Hledání

166 990 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

zsamsmaletin
  • 16.5.2015
  • 36 zobrazení
  • 0
oldrisovfotky
  • 16.5.2015
  • 161 zobrazení
  • 0
obcanskesdruzenizvonecek
12. 1. KLÍČEK 14.-16.hodin a dále každé druhé úterý
9. 2. úterý - členská schůze a karneval v restauraci ,,Na čtyřce" ve 14.30hodin
4. 3. ples v Jihlavě 15.-18.hodin
17. 3. kuželky ve sportovní hale Pelhřimov od 15.hodin
2. 4. Praha muzikál MAMMA MIA
5. 5. čtvrtek - oslava - Den matek - disko v restauraci ,,Na čtyřce" ve 14.30hodin
2. 6. MDD od 13.hodin sportovní odpoledne ,,Na horách"
11. 6. Praha muzikál Ať žijí duchové - ZRUŠENO
12. 7. setkání v pizzerii v Pelhřimově
14. 7. Hračkobraní v Kamenici nad Lipou
20. 8. Sportovní odpoledne v Rodinově
7.-9.10.Víkend v Častrově
27.10. čtvrtek - zal. Spolku Zvoneček Pelhřimov v restauraci ,,Na čtyřce" ve 14.30hod.
11.12. Brno muzikál Děti ráje
16.12. pátek - poslední posezení roku 2016 v restauraci ,,Na čtyřce" ve 14.30hodin
více  Zavřít popis alba 
  • leden až říjen 2016
  • 113 zobrazení
  • 0
jitkacesty
23.září 2013 mně Lukáš odvezl na letiště a ze 2 hodiny jsme odletěli přímým letem do Gruzie. Časový rozdíl je 2 hodiny,,bylo 3,40 když jsme se ubytovali v hotelu nedaleko televizní věže. Vracíme se o den později, než bylo naplánováno, tato ČSA už neletí, poletíme přes Řím, kde máme 7 hodin čekání na letadlo ČSA.Do Prahy kufry nedorazily, přišly až za 3 dny a já byla nejen bez teplého kabátu, ale i bez klíčů. Nakonec to vyřešila Šárka, nešla na tancování a zajela se mnou pro reservní klíče do Zdib.
1.den okružní jízda po Tbilisi.Je to výstavné město, jezdí tu plno drahých západních aut,přes řeku Mtkvari vede několik mostů, jeden je krytý modrou pletenou mříží,.Městu dominuje pevnost Narikala,založená ve 4.století,přestavována za arabského emirátu v 8.století, Turky a Peršany dobita 1872 a vybuchla vlivem ruské munice, která tu byla uskladněna. A tak prohlížíme postupně zbytky kostela sv. Mikuláše,který byl později opraven a odtud shora je nádherný pohled na město.Zde nahoře stojí i obrovská bílá socha Matky Gruzie. Ne, nemá smysl popisovat desítky kostelů a klášterů, které byly za Stalina zrušeny a do nich nastěhováni vojenské jednotky, sklady jeřábů přes zimu, nástěnné fresky byly zabíleny, zničeny, seškrabány, dnes se zbytky obnovují. Šlechta musela opustit své paláce a byla odstěhována do soukromých bytů.
Ve starém městě zvaném Maidan nebo Kala jsou domy s se širokými balkóny nebo balustrádami, dříve šlechtické, balustrády jsou ze dřeva nebo z betonu.Arménská katedrála sv.Jiří založená 1251 má uvnitř zajímavé fresky.Během perské invaze tu byl zabit král Irakli II. a básník Sayant Nova v r.1764 a mají hrob před hlavním vchodem. Mineme zajímavé loutkové divadlo pro dospělé,pak Abanutubani, syrné lázně, kde se kopal Puškin i Alexander Dumas, nedaleko je mešita zničená Beriou, hlavni synagoga založená 1901, žije tu asi10 000 židů a stejný počet emigroval do USA. Ti podporují svými dary opravy a údržbu evangelických kostelů a klášterů. Ve všech kostelech jsou kopie původních obrazů, originály jsou v muzeu v Tbilisi.Takže jsme navštívili spousty kostelů a klášterů, po schodech nahoru a dolů mi pomáhal Luděk, stejně i do mikrobusu, který měl vysoko první schod.Sochu sv.Jiří,pozlacenou uprostřed náměstí jsem nemohla fotografovat, nikdy jsme tam nestáli.
Další den se jelo na východ do oblasti Kakheti. Tohle údolí obsadilo Rusko, má tu 15.000 vojáků. Místní lidé jsou zbytky horských kmenů, mluví svým vlastním nářečím.Jezdí sem jen Rusové,členi rodin za svými vojáky.Jinak je to kraj vína a ovoce. Před každým domkem je dřevěný plot a za ním je vidět vysoko nahoře podélný rošt a spousty hroznů bílých o modrých. Pokud jsme je ochutnali, byly bez zrníček, chutné a sladké.Mohu jmenovat město Telavi, klášter Ikalto, založený sv.Zenonem byl centrem vzdělanosti, vyučovalo se tu teologii,rétorice,filosofii,geometrii a praktickým oborům jako je keramika.Klášter Alaverdi ,zal. v 6.století asyrským mnichemJosefem Alaverdim,který přišel z Antiochie.Přestavěn v 11 století Následuje opevněné město Gremi, hlavní město Kachetie v 16.a 17. stol.1615 jej vypálil perský šach Abbas a město již nebylo obnoveno.
