Vyhledávání

Hledat v

Alba

Přibližně 112 výsledků (0,0865 sekund)

reklama
17 fotek, 18.5.2016, 41 zobrazení | rodina-přátelé
82 fotek, 19.10.2017, 91 zobrazení | krajina, sport
O čtvrtku 19/10/17 jsme se ve dvou, já a Dana, vypravili na cyklovýlet do podzimních Krkonoš, kde jsme na kole takhle ještě nebyli. Autem z Prahy jsme dojeli do kempu poblíž Trutnova. Odtud jsme v lezavé mlze pár kilometrů mezi rybníky jeli nejdřív do Trutnova na oběd. Podle meteoradaru a dalších předpovědních zdrojů se mělo odpoledne po druhé hodině vyjasňovat a být „hezky“. Postarší paní v pizzerii, kde jsme „stolovali“ a požívali její pizzu, nás však ujistila, že pěkně u nich bylo včera a že mlha bude celý den, ať si raději neděláme iluze. Danu to málem položilo. Slunce sliboval nejen meteoradar, sliboval jsem ho i já. Prostě malér. Opustili jsme město pod mlžným oparem a vyjeli takříkajíc do terénu. Mlžný opar se opět změnil v mlžné mléko s viditelností něco nad padesát metrů. A na rozježděné turistické stezce bylo místy i mazlavé bláto, které nás v jedné chvíli donutilo umýt kola v potoce a tak je zprovoznit. Přesně ve 14.15 se na 820 metrech mlha „rozpustila“ a slunce vyšlo. Meteoradar nelhal, tedy aspoň ne pro tuhle nadmořskou výšku. Doufali jsme, že to tak vydrží, ale omyl. Na českopolské hranici, kterou jsme pak sledovali a která šla nahoru a dolů, nás inverzní mlha zase dostihla. Koruny stromů však zůstávaly ozářené, takže to bylo svým způsobem krásné a my jsme průběžně zuřili, že cesta nevede o pár desítek metrů výš. Za Lysečinskou Boudou jsme se dostali na 1003 m, což byl nejvyšší a nejzazší bod dnešní výpravy. Po vrstevnici na 900 metrech jsme se po cyklotrase 26 a pak bezejmennou lesní cestou po úbočí nějakého svahu vraceli k strmému sjezdu do údolí vedoucímu k silnici do Trutnova. Poslední, nijak neznačený úsek si „vynutila“ Dana a byl nakonec nejhezčí ze všeho, co jsme ten den viděli. Krkonoše a zlátnoucí stromy v zapadajícím slunci byly nádherné. Pár slov k těm metrům, které pořád uvádím. Měli jsme smůlu v tom, že inverzní mlha přes den dosahovala přesně k tisícovce nad mořem, takže jsme průběžně jasno neměli. Až k večeru mlha klesla na nějakých 800 m a shora jsme ji mohli vidět jako „hladinu mlíka tam dole“. Příjemným pocitem bylo vědomí, že jsme se nad hranici inverze dostali vlastními silami bez pomoci jakéhokoli motoru. Do Trutnova a pak do kempu jsme jeli se silnými světly ve tmě po asfaltce, která měla zaplaťpánbu za bílou čárou široký pruh. A aut až tak moc nejezdilo. Ale na cyklostezce mezi Trutnovem a kempem nás na posledních metrech málem srazili řidiči jedoucí v protisměru z hospody u kempu. Nejspíš byli opilí. Měli jsme kliku. V osm večer jsme vyrazili zpět na Prahu. V nohou jsme měli jen nějakých 60 km, ale bylo toho až dost.
Rudolf.
9 fotek, květen 2010, 126 zobrazení
Sám mám nejraději tento jednoduchý recept. Nic zvláštního to není. Ani ingredience nejsou žádnou záhadou.
