Hledání

32 763 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

veru99
5.-12. 4. Alpy - Livigno
2.-4. 5. Vandr České Švýcarsko
13. 6. Sraz základky v Tesinu
8. 7. Grilování na zahradě
8. 8. Grilování u Veru
9. 8. Disco Patro
16. 12. Orientální večírek v Selátku
24. 12. Vánoce
více  Zavřít popis alba 
  • duben až prosinec 2008
  • 111 zobrazení
  • 0
mojedomacnoststyl
PLATÍ DO SMAZÁNÍ.
Ne SMS. Ne MMS. Jen e-mailem.

Více o knihách na webu:
https://mojedomacnoststyl.rajce.idnes.cz/

JEN VCELKU. Za symbolickou cenu. 500Kč.
Při odběru více věcí sleva.

Poštovné 150Kč.

1. RODINNÁ ENCYKLOPEDIE ZDRAVÍ:
Charakteristika, příčiny, prevence a léčba nejčastějších poruch zdraví.

2. Průvodce zdravím pro celou rodinu
MODERNÍ LÉKAŘ. Pohled konvenční a alternativní medicíny.

3. Přírodní LÉČIVA - homeopatie, éterické oleje, krystaly, domácí léky...

4. Osvědčená DOMÁCÍ LÉKÁRNA - nejlepší recepty pro zdraví.

5. PŘÍRODNÍ ZAHRADA

6. Chutná VEGETARIÁNSKÁ KUCHYNĚ

7. Pětiminutový LÉČITEL

8. RADOST Z JÍDLA - nejen makrobiotika očima lékaře a pacienta

9. Kuchařka KONZERVUJEME - ovoce, zeleninu, houby, maso

10. Velká kniha O KONOPÍ

11. Encyklopedie pro ZAHRÁDKÁŘE 1 - Kutina a okolektiv

12. JÓGA prstů - aneb, jak léčit sám sebe

13. Diety při DĚTSKÝCH PRŮJMECH

14. Diety při onemocnění SALMONELÓZOU

15. Diety pri onemocnění ZÁCPOU
více  Zavřít popis alba 
  • 2.6.2018
  • 10 zobrazení
  • 0
michnov
Pražské věže - je turisticko badatelské putování Prahou podle mapy z roku 1885. - Letos to byl již šestý ročník :-)
Letos bylo na trase připraveno 23 kontrolních bodů - já jich dal jen 21 - jednu kapličku jsem minul a nechtěl se vracet a na Svět železnice bych potřeboval více času.
Jen pro představu trasy zde jsou průchozí kontrolní body:
1 - nádraží dráhy císaře Františka Josefa - lidově Hlavák
2 - Věžový dům U Kamenného zvonu
3 - Náprskovo muzeum
4 - Pivovar U Fleků
5 - nádraží Vyšehrad
6 - Velká jižní věž sv.Víta - ano katedrála na hradě :-)
7 - Městské muzeum - to je na Florenci
8 - Petrská zvonice
9 - Království železnic - :-(
10 - muzeum Argondie - to je kousek od Nebozízku
11 - Loreta
12 - kostel sv.Mikuláše - Vršovice
13 - kostel sv.Gabriela - snad je to ještě Smíchov
14 - dřevěná zvonička z Valašska - u letohrádku Kinských
15 - kostel sv.Michala - na Petříně
16 - kaple sv.Jezulátka - pod Petřínem :-(
17 - věž Mihulka - na hradě
18 - rozcestník U Laviček - Malostranské náměstí
19 - Bruncvík
20 - muzeum Karla Zemana
21 - Malostranská mostní věž
22 - zahrada Ztracenka - Folimanka
23 - Novoměstská radnice
No tak to jsem skoro dal - když vezmu že dvě věže sv.Vít (287) - a Novoměstská radnice (221) dají dohromady přes 500 schodů - :-) No bylo těch schodů fakt dost

Nemuselo se to navštívit uvedeném - šlo to tak jak to vyhovovalo

Fotil jsem jen asi 2/3 trasy pak začalo pršet a mě se nechtělo stále vytahovat a zandavat foťák z baťohu

Navštíveno 29.3.2015
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 29.3.2015
  • 150 zobrazení
  • 2
babi90
Básnířka, prozaička PhDr. Lydie Romanská uvedla svoji novou sbírku veršů Postel v rohu zahrady v Radio Clubu ČRo 27.11.2013 za účasti mnoha elitních přátel nejen poezie a prózy.

Pořadem provázela Dagmar Misařová

Host pořadu :Mudr Radim Uzel

Hudební produkce : Stony a spol.

Foto: Hana Papežová

Karikatury : Václav Šípoš

 
Lydie Romanská
(nar. 13. 9. 1943 v Polance n/O)
 
 
Do literatury vstoupila básněmi v almanachu JSŠ v Porubě v r. 1960. Zároveň se stala členkou literární skupiny Autoři v povijanu. Publikovala v Červeném květu, v ostravském denním tisku, v ostravských, později i v celostátních kulturních měsíčnících a týdenících, v almanaších a sbornících.
V 60. letech studovala na Lidové konzervatoři v Ostravě a zároveň na Pedagogickém institutu, r. 2005 obhájila na Pedagogické fakultě Ostravské univerzity v Ostravě rigorózní práci z muzikologie (PhDr.).
Třicet let (1962-1992) vyučovala na základních školách češtině a hudební výchově, dalších dvanáct let byla ředitelkou základní umělecké školy (1992 - 2004). Po celou dobu učitelské praxe byla sbormistryní pěveckých sborů, organizátorkou a moderátorkou  koncertů.  V r. 1987 se provdala za hudebního skladatele Dobroslava Lidmilu (1926-2006). Poskytla četné své verše pro jeho vokální sborové skladby, napsala libreta k jeho třem hudebně-dramatickým dílům pro děti a mládež.
Vždy bezpartijní, jako básnířka a spisovatelka je organizována od r. 1990 v Obci spisovatelů. Pracuje v radě ostravského střediska OS, v místě bydliště pořádá literární  besedy, čtení a uvádí literární pořady s hosty z řad spisovatelů (B. Kubešová, E. Kotarbová, H. Lisická, P. Musílek, B. Pavlok, K. Vysloužil a další.)
Vydala jedenáct knížek veršů, výbor z díla Desátek (Host Brno 2003), knižně vyšla její rigorózní muzikologická práce Dobroslav Lidmila hudební skladatel, sbormistr, pedagog (Repronis Ostrava 2006). Zatím poslední knížkou veršů je Goghova postel (Montanex s r.o. Ostrava 2006). Stejné vydavatelství právě realizuje její  knížku čtyř příběhových próz Ticho pro klarinet s podtitulem Příběhy poznamenané Ostravou, oceněnou 3. místem v literární soutěži Ostrava městov pohybu 2006. Kniha bude uvedena 15. 5. 2007.

