Hledání

24 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

helcass
  • srpen 2019
  • 87 zobrazení
lidaja
  • červen 2019
  • 47 zobrazení
pavelex2
9 komentářů
  • zima 2018/2019
  • 148 zobrazení
lombardod
Týdenní výlet na Zakarpatskou Ukrajinu začátkem září, do kraje Nikoly Šuhaje loupžníka. Našim cílem se stal přechod hřebene Poloniny PIškoňa a návštěva vesnice Koločava, ze které jsme v dalších dnech podnikali jednodenní túry.
více  Zavřít popis alba 
  • září 2019
  • 40 zobrazení
kalocovci
Nádherný návrat do chaloupky v Nižné Studené po skoro 3. letech býl úchvatný. Zakarpatská Ukrajina je nádherný kus země, kde se vždy rádi vrátíme. Akci nám navždy bude připomínat píseň 99 Luftballons od Neny :-), dobrá náleda, výborné jídlo a lahodný koňak !!!
Kategorie: příroda
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2019
  • 103 zobrazení
zdar11
  • prosinec 2019
  • 8 zobrazení
tenjemuj
Být na ukrajinském Zakarpatí a nenavštívit Koločavu by byl asi hřích. Středisková obec Koločava, ležící v odlehlém kraji Karpat mezi Gorgany a pohořím Krásna, je českým uším známa hlavně díky "slavnému" rodákovi Nikolaji Šuhajovi, kterého proslavil svým vyprávěním Ivan Olbracht. Hroby Nikoly Šuhaje i jeho milované Eržiky jsou na místním hřbitově. Ve škole bylo zřízeno muzeum Ivana Olbrachta, který zde pobýval v letech1932-37. Podle starých československých průvodců je Koločava nejdeštivějším místem celé střední Evropy. V části zvané Horb je u silnice dřevěný řeckokatolický kostelík sv. Ducha z 18. století, jenž za Brežněva sloužil jako muzeum ateismu. Za kostelíkem jsou zašlé hroby tří československých četníků, vesměs Šuhajových obětí. V obci byla zrekonstruována bývalá četnická stanice, která dnes slouží jako hospoda a ubytovna, zejména pro turisty z Čech.
více  Zavřít popis alba 
109 komentářů
  • 23.7.2019
  • 202 zobrazení
zapik86
Usť Čorná byla založena rakouskými kolonisty v 18. století jako dřevařská osada Königsfeld. Německy mluvící obyvatelé za první Československé republiky zde tvořili výraznou většinu, po druhé světové válce byli násilně vysídlováni. Usť Čorná je nejdeštivějším místem na Zakarpatí (úhrn srážek 1.400 mm/rok), jména sousedních vesniček s názvy "Mokrá" (viz níže) jsou tak příznačné. V Usť Čorné se nachází stanoviště horské služby, vedle turbázy Jalynka. V centru obce a u bývalého vlakového nádraží je několik možností k příjemnému posezení v hospůdce. V Usť-Čorné je také pošta, škola a dva kostely. Známým místem v Usť Čorné je rozcestí u dřevorubce, kde je umístěna velká podobizna dřevorubce. Je zde významné turistické rozcestí a slévají se zde říčky Brusturjanka a Mokrjanka a vzniká tak řeka Těresva.
http://www.karpaty.net/ustcorna/index.htm
více  Zavřít popis alba 
  • listopad 2018 až leden 2019
  • 142 zobrazení
kobrala
Krásy a nálady Zakarpatí.
Boržavská polonina, Strimba, Príslop, Siněvir, polonina Gropa-Nehrovec, Ozerce, Jestřábův tábor 1938, Mižhirja a polonina nad ní, Užhorod ...
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2019
  • 33 zobrazení
zapik86
více  Zavřít popis alba 
  • říjen 2018 až leden 2019
  • 70 zobrazení
tenjemuj
Dnes jsme překročili bývalé hranice vlasti a zajeli do Ivanofrankivské oblasti, do města Vorokta. Odtud po krátkém rozkoukání v trzích v blízkosti nádraží vyrážíme přes kopečky do Jablunického průsmyku, který právě tuto oblast od Zakarpatí vymezuje.