4.den výlet do Mcchety, historické město ležící severně aso 20 km od Tbilisi na soutoku řeky Aragvi a Kury.Zapsáno do památek UNESCO
Navštívíme komplex Džvari a katedrálu Svetitskohoveli,pohřební místo Kristova roucha Je to jeden z "nejsvatějších"chrámův Gruzii a sídlo arcibiskupa mcchetského a tbiliského,který je zároveň patriarchou gruzínské pravoslavné církve.Nakonec návštěva pevnosti Ananuri.
5.den Návštěva rodného domu Stalina a museum.To se musí vidět. To nelze popsat.Doporučuji obrázky.Chrám Sioni pod lešením, opravuje se. Tam jsem vyšla!
6.den lázně v Borjomi,poměrně daleko, plno výstavných domů bývalé šlechty.Sirnaté léčebné prameny.Cestou zpět nás stihla důkladná bouřka s blesky a hromobitím. V Sbilisi nebylo nic.
7.den Etnografické muzeum, nesmírně zajímavé,zal.1966. Pak malebný skanzen se stavbami z gruzínského venkova na břehu Želvího jezera.
Ubytování bylo dobré, jen žádný výtah, schody do pokojů a do jídelny na anglickou snídani.Jednou denně oběd s ev. polévkou, 2ma studenými předkrmi, saláty z rajčat a okurek, maso na rožni (tvrdé, aspoň pro mě)ovoce se spoustou několika druhů vína a káva nebo čaj. Polovina tuho zůstala na stole. Jednou jsme měli pstroužky. K pití vody, šťávy, víno nebo limonády. Moc dobré.Nedalo se to sníst.,polovina zbyla.
Poslední den bylo volno, vyjela jsem lanovkou a prošla se po kopci s výhledy na město. Druhý den se odlétalo ve 2,30 přes Řím se 7mihodinovým čekáním na naše Aerolinie. A to další už je na začátku. Máma a babička
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • září 2013 až únor 2014
  • 203 zobrazení
  • 0
coloraaa
1.3.1957 se ve Zbirohu z nejasných příčin zřítil letoun MiG-15 bis, s trupovým označením OL-12, v.č. 530750. Pilotoval ho † npor. Václav Bílek z 15. leteckého stíhacího pluku v Žatci, který bohužel při této tragické nehodě zahynul. Popis havárie: v oblaku pád do vývrtky, nízké vybrání a následoval náraz do stodoly. Dle vyprávění očitého svědka přilétaly z jihu 2 Migy-15. Jeden z nich zjevně zaostával a nad Zbirohem se pohyboval s již zřejmě porouchaným motorem. Motor slyšitelně vynechával, vydával rány a černý kouř. Pilot se pravděpodobně snažil přeletět nad domy na náměstí a přistát na poli za městem. Náhle se však dostal do vývrtky a následně do ploché spirály. Vzhledem k nedostatečné výšce vrazil do stodoly a proletěl dovnitř. Po nárazu letoun okamžitě neexplodoval, lidé se snažili pilota dostat ven z kabiny. Kabina však byla zevnitř zajištěna a nešla otevřít. Pilot nejevil známky života. Po chvíli začalo letadlo hořet i s pilotem v uzamčené kabině. Bohužel neměl žádnou šanci na přežití. Stodola kompletně lehla popelem. Několik hodin po havárii dorazila na místo armáda. Z letadla vymontovali kanon, ostatky pilota zabalili do plachty a odvezli. Vrak byl později odvezen neznámo kam. Na zahradě v místě dopadu dnes již nic nestojí. Stodola byla odstraněna. Dnes jsem se byl podívat na parcele kam MIG - 15 spadl.
Počasí: +23°C, slunečno, bezvětří.
http://cs.wikipedia.org/wiki/MiG-15
A teď dopis od paní která byla svědkem této tragické události:
