Vyhledávání

Hledat v

Alba

Přibližně 3 505 výsledků (0,1492 sekund)

reklama
4 fotky, 19.11.2007, 27 zobrazení
Prvni letosni jikavec.
77 fotek, 19.11.2010, 11 zobrazení
Add Gospel, dnes asi šedesáti členný soubort, vznikl před pěti lety. Hraje vlastní i převzatý repertoár s prvky jazzu, funky i rocku. Současným energickým gospelem přináší poselství Dobré zprávy přijetí, odpuštění a Boží věrnosti. Na koncertu ve sboru Betánie CČSH dne 19. 11. 2010 se představila komorní verze souboru ADD GOSPEL COMPANY tvořená zpěváky a hudebníky, kteří v tomto společenství našli nejen radost z muziky ale i víru, naději a lásku se kterou se podělili s pohluchači.Součástí programu bylo i poděkování všem, kteří se podíleli na přípravě a realizaci výjezdu ADD GOSPEL COMPANY na Ukrajinu včetně fotoreportáže. Soubor svým zpěvem vytvořil vskutku příjemnou a radostnou atmosféru.

Sbor Betanie CČSH, Nové Sady 32a, Brno
68 fotek, listopad 2010, 81 zobrazení | architektura, cestování, lidé, příroda, vesnice
Podzimní výjezd do jižního Německa. Tentokrát jsem během 4 dní navštívil Metzingen a zdejší sněm Přátel přírody (spolupráce navázána), Bodamské jezero a jeho švýcarskou stranu, a potom další taje "krásné švábské země". Naplánovali jsme i záříjovou společnou akci ve skalách.
21 fotek, 19.11.2016, 37 zobrazení | cestování
Zrušený výjezd do Německa jsme si vynahradili výletem na zámek Nelahozeves. Pěkná cesta vlakem, pěkná procházka, pěkné počasí (nakonec), pěkná atmosféra :-) Prostě všechno pěkné. A nejlepší je, že je to už skoro 10 let, co se tady Jitka a Ondra brali. Naší Aničce byl tehdy 1 měsíc.
83 fotek, listopad 2015, 23 zobrazení | cestování
19/11
Na hike se po 4 Miguelích vstává před 5. těžko, ale poněvadž kohouti opět spustili svoje krákání, lezu z postele a jdu. Jdu a jdu, na rozcestí doprava, po chvíli brána, takže dál už nejdu. Jdu zpět. Na rozcestí doleva, jdu a jdu. Tu zas jiná brána a dál nejdu. No nic, někdy příště. Peláším zpět do města, abych stihl bus v 7. Daří se a jedu, směr Baguio. Noblesní to cesta horama, údolíma a vším možným (rejža opět všude :)). Projíždíme nejvyšším bodem, kde se na Filipínách dá jet (2300m) a po 6 úmorných hodinách, co se sezení týče, ale pompézních, co se výhledů týče, se ocitáme v Baguio. Přecházím na centrálu Victory Liner busů, kde je ale fronta asi o 250 lidech sotva se hýbající (wtf?). Jdu to zkusit k Genesis. Tu se dostávám hned do prvního busu a zhruba ve 2 vyrážím vstříc Manila. Tahle cesta už je ovšem peklo. Spát se tu nedá ani za mák, výhledy nejsou a nohy v pravým úhlu s báglem mezi něma taky moc komfortu neposkytujou. V Manile jsme asi s 2hod. zpožděním (= 8 hodin jízdy). Na ubytko v Makati jsem chtěl dojet vlakem, ty už ale nejedou. Makati tak hážu za hlavu a třepotám se do Erminta, kde by mělo být levný ubytko. Navíc je to blíž místu, odkud mi zítra vyjíždí loď na Corregidor Island. Moje procházka noční Manilou se však nepozdává dvěma policajtům, jedoucích v autě. Když mu vysvětluju svou situaci, říká, že mě bude následovat („You go, I follow). Hmm, to vám, páni policajti, asi zabere nějakej ten drahocenej čas. To mu dochází asi po 15 vteřinách, přijíždí zpět ke mně, s tím, že mě odvezte. Wohou, taxík zadarmo :D. Na ubytku se štěstím zamlouvám poslední low cost pokoj, aktualizuju se na WiFi, a na ze pár hodin ulehám.
Spaní – Manila (=350php + 300php původní)

