Hledání: Z mlžna do

Pro dotaz Z mlžna do jsme našli 471 výsledků.
AKCE -30 % s kódem
Užijte si léto
s fotodárky na Rajčeti!
Kód: Leto2020
-30 % na vše
tjemelka
KORSIKA CYKLISTICKÁ

Před přídí se do mlžného hávu halí nebetyčné hory, vzduchem prosyceným mořskou solí náhle zavane příjemná vůně - vůně makchijí, tymiánu, sluncem prohřátých strání, tak typická pro tento ostrov. Připlouváme na Korsiku. Horské silničky se stovkami serpentin nás povedou vysoko přes horské hřebeny, soutěskami a kaňony, po březích divokých říček a nekonečnými sjezdy zase zpět k tyrkysovému moři. Divokou scenérii doplní ještě starobylé vísky s důmyslným systémem uzounkých uliček. Téměř každý den si budeme vychutnávat večerní pohodu na některé z proslulých korsických pláží. Slovy lze tento přírodní ráj popsat těžko. Musíte to zažít!!

celkem najeto dle mého tachometru 636km
více  Zavřít popis alba 
  • září 2008
  • 2 429 zobrazení
tonyavalon
Dovolil jsem si název alba upravit podle zpěvníku Marko Čermáka: Banjo z Mlžných hor, protože při našem vandru s Paběrkami zaznělo u ohně opravdu velké množství písniček. Hlavně druhý večer, kdy se hrálo a zpívalo asi sedm hodin - skoro nepřetržitě. Nakonec se nás u ohně sešlo rovných 20, počasí nám přálo - prostě další z vandrů, na který budu rád vzpomínat.
více  Zavřít popis alba 
10 komentářů
  • duben 2015
  • 1 269 zobrazení
tonyavalon
Názvem alba jsem se inspiroval knihou Střední Brdy - krajina neznámá, kterou napsal Jan Čáka. Většinu vandru jsme šli (Jakoubek, Motyka a Atabe) v mlze a mělo to něco do sebe - viz fotky v albu. Potkalo nás několik veselých příhod, z nich ta ze sobotního večera je natolik k neuvěření, že ji raději psát ani nebudu (abych nebyl za pábitele), ale rád si její vyprávění vychutnám u táborových ohňů:).
Další fotky jsou na: http://astaldeovo.rajce.idnes.cz/Vojensky_s_Thonym
více  Zavřít popis alba 
13 komentářů
  • duben 2011 až listopad 2012
  • 1 108 zobrazení
tabornici-hrusovany
Za pokladem draka Šmaka
Náš příběh začíná na počátku prázdnin léta 2015. Toho dne, kdy Gandalf sezval trpaslíky a hobity, ze všech končin naší země, na dýchánek do Dna pytle v Hobitíně. Asi sedmdesátka statečných se vydala na cestu do Kraje, země Hobitů. Cesta to byla nebezpečná, jelikož divočina skrývá nejednu nástrahu. I proto jsme se rozdělili na menší skupinky, abychom při pochodu nebyli tak nápadní. Překonat jsme museli širé pláně, hluboké lesy i divoké řeky.
Těsně před naším cílem nás přepadla tlupa skřetů, před kterou jsme se zachránili úprkem do Hobitína. Ve vesnici jsme se ubytovali a čekali, až se objeví tajný symbol označující místo Neočekávaného dýchánku. Za soumraku se rozzářil na dveřích nory a my, oděni do trpasličích stejnokrojů v barvě družiny, mohli vejít. Konečně jsme ho spatřili, Gandalfa Šedého, v celé jeho velikosti. Srdečně nás přivítal a povyprávěl nám příběh o Osamělá hoře. O mocném a bohatém národu trpaslíků, který horu obýval, o královském klenotu Arcikamu i o zkáze, kterou přinesl drak Šmak. V tom vstoupili do nory vůdci trpasličích klanů s písní Osamělé hory na rtech. Gandalf nás pozval na výpravu za osvobozením hory a všichni s bujarým jásotem souhlasili. Poté vždy hobit podepsal smlouvu, stvrzující jeho účast na výpravě. K němu se přidali jednotliví trpaslíci, jenž mu přislíbili svoje služby. Tak postupně vzniklo šest společností, AZGAL, EKRUN, GOROG, LOK, VORKHUL a ZAGAZ, připravených jako jeden muž čelit všem nástrahám cesty a osvobodit království Ereboru od draka Šmaka.
Hned druhého dne započalo naše velké dobrodružství. Ještě před rozbřeskem, se na louce objevili strašliví zlobři a my se s nimi museli utkat. Zachránil nás východ slunce, jehož paprsky zlobry zkameněly. Za soumraku byli nejstarší dvojce z každé družiny vyslány na velkou zkoušku odvahy, síly, obratnosti, odolnosti a bystrosti. Společnými silami úspěšně prošli útrapami a za odměnu od Gandalfa získali pro svoji družinu vlajku a hlavně mapu naší cesty s klíčem od Osamělé hory. Díky mapě jsme věděli kudy kam a tak jsme vyrazili. Během výpravy jsme prošli Roklinkou, kde nám pán Elrond pomohl přečíst měsíční runy na mapě. V temných hlubinách Mlžných hor jsme padli a poté s pomocí Gandalfa uprchli ze skřetího zajetí. Uprostřed noci jsme u řeky hráli proti Glumovi hru na hádanky. Jak jsme se blížili k Osamělé hoře, začalo se nebezpečí stupňovat, skřeti nám byli v patách a nedali nám oddechu. Úkryt jsme nalezli až v domě Medděda, jemuž jsme pomohli vyléčit jeho včely od zákeřného moru. Další naše kroky vedli do Temného hvozdu, plného nejrůznějších stvoření a nestvůr. Snažili jsme se postupovat co nejtišeji, ale obři pavouci