Hledání

20 181 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

engliska
  • podzim 2017
  • 99 zobrazení
  • 0
dar-dance
Naše již tradiční soutěž! Letos jsme se účastnili jen se začátečníky - MINI A a jejich Křížem krážem vesmírem 1.místo ze 4! Děti B a jejich Ze života Klaunů 4.místo ze 7, Junioři B a jejich Tune Up Feel Fine a 2.místo ze 4! Poslední letošní soutěž pro začátečníky byla prostě pecka!!!! Děkujeme všem :)
více  Zavřít popis alba 
  • 21.5.2016
  • 91 zobrazení
  • 0
dar-dance
První soutěž pro naše béčka! Děti B a Junioři B jsou naši mírně pokročilí, mají jeden tréninky týdne a tuhle soutěž zvládli na výbornou! :) Škola, základ života 4.místo ze 6, Top Secret 3.místo ze 6. Super výsledek :)
více  Zavřít popis alba 
  • 11.4.2015
  • 149 zobrazení
  • 0
dar-dance
Všechny naše choreografie v jeden den na jednom místě :) Křížem krážem vesmírem (mini A) 2.místo ze 4, Ze života Klanů (děti B) 2.místo ze 2. Candy Shop (děti A) 1.místo ze 2, Tune Up Feel Fine (junioři B) 1.místo ze 2, Titanic (junioři A) 1.místo ze 2, Black widow (dospělí) 1.místo, AMF Dance a jejich Life 4.místo ze 6 :)
více  Zavřít popis alba 
  • 24.4.2016
  • 81 zobrazení
  • 0
knihovnajicin
Před 105 lety se narodil Václav Čtvrtek, který ještě jako malý Vašík Cafourek nejradši četl knihy na kanapi a přikusoval k nim chleba se sádlem. Po jeho stopách jsme se také vydali při letošní Noci s Andersenem.
Děti ze 3. B II. ZŠ v Jičíně nejprve sehrály Andersenovo Křesadlo a poté také Malou mořskou vílu, kterou si připravily s paní učitelkou Lenkou Dědečkovou. Po krátkém občerstvení už byl čas na večerní výpravu Jičínem po stopách Václava Čtvrtka.
Vybaveni baterkami a čelovkami jsme si prošli cestu, kudy malý Vašík za časů, kdy pobýval u dědečka Fejfara, chodíval ze školy domů, a poté už jsme se vyšplhali na jičínskou věž, kde nám pan věžník Jiří Wilda zněle odtroubil devátou hodinu a my se porozhlédli, jak tma změní nám známá místa.
Na závěr výpravy jsme se ještě zastavili v Rumcajsově ševcovně a poté už hurá zpátky do knihovny. Tam na nás čekalo hledání indicií v knihách, díky kterým jsme se ještě více seznámili se Čtvrtkovým životem. Nastalo čtení na dobrou noc z Cest formana Šejtročka a nad ránem už jsme se vydali do říše snů. Ráno následovala rozcvička a bohatá snídaně a jelo se domů.
více  Zavřít popis alba 
  • 2.4.2016
  • 70 zobrazení
  • 0
sdivokoukrvi
Tento vrh je trošku nečekaný. Baia u bývalého majitele kvůli starší feně nehárala a protože šla ze smečky do smečky, kde je druhá dominantní fena, nečekali jsme že s háráním začne. Ale holka je plná překvapení a rozhodla se, že hárat ve svých 5 letech bude i přes změnu prostředí a přítomnost vrhu druhé feny. Přeci se nenechá zahanbit.
A protože je Baia nádherná , naprosto zdravá ( rtg dkk děláno ve 4 letech) a povahově naprosto nejlepší zvíře, určitě patřící mezi TOP 10 mého chovu. Rozhodli jsme se zkusit ji nakrýt. Vše je hodně narychlo, přesto myslím, že jsem otce vybrala naprosto dokonalého. Floki alias Bojar je pan Božský. Nádherný vysoký, nohatý pes, sytých barech se světlým okem a tuze kontaktní a přátelskou povahou. Dle slov paničky je to brácha jejich dětí a plnohodnotný člen smečky.

Vrh bude čistý na DM a dwarf po rodičích.
Od vrhu očekáváme krásný vlčí exterier, vhodný na výstavy a rodokmen vhodný do dalšího chovu. Standartní vzrůst, dlouhé nohy, syté barvy, pořádný kožich a světlé oko. Povahově to nejspíš budou spíše klidnější, kontaktní zvířátka.

Majitele hledáme jako vždy jen ty nejlepší a nejzodpovědnější. Osoby které chtějí změnit svůj život a celý svět. Ty kteří počítají že už nikdy nic nebude stejné. Po majitelích chci celoživotní kontakt, zasílání fotek, informací a osobní setkání na našich srazech.

COI 2.8442 %
AVK 87.097 %

Baileen Beast s Divokou krví
18.11.2013
Bonitace: As Og/61 Xv 54,1 Xf 106,6
DM: N/N Dwarf: N/N
DKK: A (0/0) DLK: 0-0
DNA profil Ano
číslo zápisu: CMKU/CSV/3685/13

Floki Astat Tichý stín
17.10.2015
bonitace: As Of / 69 Xv 55,1 Xf 105,8
DM: N/N Dwarf: N/N
DKK: A (0/0) DLK: 0-0
DNA profil Ano
číslo zápisu: CMKU/CSV/4290/15
https://youtu.be/mjsxWOFzluY
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • leden 2018 až únor 2019
  • 41 zobrazení
  • 0
dar-dance
Jeden den a dvě soutěže :D Naše Áčka na Mistrovství Prahy a naše Děti B na pohárovce. Piráti se zúčastnili Jarního Poháru Sokola Jinonice a získali 3.místo ze 4 a pro některé to byla první soutěž v životě :) a AMF Dance postoupilo do finále a nakonec získalo 6.místo z 9! Děkujeme moc :) byli jste super :)
více  Zavřít popis alba 
  • 8.4.2017
  • 108 zobrazení
  • 0
yao
Ve středu 30. 5. 2018 se žáci 4. třídy opět setkali s p. lektorkou Mgr. Zajíčkovou v Programu Etické dílny, tentokrát na téma "Jak správně naložit se svými penězi?" Výuka proběhla v příjemné atmosféře, děti byly aktivní, střídáním činností se všichni zapojili a dostali také prostor pro otázky. Činnosti vedly děti k zamyšlení, jak správně nakládat s penězi, že nejsou špatné, ale nesmí se stát tou nejdůležitější věcí v životě. Pochopily, že důležitější jsou vztahy než věci (vztahy v rodině, s kamarády, mezi lidmi). Děti měly dobrý pocit také z toho, jak i malou částkou lze potěšit druhé, kteří to potřebují. Na závěr dostaly úkol, který jim pomůže zamyslet se nad hospodařením se svými úsporami a zda budou chtít v tomto něco změnit.

E. Hladká - "No...uvědomila jsem si, že bych neměla tolik utrácet a něco si také šetřit. A přiučila jsem se, že všechno není jen o penězích, ale i o rodině, kamarádech a o jiných lidech."

L. Špůrková - "Ze začátku mě to moc nezajímalo, ale potom to začalo být docela zajímavé. Poučila jsem se o tom, že nemusím všechny mé peníze hned utratit. Je také důležité šetřit nebo dávat nějakou částku na dobrou věc. Program Etických dílen byl velmi zajímavý, hezký a poučný."

K. Klímová - "Byla jsem hrozně ráda, když jsem zjistila, že jsou dílny, ale byl trochu trapas, když jsem nemohla vyřešit úlohu s vesnicemi, ale i to se mi nakonec povedlo. Moc jsem se toho ohledně svých financí naučila. Byla to zábava!"

A. Kocůrková - "Beseda se mi moc líbila a uvědomila jsem si, že peníze nejsou tak důležité, ale že je důležitější rodina, kamarádství, láska a zdraví."

S. Zittová - "Můžeme šetřit a pomáhat lidem. Za peníze se dá koupit spousta věcí. Že je pro nás nejdůležitější rodina a přátelé, zdraví, láska."

D. Marek, Y. Šturalová, Š. Lušovský, L. Čech - ... vědí, že si mají peníze rozdělit na úspory a útratu, a jak je mohou využít

T. Kysučanová, P. Urban, L. Tahotný, B. Boháčová, O. Zdražil, K. Kulčáková - ...si uvědomili, že nemusí tolik utrácet a budou si šetřit; více promyslí, zda danou věc opravdu chtějí. Dílny se jim líbily, "bylo to dobrý!"

Mgr. Eva Orságová
více  Zavřít popis alba 
  • 1.6.2018
  • 61 zobrazení
  • 0
zsamskladnonorska2015-16
K 700. výročí narození Karla IV. přichystala třídní učitelka 4. B Milena Trojanová ve spolupráci s Národním pedagogickým muzeem a knihovnou J. A. Komenského přehlednou, zajímavou a poučnou výstavu v hale naší školy. Žáci 3. B výstavu navštívili jako součást přípravy na celoškolní projekt o Karlu IV. v pondělí 15. února 2015. Výstavou je provedli šikovní čtvrťáci Richard Marek, Barbora Kamenszká, David Stejskal a Kristýna Nováková. V roli průvodců vystupovali jako profíci - třeťákům život Karla IV. i jeho zásluhy perfektně představili, čerpali i ze svých poznámek, na závěr dokonce odpovídali na zvědavé dotazy dětí. Takto podaný výklad o Karlu IV. se třeťákům moc líbil a odměnili své starší spolužáky potleskem. Foto a text Renata Kostková.
Kategorie: děti
více  Zavřít popis alba 
  • 15.2.2016
  • 113 zobrazení
  • 0
vutvbrne-festival
Místo: ZŠ Jana Babáka, Brno

V pořadí druhé setkání s žáky Základní školy Jana Babáka v Brně, proběhlo přesně o 24 hodin později, nežli to předcházející. Tedy v úterý 4. února 2015. Mezinárodní, integrační projekt BRNO A JIŽNÍ MORAVA BEZ HRANIC, jehož pořadatelem je VUT v Brně, znovu ukázal spoustu praktických věcí ze života lidí s různým postižením, žákům 2. a 4.B.

Michael nedorazil do velké tělocvičny, přímo v areálu školy osamocen. Spolu s ním byli přítomní i jeho postižení kamarádi. Žáci po krátkém seznámení se, měli za úkol přemýšlet, jaké může člověk s tělesným postižením, vykonávat povolání. Nápadů bylo mnoho. Společně jsme přišli na to, že bariéry, které mohou při výkonu nejrůznějších povolání nastat, lze s pomocí druhých snadno odstranit. Řekli jsme si, jak takové postižení může u člověka, jenž je třeba zdraví nebo se tak již narodí vzniknout a jak se projevuje.

Po této úvodní části našeho setkání, se žáci zapojili přímo do akce. Učili jsme se, jak správně nebo špatně můžeme oslovit člověka na vozíku jedoucího po ulici, v případě pomoci. Dále se žáci ve skupinkách naučili rozkládat a zase skládat vozík. Zajímavou zkušenost, získali žáci při pomáhání vozíčkáři do schodů respektive ze schodů.

Balónky, které se používají při hraní hry s názvem boccia, jsme použily na konec samotného setkání. Hra nepostrádala potřebnou dramatičnost, doplněnou o mírné napětí. Po odehrání posledního míčku, ale dostali všichni zúčastnění pamětní medaile s logem celého projektu a chutnou čokoládu.

Setkání se moc povedlo, nezbývá než se těšit na ta další.