20/11/15
Nejdřív se mě jímá hrůza, to když mě na mnou předpokládaný místo výjezdu nepouští policajti (APEC?). Zkouším tak přejít o kus dál, na další potenciální místo odjezdu a hle. Tu sem správně. Nějaký oficiality, hodinový zpoždění a už se plavíme. Cestu jsem více méně prospal. Blížíc se ostrovu si uvědomuju, že to až takovej pidi ostov nebude, a tak protahuju lejtka a hned jak se spustí kotvy, vyrážím vstříc dobrodružství. Oficiální mapka ostrova stažená v PDF mi moc nejde na rozum, a tak po návštěvě dvou baterií, po kterých už ale zbyla jen památeční tabule, se ocitám opět na začátku. Času málo a teď jsem v podstatě prošantročil hodinu. Znova, lépe, radostněji. Za asi 45 minut se konečně vyškrábu na vrchol kopce (z 0 na cca 250), kde jsou všechny hlavní atrakce (španělskej maják, Pacific memorial + museum, kasárny,…). Sestup (nad očekávání dlouhej) zahrnuje dvě obří, ále vopravdu obří kanóny, další kasárny, pár opic a hodně koz :D. Dole jsem něco málo hoďku před odjezdem, a tak dávám první filipínskou koupačku ve Filipínským móřu, za rytmu 2. „letošního“ deště. Ještě stíhám obhlídnout (zavřenej :D) tunel, kde se Amíci a Filipínci ukrývali před bombama Japončíků a ošetřovali rány. Je čas se nalodit. Ostrov moc pěknej, úplně vidím ty tuhý boje v džungli, zároveň to ve mně trochu evokuje Havaj. Jen škoda, že nezbyl čas na východní stranu ostrova. Ranní hodinový zpoždění znamená vylodění se až okolo 5., tudíž mi zbývá asi hodina světla. Hodina na to, dostat se ze zpocený části Manily, do nespocený (= Makati). Daří se, opět mě nikdo nepodříz. Po návštěvě márketu a fástfůdu, kde se krmím výbornou národní rybou (milkfish), ulehám na ubytku, kde se opět těším neočekávané popularity, když se se mnou fotá obě majitelky (nebo je jedna z nich kluk?).
Spaní – Makati (=6$)
74 fotek, listopad 2011, 153 zobrazení
Už téměř rok pořádá klub přátel přírody Malá liška z Olomouce své netradiční turistické a poznávací akce. Netradiční byl i listopadový výjezd do Jizerských hor. Jenom opravdový recesista si totiž k objevování krás tamní zvlněné krajiny a nálad místních obyvatel vybere chmurný podzim charakterizovaný inverzí, mlhou a brzkým stmíváním. Skupina 12 olomouckých cestovatelů, k nimž se v Liberci přidal třináctý, ale prokázala jak smysl pro recesi, tak značnou odolnost vůči rozmarům počasí.

Více zde: http://www.malaliska.cz/news/povedena-ochutnavka-severoceskeho-podzimu-s-pridavkem-inverze-a-mlhy/
4 fotky, 13.9.2018, 1 125 zobrazení
Místo události: okres Náchod - Horní Kostelec, silnice 5672 x 567
Datum a čas ohlášení: 13.09.2018 11:19
Typ zásahu: Dopravní nehoda - Zranění
Zasahovaly jednotky: HZS Náchod, JSDH Červený Kostelec (Město)
Popis zásahu: Jednotka vyjela na čelní střet dvou osobních automobilů se zraněním. Při příjezdu na místo zde již zasahovala HZS Náchod která zraněné osobě poskytla předlékařskou pomoc. Naše jednotka zajistila vozidlo proti pohybu a provedla protipožární zabezpečení. Hasiči předali zraněnou osobu do péče ZZS Náchod. Spolupráce s HZS Náchod, ZZS Náchod, Policií ČR a Městskou Policií Červený Kostelec.
Výjezd: VEA VW, CAS 20 TATRA
225 fotek, 28.4.2007, 152 zobrazení
Výjezd byl v 11:00 z Machova, přes Machovský kříž, Božanov, Otovice, menší zastávka na Bobřím vrchu a Janovičky, kde byla menší pauza na občerstvení a jelo se dál po modré, podél hraničního pásma až na Ruprechtický špičák. Cesta na Špičák byla dosti namáhavá, kde jsme šlapali pěšky 4 kopce na horu a dolů, měli jsme co dělat ,abychom se vůbec na ten kopec vyškrábali, připadal jsem si jak horolezec, ale s kolem.
Cesta se neobešla bez menšího zranění, kdy Pavel se snažil sjet jeden z těch šílených kopců a po 15 m zkončil 3 m před kolem, naštěstí vše v pořádku a jelo se dál.

Z Ruprechtického špičáku jsme odjížděli 18:30 a hurá domů, kam jsme dorazili asi v 19:45 min.

Počet najetých km: 87 Km
Cesta: převážně terén a šotolina, jen cesta zpět z Broumova asfalt.

