jajka17
Nechory - Mor.Žižkov - Hrušky - Tvrdonice - Kostice - Lanžhot - Pohansko - Františkův rybník - Stará celnice - Poštovná Rheintal - býv. Katzelsdorfský zámeček - rozhl. Barfußweg Warte - Brána druidů - kolonáda na Reistně - muzeum železné opony - Úvaly - Sedlec - Hraniční zámeček Hlohovec - vyhlídková věž Usedlost pod vinohrady - Rybniční zámeček - Lednice Podivín - Velké Bílovice - Mor.Žižkov - Prušánky - Nechory ... cca 94 km
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 14.9.2021
  • 18 zobrazení
vladkoc
Přes Jelení (jinou cestou) jsme si zajeli přes celnici do Německa.A přes Přebuz do Nových Hamrů.Počasí nám opět vyšlo na jedničku.Celý zájezd byl opravdu parádní.A já jsem si na závěr dal poslední den ještě 45 kiláků ze Zubří do Frýdku.
https://mapy.cz/turisticka?moje-mapy&x=12.6553159&y=50.3883922&z=12&cat=aktivity&mid=613473f670148c350591a670
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 7.9.2021
  • 45 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
vladkoc
Z ubytovny jsme jeli přes Jelení na celnici se Sazkem.Posezení v bufetu a jedeme k bývalé šachtě Rulava a přes Rajské údolí do Přebuzi a domů
https://mapy.cz/turisticka?moje-mapy&x=12.6363494&y=50.3796913&z=12&cat=aktivity&mid=61336fa370148c3505910d61
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 7.9.2021
  • 32 zobrazení
bikovec
Tak jsem se konečne podíval na Ukrajinu. Tedy přesněji na jeji zakarpadskou část a tedy i bývaou součást naší republiky. Byl to krátký inenzivní čtyřdenní výlet s kamarády do nepohody :-)

Cestu jsme zahájili přesunem na severní Moravu a pak jižní částí Polska k místu prvního noclehu. Ubytovali jsme se na polské straně u města Dukla. Pak krátký výpad" na slovenskou stranu, kde jsme prozkoumali Údolí smrti. Zpět do Polska a přes předem (dobře) vybraný hraniční přechod na Ukrajinu. Jedna hodina papírování :-(

Hurá na Koločavu, kde jsme se po příjezdu ubytrovali v místním skanzenu Staré Selo. Fantastické místo, mimořádně nízké ceny a výborná atmosféra :-) Další den jedeme (místama dosti dobrodružnou cestou, viz foto) směrem na Užgorod, kde si nenecháme ujít prohlíádku hradu Palanok. Pak na nejhorší část naší cesty, tedy hraniční přechod Užgorod :-( Jenom díky tomu, že Ukrajinští i Slovenští pohraničníci pouštějí přednostně motocykly, tak tento strašný úsek trval "jenom" 3,5hod. Chudáci v autech tam standardně stojí přes 8,5hod :-(

Nevím, jaká je současné době situace na jiných přechodech, ale tento přechod rozhodně nedoporučuji! Navíc nekteří ukrajinští celníci jsou doslova ostudou své země! Tedy, já jsem nebyl popisovaného účastníkem incidentu, ale moji kamarádi bohužel ano...

Díky zdržení na hranici jsme si museli odpustit plánovaný návrat do polska a návštěvu koncentračního tábora Osvětim. Namísto toho jsme projeli velkou část Slovenska a například navštívili Spišský hrad.

Za čtyři dny najeto přes 1.600Km (cestou a hlavně necestou). Spousta super zážitků a k tomu jeden, o který jsme moc nestáli. Každopádně super rychloakce a už se nemohu dočkat nějaké další dobrodružné expedice :-) D.