nás stejně pochytali a zamotali do kokonů. Jen díky hobitovi, který ostatní osvobodil, mohla naše společnost pokračovat. Prošli jsme i říší Temných elfů a dostali se až do města Esgaroth, z něhož jsme již měli horu na dohled. Uprostřed noci jsme hledali tajný vchod do hory a čekali na správnou chvíli k jeho otevření. Uvnitř podzemní říše jsme spatřili obrovského draka, jak dřímá nad svým pokladem. Ale svojí návštěvou jsme ho rozlítili a ráno napadl náš tábor. Na skolení jsme museli spojit síly všech šesti společností a použít šest černých šípů. Drak byl mrtev a poklad byl náš, ale ne na dlouho. Na náš poklad si dělali zálusk i skřeti, uloupili náš nejcennější drahokam Arcikam. Ale my se nedali, vybojovali jsme si králův klenot zpět a definitivně skřety porazili…
Byl to další tábor plný táborových her, jak bojovek, tak i klidnějších her, které si žádali vytříbenou mysl. Volné chvíle jsme vyplnili mezi družinovými zápoleními a turnaji. V parných dnech, kterých letos bylo opravdu hodně, jsme se chladili hrami s vodou či v řece, stříkáním vody z hasičských proudnic a jednou jsme byli na koupališti v Rouchovanech. K pohodě na táboře přispěli velkým dílem i kuchaři a jejich velmi chutné jídlo. Sedmnáct dní uprostřed lesa, v klidném údolí řeky Rokytné, uteklo jak voda. Každý z nás si z tábora odvezl nejen část pokladu, nějakou tu odměnu či diplom, ale hlavně ranec zážitků s kamarády, na které se ještě dlouho vzpomíná…
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2015
  • 987 zobrazení
trempoviny
Letos právě uplynulo 30 let, kdy trempové Šolc-boys vandrují po vlasti i po světě. Tentokrát se osada vypravila na tanvaldskou Kamenici. Víkend byl na prosinec abnormálně teplý, ovšem také mlžný a deštivý. Údolí Kamenice bývalo vždy rájem trempů, přesto postupně zanikly tamní trempovny. Bohužel, současné krátké dny neumožňují za víkend prolézt všechna zákoutí strání, skal a kopců, kde jsou dobře ukryty trempské campy i boudy. Tak, zase někdy příště. T.O.Šolc-boys přeju mnoho dobrých vandrů minimálně v dalších třiceti letech, kdy s nimi určitě zase vyjedu.
více  Zavřít popis alba 
5 komentářů
  • prosinec 2011
  • 988 zobrazení
anetahnykova
Aneb koně v mlze. Takže neočekávejte žádné vele dílo. Protože mi po celé dopoledne i odpoledne dávala zabrat hustá mlha a k tomu inverze (co byste taky chtěli od Prahy v listopadu že?). Ikdyž některé z těch fotek ač nesou super kvalitní zveřejňuji protože místy má ten mlžný opar své kouzlo:) Jediná chvilka kdy vykouklo sluníčko byla zrovna ta když jsem v restauraci čekala na jídlo(zákon schválnosti:)) A odkud že jsou fotky? Z pražského jezdeckého akademického klubu Suchdol kam mne pozvala na návštěvu a focení kamarádka, která je členkou tohoto klubu.Měla jsem tedy možnost nahlédnout do toho jak to v takovém klubu (hodně známém klubu. mohli jste o něm číst např. v jezdectví) na okraji Prahy chodí a poznat lidi kteří se na tomto místě věnují koníkům (převážně huculové, jeden hafling Gremlin, anglický plnokrevník Ledoborec jehož tatínkem je známí Jagmin(POL),čt a jediná klisna v Suchdole Chardonnay (ta šimla, slovenského teplokrevníka).chráněno autorským zákonem. kontakt elejsa@seznam.cz
více  Zavřít popis alba 
  • 14.11.2009
  • 896 zobrazení
tabornici-hrusovany
Za pokladem draka Šmaka
Náš příběh začíná na počátku prázdnin léta 2015. Toho dne, kdy Gandalf sezval trpaslíky a hobity, ze všech končin naší země, na dýchánek do Dna pytle v Hobitíně. Asi sedmdesátka statečných se vydala na cestu do Kraje, země Hobitů. Cesta to byla nebezpečná, jelikož divočina skrývá nejednu nástrahu. I proto jsme se rozdělili na menší skupinky, abychom při pochodu nebyli tak nápadní. Překonat jsme museli širé pláně, hluboké lesy i divoké řeky.
Těsně před naším cílem nás přepadla tlupa skřetů, před kterou jsme se zachránili úprkem do Hobitína. Ve vesnici jsme se ubytovali a čekali, až se objeví tajný symbol označující místo Neočekávaného dýchánku. Za soumraku se rozzářil na dveřích nory a my, oděni do trpasličích stejnokrojů v barvě družiny, mohli vejít. Konečně jsme ho spatřili, Gandalfa Šedého, v celé jeho velikosti. Srdečně nás přivítal a povyprávěl nám příběh o Osamělá hoře. O mocném a bohatém národu trpaslíků, který horu obýval, o královském klenotu Arcikamu i o zkáze, kterou přinesl drak Šmak. V tom vstoupili do nory vůdci trpasličích klanů s písní Osamělé hory na rtech. Gandalf nás pozval na výpravu za osvobozením hory a všichni s bujarým jásotem souhlasili. Poté vždy hobit podepsal smlouvu, stvrzující jeho účast na výpravě. K němu se přidali jednotliví trpaslíci, jenž mu přislíbili svoje služby. Tak postupně vzniklo šest společností, AZGAL, EKRUN, GOROG, LOK, VORKHUL a ZAGAZ, připravených jako jeden muž čelit všem nástrahám cesty a osvobodit království Ereboru od draka Šmaka.