Mleté maso (hovězí nebo vepřové) promícháme s malým vajíčkem, špetkou pepře, solí podle chuti (asi 1/3 lžičky) a trochou sojové omáčky, dáme uležet. Mezitím si nakrájíme 2 rajčata na plátky, opláchneme listy salátu (ledový nebo hlávkový; někdy užívám i zahradní - nakrájený a pořezaný v pytliku - od Alberta za dvacet korun), cibuli zbavíme slupky a nakrájíme na kolečka (pozor na slzení, ať se nefiknete do prstu). Hamburgerové housky rozpůlíme. Z masové směsi vytváříme mokrýma rukama čtyři stejné placky, hodně je splácneme. Připravíme si dvě pánve. První rozpálíme s minimem oleje, druhou nasucho. Na pánvi s olejem opékáme masové placky, na druhé pánvi opékáme půlky housek (pokládáme je na pánev rozkrojenou stranou). Maso opékáme dozlatova. Když už je maso téměř hotové, na každou placku přiložíme plátek sýra.
Připravíme si opečené housky, které podle potřeby potřeme kečupem a tatarskou omáčkou (mně nejvíce chutnají zaneřáděné nejen kečupem a tatarkou, ale i hořticí), na housku položíme list salátu (jeho chuť výborně ladí s přidanou lžičkou tatarky, plátky rajčat, na něj maso se sýrem, na sýr plátky cibule (zehřáté do měkka v mikrovlné troubě), nakydáme hořtici s kečupem, přiklopíme druhou polovinou housky a podáváme. Nejlépe s hranolkami a Coca Colou.
7 fotek, duben 1994, 218 zobrazení | cestování
Zase jedna vydařená akce kde jsme si pěkně šlápli. Skuste to dnes pořídit za tolik korun.
94 fotek, 20.6.2018, 38 zobrazení
Zase jeden krásnej letní den... tož vyrazit na dlouho plánovanou návštěvu Stezky v korunách stromů, vyšplouchat se v Lipně a projít k Čertovým proudům....
29 fotek, 5.9.2014, 112 zobrazení | architektura, cestování
Po návštěvě kláštera ve Zlaté Koruně náš zájezd pokračoval návštěvou dvou poutních míst. Tímto albem se zase vracím do září loňského roku, kdy jsme byli na dvoudenním zájezdu v Jižních Čechách. V prvním dnu jsme navštívili Stráž nad Nežárkou, NKP klášter Zlatá Koruna a na závěr tato dvě poutní místa, která chci trochu představit několika fotografiemi.
32 fotek, květen 2015, 671 zobrazení | zábava
Po dvouleté pauze zase stará dobrá partička na vodě.Jeli jsme tradiční úsek Rožmberk-Zlatá Koruna.
27 fotek a 2 videa, 19.4.2015, 248 zobrazení | cestování, dokumenty, krajina, příroda, události
Jen jsem přišel z Rysárny, tak začala houkat požární siréna. Sousedka říkala že hoří les na Komorsku. Nejprve tam prý létal vrtulník a pak tam jeli Čenkovští hasiči a za chvíli Příbramští.
Počasí:+ 14°C, slunečno a bezvětří.
Včera zase shořel ranč v Málkově. Lidi co blbnete!!!
http://praha.idnes.cz/na-berounsku-hori-ranc-malkov-d2k-/praha-zpravy.aspx?c=A150418_181649_praha-zpravy_kha
http://www.novinky.cz/krimi/367371-na-berounsku-horel-ranc-na-miste-zasahovalo-dvanact-jednotek-hasicu.html
http://www.blesk.cz/clanek/zpravy-udalosti/314583/den-zacal-opekanim-prasete-skoncil-ohromnym-pozarem-skoda-10-milionu.html
http://zpravyextra.cz/zpravy-z-domova/pozary/v-sobotu-v-obci-malkov-horel-ranc-malkov-skoda-pres-pet-milonu-korun/
22 fotek, 7.7.2018, 203 zobrazení | dokumenty, koníčky, kultura, sport, události
Boskovštejnu se daří. Počasí opět vyšlo. Stejně jako loni úmorné vedro a málo studeného piva na hrázi. Zachraňovalo to občerstvení u Soukupova mlýna. Zarážející byla snad jen cena drštkové polévky. Padesát korun na vesnici je snad příliš