Zdravím ze Zbiroha, často prohlížím tvoje stránky - pěkné. Jsem přímou pamětnicí leteckého neštěstí 1.3.1957 ve Zbiroze. V té době mi bylo necelých 13 let. Opravdu se tak stalo dvě stodoly nad naší stodolou. Stodola, kde se neštěstí stalo patřila rodině Fišerových. Den před neštěstím byla stodola plná ženských, pracovnic JZD, které tam pracovaly - zřejmě čistily obilí.V době, kdy se to stalo jsme už byly doma ze školy (muselo to být odpoledne). Byla jsem s kamarádkami u nás na dvoře. Kolik letělo Migů pochopitelně nevím, ale najednou bylo nad námi úplně nízko letadlo se strašným hlukem přelétlo a vzápětí se ozvala strašná rána. Na tomhle bychom se shodly všechny, které jsme to zažily. Nevím, kdo by se odvážil z místních lidí v tu chvíli vlézt do spadlé stodoly? V zápětí hned začaly vybuchovat střely - byly to rány jedna za druhou. Vyšlehly plameny a stodolu pohltily. Utekly jsme nahoru na pavlač ve dvoře, která byla za chvíli celá rozpálená. Polévali jsme jí všichni vodou, aby od toho žáru také nechytla. Střelba trvala hodně dlouho. Určitě se k tomu nemohl nikdo přiblížit. Pochopitelně jsem se později zajímala, kdo vlastně se tady zřítil. Informace jsem objevila ve vlastním archívu ing. Emila Padiora VÚA Praha- archiv Odtud ze Zbiroha pocházel ještě letec pplk Miloslav Hobl , bývalý velitel pluku v Žatci, který se rovněž zřítil, "15" mu byla také osudnou. Na následky po havárii druhý den zemřel. Zdena B
Dnes jsem sháněla další informace. V době havárie mu prý bylo asi 24 let. Informace mám od Vládi Hahna, jejich rodina sousedila zahradami s rodinou Fišerových, kam letoun spadl. Dnes jsem s ním měla delší rozhovor a naše vzpomínky se shodují. Zvláště v tom,že letoun začal po dopadu hořet okamžitě a určitě k němu nikdo nemohl. Vrak letadla prý byl odvezen ještě téže noci. Dlouho prý měli v rodině dopis od maminky mrtvého Václava Bílka. Ten prý ale asi nenajde ale fotku prý má určitě. Po havárii prý přijela matka s nevěstou V Bílka. Byly prý určitě ve strašném šoku. Maminka prý se ptala, jestli když ho vyprostili z vraku měl vlasy. Byl prý celý ohořelý. Tohle já nevím. My jsme nikam nesměly. Dotyčný známý prý kdysi před mnoha léty četl zápis v místní kronice.
Já mockrát děkuji paní Bradnové a panu Hahnovi za informace a pomoc při pátrání okolností neštěstí a zaslání fotek.
-------------------------------------------------------------------------------------
Havárie letadel v roce 1957. Koukám že těch Migů-15 padalo nějak moc.
-------------------------------------------------------------------------------------
1.3.1957 havaroval MiG-15bis 15.slp letectva ČSLA. Zahynul pilot npor. Václav Bílek.
12.3.1957 havaroval MiG-15bis 17.slp letectva ČSLA. Zahynul pilot npor. František Vyvadil.
13.3.1957 se srazily dva MiG-15 letectva ČSLA. Při druhém letu pilot Hyka omdlel a ve výšce 5 500 m se srazil s druhým MiGem. Překryt kabiny se rozbil a proudící vzduch Hyku probudil. Příčinou bylo zdravotně závadné máslo podávané ke snídani. Místy se rozložilo na kyselinu mléčnou, působící na organismus jako slabý jed. Ve styku s kyslíkem se kvasinky množily rychleji, až pilot omdlel.
23.4.1957 havaroval MiG-15bis 11.slp letectva ČSLA. Zahynul pilot kpt. Karol Frič.
3.5.1957 havaroval MiG-15bis 47.pzlp letectva ČSLA. Zahynul pilot npor. František Hudák.
16.5.1957 havaroval MiG-15 1.letky 20.slp letectva ČSLA u obce Březejc u Velkého Meziříčí. Při průzkumném letu zahynul pilot por. Ladislav Klimek.
5.7.1957 havaroval MiG-15bis 47.pzlp letectva ČSLA. Zahynul pilot npor. Milan Alušic.
19.7.1957 havaroval MiG-15UTI 1.slp letectva ČSLA. Zahynuli piloti kpt. Vladimír Tomčík a kpt. Drahoslav Pácl.
24.7.1957 havaroval MiG-15 2.lšp letectva ČSLA. Zahynul pilot kpt. František Šenkýř.
24.7.1957 havaroval MiG-15 2.lšp letectva ČSLA. Zahynul pilot npor. Jiří Dolejš.
24.9.1957 havaroval MiG-15 LU letectva ČSLA. Zahynul pilot mjr. Josef Zbořil.
30.9.1957 havaroval MiG-15bis 16.slp letectva ČSLA. Zahynul pilot mjr. Rudolf Janda.
30.9.1957 havaroval MiG-15bis 15.slp letectva ČSLA. Zahynul pilot npor. Radoslav Schrömer.
8.11.1957 havaroval Iljušin Il-14 (OK-LCE) ČSA na letišti Praha-Ruzyně. Letoun byl poškozen při přistání. Příčinou byla námraza.
I na Facebooku.
https://www.facebook.com/groups/T.O.Rosomak/
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • březen 2012 až červen 2014
  • 1 648 zobrazení
  • 4
babi90
Beseda a autogramiáda 30.5.2013 v Domě knihy Librex v Ostravě za účasti autora.