#koníčky#příroda#rodina_přátelé#cestování#krajina
více  Zavřít popis alba 
9 komentářů
  • 22.8.2021
  • 284 zobrazení
ayam
Po strašně dlouhé době jsme se vypravily do našeho oblíbeného Penzionu Na celnici. I když to tu máme moc rády, vždycky nás potká nějaká nepříjemnost - letos hned zkraje, utržený nárazník (po 15 letech první školácká/blonďatá chybička - sloupek jsem viděla, ale překvapilo mě, že byly dva :-D). Až na tenhle škraloup to tu ale bylo jako vždy báječné s moc prima partou a nesmírně trpělivou trenérkou Jitkou. Brandušce jsem udělala její seniorský výběh. Tahle holka stejně ale ještě nepatří do starého železa - hladová seniorka stále zmákne ukrást ze stolu paničky oběd :-D Hannelka si zahopkala, až ji to mrzelo, no a panička se pochlapila a dokonce dvakrát zmákla vstát na trénink od 7 hod ráno (jen ten od 6 hod ráno jsem nezmákla). :-D No prostě jsme si to tu jako vždy skvěle užily i bez velkých výletů a doufám, že se sem zase někdy podíváme a snad se někdy dočkáme i bez katastrof. :-D
více  Zavřít popis alba 
  • 10.8.2021
  • 23 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
toulkyjendy
Druhý den zájezdu už nakoukneme do Rychlebských hor, konkrétně do okolí Borůvkové hory. Měli jsme dvě trasy, já šéfoval té kratší a přesouvali jsme se od restaurace Celnice na Borůvkovou horu a do Bílé Vody. Borůvková hora dostála svému jménu, pod ní se nacházela spousta borůvek.
více  Zavřít popis alba 
6 komentářů
  • 26.7.2021
  • 68 zobrazení
choco1
Cyklovýlet - Celnice - Súkenická rozhledna - Čarťák - Pod Vysoké - Benešky - Pálenice - Pod Kotlovou- Velké Karlovice - Horal
více  Zavřít popis alba 
  • 14.7.2021
  • 335 zobrazení
mimca
Černá Voda, Žulová, Javorník, Borůvková hora, Celnice, Lesní bar, Koníček, Hraničník, Břidličný, Peklo, Nýznerovské vodopády, Staré Město pod Sněžníkem, chata Návrší, pramen Moravy, Kralický Sněžník, Dalimilova rozhledna, chata Paprsek, Smrk, Horní Lipová
1.-9.července 2021
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • 11.7.2021
  • 235 zobrazení
rajce222
V pátek vyjel znovu vlak z Prahy do Splitu, to mi oživilo moje vzpomínky na r. 2003, kdy jsem tento výlet podniknul s kamarádem Karlem. Byl to úplně první porevoluční Jadranexpres, který ČD zavedly. Tady je pár vzpomínek, které jsem po 18ti letech vylovil z paměti:
Jízdenku se nám podařilo jako zázrakem koupit až na poslední chvíli (asi někdo odřekl) a zakoupili jsme si lehátkové kupé.
Tehdejší ceny zpátečních jízdenek Českých drah: Obyčejná (8 lidí v kupé): 1.990,-Kč,
lehátko (5 lidí v kupé): 3.500,-Kč, lůžkové kupé( 3 lidi v kupé): 5.000,-Kč. Pozor, ceny jsou samozřejmě za osobu, nikoli za celé kupé. Člověk si s sebou mohl vzít i auto za celkovou cenu 6.990,-Kč. To bylo tenkrát hodně peněz, neboť průměrný plat v r. 2003 činil 16.430,-Kč. I přes takto vysoké ceny a plnou obsazenost vlaků tento projekt Českých drah brzy zkrachoval, bylo to pro ně prý ztrátové. To je trochu divné, protože RegioJet to dnes jezdí zhruba za poloviční až třetinové ceny (přepočítáno na současné mzdy) a zdá se, že se mu to vyplácí.