Díky vám všem. Michael Svoboda
více  Zavřít popis alba 
  • 3.2.2015
  • 154 zobrazení
  • 1
vutvbrne-festival
Místo: Kociánka Brno

S velkým nasazením a láskou se věnujeme spoustě nových dětí, které poznávají postupně život našich postižených kamarádů. A zároveň zjišťují jak mohou pomoci druhým. Proto se teď důkladně věnujeme základním školám praktickým. Jednou takovou je i ŽŠ a MŠ Brno, Náměstí 28. října. Tentokrát na návštěvu areálu Kociánky přišli ve středu 3. října žáci 4. A, 4. B a 5. A.

Této škole se velmi důkladně věnujeme. Mám z toho obrovskou radost. Dnes přišlo o deset dětí více, protože jejich mladší spolužáci, jenž už podobnou prohlídku absolvovali, prostě a jednoduše vše pořádně rozkřikli. Moc si toho vážíme! Na úvod toho všeho proběhl tradiční rituál. Michael si s každým potřásl pravačkou na důkaz přivítání.

Dnes tedy docela velká armáda žáků doslova vplula do tajů terapie zvířat, kdy právě zvířata pomáhají v léčbě postiženým dětem. Potom jsme již poznávali svět zvířat v praxi. Vždycky nás vítají kačeny dole u rybníčku a nejinak tomu bylo i nyní. Bylo rovněž zajímavé poslouchání vody, děti měly spoustu skvělých nápadů, bylo vidět, že umí dobře poslouchat. Všichni se dnes naučili perfektně poznat borovici. To proto, že místem na Kociánce, kde se všichni nejraději scházejí je hřiště Pod Borovicí. Když jsme se věnovali objímání stromů, proběhl okolo nás koník Matýsek. Ten nás zavedl až na samotnou hipoterapii. Minule se prasátko Hubert trošičku bálo, proto jsme dnes chodili kolem tohoto 10,5letého čuníka po špičkách. Bylo neuvěřitelné, s jakou úctou se ke zvířátkům děti chovaly, aby neměla strach. Postupně si děti mohly všechny obyvatele zvířecího areálu pohladit. To všechno je vždy spojeno s praktickými věcmi ze života postižených lidí, z ulice nebo přímo ze třídy. Proč se neposmívat svému kamarádovi ve třídě, to je jedno z důležitých témat našeho povídání si.

Středeční turnaj v bocci - obrovská paráda a radost. Nejprve zpívali žáci ŽŠ a MŠ Brno, Náměstí 28. října jejich nádhernou romskou píseň svým přátelům z terapeutických dílen. Následně jsme se všichni důkladně představili. Turnaj vyhráli všichni. Medaile i čokolády letěly jedna za druhou ke svým novým majitelům jako zasloužená odměna.

Tu si dnes zasloužili všichni, protože také tyto děti pomáhaly svým kamarádům z Kociánky Brno naprosto přirozeně, protože se všechno již naučily.

