Hledání: Záseka - buldočí rekord 11.-13.5.2018

Pro dotaz Záseka - buldočí rekord 11.-13.5.2018 jsme našli 370 výsledků.

Náš tip

Objevte možnosti videa
Fotka vydá za 1 000 slov.
A co teprve video?

zameckydvur
První hafošův zásek :)
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • 17.8.2017
  • 5 144 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
janavavrova
jednou, jednou tady strávím podstatně více času, ale v tuhle chvíli se čas strávený na našem oblíbeném místě začal chýlit ke konci. Užila jsem si každý den, i když to občas nebyla úplná legrace. Řeklo se, že budeme jezdit co dva roky, takže další návštěva až v roce 2018. Bude mi smutno, moc smutno. Ale slíbili jsme si, že budeme objevovat i nové místa. Plány máme. Ale tady máme zásek - Monte Cinto! a dalších tisíc míst, které jsme tady ještě nestihli navštívit, včetně Bergeries des Pozzi (snad tu cestu za dva roky spraví). Corsu per Corsu.
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2016
  • 2 236 zobrazení
rebeccarawr
Autorem tohoto sloganu je stránka "UKAPUPIKA", které děkuji za povolení použití k fotce.
Když jsem poprvé viděla tento slogan, který mě doslova a do písmene vystihuje, věděla jsem přesně, jak bude následná stylizace a realizace fotky vypadat. Nejprve jsem napsala na stránku “UKAPUPIKA“ zda mohu slogan použít k mojí fotce. Bylo mi dovoleno a já jsem neskutečně ráda.
,,Ukapupika je vnitřní nerozumně scvrklý hravý svět v každém z nás. Objeví se v záseku času, kdy si uvědomíte, že jste myšlenkami svobodní. Vašimi radostmi se stávají ty nejjemnější postřehy života, které vás inspirují plodit nejrůznější výtvorky - Ukapupikoviny.

Ukapupikoviny jsou ledabyle svázané a rozvázané, zbrkle scvrklé,
fantaskní, jemně ufoukané, schované a na půl vykukující, vykutálené krátké příběhy a postřehy plné divnoslov, krasovhledů, čerstvého vzduchu, žbleptů, domácích vůní, průpovídek, všimností, kulišáren, hravosti, úžasu, pohlazení, zvídavosti a křehkosti... tvořené s láskou k přírodě, bytí a mikromžiku koukání do blba."

