Vyhledávání

Hledat v

Alba

reklama
5 fotek, 2.7.2017, 111 zobrazení
42 fotek, červen 2011, 200 zobrazení
Ve tři hodiny odpoledne, jsme si vyrazili lodí na širé moře smočit naše těla, zarybařit ,vyfotit a zaplavat si s medůzou....byl to parádní zážitek !
Rybu jsem samozřejmě nechytila žádnou :-(.
53 fotek, 6.8.2013, 143 zobrazení
vyzvednutí vraku mojí lodi po červnovích záplavách srpen 2013
15 fotek, 6.3.2009, 70 zobrazení
Vrátili jsme se zpět pozorovat kolonii tuleňů za východu slunce, pak jsme pobyli v Kaikouře, kde jsme si chtěli zaplavat s delfíny, ale bohužel bylo plno na lodích. Takže jsme v Christchurchi a jedeme dál na jih.
85 fotek, červenec 2016, 591 zobrazení
Ahoojte o prázdninách !!! Byli jsme zase po delším čase u Moře nahřát kosti a zaplavat si v průzračné vodě. Dovču vybrala již zjara žena a tak jsme vyrazili na Zakynthos. Ostrov je to vcelku nevelký-od jeho konců je to asi jen 40km. Je význačný tím,že na jeho určité části se vyskytují a kladou vejce želvy Carrety obrovské.Počasí,výlety lodí i vznášedlem,potápění a jídlo s pohodou-to je prostě balzám )) Vydařilo se.
Mějte se a hezké dovolené všem !!! Určitě si to zasloužíte...
215 fotek, červenec 2013, 613 zobrazení | cestování, krajina, ostatní, příroda
Na červencový autovandr 2013 jsem měl k dispozici 5 dní mezi dvěma výročními ohni slavných trampských osad. Tak jsem si řekl, že navštívím akorát jedno z nejmenších měst v Evropě, pak Mnichov, Petrohrad, nějaké vylidněné obce, zajímavé církevní stavby, technické památky, rozhledny, auto převezu lodí na liduprázdná místa, v jednom kráteru se podívám na mrtvé jezero, jinde si zaplavu v čisté laguně, navštívím rybářské ráje, rozsáhlé lesy, stolové hory, exotické skály, léčivé prameny, potkám zajímavé lidi a občerstvím se v podnicích mojí úrovně. Takže několik vybraných fotek z velkého autovandru:
35 fotek, 30.3.2009, 253 zobrazení
Náš nejdražší, ale za to nejhlubší zážitek z Nového Zélandu bylo zaplavat si s delfínama (Dusky Dolphins). Oblékli jsme se do slušivých oblečků (celotělový neopren), dostali šnorchlíky a ploutve a už pádili na klidné moře. Když nám začali delfíni skákat za lodí, tak si dokážete představit jaká to byla nádhera. Zazněl signál pro vyskočení z lodi a už jsme si to plavali s delfínama. Pro upoutání jejich pozornosti jsme měli vydávat nějaké zvuky nebo zpívat, ale když 13 lidí okolo zpívá do vody největší hitovky, tak jsem se málem utopila smíchy :) Komentáře k fotkám snad ani nejsou potřeba, nakoukněte, jak takové plaváníčko vypadá...
Madeira2  0 | tic
31 fotek, 9.7.2014, 48 zobrazení | cestování
Ve středu jsme se vydali na plavbu replikou slavné lodi Kryštofa Kolumba "Santa Maria". Cestou jsme viděli hejno delfínů a mohli jsme si zaplavat pod mysem. Pluli jsme po jižním pobřeží-cestou jsme viděli i náš hotel.
72 fotek, srpen 2017, 396 zobrazení | cestování
Santorini - Théra, oblast kykladských ostrovů. Ostrov je dlouhý 18km a šířka okolo 5km. Tato oblast s přilehlými ostrůvky vznikla 1500let př.Kr. po sopečném výbuchu, který byl údajně asi 10x větší než výbuch sopky Krakatoa.Hlavním městem na ostrově je Fira. Naše ubytování bylo na jihu ostrova ve městě Kamari. Po sopečné kaldeře jsme vypluli lodí k ostrovu Nea Kameni, který leží uprostřed ohromného zatopeného sopečného kráteru. Další zastávka lodi byla u malé zátoky, kde do moře vyvěraly na dně horké prameny a voda v těchto místech byla až 40° teplá. Byla možnost z lodi skočit do moře a zaplavat si asi 100m k horkým pramenům. Další zastávka u ostrova Thirasia. Další průzkum ostrova jsme provedli s půjčenou čtyřkolkou, s kterou jsme projeli ostrov z jihu od majáku Faros až na severní konec do města Oia. Byl to pěkný, nezapomenutelný zážitek.
50 fotek, říjen 2012, 75 zobrazení
Byli jsme si zaplavat se slony a vyjeli jsme si okolo ostrova. Nejdříve na západní pobřeží k jihu na krásnou pláž,cestou jsme zastavili vyfotit si rybářské lodě a pak zkratkou na východní pobřeží se zastávkou v restauraci s nádhernou vyhlídkou. Pokračovali jsme do nejjižnější částivýchodní strany,kde jsou bungalovy ve stromech a bude zde také koupání se slony. Na zpáteční cestě jsme se zastavili ve starém městě na oběd a pak hupky dupky okolo madrovníků a opičí školy (to navštívím přístě) do SalaDanu k novému chrámu.
62 fotek, říjen až prosinec 2010, 182 zobrazení | architektura, cestování
ALB 1010 - OSTIA ANTICA
ŘÍM. Byli jsme ubytováni mimo město a do centra jezdili vlakem. Dobrá zkušenost a také klid na normální život. I toto byl asi hlavní důvod, proč návštěva města měst - Říma – byla zahájena na místě, které bývalo jeho mořským přístavem, námořní základnou, ale i obchodním a kulturním centrem. OSTIA ANTICA