Nastupovali jsme v Brně a na cestu jsme si vzali jen pár plechovek piva a malou svačinku. Měli jsme v plánu, že se navečeříme v jídelním voze. To jsme se ale škaredě spletli. Jídelňák už v Praze obsadili Pražáci a nehodlali ho jen tak opustit. Seděli tam celou cestu, popíjeli pivo a vzájemně si přenechávali místa, aby jim je někdo jiný nezasedl. Několikrát jsme tam nakoukli v naději, že se někdo ustrne a na chvíli nás pustí, abychom se mohli najíst, ale samozřejmě bez šance. Většině Pražáků je jakákoli empatie cizí, to jsem poznal už na vojně...Takže jsme se celou cestu živili čokoládovými tyčinkami a plechovkovým pivem a ráno jsme si místo snídaně dali fernet z plastového kelímku. (tento sortiment rozvážela holka po vlaku v takovém pojízdém bufetu). Ten fernet měl takovou zvláštní plastovou pachuť a byl hodně drahý. Ve vlaku se hodně pilo a tak brzy nastal problém, kam s těmi prázdnými plechovkami. Aby se v tom lidi neutopili, začali prostě plechovky vyhazovat z okna. To se nám samozřejmě příčilo, ale asi tak v půlce Chorvatska, s několika vypitými pivy už zábrany padly a začali jsme to praktikovat taky...Zajímavá zkušenost, jak snadno člověk podlehne davovému jednání...Ve vlaku se pařilo o 106 a utkvěl mi pán, který zcela na mol vypadl z jednoho kupé do uličky. Dodnes vidím jeho manželku, jak ho táhla za nohy zpět do kupé. Aby nedošlo k mýlce, nebyli do žádní adolescenti, většina osazenstva byla střední a starší generace. Seriózní fotrové od rodin, tak bych to asi charekterizoval. Další zajímavostí bylo, že jsme ve vlaku nepotkali "normálního" člověka, který by si koupil jízdenku za "normální" cenu, jako my. S kýmkoli jsme mluvili, byli to zaměstnanci ČD, nebo jejich rodinní příslušníci, kteří cestovali za hubičku....Asi proto taky tento projekt zkrachoval. Také s námi jelo hodně novinářů. Dále si vzpomínám na to, jak jsme měli asi hodinovou neplánovou zastávku v takové pustině v Chorvatsku. Došlo k tomu, že jak vlak sjížděl dolů z hor, tak se uvařily brzdy na jídelním voze. To asi jak byl neustále narvaný těmi obtloustlými Štokholmáky...(Na voně jsme Čechům říkali "Švédi" a Pražákům "Štokholmáci")
Vylezli jsme z vlaku na kouřovou a čelkali jsme, až se z těch brzd přestane kouřit....Myslím, že cesta do Splitu nám trvala asi 24 hodin, ale už si nejsem přesně jistý....Ze Splitu jsme potom jeli busem do Drveniku, kde jsme měli ubytování. Dovolená proběhla v pohodě, až na menší dobrodružství na chorvatsko-bosenské hranici. To bylo tak: Rozhodli jsme se udělat si výlet do Dubrovníku veřejnou dopravou. Věděl jsem, že ze Splitu do Dubrovníku jezdí cca každé 3-4 hodiny autobus. Po snídani jsme se tedy vydali na magistrálu, abychom zjistili, kdy tento autobus jede. Tam jsme zjistili, že na Balkáně žádné zastávky nejsou, natož jízdní řád. Domorodci prostě vědí, že autobus zastavuje tam u toho stromu a to stačí. Na magistrále už postávala skupinka nervózních Čechů, kteří dostali stejný nápad, jako my. Jsou rozzuření, že autobus už měl před hodinou jet a pořád nic...V tom se ze zatáčky vynořil, tak neváháme a nastupujeme taky. Nastupuje se zadními