V roce 2006 začala psát povídky, stala se finalistkou literární soutěže Povídka roku 2006, kterou organizují Literární noviny.

Osm let vedla semináře tvůrčího psaní na Slezské univerzitě v Opavě (1998- 2006). Resumé ze svého působení přednesla na mezinárodní konferenci pořádané FF MU v Brně; přednáška byla  uveřejněna ve sborníku Tvůrčí psaní - klíčová kompetence na vysoké škole (pro FF MU vydal Doplněk Brno 2005).

Pro těžkou nemoc manžela opustila v r. 2004 zaměstnání a ukončila ze stejného důvodu veškeré umělecké i vědecké aktivity mimo dům.

31. 12. 2006 ovdověla a postupně se vrátila ke svému zaměstnání v hudebním školství. V červnu 2007 byla zvolena do čela ostravského střediska Obce spisovatelů a zároveň se stala členkou Rady OS v Praze.V těchto funkcích je aktivní dodnes. V roce 2011 se stala členkou českého centra mezinárodního Pen klubu.
Roku 2008 vydala sbírku veršů Svlékání z růže, v níž rezonují tragické prožitky posledního životního období a jejíž báseň Postupně vyletělo pět malýchsýkorek byla vybrána do sborníku Nejlepší české básně (Šiktanc, Piorecký: Host 2009).

O dva roky později jí vyšla kniha veršů Aniž tvůj že jsem (Montanex 2010) k poctě 200. výročí narození K. H. Máchy.
Po celou dobu se věnovala psaní povídek.Ty shrnula do knihy Boží expo (Sursum 2012), kterou představila v  témže roce na knižních veletrzích v Praze, Ostravě i Havlíčkově Brodě.
V červnu 2012 ukončila svou činnost ve funkci ředitelky Základní umělecké školy Dobroslava Lidmily v Ostravě-Svinově. K 50. výročí působení ve školství byla ke Dni učitelů 2012 vyznamenána v rámci Moravskoslezského kraje. Dosud je činná jako sbormistryně pěveckých sborů, nositelka Ceny prof. Jana Šoupala. Je nadále odpovědnou redaktorkou občasníku ostravského střediska OS Průhledy, porotkyní celostátní soutěže mladých prozaiků Hlavnice A. C. Nora a dalších literárních soutěží.
V současné době autorka dokončuje novou knížku veršů a zároveň prózu románové formy.

Původní knížky veršů
1975 (Profil Ostrava) Poéma Ostrava
1982 (Profil Ostrava) Půl hodiny po lásce
1985 (Profil Ostrava) Dopolední poetika
1989 (Profil Ostrava) Poločas
1991 (Chagall Ostrava) Tanec o francouzské holi
1993 (Optys Opava) Poušť před rozbřeskem
1998 (Arca JiMfa Třebíč) Nedomykavost času
1999 (ChKO Poodří Ostrava) Odrou křestná
1999 (Repronis Ostrava) Čtrnáct zastavení
2002 (Host Brno) Den latimerie
2006 (Montanex s.r.o. Ostrava) Goghova postel
2008 (Montanex s.r.o. Ostrava) Svlékání z růže
2010 (Montanex s.r.o. Ostrava)  Aniž tvůj že jsem (sbírka milostných veršů inspirovaná  200. výr. nar. K. H. Máchy)

Výbor, muzikologie
2003 (Host Brno) Desátek - výbor z publikované poezie
2006 (Repronis Ostrava) Dobroslav Lidmila hudební skladatel, sbormistr, pedagog
.
Povídky
2006 (vydaly Literární noviny) Snídaně - (Finalistka soutěže Povídka roku 2006, kterou vyhlašují Literární noviny; je součástí knižní publikace Povídka roku.)
2007 (nakladatelství Montanex) Ticho pro klarinet (Příběhy poznamenané Ostravou), oceněno 3. místem v soutěži Ostrava-město v pohybu 2006
2012 (Sursum ) Boží expo

Výňatek z tvorby L.Romanské.
více  Zavřít popis alba 
  • 14.1.2013
  • 103 zobrazení
  • 0
mysticsmile
Jubilejní pátý ročník turnaje Žijeme hrou opět skvělý!

Fotbalový areál Červená zahrada patřil od pátku 12. do neděle 14. června 2015 především sportovním nadějím. Konal se zde mezinárodní fotbalový turnaj dětí Žijeme hrou 2015 za účasti mužstev ze Slovenska, Maďarska a Velké Británie, tentokrát pátý jubilejní ročník.
V pátečním odpoledni proběhly předehrávky zápasů. Soutěž oficiálně zahájila v sobotu dopoledne místostarostka Boskovic Ing. Jaromíra Vítková: „Jsem ráda, že se tato akce odehrává právě u nás. Město Boskovice tento turnaj podporuje a navíc bude o nás slyšet i ve vašich médiích. Můžete zdarma využít všech sportovišť města. Děkuji všem organizátorům za náročnou přípravu, trenérům a hráčům. Držím palec všem k vítězství!“
Ředitel turnaje Aleš Odehnal přidal několik organizačních pokynů: „V kategoriích U7 a U8 se dle ideje Žijeme hrou branky nepočítají, rozhodčí tam nejsou, žádné výsledky se nesledují. Jde jen o to si zahrát.“
Místostarostka Ing. Jaromíra Vítková čestným hvizdem boje na všech osmi hřištích zahájila. Hrálo se za úmorného vedra, pořadatelé dbali na pitný režim všech. Na ploše pod hlavní tribunou byla neustále k osvěžení voda a nakrájené melouny, jichž se nakonec zkonzumovalo téměř čtyři sta kilogramů.
Celý maraton zápasů skončil v neděli 14. června 2015 po čtrnácté hodině. Hlavní tribuna se pomalu zaplnila fanoušky a rodiči, k slavnostnímu nástupu vytvořili skvělou atmosféru.
Mezitím ředitel turnaje a současně moderátor Aleš Odehnal vyhlašoval několik zajímavostí: „Tento rok se turnaj uskutečnil na třech místech v ČR. V Červené zahradě Boskovice hrály kategorie U7, U8 a U13. Celkem 356 utkání. Kategorie U10 a U11 se hrály na stadionu v Židenicích, kategorie U12 v Šardicích. Celkově se zúčastnilo 94 týmů z ČR, 17 ze Slovenska, dva týmy z Maďarska a FC Fulham z Londýna.“
Aleš Odehnal pak poděkoval fanouškům, že vážili mnohdy dalekou cestu až do Boskovic, celému týmu organizátorů, kteří dlouhé měsíce turnaj připravovali a partnerům. Především Městu Boskovice za finanční podporu z grantového systému, Fotbalové asociaci ČR, firmě TechServis Láník, Vodárenské akciové společnosti Boskovice s ředitelem Ing. Petrem Fialou, TGA Kunštát a její majitel František Tenora poslal též významnou finanční částku, Novatisk Blansko, jejíž ekonomický ředitel podpořil finančně i vlastní pomocí, tiskárně HRG Litomyšl, firmě Finiš Dašice za zelená tílka, firmě Sabé za ceny do turnaje, restauraci U Rudyho - Jirkovi Jandovi a Tomáši Bohatému za občerstvení, obědy a večeře, gymnáziu Boskovice a Blansko za překlady, Okresnímu fotbalovému svazu Blansko, FK Kunštát, FC Boskovice, Službám Boskovice, s.r.o., Martinu Wetterovi za ozvučení, firmě Vinofol za ceny pro trenéry a firmě Hyundai.
V kategoriích Elite a Top bylo v Boskovicích za tři dny sehráno 184 utkání.
Místostarosta Boskovic Petr Malach poté za všeobecného jásotu přihlížejících fanoušků předal ceny a poháry.