Milan Uhde (* 28. července 1936, Brno) je český spisovatel, dramatik, scénárista a politik. Za vlády komunistů byl významným představitelem disentu a po sametové revoluci v letech 1990–1992 působil jako ministr kultury české vlády a od vzniku samostatné republiky v roce 1993 byl 1. předsedou Poslanecké sněmovny České republiky, od ledna až do února roku 1993 na základě čl. 66 Ústavy také vykonával vymezené funkce prezidenta republiky. Z titulu své funkce kontrasignoval Ústavu České republiky.

Životopis

Narodil se ve smíšené právnické rodině, jeho matka byla židovka.[2] Za druhé světové války se snažila s tichým souhlasem svých rodičů získat dokumenty o nežidovském původu, přesto ale byla vystavena rasovému pronásledování. Milan Uhde ve svých pamětech popisuje jako jeden ze silných zážitků svého dětství, jak je vyháněn s matkou z obchodu, protože židé směli nakupovat jen v určené hodiny.[3]

Vzdělání získal v Brně: chodil zde do obecné školy, roku 1953 maturoval na gymnáziu v Králově Poli a v roce 1958 absolvoval Filosofickou fakultu Masarykovy univerzity (později Jana Evangelisty Purkyně, dnes opět Masarykova univerzita), obor čeština a ruština. V 50. letech 20. století byl členem Československého svazu mládeže a vnitřně souhlasil s komunistickým režimem. Za zlom považuje rok 1956, kdy v důsledku událostí v Maďarsku ztratil komunistické přesvědčení a nebyl mu pak ani nabídnut vstup do KSČ.[3] Pracoval jako redaktor významného brněnského měsíčníku pro literaturu, umění a kritiku Host do domu (vycházel 1954–1970) a zároveň působil jako externí učitel na Janáčkově akademii múzických umění (1967 – 1971). V roce 1971 dosáhl titulu doktora filosofie.