Tato túra byla přesně podle mých představ: nádherná příroda, rozkvetlé louky, trocha civilizace, lesy, houby. Prostě nádherně zvlněná krajina, nenáročná na pochod a plno nádherných výhledů. Polojasná obloha jen vše umocnila
více  Zavřít popis alba 
123 komentářů
  • 26.7.2019
  • 117 zobrazení
tenjemuj
Druhý den vyrážíme po náhradním ubytování ve Volovci do Národního parku Siněvir. Dojedeme do obce Krásnyj a odtud nejdříve jdeme do osady Sloboda, která byla poslední dosažitelnou obcí po "silnici". Dál už dávali vlci dobrou noc. Po návratu zpět do Krásného vystoupáme k horskému jezeru Siněvir, jež je největší jezero na Podkarpatí
Kategorie: cestováníkrajina
více  Zavřít popis alba 
144 komentářů
  • 21.7.2019
  • 204 zobrazení
tenjemuj
"V dusném tichu pralesů žije ještě starý Bůh země, který objímá hory a údolí, hraje si s medvědy a v houštinách, laská se s kravkami uprchlých od stád a miluje troubení pastýřů svolávajících večer dobytek. Dýchá do korun stromů, pije z dlaní z pramenů, svítí z nočních ohňů na pastvinách, chřestivě rozechvívá listí kukuřičných polí a kývá žlutými terči slunečnic. Blízko nebe, ale daleko od ráje - Karpatské poloniny, táhlé pastviny na hřebenech nad hranicí jedlobukových lesů se vzpínají vysoko k modrému nebi a slunce je svírá svou zářivou náručí po většinu dní v roce. Lidem, co tu pod horami žijí, však sotva napadne mluvit o nějakém pozemském ráji, který se zjevuje jen dychtivým očím těch nemnoha naivních turistů, co si troufnou zajít až do těchto končin tak blízkých a přece tolik vzdálených." (Ivan Olbracht, Hory a staletí, 1935)
Kdo by nezatoužil po tomto vyznátí tomuto kraji od Ivana Olbrachta se do těchto míst vypravit a ochutnat zdejší atmosféru. Navíc tato krajina byla součástí naší republiky a české kořeny zde často vytušíte.
Malý pás území pod hřebeny Karpat na východ od Slovenska patřil odnepaměti uherské říší a pak Rakousku-Uhersku. Roku 1918 jej převzalo Československo. O dvacet let později bylo od Podkarpatska odtrženo pohraničí na jihu a připojeno k Maďarsku. Roku 1939 pak přešlo pod maďarskou správu celé. Po válce bylo Podkarpatsko prakticky součástí SSSR. Smlouva s Československem platící od ledna 1946 jen potvrdila tento stav. Sověti zemi přejmenovali na Zakarpatskou Ukrajinu a ta po rozpadu SSSR automaticky připadla Ukrajině.
více  Zavřít popis alba 
118 komentářů
  • 20.7.2019
  • 190 zobrazení
tenjemuj
Ráno po snídani nás před turbázou očekávalo něco, co znám z domova, ale v kulturnější podobě a říkáme tomu babosed. Nákladní automobil osazený korbou pro přepravu osob. Unás tím vozí dělnice (většinou zahraniční) na polní práce. Zde s tím vyváží chtivé turisty do oblasti polonin za krásami zdejších hor. Gruzavík, jak nám ho představili v cestovních prospektech, byl okamžitě přejmenován na hrůzavik. Ale nebylo to vůbec strašné. Naopak nás spolehlivě povyvezl o takřka 700 výškových metrů do rekreační vesničky Dragobrat. Cesta vzhůru byla po jediné přístupové cestě a jak jsme se dozvěděli, po cestě, jež připomínala cvičný terénní koridor autodromu se jezdí celoročně a to hlavní dobrodružství je v zimě na sněhu, anebo po deštích, kdy jízda nahoru se stává jízdou potokem proti proudu.