U 13 Top:

5. místo 26 bodů SK Slávia Praha
4. místo 27 bodů 1. FK Příbram
3. místo 27 bodů ČAFCŽidenice 2011
2. místo 28 bodů SK Sigma Olomouc
1. místo 29 bodů AC Sparta Praha

U 13 Elite:

4. místo 26 bodů FC Fulham
3. místo 27 bodů AC Sparta Praha
2. místo 29 bodů SK Slávia Praha
1. místo 33 bodů FC Zbrojovka Brno

Ve výběru trenérů získalo titul nejlepší hráči šestnáct borců, z rukou místostarosty Petra Malacha převzali zlaté upomínkové kopačky.
Došlo i na ocenění nejaktivnějších fanoušků lahví vína. Přej rozjásanou tribunu nastoupili kluci ze Slezské obce Opava, MFK Skalica, Slávia Praha i se svými bubny. Za odměnu se všichni ještě naposledy hlasitě předvedli svými pokřiky. Nejvzdálenější fanoušek věrný týmu FC Fulham byl též odměněn.
Místostarosta Petr Malach oficiálně jubilejní pátý ročník turnaje Žijeme hrou ukončil: „Všem moc děkuji. Město Boskovice bude tuto velkou akci podporovat i v dalších letech. Těším se na ještě větší návštěvu příští rok. Šťastnou cestu domů.“
Jakmile travnatá plocha a tribuny osiřely, nastal čas krátkých rozhovorů.
Místostarosta Petr Malach: „Tato velká fotbalová akce se vydařila, vyšlo počasí. Za Město Boskovice všem děkuji. Fanouškům, zúčastněným i hráčům. Zvláštní poděkování patří pořadatelům Aleši Odehnalovi a jeho týmu, odvedli skvělou práci. Těším se na příští ročník, určitě se přijďte podívat!“
Ředitel turnaje Aleš Odehnal: „Děkuji celému týmu pořadatelů za třídenní práci a všem, kteří turnaj podpořili. Na prvním místě je to Město Boskovice, které uvolnilo prostředky z Grantového systému na podporu mládežnického sportu, děkuji fotbalové asociaci ČR, všem firmám za finanční příspěvky, klukům za občerstvení, fanouškům, hráčům a trenérům. Podle reakcí se všem turnaj líbil, i přes velké vedro jsme to všichni zvládli. Celkem se turnaje v Boskovicích v kategorii U13 zúčastnilo 28 týmů, v kategorii U7 a U8 též 28 týmů. Znovu děkuji FC Boskovice a Službám Boskovice za perfektní servis, Rychlé záchranné službě Boskovice pod vedením MUDr. Stanislava Krejsty za zdravotnickou pomoc, klukům z SDH Boskovice II Mazurie za požární dohled. Celého turnaje se na třech místech zúčastnilo 94 týmů z ČR, 17 ze Slovenska, dva z Maďarska a jeden z Velké Británie – FC Fulham Londýn. Věřím, že příští šestý ročník turnaje bude stejně zdařilý, pro mládežnický sport má velkou hodnotu. I z tohoto důvodu to pro děti všichni s nadšením děláme.“