Město - přístav byl jako umělý kanál vybudován a slouží dodnes. Už tenkrát velké lodě nemohly plout po mělké Tibeře až do Říma, proto z přístavu jezdili říční lodě a přepravovaly náklad z těchto lodí do vnitrozemí. Ostia byla založena za čtvrtého krále Říma, Anca Marzia, kolem roku 620 př. n.l., a město zaniklo v roce 1557, kdy bylo při katastrofálních záplavách zcela pohřbeno. Dnes se může toto město obdivovat díky archeologům, kteří na jeho odkrývání pracují již od 19. století (nejintenzivněji probíhaly vykopávky v období fašismu mezi lety 1938 – 1942 díky obdivu Mussoliniho).
V době svého největšího rozkvětu měla Ostia 100 000 obyvatel a nacházely se zde lázně, divadlo, mnoho chrámů i vily bohatších obchodníků
92 fotek, 27.8.2017, 488 zobrazení | cestování, krajina, příroda
V neděli 27. srpna se vydáváme s CK Br.... na lodní výlet po okolí ostrova Lefkáda. Obeplouváíme Lefkádu, kde se přiblížíme k nám již známe Dessimi beach a pokračujeme k ostrovu Meganissi, kde nás prvně čeká vyhlášená Papanikolis cave. Schováme se i s lodí do jeskyně a někteří si i zaplavou. Odsud pokračujeme do přístavu Porto Spilia, kde se vylodíme a navštívíme vesničku Spartochori. Při návratu se zastavíme v taverně Porto Spilia, kde si dám před odplutím frapíčko. Odsud už nás veze Ionian Star na Asprogialos beach, kde nám posádky s paní průvodkyní nachystají báječný oběd s vínem, a dokonce i zbyde na přídavek. Po obědě už nás čeká cesta zpátky okolo ostrova Skorpios, který patřil Onassisovi a nyní ho má v pronájmu Jekaterina Rybolovlevová, dcera ruského mmiliardáře. Loď ještě zakotví v zátoce Jake Kennedy beach, kde máme možnost se opět vykoupat a na pláži posbírat malé oblázky pro štěstí. Někde se tvrdí, že je to jediné místo, kam může veřejnost vystoupit na břeh, jinde zase píší, že se zde může jen zakotvit a plavat, takže pravda je asi někde uprostřed. Pak už zpátky do přístavu v Nidri a dom za našima holkama.
54 fotek, 25.12.2011, 466 zobrazení | koníčky, lidé, příroda, sport, zábava
Přecpaný a znuděný od vánoční televize se sešlo zdravé jádro ousteckých vodáku hned po prvním svátku vánočním ke kontrole zavření T. Orlice. Vodní stav se díky děšťům zvednul a tak jízda tentokrát byla bez problémů a pěších vložek. Počasí moc nepřálo a tak když si jeden zvrhlík šel zaplavat, nemohl ztuhlé nohy vytáhnout z lodi a musel přijet Bajda záchranář na pomoc. Nikdo se nám neutopil a tak akce skončila jako obvykle, příště na viděnou a vodáckým pozdravem ahóóój. Ondru a Patrika mi zase předala po týdnu nemocný a tak se opět nemohli zúčastnit. Zvláště Ondra se moc těšil. Škoda, snad někdy příště.
185 fotek, zima 2014/2015, 574 zobrazení | cestování, krajina, země
nase posledni zastavka byla Ostrov Nusa Lembongan - je to maly ostrov na otevrenem Indickem oceanu jihovychodne od Bali. Presne tak by si clovek Bali predstavoval, ale stezi ho takove dnes uz najde. Mozna kdyby jsme se prenesli o 20 let zpet, a zazili doby nez na Bali zacaly jezdit zaplavy turistu ....
Lodi jsme se dopravili ze Sanuru na Mashroom Beach, kde jsme meli ubytovani.