Hned druhého dne započalo naše velké dobrodružství. Ještě před rozbřeskem, se na louce objevili strašliví zlobři a my se s nimi museli utkat. Zachránil nás východ slunce, jehož paprsky zlobry zkameněly. Za soumraku byli nejstarší dvojce z každé družiny vyslány na velkou zkoušku odvahy, síly, obratnosti, odolnosti a bystrosti. Společnými silami úspěšně prošli útrapami a za odměnu od Gandalfa získali pro svoji družinu vlajku a hlavně mapu naší cesty s klíčem od Osamělé hory. Díky mapě jsme věděli kudy kam a tak jsme vyrazili. Během výpravy jsme prošli Roklinkou, kde nám pán Elrond pomohl přečíst měsíční runy na mapě. V temných hlubinách Mlžných hor jsme padli a poté s pomocí Gandalfa uprchli ze skřetího zajetí. Uprostřed noci jsme u řeky hráli proti Glumovi hru na hádanky. Jak jsme se blížili k Osamělé hoře, začalo se nebezpečí stupňovat, skřeti nám byli v patách a nedali nám oddechu. Úkryt jsme nalezli až v domě Medděda, jemuž jsme pomohli vyléčit jeho včely od zákeřného moru. Další naše kroky vedli do Temného hvozdu, plného nejrůznějších stvoření a nestvůr. Snažili jsme se postupovat co nejtišeji, ale obři pavouci nás stejně pochytali a zamotali do kokonů. Jen díky hobitovi, který ostatní osvobodil, mohla naše společnost pokračovat. Prošli jsme i říší Temných elfů a dostali se až do města Esgaroth, z něhož jsme již měli horu na dohled. Uprostřed noci jsme hledali tajný vchod do hory a čekali na správnou chvíli k jeho otevření. Uvnitř podzemní říše jsme spatřili obrovského draka, jak dřímá nad svým pokladem. Ale svojí návštěvou jsme ho rozlítili a ráno napadl náš tábor. Na skolení jsme museli spojit síly všech šesti společností a použít šest černých šípů. Drak byl mrtev a poklad byl náš, ale ne na dlouho. Na náš poklad si dělali zálusk i skřeti, uloupili náš nejcennější drahokam Arcikam. Ale my se nedali, vybojovali jsme si králův klenot zpět a definitivně skřety porazili…
Byl to další tábor plný táborových her, jak bojovek, tak i klidnějších her, které si žádali vytříbenou mysl. Volné chvíle jsme vyplnili mezi družinovými zápoleními a turnaji. V parných dnech, kterých letos bylo opravdu hodně, jsme se chladili hrami s vodou či v řece, stříkáním vody z hasičských proudnic a jednou jsme byli na koupališti v Rouchovanech. K pohodě na táboře přispěli velkým dílem i kuchaři a jejich velmi chutné jídlo. Sedmnáct dní uprostřed lesa, v klidném údolí řeky Rokytné, uteklo jak voda. Každý z nás si z tábora odvezl nejen část pokladu, nějakou tu odměnu či diplom, ale hlavně ranec zážitků s kamarády, na které se ještě dlouho vzpomíná…
více  Zavřít popis alba 
  • únor 2013
  • 787 zobrazení
tuzr
Po chřipkové epidemii v rodině a následném období dešťů v termínech plánovaných výletů jsem se zúčastnil úterní pěší akce TJ Turista a OKČT VOKD Ostrava-Poruba. Svítilo slunce a na hřebeni Radhoště foukal silný studený vítr, ale dohlednost byla průměrná - nad Ostravou smog a nad Kysucami mlžno, ani Malá Fatra nebyla vidět. Prošli jsme si hřeben Radhoště, až po krásné Pustevny ve slunci a zašli jsme do chaty Libušín na Pustevnách, kde jsem zvenčí zvěčnil Jurkovičovy stavby a zevnitř malby podle kartonů Mikoláše Alše.
více  Zavřít popis alba 
54 komentářů
  • 9.10.2012
  • 727 zobrazení
petrkroutil
První album z Tenerife, největšího ze sedmi Kanárských ostrovů, je věnované krásnému a vavříny provoněnému pohoří Anaga, které jsme navštívili dvakrát. Nalákaly mě tam hlavně dva články: http://zelvimtempem.cz/anaga/ a http://www.cestopisy.net/251-pohori-anaga-laka-navstevniky-tenerife-na-jedinecny-mlzny-prales.php. Bohužel hned na úvod nastalo trochu zklamání, když nás po příjezdu na začátek stezky v nejzachovalejší části Anagy, která se nazývá Pijaral, přivítala cedule s textem, že vstup je možný jen na povolení pod hrozbou pokuty až 601, 01 EUR. Ne, není to omyl, opravdu tam bylo napsáno toto číslo. I když to vypadá jako vtip, ptal jsem se přítomných Němců, jestli mají povolení - taky neměli, tak jsem se ptal ještě Španělů - ti měli a ukázali nám ho. Prý se o něj musí žádat v předstihu, jestli si dobře pamatuju, tak 3 měsíce. Nu což, tak jsme neriskovali (stejně jako Němci) a jeli prozkoumávat okolní, volně přístupná místa. Takže třeba někdy příště, Anaga určitě stojí za podrobnější prozkoumání... :-)
více  Zavřít popis alba 
35 komentářů
  • září 2019
  • 686 zobrazení
alloy
Na Tenerife jsme vyrazily s kamarádkou Irenou s CK Poznání se zájezdem Španělsko, Kanárské ostrovy - Tenerife a La Gomera.