Více: http://zijemehrou.cz/
Kategorie: moje fotozprávy
více  Zavřít popis alba 
  • 13.6.2015
  • 135 zobrazení
  • 0
jackal001
Katedrála Notre-Dame
Nejznámější katedrálu najdete na ostrově Cité. Tento ostrov na Seině byl poprvé osídlen ve 3. století př.n.l. keltskými kmeny. Po jednom z nich, Parisiích, bylo město pojmenováno. V průběhu dalších staletí rozšiřovali osadu římští, franští a kapetovští králové a vytvořili tak jádro současného města. Notre-Dame je dominantou ostrova. Katedrálu nechal postavit biskup ze Sully. Základní kámen byl položen roku 1163 a stavba trvala celá dvě staletí.
Západní průčelí je mistrovským dílem francouzské gotické architektury. Katedrála při vchodu ohromí svou velikostí (130m délky, 50m šířky, 35m výšky) a je schopna pojmout až 9000 osob. Při vstupu do chrámu si všimněte pod centrální rozetou galerie 28 kamenných soch judských králů. Západní rozeta znázorňuje Pannu Marii. Z římsy katedrály zlověstně shlížejí démonické chrliče. Na věže je možné vystoupat po 378 schodech a obdivovat Paříž z výšky. V jižní věži se nachází slavný zvon Emmanuel, který byl instalován roku 1686. Celý zvon váží 13tun, samotné srdce půl tuny.
Jižnímu průčelí katedrály vévodí rozeta o průměru 13 metrů. V této části katedrály najdete klenotnici, obsahující církevní poklady katedrály, staré rukopisy a relikviáře.
Východní část katedrály vás upoutá okázalým opěrným systémem s rozpětím 15 metrů. V parčíku před tímto křídlem kostela najdete krásnou neogotickou kašnu Fontaine de la Vierge. Štíhlá věž čnící z katedrály sahá do výšky 90metrů.
Před vchodem do katedrály se nachází historický střed města, od něhož se oficiálně měří všechny vzdálenosti od Paříže.
Arc de Triomphe
Vítězný oblouk je prostředním ze tří pařížských oblouků tvořících tzv. Velkou osu. Dalšími jsou oblouky Carrousel v Tuilerijských zahradách v blízkosti Louvru a moderní La Grande Arch ve čtvrti La Defénse. Stejně jako oblouk Carrousel i Vítězný oblouk byl postaven z podnětu Napoleona na oslavu jeho vítězných bitev, především pak v bitvě u Slavkova v roce 1805. Je to druhý největší vítězný oblouk na světě a jeden z nejznámějších monumentů Paříže.
Pantheón
Oblouk je vysoký 50 metrů a je zdoben nádhernými reliéfy, erby a plastikami. Z vyhlídkové plošiny na vrcholu oblouku se můžete podívat na město. U paty Vítězného oblouku hoří věčný plamen na památku obětí 1. světové války. Uvnitř stavby je malé muzeum zaměřené na historii objektu.
Na levém břehu Seiny vás upoutá svojí velkolepou kopulí Pantheon. Tento kostel dokončený roku 1790 dal vybudovat Ludvík XV. na počest sv. Jenovéfy jako výraz štěstí ze svého uzdravení z těžké nemoci. Dnes je Pantheon památníkem s hroby významných osobností země (např. Voltair, Jean-Jacques Rousseau, manželé Curieovi, Alexandr Dumas, Emil Zola).
Champs Elysées
Les Champs Elysées (Elysejská pole), nejdelší a nejznámější pařížská třída, centrum nejluxusnějších prodejen, četných zábavních podniku, restaurací a kaváren.Ještě za Jindřicha IV. tu bylo bahnité pole; na přání Marie Medicejské se pole r. 1616 změnilo v alej Královny lemovanou stromy, která vedla podél Seiny od Tuilerijské zahrady až po dnešní náměstí pláce ďAlma a byla oblíbeným místem projížděk v kočáře. Do ztvárnění ulice zasáhl koncem 17. stol. arch. Le Notre a v r. 1709 byl přijat její dnešní název. O 15 let později byla třída prodloužena až na dnešní náměstí Etoile - Ch. de Gaulle. Koncem 18. stol. byly Champs-Elysees stále ještě spíše divokou zahradou. Obrat nastal po r. 1828, kdy zde byl zaveden plyn a elektrický proud. V dnešní době již třída ztratila svůj dřívější aristokratický charakter, ale velkou přitažlivost si uchovala. Míří sem turisté, kteří navštíví Paříž, sem přivede tisíce Pařížanů každoroční vojenská přehlídka konaná u příležitosti státního svátku 14. července (dobytí Bastily). Je to skutečné centrum, zde se spontánně scházejí obyvatelé Paříže, chtějí-li vyjádřit radost, smutek nebo rozhořčení (pochod Svobody 26. 8.1944, manifestace 30. 5. 1968 v době studentských nepokojů, shromáždění na počest generála de Gaulla 12. II. 1970).
více  Zavřít popis alba 
  • 18.10.2015
  • 28 zobrazení
  • 0
alloy
Na Tenerife jsme vyrazily s kamarádkou Irenou s CK Poznání se zájezdem Španělsko, Kanárské ostrovy - Tenerife a La Gomera.

1. den, přílet k večeru (v letadle jsme dostaly oběd a svačinu, vždy při jídle byly turbulence, přesto, jsme nenechaly ani drobeček) a úžasná večeře v rámci polopenze (ty byly mimochodem úžasné vždy, takové večeře a snídaně také znamenaly v závěru těžší letadlo :.)), pro lepší trávení jsme podnikly večerní procházku podél moře (slunce zapadá v tomto období ve 20.00 hod.). Večer až do noci probíhalo v hotelu finále soutěže krásy Mrs. Europe 2015 a tak celým hotelovým komplexem zněly rytmy samby.

2. den, zahradou Casina Taoro, zahradou Aquatic a po pláži PLAYA JARDÍN se subtropickou zahradou tentokrát ve dne (hned ráno za rozbřesku a večer po procházce městem). Měly jsme štěstí a oceán byl celé první 4 dny naprosto klidný a ke mně, ne moc dobrému plavci přívětivý a navíc příjemně teplý, což pro nás obě bylo překvapením. V té době vládla kalima, tedy vanul horký vítr ze Sahary a nebyla úplně dobrá viditelnost (např El Teide byl zahalený a vše mělo nádech do oranžova), ale ve chvíli, kdy tento stav pominul, klidné moře se stalo bouřlivým a už mě plavat nenechalo. Odpolední procházka PUERTEm DE LA CRUZ s průvodkyní a ostatními účastníky.

3. den, vydáváme se s účastníky zájezdu na celodenní výlet do NP LAS CAŇADAS s nejvyšším vrcholem Španělska PICO DEL TEIDE (3 718 m). Bohužel lanovka kvůli větru nejezdila a viditelnost byla stejně mizivá. Pokračovali jsme tedy autobusem kaňonem v gigantických monumentálních skalách LOS GIGANTES, půvabnou horskou vesničkou MASCA, kde Irena poprvé ochutnala slavnou kanárskou Baraquito (tedy kávu s kondenzovaným mlékem, mléčnou pěnou, skořicí, citrónem a likérem 43), prohlédli si lávou zničené město GARACHICO, podívali se k 650-750 letému dračinci v Icodu de los Vinos, kde jsme si také zakoupili úžasné kozí sýry jako dárky z dovolené.
A hlavně naučili se, že není problém přivolat ještěrky a to kdykoli, stačí jako když důchodci krmí holuby, vrhnout pár drobků do blízkého okolí, které se zdálo být prázdným a v tu ránu bylo objektů k fotografování habaděj, jen byli zase hned pryč, ta rychlost s jakou uchopí drobek a zmizí se snad ani změřit nedá:.))

4. den, dopoledne jsme si s Irenou zakoupily trekingovou túru Mascou a odpoledne uskutečnily i s průvodkyní polodenní výlet místní dopravou (poprvé jsme použily slevovou kartu BONO via) do krásného koloniálního města LA OROTAVA. Procházka historickým centrem kolem radnice, kostelů, zahrad, návštěva katedrály a slavných „balkónových domů“ byla moc hezká. Město patří k nejpůvabnějším na Tenerife a k jednomu z nejvíce „kanárských“ míst na ostrově. Zpět jsme už razily po vlastní ose a nechaly se odvézt autobusem k Botanické zahradě v Puertu de la Cruz, ta mi přišla krásná ve své přirozenosti.

5. den, celodenní výlet na poloostrov ANAGA do města LA LAGUNA (UNESCO), původního hlavního města ostrova, s dochovanou středověkou architekturou, někdo si vylezl na věž, my se s Irenou rozhodly, že máme měst dost a do Santa Cruz a na pláž Teresita nepojedeme, ale že zůstaneme v Cruz del Carmen a uděláme si výlet po svém. I když se průvodkyně bála nechat nás svému osudu, nenechaly jsme se přesvědčit a udělaly si příjemnou procházku vavřínovými lesy po Cestách smyslů. Delší výlet nepřipadal v úvahu, čekali nás v autopůjčovně, kde jsme si den předtím zaplatily 30 Eury na den malé autíčko Pandu.