Hodnocení od pana starosty:

Sobota patřila v Boskovštejně již 6. ročníku závodů dračích lodí. Klaní 14-ti posádek začalo hodinu po poledni a přilákalo velké množství přihlížejících. Dětské kategorie ovládli Goudovci, před Gandalfovými dětmi a Mistry Lilia. Ve finále dospělých potom oplatil tým LIBova PartyJe loňskou porážku týmu To Máš Jedno. O vítězi ale musela rozhodnout až cílová fotografie! Na třetím místě skončilo SDHáčko, které v souboji o bronz porazilo tým Kung-fu. Děkujeme všem za účast a pomoc s organizací! A snad zase za rok!
56 fotek, červenec 2012 až únor 2013, 861 zobrazení | cestování, krajina, lidé, příroda, zábava
ALB 239 - je ALB č.23 Expedice LZB Rumunsko – Moldávie (30.6.- 14.7.2012) aneb Rumunský fotodeník
Lodí na Dunajskou deltu

I když se to nezdá, tak je stále pátek 6.7. 2012. Stany jsou postaveny, sice někdo opět zvolil pohodlí vyhřáté chatky, ale my ostřílení vlci z Delty okousaní komáry a rozehřátí dílem z teplého prádla kterým jsme se zakrývali před vlnami náletů komárů, dílem opravdu sálajícím sluncem, my šli pod stan. Něco málo jsme zobli k jídlu – v tom horku se toho moc jíst ani nedalo. Vybrali jsme poslední zbytky vychlazených plechovek piva z dobrých rezervních zdrojů busu. Schválně říkám poslední, Protože jak bude bus delší dobu stát s vypnutým motorem, tak nejdou chladící systémy a máme tak po HE HE.

Ani nás nenapadlo řešit co s načatým dnem, ale řešení bylo. Trochu náročné, ale bylo. Romeo prý zařídí jízdu lodí do Delty za ptactvem, rostlinkami, a tak vůbec. Voda je několik kilometrů daleko, tak pro urychlení nás i převeze autem … no a večer doveze několik demižonů vína na oslavu. Večerní grilování jsme odmítli, protože ryby prý mají připravené, jen je nechat rozmrznout … No do toho se nám opravdu nechtělo. Navíc pobyt na vodě měl být několik hodin, tak jsme to nechávali otevřené.

Odjezd byl trochu hektický, řada lidí se přihlásila na loď, potom odhlásila a zase přihlásila. Rozhodnout se správně o něčem, co člověk vůbec netuší jak vypadá, je někdy složité. Zvlášť v horku s komáry za krkem. Představa, že před nimi z lodi několik hodin nebudeme moct utéct, byla hrozivá. Ale vědomí, že do těchto míst se pravděpodobně hned tak nevrátíme vedla k tomu tu zkušenost podstoupit. Romeo nakonec kápnul božskou, kolik že lodí vlastně má, a pak začala trochu strkaná. Kdo pojede a na koho nezbude. Přistavovaná auta najížděla obloukem v prachu, a my jsme skoro neviděli jeden druhého. Já jsem vyřešil situaci diplomaticky, zatímco Romeo organizoval odjezdy a pobíhal po place, tak jsem si rovnou sedl na místo vedle něho do kabiny jeho auta a čekal až přijde. Riskoval jsem, že pojede třeba jiným autem, ale protože evidentně jiné nebylo, tak toto bylo to správné. Měl jsem asi jako jediný jedinou příležitost Romea během jízdy v klidu vyfotit (viz foto v předešlém albu). Byl jinak jako fretka, všechny ostatní snímky byly rozmazané.
V přístavu jsme mělčinou naskákali do připravených lodiček a mohlo se vyrazit. Projíždíme pomalu kanály spletí kořenů a větví stromů, které lemují cestu. Jindy zase hradba vysokého rákosí hustě zakrývá okolí. Koukáme jak diví do korun stromů nad námi, jestli něco uvidíme. Máme štěstí – vidíme, ale na fotku z toho nic není, než se vyhneme větvím, tak pták uletí na jiné kryté místo. Točíme to kanály sem tam, až se dostaneme k pojízdné benzinové stanici. Borci od motorů natankují a vyrážíme do vodní plochy, která je fascinujících více než 4000 čtverečních kilometrů. Je tvořena bezpočtem jezer, kanálů, rákosových ostrovů a bohaté pobřežní vegetace.

Po natankování vyrážíme do volného prostoru, který má pro nás utajené dopravní značky a orientační body. Chvíli jedeme volně, chvíli na plný plyn, najíždíme do ploch stulíku, kde děvčatko jednoho z *námořníků – deltistů* ukazuje jak se z dlouhých lodyh pletou ozdobné řetězy, jak se dělají zelené čepičky, jak se loví škeble, jak se v nich najde nebo nenajde perla, prostě jak to na Deltě chodí.

Místy se necháváme kolébat bez motoru hladinou a sledujeme pelikány. Když se k nim přiblížíme nad jejich limit, zvednou se z hladiny jako bombardér a popoletí kousek dál, jakoby se zdviženým prostředníkem jako Topolánek naznačily, že to tady mají s náma na háku. Vidíme i jiné drobné vodní ptáky, ale ty stovky nebo tisíce druhů, co tu hnízdí a žijí, tak to jsme se za tu krátkou chvíli nestačili naučit. Kupodivu mlaďoši, co s námi jeli překvapují, jak toho znají víc jak my, staří kozáci. Ještě že tak. Alespoň lidské vědění celkově nezakrňuje ?