Po zákazu časopisu se stává spisovatelem z povolání, ale roku 1972 se po zveřejnění článku v Rudém právu dostal na seznam zakázaných spisovatelů a jeho tvorba se nesměla publikovat až do sametové revoluce v roce 1989. Jeho knihy byly odstraněny z veřejných knihoven a bylo mu bráněno ve výkonu jakéhokoliv výdělečného povolání. Psal pod jmény jiných divadelní hry (nejčastěji pro Divadlo na provázku), publikoval v samizdatu, spolupracoval se zahraničními divadly a rozhlasovými a televizními stanicemi.

Podepsal Chartu 77, v roce 1988 se stal i signatářem Hnutí za občanskou svobodu. V roce 1989 založil spolu s jinými disidenty nakladatelství Atlantis a stal se jeho šéfredaktorem. Následující rok po něm tuto pozici převzala jeho manželka, aby se mohl plně věnovat politické kariéře.

V roce 1990 se stal po Milanovi Lukešovi druhým polistopadovým ministrem kultury. V roce 1992 se na JAMU habilitoval jako docent. Ve vládě působil původně za Občanské fórum (v roce 1990 zasedal v Kolegiu Občanského fóra), později přešel do ODS.[4] V období od 6. června 1992 do 6. června 1996 byl za ODS nejprve poslancem České národní rady (volební obvod Jihomoravský kraj) a po jejím přejmenování v souvislosti s rozdělením státu 1. ledna 1993 poslancem Poslanecké sněmovny. Ve stejném období byl od 29. června 1992 zvolen předsedou České národní rady a od 1. 1. 1993 se stal předsedou Poslanecké sněmovny.[5][6][7][8] V první den České republiky 1. ledna 1993 přednesl známý projev končící slovy „…Česká republiko, dobrý den!“.

Od roku 1996 se dostával mezi skupinu politiků ODS kritickou vůči některým názorům a postojům předsedy strany Václava Klause. Na kongresu ODS v prosinci 1996 přednesl polemický projev, v němž konstatoval, že ODS se zpronevěřuje svému programu a že opustila slušného občana. Zároveň označil volební slogan z voleb roku 1996 Dokázali jsme, že to dokážeme za nabubřelý a odpudivý. Zároveň ale zpětně (v rozhovoru z roku 2008) konstatoval, že Václav Klaus byl otevřený kritice a nebyl mstivý a že část vnitrostranické opozice se tehdy rozhodla pro „cestu kabinetního pokusu o odstranění Václava Klause z politiky“.[3]

Ve volebním období, od 1. června 1996 do 19. června 1998, byl rovněž zvolen do Poslanecké sněmovny, od 16. července 1996 do 9. června 1997 předsedal poslaneckému klubu ODS.[8] Po pádu koaliční vlády ODS se díky svému kritickému postoji ocitl mezi těmi, kteří byli vyzváni k odchodu ze strany, přestoupil tedy do poslaneckého klubu Unie svobody, jehož členem byl od 20. ledna 1998 do konce zkráceného volebního období. Byl iniciátorem několika poslaneckých návrhů zákonů, z nichž byl schválen pouze jeho Návrh novely zákona o mimosoudních rehabilitacích (78/1998 Sb.), který inicioval spolu s Jiřím Karasem. Zákon se snažil zrovnoprávnit nucené práce příslušníků vojenských báňských oddílů s nucenými pracemi příslušníků PTP.

Svůj přestup do Unie svobody hodnotil zpětně jako chybu („Ocitl jsem se ve straně, kde mě nechtěli. Kdyby byli přede mnou odhalili, že jejich hlavním cílem je poslat Klause do politického důchodu, byl bych řval jako tygr.“).[3] Již na jaře jaře 1998 napsal analýzu Jednadvacet záznamů o pravicové havárii, v níž se kriticky vyjadřuje o nově vzniklé Unii svobody.[9][10] V roce 1998 opustil aktivní politiku a stal se opět spisovatelem z povolání. Vydává pro nakladatelství Atlantis ve sbornících své dřívější práce, ale neváhá ani zahajovat nové projekty.