Díky vám všem. Michael Svoboda
více  Zavřít popis alba 
  • 3.10.2012
  • 58 zobrazení
  • 0
mysticsmile
„Vítám všechny na dnešním Masopustním průvodu,“ zazněla do hlasitého štěbetání roztodivných masek slova vedoucí úseku přímé obslužné péče Miroslavy Čopákové. „A začneme veselou písničkou.“
Vstupní chodbou Domova pro seniory a Domova se zvláštním režimem na Sadové ulici v Boskovicích se ve středu 30. ledna 2013 rozezněly kytary a mladé hlasy sboru studentů místní Střední pedagogické školy spustily „Když máš srdce zjihlé…“
Co se dělo? Známá písnička „Dělání“ odstartovala každoroční Masopustní průvod, jímž chtějí tamní zaměstnanci a studenti potěšit místní obyvatele a zpestřit jim dny všední.
Masopust je období od Tří králů do Popeleční středy, jíž začíná postní čas před Velikonocemi.
„Vyrazíme do jednotlivých poschodí, navštívíme staroušky na pokojích, ukážeme masky a zazpíváme jim,“ zavelela Miroslava Čopáková celý průvod se dal na pochod budovou.
Chodbami se za všeobecného smíchu, hlasitého výskání a bujarého veselí nesly lidové písničky Travička zelená, Na Okoř je cesta, Ej od Buchtova, Jó třešně zrály, Okolo Frýdku, Na tom pražským mostě, Travička zelená, Beskyde, Čerešničky… Občas se celý prostor proměnil v taneční parket, tak skvěle se zábava rozjela a trvala po celé dopoledne.
„Děkuji všem, rozloučíme se pokřikem třikrát hurá na zdar Masopustu 2014,“ zvolala paní Čopáková a všichni se sborově přidali. „Příští týden šestého února se těším na setkání při Havajském plese. Jste srdečně zváni,“ připomenula na závěr.
Zbývá poděkovat všem pracovníkům Městské správy sociálních služeb v Boskovicích za vzornou péči o klienty Domovů, že jim připravují veselý a pestrý podzim života. Za hudební doprovod též studentům místní střední pedagogické školy. Kytaristům z 1.C třídy Jakubu Nesnídalovi, Janu Braunšlégerovi a celému pěveckému sboru ze 4.B. Ti z nejvyššího ročníku též vykonávaji v MSSS pravidelnou učební praxi.
Masopust byl další z celé řady akcí, kdy se aktivně realizuje prolínání generací, jež je mottem zdejšího seniorského zařízení.
Více: http://www.msssboskovice.cz/
Kategorie: moje fotozprávy
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 30.1.2013
  • 222 zobrazení
  • 0
zsbohuminska
V pátek 22. března se k nám do školy dostavil organizační tým složený převážně ze studentů, kteří pomáhají s přípravou mistrovství světa v para hokeji. To se bude konat na přelomu dubna a května v Ostravě. Celý program byl určen pro žáky sedmých tříd, kteří se náramně bavili a získali nové zkušenosti. Vzhledem k tomu, že jsem obrovským fandou hokeje (zvlášť toho vítkovického), tak jsem se této akce mohl zúčastnit také.
První hodinka v tělocvičně byla sportovní. Mohli jsme si vyzkoušet hrát basketbal na vozíčku, chodit poslepu rovně i po schodech, dokonce jsme si mohli vyzkoušet jízdu na sledge hokejových saních, které byly mírně upraveny, aby mohly normálně jezdit i na suchu. Ačkoliv jsem člověk, který aktivně sportuje, tak vám řeknu, že jízda na takových saních není jen tak. Nejobtížnější bylo se odrážet malými hokejkami od země. Myslím si, že jsem nebyl jediný, který se zapotil.
Druhou hodinu následovala beseda s paralympionikem Tomášem Kvochem, který je člen sledge hokejové reprezentace České republiky. Je to účastník dvou paralympiád a s para hokejem procestoval spoustu zemí světa. Na začátek nám vysvětil pravidla para hokeje, která jsou možná překvapivě stejná jako v normálním hokeji. Věděli jste, že dokonce i v tomto hokeji se pravidelně dějí bitky? Já byl tedy velmi překvapen. Dále vyprávěl o trénincích. Trénují a dřou už od prosince třikrát v týdnu vždy třikrát denně. Zajímavou informací bylo, proč je konkurence tak silná. V USA mají na výběr z 2000-3000 hráčů, zatímco v České republice je hráčů jen 60-80. Kromě hokeje hraje pan Kvoch dokonce i tenis, ping pong nebo jezdí na handbiku, což je kolo předělané na ruční pohon. Potom nám vyprávěl různé příběhy už z života na vozíčku, kdy jel z Pardubic do Plzně na vozíčku a spal pod širákem, nebo když vyšel Sněžku dvakrát v životě po rukou.
Tento člověk je neuvěřitelně zajímavý a stojí za to se o něm dozvědět více, proto jsem se rozhodl udělat s Tomášek Kvochem rozhovor, který určitě bude stát za přečtení. Fotky z této akce jsou zveřejněny ve školní fotogalerii, do které vám doporučuji se podívat. Na závěr bych Vás všechny rád pozval do Ostravar Arény, kde bude od 27. dubna do 4. května 2019 bojovat český tým o nejvyšší příčky z mistrovství světa v para hokeji a budou potřebovat naši podporu.
JAN GOJ, 9. B
více  Zavřít popis alba 
  • 22.3.2019
  • 183 zobrazení
  • 0
datavideomedia
Pražský maraton 2017 – v pořadí můj 18 v Praze…. .
Oficiální čas : 3:30:21, reálný čas: 3:30:20, čas reálný bez zastavování : 3:27:26
Tak jak závod probíhal a jaké byly přípravy ?
No…. .Tento rok je ještě více specifičtější, než obvykle…. .Vším možným, co mě potkalo . Jak v osobním životě , tak i v běžeckém… .
Ale teď hlavně k tomu běžeckému ?… . Všichni víme, že maraton je velmi těžký závod a neodpouští Ti nic… .Když nemáš naběháno , ani tam nechoď. Okamžitě uvidíš , jak Tě ztrestá…. . Je to jako Tvoje zrcadlo – ZA NIC NIKDY NEOČEKÁVEJ DOBRÉ VÝSLEDKY KDYŽ MU NIC NEODEVZDÁŠ !
Od začátku nového roku jsem až do května naběhal všeho všudy 289 km…. .OPAKUJI – NABĚHAL JSEM 289 km … . Prostě tragédie ….. .Spíš místo tréninků běhu jsem se snažil hlavně věnovat svému synovi, jezdit s ním na hory, za jeho sporty a zájmy, přiblížit se mu , sdílet s ním jeho život- neb si myslím , že máme jen pár okamžiků, chvil v životě, kdy si můžeme naše děti užít… Život je moc krátký na to, abychom něco odkládali, jen kvůli své pohodě, lenosti , zájmům… .
Čím více se blížil termín maratonu, tím více jsem se toho obával… . Jak obstojím, zda vůbec, a v jakém stavu… . Dá se říci, že jsem pouze běžel všeho všudy 1 půlmaraton (+ s Ájou jsme běželi jednou hezký 17km výběh)+ 3 závody na 10km a to bylo vše… . Pouze jen v posledním měsíci jsem se byl několikrát proběhnout okolo Krčského lesa , „dal jsem si“ jednu desítku a duatlon a to bylo všechno… .
Poslední dva týdny před závodem mě navíc postihli osobní nepříjemnosti, které jsem musel řešit a bohužel mi nedávali ani mnoho klidu ve spaní , ani přes den… .
Dvě noci před maratonem jsem spal 6 hodin (navíc v sobotu ráno jsem si šel zaběhnout Dvě míle s úsměvem a hlavně doufat , že Enrico přijde na tyto závody a podpořit ho v jeho závodu)… . Den jsem strávil na Expu a pak několik krátkých chvil s někým moc mi blízkým. Nicméně jsem se nestačil ani pořádně najíst od snídaně a den před závodem jsem vlastně pořádné jídlo měl až v půl deváté večer – kuřecí medailonky/domácí hranolky/ grilovanou zeleninu… .na noc a před maratonem „opravdu dobrá volba“ – ale jít spát bez jídla mě přišla hloupost … . Navíc mě hodně rozrušili dané osobní problémy , které mě trápí ….. . Šel jsem spát v 23:30 a…. probudil se 1:30 – i ve spaní jsem na to myslel (však to někteří určitě znáte)…a usnul zase až v 2:45… .
Budíček – 7:03 hod.
Nezapomeň na to Fialo, že máš od 8:00 hod focení s PIM King u Koruny na Vclaváku a v 8:15 hod. s Báječnými ženy v běhu !!!! Tzn. vyjíždět z domova v cca 7:20 a nechat auto na I.P.Pavlova- a zbytek – cca 1,5 km dojít – na pohodu – užít si pohodu jarního nedělního rána, jak Praha vstává… .
No – vyjel jsem 7:33- takže pozdě- uháněl jsem ku centru . V 7:45hod vystupuji z auta a metelím na Václavák- procházka se mění na slušnou rozcvičku/ běh s dvěma batohy…. .
Přicházím včas a potkávám spoustu známých : Zuzanu Hofovou, Petra Vltavského, Tondu Růžičku a další a další, ale.. jde se fotit !
Po focení s Pim King přicházím k již už téměř kompletní sestavě „Báječných žen v běhu“ – hle ! Uvědomuji si, že jsem si vlastně nenapsal čas na kolik poběžím… . Koukám na časy mezi 3:20 a 4:00- a jen tak z hecu si napsal na levou ruku časy na 3:30- OSOBNĚ JSEM V TO NEVĚŘIL, SPÍŠ JSEM SI V DUCHU ŘÍKAL, ŽE BĚHEM BĚHU BUDU PŘEMÝŠLET O TOM , JAKOU ZTRÁTU MÁM NA TENTO ČAS… . ?
Po focení s děvčaty , které byly vedeny Karolínou Jeníkovou jsem zamířil do šaten. Zde jsem potkal několik svých známých , především však Pavla Fridricha , který chtěl běžet pod 3:00 hod.(výsledný čas má myslím 2:58 a gratuluji !! ?). Člověk si tak v duchu vzpomene, jak jsem se poznali , chlapec ( neb je o dost mladší než já začal běhat před cca 7-8 lety , byl horší než já a postupně se zlepšoval a zlepšoval- svůj trénink na maraton nyní dovršil několika měsíčním pobytem v Keni s Davidem Vašem). Prostě – připadal jsem si, že na takový závod už ani nepatřím, neb všichni běhají již lépe a já stárnu … .
Nevyspalý, se žaludkem naplněným jedním jablkem a banánem jsem vyrazil na start… . Do svého sektoru B, určenými pro Gold PIM Kingy. Cestou jsem potkal Michala Živného a dovedl jsem ho…do sektoru A. Takže jsem se spolu s ním dostal do sektiru s Kenani, Vítkem Pavlištou a dalšími borci… . Byl tam mimo jiné František Večeřa , starší pán , který běžel snad všechny ročníky PIMu.
START !
Vyrážím sekundu po startu za zvuku Smetanovy Vltavy do ranní Prahy . Je spíš zima , sluníčko je zatáhlé… . Bez ideje , nápadu , kolik vlastně chci běžet , ale s cílem DOBĚHNOUT . A zkusit doběhnout se ctí a v pohodě . První kilometr 4:35 , další dva obdobně , přitom se mi běží pěkně , uvolněně, přebíhám Karlův Most , diváci tleskají, na konci mostu si snažím nezlomit nohu o bednění na zemi- to víte , my šikulové musíme dávat pořád pozor ? .
U Úřadu vlády slyším, jak na mě někdo volá: „Enrico přidej , super ! “- a on to pod mostem fandí s vlaječkou ( byla to vlaječka ??) Jirka Homoláč ? ( později zjišťuji, že vedle něj stála i Marika ;-) ).
Moc mi to pomáhá- cokoliv , co Vás vyžene z té letargie běhu Vám hrozně pomůže, nabudí.. ..
5 km- 23:19
10km – mezičas 46:54
Na 7 km mě předbíhá Mirek Tiouška a irka Fix (vodiči na 3:15) – trochu spolu polaškujeme.. .
Začínám přemýšlet o tom ,že jsem (oproti svým zvyklostem ještě nebyl na záchodě.. ? No uvidím , není to nutný… . Uvědomuji si, že vlastně od startu běžím skoro pořád blízko jedné mladé paní – jednou předběhne ona mne , jednou já jí… U Národního divadla se spolu začneme bavit, jmenuje se Martina a běží první maraton… .Že by ráda na 3:30… . Hmmm…asi bude dobrá ?… .
15km- 1:11:14
Zezadu mě dobíhá Víťas Meloun ?… . Hmm, asi už začnu mít problémy…ale mě se běží pořád docela době ! Časově to vychází stále na cca 4:45- max 4:50. Nicméně dle času a napsaných „harmonogramů“, jsem stále v „plusu“ přes pět minut na čas 3:30 – no to je super !
20km-1:35:38
U zastávky najednou vidím kamaráda ze základky Petra Havlíka s dětmi , kousek se mnou běží , ptá se mě jak je , trak spolu chvilenku mluvíme, ale běžím dál… .
21,095km – půlmaraton- 1:40:53
Tak jsme v polovině … . Stále se snažím nemyslet na to, že mě čeká ještě polovina trasy, ještě jeden půlmaraton . Potkávám a zdraví Martina Beníčka- pronese par vtipných skazek , ale jdu dál.. ? .Na každé občerstvovačce pořádně doplňuji vodu, ionty, pomeranče, občas banán. A všude používám houbičky . U Dvorců začíná foukat totiž i vítr a trošku se oteplilo…. . Na 23km (opět se dobíháme s Martinou) si řeknu – jo – tady by to šlo ?, odbíhám k plotu… .
Nemyslím na závod, myslím na svůj další život na mé nejbližší: malou a tmavovlasou lásku, co asi dělá ???
25km- 2:00:23
Běží se překvapivě dobře, protahuji si ruce, tempo držím…. .Ale za chvilku tady máme Strakonickou …a tu fakt nemám rád- je to jednotvárná ulice a navíc …hroooozně dlouhá… .
Na 28km ale už začínám cítit nohy a hlavně – začínám si uvědomovat , že mám za sebou 2/3 martonu a poslední ….ALE NEJTĚŽŠŠÍ ..MĚ TEPRVE ČEKÁ… .
30km- 2:25:28
Stále mám časový náskok a vypadá to n čas 3:25. Nicméně- velmi jemně zpomaluji …. . Běžím už na cca 4:56-5:10. Ale snažím se nemyslet na to, že bych zastavil, odpočinul si. Na to že bych vzdal ale ani nepomyslím… .
Víte vnitřně cítím, jak mě ten maraton vlastně „vychovává“ . Nebát se řešit problémy, umět je překonávat- jak v osobním tak v normálním životě… . Snažit se být na sebe tvrdý nepo…se z každého problému.. . Dokázat si stát za svým , když mám pravdu , nebo ustoupit , když zjistím , že ta pravda je na druhé straně… . A u maratonu to platí obzvlášť – nic není zadarmo, vše si musíš zasloužit…. .
Vidíš jak běžci jdou už do chůze , odpočívají , zastavují …. Někdo se i protahuje… . ZASTAVIT ??? NE !!!
Na každé občerstvovačce si houbičkou vystříkám studenou vodu na levou achillovku, která pobolívá… . Ale vždy se ihned dám do pohybu… . A běžím… .Tvoje vnímání se Ti zúžuje na několik věcí , která Tvá mysl vyhodnotila jako nejdůležitější: běh , běh , nemyslet na bolest a Tvoje nejbližší lásky, které Ti tak chybí … . A nejsou ani v cíli .. Ta je mi to líto….. Ale už je brzy uvidím..uslyším… .To vše Tě žene do cíle… . Běž, běž,.. běž.
Probíhám již podruhé okolo Karlova mostu a vidím první sanitku, kolabujícího běžce.. . Ale Ty běžíš, a chceš běžet … .
35km- 2:51:58
Potkávám Zbyňka Schneidera, který vždycky fandí v Jateční ulici. Přemýšlím o tom , zda jsem schopen doběhnout do těch 3:30- Zpomalil jsem, ne moc (hlavně díky těm zastávkám na občerstvovačce) na 5:10, mám ale stále k dobru 4 minuty … .
Nejhorší bude úsek na Invalidovně a Husákovo ticho…. . Nezastavit , nepřejít do chůze !
40km-3:19:17
Zastavil, nepřešel do chůze – pouze jsem se v klidu napil , ochladil… . Hodně lidí už nemůže, přechází do chůze … . Poslední kilometry jsou vždy nejtěžší…. . Nicméně lidi moc fandí, i když např. na Invalidovně pořádně foukalo… . Mává na mě Jakub Poddaný, moc díky za povzbuzení !
Poslední kilometr potkávám pár známých ze závodů. Někdo je už tak unavený, že si sám povídá pro sebe, přesvědčuje se sám do běhu .
U nemocnice na Františku na mě volá Jiří Flaks , fandí seč může…MOC DĚKUJI I ZA FOTKU !
Pařížská- posledních 400m . Spousta diváků , vnímáš cíl, vzpomínáš na svoje blízké, chce se Ti dojetím brečet, slzíš… .
CÍL: 3:30:20 ( ČISTÝ ČAS 3:27:26)
Posledních 100m vidím , že to nebude pod 3:30, ale velmi těsňounce nad… . No co … . I tak skvělé… .
Za cílem se opřu o svodidla, a těžce odpočívám… . Mám radost , že jsem tady.
Přebírám medaili, hurá do zázemí , kde se potkávám s Ivem Procházkou ( během posledních tří týdnů běžel maraton v Bostonu , minulý týden v Londýně a nyní Praha : 3:04 !!! ).
Jdeme spolu do sprch (jak je to příjemné !) a posléze na masáž, kde si romluvíme o závodu.. .
A už slyším v telefonu milý hlas, a ač unaven, je mi hned lépe. .. .

A pro Vás všechny jen vzkaz:
NEVZDÁVEJTE SE PŘED NEŘEŠITELNÝM PROBLÉMEM, ZKUSTE JEJ ŘEŠIT , BOJOVAT S NÍM A ONO VŠECHN PŮJDE ! A I KDYŽ NE TŘEBAS HNED TAK VĚŘTE ŽE I MALÝ POKROK JE POKROK !
více  Zavřít popis alba 
  • květen 2017
  • 157 zobrazení
  • 0
pavel2015
Poprvé ...

I se čtyřmi křížky na krku může být něco poprvé v životě. Coby dítko školou povinné jsem se v přírodovědě učil o Boubínském pralesu. Z Moravy se to jevilo jako daleký, nedostižný sen, který zůstal uložen desítky let hluboko v paměti. Z té jej vytáhla skutečnost, že původní plán na víkend plný tance noblesy a elegance se změnil na stát se může cokoliv. Ještě v pondělí svítila naděje alespoň na dva taneční dny ze čtyř. Zhasla další den kdy tanečnici na parkovišti nabořili auto. Ze Sněžky jsem se odhlásil a tak na řadu přišlo hledání jiné turistiky. Stále mě lákala Šumava maje nasledovaný seriál Police Modrava. Úvodní scenérie horizontu mě uchvátila natolik, že jsem se pídil po zajímavé turistice v tamních končinách. Prvně mi do oka padl kopec Kleť a hvězdárna, ale když jsem "zavadil" o Boubín s rozhlednou, bylo rozhodnuto. Auto z domova dopravené na tanec se šiklo, protože doprava tam je bez přesedání, ale zpět je to katastrofa. Na výpravě plnění dětských přání mě doprovodila Danka. Skvěle. Počasí vyšlo báječně a nebylo horko. Ve výšce 1300 m n.m. bylo prima frišno. Původně jsem si myslel, že napochoduji do pralesa kam to regulatorní pravidla dovolí, nacvakám fotky a zase půjdu. Dřevěný plot protáhl můj obličej a tak přišlo na řadu obcházení daného prostoru po naučné stezce. V tomto případě platí více je lépe. S Dankou jsme užívali báječný čas povídáním a zkoumáním všeho možného. Je špica mít na výpravě přírodovědně založeného člověka.