6. den, vyrážíme autem (řídila Irena), jen samy dvě do národního parku za El Teidem, od brzkého rána je krásně zřetelný bez mráčků a doufáme tedy, že lanovka bude jezdit, nejela, prošly jsme si tedy trasu č. 3 kolem Roques de García, počasí bylo nádherné a už po cestě jsme viděly, že je lanovka v provozu, tu hodinku jsme si počkaly ve frontě, ale stálo to za to. Bolela mě sice hlava z výškových rozdílů, ale pohledy na šlehačku a Starouška jsou nezapomenutelné. Ostatní se účastnili výletu na Gomeru.

7. den, nejnáročnější túra našeho pobytu, Masca. Bylo nás jen devět Čechů z našeho zájezdu (ostatní byli na katamaránu podívat se po velrybách nebo v Loro Parku), zbytek se skládal ze skupinky Rusů, Němců, Angličanů a vedly nás dvě na Tenerife žijící Španělky, komunikující naprosto perfektně jak anglicky tak německy. Vykládaly při přestávkách, nechaly nás ochutnat gofio a hlídaly své stádečko pečlivě. Měly s sebou vysílačky, každému zkontrolovaly obuv, teplé oblečení a množství pití s tím, že náhlá změna počasí může nebezpečně ohrozit naše životy prudkou záplavou barranca a my budeme muset přečkat nějaké hodiny bez možnosti úniku. V ústí rokle nás čekala lodička, na ní bohatý oběd, někdo si zaplaval na širém moři (já ne, do moře by mě na volném moři nikdo nedostal, Irena si zaplavčila) a hlavně, viděli jsme delfíny, 3 skutečné živé skákající delfíny, fakt zážitek, nádhera.

8. den, dopoledne jsme strávily u moře, pak Irena odletěla, celé odpoledne jsem prospala :.), po večeři jsem šla na procházku a bylo mi divně, byla jsem sama.

9. den jsem vyrazila na výlet v Orotavském údolí, Camino de la Orilla del Monte, okružní trasou z Caldery, krásný a voňavý výlet zase v úplně jiném složení lesa, který jsem snad měla jen sama pro sebe :.). Odtud jsem jela busem na zastávku El Rincón, 1 stanici bohužel přejela (řidiči, když člověk nezazvoní, tak stanicí projedou, jenže když to tam neznáte, jak máte vědět, že máte zazvonit, stanice bohužel nehlásí :.))
(změna - v roce 2016 již má většina autobusů nainstalované ukazatele stanic)
a vracela se (díky tomu jsem zase vyfotila nádhernou divokou trávu) a zamířila strmě dolů za nejkrásnější pláží, kterou jsem zatím viděla, El Bollullo. Bylo víc než 28 °C a já věděla, že ta horší cesta mě teprve čeká. Bohužel mi zastavilo s nabídkou svezení auto jen směrem dolů, když jsem se drápala nahoru, nikoho to nenapadlo :.).

10. den, odpočinek, cesta k vyhlídce k hotelu Maritim a podél pobřeží, nakrmit ještěrky a fotit a fotit a fotit.

11. den, Anaga, Cruz del Carmen k Punta del Hidalgo přes Chinamadu, když jsem vystoupila v Cruz, pršelo, pršelo ještě tak 10 min a pak už jen mizely mlžné záclony a já s díky tomu někomu, možná tam nahoře, byla vděčná té nádheře. Nejdříve ty zvukové vjemy tekoucí vody v pralese a pak ta modrající se obloha a výhledy, které člověku lámou srdce. Za celých 10 km trasy jsem potkala jen několik lidiček jdoucích či běžících v protisměru (běhat do kopce, vyběhnout si 1000ku je prý teď moderní). Několik lidí projevilo starost, že jdu sama.

12. den, výlet do Candelarie, ti Guančové museli být pěkní mužští :.)), úžasná zmrzlina.

13. den, Caldera - Chimiche, super výlet, ovšem vyhnala mě z lesa pohádková nebo spíš hororová mlha, byla jako živá, požírající a ochlazující a děsivá. Díky tomu jsem zjistila, že navigační systém a mapy v mém tabletu jsou super a určitě jen díky nim jsem unikla :.)). Vydala jsem se tedy do Orotavy a znovu prošla město. Doufala jsem, že pořídím nějaké dárky, ale žádné oříšky mě po cestě do nosu necvrnkly.

14. den, Národní park a No. 2 Arenas Negras, pokrytá sopečným prachem žlutošedé barvy jsem navštívila Centrum pro návštěvníky, fotila zase ještěrky a potkala Čechy :.), Jediná možnost návratu z parku, když nepočítám stopování, je autobusem v 16.00, v tu dobu už je pěkně cítit pokles teploty, byla jsem zachumlaná ve všech vrstvách včetně pletených rukavic a stejně mi na větru bylo chladno.