A strefili jsme se do toho co jsme chteli pro nase posledni dny na cestach po Indonesii - klid , mir, opustene plaze, svobodu a hlavne zadne lidi a tursisticke atrakce , taky sem se konecne chtela naucit surfovat . ....pujcili jsme si motorky prozkoumali ostrovy, snorchlovali , surfovali, cetli si, jedli ( indoneske jidlo pasuju na nejlepsi v cele asii) a bylo nam dobre... Life is a Beach !
36 fotek, 8.3.2012, 282 zobrazení | cestování
8.4.2012 Ráno se uvelebíme na pláži a po obědě si s Hankou půjčíme moped. Řídit jsem odmítla a jet na tom ve třech taktéž... Terka zůstává na pláži a apartmánu. Nejslavnější vodopád ostrova najdeme celkem snadno a já si tam i zaplavu. Pokus najít druhý vodopád už úspěšný nebyl, protože slova Aleny o průměrném thajském IQ 80 se zde plní beze zbytku. Zeptáš se jednoho, s úsměvem ukáže doprava, zeptáš se druhého, ukáže do leva a nenajdeš ani "ň". Navíc nám málem došel benzín, tak už jsem nás viděla, jak to pár kilometrů tlačíme :-)... Večer už se jen cachtáme v teplé mořské vodě... 9.3.2012: Loučíme se s ostrovem. Po desáté nás nabere speedboat a přes zastávky pro další rekreanty jedeme na pevninu. Přestože loď jede úplně klidně, Hance se dělá špatně a Terce ke konci taky. Následuje šílená domluva kolem transportu, protože Thajec anglicky neumí a když si myslí, že anglicky mluuví, jen něco podivně zpívá a šeptá. Vyloží nás sice na správné benzínce, ale zapomene nás svozový autobus :-). Osvald to na dálku vyřeší, odjíždíme se zpožděním dvou hodin... Zase v Pattayi.
57 fotek, 5.7.2014, 91 zobrazení
Akce SUCHÁ Sázava (suchá proto, že nebyla kua skoro voda) začala v pátek 4.6. v 6:20 v Brně na nádru. Tak brzo jsme totiž vyjeli, abychom vše stíhali. Z Brna jsme jeli v tomto složení: Michal, Verča, Hlavsa, Katka, Krchy, Peťan a já. Ve vlaku jsme pokecali, něco aj popili, prostě klasická cesta na vodu. V Sázavě na nádru nás již čekala Aška, Markéta a Tomáš, byli jsme všichni. V půjčovně jsme si převzali lodě a vybavení a dali jsme si svačinku. Chtěl jsem si jít zaplavat, ale ouha....voda byla jen po kolena a to v celém řečišti. Cesta byla pohodová, jen jsme dost dřeli a všechny šlajzny co se normálně jezdí jsme přenášeli. Večer jsme dojeli do kempu do Čerčan, kde se rozbili stany a šlo se na večeři do výborné restaurace Pyšelka. Vzhledem k tomu, že na tábořišti Paluba, kde jsme spali byla letní noc, tak jsme s Tomem ještě nešli spát a do třech do rána jsme pařili. Další den opět ten stejný scénář...víc jsme šli, než jeli. Cestou jsem se zastavili ve stodole na občerstvení. Odpoledne jsme dojeli do Týnce, kde jsme se dozvěděli, že spodní úsek řeky je úplně nesjízdný. Vrátili jsme proto všechny věci a šli jsme na pizzu. Pak jsme hledali kešku a později večer jsme zapadli na pivko do stylové putyky. Tam jsme skončili kolem jedné. Další den jsme jeli domů......lodě....300,- (na tři dny 450,- ale z nedostatku vody by nám měli za jeden den vrátit) vlak 400,- jídlo a pití 1100,-Kč....celkem 1800,-Kč. Za rok...tentokrát na Vltavě ahóóój.
142 fotek a 1 video, listopad 2018, 79 zobrazení | kultura
Tak po deseti letech zakotvil v Brně slavný Titanic, nebo spíš jen to, co z něj zbylo….
Na brněnském výstavišti je možno v současné době navštívit výstavu věnovanou památce
jedné z největších námořních katastrof, potopení zaoceánského parníku Titanic v roce 1912.

