch už voněl zimou. Tak toho musíme využít. Někdo jenom v okolí chaty , další skupinka směrem kostelíček na Borové. Možná bychom přece jenom došly až nahoru, ale cestou jsme potkaly profesionální sběrače jmelí , kteří se s námi o část úlovku podělili. A pod Borovou se nám do cesty postavila pěkná hospoda. No horká čokoláda a chvilka v teple a byl čas jít zpátky . Plné náruče jmelí, ještě jsme pod stromy posbíraly zbytky a spokojené došly do penzionu. Při večeři nás čekaly krásně nazdobené stoly, Marta věnovala každé z nás vánoční hvězdičku, po večeři následoval zmrzlinový pohár. Terezka zase obdarovala všechny přítomné krásně nazdobenými perníčky. A několik slov na závěr pobytu. Tento pobyt je částečně financován ze sbírky Květinového dne. Gita nás seznámila s jeho výsledky, no letos jsme nedopadly zrovna nejlíp, ale potěšilo, že v Ostravě jsou lidé štědří a mají nás rádi, dostali jsme v průměru hodně korun za jednu kytičku. Projevu neunikla ani Lída, bývalá předsedkyně, už si pobyt užívala bez starostí. Slovo si vzala i Barbara, zástupkyně polských Amazonek, líbilo se jim s námi. A protože jsou holky zvědavé chtěly vidět jak se ty perníčky zdobí. Terezka jim ráda vyhověla , v jídelně vznikla malá improvizovaní dílnička tzv. workshop. Děvčata nejen viděla Terku při práci , ale i každá si zkusila nazdobit svůj perníček. Moc se při tom bavily.
Poseděly jsme při sklence vína nebo čaje, rozebraly letošní pobyt a šly balit. Ráno při snídani tradiční výstavka výrobků. Společné foto, dobalit zavazadla a ještě krátká procházka na čerstvém horském vzduchu. I sluníčko se umoudřilo a na chvilku vykouklo z mraků. Pak už oběd s tradičním řízkem a jedeme domů. . Byly to pěkné čtyři dny, je to příležitost setkat se s novými členkami, letos jen jednou, popovídat si s těmi které nepotkáváme často na přednáškách. Potěšilo mě, že se vrátil starý zvyk , kdy někdo vymyslel vycházku a při jídle seznámil ostatní s časem odchodu, takže se mohl kdokoliv přidat. V posledních letech se mi zdálo , že se tvoří jenom uzavřené skupinky. Bylo mi z toho smutno. Také jezdí čím dál tím míň členek . Možní jsme tak trochu zestárly . možná se někomu nelíbí jezdit stále na stejné místo , někdo má větší nároky na ubytování. Ale máme celou budovu pro sebe, a asi bychom těžko hledaly místo, kde můžeme po večerech a někdy i přes den provádět ty svoje rukodělné činnosti. Takže za sebe : díky všem kteří se o pobyt postaraly a těším se na další rok. Pokud zdraví dá přijedu zase.(text a foto M.Juřinová)
241 fotek, duben 2016, 114 zobrazení | příroda
Ranní Pálavou, cestou necestou aneb "Zvláštní znamení touha"

Tak jsem dostal na pátek nucenou dovolenou a místo lenošení v posteli, jsem
využil příležitosti k realizaci svých tužeb a zlepšení chátrající fyzické kondice...
Mým cílem byly bílé Pavlovské vrchy a projít (a vyfotit) jejich tajemná zákoutí,
která jsem prošel kdysi dávno jako kluk a na některých jsem snad nebyl vůbec.

K obci Pavlov jsem dorazil s východem slunce, které ovšem zůstalo po zbytek dne schované. Po
krátkém zastavení u hřbitova se již šplhám k prvnímu hradu, Dívčímu. Zde si jen zběžně prohlédnu
nádvoří a hradním okénkem se vydávám na průzkum okolí hradu (opevněný ochoz a dělostřelecká věž).
Pak si vyfotím pár kytiček (bohužel ne moc podařeně) na pozadí kamenné zříceniny a po travnatém svahu
se blížím k hlavnímu hřebeni. Na něm zahlednu i stádo kopytníků, asi muflonů, jsou téměř rychlejší
než závěrka mého foťáku. Na hlavním hřebenu se tradičně pokochám rozhledy na Novomlýnské nádrže a
zavzpomínám na mládí, zde strávené mezi radioamatéry i vojáky. Po krátkém zastavení u bývalé vidové hlásky,
pomalu sestoupím a projdu lesem na druhou stranu vápencového hřebenu. Sestoupím k dalšímu vyhlídkovému
místu, je nad strmou soutěskou, tou také projdu, ale pak se zkratkou dostanu k další souběžné cestě.