Učastníci: Máca,Pavel, Ivo, Markéta.
31 fotek, 1.4.2015, 4 319 zobrazení
Místo události: okres Náchod — Červený Kostelec a okolí
Datum a čas ohlášení: 31.03.2015 18:23
Typ zásahu: Pomoc překážka , Nehoda Vlak
Zasahovaly jednotky: JSDH Červený Kostelec (město, Stolín, Lhota) JSDH Česká Skalice
Popis zásahu: Jednotka města vyjela na popadané stromy do Zábrodí v kempu Špinka. Stromy popadaly na přilehlé chatky. V kempu popadalo cca 50 vzrostlých stromů, které potrahaly elektrické vedení. Událost číslo 2 - 18:29 - naše druhé vozidlo TA VW jelo na odstanění dvou spadlých stromů, které spadly přes komunikaci na křižovatce Zábrodí - Horní Rybníky. Stromy zasahovaly částí do komunikace. Hasiči stromy odstranili. Událost číslo 3 - 19:11 - Jednotka ze Lhoty za Červeným Kostelcem byla povolána na spadlý strom přes celou šíři komunikace. Strom se měl nacházet v Horním Kostelci. Jednotka jela až k obci Zbečník, ale strom nenašla. Událost číslo 4 - 19:16 - Jednotka vyjela s TA VW do ulice Lipky. Zde došlo k poškození střechy na rodinném domě. Na pomoc naší jednotce přijeli kolegové z České Skalice, kteří zasahovali v Žernově. Hasiči místo nasvítili a část střechy strhli. Pomocí plachet celou střechu zakryli. Událost číslo 5 - 20:25 - Jednotka města vyjela na dva spadlé stromy směrem ze Žernova na Zlič. Hasiči stromy našli, odstranili a komunikaci uklidili. Událost číslo 6 - 20:34 - Jednotka ze Stolína byla vyslána k nehodě vlaku. Vlak se měl nacházet na přejezdu z Červeného Kostelce na Stolín. Asi 150 m před přejezdem p5462 Stolín, ležel strom v kolejišti a strojvedoucí už srážce nedokázal zabránit a strom přerazil. Vlak se stal nepojízdným. Při nehodě nebyl nikdo z cestujících zraněn. Vlak se musel odtáhnout náhradním vlakem a cestující přepravit autobusy. Událost číslo 7 – 21:00 - Jednotka města byla povolána na popadané stromy mezi obcemi Všeliby a Bakov. Hasiči zde odstranili stromy popadané na vozovku. Spolupráce s Městskou policií Červený Kostelec.
Výjezd: TA VW, CAS 20 TATRA, DA VW
74 fotek, 16.6.2013, 210 zobrazení
Bylo nás pět … překvapivě.
Akce byla předem včas naplánovaná, trasy promyšlené tak, že nás v podstatě nemělo co překvapit. Pohledem zpátky, to ale vlastně bylo samé překvápko.
Hned první, asi nejpodstatnější překvapení, které pak zásadně ovlivnilo charakter celé akce, nastalo už v úvodu. Jako černý jezdec se za obzorem hrany nástupiště železniční stanice Mojžíř, náhle vynořil cyklista a rovnou si to namířil k Petrovi, který tu čekal na příjezd ústeckého vlaku, se Stáňou, Michalem a Zbyňkem. „Nazdar, tak jsem tady“ oznámil bajker, ve kterém Petr až zblízka rozeznal dávného spolužáka Tomáše. Ten se prostě rozhodl připojit k nám podle info na FB, vlastně tak jak může každý. Udělal to dobře a nečekanost jeho rozhodnutí tak nejen překvapila, ale o to víc potěšila celý tým, co se sešel ve vlaku, který nás v pětičlenné posádce odvezl do Děčína.
Dalo by se teď rozsáhle popisovat mnoho atributů celé té pohodičky, která nastala po přestoupení v DC do cyklovláčku do Kytlic, kterým jsme se podél říčky, beze spěchu vnořili do nádherné přírody pod nádherným modrým nebem, slibujícím nádherné víkendové počasí. Na rozdíl od předchozích románů, se v tomto případě ale úplně nabízí popis zestručnit a omezit jen na výčet toho všeho co nás PŘEKVAPILO dál, tak jak to posobě šlo:
Den 1. - sobota
1. Jak již zmíněno, účast Tomáše na akci – překvapení nejdřív pro Petra, pak pro všechny.
2. Mikiho zakoupení lístku pro kolo, které ve vlaku nebylo – překvapen nejdříve Petr… pak sám Miky, nakonec vyřešeno v bodě 7.
3. Na nádraží se setkáváme s milou paní hostinskou Zámecké Kavárny, z minulé akce – překvapeni Petr,Stáňa i paní hostinská – ostatním je to jedno.
4. Tomáš všem ve vlaku oznamuje, že poblíž lesního jezírka v Kytlicích, kam máme namířeno v úvodu, stojí rodinná chata od které má klíče a můžeme tam spát – super překvápko pro všechny.