O samotné události bylo již napsáno mnohé a natočeno řada filmů… Přesto může výstava
zaujmout i tím, že zde vidíme předměty jenž používali skuteční lidé, skuteční cestující…
Kromě předmětů a popisků událostí, si můžeme prohlédnout také podrobné zobrazení kajut,
chodby, lodní kavárny a mnoho dalšího. Mrazivý dojem zanechá také možnost si sáhnout na
chladný povrch ledovce…

Pro mladší návštěvníky je zde připraven interaktivní program a všichni si můžou v závěru
expozice přečíst, zda jméno cestujícího na jejích lístku, patřilo k zachráněným nebo k nezvěstným…
Po prohlídce jsme ještě zašli do sousední haly, kde v rámci veletrhu Life, probíhalo Mistrovství
počítačových her a bylo možno si nejen zahrát, ale se i vyfotit s nějakou herní příšerkou…

Tato zajímavá výstava je věnovaná Millvině Deanové, nejmladší a současně poslední přeživší cestující Titaniku,
(v době plavby jí byly 2 měsíce, zemřela 31. května 2009).

((Technická data: Titanic - Osobní zaoceánský parník, společnosti White Star Line z Velké Británie.
Panenská plavba: 10. dubna 1912. Osud: potopil se 15. dubna 1912 po srážce s ledovcem.
Zahynulo kolem 1 500 cestujících a členů posádky, zachráněno bylo asi 700 lidí.

Příčinou vysokého počtu obětí byl zejména nedostatek záchranných člunů (bohužel ale odpovídal tehdejším předpisům)
a špatná organizace záchranných prací. A také, ne všechna varování o pohybu ledovců, se dostala až ke kapitánovi.
Předpisy také nařizovaly, že cestující třetí třídy musí být odděleni od ostatních cestujících…

Na svou dobu byla loď vybavena tehdy špičkovou technologií. Například tři elektrické výtahy, kompletní
elektrickým osvětlením, dvě rádiové stanice pro komunikaci lodě s okolním světem (Marconi o výkonu 5 000 wattů),
prostor pro venčení psů, nemocnice s operačním sálem, mrazící skladiště řezaných květin, ubytovací prostory pro
služebnictvo, tělocvična a mnoho dalšího… Trup měl 16 záplavových komor a dno lodi bylo zdvojeno
(a se měl se udržet na hladině i v případě zaplavení až 4 vodotěsných komor současně).