Ukapipikoviny můžete podpořit lajkem na jejich facebooku: https://www.facebook.com/ukapupika?fref=photo
Kategorie: lidé
více  Zavřít popis alba 
8 komentářů
  • 21.8.2014
  • 1 753 zobrazení
ivahei
Neuvěřitelné příhody žáků Kopyta a Mňouka
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2013
  • 1 589 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
ivahei
Rychlým krokem celým rokem
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2014
  • 1 440 zobrazení
mysticsmile
Necelý měsíc utekl jako voda v říčce Bělé a už jsem zde zase. A kde? Na parkovišti v ulici Dukelská vedle zařízení Betany, kde stojí třicet metrů dlouhý máj dobrovolných hasičů SDH Boskovice II Mazurie. A ten by měl dnes padnout. „Tak se zde moc dlouho neohřál,“ říkal jsem si, když jsem stál v neděli 27. května přímo u nabarveného mohutného kmene a vyvracel si hlavu, abych se ještě naposledy podíval na věnec a pořídil několik památečních snímků. Z rozjímání mě vytrhli lidé přicházející zhlédnout smutný konec máje a také hasiči se sekerami, lany a motorovou pilou. Za chvíli přijela na horském kole i místostarostka Boskovic Ing. Jaromíra Vítková s manželem: „Podíváme se, až ten krasavec padne a pak musíme hned do Bořitova na akci tamní jednoty Orel.“ Mezitím se František Konečný za vydatné pomoci kolegů nasoukal do lezeckého postroje a za hlasitého povzbuzování vylezl asi do půli kmene, kde uvázal dvě lana. Ta by měla zajistit, že máj padne do předem určeného a kolíkem označeného místa. Jakmile tak učinil a slezl, přišla na řadu dvoumužná ruční pila, sekera a ocelový klín. Hasiči si počínali jako správní dřevorubci. Tahy pilou se střídaly s přesnými ranami sekerou. „Šmarjááá, co ten zde dělá,“ nechápavě si říkali hasiči, když mě spatřili, jak se snažím udělat detailní snímek zářezu a záseků z několika centimetrů. „Já hned zmizím, nenechám se padajícím kmenem zmrzačit,“ pravil jsem, téměř vleže zmáčknul spoušť a rychle se uklidil do uctivé vzdálenosti. Můžete zatáhnout,“ zvolali na své kamarády u lan a mohutný máj se pomalu za zapraskání dřeva, tupého bouchnutí a rozvíření prachu poroučel k zemi. Chlapi to zvládli, kolík minuli jen o půl metru. Výkon hasičů byl odměněn potleskem početného publika. Přihlížejících se sešlo více než při stavění. Zřejmě mnozí tenkrát prvního května dali přednost Běhu za sedmizubým hřebenem a byli na náměstí, kde probíhala kulturní vystoupení. Ke svalenému máji se seběhly děti, což pro ně byla atrakce. A nastal boj o nějakou trofej z věnce. Žárovky většinou nevydržely. Některé se sice jako zázrakem nerozbily, ale uvnitř skleněné baňky se mohutným nárazem utrhlo vlákno, tak byly stejně na vyhození. Zbývalo ještě uklidit prostranství, zakrátit kmen, aby nezavazel na cestě a pak se již všichni odebrali na nedaleké výletiště, kde se rozběhlo tradiční zábavné odpoledne. Byla neděle, hezké teplé počasí, tak se sešlo lidí dost. Děti obsadily v rohu pískoviště, zatímco rodiče se věnovali družné zábavě při živé hudbě, pečených makrelách a dobrém pivečku. Já jsem si sedl do klubovny a s místostarostou SDH Boskovice II Mazurie Aloisem Šunkou jsme při probírání starých zažloutlých fotografií zavzpomínali na dávno minulá poválečná kácení máje: „První se konalo v roce 1947. Krojovaný průvod vyšel od Horákovy továrny, pokračoval dnešní Lidickou ulicí, Sokolskou, kolem nádraží, Komenského, přes Masarykovo náměstí, Sušilovou až do Červené zahrady. Na konci průvodu jelo asi dvacet alegorických vozů tažených koňmi. Což tehdy nebyl problém. V každé druhé chalupě koně měli, tak to bylo jednoduché zařídit. Výzdoba byla nápaditá, třeba na jednom voze byl namontován funkční kolotoč pro děti. Na jiném zase velké čapí hnízdo, do něhož se naskládaly malé děti a paní Mikulová v kroji babičky jim cestou četla pohádky. Další kácení májů nebyla již tak veselá. Přišla padesátá léta, mnohá nařízení a zákazy. Celý program musel být schvalován předem na úřadech a to pořadatele odradilo. Kácení máje se tenkrát omezilo jen na taneční zábavu. Bez krojů a bez průvodu. V roce 1957 se podařila věc nevídaná. Starší Mazuráci začali připravovat kácení s plnou parádou. Pod vedením Dáši Henkové nacvičili Českou besedu. Zapůjčily se kroje, ženy nastudovaly Moravskou besedu. Mládež oblékla kroje kyjovské. V čele průvodu šli Marta Konečná a Pepa Janík s májkou. Celá nádhera pochodovala městem za doprovodu hudby. Lidé lemující chodníky se k průvodu přidávali a tak všichni došli až na Bělou, kde následoval program. K tanci a poslechu hrála lidová muzika Karla Henka. O rok později se vše opakovalo, v čele průvodu šla Hana Pavlová a Josef Šmétka. Celou parádu pokazil silný liják. Účinkující zachránili kroje v kostele, který pohotově otevřel pan Ladislav Zemánek. Krojované kácení máje bylo v roce 1959 poslední. Půjčování krojů bylo nákladné. V dalších létech bylo kácení máje bez průvodu. Na výletišti v Červené zahradě se však vždy připravil nějaký program. Humorné scénky, legrační módní přehlídky. V té době se na Západě začal tančit rokenrol a v tomto duchu se jedno kácení odehrávalo. „Američané“ přijeli ve staré káře na dřevoplyn a předvedli tehdy módní tanec. Všichni kolem se náramně bavili a řvali smíchy. Dnes by sotva někdo dokázal zorganizovat takové veselí. Později se prostor pro mazurácké zábavy kvůli výstavbě mateřské školy a pak i Azylového domu zmenšil a hasiči přišli o klubovnu. I přesto se vzchopili, vybudovali svépomocí novou a opět stavějí své vysoké máje. Ty každý rok v květnu vítají barevnými stuhami návštěvníky Boskovic a po setmění jim věnec svítí na cestu. Mazurácká hymna končí slovy: Mazurák ten nezahyne. A já tomu pevně věřím,“ dodal na závěr místostarosta SDH Boskovice II Mazurie pan Alois Šunka.
A mě při prohlížení množství dobových fotografií Boskovic napadlo: „Což tak někde uspořádat podobnou výstavu, jaká byla nedávno otevřena v Galerii Zwicker na Plačkově ulici v v židovské čtvrti, tentokrát z křesťanské části města.“
Více: http://hasici-mazurie.wz.cz/
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 27.5.2012
  • 716 zobrazení
scientific
Hrdošná skala je v obci Žaškov,z južnej strany je skalná stena cca 150metrov,a asi 100 metrová jaskyňa.
více  Zavřít popis alba 
  • 3.6.2007
  • 743 zobrazení
drla
  • 10.7.2011
  • 673 zobrazení
ajushak
grilování - kluci si mákli, domácí mojito, malibu, čokoládový čokoládový muffiny, hrozně moc jídla, hrozně moc pití, hrozně moc zábavy, twister, Miruška neumí twister, activity, Mariánčiny hlášky a záseky,zumba od Mončí a Kubíka, Kubík a Jiřík jako baviči, prostě úžasný večer s bandou úžasných lidí!!! ale druhý den vybírání kočárku bylo dosti náročné po 3 hodkách spánku :) víc takových akcí :)
více  Zavřít popis alba 
  • 20.7.2012
  • 664 zobrazení
marmy
Poděkovaní teamu OK2VMJ za jeho činnost.
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • červen 2011
  • 600 zobrazení
scientific
Kategorie: dokumentyudálosti
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 10.7.2011
  • 583 zobrazení
misavalkova
  • červen 2017
  • 626 zobrazení
honzaherda
UAC 92,5km kopce - 10minut zásek ...
více  Zavřít popis alba 
  • 28.6.2009
  • 526 zobrazení
taborzaseka
  • leden 2013
  • 461 zobrazení
artur-hedera
Supersraz francouzských buldočků k 10. výročí založení FRBULu v RS Záseka 12. května 2018 se zápisem do knihy rekordů v počtu buldočků v jeden čas na jednom místě - rekord byl pokořen a nový český rekord je 353 buldočků :)
více  Zavřít popis alba 
  • květen 2018
  • 539 zobrazení
ok2zdl
Kategorie: události
více  Zavřít popis alba 
  • 19.6.2010
  • 457 zobrazení
skincarlos
Ves Pohraniční, dříve Reizenhain, ležela těsně u saských hranic, na pravém břehu potoka Černá, nazývaného také Černý potok a německy Pokau. Na protilehlém levém břehu stojí dodnes saský Reitzenhain. Pro naší ves se někdy pro lepší rozlišení používal název Bömisch Reizenhain. Český název se začal používal až po 2. světové válce a byl odvozen z polohy vesnice.