5. Super překvápko pro Tomáše - Oznamujeme Tomášovi, že chatu skvěle využijeme jako základní tábor k uskladnění bagáže a spát budeme na zahradě.
6. Cyklovagón náhle silně zavoní trávou - překvapeni všichni, kdo znají vůni Marjánky – ostatním je to jedno … a to nejvíc asi hlavně tomu provoněnému cyklistovi, který si přistoupil docela v pohodě...
7. Jízdenka pro kolo na jednu jízdu stojí jen 25,- (na celý den 50,-) – překvapení pro Toma.
8. Tomova chata v Kytlicích je vážně fajn – překvapeni všichni… Tom ani ne.
9. Chata je fakt kousek od Lesního jezírka, kde už mají otevřenou boudu s občerstvením, naši dva známí z loňska: Láďa a Petr – překvapujeme se vzájemně a konzumujeme první pivko
10. Jízda nalehko bez bagáže se v lesním porostu do kopce vyplácí – překvapivě odbočujeme z Kytlic blbě, ale ještě to nevíme.
11. Petr mluví německy... s němcem – překvapený Tom. Petr překvapený - že je Tom překvapený.
12. Po protažení kol lesem nás mile překvapuje asfaltka v místě, kde jsme ji ani nečekal.
13. Petr překvapen tím, že mu na dotaz „Jedete z Rybniště“ asi 4 protijedoucí cyklisté postupně odpovídají jen nadšené „AHOJ“
14. Zbyněk překvapuje aktivním dotazem a tím zjištěním informace, že do Rybniště jedeme správně!
15. Asfaltka nás překvapuje parádním prudkým sjezdem v místě, kde jsme to nečekali …
16. V místě kde jsme to rozhodně nečekali … pod tím parádním sjezdem… nás svou cedulí nanovo vítají KYTLICE … ? ! Hm... tak to jsme fakt nečekali.
17. Překvapivě poměrně lehce zdoláváme návrat přes kopec a konečně míříme správně do Rybniště, k nádražní hospůdce a těšíme se na výbornou gulášovku…
18. Překvapení v Rybništi – gulášovka dnes není. Překvapivě to nikomu neva… už. Dáváme pivo.
19. Překvapivě nenápadně skrytá cestička kolem paneláků, o které ale Tom ví, nás vede do hlubokých hvozdů, prozatím zajímavým terénem.
20. Nesrovnalost v mapách nás překvapí nedobrovolnou účastí na naučné stezce, skrze část Kyjovského údolí – jsme poučeni tam příště nejít ani pěšky.
21. Nakonec jsme fakt překvapeni dlouhým adrenalinovým sjezdem z vrcholku neznámého Kyjovského Everestu. Kořeny, bahno, štěrk, potoky, kameny, klacky, roští… hluboký les a v jednom místě dokonce můstek!
22. Po výjezdu z tankodromu zjišťujeme, že překvapivě nikomu nepraskly tlumiče, brzdy, lanka, dráty, gumy… ani nervy.
23. Na Krásnou Lípu a blízkou rozhlednu už SE_ EME ! Překvapivě nikdo neprotestuje.
24. Vyhlášená restaurace DOUBICE, jeden z našich plánovaných cílů, nás nepřekvapuje náporem turistů, kteří jí v tomhle počasí obsypali jak mravenci lízátko u cesty… ale překvapujeme se sami tím, že si i přesto najdeme místo kam si sednout, přesednout a přestože už při chuti, dáme si jen pivko … a jedeme se najíst do Chřibské.
25. Poblíž Chřibské se filmuje, ale touha po guláši, nebo gulášovce nás vede přímo do venkovské hospody ve stylu komunisticko-socialistické výstavy. Překvapivě tu mají oboje. Tedy je tu guláš i ...šovka. A jsou překvapivě výtečné !
26. V asijském stánku cestou kupujeme uzeniny k ohni – mají překvapivě velký výběr buřtů, vuřtů, kabanosů a koniny – překvapivě skoro bez domluvy, jednotně kupujeme ďábelské špekáčky.
27. Překvapivě přesně, po 50ti ujetých km dojíždíme zpět k chaloupce stýčka Toma… a po převlečení do věcí k ohni… jdeme k jezírku k ohni.
28. Miki za vydatné pomoci Stáni, opět přítáhne k ohni kus lesa, což samo o sobě už nepřekvapuje – překvapuje jen fakt, kde to dřevo v tom vysbíraném okolí vždycky najde. Neprozradil. Ale možná že pak ten večer překvapené děti z nedalekého tábora, nečekaně neměly večer ohýnek…
29. Po špekáčkách z asijského marketu překvapivě nikomu nic není.
30. Pijeme kafe, limo, pivo… piva … víc piv… možná pro někoho překvapivě, nebudu bod 30 více rozvádět.