Tato námořní katastrofa vedla ke zjištění, že mnoho bezpečnostních předpisů (a souvisejících zákonů) je
již zastaralých a byly tak vytvořeny zcela nové, jenž významně přispěly k bezpečné plavbě nových lodí.
Také všichni cestující začali dostávat řádné instrukce pro případ nouzové situace, atd. ... ))
338 fotek, duben 2012, 1 753 zobrazení
Monča, Pepina, Zuzka a Fíbí na RoadTripu. V neděli 22.4. vyrážíme do Porto a dáváme si decentní prohlídku města a výborný oběd "u paní". Odlet máme někdy k večeru a v osm večer už jsme na Aeroporto Sur Tenerife, kde si půjčujeme auto. Vyrážíme do Santa Cruz, při cestě ještě zastávka v Candelaria. V Santa Cruz obdivujeme Auditorio de Tenerife, dáváme svačinku a odjíždíme na Playa de las Teresitas. Zde nacházíme nocleh v lodi na pláži. Protože po 10 hodině už nám neprodali ani pivo, popíjíme na pláži pochybný mochito drink a pomalu uleháme do kajuty. Při probuzení na Teresitas si připadám jako v ráji. Oknem z kajuty vidím na jedné straně oceán a na druhé hory, svítá a lidé si přicházejí zaplavat. Kolem sedmé ráno nám kolem lodi začne kroužit traktor urovnávající písek :D Řidič na nás stále pokukuje do lodi. Pak se na pláž nahrnou uklízeči, takže si jen počkáme až nám pořádně vydrhnou toalety a převlíkárny...máme vše jako v pětihvězdičkovém hotelu. V devět se přímo před námi otevře bar, takže nechybí ani ranní kávička. Pomalu přijížději autobusy s turisty, kteří mají hotely daleko od pláže..pche :D Dáme si ještě rozcvičku, plavání a procházku po pláži a vyrážíme se opětovně pokochat Auditóriem. Plaia de las Teresitas byla prostě nejlepší :) Na další cestě se zastavíme na procházku městem La Laguna a večer se dostáváme do Puerto de la Cruz. Konečně se nám podaří najít obchod s potravinami a tak si pak můžeme dopřát luxusní večeři. Kavárna s výhledem na momřme se zdá jako ideální místo, kde si můžeme prostřít :) Bohužel večeře mi příliš nesedne a tak v autě prospím večerní prohlídku města. V noci pak přemýšlíme kde složit hlavy, což nám zabere nějaký čas, ale nakonec se nějak shodneme na pěkném místečku v parku za keřem, hned vedle silnice :D ale kousek od moře. Není to sice takový luxus jako na teresitas, ale až na drobný déšť uprostřed noci, ok. :) Je 24.4. a čeká nás velký den v Národním parku a sopka Teide (3718). K úplnému vrcholu sopky je potřeba speciální povolení, ale lanovkou se s Mončou dostáváme skoro až nahoru. Pohled je odsud opravdu nádherný!
Večer přejíždíme do Icod de Los Vinos podívat se na 600 let starou rostlinu drago milenario. Máme štěstí a zrovna se zde pro nás chystá koncert :) V noci sjedeme na pláž Playa San Marcos, kde popíjíme a pak přespíme na parkovišti. Poslední den jedeme do soutěsky Masca a na pláže na západním pobřeží. Playa de Las Americas nejošklivější turistické místo :D ... Při letu zpět ještě nad mraky vidíme vrcholek Teide.... O půlnoci přilétáme do Porta a na hostelu máme sraz s Perníkem a její kamarádkou Arabelou. Druhý den ještě prohlídka Porta...Univerzita, knihkupectví... znovu oběd u paní, ochutnávka portského a hurá dom do Coimbry :)
37 fotek, červenec 2012, 251 zobrazení | krajina, příroda, země
Tři původní meandry řeky Moravy nedaleko Strážnice na Hodonínsku jsou staré třináct a půl tisíce let. Naprostý klid, čistá voda.
Jde o tři původní meandry řeky Moravy nacházející se přibližně kilometr od jejího soutoku s Veličkou. Je to jeden z mála úseků, kde si řeka uchovala původní tvar. A nepodlehla regulaci ani stavbám hrází.
Koryto meandrů v okolí Strážnice je podle geologa Jaroslava Kadlece z Geologického ústavu Akademie věd staré přibližně třináct a půl tisíce let. Pokud je řeka ponechaná přirozenému vývoji, samovolně se v krajině proměňuje. To je i případ Osypaných břehů. „Tok Moravy ve Strážnickém Pomoraví patří k jednomu z posledních úseků Moravy, kde pozorujeme přirozené chování řeky ve všech jeho proměnách," dodává geolog
Na tvar meandrů působí i povodně. Například v roce 2006 došlo při záplavách k protržení jednoho z meandrů Osypaných břehů. „Je to nevratná, ale přirozená změna. Meandrová smyčka se postupně zvětšuje a zároveň se zužuje její šíje. Tak to trvá do chvíle, kdy silnější povodeň šíji protrhne,".
Osypané břehy sousedí s přírodní památkou Váté písky. Řeka se zařezává do pískovce a vytváří unikátní monumentální, přes deset metrů vysoké stěny. „Současný výzkum pískovcových usazenin také přinesl překvapující zjištění. Pískovce totiž nevznikly pomocí působení větru. Jde o pískovce, které na konci poslední doby ledové vznikly uložením v jezeře, jež tehdy existovalo v Dolnomoravském úvalu,".
Do Osypaných břehů neproudí davy turistů. Místo totiž není tak snadno přístupné. „K meandrům se člověk dostane buď po břehu Moravy přes lokalitu Vátých písků, anebo na lodi přímo po řece. „Řeka nabízí romantické koupání. Voda je krásně čistá, člověk si poleží na písečné pláži.