Ale i tu záhy opustím, abych se vyšplhal cestou necestou na kopec Obora. I když sem asi nevede
žádná oficiální cesta, vrchol nese stopy činnosti člověka, nedaleko pod námi se nachází cvičené
trasy horolezců, u skály Martinka. Sám zde nalézám jen pár kamenů a terénních nerovností, jenž jsou
zřejmě pozůstatkem hradu Neuhaus - Nový hrad, ze 14. století (ten vybudoval markrabě Jan Jindřich,
bratr Karla IV., jako protiváhu jihomoravských lichtenštejnských hradů a na obranu hranice proti Rakousům.).

Jdu dál lesem, houštím, jen podle navigace přicházím k sousednímu vrcholu, z něj je nádherný výhledna obec
Klentnici a její okolí. Nyní však váhám, kudy sestoupit k turistické cestě pode mnou. Jak později zjistím,
vybral jsem si špatně, takže se opět prodírám i prosekávám houštím a klouzám po kamenné stráni. Za chvíli
jsem na turistické cestě ta mne dovede na okraj obce Klentnice a zde zjišťuji, že tudy vede k dalšímu hrádku
nová cesta. Vede mimo místní hospůdky, podél pole, okolo zahrádek domorodců. Jednu z nich střeží štěkající hlídač,
jenž se rozhodne mne doprovázet i s cenícími zuby. Předstírám nezájem a nenápadně rozepnu pojistku u mačetky...

Sirotčí hrádek si rychle prohlédnu, i zde nic nového a tak projdu kolem hřiště k Stolové - Tabulové hoře.
Tu si projdu křížem krážem, hledaje pozůstatky pohanského opevnění, to ale vidí jen odborníci. Prohlédnu
si vnitřek prvorepublikovému opevnění (asi také vidová hláska), které už přišlo o těžké ocelové dveře.
Sestupuji k silnici, ale ještě si prohlédnu nedalekou osamocenou skálu a pár bývalých lomů, v jednom z
nich je ranč s koňmi a dalším zvířectvem. Po asfaltu hlavní silnice se svižným krokem dostanu k další
přírodní památce Kočičí skále, zde rostou chráněné a krásné rostliny, jako například Koniklec velkokvětý.

Tímto se dostávám před poslední kopec dnešní výpravy, Turold, také bývalý lom, jenž je známý svými jeskyněmi.
Okolo Turoldu jen projdu, z časových důvodů, se průzkumu spleti jeho cestiček, pro tentokrát, vyhnu. S příchodem
do půvabného města Mikulova, přichází i déšť, který přečkám v pozoruhodné místní restauraci - Numero 292. Jak
ustane déšť, nadejdete i čas odchodu k nádraží, tam mne ovšem překvapí absence laviček. Cesta romantickou
lokálkou proběhne v pohodě, vystupuji na zastávce Boří les, venku mne už očekává déšť, bláto a chlad....

Resumé:
Ušlápnuto: cca 20km, vč. Poštorenského úseku (ten byl taky nejhorší: Bláto, déšť, zima...).
Utraceno: Asi 300 Kč (jídlo a doprava, malá svačinka a tři litry pití postačilo).
Poškozeno: Jen roztržena kapsa na kalhotách, po pádu (elektroniku v ní, jsem naštěstí zachránil).
Novinky: K Sirotčímu hrádku vede nová cesta (bohužel je na ní nervózní pes a včelí úly).
Ve svahu pod Pavlovem probíhají dokončovací práce na novém archeoparku, v létě má být snad
již hotovo, viz foto. A u mikulovského nádraží chybějí lavičky, doufejme, že jen dočasně.
Počasí: Teplota, tlak i rosný bod byly pro horskou vycházku ideální, jen sluníčko se mohlo občas
ukázat a pršet začalo, až když jsem dosáhl civilizace (přesné dle mé kapesní meteorologické stanice).
25 fotek, 21.3.2012, 106 zobrazení
Vycházka S Justadream s Taylor
38 fotek, 23.7.2013, 30 zobrazení
Starší fotky s Charliem.
10 fotek, 15.6.2018, 27 zobrazení
20 fotek, 7.5.2018, 50 zobrazení
50 fotek, 28.9.2017, 15 zobrazení
51 fotek, 8.7.2017, 13 zobrazení
97 fotek, 8.5.2017, 15 zobrazení
9 fotek, 5.4.2017, 14 zobrazení
8 fotek, listopad 2016, 62 zobrazení
Vycházku s KČT jsme 22.11.2016 absolvovali mezi obcemi Vacenovice – Rohatec. Počasí nám přálo, tak jsme si to hezky užili.
39 fotek, 18.9.2016, 20 zobrazení
127 fotek, 12.6.2016, 21 zobrazení
13 fotek, 16.2.2016, 54 zobrazení
144 fotek, 20.7.2011, 92 zobrazení
33 fotek, 9.11.2014, 28 zobrazení

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.

Partneři

Visa Mastercard Maestro American Express Visa Electron