Vyhledávání

Hledat v

Alba

Přibližně 18 340 výsledků (0,1270 sekund)

60 fotek, 30.9.2017, 17 zobrazení
13 fotek, 7.10.2017, 34 zobrazení
75 fotek, duben 2017, 34 zobrazení
více viz podrobněji na https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Castolovice

informace další:
Soukromý renesanční zámek Častolovice je ve vlastnictví paní Diany Phipps Sternbergové, která zde žije a dohlíží na jeho provoz.
Zámek leží ve východních Čechách na soutoku řek Bělé a Kněžné
Má čtvercový půdorys v jehož středu je rozsáhlé nádvoří. Jeho dominantou je barokní kašna z 18. století. Na nádvoří je v provozu kavárna s restaurací .
Jednotlivé místnosti zámku jsou zařízeny historickým nábytkem od dob renesance až po biedermeier. Sbírku obrazů tvoří především originály Karla Škréty, Lucase van Valckenborga a J. H. Schönfelda.
V Rytířském sále, který je rozlohou přes 300 m2 jedním z největších a nejkrásnějších renesančních prostor v České republice, se nachází rodová galerie Strernbergů a původní kazetový strop.
V anglickém parku s dlouhými průhledy a s dominantní staletou lipovou alejí je obora s bílými daňky a jeleny. K nejoblíbenějším místům v parku bezpochyby patří zvěřinec, dětské hřiště a altán Gloriet.
Majitelka zámku Franziska Diana Phipps Sternbergová, která patří k významným bytovým architektům, věnuje velkou pozornost nejenom expozici, zahradě, parku, ale také spoustě detailů, které pak tvoří jedinečnou atmosféru na každém kroku, a návštěvníci tak mají pocit, že se v celém zámku dodnes žije. Jejím přáním je, aby se zde každý cítil příjemně a pohodlně, což se jí díky jejímu vkusu, spoustě květin, fotografií i osobních předmětů daří a návštěva častolovického zámku se tak stává nezapomenutelným a nezaměnitelným zážitkem.
120 fotek, prosinec 2004 až srpen 2017, 112 zobrazení | architektura, cestování, dokumenty, města, ostatní
Městské opevnění v Litoměřicích
Opevnění původního raně středověkého města dokládají listiny z let 1257 a 1262. Vycházelo od městského hradu k dominikánskému klášteru (dnes Oblastní archiv) a podél hrany údolí Pokratického potoka dále k dnešnímu divadlu, odtud napříč ke kostelu Všech svatých, za starou radnicí k minoritskému klášteru (zůstal mimo jejich obvod) a podél dnešní ulice Na valech zpět ke hradu. Hrad, farní kostel i oba kláštery opevnění zesilovaly. Sestávalo z ? hlavní hradby (7–9 m vysoké a 1,8 m široké) s kulatými baštami (jedna snad zachována východně od paláce hradu) a parkánové zdi 3–4 m vysoké, sledující hlavní zeď v úsecích mimo údolí Pokratického potoka ve vzdálenosti 18 m. Brány byly zřejmě tři: Michalská (ve stejnojmenné ulici), u děkanského kostela a snad i u hradu.
Kolem roku 1350 byly při rozšíření města postaveny nové hradby: mezi hradem a dnešním divadlem nahradily původní opevnění, dále pokračovaly podél hrany údolí potoka ke kostelu Panny Marie (dnes jesuitský), svatého Vavřince a obloukem na konec nové Dlouhé ulice. Odtud zpět k minoritskému klášteru, který se konečně ocitl v jejich obvodu, a ke hradu. Nová hlavní zeď měla nejméně 11 hranolových, zčásti dovnitř otevřených věží, po celém obvodě ji sledoval parkán. Do města se vstupovalo pěti branami: kromě původních Michalské a hradní vznikly Mostecká (na konci Jesuitské ulice), Dlouhá (ve východním vrcholu opevnění) a Nová (v Novobranské ulici). Opevnění se dále upravovalo celé 14. a 15. století, od roku 1513 se stavěl nový parkán s kulatými baštami a vnějšími branami.
Války v 17. a 18. století ukázaly nedostatečnost gotických hradeb. Jednotliví dobyvatelé je proto doplňovali novými hliněnými náspy a bastiony, které byly opět likvidovány. Začal rovněž proces postupného zabírání věží a bašt k neobranným funkcím (zejména dominikánský Lusthaus, tzv. Hvězdárna). Poslední pokusy o zdokonalení opevnění proběhly ještě za napoleonských válek, kdy však obranu přístupu do Čech podél Labe převzala nová terezínská pevnost.
Roku 1806 byl do parkánu u Dlouhé brány vestavěn krajský soud, sousední kulatá bašta sloužila od té doby jako vězeňská kaple. Parkány se postupně upravovaly na sady a zahrady, nebo je zaplňovala dvorní křídla přilehlých domů. V letech 1823–66 zanikly všechny brány.
Při prorážení nové trasy polabské železniční trati v 50. letech 20. století byly odhaleny hradby kolem kláštera kapucínů (soud byl zbořen již roku 1951). To bylo impulsem k jejich obnově, která se postupně v 60.–90. letech rozšířila na celý jejich obvod. Negativním zásahem byla demolice parkánových hradeb při stavbě domu kultury. Jinak se podařilo vytvořit působivé průchozí parkánové terasy nad údolím Pokratického potoka a zapojit do života města většinu zachovalých věží a bašt.