deník.cz
261 fotek, červenec 2010, 2 571 zobrazení | cestování
Když jsme se v zimě rozhodovali kam na letní dovolenou, opět se mi povedlo prosadit si letní verzi, teplo, moře - Peloponés.

Vyrážíme ve středu 30.6. hned po vysvědčení, před sebou máme 1050 km. Mnichov a Brener zvládáme bez potíží a kolem jedné hodiny po půlnoci dorážíme na STPL do italské Senigally. Druhá posádka je již na místě a spokojeně chrupe. Ráno provádíme servis, vše je zdarma a přesouváme se 30 km do Ankony, odkud máme zamluvený trajekt.

Z Ankony vyjíždí trajekt ve 13.30 a cesta trvá 21 hodin. Teplota vzduchu dosahuje 28 st. C a tak jsme rádi, že na nás vyšlo místo pod střechou, neboť máme zaplacen camping na palubě . Příjemně to zde protahuje, vyndaváme stůl a židličky a při lahvi vína oficiálně zahajujeme naší dovolenou. Při průzkumu trajektu zjišťujeme, že je dost plný a nejlépe je nám u aut, děti dokonce nebaví ani studenější voda v bazénku. Večer ještě posedíme a jdeme spát. Noc utekla a ráno nás budí rozhlas, kde nás informují o zastávce v Igoumenitse. Do Patrasu přijíždíme v 11.30 (v Řecku je hodinový časový posun oproti ČR).

Při výjezdu z trajektu v Patrasu jsme lehce očarováni třetím největším městem Řecka, vstupní branou. Překvapuje nás, že celý prostor kolem přístavu je obehnán plotem s ostnatým drátem a všude za ním je velký nepořádek. Všude vládne hustá doprava a hluk, občas nám nejsou jasná ani pravidla :-).

Těšíme se na první koupačku, rychle se vymotáváme z města a spěcháme k moři. Naše první zastávka je na Kalogria Beach, kde je dostatek místa k parkování a velké písečné pláže. Stání je o něco dále od moře než jsme zvyklí ( a zhýčkaní ), ale na poprvé to neřešíme. Voda nás příliš neosvěží, neboť je jako kafe, Vydržíme se cachtat až do pozdních odpoledních hodin. V klidu dojídáme poslední řízky se salátem, dáváme si kávu a u druhé posádky se začíná objevovat první přehřátí ze slunka a horečka.

K večeru se přesouváme do nedalekého Killini, zde druhá posádka odpadá a jede se chladit do místního kempu, aby se zbavili horečky. My nasedáme na trajekt a jedeme na Zakyntos, nejjižnější z řeckých ostrovů v Jónském moři, který láká jednou z nejkrásnějších pláží na světě . Cestá trvá cca 1.5 hodiny a my se v městě Zakyntos vyloďujeme již za tmy. Stihneme ještě krátký přejezd do přístavu ve vesničce St. Nikolas a o půlnoci jdeme spát za zvuků šumění moře.