Od Hory Svatého Šebestiána bylo Pohraniční vzdáleno 6 km SSZ směrem a jeho katastr měl 1306 ha. Nadmořská výška a málo úrodná půda poskytovaly jen nejnutnější obživu, hlavním zdrojem byla vždy práce v lese.

První zpráva o Reizenhainu, tehdy Reizensteinu, je z roku 1401 v listině, kterou Václav IV. přikazoval, kudy má vést cesta na Míšeň. Zdejší přechod zřejmě existoval již dříve a tudy k nám i později vstupovala nepřátelská vojska - ať to bylo za 30leté války nebo za 71eté, nebo v roce 1938, kdy tudy pronikaly bojůvky Freikorpsu a později i okupační německé jednotky. Na konci 2. světové války tudy procházely kolony zbídačených politických vězňů z koncentračních táborů a bylo zde zastřeleno přibližně 1500 dalších vězňů, čekajících na železničních vagónech na osvobození. Snad již naposledy byl takto neblaze využit reizenhainský přechod v roce 1968.

Území Reizenhainu bývalo od nejstarších dob součástí chomutovského panství.

Reizenhain zůstal součástí chomutovského panství až do roku 1850, kdy se ves osamostatnila a rychtáře nahradil volený starosta. Po celou dobu až do roku 1850 byl Reizenhain spravován z chomutovského statku Krásná Lípa.

Stejně jako v 30leté válce tak i v 7leté se v Reizenhainu opět budovaly hraniční záseky, palisády a šance a opět je vojáci, tentokrát Prusové, bořili. Pak nastal relativní klid, vrátili se formani a rozšířila se zde také drobná dřevovýroba, soustružnictví a výroba hraček. Začátek 19. století však přivedl do Reizenhainu znovu vojáky. I když to nebyla nepřátelská vojska, přesto napáchala velké škody. Vojáci, táhnoucí tudy proti Napoleonovi, spálili v obci všechny ploty, stromy a také několik dřevěnic.

Nová železniční trať z Křimova do Hory Svatého Šebestiána a Reizenhainu, daná do provozu roku 1874, zlepšila spojení se světem, zvýšila objem obchodu se Saskem, ale znamenala i zánik povoznictví a řemesel na něm závislých.