zdroj: http://www.hrady.cz/index.php?OID=6645&PARAM=11&tid=20509&pos=450
59 fotek, 14.12.2017, 53 zobrazení | architektura, cestování
Litomyšl zámek - V raném středověku stával na místě dnešního litomyšlského zámku pomezní hrad Slavníkovců. Zmiňuje se o něm Kosmas ve své kronice při popisu hranic slavníkovského panství r. 981. Poté, co bylo r. 995 knížectví Slavníkovců vyvráceno vojenskou mocí Přemyslovce Boleslava II., náležela Litomyšl pod vládu pražských knížat. Řeka Loučná se tehdy nazývala Trstěnice, tj. řeka s rákosím a trstěnická stezka byla významnou obchodní cestou spojující Čechy s východní Evropou. Těsně před polovinou 12. století uvedl Vladislav II. s pomocí olomouckého biskupa Jindřicha Zdík a do Litomyšle premonstrátský řád, jemuž daroval celou okolní krajinu k užívání a kolonizaci. Mniši se usadili přímo na hradní vyvýšenině, kterou Jindřich zdík přezval na olivetskou horu, a postavili si zde rozlehlý komplex klášterních budov. Někdejší hrad, pokud tu ještě stál, ztratil asi tehdy již svou obrannou funkci. Roku 1344 se stal klášter základem biskupství pro východní Čechy a západní Moravu, zřízeného zde Karlem IV. Když r. 1419 po smrti Václava IV. husitské revoluční hnutí ovládlo zemi, přitáhl r. 1421 před Litomyšl Jan Žižka v čele velkého vojska. Město i s okolím přijalo čtyři artikuly pražské, biskupovo sídlo na návrší nad městem zůstalo zatím ušetřeno. Až když je r. 1425 dobyli po Žižkově smrti sirotci, biskup Aleš z Březí uprchl a tím litomyšlské biskupství prakticky zaniklo. Budov byly pobořeny a do Litomyšle byli dosazováni husitští hejtmané. Poslední z nich, Vilém Kostka z Postupic, se přidal nakonec ke straně Zikmundově a r. 1436 dostal od něho Litomyšl s celým někdejším biskupským jměním do dědičné zástavní držby. Kostkové z Postupic vládli na Litomyšli a okolním panství více než sto let. Palác v Litomyšli (biskupský), se stal jejich sídlem. Po požáru r. 1460 musel být palác obnoven a byl i nadále opravován a zpevňován. Nepoužívané budovy v okolí paláce i pozůstatky dalších klášterních i biskupských staveb byly koncem 15. století odstraněny a v blízkosti paláce zřízeno Nové čili Horní město, kde se pod ochranou Kostků usazovali čeští bratři z Čech a Moravy a kde r. 1503 byla založena i českobratrská tiskárna. Když se Bohuš III. Kostka zúčastnil r. 1547 odboje proti Ferdinandovi I., byl nucen postoupit litomyšlské panství královské komoře a sám dožil v Brandýse nad Orlicí, který mu byl ponechán. Litomyšlské panství, které zahrnovalo vedle Litomyšle na 50 vsí a rozlehlé lesní komplexy, pak Ferdinand I. dával do zástavy věřitelům královské pokladny. V r. 1552 se stal na 15 let jeho zástavním pánem Jaroslav z Pernštejna, jenž je však záhy předal dalším zástavním držitelům. Od r. 1567 pak obdržel Litomyšl do zástavy Jaroslavův bratr Vratislav. Šlo o členy jednoho z nejmocnějších panských rodů, spřízněného sňatky s Kostky z Postupic. Vratislav z Pernštejna, od r. 1566 nejvyšší kancléře Království českého si za hlavní sídlo zvolil zástavní Litomyšl. Když se Vratislav z Pernštejna stal zástavním pánem na Litomyšli, nenalezl zde vlastně žádné sídlo vhodné k obývání, neboť dosavadní kostkovský palác, zasažený požáry města v l. 1546 a 1560, byl značně poškozen. Původně se počítalo s opravou či nejvýš menší přestavbou paláce. Místo toho se však Vratislav nakonec rozhodl k úplné přestavbě. Zbytky někdejšího paláce Kostků z Postupic nebyly však úplně rozbořeny, nýbrž bylo jich použito jako základů severního křídla zámku. Celá stavba zámku, na první pohled jednolitá a zcela pravidelná, je tak vlastně rozčleněná a tvoří několik na sebe napojených celků. Začala slavnostním položením základního kamene 18. března 1568. R. 1574 bylo započato se stavbou kaple, která byla dokončena