15. den, hledání pošty, její nalezení - zavřeno, sakryš, odhlásit se z hotelu (pohledy poslány, ovšem z 5 jich dorazily adresátům 2, nefunguje tenerifská nebo ta česká, no možná spíš ta španělská (z Finska dorazily pohledy po 5 měsících, tak třeba po roce? mě to nepřekvapí), pak zbytek hodin u moře, zbylé drobné na Červený kříž a zpět pro batožinu a adiós Tenerife, za rok se vrátím :.)) takže vlastě Hasta Luego!
více  Zavřít popis alba 
13 komentářů
  • říjen 2015
  • 451 zobrazení
  • 1
bbclub
Bylo nás pět … překvapivě.
Akce byla předem včas naplánovaná, trasy promyšlené tak, že nás v podstatě nemělo co překvapit. Pohledem zpátky, to ale vlastně bylo samé překvápko.
Hned první, asi nejpodstatnější překvapení, které pak zásadně ovlivnilo charakter celé akce, nastalo už v úvodu. Jako černý jezdec se za obzorem hrany nástupiště železniční stanice Mojžíř, náhle vynořil cyklista a rovnou si to namířil k Petrovi, který tu čekal na příjezd ústeckého vlaku, se Stáňou, Michalem a Zbyňkem. „Nazdar, tak jsem tady“ oznámil bajker, ve kterém Petr až zblízka rozeznal dávného spolužáka Tomáše. Ten se prostě rozhodl připojit k nám podle info na FB, vlastně tak jak může každý. Udělal to dobře a nečekanost jeho rozhodnutí tak nejen překvapila, ale o to víc potěšila celý tým, co se sešel ve vlaku, který nás v pětičlenné posádce odvezl do Děčína.
Dalo by se teď rozsáhle popisovat mnoho atributů celé té pohodičky, která nastala po přestoupení v DC do cyklovláčku do Kytlic, kterým jsme se podél říčky, beze spěchu vnořili do nádherné přírody pod nádherným modrým nebem, slibujícím nádherné víkendové počasí. Na rozdíl od předchozích románů, se v tomto případě ale úplně nabízí popis zestručnit a omezit jen na výčet toho všeho co nás PŘEKVAPILO dál, tak jak to posobě šlo:
Den 1. - sobota
1. Jak již zmíněno, účast Tomáše na akci – překvapení nejdřív pro Petra, pak pro všechny.
2. Mikiho zakoupení lístku pro kolo, které ve vlaku nebylo – překvapen nejdříve Petr… pak sám Miky, nakonec vyřešeno v bodě 7.
3. Na nádraží se setkáváme s milou paní hostinskou Zámecké Kavárny, z minulé akce – překvapeni Petr,Stáňa i paní hostinská – ostatním je to jedno.
4. Tomáš všem ve vlaku oznamuje, že poblíž lesního jezírka v Kytlicích, kam máme namířeno v úvodu, stojí rodinná chata od které má klíče a můžeme tam spát – super překvápko pro všechny.
5. Super překvápko pro Tomáše - Oznamujeme Tomášovi, že chatu skvěle využijeme jako základní tábor k uskladnění bagáže a spát budeme na zahradě.
6. Cyklovagón náhle silně zavoní trávou - překvapeni všichni, kdo znají vůni Marjánky – ostatním je to jedno … a to nejvíc asi hlavně tomu provoněnému cyklistovi, který si přistoupil docela v pohodě...
7. Jízdenka pro kolo na jednu jízdu stojí jen 25,- (na celý den 50,-) – překvapení pro Toma.
8. Tomova chata v Kytlicích je vážně fajn – překvapeni všichni… Tom ani ne.
9. Chata je fakt kousek od Lesního jezírka, kde už mají otevřenou boudu s občerstvením, naši dva známí z loňska: Láďa a Petr – překvapujeme se vzájemně a konzumujeme první pivko
10. Jízda nalehko bez bagáže se v lesním porostu do kopce vyplácí – překvapivě odbočujeme z Kytlic blbě, ale ještě to nevíme.
11. Petr mluví německy... s němcem – překvapený Tom. Petr překvapený - že je Tom překvapený.
12. Po protažení kol lesem nás mile překvapuje asfaltka v místě, kde jsme ji ani nečekal.
13. Petr překvapen tím, že mu na dotaz „Jedete z Rybniště“ asi 4 protijedoucí cyklisté postupně odpovídají jen nadšené „AHOJ“
14. Zbyněk překvapuje aktivním dotazem a tím zjištěním informace, že do Rybniště jedeme správně!
15. Asfaltka nás překvapuje parádním prudkým sjezdem v místě, kde jsme to nečekali …
16. V místě kde jsme to rozhodně nečekali … pod tím parádním sjezdem… nás svou cedulí nanovo vítají KYTLICE … ? ! Hm... tak to jsme fakt nečekali.
17. Překvapivě poměrně lehce zdoláváme návrat přes kopec a konečně míříme správně do Rybniště, k nádražní hospůdce a těšíme se na výbornou gulášovku…
18. Překvapení v Rybništi – gulášovka dnes není. Překvapivě to nikomu neva… už. Dáváme pivo.
19. Překvapivě nenápadně skrytá cestička kolem paneláků, o které ale Tom ví, nás vede do hlubokých hvozdů, prozatím zajímavým terénem.
20. Nesrovnalost v mapách nás překvapí nedobrovolnou účastí na naučné stezce, skrze část Kyjovského údolí – jsme poučeni tam příště nejít ani pěšky.
21. Nakonec jsme fakt překvapeni dlouhým adrenalinovým sjezdem z vrcholku neznámého Kyjovského Everestu. Kořeny, bahno, štěrk, potoky, kameny, klacky, roští… hluboký les a v jednom místě dokonce můstek!
22. Po výjezdu z tankodromu zjišťujeme, že překvapivě nikomu nepraskly tlumiče, brzdy, lanka, dráty, gumy… ani nervy.
23. Na Krásnou Lípu a blízkou rozhlednu už SE_ EME ! Překvapivě nikdo neprotestuje.
24. Vyhlášená restaurace DOUBICE, jeden z našich plánovaných cílů, nás nepřekvapuje náporem turistů, kteří jí v tomhle počasí obsypali jak mravenci lízátko u cesty… ale překvapujeme se sami tím, že si i přesto najdeme místo kam si sednout, přesednout a přestože už při chuti, dáme si jen pivko … a jedeme se najíst do Chřibské.
25. Poblíž Chřibské se filmuje, ale touha po guláši, nebo gulášovce nás vede přímo do venkovské hospody ve stylu komunisticko-socialistické výstavy. Překvapivě tu mají oboje. Tedy je tu guláš i ...šovka. A jsou překvapivě výtečné !
26. V asijském stánku cestou kupujeme uzeniny k ohni – mají překvapivě velký výběr buřtů, vuřtů, kabanosů a koniny – překvapivě skoro bez domluvy, jednotně kupujeme ďábelské špekáčky.
27. Překvapivě přesně, po 50ti ujetých km dojíždíme zpět k chaloupce stýčka Toma… a po převlečení do věcí k ohni… jdeme k jezírku k ohni.
28. Miki za vydatné pomoci Stáni, opět přítáhne k ohni kus lesa, což samo o sobě už nepřekvapuje – překvapuje jen fakt, kde to dřevo v tom vysbíraném okolí vždycky najde. Neprozradil. Ale možná že pak ten večer překvapené děti z nedalekého tábora, nečekaně neměly večer ohýnek…
29. Po špekáčkách z asijského marketu překvapivě nikomu nic není.
30. Pijeme kafe, limo, pivo… piva … víc piv… možná pro někoho překvapivě, nebudu bod 30 více rozvádět.