Večer nás Romeo trochu vyšplouchl, všechno už bylo zaplacené dopředu, tak na zpáteční cestu už auta nepřistavil, a my museli skoro ve tmě hledat v holé krajině kemp, o kterém jsme neměli tušení, kterým směrem leží. Na cestě buď doleva nebo doprava – intuice nás vedla dobře, zaprášení jak Alíci ale šťastni ze zážitku, který trval na Deltě asi 3,5 hodiny. Večer jsme u vína a zpěvu na všechno ošklivé zapomněli. Další den ráno vyjíždíme na Mamaiu.

Celkovou informaci o Deltě a slíbené dokončení seriálu o Lipovanech bude příště

Další pokračování bude ALB 24 Ve vodním živlu
¨
225 fotek, květen 2010, 4 141 zobrazení | cestování, dokumenty, příroda
Dnešní výprava Druhé roty TO. Rosomák byla na bývalou nejstřeženější a největší raketovou základnu v ČR na hřebeni Brd zvanou Klondajk. Délka 1,7 km a šířka 0,9 km. Kontrolovala vzdušný prostor v okruhu 400 km. Dnes je tato dříve chlouba naší armády prakticky rozkradena a za rok tam zůstane již jen samý nepoužitelný beton. ( ve kterém komanči utopili desítky milionů našich korun - i těch tvých !!! ) Na základně mě překvapil neuvěřitelný klid a mír jen občas přerušený zpěvem ptáčků. Občas tiše projdou trempi nebo projede někdo na kole. Takový klid jsem v žádném jiném lese nezažil. Člověk by ani nevěřil že zde byly zbraně hromadného ničení !!! Základna mě překvapila svojí rozlehlostí a nemít mapu ve foťáku tak bych tam bloudil a stejně jsem neprošel všechny objekty. V současné době je střežena jen přední část kde je zřejmě ještě co ukrást. Ale jak znám malého českého človíčka tak ten ukradne vše. Např. zábradlí u jedné z ramp. To nevzali naši tmavší spoluobčané! Tam někdo musel přivést autogen odřezat a odvést hodně materiálu. Stopy traktoru tomu nasvědčují. A kdo má sem přístup? Ahaaaaaaaaaaaaa. To si zase někdo namastil kapsu. Čerstvě rozebraný kompresor vzduchotechniky ještě nemá orezlou klikovou hřídel. Bližší informace zde: http://jackal003.wbs.cz/Raketova-zakladna-Klondajk.html nebo zde: http://www.brdy.org/content/view/109/102/ a ještě tady: http://www.fortifikace.net/pov_pvos_skupina_vega.html a asi nejzajímavější: http://ruzhany.narod.ru/rvsn/SS_20.html
Další zajímavý odkaz: http://aktualne.centrum.cz/domaci/fotogalerie/2009/03/18/rakety-a-radary-v-brdech-to-uz-tu-jednou-bylo/
a další: http://cs.wikipedia.org/wiki/H%C5%99ebeny#Vojensk.C3.A1_z.C3.A1kladna
http://cs.wikipedia.org/wiki/Protiletadlov%C3%A1_raketov%C3%A1_z%C3%A1kladna_Dob%C5%99%C3%AD%C5%A1
http://www.vhsb.cz/clanky/strelecka-revue-8-2010-protiletadlove-rakety-na-brdech.xhtml
http://www.brdy.org/content/view/110/102/
http://www.brdy.org/content/view/109/102/http://www.brdy.org/content/view/108/102/
http://www.brdy.org/content/view/111/102/http://www.brdy.org/content/view/107/102/
http://druidova.mysteria.cz/HISTORIE/KLONDAJK_BRDY.htm
http://gearth.ic.cz/2009/08/26/vojenske-zakladny/
http://www.profit.cz/clanek/les-misto-radaru-a-raket.aspx
https://www.youtube.com/watch?time_continue=18&v=i3hJInFyhCQ
Vloženo 19.9.2010. Stalo se v minulém týdnu: V areálu bývalé raketové základny ukradli patnáct šestitunových pancéřových vrat, která pak prodali do sběrny. Údajně mělo jít o jeřáb a dvě nákladní auta. Se vším si pohodlně zajeli až k bunkrům. http://tn.nova.cz/zpravy/cernakronika/zlodeji-ukradli-patnact-pancerovych-vrat-pred-ocima-ochranky.html
Rodina Mansfeldů se rozhodla celý raketový areál zbourat a celé území zalesnit. Vše se vrátí do původního stavu, přírodě.