Den 2. – Neděle
1. Překvapivě asi pro mnohé osadníky kolem, se brzo ráno před třetí náš „lampionový“ průvod složený z baterek a čelovek, vrací zpět z Lesního jezírka k Tomově chatě.
2. Nikdo kupodivu cestou nezakopl o bludný kořen, ani neupadl do potoka a sousedy vedle Toma jsme nevzbudili…asi.
3. Tom překvapen znovu – ano opravdu i Stáňule, všichni budem spát venku na zahradě, jen ve spacáku na čerstvém vzduchu. Usínáme překvapivě rychle. Tedy někteří z nás.
4. Nikoho nepřekvapí, že ráno je plné překvapení:
- Zbyněk má v uších nacpané papírové kapesníky. Nemohl spát … údajně.
- Petr co ležel poblíž, se ke svému překvapení dozvídá, že prý chrápal … údajně.
- Spát na čerstvém vzduchu se ukázalo překvapivě prozíravé. Prý jsme v noci tak notně plynovali, že chata by asi jinak vylítla do povětří. Stáňa tvrdí, že to jen kluci … údajně.
- Na stole leží Ibalgin … hurá surprise
- atd.
5. Až ráno postupně zjišťujeme, jak překvapivě útulně zařízená a prostorná je Tomova chata. Využíváme především hygienické zázemí. Ještě jednou tímto díky Tome !
6. Po sbalení bagáže, zkoušíme zajet na snídani k jezírku. K našemu překvapení jsou už taky vzhůru.
7. K snídani si někteří dáváme jen pivo – to je velké překvapení asi už jen pro Stáňu.
8. Stáňa vzápětí překvapena umístěním svého batohu ze zad, na zad…ale na kolo.
9. Cesta z Kytlic do Kamenice je překvapivě KRÁSNÁ. Jinak to nazvat nejde. Pořád z kopce krásnou přírodou podél říčky, za krásného počasí, krásně pohodlnou asfaltkou (v porovnání se včerejším tankodromem sametovou).
10. V Kamenici Petra překvapuje vyústění jeho „zkratky“ na hezky upravené náměstí … z kouska asfaltu zpět na dlažební kostky.
11. Překvapivě snadno vyjedeme velmi pozvolné, ale táhlé vystoupání z Kamenice a projedeme Žandov
12. Za dofukování u pumpy překvapuje Zbyněk tlakem v jeho pneu 1,2 bar! Dotlakuje na obvyklých 3,3… a posouvá se z poslední pozice peletonu do jeho čela. Od té chvíle překvapuje stylem své jízdy, na malý převod a rychlou frekvencí šlapání, takže to vypadá jako by spíš běžel, což mu jako půlmaratonci vyhovuje.
13. Mikiho překvapuje střelba, která ho ruší při jízdě. Střílí mu to do lýtka a tak nemůže moc šlapat. Později fasuje od Petra stahovací obvaz.
14. Po překonání výškového rozdílu si dáváme pauzu na pivko v nejbližším, překvapivě neútulném, hnusném špinavém dvorku … s překvapivě dobře vychlazeným pivem. Je na každém, zda preferuje více prostředí nebo chuť. Jedno sice výrazně ovlivňuje druhé, ale v neděli dopoledne je jakákoli otevřená hospoda, už sama o sobě asi překvapením.
15. Nepříjemně překvapuje další stoupání. Sraz si dáváme až na zastávce. Kdo to vyšlapal dostal od Zbyňka chladivý bonbon. Všichni.
16. Následující zastávka Bobří Vodopády nás překvapuje novým perfektním parkovištem, od kterého vede v ostrém kontrastu totál rozflákaná cestička. Petrovi dojdou baterky ve foťáku.
17. Verneřice překvapují, zataraseným mostíkem, ale jen pro auta. Nutná stoupačka z nich přes horizont nepřekvapuje nikoho. Co nás ale hlavně překvapilo bylo, že jsme si tam včas málem nevzpomněli na cílovou hospůdku U Dubu, kam chceme brzo dojet.
18. Po prohlídce rozhledny... z dálky... následuje nádherně dlouhý sjezd z Verneřic, obvykle průjezdný téměř bez šlápnutí. Tentokrát překvapil silným protivětrem, s nutností šlapat tak občas i z kopce.
19. Překvapila popovodňová cyklostezka do Března. Poničená, ale už tak zprůjezdněná a zčásti uklizená.
20. Závěrečně překvapila hospůdka U DUBU, která nebyla přecpaná, s bezva obsluhou, velkým výběrem a dobrou kuchyní… takže přecpaní jsme za chvilku byli my a to tak, že někteří tři z nás, tam nakonec museli zůstat ještě další hodinu, aby nám slehlo. Akce proto skončila postupně, nejdříve odjel Tom, který pobavil hláškou" nemůžu už jíst, ani přestat jíst", vzápětí Zbyněk, až nakonec Stáňa, Miky a Petr pospolu.
Byla to akce na 2 dny. Hodně jsme viděli a hodně se událo, těžko popis zkrátit ještě víc na úplná hesla. Příště snad už asi jen opravdu mapku trasy a seznam konzumace. V této souvislosti si dovolím osobní překvapení na závěr. Po návratu a oněch ujetých cca 110 km jsem se zvážil. Mám o 2 kg víc…