Dragobrat (1350 m.n.m.) je turisticko - rekreační oblast a nástupní místo na poloninu (Svidovecký hřeben) s nejvyšší horou Bliznica (1881 m.n.m.), takže ještě překonat výškový rozdíl přes půl kilometru. Ale stojí to za to. Zdejší výhledy do všech stran jsou neopakovatelné, o to víc, že nám vyšlo i počasí.Sestup kolem jezírek Ivor už byl jen třešničkou na dortu.
Po návratu do Jasíny ještě navštěvujeme barokní dřevěný kostelík
Kategorie: cestováníkrajina
více  Zavřít popis alba 
122 komentářů
  • 25.7.2019
  • 132 zobrazení
4teeckval
Dovča s výbornou bandou..
více  Zavřít popis alba 
  • září 2019
  • 46 zobrazení
tenjemuj
Naše ubytování pod Boržavskou poloninou přímo vybízelo k její návštěvě. Podle předválečných průvodců se jedná o jednu z nejkrásnějších polonin na Podkarpatí. Tvoří jižní hranici Vrchoviny. Z hlavního hřebene je nádherný pohled na celé údolí mezi městy Volovec (tam jsme byli ubytováni první noc) a Mežhorje (též Mižhiria).

Na orientaci je hřeben nenáročný. Nad Volovcem je výrazný vrchol Velikého vrchu (1598 m.n.m.), který byl naším cílem. Nejvyšším vrcholem poloniny je ale hora Stoj (1677 m.n.m.), kde bývala za časů Sovětského svazu v provozu radiolokační zařízení (tři velké bílé kopule). Ty měli Rusáci po odevzdání území Ukrajině odstranit a vyřešili to jednoduše: objekt podminovali a vyhodili do povětří. Dnes i zdálky jsou vidět na svazích hory četné zbytky po výbuchu. I zde vedli své kroky někteří účastníci zájezdu, ale mi jsme tam, jako většina, nešli. Smutné místo. Z Velkého vrchu jsme sestoupili neznačenou cestičkou mezi borůvčím na hranici lesa a poté až k vodopádu Šipot. Klesání na 4. km o 800 m výškových.

Vodopád Šipot patří k těm málo místům z moha atraktivních karpatských lokalit, které jsou připraveny přivítat turisty a odhalit jim své krásy bez toho, aby bylo nutno po vesnici pracně shánět člověka, který „má klíč“, něco si dopředu domlouvat, hledat, vysvětlovat, absolvovat hodiny pochodu nebo jízdu UAZem v těžkém terénu. Vodopád Šipot vytváří vody říčky Pilipec na severní straně masívu Boržavy, pod horou Gemla. Šipot leží přibližně 6 kilometrů od vesnice Pilipec, z které k Šipotu vede silnice (v Pilipci jsme nyní ubytováni v Gazdině Chýši).
více  Zavřít popis alba 
125 komentářů
  • 22.7.2019
  • 188 zobrazení
tenjemuj
Návštěva Zakarpatí je ve finále. Dnes nás čeká celý její přejezd od východu ke slovenským hranicím s několika zastávkami po cestě, poté noční přejezd přes Slovensko a dopolední dojezd do matičky Prahy
více  Zavřít popis alba 
66 komentářů
  • 27.7.2019
  • 113 zobrazení
tenjemuj
Po čtyrech dnech pobytu na západním Zakarpatí přišel přejezdový den, kdy se přesouváme až do východní oblasti bývalého Československa, do Jasiny. Však se také říkalo: od Jasini do Aše - republika je naše. Sjíždíme z hor a cestou máme několik zastávek: světoznámé městečko Iza, jež je proslavená výrobou košíků, nábytku a všeho dalšího z proutí, v Sokyrnitsii pak náš zájem upoutá dřevěný kostelík. Po několika středů Evropy, jež jsou u nás ve Středočeském kraji, zastavujeme i zde u Geografického středu, který je už na "dostřel" od Jasíny. Náš cíl a sídlo našeho ubytování na zbývající tři noci
více  Zavřít popis alba 
115 komentářů
  • 24.7.2019
  • 130 zobrazení
jirkacek1
Dřevěný kostel Všech svatých v Dobříkově byl postaven v roce 1679 ve Velké Kopani na Zakarpatské Ukrajině a v roce 1857 byl prodán do vesnice Cholmovec u hranic s Rumunskem za 255 zlatých. Teprve v roce 1930 přicestoval v rozebraném stavu do východních čech.