http://coloraaa.rajce.idnes.cz/Brdy_-_Vandr_na_Klondajk_II
http://coloraaa.rajce.idnes.cz/Klondajk_IV
http://coloraaa.rajce.idnes.cz/Nudiste_na_Brdech_a_10m_od_smrti
http://zajimavostinabrdech.rajce.idnes.cz/Byvala_raketova_zakladna_KLONDAJK
http://coloraaa.rajce.idnes.cz/Zapomenuta_raketova_zakladna_-_URBEX
53 fotek, červen 2009, 522 zobrazení | lidé, sport
Přečíst si nějakou literaturu - např. já důkladně pročet nejznámější román Karla Čapka R.U.M, strávit tři čtyři hodiny v horizontální poloze, s potížemi se dostat do vertikální polohy, upadnout do lodi, držet se pádla a koukat na krásnou kočenu přede mnou. Rozbliká-li se maják střízlivosti, zastvit, do vertikální polohy, dostat se do knihovny, ze dvě ze tři kapitoly z R.U.M, upadnout do lodi, držet se pádla a zírat na krásnou kočku přede mnou, udržovat loď po proudu a ťukat pádlem o loď aby ta robka vpředu měla pocit že taky pádluju. Pak zas ten maják, do knihovny ... A tak tři dny a noci! No, nejsme tady na zájezdu s Čedokem, že áno :-))))
72 fotek, 29.5.2016, 659 zobrazení | dokumenty, krajina, lidé, příroda, události
Sešli se tři kamarádi a rozhodli se svou účastí po moci malému děvčátku bez ručiček. Dívenka se jmenuje Lilienka. Tak jsme do toho šli!
V sobotu 28. května se konal již čtvrtý charitativní výstup paralympionika Jaroslava Petrouše na nejvyšší českou horu. Letos se akce konala pro rok a půl starou Lilienku Klimkovou, která se narodila bez obou ručiček. Benefice přilákala okolo dvou tisíc lidí a Nadačnímu fondu KlaPeto se podařilo vybrat rekordních 845 tisíc korun pro těžce zdravotně postižené děti.
„Když jsem po amputaci nohy přemýšlel, jak pomoci ostatním handicapovaným překonávat bariéry, napadlo mne vyjít na Sněžku pro dítě podobně zdravotně postižené jako já. Myslel jsem, že akce se zúčastní pár kamarádů a vybereme pár tisíc korun. Ale už první ročník šly pro Simonku stovky lidí a vybralo se několik set tisíc,“ říká autor projektu, handicapovaný atlet Jaroslav Petrouš. Z jednorázového nápadu se stala tradiční charitativní akce, která rok od rok láká stále více lidí. V sobotu 28. května se již čtvrtého výstupu na Sněžku zúčastnilo na dva tisíce lidí. Na nejvyšší českou horu šli zdraví i handicapovaní. Dvě děti upoutané na vozíček – Míšu Teresku a Terezku Vargovou – dopravili jejich tatínkové s pomocí dobrovolníků až na vrchol. Péťa Januš s nadkolenní amputací, pro kterého se konala akce před dvěma roky, vyšel na Sněžku dokonce o hodinu rychleji než loni. „Dojal mne počet lidí, kteří přišli podpořit Lilienku a další zdravotně postižené děti. Letos jsme trhli rekord, jak v počtu účastníků výšlapu, tak ve vybrané částce. Především díky drobným dárcům se podařilo vybrat neuvěřitelných 845 tisíc korun,“ říká spoluzakladatelka Nadačního fondu KlaPeto, bývalá místopředsedkyně sněmovny Kateřina Klasnová. Nejvíce peněz nadační fond vybral díky prodeji triček s logem akce. „Letos jsme prodali bezmála dva tisíce triček. Je neuvěřitelné vidět každý rok více lidí v tričkách, jak se táhnou jako jeden velký had až na vrchol hory. Jsem hrdý na to, že za čtyři roky se tímto projektem podařilo vybrat 2 280 000 korun pro handicapované děti,“ doplňuje Petrouš.
„Zakládáme si na tom, že každá koruna, kterou lidé věnují, jde přímo těžce zdravotně postiženým dětem. Všichni v nadačním fondu KlaPeto pracují bez nároku na honorář,“ vysvětluje Klasnová s Petroušem. Lilienka Klimková, která byla letošní tváří projektu, resp. její rodina dostala od nadačního fondu šek v hodnotě 100 tisíc korun na rehabilitace a kompenzační pomůcky a od partnera projektu, společnosti Rossman, pračku a poukaz na nákup v hodnotě pět tisíc korun. Ostatní peníze věnuje KlaPeto dalším handicapovaným dětem na benefici, kterou připraví na září. Nadační fond ale obdaroval dvě rodiny díky dalšímu partneru projektu – Caorle Tour přímo na místě. Péťa Januš a Tomášek Magyar, chlapci po amputaci nohy kvůli zákeřné rakovině, dostali týdenní zájezd do Itálie pro celou rodinu.