a vysvěcena r. 1577, a až potom se přestavoval starý palác na severní straně a budoval příčný trakt, oddělující velké a malé nádvoří. Vnější stavba tohoto příčného traktu byla pravděpodobně dokončena r. 1580 a až potom mohla být severní stěna velkého nádvoří vyzdobena figurálními sgrafity, plánovanými ovšem jistě již při zahájení stavby. Vnitřek severní stěny byl dohotoven asi do konce r. 1581. Stavba tedy proběhla patrně v l. 1568 – 1581, přičemž drobné dostavby se prováděly ještě po smrti Vratislava z Pernštejna (v říjnu 1582), a to nejméně do července 1587. Stavitelem zámku byl od r. 1568 až do své smrti v květnu 1575 císařský stavitel Giovanni Battista Aostalli, jako druhý stavitel se již r. 1570 připomíná vedoucí stavby Pražského hradu ve službách císaře Maxmiliána II. Ulrico Aostalli, který do Litomyšle nejprve dojížděl s Giovannim Battistou jako poradce, po jeho smrti pak asi sám převzal vedení celé stavby. Zámek měl v celém obvodu i v hospodářském dvorku všechny stěny ozdobeny psaníčkovým sgrafitem, v jehož obdélníkových polích jsou zobrazeny ve stylizovaných podobách rostlinné motivy, zvířata, lidské masky i celé lidské postavy v pestrých, vynalézavých variacích. Jde celkem asi o 8 000 psaníček, z nichž žádné se přesně neopakuje. Psaníčkové sgrafito bylo v pozdějších dobách zakryto hladkou omítkou; letopočet 1781 v omítce na severní straně dokládá opravy zámku po požáru r. 1775. R. 1935 byla restaurována jižní průčelní stěna; zachovalé části obnovil sochař A. K. Pochobradský z Prahy; zničené části nahradil novými, proti duchu originálu geometricky rýsovanými obrazci. Západní stěnu do zahrady obnovili s využitím motivů zachovaných částí r. 1953 pražští restaurátoři Böswart a Erhard, kteří zase dali sgrafitu proti výraznému tónu originálu silně zdrobnělý rukopis. Přes svou vnitřní stavební složitost působí zámek navenek dojmem pravidelnosti, jejíž obrovitost a monumentálnost je však dovedně zastřena teple nahnědlou kresbou sgrafit, přesně volenou gradací okenních ostění a malebnou rozmanitostí štítů. V tom tkví základní kompoziční motiv této vzácné architektury. Každá strana má přitom funkčně zdůvodněný odlišný vzhled. Lehkost a vzdušnost vstupního průčelí jsou zdůrazněny prolomenými arkádami a navíc slunečními hodinami, obnovenými ne zcela vhodně v r. 1729. Západní průčelí obrácené k městu působí monumentálně a vznešeně. Průčelí východní, nejméně pravidelné, s výstupky kaple a věže po stranách a s arkýřem v ploše stěny, skýtá pohled seversky romantický, připomínající malebnost pozdní gotiky. Architekt Giovanni Battista Aostalli navázal v této funkční nepravidelnosti na české výtvarně tradice a nedržel se přísně racionálních geometrických renesančních schémat. Litomyšlské štíty patří k nejdokonalejším specifickým projevům vyspělé české renesance; jsou nejúplnějším odkladem toho, jak byly zamýšleny a provedeny moravské zámky tohoto typu. Sgrafita na průčelní stěně nádvoří byla znalci před první světovou válkou považována za jeden z nejcennějších výtvorů v této technice v celém tehdejším Rakousko-Uhersku. Spojení italských arkádových dvorů s českými štíty a sgrafity v řešení Giovanniho Battisty Aostalliho vytvořilo ze stavby litomyšlského zámku jeden z nejcennějších skvostů nejen české renesance, nýbrž české architektury vůbec. Stavba zámku je o to cennější, že pozdější stavební úpravy se nedotkly takřka v ničem jeho podstaty ani vnějšího vzhledu. Řada drobných změn byla provedena již za Jana Friedricha Trautmannsdorfa, prvního představitele rodu, který se ujal litomyšlského panství po smrti Frebonie z Pernštejna r. 1646. R. 1661 dal zbořit velkou bránu, stojící před zámkem snad již od dob biskupství, r. 1669 dal opravit velkou věž a pobít plechem novou báň, vybudovanou místo