#dobříkov#kostel#church#cestování#východníčechy#výlet
více  Zavřít popis alba 
  • 16.2.2013
  • 11 zobrazení
turistapavel
Obrázky květin, jak jsem je postupně nafotil v průběhu roku. Kromě snímků z Brněnska jsou tu i fotky z Bulharska- východní Rodopy, planina Strandža a černomořské pobřeží, ze Zakarpatské Ukrajiny - poloniny Boržava a Krasna, z Polska - řeky Czarna Hancza a Raspuda, z Nízkých Tater a z jižních Čech. Všechny obrázky z Bulharska fotil Karel K., děkuji mu za ně. Bylo by jich více, ale nepodařilo se mi všechny kytičky pojmenovat. Názvy rostlin jsem kontroloval podle serveru BOTANY.cz. Budu vděčný za upozornění na případné chyby na popiscích fotografií.
Kategorie: příroda
více  Zavřít popis alba 
  • duben až prosinec 2018
  • 63 zobrazení
rybolovec
První březnový týden jsem vyrazil s dobrovolníky z organizace PřesHranice z.s. (www.preshranice.eu) na humanitární cestu na Zakarpatskou Ukrajinu.
Cílem první části pobytu bylo město Svaljava, kde organizace mj. realizuje projekt školy pro děti sociálně znevýhodněného prostředí, především z blízké romské osady. Ze strany organizace i krajského úřadu byla iniciována nabídka spolupráce s Pedagogickou fakultou UP v Olomouci s vizí zajištění stáží pro studenty ve zmíněné škole, příp. participace na dalších sociálně-pedagogických aktivitách v rámci regionu. První setkání na Svaljavské krajské radě s hejtmankou Miroslavou Lyvch a vedoucí školského odboru Editou Grabar nastínilo linie budoucí spolupráce a především zájem ukrajinské strany pro stáže studentů a participace na projektu.
Druhá část cesty směřovala do Volovce a především do Koločavy, kde organizace realizuje projekty zaměřené na rozvoj zdravotnictví a školství, součástí pobytu byl také sportovní den pro děti z koločavské základní školy a ústavu pro děti s mentálním postižením ve Vilšanech.
více  Zavřít popis alba 
  • březen 2019
  • 156 zobrazení
rybolovec
V posledním říjnovém týdnu jsem se opět po půl roce zúčastnil humanitární cesty na Ukrajinu, tentokrát se skupinou mých studentů. Ti se v rámci výběrové zahraniční praxe zapojili do humanitárních a pedagogických aktivit realizovaných ve spolupráci s humanitární organizací PřesHranice z.s., v rámci kterých jsme navštívili město Svaljava a v něm romskou osadu a školu, kde se děti z osady vzdělávají; dále dětský domov (pro děti do 3 let), Centrum inkluze a Masarykovu základní školu. V další části pobytu jsme navštívili Domov pro osoby se zdravotním postižením ve Vilšanech, základní školy v Koločavě a Negrovci, a zapojili se do přípravy a koordinace integračních a sportovních aktivit pro děti z těchto institucí. V rámci cesty jsme podpořili finanční sbírkou rodinu ze Siněviru, kterou požár krátce před naším příjezdem připravil o dům. Touto cestou byla započata hlubší spolupráce mezi Pedagogickou fakultou UP v Olomouci a humanitární organizací PřesHranice z.s., směřující k zajištění sociálně-pedagogických praxí a stáží pro studenty fakulty na Ukrajině. Cesta směřovala také k poznání reálií Zakarpatské Ukrajiny, např. při návštěvě Starého sela v Koločavě nebo horské vesnice Bukovinka, kde jsme měli možnost poznat těžký život lidí žijících v krásných horách Zakarpatí.
více  Zavřít popis alba 
  • loni na podzim
  • 53 zobrazení
reklama