Cestou jsme potkali málo lidí a dvojici starších paní doprovázel nádherný motýl. Vyšli mi vstříc maje možnost fotit krásného neposedu. Na rozhledně se Danka překonala a vystoupala do její třetiny. Nahoře mě cvakla ochotná slečna a mladý borec s profi výbavou měnil skla na zrcadle a nasadil i polarizák, který já mám na digi permanentně. Ještě několik let a úchvatné výhledy začnou na části výhledu blokovat jehličnany. Při cestě z rozhledny jsme prošli pidikrajem pidikamenných pyramid kde jsme potkali dvě žabky (slečny cca 16-17 let). Jedna z nich nás ráda fotila podle toho jak jsem si to navymýšlel. U nich mě odhad nezklamal a obě svorně prohlašovaly, že se nerady fotí a už vůbec ne současně. Narážejíce na tento neduh desítky let jsem jim krátce, ale výstižně vysvětlil jak se věci mají s odstupem let. Jedna z nich hnedle na druhou (asi sestru?) dodala:"Pamatuješ jak jsme před měsícem hledali svoji společnou fotku? Marně!" Načež holky zapózovaly v kamenné záplavě a já pořídil jejich zrcadlem několik snímků. Nadšení doprovázené širokým úsměvem potvrdil, že jeden se fakt povedl. Suma sumárum to bylo prima zpestření dne za spokojenosti všech zúčastněných. Jestli dané fotky ocení jejich kluci netuším, ale příbuzenstvo včetně rodičů a hlavně prarodičů to dozajista uvítají.

Kdo projde kolem Boubínského pralesa svižným krokem, může naznat, že nic moc. Kdo objevuje a kochá se, je nadšen. Pro nás platilo "B je správně" a hodiny plynuly jako voda v nesčetných potůčcích. S koncem naučné stezky se den chýlil ke konci. Před námi byla ale ještě celá zpáteční cesta. Po třetí zatáčce vpravo kdy se prudké stoupání změnilo v ještě prudší jsem vybuchl smíchy, že to už fakt přestává být vtipný. Culící se Danka jen přidala do kroku a valili jsme dál. Hlad se změnil v ukrutný a vidina žvance nás "hrnula" do sebevětšího krpálu. Téma hovoru se točilo kolem tataráku, řízanu, či mému oblíbenému dietnímu jídlu - kachně se zelím a knedlí. Závěrečná stoupání po široké lesní cestě nás odměnila posledními, kochacími výhledy do kraje s varhánkovatým horizontem pln kopečků. Jeden pohled zvítězil. Dole v údolí byl vidět hotel Kristián - cíl cesty s vidinou mňamky. Trefili jsme se do večeře ubytovaných hostů, ale místo k sezení stále bylo. Šéf/hostinský kroužil několikrát okolo nás (ubytovaní měli přednost) až nakonec přišla naše objednávka. Příjemné překvápko bylo, že jídlo bylo takřka v cuku letu. Šéf s tabletem ani nemusel do blízké kuchyně, vše zajišťovala elektronika a bezdrátová komunikace. Dvojici kmitajících číšníků doplňovaly dvě pěkné slečny. Všichni včetně šéfa přelétali jak včelky od jednoho stolu ke druhému zajišťující potřeby hostů. Zde jsem se poprvé setkal se sklenicí mající dvojité stěny a kulaté dno - viz foto na rajčeti. V zimě výhoda, v létě čaj nestihl schládnout ani po spořádání 1/4 kačeny. Jídlo vynikající vřele doporučuji. Nočním, zrychleným přesunem do hlavního města zbývala hoďka do zavření metra.

Co na závěr? Seznam přání je kratší o další položku neuvěřitelně kouzelným způsobem. :-) Děkuji Dance za super společnost.

P.S.
Film a seriál zmíněný během putování:
https://www.csfd.cz/film/355147-divocina/prehled/

https://www.csfd.cz/film/221183-jmenuju-se-earl/prehled
více  Zavřít popis alba 
  • 30.7.2017
  • 52 zobrazení
  • 0
hazena-horka
MINIHÁZENKÁŘSKÝ TURNAJ PLAYMINIHANDBALL STUPAVA 2019

Sezóna minižactva je pomalu u konce, a tak se snažíme dětem za odměnu zpestřit celý házenkářský rok super turnaji s možností si užít i pěkné doplňkové zážitky. Tentokrát jsme naše sportovce přihlásili v období 16.-19.5.2019 na největší turnaj na Slovensku - Playminihandball Stupava. Ale, aby naši miláčci nehráli jen házenou, tak jsme jim zpestřili začátek turnaje účastí na MS v hokeji, které se konalo na Slovensku a odehrávalo se v Bratislavě a v Košicích. V prvním zmíněném městě jsme se všemi byli ve Fan zóně, kde bylo plno her pro malé i dospělé, občerstvení, dárkové a reklamní stánky, ale hlavně velká projekce daného utkání toho večera…ČR-Lotyšsko. Takže bylo o vše postarané…zážitky, hry a fandění našim hokejistům. Bohužel jsme pro nedostatek času mohli být jen na první třetinu. Při odjezdu jsme sice prohrávali 0:2, ale než jsme dojeli do místa ubytování na škole u sportovní haly ve Stupavě, tak jsme vyrovnali a nakonec celé utkání vyhráli.
Po příjezdu jsme se rychle přesunuli do hajan, abychom byly připraveni na druhý den, kdy začal turnaj v miniházené.
Ve skupině jsme měli velká jména házenkářských družstev…slovenskou Šaľu, Bojnice, ŠKP Bratislava A, Senec, Tatran Stupava a český klub Kuřim, hrací doba byla 1x12min., vyloučený na 1minutu.

První den – 17.5.2019
TJ Sokol Horka nad Moravou – HKM Šaľa B /SK/ 18:9
Soupeř byl velmi houževnatý a nebylo to nic lehkého tohoto soupeře zdolat. Ale naší vytrvalou bojovností a cílem, že chceme zvítězit, jsme soupeře porazili. Bohužel jsme dělali mnoho chyb v obraně křídel, ale nakonec jsme vše zvládli. První dva body v tabulce !!!

TJ Sokol Horka nad Moravou – SK Kuřim /SK/ 17:4
V druhém utkání jsme nastoupili proti jedinému českému zástupci v základní skupině týmu SK Kuřim. Soupeř byl velmi dobrý, a tak naše šance byly menší, ale šli jsme do utkání s cílem udělat maximum a nezklamat. Měli velmi dobré dva hráče, kteří tvořili hru. A toho největšího , výškově jako náš trenér Němec, si vzal na starost náš chroustek tělem, ale bojovník srdcem Šimon Skřivánek. Neskutečné 4sec. trvalo od začátku utkání, kdy ho v rámci pravidel odzbrojil od míče a tím, jak byl vysoký měl velký problém s tělem a po upadnutí si poranil dva prsty na ruce a byl střídán. Toto byl důležitý okamžik, který měl vliv na utkání. Hráč se sice po chvíli vrátil na plochu, ale už nebyl tak nebezpečný a pro nás tak ubylo trochu práce v obraně a měli jsme možnost se na hřišti v útoku brankově i pozičně prosazovat.…..To, co se událo během 6 minut bylo jako z pohádky…Herní přístup všech hráčů byl nade vše, co jsme si mysleli. Takový fofr v útoku a jistoty v obraně a v brance…no paráda. Trenéři protivníka po 8 minutách vzdali snahu zápas zvrátit….výhra 17:4 byla neskutečná a všichni zasloužili absolutorium !!!! Další dva body v tabulce…jdeme na průběžné první místo v tabulce.

TJ Sokol Horka nad Moravou – ŠKP Bratislava A /SK/ 20:8
K dalšímu, a to předposlednímu utkání pátečního dne, jsme nastoupili proti družstvu, které je svým jménem na předních příčkách slovenské házené. My jsme se, ale nezalekli a do soupeře se zakousli hned od začátku a s postupem času si udělali takový náskok, který jsme už nepustili a zvítězili jednoznačným rozdílem třídy. Poděkování si zaslouží úplně všichni…skvělá a krásná podívaná, kterou předvedla zelená lavina. Opět dva body za výhru a potvrzení prvního místa v tabulce.

TJ Sokol Horka nad Moravou – Šport Club Senec /SK/ 12:0
Tento zápas jsme vyhráli kontumačně z důvodu, že trenérka soupeře nemohla být s družstvem přítomna, kvůli svému zápasu, kde hrála jako aktivní hráčka ve slovenské extralize. Po domluvě a bohužel, kdy se nenašel náhradní hrací čas, se vzdala a utkání bylo kontumováno v náš prospěch. Další dva body, potvrzení naší neporazitelnosti a upevnění 1 příčky v tabulce po prvním dnu.
Horka jede !!!

Po takhle úspěšném dni jsme s hráči oslavili večer a připravili se tak na druhý hrací den.
Hráli jsme až před polednem, a tak jsme všem prodloužili večerku…zasloužili si to a udělali si volno dle svých dětských plánů. Na turnajích jsou vždy bezproblémoví, že si to vše zaslouží.

Druhý den – 18.5.2019

Ráno po snídani, která byla velmi bohatá až nebezpečná pro přejídání všeho možného /cereální lupínky, mléko, čaj, sýr, salám, pizza, vajíčka se slaninou, vajíčko na tvrdo, topinky, lívanečky, zeleninový salám, marmeláda, nutela, máslo….luxusní snídaně!!!/, jsme nastoupili proti pozdějšímu finalistovi družstvu Kúpele Bojnice.

TJ Sokol Horka nad Moravou – Kúpele Bojnice 12:12
Tento klub ve všech mládežnických kategoriích patří ke špičce házené na Slovensku. Soupeř měl velmi dobré hráče a na nás se určitě připravoval. Jako jediné družstvo jsme měli velmi dobrou osobní obranu, a tak soupeři hráli na jistotu a jejich zasunutá obrana se stala jako základní kámen pro jejich úspěšné bodování. Celé utkání jsme hráli vyrovnanou hru a rozhodly poslední vteřiny. Po našem zákroku skvěle chytajícího brankáře, jsme se dostali do útoku a úspěšně zakončili…vedli jsme 12:11. V následné obraně jsme opět uspěli a šli do útoku a chtěli potvrdit naše vedení. Bohužel, jsme po střele z křídla branku netrefili a rychle se na posledních 5 vteřin vraceli do obrany. Co bylo v posledních 3 vteřinách, bylo neskutečné a velmi smutné…Brankář rychle rozehrál a hráč přes celé hřiště trefil levý dolní roh naší branky. Konečná remíza byla spravedlivá, ale smutná. Další body do tabulky a stále první místo.

TJ Sokol Horka nad Moravou – HC Tatran Stupava C /SK/ 17:9
Poslední utkání druhého dne jsme sehráli proti domácímu týmu. Tento zápas byl velmi důležitý pro nadcházející postup do dalších finálových bojů. Zápas jsme s přehledem vyhráli, ale čekali jsme na zbylé dvě utkání našeho protivníka z Bojnic, protože jsme měli stejný počet bodů, a tak rozhodovalo skóre ze všech zápasů z celého turnaje. My jsme měli, ale víc nastřílených branek, a tak jsme mohli oslavovat konečné umístění v základní části…1. místo bylo skvělé a nikdo nečekal, že to tak zvládneme.

Třetí den – 19.5.2019

TJ Sokol Horka nad Moravou – HK Sporta Hlohovec /SK/ 11:12
Velmi důležitý souboj jsme bohužel o jednu branku prohráli….na soupeře jsme měli sílu, ale bohužel ještě svou nevyzrálostí, která přijde časem, nám zavřela dvířka před vytouženým bojem o medaile. To se v životě stává, ale právě takové situace a chvilky jsou pro hráče potřebné, aby se posunuli vpřed a
zesílili i psychicky v těchto okamžicích. Po zápase bylo mnoho slz, ale to nás i přes zklamání těší, protože víme, že hráči hrají srdcem a bojovností chtějí vítězit. Zasloužená pochvala i přes prohru !!!

