Hledání

3 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

brumik
Kategorie: rodina-přátelé
více  Zavřít popis alba 
  • 18.5.2016
  • 47 zobrazení
  • 1
50plus
O čtvrtku 19/10/17 jsme se ve dvou, já a Dana, vypravili na cyklovýlet do podzimních Krkonoš, kde jsme na kole takhle ještě nebyli. Autem z Prahy jsme dojeli do kempu poblíž Trutnova. Odtud jsme v lezavé mlze pár kilometrů mezi rybníky jeli nejdřív do Trutnova na oběd. Podle meteoradaru a dalších předpovědních zdrojů se mělo odpoledne po druhé hodině vyjasňovat a být „hezky“. Postarší paní v pizzerii, kde jsme „stolovali“ a požívali její pizzu, nás však ujistila, že pěkně u nich bylo včera a že mlha bude celý den, ať si raději neděláme iluze. Danu to málem položilo. Slunce sliboval nejen meteoradar, sliboval jsem ho i já. Prostě malér. Opustili jsme město pod mlžným oparem a vyjeli takříkajíc do terénu. Mlžný opar se opět změnil v mlžné mléko s viditelností něco nad padesát metrů. A na rozježděné turistické stezce bylo místy i mazlavé bláto, které nás v jedné chvíli donutilo umýt kola v potoce a tak je zprovoznit. Přesně ve 14.15 se na 820 metrech mlha „rozpustila“ a slunce vyšlo. Meteoradar nelhal, tedy aspoň ne pro tuhle nadmořskou výšku. Doufali jsme, že to tak vydrží, ale omyl. Na českopolské hranici, kterou jsme pak sledovali a která šla nahoru a dolů, nás inverzní mlha zase dostihla. Koruny stromů však zůstávaly ozářené, takže to bylo svým způsobem krásné a my jsme průběžně zuřili, že cesta nevede o pár desítek metrů výš. Za Lysečinskou Boudou jsme se dostali na 1003 m, což byl nejvyšší a nejzazší bod dnešní výpravy. Po vrstevnici na 900 metrech jsme se po cyklotrase 26 a pak bezejmennou lesní cestou po úbočí nějakého svahu vraceli k strmému sjezdu do údolí vedoucímu k silnici do Trutnova. Poslední, nijak neznačený úsek si „vynutila“ Dana a byl nakonec nejhezčí ze všeho, co jsme ten den viděli. Krkonoše a zlátnoucí stromy v zapadajícím slunci byly nádherné. Pár slov k těm metrům, které pořád uvádím. Měli jsme smůlu v tom, že inverzní mlha přes den dosahovala přesně k tisícovce nad mořem, takže jsme průběžně jasno neměli. Až k večeru mlha klesla na nějakých 800 m a shora jsme ji mohli vidět jako „hladinu mlíka tam dole“. Příjemným pocitem bylo vědomí, že jsme se nad hranici inverze dostali vlastními silami bez pomoci jakéhokoli motoru. Do Trutnova a pak do kempu jsme jeli se silnými světly ve tmě po asfaltce, která měla zaplaťpánbu za bílou čárou široký pruh. A aut až tak moc nejezdilo. Ale na cyklostezce mezi Trutnovem a kempem nás na posledních metrech málem srazili řidiči jedoucí v protisměru z hospody u kempu. Nejspíš byli opilí. Měli jsme kliku. V osm večer jsme vyrazili zpět na Prahu. V nohou jsme měli jen nějakých 60 km, ale bylo toho až dost.
Rudolf.
Kategorie: krajinasport
více  Zavřít popis alba 
  • 19.10.2017
  • 97 zobrazení
  • 0
reklama