Den 2. – Neděle
1. Překvapivě asi pro mnohé osadníky kolem, se brzo ráno před třetí náš „lampionový“ průvod složený z baterek a čelovek, vrací zpět z Lesního jezírka k Tomově chatě.
2. Nikdo kupodivu cestou nezakopl o bludný kořen, ani neupadl do potoka a sousedy vedle Toma jsme nevzbudili…asi.
3. Tom překvapen znovu – ano opravdu i Stáňule, všichni budem spát venku na zahradě, jen ve spacáku na čerstvém vzduchu. Usínáme překvapivě rychle. Tedy někteří z nás.
4. Nikoho nepřekvapí, že ráno je plné překvapení:
- Zbyněk má v uších nacpané papírové kapesníky. Nemohl spát … údajně.
- Petr co ležel poblíž, se ke svému překvapení dozvídá, že prý chrápal … údajně.
- Spát na čerstvém vzduchu se ukázalo překvapivě prozíravé. Prý jsme v noci tak notně plynovali, že chata by asi jinak vylítla do povětří. Stáňa tvrdí, že to jen kluci … údajně.
- Na stole leží Ibalgin … hurá surprise
- atd.
5. Až ráno postupně zjišťujeme, jak překvapivě útulně zařízená a prostorná je Tomova chata. Využíváme především hygienické zázemí. Ještě jednou tímto díky Tome !
6. Po sbalení bagáže, zkoušíme zajet na snídani k jezírku. K našemu překvapení jsou už taky vzhůru.
7. K snídani si někteří dáváme jen pivo – to je velké překvapení asi už jen pro Stáňu.
8. Stáňa vzápětí překvapena umístěním svého batohu ze zad, na zad…ale na kolo.
9. Cesta z Kytlic do Kamenice je překvapivě KRÁSNÁ. Jinak to nazvat nejde. Pořád z kopce krásnou přírodou podél říčky, za krásného počasí, krásně pohodlnou asfaltkou (v porovnání se včerejším tankodromem sametovou).
10. V Kamenici Petra překvapuje vyústění jeho „zkratky“ na hezky upravené náměstí … z kouska asfaltu zpět na dlažební kostky.
11. Překvapivě snadno vyjedeme velmi pozvolné, ale táhlé vystoupání z Kamenice a projedeme Žandov
12. Za dofukování u pumpy překvapuje Zbyněk tlakem v jeho pneu 1,2 bar! Dotlakuje na obvyklých 3,3… a posouvá se z poslední pozice peletonu do jeho čela. Od té chvíle překvapuje stylem své jízdy, na malý převod a rychlou frekvencí šlapání, takže to vypadá jako by spíš běžel, což mu jako půlmaratonci vyhovuje.
13. Mikiho překvapuje střelba, která ho ruší při jízdě. Střílí mu to do lýtka a tak nemůže moc šlapat. Později fasuje od Petra stahovací obvaz.
14. Po překonání výškového rozdílu si dáváme pauzu na pivko v nejbližším, překvapivě neútulném, hnusném špinavém dvorku … s překvapivě dobře vychlazeným pivem. Je na každém, zda preferuje více prostředí nebo chuť. Jedno sice výrazně ovlivňuje druhé, ale v neděli dopoledne je jakákoli otevřená hospoda, už sama o sobě asi překvapením.
15. Nepříjemně překvapuje další stoupání. Sraz si dáváme až na zastávce. Kdo to vyšlapal dostal od Zbyňka chladivý bonbon. Všichni.
16. Následující zastávka Bobří Vodopády nás překvapuje novým perfektním parkovištem, od kterého vede v ostrém kontrastu totál rozflákaná cestička. Petrovi dojdou baterky ve foťáku.
17. Verneřice překvapují, zataraseným mostíkem, ale jen pro auta. Nutná stoupačka z nich přes horizont nepřekvapuje nikoho. Co nás ale hlavně překvapilo bylo, že jsme si tam včas málem nevzpomněli na cílovou hospůdku U Dubu, kam chceme brzo dojet.
18. Po prohlídce rozhledny... z dálky... následuje nádherně dlouhý sjezd z Verneřic, obvykle průjezdný téměř bez šlápnutí. Tentokrát překvapil silným protivětrem, s nutností šlapat tak občas i z kopce.
19. Překvapila popovodňová cyklostezka do Března. Poničená, ale už tak zprůjezdněná a zčásti uklizená.
20. Závěrečně překvapila hospůdka U DUBU, která nebyla přecpaná, s bezva obsluhou, velkým výběrem a dobrou kuchyní… takže přecpaní jsme za chvilku byli my a to tak, že někteří tři z nás, tam nakonec museli zůstat ještě další hodinu, aby nám slehlo. Akce proto skončila postupně, nejdříve odjel Tom, který pobavil hláškou" nemůžu už jíst, ani přestat jíst", vzápětí Zbyněk, až nakonec Stáňa, Miky a Petr pospolu.
Byla to akce na 2 dny. Hodně jsme viděli a hodně se událo, těžko popis zkrátit ještě víc na úplná hesla. Příště snad už asi jen opravdu mapku trasy a seznam konzumace. V této souvislosti si dovolím osobní překvapení na závěr. Po návratu a oněch ujetých cca 110 km jsem se zvážil. Mám o 2 kg víc…