TJ Sokol Horka nad Moravou – TJ Sokol Kostelec na Hané 15:6
Našeho odvěkého rivala z Kostelce na Hané jsme k větším kouskům nepustili a zaslouženě vyhráli.
Po této výhře jsme se posunuli opět zase vpřed lepšímu umístění, a tím bylo nejhůře 6. místo.

TJ Sokol Horka nad Moravou – RK Vučici A /CRO/ 12:8
V tomto posledním utkání o 5.-6.místo z 28 družstev jsme svedli boj proti chorvatskému družstvu RK Vučici A. Po výborném výkonu zlepšujícím se s narůstajícím časem jsme soupeře porazili 12:8. Všichni hráči zaslouží absolutorium za odvedenou práci v celém utkání. V situaci, kdy jsme v první třetině zápasu prohrávali již o 2 branky, tak nikdo nechtěl pomyslet, že prohrajeme a snaha v obraně po celém hřišti a chuť se prosadit v útoku a skórovat byla fantastická. Zápas jsme otočili a z posledních sil si mohli vychutnat krásný pocit vítězství nad vždy velmi skvělými chorvatskými házenkáři a vítězným kolečkem si užili vše jako bychom byli vítězi turnaje. Nádherný zápas s třešničkou na konci….naše 5.místo už nám nikdo nevezme….prostě jsme dobří !!!

Neskutečný turnaj o bojovnosti, srdci, kamarádství a správné party....GRATULACE NEJVĚTŠÍ!!!!!!!!

Úspěšné vystoupení našich dravců v zelených barvách. Děkujeme všem za na největším turnaji na Slovensku Playminihandball Stupava 2019. Předvedli jsme neskutečné zápasy a soupeřům ukázali naše kvality a bojovnou hru.... Bylo to pozitivní vystoupení našeho družstva a reklama našemu hanáckému klubu TJ Sokol Horka nad Moravou.

NEJLEPŠÍ HRÁČ TURNAJE Z CCA. 200 HRÁČŮ: SKŘIVÁNEK ŠIMON

STŘELCI NA TURNAJI: 2. MÍSTO 50 branek SPÁČIL VÁCLAV; 3. MÍSTO 48 branek SKŘIVÁNEK ŠIMON

NESKUTEČNÉ..... JSME NA NĚ PYŠNÍ A HRDÍ!!

A poslední poděkování patří trenérům za to, že absolvovali s hráči dalekou cestu a vše co s tím souvisí, aby hráči měli plno zážitků, zkušeností a vzpomínali na super turnaj s radostí, a také rodičům kteří nám na turnaji pomáhali se vším a za to jim moc děkujeme a jsme moc rádi, že tu byli... Ruslerová Jana, Květa Dokoupilová, Radek Dokoupil a fandíci Jiri Skřivánek a Tomáš Hanáček.

Výsledky:
TJ Sokol Horka nad Moravou – HKM Šaľa B /SK/ 18:9
TJ Sokol Horka nad Moravou – SK Kuřim /SK/ 17:4
TJ Sokol Horka nad Moravou – ŠKP Bratislava A /SK/ 20:8
TJ Sokol Horka nad Moravou – Šport Club Senec /SK/ 12:0
TJ Sokol Horka nad Moravou – Kůpele Bojnice 12:12
TJ Sokol Horka nad Moravou – HC Tatran Stupava C /SK/ 17:9

1. místo ve skupině TJ Sokol Horka nad Moravou 96:42 5-1-0 +54
Postup do skupiny o 1.-8. místo
Osmifinále: TJ Sokol Horka nad Moravou – HK Sporta Hlohovec /SK/ 11:12
o 5.-8.místo TJ Sokol Horka nad Moravou – TJ Sokol Kostelec na Hané 15:6
TJ Sokol Horka nad Moravou – RK Vučici A /CRO/ 12:8
Konečné pořadí:
1.místo HKM ŠAĽA A
2.místo HK KÚPELE BOJNICE
3.místo HÁZENÁ VELKÁ BYSTŘICE
4.místo SPORTA HLOHOVEC B
5.místo TJ SOKOL HORKA NAD MORAVOU 7 – 1 – 1 134:68 +66


Hráči/branky/: Spáčil Václav 51, Skřivánek Šimon 45, Hrachovinová Sára 8, Hanáček Matěj 8, Vánský Radim 6, Sobek Tomáš 3, Jenš David 1, Šrot Sebastián, Drozd Jakub
Brankáři/branky, úspěšnost/: Dokoupil Milan 1/50%, Rusler Martin 0/45%,
Trenéři: Němec Petr, Hrachovinová Andrea
Fanoušci/rodiče: Květoslava Dokoupilová, Radek Dokoupil, Ruslerová Jana, Hanáček Tomáš, Skřivánek Jiří
více  Zavřít popis alba 
  • minulý týden
  • 48 zobrazení
  • 0
yao
V pátek 1. dubna 2016 se žáci 4. ročníku zúčastnili mezinárodně konané akce Noc s Andersenem 2016 k podpoře dětského čtení. Již 16. ročník společné pohádkové Noci s Andersenem probíhal na mnoha místech Čech, Moravy, Slovenska, Polska, Slovinska, Ukrajiny. Měli jsme velkou radost, když nás paní Dana Bártková z Městské knihovny oslovila, abychom se pohádkové noci zúčastnili. Od té chvíle se děti velice těšily a nemohly se dočkat, až bude pátek 1. dubna. Ani je nenapadlo, že by to mohl být apríl. Tématem letošního pohádkového nocování bylo 180. výročí napsání pohádky Malá mořská víla. Navíc si děti mohly u snídaně ráno 2. dubna připomenout výročí narození dánského pohádkáře Hanse Christiana Andersena, jehož pohádky dávají křídla mnoha generacím dětí.
Noc je plná překvapení, čtení je naše potěšení.
Karolinka je náš domov, od učení máme pohov,
s knížkou se dnes zabavíme a s Andersenem přespíme.
Konečně nastal den D. Děti se sešly vybavené spacáky, polštářky a plyšáky, karimatkami a něčím dobrým od maminky ve čtyři hodiny u školy, aby mohly v noci naslouchat čtení pohádek a zažít tolik očekávané dobrodružství. Hned na začátku je potěšilo milé překvapení, že si spolu s nimi přišla užít pohádkovou noc i paní starostka Marie Chovanečková. Děti si daly svou výbavu do třídy, kde spaly a vyšly plné očekávání vstříc připravenému programu. Nejdříve jsme navštívili Ranč na Paluchu, kde se dozvěděly mnoho zajímavého o koních a westernu, moc se jim líbilo, že mohly koně krmit a samozřejmě je hladily a hladily… Po návratu do školy si připravily svá místečka na spaní a následovala společná příprava zasloužené večeře. Chvílemi se tousty nestačily „vyrábět“, tak všem chutnalo! Po večeři za námi přišla paní Pavla Dujková se psím kamarádem Benžim, který je speciálně vedený a cvičený pro metodu léčby nemocných, starých, handicapovaných lidí/dětí (canisterapie). S Benžim se dětem moc líbilo, a tak se toto setkání protáhlo až do pozdních hodin. Plni očekávání jsme se uhnízdili u petrolejové lampy kolem paní knihovnice a společně s ní jsme si četli a dozvěděli se spoustu zajímavostí o H. CH. Andersenovi, děti odpovídaly také na předem připravené otázky. Dalším bodem programu byla tolik očekávaná stezka odvahy. Děti mile překvapily, jak byly statečné a taky ukázněné. Tak se jim to „bání se“ líbilo, že za odměnu mohly jít ještě další trasu. Na závěr jsme se společně dívali na očekávaný film Nekonečný příběh. Hodně statečných se dívalo až do konce…a pak už následovalo opravdu velmi pozdní d o b r o u n o c!
Všichni jsme si pohádkovou noc moc užili a bylo nám spolu super! Snad někdy příště… Děkujeme za hezkou organizaci paní knihovnici Danielce a paní starostce Marušce, že se k nám přidala a zajistila nám výborné frgály na snídani. Díky patří i maminkám, že nám také přidaly něco dobrého na zub. Děti byly moc spokojené a to je naše největší odměna.
Na závěr bychom chtěli poděkovat všem, kteří se akce zúčastnili. Paní učitelce Evičce Orságové, panu řediteli Petru Šrámkovi, který nám dal k dispozici prostory ve škole, paní starostce Chovanečkové a Městskému úřadu Karolinka za finanční podporu. Těšíme se na příští rok, další Noc s Andersenem se uskuteční 31. března 2017!
Fotogalerie z akce bude umístěna na webových stránkách základní školy www.zskarolinka.cz, naší knihovny www.karolinka.knihovna./info, a města www.karolinka.cz

Eva Orságová, Daniela Bártková

Naše noc s Andersenem
Matěj Čírtek: Mně se líbilo, když do místnosti přišla paní s Benžim. Líbilo se mi, když jsme byli na ranči. Taky bylo dobré, když paní učitelka dělala tousty.
Barunka Lexová: Spaní ve škole se mi moc líbilo a bylo zábavné. Nejvís se mi líbila stezka odvahy. Noc s Andersenem byla velmi poučná a dozvěděla jsem se něco víc o panu Andersenovi. Líbila se mi i pohádka Malá mořská víla.
Natálka Starová: Pohádková noc se mi hodně líbila. Dozvěděla jsem se o H. Ch. Andersenovi něco nového. Líbí se mi jeho pohádky, třeba Malá mořská víla, Sněhová královna, Holčička se sirkami a Ošklivé kachňátko. Mám jeho knihu i doma.
Klárka Václavíková: Společná akce Noc s Andersenem se mně opravdu moc líbila. Příjemným zpestřením byl i pejsek Benži, který nám ukázal, co se všechno naučil. Napínavá byla taky noční stezka odvahy. Velice ráda bych si někdy podobnou akci zase zopakovala, určitě máme všichni na co vzpomínat.
Jirka Paška: V pátek 1. 4. se naše třída zúčastnila akce Noc s Andersenem. Program mě velmi zaujal, a proto jsem očekával velké dobrodružství. Hned po zahájení jsme se vydali se spolužáky a s paní učitelkou, paní knihovnicí a paní starostkou na nedaleký Ranč Pod Paluchem. Tam jsme poznali, jak se provádí drezura koní. Po večeři následovalo představení se psem Benžim, který pomáhá zdravotně postiženým lidem. Pak nás čekalo zajímavé čtení a rozhovor s panem Andersenem. V noci jsme podstoupili stezku odvahy, při které jsem se i trochu bál. V 6:00 ráno nás probudil poplach, a to byla asi nejméně očekávaná tečka naší akce. Poplach byl zakončen rozcvičkou v tělocvičně. Byl to večer plný zábavy a legrace, ale také jsme se dozvěděli něco nového.
Všem ostatním dětem se pohádková noc také velice líbila. Zajímavá pro ně byla návštěva paní Pavly Dujkové s pejskem Benžim. Další věc, která děti zaujala, byl rozhovor s panem Andersenem, do kterého se s nadšením zapojily. K našemu překvapení děti pozorně poslouchaly a měly zájem dovědět se nové poznatky z jeho života. Také poslech pohádky Malá mořská víla, kterou jim vyprávěla Libuška Šafránková a následně sledování filmu Nekonečný příběh je moc potěšilo. Velký zážitek měly děti při noční stezce odvahy, při které se jim ukázala ve své noční podobě. Ke spokojenosti dětí přispěla také večeře v podobě toustů, děvčata dokonce umyla i nádobí. Spousta dětí donesla taky různé buchty z domova, takže jsme hladem opravdu ale opravdu netrpěli. Na snídani si děti pochutnaly na vynikajících hruškových a tvarohových frgálech. Ranní poplach děti trošku překvapil, ze spacáku se jim po probdělé noci nechtělo, ale na rozcvičku v tělocvičně všichni s úsměvem vzpomínají. Společným přáním všech je si tuto pohádkovou noc zopakovat.
více  Zavřít popis alba 
  • duben 2016
  • 270 zobrazení
  • 0
babi90
V Dámském klubu CHSG proběhla ve čtvrtek 3.10.2013 hudební beseda o F.Chopinovi členkou našeho Dáms.klkubu Erikou Halámkovou.
Foto: Hana Papežová