staré, která byla zničena ohněm r.1635. Do období tohoto majitele spadá patrně též vznik robustní bosáže pilířů a severní stěny v přízemí, prováděné již v raně barokním slohu. jeden z pilířů nese také letopočet 1659. Hlavní stavební změny na zámku byly však provedeny na konci 18. a na počátku 19. století, kdy Litomyšl vlastnili po Trautmannsdorfech Valdštejnové-Vartemberkové. Jestliže ve zmiňovaném popisu zámku z urbáře z r. 1610 se psalo o „místy čtyřnásobných pokojích nad sebou“, byly myšleny kromě přízemí a dvou pater také dnes již neexistující podkrovní pokoje s okny do všech tří zastavěných stran nádvoří, jak jsou zachyceny ještě na rytině v litomyšlském tisku z l. 1700 – 1701. Ty však byly odstraněny spolu se snížením střech při úpravách nejhořejších pater po dvou velkých požárech z ledna 1768 a září 1775. Tak se stalo, že všechny prostory v obou patrech – kromě kaple – jsou radikálně přestavěny, nově přepaženy a rozděleny. V četných místnostech prvního patra se z té doby zachovaly štítové stropy a nástěnné malby malíře Dominika Dvořáka. Jen v přízemí lze nalézt nebo rekonstruovat původní dispozici a vybavení i určení většiny místností. Průčelí zámku nad arkádami bylo při těchto přestavbách opatřeno barokní věžičkou s hodinami a barokními vikýři. Všechny nákladné úpravy zámku a jeho okolí za posledních Valdštejnů-Vartemberků a náročný život šlechty prohlubovaly zadluženost panství, která se vlastně vlekla již od doby pernštejnské. Zadluženost vedla v l. 1791 – 1802 a pak znovu v období 1819 – 1891 k zavedení vnucené správy z rozhodnutí soudu. Finanční situace držitelů panství byla stále neudržitelnější, až r. 1855 došlo k vyhlášení úpadku a k dražbě zámku s panstvím. Koupil je bavorský kníže Maxmilián Karel Thurn-Taxis. Dvory byly pronajaty stejně jako pivovary a další podniky. Do zámku dosadili německé úředníky, sami zde nikdy nepobývali. Po vzniku Československé republiky byla sice v dubnu 1919 uvalena na velkostatek nejprve vnucená státní správa, ale již v květnu 1920 se změnila v pouhý státní dozor, který byl v srpnu 1922 úplně zrušen. První pozemková reforma postihla velkostatek velmi mírně. Thurn-Taxisům zůstaly tři dvory, na 400 hektarů rybníků a většina lesů. Přesto se tehdejší majitel Albert Maria Lamoral Thurn-Taxis soudil s ČSR u Mezinárodního soudního dvora v Haagu o výši náhrady. V r. 1945 byl všechen majetek Thurn-Taxisů u nás konfiskován.Litomyšlský zámek přešel do rukou státu, stal se kulturní památkou I. kategorie a r. 1962 byl zařazen mezi národní kulturní památky. Spravuje jej Krajské středisko památkové péče a ochrany přírody v Pardubicích.
50 fotek, 10.10.2009, 148 zobrazení
6 fotek, 9.10.2016, 8 zobrazení
Výstava „ Zahrada Východních Čech“
171 fotek, 8.10.2011, 57 zobrazení
Častolovice
16 fotek, 19.9.2009, 14 zobrazení
129 fotek, září 2014, 41 zobrazení
58 fotek, září 2013, 56 zobrazení | dokumenty, klasická-fotografie, události
výstava plná barev v Litoměřicích
34 fotek, září 2010, 21 zobrazení | cestování, koníčky, kultura, lidé, ostatní
89 fotek, 23.9.2011, 68 zobrazení | cestování
8 fotek, 14.5.2010, 1 372 zobrazení
131 fotek, září 2006, 111 zobrazení
33 fotek, 21.9.2008, 47 zobrazení
Výlet s maminkou a Ondřejem...koncert Rangers
10 fotek a 6 videí, leden 2009 až srpen 2018, 548 zobrazení
1 fotka, 7.4.2016, 52 zobrazení | Soutěž: Jídlo
57 fotek, 9.4.2014, 39 zobrazení
10 fotek, 9.4.2014, 26 zobrazení

Něco by se našlo i mezi uživateli...

Vladimír Zahradník | zahrada

1 904 zobrazení, 17 alb

kazanova-zahrada

3 212 zobrazení, 25 alb

vesela-zahrada

772 zobrazení, 6 alb

rada-zahrada

646 zobrazení, žádné album

kamila-zahrada

1 106 zobrazení, 14 alb

Zobrazit další výsledky mezi uživateli.

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.