Petr (https://www.facebook.com/petermaniq)
Za www.bbclub.tym.cz Beer Bikers Club : https://www.facebook.com/BeerBikersClub
a clubový sportrelax tým: https://www.facebook.com/groups/460327394047680/
více  Zavřít popis alba 
  • 16.6.2013
  • 221 zobrazení
  • 0
coloraaa
1.3.1957 se ve Zbirohu z nejasných příčin zřítil letoun MiG-15 bis, s trupovým označením OL-12, v.č. 530750. Pilotoval ho † npor. Václav Bílek z 15. leteckého stíhacího pluku v Žatci, který bohužel při této tragické nehodě zahynul. Popis havárie: v oblaku pád do vývrtky, nízké vybrání a následoval náraz do stodoly. Dle vyprávění očitého svědka přilétaly z jihu 2 Migy-15. Jeden z nich zjevně zaostával a nad Zbirohem se pohyboval s již zřejmě porouchaným motorem. Motor slyšitelně vynechával, vydával rány a černý kouř. Pilot se pravděpodobně snažil přeletět nad domy na náměstí a přistát na poli za městem. Náhle se však dostal do vývrtky a následně do ploché spirály. Vzhledem k nedostatečné výšce vrazil do stodoly a proletěl dovnitř. Po nárazu letoun okamžitě neexplodoval, lidé se snažili pilota dostat ven z kabiny. Kabina však byla zevnitř zajištěna a nešla otevřít. Pilot nejevil známky života. Po chvíli začalo letadlo hořet i s pilotem v uzamčené kabině. Bohužel neměl žádnou šanci na přežití. Stodola kompletně lehla popelem. Několik hodin po havárii dorazila na místo armáda. Z letadla vymontovali kanon, ostatky pilota zabalili do plachty a odvezli. Vrak byl později odvezen neznámo kam. Na zahradě v místě dopadu dnes již nic nestojí. Stodola byla odstraněna. Dnes jsem se byl podívat na parcele kam MIG - 15 spadl.
Počasí: +23°C, slunečno, bezvětří.
http://cs.wikipedia.org/wiki/MiG-15
A teď dopis od paní která byla svědkem této tragické události:
Zdravím ze Zbiroha, často prohlížím tvoje stránky - pěkné. Jsem přímou pamětnicí leteckého neštěstí 1.3.1957 ve Zbiroze. V té době mi bylo necelých 13 let. Opravdu se tak stalo dvě stodoly nad naší stodolou. Stodola, kde se neštěstí stalo patřila rodině Fišerových. Den před neštěstím byla stodola plná ženských, pracovnic JZD, které tam pracovaly - zřejmě čistily obilí.V době, kdy se to stalo jsme už byly doma ze školy (muselo to být odpoledne). Byla jsem s kamarádkami u nás na dvoře. Kolik letělo Migů pochopitelně nevím, ale najednou bylo nad námi úplně nízko letadlo se strašným hlukem přelétlo a vzápětí se ozvala strašná rána. Na tomhle bychom se shodly všechny, které jsme to zažily. Nevím, kdo by se odvážil z místních lidí v tu chvíli vlézt do spadlé stodoly? V zápětí hned začaly vybuchovat střely - byly to rány jedna za druhou. Vyšlehly plameny a stodolu pohltily. Utekly jsme nahoru na pavlač ve dvoře, která byla za chvíli celá rozpálená. Polévali jsme jí všichni vodou, aby od toho žáru také nechytla. Střelba trvala hodně dlouho. Určitě se k tomu nemohl nikdo přiblížit. Pochopitelně jsem se později zajímala, kdo vlastně se tady zřítil. Informace jsem objevila ve vlastním archívu ing. Emila Padiora VÚA Praha- archiv Odtud ze Zbiroha pocházel ještě letec pplk Miloslav Hobl , bývalý velitel pluku v Žatci, který se rovněž zřítil, "15" mu byla také osudnou. Na následky po havárii druhý den zemřel. Zdena B
Dnes jsem sháněla další informace. V době havárie mu prý bylo asi 24 let. Informace mám od Vládi Hahna, jejich rodina sousedila zahradami s rodinou Fišerových, kam letoun spadl. Dnes jsem s ním měla delší rozhovor a naše vzpomínky se shodují. Zvláště v tom,že letoun začal po dopadu hořet okamžitě a určitě k němu nikdo nemohl. Vrak letadla prý byl odvezen ještě téže noci. Dlouho prý měli v rodině dopis od maminky mrtvého Václava Bílka. Ten prý ale asi nenajde ale fotku prý má určitě. Po havárii prý přijela matka s nevěstou V Bílka. Byly prý určitě ve strašném šoku. Maminka prý se ptala, jestli když ho vyprostili z vraku měl vlasy. Byl prý celý ohořelý. Tohle já nevím. My jsme nikam nesměly. Dotyčný známý prý kdysi před mnoha léty četl zápis v místní kronice.
Já mockrát děkuji paní Bradnové a panu Hahnovi za informace a pomoc při pátrání okolností neštěstí a zaslání fotek.
-------------------------------------------------------------------------------------
Havárie letadel v roce 1957. Koukám že těch Migů-15 padalo nějak moc.
-------------------------------------------------------------------------------------
1.3.1957 havaroval MiG-15bis 15.slp letectva ČSLA. Zahynul pilot npor. Václav Bílek.
12.3.1957 havaroval MiG-15bis 17.slp letectva ČSLA. Zahynul pilot npor. František Vyvadil.
13.3.1957 se srazily dva MiG-15 letectva ČSLA. Při druhém letu pilot Hyka omdlel a ve výšce 5 500 m se srazil s druhým MiGem. Překryt kabiny se rozbil a proudící vzduch Hyku probudil. Příčinou bylo zdravotně závadné máslo podávané ke snídani. Místy se rozložilo na kyselinu mléčnou, působící na organismus jako slabý jed. Ve styku s kyslíkem se kvasinky množily rychleji, až pilot omdlel.
23.4.1957 havaroval MiG-15bis 11.slp letectva ČSLA. Zahynul pilot kpt. Karol Frič.
3.5.1957 havaroval MiG-15bis 47.pzlp letectva ČSLA. Zahynul pilot npor. František Hudák.
16.5.1957 havaroval MiG-15 1.letky 20.slp letectva ČSLA u obce Březejc u Velkého Meziříčí. Při průzkumném letu zahynul pilot por. Ladislav Klimek.
5.7.1957 havaroval MiG-15bis 47.pzlp letectva ČSLA. Zahynul pilot npor. Milan Alušic.
19.7.1957 havaroval MiG-15UTI 1.slp letectva ČSLA. Zahynuli piloti kpt. Vladimír Tomčík a kpt. Drahoslav Pácl.
24.7.1957 havaroval MiG-15 2.lšp letectva ČSLA. Zahynul pilot kpt. František Šenkýř.
24.7.1957 havaroval MiG-15 2.lšp letectva ČSLA. Zahynul pilot npor. Jiří Dolejš.
24.9.1957 havaroval MiG-15 LU letectva ČSLA. Zahynul pilot mjr. Josef Zbořil.
30.9.1957 havaroval MiG-15bis 16.slp letectva ČSLA. Zahynul pilot mjr. Rudolf Janda.
30.9.1957 havaroval MiG-15bis 15.slp letectva ČSLA. Zahynul pilot npor. Radoslav Schrömer.
8.11.1957 havaroval Iljušin Il-14 (OK-LCE) ČSA na letišti Praha-Ruzyně. Letoun byl poškozen při přistání. Příčinou byla námraza.
I na Facebooku.
https://www.facebook.com/groups/T.O.Rosomak/
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • březen 2012 až červen 2014
  • 1 648 zobrazení
  • 4
zabka25
více  Zavřít popis alba 
  • duben až červenec 2015
  • 29 zobrazení
  • 0
farnostborovany
  • 13.5.2018
  • 65 zobrazení
  • 0
martina184
  • 12.5.2013
  • 8 zobrazení
  • 0
rascal
  • 13.8.2012
  • 348 zobrazení
  • 0
agis
  • 10.7.2015
  • 20 zobrazení
  • 0
tanya
Zahrada Rychvald
více  Zavřít popis alba 
  • květen 2008
  • 106 zobrazení
  • 0
zavrelka
  • 12.5.2013
  • 48 zobrazení
  • 0
stohanzlfoto
  • letos v dubnu
  • 9 zobrazení
  • 0
tom333
  • duben až srpen 2013
  • 64 zobrazení
  • 0
evikdaisy
Kategorie: krajina
více  Zavřít popis alba 
  • červen až červenec 2013
  • 65 zobrazení
  • 0
reklama