V sobotu ráno Igor vyráží vysondovat možnosti zapůjčení lodě s cílem navštívit nedaleké modré jeskyně a nejznámější řeckou pláž s vrakem - plage Navagio. Podařilo se, po 10. hodině již plujeme rychlým člunem pod dohledem šedého mořského vlka směr vytoužený cíl. Na lodi je příjemný vánek, okolo z jedné strany útesy a skály, z druhé moře, je na co koukat.

Po 20-ti minutách přijíždíme k shipwreck (pláž Navagio místně nazývána). Zátoka Navagio je nejoblíbenějším turitickým cílem s vrakem lodi pirátů. Jedná se o rezavou dopravní loď, která ztroskotala v bouři při pašování a vyhýbání se celníkům. Po nezbytném fotografování a kochání se romantickým zákoutím s kontrastem sytě modrého moře a jasně bílých skal a písku se hodinku koupeme. Přesto, že místní tvrdí, že je turistů letos výrazně méně, na relativně malé pláži je jich až dost. Kolem poledního přijíždí další velká loď s turisty, což je signál, abychom se přesunuli k další přírodní atrakci, Blue Cave.

Modré jeskyně jsou desítky otvorů, v nichž se láme sluneční svit prozařujíc tím průzračnou vodu do jasně tyrkysova. Je to nádherné a světlo se v nich láme v různých odstínech modré skutečně impozantně. Do některých se dá vplout i s celou lodí, některé si prohlížíme jen z venku, do některých se musí plavat, což nám bylo opět umožněno. Opět se koupeme, vplouváme do jeskyně, potápíme se, šnorchlujeme. Byl to hezký zážitek.

Z vesnice St.Nikolas, kde kromě přístavu, dvou hospůdek a krámku nic není, se jedeme po klikatých a úzkých cestičkách podívat na zátoku s vrakem z útesů. Je zde vytvořen zajímavý pointview z železné lávky, která je vystrčena nad útesy. Slabší povahy zde mohou mít problém, ale pohled shora stojí za to, dokonce jsem to vydržela i já :-).

Postupně se seznamujeme s přírodou a způsoby života lidí na ostrově, který je hodně skalnatý a porostlý zelení. Je obdivuhodné, co vše se dá v těchto podmínkách pěstovat. Kolem silnic a parkovišť je spousta místních, kteří nabízejí své produkty, lákají děti na ochutnávky nebo ženy a dávají jim květiny z oleandrů a ibišků ( také jsem dostala ). Pak je trapné nic nekoupit a tak si odnášíme pražené mandle na několik různých způsobů, tyčinky v medu a sezamu, turecký med a víno. Vše jsme ihned ochutnali a musím říct, že to bylo chutné, dobré a nezbylo :-).

Další naší zajímavou zastávkou jsou útesy u městečka Keri. Pravda, silničky a hlavně průjezdy vesničkami nejsou zrovna stavěny pro pohyb obytným autem, a my si znovu uvědomili, že pro tento způsob cestování je velikost našeho obytného auta maximální. Útesy jsou monumentální. Igor s Nikolkou stihnou v rámci malého treku odlovit jednu cache a na večer se ještě přesouváme na jih ostrova, kde jsou nejkrásnější řecké pláže.

Projíždíme místy, kde je již čilý turistický ruch, ale zároveň jsou zde místa se dvěma unikáty ostrova - karet velkých a tuleňů bílých. V létě se sem stěhují vzácné želvy karety obecné, aby do písku nakladly vajíčka a pak se vracejí zpět k africkým břehům. Když se malí potomci vylíhnou, následují své rodiče. Kriticky ohrožený druh - tuleň středomořský je zde vidět velmi málo a my to štěstí nemáme. Zvažujeme vyjížďku lodí, ale nakonec se spokojíme s želvou, kterou vidíme v umělé nádrži a parkujeme na konci plage Laganas kousek od moře. Tato nejdelší pláž na ostrově se drží u místních na vrcholu oblíbenosti ( ještě spolu s pláží Gerakas ). Poblíž je letiště, takže občas vidíme nový přísun turistů v příletovém koridoru, který ovšem vede nad želvími hnízdišti a proto má v noci zákaz provozu, nebude nás tedy rušit ve spaní. Dokonce se zde při množení karet nesmí v noci ani koupat, panují zde přísná pravidla ochrany přírody.