1. den, přílet k večeru (v letadle jsme dostaly oběd a svačinu, vždy při jídle byly turbulence, přesto, jsme nenechaly ani drobeček) a úžasná večeře v rámci polopenze (ty byly mimochodem úžasné vždy, takové večeře a snídaně také znamenaly v závěru těžší letadlo :.)), pro lepší trávení jsme podnikly večerní procházku podél moře (slunce zapadá v tomto období ve 20.00 hod.). Večer až do noci probíhalo v hotelu finále soutěže krásy Mrs. Europe 2015 a tak celým hotelovým komplexem zněly rytmy samby.

2. den, zahradou Casina Taoro, zahradou Aquatic a po pláži PLAYA JARDÍN se subtropickou zahradou tentokrát ve dne (hned ráno za rozbřesku a večer po procházce městem). Měly jsme štěstí a oceán byl celé první 4 dny naprosto klidný a ke mně, ne moc dobrému plavci přívětivý a navíc příjemně teplý, což pro nás obě bylo překvapením. V té době vládla kalima, tedy vanul horký vítr ze Sahary a nebyla úplně dobrá viditelnost (např El Teide byl zahalený a vše mělo nádech do oranžova), ale ve chvíli, kdy tento stav pominul, klidné moře se stalo bouřlivým a už mě plavat nenechalo. Odpolední procházka PUERTEm DE LA CRUZ s průvodkyní a ostatními účastníky.

3. den, vydáváme se s účastníky zájezdu na celodenní výlet do NP LAS CAŇADAS s nejvyšším vrcholem Španělska PICO DEL TEIDE (3 718 m). Bohužel lanovka kvůli větru nejezdila a viditelnost byla stejně mizivá. Pokračovali jsme tedy autobusem kaňonem v gigantických monumentálních skalách LOS GIGANTES, půvabnou horskou vesničkou MASCA, kde Irena poprvé ochutnala slavnou kanárskou Baraquito (tedy kávu s kondenzovaným mlékem, mléčnou pěnou, skořicí, citrónem a likérem 43), prohlédli si lávou zničené město GARACHICO, podívali se k 650-750 letému dračinci v Icodu de los Vinos, kde jsme si také zakoupili úžasné kozí sýry jako dárky z dovolené.
A hlavně naučili se, že není problém přivolat ještěrky a to kdykoli, stačí jako když důchodci krmí holuby, vrhnout pár drobků do blízkého okolí, které se zdálo být prázdným a v tu ránu bylo objektů k fotografování habaděj, jen byli zase hned pryč, ta rychlost s jakou uchopí drobek a zmizí se snad ani změřit nedá:.))

4. den, dopoledne jsme si s Irenou zakoupily trekingovou túru Mascou a odpoledne uskutečnily i s průvodkyní polodenní výlet místní dopravou (poprvé jsme použily slevovou kartu BONO via) do krásného koloniálního města LA OROTAVA. Procházka historickým centrem kolem radnice, kostelů, zahrad, návštěva katedrály a slavných „balkónových domů“ byla moc hezká. Město patří k nejpůvabnějším na Tenerife a k jednomu z nejvíce „kanárských“ míst na ostrově. Zpět jsme už razily po vlastní ose a nechaly se odvézt autobusem k Botanické zahradě v Puertu de la Cruz, ta mi přišla krásná ve své přirozenosti.

5. den, celodenní výlet na poloostrov ANAGA do města LA LAGUNA (UNESCO), původního hlavního města ostrova, s dochovanou středověkou architekturou, někdo si vylezl na věž, my se s Irenou rozhodly, že máme měst dost a do Santa Cruz a na pláž Teresita nepojedeme, ale že zůstaneme v Cruz del Carmen a uděláme si výlet po svém. I když se průvodkyně bála nechat nás svému osudu, nenechaly jsme se přesvědčit a udělaly si příjemnou procházku vavřínovými lesy po Cestách smyslů. Delší výlet nepřipadal v úvahu, čekali nás v autopůjčovně, kde jsme si den předtím zaplatily 30 Eury na den malé autíčko Pandu.

6. den, vyrážíme autem (řídila Irena), jen samy dvě do národního parku za El Teidem, od brzkého rána je krásně zřetelný bez mráčků a doufáme tedy, že lanovka bude jezdit, nejela, prošly jsme si tedy trasu č. 3 kolem Roques de García, počasí bylo nádherné a už po cestě jsme viděly, že je lanovka v provozu, tu hodinku jsme si počkaly ve frontě, ale stálo to za to. Bolela mě sice hlava z výškových rozdílů, ale pohledy na šlehačku a Starouška jsou nezapomenutelné. Ostatní se účastnili výletu na Gomeru.

7. den, nejnáročnější túra našeho pobytu, Masca. Bylo nás jen devět Čechů z našeho zájezdu (ostatní byli na katamaránu podívat se po velrybách nebo v Loro Parku), zbytek se skládal ze skupinky Rusů, Němců, Angličanů a vedly nás dvě na Tenerife žijící Španělky, komunikující naprosto perfektně jak anglicky tak německy. Vykládaly při přestávkách, nechaly nás ochutnat gofio a hlídaly své stádečko pečlivě. Měly s sebou vysílačky, každému zkontrolovaly obuv, teplé oblečení a množství pití s tím, že náhlá změna počasí může nebezpečně ohrozit naše životy prudkou záplavou barranca a my budeme muset přečkat nějaké hodiny bez možnosti úniku. V ústí rokle nás čekala lodička, na ní bohatý oběd, někdo si zaplaval na širém moři (já ne, do moře by mě na volném moři nikdo nedostal, Irena si zaplavčila) a hlavně, viděli jsme delfíny, 3 skutečné živé skákající delfíny, fakt zážitek, nádhera.

8. den, dopoledne jsme strávily u moře, pak Irena odletěla, celé odpoledne jsem prospala :.), po večeři jsem šla na procházku a bylo mi divně, byla jsem sama.