Frédéric Chopin / část z jeho života - wikipedie /

Základní informace
Rodné jméno Fryderyk Franciszek Chopin
Narození 22. února nebo 1. března 1810
Żelazowa Wola, Varšavské knížectví
Úmrtí 17. října 1849 (39 let)
Paříž, Francie
Žánry klasická hudba, romantismus
Povolání hudebník, skladatel

Frédéric François Chopin, výslovnost [?ope?n], rodným jménem Fryderyk Franciszek Chopin[1] (polsky dříve psáno rovněž „Szopen“)[2] (22. února nebo 1. března 1810 – 17. října 1849) byl polský skladatel vážné hudby a klavírní virtuos období romantismu, který proslul jako „básník klavíru“.[3]

Jeho otec byl francouzský emigrant, matka pocházela ze zchudlého šlechtického rodu z Polska. Frédéric Chopin prožil dětství ve Varšavě, kde se v roce 1816 začal učit hru na klavír u Čecha Vojtěcha Živného. Již v sedmi letech se pokoušel o své první skladby. Od roku 1822 byl žákem varšavského lycea a mezi léty 1826–1829 se učil u Józefa Elsnera hudební teorii na konzervatoři. Po škole slavil úspěch koncertováním ve Vídni a Drážďanech, na území dnešního Česka měl malý soukromý recitál v Teplicích.[4] V roce 1830 opustil Polsko a vydal se do Vídně. V roce 1831 přesídlil do Paříže, kde působil také jako učitel hudby. Zde navázal vztah se spisovatelkou George Sandovou, se kterou se však nikdy neoženil, a po rozchodu s ní již nenavázal další vztah. V letech 1838–1839 pobýval na Mallorce (George Sandová jeden z jejich pobytů líčí v Zimě na Mallorce), kde těžce onemocněl tuberkulózou. Často pobýval v lázních po celé Evropě, v roce 1848 cestoval i po Anglii a Skotsku. Své nemoci podlehl 17. října 1849 v Paříži, kde je též pohřben, jeho srdce ve stříbrné schránce je však uloženo ve Varšavě. Na jeho počest se ve Varšavě konají mezinárodní soutěže mladých klavíristů.

Narodil se v obci Żelazowa Wola nacházející se 60 km západně od Varšavy v Sochaczewském okrese, v tehdejším Varšavském knížectví. Jeho otec, Mikołaj (francouzsky Nicolas) Chopin, původem Francouz z Lotrinska, emigroval do Polska roku 1787 ve věku 16 let a sloužil v polské národní gardě během Kościuszkova povstání proti ruské nadvládě roku 1794. Zároveň vyučoval děti polských šlechticů, mj. hrabat Skarbků, s jejichž příbuznou, Justynou Krzyżanowskou, se oženil.[5]

Justynin bratr byl otcem pozdějšího generála Unie za americké občanské války, Włodzimierza Krzyżanowského.[6] [7]

Sňatek Mikołaje a Justyny se konal v bazilice v Brochówě. V tomto chrámu bylo také pokřtěno jejich druhé dítě, jediný syn, narozený 1. března 1810, „Fryderyk Franciszek Chopin“. Roku 1892 byl ve farním kostele nalezen dokument,[8] který uvádí jako datum narození 22. únor 1810, ale obvykle je uváděn jako datum narození 1. březen.[8] Chopin měl tři sestry, Ludwiku (* 1807), Isabellu (* 1811) a Emilii (* 1812).
Kazimierzowský palác ve Varšavě, kde žila Chopinova rodina v letech 1817–27
Mikołaj Chopin dle Mieroszewského, 1829

V říjnu 1817, kdy bylo Chopinovi sedm let, se rodina přestěhovala do Varšavy. Otec přijal nabídku od lexikografa Samuela Lindeho vyučovat francouzštinu na varšavském lyceu. Škola se nacházela v Saském paláci a Chopinova rodina bydlela v jeho areálu. Roku 1817 velkokníže Konstantin Pavlovič změnil využití paláce (pro potřeby armády) a lyceum se přestěhovalo do Kazimierzowského paláce,[9] v areálu dnešní Varšavské university. Rodina žila v prostorném apartmá v druhém patře sousední budovy. Fryderyk Chopin navštěvoval toto lyceum v letech 1823 až 1826.

Polský duch, kultura a jazyk plně prostupovaly Chopinův domov. Proto nebyla Fryderykova francouzština úplně bezchybná, a to ani později při pobytu v Paříži.[10] Louis Enault, životopisec, si vypůjčil citát George Sandové, která Chopina popsala jako „polštějšího než Polsko samé“.[11]
Vojtěch Živný dle Mieroszewského, 1829

Celá Chopinova rodina byla velmi muzikální. Otec hrál na housle a flétnu, matka hrála na klavír a dávala hodiny. Díky rodičům se tak Fryderyk brzy seznámil s hudbou v mnoha jejích formách.[5]

Józef Sikorski, hudebník a Chopinův současník, ve svých pamětech Wspomnienie Chopina zmiňuje, že jako dítě Chopin často plakal, když jeho matka hrála na klavír. Ve věku šesti let se již pokoušel reprodukovat hudbu a navíc se pokoušel o nové melodie.[12] První klavírní lekce mu dávala jeho starší sestra Ludwika.[5]

Chopinovým prvním učitelem klavírní hry byl v letech 1816–1822 Čech Vojtěch Živný, v Polsku psán Wojciech Żywny.[13] Ačkoliv již jako mladík svého učitele překonal, velmi si ho jako svého učitele vážil.[14] Ve věku sedmi let Szopenek absolvoval svá první veřejná vystoupení a brzy si vysloužil srovnání s Mozartem a Beethovenem.[5] Ve věku osmi let provedl pod vedením Živného klavírní koncert českého skladatele Vojtěcha Jírovce.[4]
Justyna Chopinová dle Mieroszewského, 1829

V sedmi letech též složil dvě polonézy (g moll a B dur). První z nich byla vydána ve sborníku Izydora Józefa Cybulského (skladatel, rytec, ředitel varhanické školy a jeden z mála vydavatelů v Polsku); druhá je zachována jako rukopis opsaný Mikołajem Chopinem. Tato malá díla snesla srovnání nejen s polonézami předních varšavských skladatelů, ale i se slavnou polonézou Michała Kleofase Ogińského. Výrazný rozvoj Chopinovy melodické a harmonické invence a klavírní techniky se projevil v dalším Chopinově díle, Polonéze As dur, kterou věnoval roku 1821 ke jmeninám svému učiteli Živnému.[5]
Palác Szafarnia, ve kterém Chopin trávil prázdniny v letech 1824–25

V věku 11 let vystoupil před ruským carem Alexandrem I. při příležitosti otevření varšavského Sejmu.[12]

Jako dítě byl Chopin schopen absorbovat velké množství podnětů a využít je pro svůj rozvoj. Také se u něj projevil výtvarný talent.[5] V době svých studií například překvapil svého učitele, když nakreslil jeho portrét.

Také byl zván do paláce Belveder jako spoluhráč syna velkoknížete Konstantina Pavloviče, kdy často okouzloval prchlivého velkoknížete svou klavírní hrou.[5] Julian Ursyn Niemcewicz potvrzuje Chopinovu popularitu ve své dramatické ekloze Nasze Verkehry (1818).[5]

V době puberty, během prázdninového pobytu ve vsi Szafarnia, kde byl hostem A. Radziwiłła, se Chopin seznámil s lidovou hudbou, jejíž motivy často později použil ve svých skladbách. V jeho dopisech z těchto prázdnin (známé „Szafarnia Courier“) se projevil jeho literární talent.
Vzdělání

Chopin, vzdělávaný doma do věku třinácti let, vstoupil na varšavské lyceum roku 1823, ale pokračoval ve studiu klavírní hry u Živného. Roku 1825, při interpretaci díla Ignaze Moschelese, nadchl publikum svou improvizací a byl prohlášen „nejlepším pianistou Varšavy“.[5]

Na podzim roku 1826 Chopin začal studovat tříletý kurs u polského skladatele Józefa Elsnera na varšavské konzervatoři, která byla tehdy součástí varšavské university (z tohoto důvodu je Chopin často uváděn jako absolvent této university). Chopin se poprvé s Elsnerem setkal začátkem roku 1822; je jisté, že Elsner dával Chopinovi první rady již roku 1823 a roku 1826 Chopin oficiálně navštěvoval kursy hudební teorie, continua a skladby.
V letech 1827–30 Chopin žil se svou rodinou v jižním křídle paláce Krasińských

V ročním hodnocení Elsner zmiňuje Chopinův značný talent a hudební genialitu. Stejně jako Živný i Elsner vypozoroval rozkvétající talent. Elsnerův styl výuky byl založen na neochotě omezovat Chopina úzkoprsými, akademickými, zastaralými pravidly a na jeho rozhodnutí umožnit mladému umělci dospět v souladu s jeho přirozeností.[15] Na konzervatoři Chopina i učil český hudebník Josef Javůrek.[4]
Mládí

Roku 1827 se rodina přestěhovala do podnájmu naproti varšavské universitě, do paláce Krasińských na Krakovském předměstí č. 5 (ve kterém dnes sídlí varšavská Akademie výtvarných umění). Chopin zde žil až do doby, než roku 1830 opustil Varšavu. (V letech 1837–39 zde umělec a básník Cyprian Norwid studoval malířství; později napsal poému „Chopinův klavír“, o ruských vojácích, kteří roku 1863 vyhodili Chopinův nástroj z okna.[16]

V září 1828 se vydal do světa ve společnosti rodinného přítele, zoologa Felikse Jarockého, který měl v úmyslu zúčastnit se vědecké konference v Berlíně. Zde navštívil představení několika oper režírovaných Gaspare Spontinim, navštívil koncerty a viděl Carla Friedricha Zeltera, Felixe Mendelssohna a další celebrity. Na zpáteční cestě byl hostem knížete Radziwiłła, guvernéra Velkovévodství poznaňského, uznávaného skladatele a snaživého violoncellisty. Pro knížete a jeho dceru Wandu složil Polonézu pro violoncello a klavír C dur, Op.

Svá díla psal především pro sólový klavír a všechny jeho ostatní skladby obsahují klavírní part. Mezi jeho nejvýznamnější skladby patří nokturna z 30. a 40. let, kde se uplatnila jeho velice jemná, zpěvná a figuracemi opředená melodika, nebo cyklus preludií, zobrazující jeho improvizační schopnosti. Ze šesti skladeb pro klavír a orchestr vynikají především dva klavírní koncerty. Komponoval také taneční skladby, přičemž polský národní prvek vyniká nejvíce v 60 mazurkách a ve slavnostních polonézách. Jeho 18 dochovaných valčíků má oproti tomu převážně salónní ráz. Chopin se stejně jako mnozí jiní romantičtí autoři snažil přijít na způsob nahrazení v té době ne zcela vyhovující sonátové formy, především jeho 2. klavírní a 1. violoncellová sonáta (1846) vykazují nezvyklá formová řešení.[zdroj?] V českých zemích měl Chopin velký vliv na Smetanu, který prohlásil: „Jeho skladbám měl jsem ve všech koncertech co děkovat za úspěch a od té doby, co jsem skladby jeho byl poznal a pochopil, věděl jsem též, co mojí úlohou jest“.