Petr (https://www.facebook.com/petermaniq)
Za www.bbclub.tym.cz Beer Bikers Club : https://www.facebook.com/BeerBikersClub
a clubový sportrelax tým: https://www.facebook.com/groups/460327394047680/
248 fotek a 31 videí, zima 2013/2014, 257 zobrazení
Zimní Ukrajina 2014
Jelikož u nás žádná zima není, tak jsme se domluvili se starou expediční partou, že za sněhem vyrazíme jinam. No a kam jinam když tady u nás „ofiko“ nikam nemůžeme? No přece do ukrajinských Karpat. Politická situace na Ukrajině zrovna příznivá není, ale to nás od expedice neodradí. Vyrážíme 6. února ve složení Pavel („Pačenko“), Martin („Obr“) oba na Yamaze Grizzly 700 no a já („Červík“) s Vladí na Arctic Catu 700 EFI TRV. Po 19-ti hodinách dorážíme na hotel. Hranice jsme projeli rekordně během půl hodiny.
Na hotelu už na nás čeká Tomáš s Míšou, ti tentokrát sedlají fungl nového Arctic Cata 700 EFI TRV, který ještě voní novotou. Prý má najeto jen pár metrů z prodejny do dodávky. :-D Uvidíme, jestli to bylo rozumné rozhodnutí, jet s nezajetým strojem. Večer doráží ještě Radek („Polárník“) s Can-Am Renegate 800 a Honza s Yamahou Grizzly 700. U večeře nad vodkou se seznamujeme s nováčky, kteří už prý mají pár expedic za sebou. Radkovo vyprávění, jak na pásech doprovázel cyklisty na polárním kruhu, bylo úchvatné až dech beroucí.
Ráno po snídani vyrážíme. Po kilometru Obříkovi vyskakuje zadní poloosa. To se opakuje ještě jednou. Asi jeho „medvědice“ začala žárlit, že neveze jen jeho, ale ještě přibral Terku, aby neseděla na hotelu než jí dorazí její „Alfréd“ - David. :-D Pro ten den se musel obětovat Pačenko a vzal Terku k sobě. Obrovi už poloosa nikdy nevyskočila.
Přes kopce dorážíme do městečka Dubová, kde se koná místní trh. Né že by jsme chtěli nakupovat ve velkém, ale jezdíme tam za pochodujícím bankomatem, který má vždy pro nás skvělý kurz na výměnu českých korun. 1 hřivna = 2,38 Kč. Pro porovnání 1L benzínu tu pořídíte od 10 do 11 Hřiven. Nafta je tu pod 10 hřiven. No a jak takový bankomat vypadá? Normální chlápek s dlouhým kabátem a velký balík peněz v ruce. Když kabát rozepne, uvnitř je spousta kapes nabouchaná různými měnami a nechybí samozřejmě kalkulačka. Za těch pár let co jsem jezdím se nevyplatí brát eura. I hotel se dá zaplatit kartou a kurz je příznivý. Ubytování s jídlem na týden vyjde kolem 5. 000 Kč a mimo sezonu i levněji, ale to jsem odbočil. Jsme tu přeci abychom si zajezdili.
Po sněhu tu není ani památka, jen vrcholky jsou bílé. Hurá na ně. Z městečka vyrážíme směr Apecka. Je to jeden z mnoha vrcholů, který měří asi 1.400 m.n.m. Jen pro orientaci - hotel leží v 350 m.n.m a tak nás čeká slušné převýšení. Od osmi set metrů už leží souvislá vrstva sněhu. U salaše pod vrcholkem dáváme krátkou přestávku na oběd a hned do sedel, aby jsme nevychladli. Zavátou louku jako první proráží Obřík a vjíždí do lesa, kde se pomalinku prokousává sněhem. Dojíždím ho v docela dobré rychlosti. Co teď. Když zpomalím, začnu se propadat. Přeci jenom jedu ve dvou a tak volím předjetí trošku v bočním náklonu, ale dlouhá verze čtyřkolky a skvěle pracující batůžek, který hned vyrovnává mě v tom podrží a Obříka zahazuji odlétávajícím sněhem. Po chvilce se za mnou vyšplhá. Za ním prázdno jen je slyšet řev motorů. Jdeme se podívat, kdo a kde se zasekal. No jo. Kratší stroje bez vyvažujících batůžků mají ve výjezdu a bočním náklonu problém. Pačenkovi trošku pomůžeme, ale Honzovo medvídě má bolavou packu. Netočí se mu jedno zadní kolo. Rozdrcený kloub na poloose. Co teď? Jak dál? Voláme do Čech. Poloosa by byla, hotelový autobus jezdí 2x v týdnu do Prahy. Ochotný prodejce předává poloosu majiteli hotelu Viktorovi, který tou dobou byl ještě v Praze a ten zastavuje busík 40 km na dálnici za Prahou a předává poloosu řidiči. Ochota v nouzi je neuvěřitelná a tímto jim děkujeme. Náhradní díl od prvního telefonátu do předání, jsme měli za 20 hodin.