dveřmi a přišel nás zkasírovat průvodčí. (Z našich autobusů průvodčí vymizeli hned po revoluci). Z Drveniku do Dubrovníku je to asi 120km -můj odhad (nechce se mi to přesně hledat) a autobus to jede asi 3 hodiny. Zastavuje totiž u každé vrby, v každé vesničce po cestě....Asi tak po hodině jízdy si uvědomuji, že pojedeme přes Bosnu I Hercegovinu a že s sebou nemáme pasy. Ty zůstaly v Drveniku. Z knih různých cestovatelů vím, že nemít pas na Balkáně, nebo obecně na "východě", je skoro stejný zločin, jako vražda...Horečně přemýšlíme co s tím. Nápad nechat se vysadit před celnicí a do Bosny přeplavat po moři zavrhuji, je to moc složité řešení s nejistým výsledkem.....Nakonec se v autobusu přesouváme na úplně poslední sedadlo, kde se chceme skrčit až na zem, snad nás celník neuvidí. To se podařilo, neboť celník jen nakoukne z předních schůdků a vyzve všechny lidi, aby do uličky ukázali pasy....My ležíme na zemi, takže nás nevidí.....Super, projeli jsme.......Stejně jsme to udělali při zpáteční cestě. Jenže co čert nechtěl, mezitím se na hranicích vyměnila směna a ted úřaduje nějaký svědomitější celník. Snaživec prochází celý autobus a všechny lidi kontroluje. Konečně je u nás a při jeho "passport" se začínám potit, jak strop od chlíva...Nevím proč, ale v tu chvíli jsem si vzpoměl na Švejka a jeho "Nemám, miláčku!" Snažíme se celníkovi vysvětlit, že jsme turisti , bydlíme v Drveniku a tam máme i pasy a před 25ti lety tu žádná hranice nebyla....On se ale tváří jako strašně velkej nechápavec...Nakonec Karel zjištuje, že má u sebe řidičák a tak mu ho ukazuje...S tím je spokojen. Takže Karla pustí, se mnou to ale vypadá hůř... Od cestovatelů, kteří rádi jezdí na "východ" vím, že nejdůležitější je mít nějakou "bumážku". Ale jedinný papír, který u sebe mám, je papír toaletní - ten mám u sebe vždycky (protože člověk nikdy neví). Nakonec mě osvítil duch svatý a vzpomněl jsem si, že mám u sebe vstupenku z Dubrovnických hradeb. Tedy aspon nějaký oficiální dokument. Vítězně tu vstupenku vytahuji z kapsy a předkládám celníkovi. Spokojeně pokýve hlavou a můžeme jet....Ufffff, to bylo o fous...Su rád, že jsem nedopadnul jako kamoš o měsíc později, kterého v Bosně kvůli propadlému pasu strčili na 48 hodin do báně......Cestování vlakem k moři byla zajímavá zkušenost. Byl jsem u moře autobusem, autem, vlakem i letadlem a vlak řadím z hlediska pohodlnosti na druhé místo, hned za letadlo. Ale ze sociologického hlediska je vlak mnohem zajímavější než letadlo.....
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • 30.5.2021
  • 294 zobrazení
trojmezinka
Emauzy, K Petra Na Poříčí, Masarykovo nádraží, K Jindřicha, Wilsonovo nádraží, Podskalská celnice, K , Koloredo- Mansfeldský palác, lapidárium, podzemí domu U kamenného zvonu, K Voršily, Buštěhrad, Vrapice, Rozdělov, Kamenné Žehrovice
Kategorie: architektura
více  Zavřít popis alba 
  • 12.2.2021
  • 46 zobrazení
puschkin
Auto odstavuji u bývalé celnice na Božím Daru. Odtud jdu na Klínovec a zpátky přes Boží vyhlídku. Krásně modrá obloha se později zatáhla a začalo hustě sněžit. Vypadá to tady jako v pohádce...