9. den jsem vyrazila na výlet v Orotavském údolí, Camino de la Orilla del Monte, okružní trasou z Caldery, krásný a voňavý výlet zase v úplně jiném složení lesa, který jsem snad měla jen sama pro sebe :.). Odtud jsem jela busem na zastávku El Rincón, 1 stanici bohužel přejela (řidiči, když člověk nezazvoní, tak stanicí projedou, jenže když to tam neznáte, jak máte vědět, že máte zazvonit, stanice bohužel nehlásí :.))
(změna - v roce 2016 již má většina autobusů nainstalované ukazatele stanic)
a vracela se (díky tomu jsem zase vyfotila nádhernou divokou trávu) a zamířila strmě dolů za nejkrásnější pláží, kterou jsem zatím viděla, El Bollullo. Bylo víc než 28 °C a já věděla, že ta horší cesta mě teprve čeká. Bohužel mi zastavilo s nabídkou svezení auto jen směrem dolů, když jsem se drápala nahoru, nikoho to nenapadlo :.).

10. den, odpočinek, cesta k vyhlídce k hotelu Maritim a podél pobřeží, nakrmit ještěrky a fotit a fotit a fotit.

11. den, Anaga, Cruz del Carmen k Punta del Hidalgo přes Chinamadu, když jsem vystoupila v Cruz, pršelo, pršelo ještě tak 10 min a pak už jen mizely mlžné záclony a já s díky tomu někomu, možná tam nahoře, byla vděčná té nádheře. Nejdříve ty zvukové vjemy tekoucí vody v pralese a pak ta modrající se obloha a výhledy, které člověku lámou srdce. Za celých 10 km trasy jsem potkala jen několik lidiček jdoucích či běžících v protisměru (běhat do kopce, vyběhnout si 1000ku je prý teď moderní). Několik lidí projevilo starost, že jdu sama.

12. den, výlet do Candelarie, ti Guančové museli být pěkní mužští :.)), úžasná zmrzlina.

13. den, Caldera - Chimiche, super výlet, ovšem vyhnala mě z lesa pohádková nebo spíš hororová mlha, byla jako živá, požírající a ochlazující a děsivá. Díky tomu jsem zjistila, že navigační systém a mapy v mém tabletu jsou super a určitě jen díky nim jsem unikla :.)). Vydala jsem se tedy do Orotavy a znovu prošla město. Doufala jsem, že pořídím nějaké dárky, ale žádné oříšky mě po cestě do nosu necvrnkly.

14. den, Národní park a No. 2 Arenas Negras, pokrytá sopečným prachem žlutošedé barvy jsem navštívila Centrum pro návštěvníky, fotila zase ještěrky a potkala Čechy :.), Jediná možnost návratu z parku, když nepočítám stopování, je autobusem v 16.00, v tu dobu už je pěkně cítit pokles teploty, byla jsem zachumlaná ve všech vrstvách včetně pletených rukavic a stejně mi na větru bylo chladno.

15. den, hledání pošty, její nalezení - zavřeno, sakryš, odhlásit se z hotelu (pohledy poslány, ovšem z 5 jich dorazily adresátům 2, nefunguje tenerifská nebo ta česká, no možná spíš ta španělská (z Finska dorazily pohledy po 5 měsících, tak třeba po roce? mě to nepřekvapí), pak zbytek hodin u moře, zbylé drobné na Červený kříž a zpět pro batožinu a adiós Tenerife, za rok se vrátím :.)) takže vlastě Hasta Luego!
více  Zavřít popis alba 
13 komentářů
  • říjen 2015
  • 667 zobrazení
loboso
Úsek před slalomovou tratí v Trnovu (červenec 2008).
Kategorie: přírodasport
více  Zavřít popis alba 
  • 13.7.2008
  • 634 zobrazení
igor-74
malý výlet do mlžných lužických hor na boží hod vánoční...
Kategorie: příroda
více  Zavřít popis alba 
381 komentářů
  • 25.12.2015
  • 627 zobrazení
trempoviny
Lidé se obvykle dohadují, jestli je na Malou Ameriku kratší cesta od nádraží v Karlštejně anebo z vlakové zastávky Srbsko. Jedna věc je ovšem jistá: turisticky značené cesty jsou téměř vždy delší, míjí zajímavá místa přírody a chodí po nich hodně lidí. Já, coby tramp, se pokud možno všude turistickým cestám vyhýbám. Uplynulý pátek jsem se zúčastnil sleziny T.O.Údolí Děsu a pak o mlžné sobotě vyrazil pozdravit podzimní Ameriku. Tentokrát jsem neměl v úmyslu prolézt lomy a podzemí Ameriky; počkám si, až úplně opadá listí a budou krásně vidět skalní stěny lomů. Cestu jsem si vybral tak, abych obešel a prošel dominantní Velkou horu a navštívil další zajímavá místa (moje cesta je v mapce vytečkována bez odboček). Přestože u Malé Ameriky byly davy lidí, kromě tohoto místa jsem nikde nikoho nepotkal. Nešlo mně o to vyrobit krásné umělecké fotky, ale zdokumentovat atmosféru podzimního víkendu. Jinak, ať se jde jakoukoliv cestou, vždy je to na Malou Ameriku časově delší, než z Malé Ameriky do Srbska. Jestli vlivem spádu nebo žízně, těžko říci :-)
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • říjen 2012
  • 609 zobrazení
kibic
Pro tentokrát (25.11.) se Komárka (známá též pod názvem Komáří hůrka, nebo též Kněžiště) z inverzní oblačnosti nedostala (807 m n.m.), zato díky mrznoucímu mlžnému příkrovu s větrem se tvořila jinovatka, která dokázala vykouzlit hotová umělecká díla.
Kategorie: krajinapříroda
více  Zavřít popis alba 
637 komentářů
  • 25.11.2011
  • 572 zobrazení
tbarca
Zůstalo to v Buffalu. cinknutý to bylo jen trochu, ale Maredou je letos Piko!