I koncem 19. století byla stále hlavním zdrojem obživy zdejšího obyvatelstva práce v lese. Paličkování krajek a výroba posamentů, které nějakou dobu přinášely alespoň trochu peněz do domácností, již úplně přestaly. Určitým zdrojem příjmů se ale stala turistika. Ubytování poskytovaly 3 hostince - největším z nich byl tzv. Malzhaus, rozlehlá budova se sálem. Za 1. republiky zde byly 2 obchody smíšeným zbožím, pekařství, trafika, výrobna suvenýrů a soustružna dřeva. Ubytování ale poskytovala také řada vesničanů.

Jednotřídní škola zde byla již před rokem 1780. V roce 1883 byla postavena nová školní budova a ta stará sloužila pak jako chudobinec.

Od února 1937 zde byla také 1 třída české školy, do které chodily děti i ze saského Reizenhainu, kde pracovalo a žilo několik Čechů na konečné stanici buštěhradské dráhy.

Kostel, poštu, četnickou stanici i lékaře měli obyvatelé v Hoře Svatého Šebestiána. Elektřina byla do vsi zavedena začátkem 20. let ze Saska. Ve 20. letech byl také založen malý hřbitov, na kterém byla postavena hřbitovní kaplička.

Poválečný život tu nebyl lehký, i když až do roku 1954 sem jezdil 3x denně autobus. Ves však ležela těsně na hranici, ohraničené do 60. let drátěnými zátarasy. Provoz přes hraniční přechod časem úplně ustal a také železniční trať byla zrušena. Obec se vylidňovala a v roce 1955 úředně zanikla.

Dnes však již opět projíždí hraničním přechodem tisíce aut a z bývalé vesnice zůstaly jen 4 domy a kaplička, všechno přestavěno na rekreační objekty.

Odsunem německého obyvatelstva se vesnice téměř vylidnila a i dnes se zdá , že další dva domky už se neobývají či velmi sporadicky.
Jak se sem dostanete ? Z Hory sv.Šebestiána jeďte na hraniční přechod a pak doprava za poslední benzinovou pumpou s obchodem doprava na Načetín . Cca 900m od pumpy dojedete na rozbočku . Zde okolo a hlavně za závorou zamykající vstup na silničku podél potoka asi 1km se nacházela stavení obce. Dodnes lze některé domy podle základů najít.

Smutná procházka okolo pěkného potoka a zvláště pohled na prosperující německou osadu Reitzenhein Vám náladu nepřidají . Snad jen keška schovaná u základů jednoho zbořeného domu Vám spraví náladu …
Náladu Vám spraví třeba pěkný rybník jako např. nedaleký Samotář , Pohraniční rybník či rybník Hraniční v nedalekém německém Reitzenhainu a nebo památník loupežníka , pytláka či dobrodruha Stülpnera opodál / ten měl v zaniklé obci prý dokonce 3 hospody/.
Opodál leží též zaniklá obec Kienheide / zanikla jak stará osada vysídlením , tak nová rekreační osada po r.1989 - viz můj článek a foto/.
Pozor ! V okolí se mají stavět desítky větrných elektráren, které zcela změní tvář Krušných hor !
Chraňme floru a faunu Krušných hor pro budoucí pokolení , neprodávejme hory podnikavcům , jsou pro všechny ! Podpořte finanční částkou občanské sdružení Krušno , které proti VE bojuje !
Č.ú. 241151651/0300
více  Zavřít popis alba 
  • 1.1.2003
  • 474 zobrazení
scientific
Pri rieke Orava v dolnom konci Žaškova. Trať meria 10500m po asfalte. Veľmi horúce počasie ovplyvnilo výkony pretekárov. Prvých 300 fotiek je venované minimaratónu, potom idú dni obce Žaškov. Výsledky budú na obecnej stránke aj na beh.sk
více  Zavřít popis alba 
  • 5.7.2015
  • 462 zobrazení
scientific
Tradičný 12 ročník prechodu 6.chotármi. Veľmi dobrá trať a atmosféra, trochu ju kazil silný mrazivý vietor na občerstvení. 180 účastníkov znamená najvyšší počet, aký doteraz bol. Servis nesklamal, prípitok, šiška, ski servis. Okruh meral cca 20 km, ja som si pridal pár metrov na Kuzmínovo k lyžiarskemu vleku. Bol len jeden úsek na odopnutie lyží, ale niektorí ho zišli. Nakoniec kapustnica, čaj. Otvorený šenk, každý si doprial čo mohol. Samozrejme o rok ideme znova. V sobotu 6.2.2010 je prechod Žaškovským chotárom, prezentácia od 8,30 do 9,30 v kultúrnom dome Žaškov.
více  Zavřít popis alba 
  • 31.1.2010
  • 449 zobrazení
Reklama