Nádherná , velmi dobře připravená prezentace s klavírním doprovodem. Děkujeme, Jsi, Eričko, skvělá.
více  Zavřít popis alba 
  • 5.3.2005
  • 271 zobrazení
  • 0
datavideomedia
1:29:54... Olomoucký půlmaraton
247. místo z 3.999 doběhnutých ....
Tak nejsem zas tak starej .... .;-)

Celý závod se vyvíjel krásně , do 12 km jsem si dokonce myslel, že by to mohlo být i okolo 1:28... . Počasí se po dlouhé době v Olomouci povedlo, vcelku fajn teplota ( cca 17 stupňů, svěží větřík vál... .).
Díky svému "dvornímu " masérovi Vaškovi Šonkovi jsem byl den před závodem a ještě hodinku před startem na masáži - a jak mi pomohla ! Na start jsem dorazil včas spolu s Pavlína Pavlíková a její rodinkou a kamarádem Davidem. Trošku mě vyvedlo z míry to, že jsem startoval až ze sektoru B a tudíž, že se mi bude hůře předbíhat část idí, ale naštestí jsem se před startem dostal hned na konec A, takže ta ztráta nebyla moc výrazná, pouze šest sekund- nicméně jsem se vyhnul "sluchátkařům a jim podobným"... . Aspoň jsem doufal... .
Jako vždy mne hned po startu předběhlo asi tisíc běžců , ale na to už jsem zvyklej, že je zase budu dalších 15km předbíhat... .;-)

Diváci byli jako vždy skvělí... .
Jediná slabina trati- jako VŽDY : KOSTKY ... . Já se jich snad nezbavím kdyby nebyly , jsem rychlejší (možná
:-) ).
Překvapilo mě , že mě nějak nedobíhá vodič na 1:30, až ...na 16km ze zadu zaútočil... . Ale říkám si, hele je to pohoda, zkusím běžet s nimi a ono to šlo... .a pak na 18km si říkám , hele já mám dopcela dost síli a ..zrychlil jsem a odběhl , najednou vidím Daniel Bubla s Vaškem Purem (má u mě komplimenty- skvělý běžec !) a ze zadu mě dobíhá Jiří Sladký...a nakonec jsem spolu doběhli i do cíle - ve stejném čase , no príma : zrovna časomíra ukázala 1:30:00
Emotikona smile
. Pak masáž a schůzka s přáteli : jediná ale dost velká slabina Olomoucký 1/2Maraton - ve startovní tašce nebyl kupon na papánín ani na pivo a pak chceš večer zajít na jídlo a VŠUDE ZAVŘÍNO - nebo už nevařej . Jediný se nás zželel ve Študácké resturaci a jídlo bylo hotovo v 0:30....ale bylo ... no a ráno to samé... .Ale to je za námi , ještě že mám přátele v hotelu Clarion a měli dobrou snídaňku -... .
A mimo jiné rád bych poděkoval Tomáš Mirovsky za pomoc s klíčema a Policii v Olomouci !

PS: Mirek Kratochvíl- super čas !

Co se týká Beskydského turné : Éňa skákal ve třech hlavních závodech daného turné ( v prvním "jen" na malém můstku, proto nemohl být jeho výkon poměřován s ostatními.. .). Celkové 21.místo z 32 v jeho kategorii 9- 10 let (kde byl postaršený, je mu 7 let...) je myslím výborný, navíc kdyby skočil velmi průměrný skok v prvním závodu mohl být celkově desátý, takto měl chlapec smůlu a měl hodnocené jen tři závody ...ale o to nejde...HLAVNĚ ŽE HO TO BAVÍ !!!
Celkové výsledky: Frenštát p. R. - nehodnocen, Rožnov p.R. - 15.místo, Kozlovice - 14. místo, Nýdek- 11. místo. Tak držme palce a ať to mladej létá !
a z tisku:

Mary Keitany proletěla půlmaraton ve čtvrtém nejrychlejším čase roku, Josphet Kiptis z týmu RunCzech Racing překvapivě zvítězil

21. 6. 2015

?Mary Keitany si z šestého ročníku Mattoni 1/2Maratonu Olomouc odváží vítězství a čas světové extratřídy 1:06:38. Keňská běžkyně vylepšila rekord závodu o více než dvě minuty a zaběhla čtvrtý nejlepší výkon tohoto roku.

Výsledek mužského závodu předčil veškerá očekávání, když jednadvacetiletý mladík a člen týmu RunCzech Racing Josphat Kiptis zaběhl životní výkon a v novém osobním rekordu 1:00:21 si doběhl pro vítězství. Za rekordem závodu zaostal jen o čtyři vteřiny, daleko za zády nechal bývalého světového rekordmana Wilsona Kipsanga i olympijského vítěze a mistra světa Stephena Kiprotiche. Skvělý závod zažil i Jan Kreisinger a výkonem 1:05:50 vytvořil nový nejlepší český čas Mattoni 1/2Maratonu Olomouc. Petra Kamínková po jednoroční pauze získala zpět titul nejlepší Češky a zaběhla svůj nejlepší čas za poslední dva roky.

Olomouc si rychle získala pověst závodu, kde nic není nemožné a o překvapení není nouze, zvláště pokud se jedná o situace, kdy takřka neznámý atlet překoná daleko slavnější běžecké kolegy. Loni způsobil senzaci vodič Geoffrey Ronoh, který porazil velká maratonská jména a běžecké hvězdy Wilsona Kipsanga a Dennise Kimetta. Tentokrát to byl Josphet Kiptis, kdo si vysloužil největší potlesk olomouckých diváků. Kiptis, který běhá v barvách týmu RunCzech Racing, nejenže porazil Wilsona Kipsanga a Stephena Kiprotiche, ale předčil i sedm dalších běžců s rychlejšími osobními rekordy. Kipsang se závodem protrápil, celou dobu ho trápily žaludeční potíže.

„Věděl jsem, že budu čelit bývalému světovému rekodmanu a olympijskému vítězi, ale neměl jsem z toho trému. Věděl jsem, že jsem velmi dobře připraven,” řekl Josphat Kiptis, jenž se držel v čele po celou dobu závodu.

Po osmi kilometrech se Kiptis spolu s Birechem a Maiyem oddělili od zbytku startovního pole a toto trio dlouho tvořilo čelo závodu. První s nimi ztratil kontakt Birech, dva kilometry před cílem se Kiptis utrhl i druhému Maiyovi. „Jsem nadšený z nového osobního rekordu,” raduje se Kiptis, pro nejž byl Mattoni 1/2Maraton Olomouc teprve druhým půlmaratonem v životě. Jeho dosud největším výsledkem byla bronzová medaile na 10 000 m z Afrického juniorského mistrovství v atletice 2013.

Zatímco při odjezdu do Olomouce Mary Keitany málem zmeškala vlak a dobíhala ho na poslední chvíli, při závodě jí správné načasování nechybělo. Tisíce diváků sledovalo v sobotu její fantastické představení. Na pátém kilometru byla za neuvěřitelných 15:16, což je mezičas světového rekordu. Potom lehce zvolnila, ale její tempo napovídalo, že se můžeme těšit na výjimečně rychlý čas. Vedena svým manželem Charlesem Koechem doběhla do cíle za neuvěřitelných 1:06:38, což znamenalo vylepšení rekordu závodu, který byl až dosud v držení Edny Kiplagat, o celé dvě minuty a 15 vteřin.

„Byl to skvělý závod, moc jsem si ho užila,” sdělila poté Mary Keitany. Bývalá světová rekordmanka na půlmaraton se nyní plánuje vrátit do Keni a rozhodnout se, kde poběží na podzim. „Příští rok bych v Riu de Janeiru chtěla bojovat o zlatou olympijskou medaili.”

Vynikající výkony podaly i atletky na druhém a třetím místě - Rose Chelimo s časem 1:08:33 zaostala za svým osobním rekordem jen o 11 vteřin, Angela Tanui doběhla třetí v novém nejlepším osobním výkonu 1:08:41.

Čeští muži se celý závod drželi britského běžce Matty Hyneseho. V tradičním souboji Kresinger-Homoláč byl stejně jako na Mattoni 1/2Maratonu Karlovy Vary silnější Jan Kreisinger. Cílem proběhl v čase 1:05:50, čímž vylepšil nejlepší český olomoucký výkon takřka o dvě minuty. „Po závodě mám fantastické pocity, všude nás dopředu hnaly davy diváků,” libuje si Jan Kreisinger, který letos běhá ve skvělé formě sní o tom, že se mu příští rok podaří zaběhnout maraton za 2:15 a tímto časem si říci o kvalifikaci na Olympijské hry do Ria de Janiera. Druhým Čechem v cíli byl Jiří Homoláč (1:06:16), třetí doběhl Pavel Dymák (1:09:46).

Olomoucká rodačka Petra Kamínková se radovala nejen z vítězství mezi českýmki ženami, ale i rychlého času 1:17:44, který je jen devět vteřin pomalejší než nejlepší výkon na této trati. „Plán byl takový, že se budu snažit běžet s Ivanou Sekyrovou, ale místo toho jsem od začátku běžela vlastní závod. Vždy jsem se snažila chytit nějakého muže, protože místy foukalo, ale běželo se mi skvěle. Olomouc byla vždy kvalitní závod, ale rok od roku se mi zdá krásnější,” popisuje Petra Kamínková. „Snad dva roky jsem neběžela takto rychle.” Ivana Sekyrová brala tentokrát druhé místo (1:17:54).

Celý záznam přímého přenosu bude brzy ke shlédnutí na www.stream.cz ve video sekci RunCzech. Kompletní výsledky naleznete na www.runczech.com.

Výsledky Mattoni 1/2Maratonu Olomouc

Muži:

1.Josphat KiptisKEN1:00:21

2. Jonathan MaiyoKEN1:00:32

3. Cosmas Birech KEN 1:01:01

4. Felix KandieKEN 1:02:05

5.Wilson Kipsang KEN 1:02:09

6. Atalay Yirsaw ETH 1:02:12

7.Polat Arikan TUR 1:02:12

8. Essa RashedQAT 1:02:25

9.Abdi NagegyeNED1:04:42

-------

14.Jan KreisingerCZE1:05:50

15.Jiří HomoláčCZE1:06:16

17.Pavel DymákCZE1:09:46

Ženy:

1.Mary Keitany KEN 1:06:38

2.Rose Chelimo KEN 1:08:33

3. Angela Tanui KEN 1:08:41

4.Helah Kiprop KEN 1:09:25

5.Eunice Chumba BRN 1:10:50

6.Lucy Karimi KEN 1:11:33

7.Atsedu Habtamu ETH 1:11:47

8.Viola Jelagat KEN 1:12:35

-------

11.Petra KamínkováCZE1:17:44

12.Ivana SekyrováCZE1:17:54

14.Eva FilipiováCZE1:23:58
více  Zavřít popis alba 
  • listopad 2013 až červen 2015
  • 199 zobrazení
  • 1
babi90
Beseda a autogramiáda 30.5.2013 v Domě knihy Librex v Ostravě za účasti autora.

Milan Uhde (* 28. července 1936, Brno) je český spisovatel, dramatik, scénárista a politik. Za vlády komunistů byl významným představitelem disentu a po sametové revoluci v letech 1990–1992 působil jako ministr kultury české vlády a od vzniku samostatné republiky v roce 1993 byl 1. předsedou Poslanecké sněmovny České republiky, od ledna až do února roku 1993 na základě čl. 66 Ústavy také vykonával vymezené funkce prezidenta republiky. Z titulu své funkce kontrasignoval Ústavu České republiky.