Běžák kde to bez smartfounu nedáš, desítka za 20 minut, protože díky šedesátiminutové bonifikaci s fotkou z Maredy jsme se dostaly do finále. Razící kolečko nám ale dalo dost zabrat, ale vzniklo z toho krásný 4., 5. a 6. místo.
Večerní zakončení z Rantířova je mlžném oparu a příští rok se budem snažit si pamatovat víc :)
více  Zavřít popis alba 
  • 22.11.2014
  • 588 zobrazení
tomosaurus
Exkurze. Žáci 4. ročníků si prohlédli ve čtvrtek 24. 2. informační centrum jaderné elektrárny Dukovany, navštívili trenažér blokové dozorny, seznámili se s modely zařízení elektrárny a mlžnou komorou, kde na vlastní oči viděli „zviditelněné“ stopy záření, které je součástí našeho přirozeného prostředí, včetně záření kosmického. Jejich cesta pak vedla k vodnímu dílu elektrárny Mohelno-Dalešice. Vodní dílo Dalešice bylo vybudováno v souvislosti s výstavbou blízké Jaderné elektrárny Dukovany. Součástí vodního díla jsou nádrž v Dalešicích s objemem 127 mil. m3, vyrovnávací nádrž Mohelno, přečerpávací elektrárna Dalešice a průtočná vodní elektrárna Mohelno. Nádrž Dalešice je též využívána k rekreačním účelům chovu ryb, tlumení povodní a nadlepšování průtoku v řece v suchém období. Především ale zajišťuje technologickou vodu pro Jadernou elektrárnu Dukovany, vytváří spád a užitečný obsah pro práci přečerpávací vodní elektrárny Dalešice a dlouhodobě vyrovnává průtok řeky Jihlavy. Snižuje povodňové špičky v dolním toku a sedimentace nečistot z horního toku a odpadních vod z jaderné elektrárny. Kladný vliv na kvalitu vody se projevuje přítomností raků a pstruhů pod vyrovnávací nádrží Mohelno. Mimo plnění klasické funkce akumulátoru energie, tj. výroby elektřiny ve špičkách a odběru energie v době jejího přebytku, má svým výkonem 450 MW a rychlostí najetí 60 sekund na plný výkon nezastupitelnou úlohu při regulaci výkonu celostátního energetického systému i jako okamžitá poruchová rezerva. Pro tento účel je elektrárna plně automatizována a dálkově ovládána přímo z centrálního dispečinku v Praze. Vodní dílo Dalešice bylo postaveno v letech 1970 - 78. Nádrž je vytvořena sypanou rokfilovou hrází s jílovým těsněním o výšce 100 m. Hráz je vybavena hydrotechnickými zařízeními pro převádění velkých vod a vypouštění nádrže. Na turbíny přivádí vodu 4 ocelová potrubí spojující vtokový objekt s elektrárnou. Turbínové uzávěry tvoří hydraulicky ovládané klapky. Elektrárna a rozvodna jsou umístěny u paty hráze. Vtoky a výtoky jsou vybaveny česlemi, hradidly a potřebnými zvedacími mechanizmy. V přečerpávací vodní elektrárně jsou instalována 4 soustrojí s reverzními Francisovými turbínami pro spád 90 m. Pro výrobu energie, i jako pohon v čerpadlovém provozu, jsou použity synchronní generátory s napětím 13,8 kV a obousměrným točením. Pro transformaci napětí generátorů na napětí vývodů 420 kV slouží blokové transformátory. A po exkurzi ve VD Dalešice zamířili do míst, kde se natáčel film Postřižiny. Mgr. Libor Lepík
více  Zavřít popis alba 
  • 24.2.2011
  • 536 zobrazení
meyhams
Na výlet do NP Šumava jsem se velice těšil, ať už proto, že jsem na Šumavě nikdy pořádně nebyl, tak i kvůli možnosti spánku v srdci Šumavy na nouzových nocovištích.
Na cestu z Prahy jsme se vydali s přítelkyní a naším sedmiměsíčním křížencem německého ovčáka po práci ve čtvrtek 5. srpna z Prahy vlakem přes Plzeň a Klatovy do Železné Rudy. Předpověď počasí na nadcházející víkend byla více než nepříznivá, bouřky, přívalové deště a trvalé srážky. Už ve vlaku do Plzně jsme se přesvědčili o tom, že tentokrát se meteorologové opravdu nemýlí. Z nebes se snášeli na vlak provazy vody, toto pokračovalo i na přestupu na vlak do Klatov a stejně tak i na vlak do Železné Rudy.
Do Železné Rudy, kde jsme měli naplánované spaní v kempu pod stanem jsme dorazili okolo půl desáté. Nádraží bylo vzdálené přibližně kilometr a půl od zastávky Železná Ruda město.
Za těch přibližně 20 minut cesty se na nás stéle snášely provazy deště, a po tom co jsme spatřili louku v kempu, která si vytrvalém dešti nezadala s jezerem jsme se rozhodli změnit náš plán a po domluvě s vstřícnou a bezproblémovou obsluhou kempu jsme si za 200,- / noc / osoba zamluvili chatku.