více  Zavřít popis alba 
  • 26.1.2021
  • 72 zobrazení
jura1972
Po snídani na Staré celnici výstup z Horních Albeřic na státní hranici a přechod po polské zeleně značené hřebenovce přes Lysečínskou horu (1188 m) s prvními krásnými pohledy ke Sněžce na Pomezní boudy (1045 m) s degustací piva Trautenberk ve stejnojmenném pivovaru. Příjemně osvěženi jsme se následně vyšvihli podél sjezdovky na hraniční hřeben Střecha a vrchol Čela (1269 m) a krásnými pohledy do polského Dolního Slezska, přešli jsme na sousední Skalní stůl (1284 m) s další nádhernou vyhlídkou a spadli do Sovího sedla (1165 m), abychom se krátce vyšvihli na chatu Jelenka (1250 m), kde jsme si dopřáli další pivečko, abychom se mohli přes Svorovou horu (1411 m) vyšvihnout na nejvyšší českou horu, Sněžku (1603 m) s poštovnou, nejvýše položenou stavbou na českém území, kaplí svatého Vavřince a Polskou boudou, v níž současně sídlí od roku 1974 observatoř, která však v současnosti vyžaduje nezbytné zabezpečovací práce a rekonstrukci. Po vrcholových fotografiích jsme seběhli do Obřího sedla (1389 m) k bývalé české Obří boudě a současnému polskému Slezskému domu, od něhož jsme přešli haťovým chodníkem mezi horskými loukami na Luční boudu (1410 m), nejstarší chatu a v současnosti nejvýše položenou chatu na hřebenu Krkonoš, která je však momentálně běžnému turistovi výrazně předražená, nicméně místního Paroháče za 70 Kč jsme ochutnali, abychom se na závěr při zapadajícím slunci přehoupli okolo památníku obětem hor (1510 m) mezi Luční horou (1555 m) a Studniční horou (1554 m) na chatu KČT Výrovka (1363 m), kde jsme se ubytovali a povečeřeli velice slušnou svíčkovou. Celkem 22 km, nastoupáno 1320 metrů.
Mapa: http://www.cykloserver.cz/f/d817276372/
více  Zavřít popis alba 
  • 31.10.2020
  • 662 zobrazení
jura1972
V neděli o prodlouženém svatováclavském víkendu jsme se vydali na další z oblíbených přejezdů podél česko-rakouské hranice ze Znojma do Hodonína. Vyrazila nás nakonec slušná desítka a po deštivém pátku a sobotě nás provázelo velice solidní počasí se skvělou viditelností.
Ze znojemského nádraží jsme nejdříve přejeli k premonstrátskému klášteru v Louce, kde jsme se zastavili jen krátce, abychom dále pokračovali přes Nový Šaldorf a další menší obce po silnice a za příjemného větru v zádech do Slupi, kde jsme si udělali vnější prohlídku krásného vodního mlýna z 16. století. Následně jsme se přehoupli do sousedních Jaroslavic, abychom se podívali na zdejší atypický zámek. Poté následoval rychlý přejezd přes Hrádek a Dyjákovice do Hevlína se zastávkou u kostela Nanebevzetí Panny Marie a dále přejezd po tzv. „signálce“ okolo Hrabětic a Jevišovky do Nového Přerova se zastávkou na hraničním přechodu do Alt-Prerau, tedy Starého Přerova, a kolem Dobrého Pole do Březí, kde čtveřice zastavila na krátké občerstvení v hospůdce Na Kovárně vedle trati, zatímco ostatní přejeli do Mikulova, kde jsme se naobědvali v oblíbeném kiosku Kodiak.