Nadační fond KlaPeto chystá další charitativní výstup zase příští rok, a to opět spojený s Mezinárodním dnem dětí. Těšte se poslední květnovou sobotu – 27. 5. 2017.
PŘIDEJTE SE S NÁMI PŘÍŠTÍ ROK!!!
43 fotek, červenec 2018, 89 zobrazení | cestování, sport
Jeli jsme v 6 lidech. Staří psi a Venca. Týdenka vedla přes Šumavu ze Železné Rudy do Horní Plané. Cesta byla naplánovaná na 6 denních etap. Cesta vlakem z Prahy byla strastiplná. Těšili jsme se na přímou 4hodinovou cestu Praha - Železná Ruda. Lístky jsem zakoupila v 2 měsíčním předstihu s místenkami a místy pro kola. V Plzni došlo k mimořádné události na trati. Kloubový autobus nás všech asi 40 cyklistů z vlaku hned s koly nevzal a rychlík odjel. Od té doby jsme se harcovali s koly a s batožinou, 3 x přestupovali. Příští rok končíme s Českými dráhami a vyrazíme po vlastní ose. 1. den jsme dojeli ze Železné Rudy na ubytování v Prášilech, Pedro a já s elektrokoly po cyklo a ostatní cykobusem do Prášil. Do chaty U Jakuba a výborná restaurace U Michala. Spali jsme pohromadě a bylo veselo. 2. den po snídani v cukrárně odjíždíme z Prášil za deště. 4 z nás jedou na rozhlednu Poledník. Je to stálé stoupání. Elektrokola vše zvládají, čekáme na Jirku s Vencou, jsou dobří že to dali. Vláda s Romčou jedou přímo do Srní a tam na nás čekají. Poledník je krásný. Z něj už cesta dolů, nádhera, ta příroda kolem. Každý večer nám na Šumavě krásně zapršelo, všechno je tu zelené. A houby rostou u cesty. Kolem Vchynicko-Tetovského kanálu vjíždíme do Srní a dále do hotelu Antýgl. Dnes to máme komfort. Pod námi řeka Vydra, dobrá večeře a příjemné posezní na terase s vyhlídkou do šumavské přírody.
3. den z Antýglu na Modravu, Březník, pramen Vltavy, Bučinu, Knížecí pláně do Horní Vltavice. Zastávka na Modravě u vzniku Vydry a dojetí zapíjíme v pivovaru Layer. Březník je srdeční záležitost, jedna z nejhezčích cest podle Modravského potoka. Dále přes Černou horu k prameni Vltvavy. Tam je také turistů, že pořídit fotku je úspěch. Oběd na Alpské vyhlídce na Bučině. Příjezd do Horní Vltavice na ubytovnu. Cena za nocleh Kč 120,- V místě není hospoda a tak vyrážíme do kempu u Teplé Vltavy. Bufetový stánek vypadá jak na Klondajku (Clondiku), nakonec to tam bylo fajn a občerstvili se a poseděli, nechali nás sedět až do tmy. Hostinské jsme po odchodu vypli proud a odešli na ubykaci.
4. den jsme dali snídani v Coopu. Mirek si koupil šumavskou medovinu a dal do brašny. To mělo pokračování. Odjeli jsme do Lenory, dále na Soumarský most. Místo vodáku a regulovaného sjezdu Teplé Vltavy. Velký kemp a příjemné posezení. Zastavili jsme se v řopíku a muzeu linie lehkého opevnění. Mirek střílí z kulometu a já zkouším sedat na minu. Všichni jsme v těchto místech poprvé. Pokračujeme do Stožce. Chceme na Stožeckou kapli, ale nakonec to zvládne jen Venca. Mirek zjištuje, že mu praskla lahev s medovinou a vytekla plně do brašny. Nejen vše polité a zničená nabíječka na elektrokola. Beze mě by byl ztracen. Zastávka v obci Dobrá. je dobrá a krásná. Ve Stožci oběd a jedeme se podívat do Nového údolí, posedět u pošumavské jižní dráhy. Bydlíme v ubytovně ve Stožci za Kč 200,- Večeříme v restauraci U pstruha pstruha, Mirek čistí brašny. Je krásný večer, pod okny houká lokálka, jinak ticho.