Honzu doprovázíme pod kopec na silnici a bere směr hotel. My se ještě jedeme podívat na nedaleký vysílač. Cesta lemující potok, kde jsou hluboké koleje od Zilu, zdoláváme s obtížemi. Strmé výjezdy nezvládáme. Bahno se mění v led a čím dál víc rveme boční plasty o vysoké břehy. Zkoušíme to ještě jinými stezkami, ale tam, kde projede naložený Zil, tam za mokra nevyjedeme. Otáčíme mašiny a se soumrakem se vracíme zmrzlí a promočení na hotel. Od odpoledních hodin v nížinách prší.
Ráno přivítáme poslední členy Otu („Šreka“) s Ladí („Fionou“) na Can-Am Outlender 800 a Davida na tentýž stroji. Honza čeká na díl a my vyrážíme do kopců. Ještě mu podrobně vysvětluji, kde nás s Radkem najdou. Budou si hrát na stopaře, což ve sněhu nebude těžké. Po pár kilometrech nás zastavuje stávkující Šrekovo stroj. No jo. Ach ty domácí přípravy. Zoxidovaný kontakt na baterce. Z kamenité cesty odbočujeme na pěkně zablácenou a od Zilů projetou cestu. Škrábeme se do kopců, mokré listí střídá sníh. Z lesa se dostáváme na zasněžené pláně. Tam Davidovi praská řemen. Jsme kousek pod hřebenem, na kterém je posezení, kde je plánován oběd. Šrek, Pačenko a Tomáš se spojí navijáky a dělají mašinku, aby dostali Davida nahoru, kde při vaření oběda má čas řemen vyměnit. Pačenko netrpělivě vyráží a přes mávání rukama, že má zastavit bere ještě víc za plyn, až Tomášovi vyrve lano z navijáku, který nestačil po vytahování zacvaknout.
V dálce jsou slyšet motory. Poznávám Radkovo laděný výfuk a v závěsu jede i Honza, který si užívá nové poloosy. Sjíždíme další hřebenovou cestou dolů do vesnice, protože dál na vrchol z této strany přes sníh se nedostaneme. Po sjezdu do vesnice odbočujeme na další hřeben vedoucí na vrchol. Dostáváme se docela daleko, ale přibývající sníh je neúprosný. Bojovali jsme se sněhem zuby nehty, ale dál než k salaši na kraj planiny jsme se nedostali. Než jsme se tam vyškrábali všichni, tak batůžci si tam uplácali pořádného sněhuláka. Otáčíme zpět a se soumrakem v zádech se vracíme na základnu.
3. den je v plánu Koločava. Je jasné, že po vrcholech to nepůjde, tak volím cestu řekou a potokem. Dochází i na navijáky když se potřebujeme vyškrábat z koryta na břeh. Prodíráme se polomy a zase zpátky do vody, celou dobu prší. V jednom úzkém a hlubokém kaňonu je zima a sníh se stoupající nadmořskou výškou přibývá. Chvilku se brodíme vodou a chvilku sněhem. Slyším u svého stroje zvýšené otáčky motoru. Než dorazí ostatní odplastovávám čtyřkolku a hledám příčinu. Malá prasklina na přírubě mezi motorem a střikem přisává vzduch. Vše spravuje stříbrná americká páska. Pouštím před sebe Davida, aby místo mě razil cestu sněhem a závějemi. Šetřím stroj a jedu na dojetí. Konečně jsme se vyšplhali na poslední hřeben před Koločavou. Cesta dolů je pořádně rozbahněná, tak dávám na instinkt a ukazuji jinou, která zřejmě vede také dolů. Otáčím se za sebe a Radek s Honzou nikde. Jsem v úzkém korytě kde jednou stopou jedu po boční stěně a druhou po břiše mezi kolejemi. Tak čekám. Po 20-ti minutách doráží. A problém? Honzovi při sjezdu přestala brzdit kolka a opřel jí o břízku. Namrzli mu kotouče v potoce. :-D Tento sjezd byl nakonec luxusní po loukách až do