Po doplněné energie jsme přejeli podél tratě k nádherně zrekonstruovanému cihlovému mostu u téže opraveného letohrádku Portz z doby Dietrichsteinů a po jeho prohlídce pokračovali kolem Sedlece výšvihem do Úval, ze kterých jsme dále vystoupali ke kolonádě Rajstna poblíž státní hranice a na úpatí Chrastin (292 m) mezi Valticemi a Schrattenbergem. Od Rajstny se nám otevřely skutečně nádherné výhledy, ať už na samotné Valtice s Břeclaví a Dolnomoravským úvalem, či na vzdálenější Chřiby, Hostýnské a Vizovické vrchy a Bílé a Malé Karpaty, po krátkém přejezdu ve směru k Břeclavi jsme spatřili i zasněžený Schneeberg v Alpách pod Vídní. Dále jsme tedy okolo tzv. Celňáku a Bořího Dvoru přejeli k celnici za Poštornou a u Reintalu a kolem Františkova rybníku a Německých luk na Pohansko, kde následovala poslední zastávka na občerstvení. Odtud se Mirka s Peťou vydali domů do Břeclavi, zatímco ostatní přejeli přes Lanžhot a další podlužanské obce do Hodonína.
Užili jsme si skutečně nádherný den, celková délka trasy tentokrát měřila 132 kilometrů.
Mapa: https://mapy.cz/s/pepakucera
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 28.9.2020
  • 209 zobrazení
jura1972
Druhý zářijový týden, hned po výstupu na Schneeberg, vystartovala dvacítka nadšenců horské turistiky, ze které 17 účastníků šlapalo z hodonínského turistického odboru, na přechod našeho nejvyššího pohoří, Krkonoš. Dopředu hlásili krásné počasí, já jsem sem jezdil pravidelně v devadesátých letech, ovšem od roku 1999 jsem do Krkonoš již nezavítal, tak jsme byli všichni velmi natěšeni.
Přesun následoval Moravanem do Břeclavi, následně Slovenskou strelou do Pardubic a na závěr spěšný vlakem do Trutnova, kam jsme zdárně dorazili o půl jedenácté. Tady jsme se rozdělili na polovinu, když desítka pohodářů vyjela autobusem nad Babí a pokračovala, aniž by krátce zašla k pevnosti Stachelberg a rozhledně Eliška, k Rýchorské boudě, kde jsme se všichni zase sešli. Zdatnější turisté se nejdříve zašli podívat kolem pivovaru Krakonoš na Krakonošovo náměstí se starou radnicí, kašnou zdejšího vládce hor a sloupem Nejsvětější Trojice, a poté vyrazila po červené TZ do kopečků. Přes Střední Předměstí a Nové Dvory jsme vystoupali na Bučinu (521 m), ze které se nám otevřely první pěkné výhledy k Rýchorám a trutnovské elektrárně v Poříčí. Dále jsme přešli přes Vebrovku a Zámecký vrch (635 m) na rozcestí Za Zámeckým vrchem k pěknému turistickému altánku, kde jsme si udělali krátkou přestávku na svačinku, a pokračovali dále až k naší největší dělostřelecké pevnosti Stachelberg na Hřebínku (632 m) nad Babím se sousední rozhlednou Eliška s dalšími pěknými výhledy na Rýchory. Odtud jsme začali výrazněji nabírat výšku a přes nejvyšší vrchol Rýchor a nejvýchodněji a nejižněji položenou tisícovku Krkonoš, Dvorský les (1036 m), dorazili na Rýchorskou boudu, přičemž jsme po méně frekventované stezce nacházeli hned vedle ní neuvěřitelné množství krásných praváků, jež nás pak doprovázely vlastně až do cíle.
Na Rýchorské boudě bylo poměrně chladno, přesto jsme si přestávku na osvěžení udělali, a dále pokračovali přes Mravenečník (1005 m) k hraničnímu hřebenu z něhož jsme přes Čepel (912 m) a po Staré celní cestě za krásných pohledů do Albeřického údolí a k východním Krkonoším sestoupali po 23 kilometrech do našeho prvního cíle, Horních Albeřic, kde jsme se ubytovali na Staré celnici. Byli jsme zde po delší době prvními hosty, budova změnila majitele, a nutno podotknout, že se o nás starali jako o vlastních. Po výborném guláši a skvělém plzeňském jsme si pak večer ještě dávali výborné zvěřinové klobásky z udírny, ulehali jsme tak do postelí příjemně unaveni.