V neděli dopoledne lenošíme a koupeme se. Odpoledne přejíždíme do města Zakyntos, kupujeme si lístky zpět na Pelopones a využíváme 2 hodin do odjezdu trajektu na prohlídku města. Město se rozkládá u protáhlé srpovité zátoky s plážemi a největší zajímavostí je obnovený kostel Agios Dionisios přímo u přístavu, který uchovává relikvie stejnojmenného patrona ostrova a hlavní třída s mnoha obchůdky a tavernami. Nad městem je možné vidět starý venezianský hrad. Kupujeme několik drobných dárků, ochutnáváme místní vynikající zmrzlinu v cukrárně a vydáváme se zpět.

Po návratu na Pelopones se přesouváme cca 13 km k vesničce Edipsos, kde je hezké stání přímo u moře. Je zde několik německých obytných aut. Je nádherně teplá noc, díváme se na oblohu posetou miliony hvězd a posloucháme k tomu šumění moře. Jako bonus popíjíme chladné řecké vínko při svíčce a čerpáme energii.

Dopoledne opět využíváme ke koupání a lenošení. Organismus si pomalu přivykl na neustálé teplo a občas už to ani nevnímáme. Po vodních hrátkách dělám palačinky s džemem, vanilkovým šodó a šlehačkou a dle sms zpráv je druhá posádka zase zdravá, lze popojet dále a zase se potkat. Domlouváme si večerní sraz na parkovišti u Olympie, takže odpoledne využíváme ještě k relaxaci. V podvečer na pláži grilujeme maso a vyrážíme za druhou posádkou. Olympií projíždíme trochu dokola, navigace nás stále posílá přes pěší zónu, nakonec nám cestu ochotně prorazila místní policie a my dorazili na parkoviště, kde již bylo vidět auto Švejnožek. Zjistili jsme, že se někde potulují městem a vyrazili jsme za nimi. Našli jsme je v kavárně, společně jsme pak prošli krámky a vyzkoušeli si několik ohozů. Z radosti, že se zase vidíme jsme poseděli poněkud déle nad vínkem, což se projevilo při ranním vstávání.

Ráno nám dělal Igor budíčka, abychom vyrazili na vykopávky ještě za mírnějšího horka, dokonce jsme museli budit i ranní ptáčata, malé Švejnožky. Přes dodržování pravidel slunění a pitného režimu se odrazilo včerejší slunění a hrátky na písku i na Nikolce, také se uvařila a začala sálat teplem jako kamínka. Dostala klidový režim a my jsme se rychle vydali na prohlídku Olympie.
Olympia je kolébkou olympijských her, které se pořádají každé dva roky dodnes. Leží v severozápadní části poloostrova Peloponés a hlavním lákadlem je samozřejmě starobylý olympijský stadion pro 30 tisíc diváků. Dříve se zde utkávali tehdejší zdatní sportovci v různých disciplínách ( v dobách kolem 700 před naším letopočtem ). Už tehdy se hry tešily velké oblibě. Na rozdíl od současnosti však tehdejší sportovci závodili nazí, to musel být pohled :-).
K vidění jsou v Olympii připraveny mnohé jiné památky – chrámy v záplavě olivovníků, cypřišů a borovic, Diův chrám, ve kterém kdysi stávala mohutná slonovinová socha nejvyššího boha v nadživotní velikosti, jež je považována za jeden z divů světa, archeologické muzeum s řadou vzácných pokladů, odhalených tvrdou prací historiků, Héřin chrám a řada soch a pozůstatků antických budov a staveb. Posvátný okrsek Olympia byl dva tisíce let uctíván jako centrum náboženství a sportu. Vzkvétal už v mykénském období, ale opravdového významu nabyl až příchodem Dóru.
Založení olympijských her v roce 776 před Kristem se považuje za první jistou událost v řecké historii. Dnes je Olympie známá predevším jako inspirace novodobých olympijských her, i když se tehdejších pět disciplín poněkud rozrostlo. Dnes zde stojí už jen rozvaliny, ale například povalené sloupy Diova chrámu dodnes dávají tušit svou dřívejší monumentalitu.

Více na www.caravanlife.cz

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.

Partneři

Visa Mastercard Maestro American Express Visa Electron