06082010 – Pátek první den dovolené ( 20km - 435 m převýšení )
Do nového dne nás vítají údery kapek bubnujících na střechu chatky. Po snídani jsme se vydali do Železné Rudy, pořídit si dle našeho zvyku místní pohled a dále směr Čertovo a Černé jezero. Železná Ruda dle mého názoru neskutečně škaredá, všudypřítomní trpaslíci vietnamských prodejců a cigaretek super market, zimmer frei a podobně zohyzdili tvář tohoto městečka. Za neustávajícího deště stoupáme po modré značce k pomníku A. Kašpara, kde se napojujeme na červenou značku, která nás už po asfaltové cestě vede k Čertovu jezeru, kde nás čeká velké zklamání. Díky tomu jaké panuje počasí leží na vodní hladině mlžný opar a viditelnost je asi 20 metrů. Co se dá dělat, začínáme stoupat náročnější cestou po červené značce na Černé Jezero. Na rozcestníku rozvodí bohužel špatně odbočujeme a k jezeru dojdeme až po menším bloudění. Zde není také viditelnost ideální, ale oproti předchozí zastávce výrazně lepší. Obědváme a kochám se výhledem na jezero. Po naší zastávce jdeme pět na rozcestí a na kopec Špičák kde nacházíme funkční lanovku. Zde se napojujeme na modrou značku a po sjezdovce klesáme do osady Špičák, kde se napojujeme na zelenou značku a zpět do kempu. To že místy i přestane pršet, nebo prší velice drobně v nás uchovává naději, že zítra už bude lepší počasí. Dorazíme do kempu a připravujeme se na ranní odchod.
O kempu bych se rád pochvalně zmínil, personál byl vstřícný, ceny lidové, kemp celkově čistý a uklizený, když je pěkné počasí tak na ubytování ideální ?

07082010 – Sobota s překvapením na konci (24,2 km - 598 m převýšení )
Ráno se na chlup podobá pátečnímu, vytrvalý déšť. Kemp opouštíme krátce po osmé hodině a po nezbytném doplnění zásob v Železné Rudě vyrážíme po zelené značce směrem na Debrník. Déšť neustává a nízká viditelnost nám bere veškerou možnost rozhledu po krajině. Pozitivní stránkou je, že náš pes si vodu maximálně užívá a, že jsme na stezkách skoro sami. První zastávka je na krytém odpočívadle poblíž rozcestníku Nad Polomem. Tady se převlékáme do suchého abychom se zahřáli a vařím čaj, což nám zvedá morálku. Po pauze se převlékáme zpět do mokrého oblečení a pokračujeme po červené páteční trase.na jezero Laka, kde potkáváme první turisty dnešního dne a můžeme se kochat výhledem na hladinu. Déšť místy ustává a pak zase nabírá na intenzitě. Další krytá zastávka je u Horních Žďánidel, kde opět absolvujeme proces se suchým a následně mokrým oblečením a zahřátí čajem. Pokračujeme přes Gsenget na Frantův most. Můstek z klád je od deště dost kluzký takže s velkou opatrností překonáváme a stoupáme vzhůru na vrchol Poledníku. Déšť už přestává pouze lehce mží. Během výstupu doplňujeme v pramínku vodu a zhruba v půl šestý dorážíme k rozhledně na vrcholu poledníku. Už neprší ale na vrcholu je hustá mlha a poměrně chladno. Zjišťujeme, že nocoviště je poměrně dobře vybavené. Nádrž s pitnou vodou, odpadkové koše a ToiToi. Zjišťujeme, že rozhledna má po své levé straně rozlehlé kryté sezení na dřevěných lavicích s kamennou podlahou, ale jaké je naše překvapení když na konci sezení nacházíme krb, a překvapení je tím větší, že krbu doutná oheň a po stranách je obložený poleny. Rychle stavíme stan, a přesouváme se ke krbu. Zachvěli plápolá oheň, popíjíme čaj, sušíme promočené oblečení, hrajeme karty. Čekal jsem, že v počasí jaké panuje budeme na Poledníku nocovat sami, ale brzy doráží další skupina dvou cestovatelek a jednoho cestovatele se vzrostlým psiskem, následně pak osamělá cestovatelka. Po kontrole od horské služby, pokračujeme v sezení u ohně, pobavíme se o místech v okolí a s radostí přijmeme nabídku naředit čaj rumem. Příjemný večer na poledníku. Uleháme s usušeným oblečením a vyhlídkou na krásné počasí. Toho večera stojí na nouzovém nocovišti celkem 4 stany.

08082010 – neděle aneb konečně slunce ( 26,5 km - 624 m převýšení )
Ač se to může zdát neuvěřitelné, tak první co ráno slyšíme nejsou kapky deště, ale po rozepnutí stanu nás oslňují sluneční paprsky. Po snídani se loučíme s našimi spolunocležníky a vyrážíme na po vyasfaltované červené značce směrem na Javoří slať a Tmavý potok. Kde se poměrně klidná turistická stezka mění v turistickou dálnici s houfy cyklistů, turistů a organizovaných výprav. Mírně otráveni pokračujeme podél Roklanského potoka až na Modravu. Kde si dáváme zasloužený oběd, dokupujeme pohledy a navštěvujeme info centrum. Z Modravy pokračujeme podle Modravského potoka po červené značce k mostu přes Modravský potok a odtud dále po červené k bývalé Černohorské nádrži, celou cestu jdeme téměř potokem. Odtud na ptačí nádrž a vzhůru na Černo uhoru. Cestou máme konečně příležitost se kochat výhledy do kraje a vidíme mnoho kopců jejichž lesnatý porost byl zničen hurikánem. Z Černé Hory klesáme k pramenům Vltavy kde doplňujeme zásoby vody a pak zpět po červené kolem vrcholu Stráž až na nocoviště Bučina. To je sice u silnice, na té ale není žádný provoz a okolí v podobě pastvin, luk a výhledu do kraje je krásné. Stavíme stan a večeříme, mezitím doráží další nocležníci, dědeček se svou vnučkou. Po večeři se procházíme po krásném okolí a unaveni uleháme. V noci přichází vydatná bouřka, kterou se ale nenecháme příliš rušit ?