potoka, kterým jsme přijeli do Koločavy. Pár fotek u Jánošíka a šup do vyhřáté četnické stanice na kus dobrého žvance. Uvnitř hospody na poličkách se nacházejí úplné poklady. Dřevěné i hliněné žejdlíky, různá udělátka a nástroje, kroje a obrazy známých osobností, co četnickou stanici navštívil. Po ohřátí a dobrém obědě se od party odděluji a posílám je zpět, kudy jsme přijeli. Já sázím na jistotu, abych dojel. Mám před sebou 80 km po dost rozbité asfaltce. Pomalou jízdou to nejde. Čtyřkolka dost otřesy trpí a bojím se, aby příruba vydržela. Nasazuji ostřejší tempo a díry doslova přelétám. Na hotelu jsem byl za hodinu a čtvrt těsně před soumrakem. Hned měním přírubu za novou, což trvá max. 15 minut. Podle poznatků bych klidně na tu starou mohl ještě klidně celou expedici dojet. Trhlina se nezměnila. Po 2 hodinách doráží ostatní, ale bez Pačenka a Obra. Pačenkovi při výjezdu nad Koločavou začal rachtat řemen ve variátoru a tak to otočil že pojede za mnou po silnici. Dojel jen pod kopec, kde mu řemen prasknul. Jeho záchrana byl Obřík, který se otočil a pod kopcem ho zapřáhl za sebe a dotáhl na hotel, kde řemen vyměnili.
4. den po drobné opravě Otíkovo čtyřkolky vyrážíme do Teresvy na trhy a potom na salaš, kde si na ohýnku pečeme šašlik. Posilněni obědem vyrážíme na nejtěžší jízdu dne a to do rokličky. Ten kdo nemá mašinu v ruce, tak zaručeně až z ní vyjede, tak jí v ruce bude mít. Není to žádná brutalita, ale trošku trialová vložka. Zadávám do GPS bod, kde se nachází a bereme přímý směr přes dvě údolí a dva hřebeny, až k potoku, který z ní vytéká. Davidova čtyřkolka dostala strach, tak si hned propichuje gumu klackem na 5 knotů, což jí nepomůže a pokračujeme hlouběji do rokličky. Nechtělo se jí tam. V ostrých kamenech knoty zase mizí. No nic. David zajíždí bokem a počká, až mu přivezeme náhradní kolo. Pokračujeme dál. Nechávám všechny jet předemnou, aby si to v předu taky užili a já se měl taky šanci pobavit eskapádami, které se budou odehrávat. Menší kamenné kaskády někdo zvládne za pár vteřin a někomu to trvá s pomocí ostatních i čtvrt hodiny. Je krásné pozorovat, jak prodloužené verze hladce kamenné kaskády zvládají, obzvláště ty co si elektronicky dokážou zamknout diferák. Na koci rokličky zase přebírám roli prvního a vyjíždíme z ní ven. Už jen jeden výjezd v bahně a listí, kde někteří se řádně zapotí, ale mé obutí ITP Blackwater mě na holičkách rozhodně nenechalo a jsme na loukách odkud vede pěšina do kamenolomu a k hotelu. Vyrážím napřed se Šrekem a Tomem pro sadu pneumatik, abychom z rokle mohli dostat Davida, který nás před setměním rád zase vidí. Kola přehazujeme a za tmi se vracíme. Při sjezdu do kamenolomu potkáváme zbytek party. Honzovo čtyřkolka na boku a vyndává se z ní spojovačka řízení, která má tvar luku. Na hotel se dostáváme po osmé hodině a to měl být pohodový den. ?
Další dny se sem už nevejdou.
17 fotek, 1.3.2013, 123 zobrazení
vyjezd  0 | quinque
40 fotek, listopad 2007, 77 zobrazení
Taborovy vyjedz puvodne do Klecan a na konec k segram proložený Leekovou svatbou v Katedrale :)

dobré to bylo !!!
2 fotky, 29.6.2016, 21 zobrazení
4 fotky, 31.12.2014, 15 zobrazení
1 fotka, 30.3.2014, 32 zobrazení
16 fotek, 26.12.2013, 73 zobrazení
9 fotek, 19.11.2013, 86 zobrazení
7 fotek a 4 videa, 12.5.2012, 85 zobrazení
7 fotek a 5 videí, 7.4.2012, 57 zobrazení

Něco by se našlo i mezi uživateli...

vyjezd

532 zobrazení, 1 album

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.

Partneři

Visa Mastercard Maestro American Express Visa Electron