5. den jsme posnídali na ubytovně. Čeká nás trasa podle Schwarzemberského kanálu. Je to trasa jen přírodou. lesy, stále podle kanálu a téměř po rovině a pak podle Lipna do Přední Výtoně. První zastávka U Jirásků v osadě Jelení vrchy. Cesta podle kanálu sviští až kamínky odlétají od kol. Oběd v Zadní Zvonkové, jen smažené polotovary. Vynechali jsme plánovaný Vítkův kámen a jedeme přímo do Výtoně do Areálu letních sportů. Skvělé místo přímo u jezera, u našeho vchodu máme sezení, chodíme si do restaurace. Spíme pohromadě a máme asi 5 sprch. Jdu se koupat do Lipna, je příjemně teplé. Večer povídáme před bungalovem. Vláda pouští country a je to fajn večer.
6. den po snídani vyjíždíme na Lipno. Venca jde na stezku v korunách stromů a my čekáme a kozumujeme u pláže. Je tu čilí ruch, plno sportovního vyžití a radovánek. Po cyklo pokračujeme do Frymburku, tam oběd a pak už po silnici do Černé v Pošumaví. Objíždíme Lipno zajížďkou a dostáváme se do krásných míst. Jmenuje se to tam Kovářov a Hrdoňov. Z Hůrky už zase vede kopcovitá cyklo až do Horní Plané, kde máme poslední den ubytování. Je to stará chalupa na náměstí. Celá je jen pro nás. Každý pár má jeden pokoj. Do hospody blízko, takže spokojenost. My se jedeme s Pedrem ještě projet po další cykostezce do Nové Pece. Na elektrokolech se vše lehce zvládá. V Perneku si dáváme pití a vracíme se. Ještě nákup na cestu do vlaku a jsme na chalupě. Do hospody přijedeme za ostatními, je to rozlučkový večer. Závěrečné vyhodnocení, trasa se všem líbila, i když byla kopcovitá, ubytování všude skvěké, pochvala potěší. Večer opět zaprší, je to neuvěřitelné.
7. den je cesta domů. Vlak odjíždí v 7:17 a ne v 8:00 h. Romana volá od nádraží, že přijíždí vlak. Zamykáme ubytovnu a za 2 minuty se přiřítíme k nádraží. Vlak na nás čeká, ale to byl adrenalin, to byl odjezd. No ještě že jsme ho chytli, další by jel až v těch 10 h. Dostali jsme se dřív do Budějovic a pak domů.
217 fotek, červenec 2015 až červenec 2016, 94 zobrazení
Tak jako vždy,kamarádi Honza s Pavlou mě vzali sebou na vodu.Po rychlé telefonní reakci na nabídku jsme frčeli jejich bydlíkem do Vyššího Brodu,kde nás Honza vysadil,včetně lodí a příslušenství a sám s ním odjel do prvního cíle naší výpravy, k Fíkovi.Vrátil se autobusem,kolem dvanácté,cestu pečlivě naplánoval na internetu,na minutku to klaplo,jen ta voda zas ne,údajně vypouštěné a,deklarovaných devět kubíků se smrsklo na šest, což v praxi ukazuje téměř pouze základ ke sjízdnosti ,65cm limit.No zmákli jsme to s odřeným zadkem,asi kolem třinácté odpoledne se to krapet zlepšilo a i na další dvě etapy vypouštěli o pár centimetrů nad limit,ostatně v dolní partii už to nehraje tak velkou roli,ale každý centimetr je moc na sjízdnosti znát.U Fíka večeře,nocleh,snídaně a na vodu do Krumlova,tam malá procházka městem,na pivko nedaleko parkoviště v pivovaru na zahrádce,jen ranní deštík mě zahnal do bydlíku.Ráno jsme dřív vyrazili díky Hozvu sportovnímu výkonu na kole.těch asi 8km ze Zlaté koruny a ten obrovský krpál cestou ke Krumlovu zvládl na kole v neuvěřitelném čase,v sobotu holt autobusy nepremávají.Tak po třinácté jsme byli zpět pro kolo a frčeli štandopéde dom.Podobný ne-li stejný scénář má mnoho vodáckých výprav,ale tato se nad míru vydařila,nic se nepokazilo,pro mě navíc s hendikepem toho kolena,s příchutí cesty možná už poslední,ale nikdy neříkej nikdy.Jen bych připomenul zastávku u Veverek a spešn zastávku u Milana na steik,nepřekonatelný vltavský fenomém a protože jsem nestihl ofotit vše,přidávám fota od Pavly,která na háčku nezahálela a zatím jsou od ní z prvých dvou dnů,třetí po dodání.Tak vodě AHOJ.Profa