09082010 – pondělí zvonec a konec
Ráno nás čeká jen sbalení stanu a cesta zlatou stezkou do osady Kvilda, kde proudí sem a tam davy lidí a odkud nás čeká jen cesta domů do Prahy, kam si po příjezdu připadám, že nepatřím.

Shrnutí: celkově mohu říct, že mne tato část Šumavy příliš nezaujala. Kopce mírné a táhlé, moc asfaltu a příliš lidí. Co mě nadchlo jsou nouzová nocoviště, podle mne úžasný nápad, neskutečně bych ocenil něco podobného například s Jeseníkách nebo Beskydách.

Výstroj: Rád bych zmínil věci které mě v těchto nepříznivých podmínkách velice pomohly
- Garmin Foretrex 401 / Mikina Moira stretch / spodky Craft pro zero / ponožky britské armádní GTX
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • září 2010
  • 524 zobrazení
trempoviny
O dvacátémpátém víkendu 2012 jsem chtěl dorazit na 30. potlach T.O.Nevada jižně od Prahy, ale nakonec jsem vyrazil na sever na oslavu narozenin kamaráda Delfína. Řekl jsem si, že si aspoň vyběhnu na rozhledy, odkud se pokochám nádhernou kopcovitou krajinou. Pochopitelně, že jsem vynechal turisticky známé hrady a zámky a podíval se opět do romantických míst, kde jsme v minulosti často vandrovali. Prohřátý vzduch není vhodný pro dálkové fotky, takže leccos je v mlžném oparu, ale ten také k přírodě patří. Bylo to i loučení s mým starým foťákem, příště už bych měl používat nový foťák – vodotěsný.
více  Zavřít popis alba 
7 komentářů
  • červen 2012
  • 511 zobrazení
sap-sazava
- San Gerardo. Květinový ráj, první ochutnávky, salsa... a zjištění, že deštník je skutečně třeba mít neustále po ruce.
- Cerro Chirripó 3820m, nejvyšší hora Kostariky. Sice slabých 21km, ale zato s převýšením 2300m. Daly jsme to nadvakrát s přespáním v chatě pod vrcholem, druhý den jsme vstávaly v půl třetí (něco pro mě). A za odměnu nás čekala krásná, luxusní a... neproniknutelná MLHA!!! a ještě luxusnější tropická bouře v deštném pralese a brodění bahnem. Jo jo, když člověk vyrazí do deštného pralesa v období dešťů, nezbývá mu nic jiného, než se naučit mít svou vlhkost rád;-). A to dá trochu práce.
- Puerto Jiménez. Nastal čas od krás rostlinné říše pomalu přejít k něčemu napínavějšímu;-)
- Corcovado. Tak tuhle oblast jsem si zamilovala moc moc moc. Snad se tam ještě někdy znovu podívám. Chytré knihy praví: "Zdejší biodiverzita (jak živočišná, tak rostlinná) patří k nejvyšším na celé Zemi..."
- Vulkán Irazú. Zelené jezírko na dně vulkánu, které jsme chtěly vidět, před pár lety poněkud vyschlo (což samozřejmě v průvodcích zapomněli uvést), takže větší zážitek byla spíš noc ve stanu téměř na vrcholu sopky a ranní výhledy. The best of... opět zdarma.
- Mlžný prales Monteverde. Stejně jako u Corcovada, mega peníze za vstupy, průvodce a atrakce jsme nedaly, na stromy jsem si vylezly bez jištění (s.. by to stejně byla nuda), přednášku o kávě jsme si sehnaly samy, a ještě si užily v deštném lese naprosté soukromí pro nasávání energie a jógové přemítání. A večer pořádná párty na diskošce (nebo spíš salsošce).
- Montezuma. Opět odlišná atmosféra, jiné typy lidí, možná až moc velká pohoda s všudypřítomnou vůní ganji, opice kradoucí banány z ruky a koupání v potocích a pod vodopády.
Jóóó, těžko se odlétalo...
více  Zavřít popis alba 
  • listopad 2015
  • 587 zobrazení
fanovo
Album z nostalgie, ale jsou tu super fotky z mlžných Plitvic, dále z Omiše, Splitu a Staniči... :-) enjoy
více  Zavřít popis alba 
  • 7.5.2008
  • 486 zobrazení
billek
Letošní rally v Krumlově poznamenalo proměnlivé a nevyzpytatelné počasí. V průběhu pátku i soboty jsme zažili nejen sucho, ale také silný déšť provázený krupobitím. Když v pátek večer přestalo pršet, začala se ze silnice odpařovat voda tak silně, že jezdi jeli večerní zkoušky v mlžném oparu a nemohli tak využít naplno světelných ramp a plného výkonu svých soutěžních speciálů. V noci se krajem prohnala silná bouře s krupobitím, která se podepsala pod zrušením obou průjezdů RZ Malonty. Velmi obtížnou rally vyhráli jezdci Škoda Motorsport Jan Kopecký a Pontus Tidemand s továrními vozy Fábia R5, kteří díky své ohromné technické převaze zastínili vynikající výsledky české rallyové špičky, z nichž nejlépe jel a v cíli celkově třetí byl Mirek Jakeš na speciálu DS3 R5, následovaný Romanem Odložilíkem s Fiestou R5 a Vojtou Štajfem s Fábiíí R5.
více  Zavřít popis alba 
  • 28.5.2016
  • 457 zobrazení
igor-74
pár mlžných snímků z okolí vísky slatina, která byla založena mnohem dříve než gotický hrad stojící na nedalekém kopci...
více  Zavřít popis alba 
402 komentářů
  • 3.1.2014
  • 437 zobrazení
ladja77
více  Zavřít popis alba 
129 komentářů
  • 6.10.2014
  • 410 zobrazení
Reklama