Mapa: https://mapy.cz/s/hunubofuce
více  Zavřít popis alba 
  • 25.9.2020
  • 357 zobrazení
azave
Potucky jsou jedna neskutecne hnusna vietnamska trznice pro Sasiky. Ted uz je to jen tak tretina puvodniho trzistete. Divim se, ze tohle cesti financaci a celnici jeste nezavreli vcetne majitelu...
I kdyz tam i nekolikrat dost divne horelo a znalci snad vedi proc ... .. .
Asi tri kilometry po saske strane hranice lezi Jestrabi jezero, coz je krusnohorske raseliniste v nadmorske vysce kolem 1000 mnm. Roste tam velice uspesne raselinna kleč, jerab ptaci, klikva, boruvky, brusinky - ale pozor je to rezervace !!!
Kousek pred odbockou k vyhlidkove vezi je prijemna restauracka s domacimi produkty a penzion, kam se da i dojet autem (pro hosty a ubytovane), a nebo jit cca 2 km skoro po rovine po lesni ceste ... .. .
Kategorie: cestováníkrajina
více  Zavřít popis alba 
  • 1.9.2020
  • 16 zobrazení
viky1
Travná - Koníček - Černý kout - zříc. Karpien - Trojak - Celnice - Javorník
více  Zavřít popis alba 
  • 20.8.2020
  • 41 zobrazení
karca65
Javorník-bus Travná-Zálesí-Lesní bar-Koníček-Č.kout-Karpieň-Troják-Kostelík-zkratka silnice pod celnící-Travná-pěšky Javorník
více  Zavřít popis alba 
  • 15.8.2020
  • 49 zobrazení
swk
Za slunečného počasí jsme se vydali z konečné Boží Dar-celnice krátkou cestou Antona Günthera k prameni potoku Polava. Po delším stoupání jsme po neznačené cestě došli k větrné elektrárně nad Neklidem k hraničnímu kameni a malounko si i nabrali v pameništi voděnky a sem tam i nějaké té borůvky .Pak podél kraje lesa na hlavní silnici a následně jsme odbočili na pašeráckou stezku a po turistické červené cestě směr Klínovec. Cestou jsme nabrali sílu v bistru Krásná vyhlídka. Plni energie jsme ťapali z Klínovce po žluté směrem na Suchou,pak po zelené již do Jáchymova.Sešup to byl pravda pořádný,jak bylo uvedeno v itineráři. Pěkný,děkuji.
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 2.8.2020
  • 92 zobrazení
radovans
Všerubský průsmyk najdeme ve Všerubské vrchovině, mezi Českým lesem a Šumavou. Jde o hezkou vrchovinu, kde se střídají louky s lesy a malými vesničkami. Od dávných dob tudy vedla stezka do Řezna, nyní její roli převzaly vytíženější komunikace; v současnosti průsmykem vede silnice II. třídy. Jde též o dějiště známé bitvy u Brůdku, ke které došlo v roce 1040 mezi českým knížetem Břetislavem I. a římsko-německým králem Jindřichem III. Černým. Německá vojska bya poražena. Na paměť bitvy stojí u Brůdku kostelík sv. Václava, údajně nejstarší kostel zasvěcený sv. Václavu. Nad Všeruby, na vrchu Tanaberk najdeme zajímavý poutní kostel sv. Anny s oválným půdorysem. V době po roce 1948 kostel chátrá, nyní je pěkně opravený. Z vrcholku se otevírají krásné výhledy, především na horu Jezvinec a přilehlé vrcholy.
Poblíž hranic ležela obec Myslív, nyní připomínaná jen starým transformátorem. Nedaleko, u Myslívského rybníka byla jedna z falešných celnic, sloužících v 50. letech jako past na osoby na útěku na západ; na akci pojmenovanou "Kámen" zde upomínají informační panely.
více  Zavřít popis alba 
  • 27.7.2020
  • 41 zobrazení
Reklama