Životopis

Narodil se ve smíšené právnické rodině, jeho matka byla židovka.[2] Za druhé světové války se snažila s tichým souhlasem svých rodičů získat dokumenty o nežidovském původu, přesto ale byla vystavena rasovému pronásledování. Milan Uhde ve svých pamětech popisuje jako jeden ze silných zážitků svého dětství, jak je vyháněn s matkou z obchodu, protože židé směli nakupovat jen v určené hodiny.[3]

Vzdělání získal v Brně: chodil zde do obecné školy, roku 1953 maturoval na gymnáziu v Králově Poli a v roce 1958 absolvoval Filosofickou fakultu Masarykovy univerzity (později Jana Evangelisty Purkyně, dnes opět Masarykova univerzita), obor čeština a ruština. V 50. letech 20. století byl členem Československého svazu mládeže a vnitřně souhlasil s komunistickým režimem. Za zlom považuje rok 1956, kdy v důsledku událostí v Maďarsku ztratil komunistické přesvědčení a nebyl mu pak ani nabídnut vstup do KSČ.[3] Pracoval jako redaktor významného brněnského měsíčníku pro literaturu, umění a kritiku Host do domu (vycházel 1954–1970) a zároveň působil jako externí učitel na Janáčkově akademii múzických umění (1967 – 1971). V roce 1971 dosáhl titulu doktora filosofie.

Po zákazu časopisu se stává spisovatelem z povolání, ale roku 1972 se po zveřejnění článku v Rudém právu dostal na seznam zakázaných spisovatelů a jeho tvorba se nesměla publikovat až do sametové revoluce v roce 1989. Jeho knihy byly odstraněny z veřejných knihoven a bylo mu bráněno ve výkonu jakéhokoliv výdělečného povolání. Psal pod jmény jiných divadelní hry (nejčastěji pro Divadlo na provázku), publikoval v samizdatu, spolupracoval se zahraničními divadly a rozhlasovými a televizními stanicemi.

Podepsal Chartu 77, v roce 1988 se stal i signatářem Hnutí za občanskou svobodu. V roce 1989 založil spolu s jinými disidenty nakladatelství Atlantis a stal se jeho šéfredaktorem. Následující rok po něm tuto pozici převzala jeho manželka, aby se mohl plně věnovat politické kariéře.

V roce 1990 se stal po Milanovi Lukešovi druhým polistopadovým ministrem kultury. V roce 1992 se na JAMU habilitoval jako docent. Ve vládě působil původně za Občanské fórum (v roce 1990 zasedal v Kolegiu Občanského fóra), později přešel do ODS.[4] V období od 6. června 1992 do 6. června 1996 byl za ODS nejprve poslancem České národní rady (volební obvod Jihomoravský kraj) a po jejím přejmenování v souvislosti s rozdělením státu 1. ledna 1993 poslancem Poslanecké sněmovny. Ve stejném období byl od 29. června 1992 zvolen předsedou České národní rady a od 1. 1. 1993 se stal předsedou Poslanecké sněmovny.[5][6][7][8] V první den České republiky 1. ledna 1993 přednesl známý projev končící slovy „…Česká republiko, dobrý den!“.

Od roku 1996 se dostával mezi skupinu politiků ODS kritickou vůči některým názorům a postojům předsedy strany Václava Klause. Na kongresu ODS v prosinci 1996 přednesl polemický projev, v němž konstatoval, že ODS se zpronevěřuje svému programu a že opustila slušného občana. Zároveň označil volební slogan z voleb roku 1996 Dokázali jsme, že to dokážeme za nabubřelý a odpudivý. Zároveň ale zpětně (v rozhovoru z roku 2008) konstatoval, že Václav Klaus byl otevřený kritice a nebyl mstivý a že část vnitrostranické opozice se tehdy rozhodla pro „cestu kabinetního pokusu o odstranění Václava Klause z politiky“.[3]

Ve volebním období, od 1. června 1996 do 19. června 1998, byl rovněž zvolen do Poslanecké sněmovny, od 16. července 1996 do 9. června 1997 předsedal poslaneckému klubu ODS.[8] Po pádu koaliční vlády ODS se díky svému kritickému postoji ocitl mezi těmi, kteří byli vyzváni k odchodu ze strany, přestoupil tedy do poslaneckého klubu Unie svobody, jehož členem byl od 20. ledna 1998 do konce zkráceného volebního období. Byl iniciátorem několika poslaneckých návrhů zákonů, z nichž byl schválen pouze jeho Návrh novely zákona o mimosoudních rehabilitacích (78/1998 Sb.), který inicioval spolu s Jiřím Karasem. Zákon se snažil zrovnoprávnit nucené práce příslušníků vojenských báňských oddílů s nucenými pracemi příslušníků PTP.

Svůj přestup do Unie svobody hodnotil zpětně jako chybu („Ocitl jsem se ve straně, kde mě nechtěli. Kdyby byli přede mnou odhalili, že jejich hlavním cílem je poslat Klause do politického důchodu, byl bych řval jako tygr.“).[3] Již na jaře jaře 1998 napsal analýzu Jednadvacet záznamů o pravicové havárii, v níž se kriticky vyjadřuje o nově vzniklé Unii svobody.[9][10] V roce 1998 opustil aktivní politiku a stal se opět spisovatelem z povolání. Vydává pro nakladatelství Atlantis ve sbornících své dřívější práce, ale neváhá ani zahajovat nové projekty.

S postupem času se zdá, že se jeho názory opět sbližují s názory ODS. Lituje toho, že problémy ODS otevřeně nekritizoval už dřív, ale ozval se až v době, kdy se neřešeny rozrostly do takové šíře, že se jejich kritika stala nástrojem jiných snah než jen snahy o nápravu věcí (jeho dopis Václavu Klausovi k 60. narozeninám[11]) V názoru na události v ČT v roce 2000 se postavil na stranu ODS proti vzbouřencům.[12] V roce 2002 byl za ODS navržen a stal se místopředsedou Rady Českého rozhlasu.

Žije v Brně, od roku 1963 je jeho manželkou Jitka Uhdeová, v současné době jednatelka a ředitelka nakladatelství Atlantis. Má dvě děti: Michala (podnikatel) a Janu (pracuje v nakladatelství Atlantis). V roce 2011 byl zvolen 12 hlasy z 15 do čela Rady České televize (dvouleté volební období).
Dílo
Milan Uhde předčítá z časopisu Host do domu v brněnském klubu Desert 13. prosince 2009.

Jde o autora povídek, divadelních a rozhlasových her, scénářů a sbírek poezie.
Přehled děl

Do bitev půjde před řadami - báseň oslavující Klementa Gottwalda (1953)
Lidé z přízemí (1962)
Komedie s Lotem (1963) – rozhlasová hra
Hrách na stěnu (1964) – krátké povídky z každodenního života
Král Vávra (premiéra 1964 v divadle Večerní Brno) – satirická divadelní politická hra, variace na téma Krále Lávry ukazuje strojový svět odcizený lidem, kde trio vládců řídí zemskou poloosu. Hra je tvořena 10 obrazy, obsahuje 9 písní, balad, blues romancí a jednu mezihru. Autor zde navazuje na K. H. Borovského
Svědkové (1965) – původní absurdní rozhlasová hra, ukazuje bezmocnost lidí proti zlovůli policie.
Souhvězdí Panny (1965) – filmový scénář podle své povídky Ošetřovna, příběh o lásce a kamarádství z prostředí vojenského letiště. Film byl natočen téhož roku
Výběrčí (1966) – absurdní rozhlasové drama, dočkalo se i divadelního zpracování
Děvka z města Théby (1967 otištěna v květnovém čísle Divadla 18, téhož roku uvedena v Národním divadle) – původní divadelní hra, satirická variace na antické téma Antigony. Kritika hru strhala [1]
Obloha samej cvok (1967) – sbírka textů písní pro brněnské Divadlo X
Záhadná věž v B. (1967) – sbírka historických mystifikací
Ten, který přichází (1968) – rozhlasová hra
Parta (1969) – rozhlasová hra
Šach-mat, Vaše Výsosti (1969)
Vraždění ve Veracruz (1970)
Hra na holuba (1974) – původní divadelní hra, vyšla v samizdatu
Balada pro banditu (1975) – muzikálová adaptace divadelní hry na téma Olbrachtova Nikola Šuhaje Loupežníka, kterou napsal pod jménem Zdeňka Pospíšila pro Divadlo na provázku. Podle této hry vznikl v roce 1978 i stejnojmenný film režiséra Vladimíra Síse
Profesionální žena (1975) – scénář dramatizace na námět Vladimíra Párala, kterou napsal pod jménem Zdeňka Pospíšila
Zubařovo pokušení (1976) – rozhlasová hra, vyšla v samizdatu
Pohádka máje (1976, uvedeno pod názvem Poslední leč) – adaptace Mrštíkovy divadelní hry, napsal ji pod jménem Zdeňka Pospíšila, ten však v roce 1980 emigroval a spolupráci s Uhdem prozradil
Hodina obrany (1977) – televizní hra
Pán plamínků (1977) – původní televizní hra, vyšla v samizdatu. Motivem byly skutečné osudy některých disidentů, na kterých byla zločinně zneužita psychiatrie
Jitřenka naší slávy (1977) – rozhlasová hra o životě Boženě Němcové
Modrý anděl (1979) – původní rozhlasová hra, která byla zpracována i pro divadlo: monolog udavačky, která, zahrávaje si s životy druhých, srovnává svou situaci s údělem anděla spravedlnosti, zatíženého odpovědností za osud lidstva
Velice tiché Ave (1981) – autobiografická retrospektivní rozhlasová hra. Vyšla v samizdatu, později se dočkala i divadelního zpracování
Zvěstování aneb Bedřichu, jsi anděl (1986, uvedena 1990) – divadelní hra, vyšla v samizdatu: životopisná parodie o Karlu Marxovi, vedoucí k divákově deziluzi
O divadle (vycházel 1986–9) – sborník, vycházel v samizdatu. Uhde zde byl spoluautorem spolu s Josefem Topolem a Václavem Havlem
Prodaný a prodaná (1987) – divadelní inscenace ztvárňuje osud Karla Sabiny, konflikt jednotlivce, politické moci a společnosti. Napsal pro Divadlo na provázku pod jmény Petr Oslzlý a Peter Scherhaufer
Česká republiko, dobrý den (Atlantis 1995) – projevy z období své činnosti ve vyšší politice, vybraných 50 článků pro Denní Telegraf a rozhovory, které vyvolaly čtenářský ohlas
Desítka her (Atlantis 1995) – sborník deseti nejdůležitějších divadelních, rozhlasových a televizních textů (Král-Vávra, Svědkové, Výběrčí, Parta, Zubařovo pokušení, Pán plamínků, Hodina obrany, Modrý anděl, Velice tiché Ave a Zvěstování aneb Bedřichu, jsi anděl)
Balada pro banditu a jiné hry na zapřenou (Atlantis 2001) – sborník 10 titulů vydaných většinou pod cizími jmény aj.
více  Zavřít popis alba 
  • leden až květen 2013
  • 181 zobrazení
  • 0
engliska
  • podzim 2011
  • 199 zobrazení
  • 0
zdislavazlemberka
Dokument ze života farnosti.
více  Zavřít popis alba 
  • 20.12.2015
  • 73 zobrazení
  • 1
george101
  • 30.5.2017
  • 16 zobrazení
  • 0
reklama