PS.protože cosi brání tomu,abych seřadil fota podletoho kdo fotil,tak jsou od Pavly první,a pak těch pár mých. Nějak to přeberte.
PSS.Ještě pár fotek od Pavly ze třetího dne.
39 fotek, 30.3.2009, 58 zobrazení | kultura, lidé
prodavani na Kutné Hore v Jezuitske koleji v ramci vystaveni repliky risske koruny...dily na tuto repliku delala mimochodem i Gabriela Burianova (z me praxe) a i Jablonecka firma Raltom,kde byly na praxi zase Marky a Ala.
Dobove obleceni bylo fasofano na miru...byl to des...
48 fotek, 7.7.2013, 394 zobrazení
nemám origoš usárnu a neřeším, co mám na nohách, protože když na věc přijde, nejradši chodím bosky :D Mám ale ráda přírodu a chovám se k ní tak, abych mohla příště přijít zase a ve stejném duchu vedu i své děti, takže bych řekla, že je jedno, co má kdo na sobě nebo v čem spí. Důležité je vědět, proč vlastně vytahuju paty z civilizace a hlavně můžeme být rádi, že je vůbec ještě kde, se toulat :) Hezký den a ahoj všem :)
207 fotek, srpen 2017, 484 zobrazení
O dětičBky bylo postaráno, tak mohli rodičové vyrazit na pár dní do Krkonoš. Bylo to zasloužené volno a náramně jsme si ho užili. odpočinek u Hančovky, dobré jídlo, výlet na Stezku korunami stromů, kolem na Rovinka a zpět a zase odpočinek. prostě paráda a relax. občas je to potřeba.
70 fotek, listopad 2015, 29 zobrazení | kultura, lidé, rodina-přátelé, události
Zase po roce jsme přišli pověsit svá díla a dílka na stojany do Kulturního střediska U Koruny v Radotíně. Letos jsem přispěla “Náladou měst”, která je všudypřítomná. 32 fotografií barevných nebo černobílých. Jen z ČR, všehochuť, to, co můžete vidět na každém vašem kroku. Vystavoval zde své obrazy malované olejem na desce i mámin přítel Jan Sodoma. Atmosféra byla vynikající. Mí přátelé mě dostali až do euforického stavu. Cožpak mě neznáte? Tím, že jste přišli, udělali jste mi velikou radost. Moc si toho vážím. Je to pro mě malé ocenění za to, že jsem si dala trošku práce s tím, abych vám ukázala, co jsem vytvořila a udělala vám mým pohledem na svět trošku “umělecké” radosti. Jednu fotografii si vybrala Blanka, ostatní jsou zamluvené nebo dávno věnované. A ty volné jsou ještě k mání pro přátele, rodinu i známé. Každý si přišel na své, jelikož tvorba radotínských výtvarníků je různorodá. Nejčastěji zde vidíte olej na plátně či na desce přírodních či městských motivů. Ale najdete tu také grafiku, nádherné mandaly, erotické malby aj. Já přispívám již 6. rokem svými fotografiemi. Děti pobíhaly sem a tam, uloupily nějaký pamlsek vedle v občerstvovací místnosti a byly spokojené. My jsme si při umělohmotném kelímku s vínem povídali jak o tom, co zde vidíme, tak i o tom, co nás čeká a nemine. Bylo to vskutku velmi příjemné odpoledne s mými blízkými zakončené tancem do pozdních nočních hodin v jednom pražském klubu. Tak zase za rok. Adamovi a mamče děkuji za fotodokumentaci. A všem ostatním za to, že byli se mnou v záležitosti pro mě tak důležité a radostné zároveň. Zde vystavené fotografie jsou zveřejněny v samostatném albu na mém rajčeti s názvem “Nálada měst”.

Něco by se našlo i mezi uživateli...

zase

169 zobrazení, 1 album

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.

Partneři

Visa Mastercard Maestro American Express Visa Electron