S postupem času se zdá, že se jeho názory opět sbližují s názory ODS. Lituje toho, že problémy ODS otevřeně nekritizoval už dřív, ale ozval se až v době, kdy se neřešeny rozrostly do takové šíře, že se jejich kritika stala nástrojem jiných snah než jen snahy o nápravu věcí (jeho dopis Václavu Klausovi k 60. narozeninám[11]) V názoru na události v ČT v roce 2000 se postavil na stranu ODS proti vzbouřencům.[12] V roce 2002 byl za ODS navržen a stal se místopředsedou Rady Českého rozhlasu.

Žije v Brně, od roku 1963 je jeho manželkou Jitka Uhdeová, v současné době jednatelka a ředitelka nakladatelství Atlantis. Má dvě děti: Michala (podnikatel) a Janu (pracuje v nakladatelství Atlantis). V roce 2011 byl zvolen 12 hlasy z 15 do čela Rady České televize (dvouleté volební období).
Dílo
Milan Uhde předčítá z časopisu Host do domu v brněnském klubu Desert 13. prosince 2009.

Jde o autora povídek, divadelních a rozhlasových her, scénářů a sbírek poezie.
Přehled děl

Do bitev půjde před řadami - báseň oslavující Klementa Gottwalda (1953)
Lidé z přízemí (1962)
Komedie s Lotem (1963) – rozhlasová hra
Hrách na stěnu (1964) – krátké povídky z každodenního života
Král Vávra (premiéra 1964 v divadle Večerní Brno) – satirická divadelní politická hra, variace na téma Krále Lávry ukazuje strojový svět odcizený lidem, kde trio vládců řídí zemskou poloosu. Hra je tvořena 10 obrazy, obsahuje 9 písní, balad, blues romancí a jednu mezihru. Autor zde navazuje na K. H. Borovského
Svědkové (1965) – původní absurdní rozhlasová hra, ukazuje bezmocnost lidí proti zlovůli policie.
Souhvězdí Panny (1965) – filmový scénář podle své povídky Ošetřovna, příběh o lásce a kamarádství z prostředí vojenského letiště. Film byl natočen téhož roku
Výběrčí (1966) – absurdní rozhlasové drama, dočkalo se i divadelního zpracování
Děvka z města Théby (1967 otištěna v květnovém čísle Divadla 18, téhož roku uvedena v Národním divadle) – původní divadelní hra, satirická variace na antické téma Antigony. Kritika hru strhala [1]
Obloha samej cvok (1967) – sbírka textů písní pro brněnské Divadlo X
Záhadná věž v B. (1967) – sbírka historických mystifikací
Ten, který přichází (1968) – rozhlasová hra
Parta (1969) – rozhlasová hra
Šach-mat, Vaše Výsosti (1969)
Vraždění ve Veracruz (1970)
Hra na holuba (1974) – původní divadelní hra, vyšla v samizdatu
Balada pro banditu (1975) – muzikálová adaptace divadelní hry na téma Olbrachtova Nikola Šuhaje Loupežníka, kterou napsal pod jménem Zdeňka Pospíšila pro Divadlo na provázku. Podle této hry vznikl v roce 1978 i stejnojmenný film režiséra Vladimíra Síse
Profesionální žena (1975) – scénář dramatizace na námět Vladimíra Párala, kterou napsal pod jménem Zdeňka Pospíšila
Zubařovo pokušení (1976) – rozhlasová hra, vyšla v samizdatu
Pohádka máje (1976, uvedeno pod názvem Poslední leč) – adaptace Mrštíkovy divadelní hry, napsal ji pod jménem Zdeňka Pospíšila, ten však v roce 1980 emigroval a spolupráci s Uhdem prozradil
Hodina obrany (1977) – televizní hra
Pán plamínků (1977) – původní televizní hra, vyšla v samizdatu. Motivem byly skutečné osudy některých disidentů, na kterých byla zločinně zneužita psychiatrie
Jitřenka naší slávy (1977) – rozhlasová hra o životě Boženě Němcové
Modrý anděl (1979) – původní rozhlasová hra, která byla zpracována i pro divadlo: monolog udavačky, která, zahrávaje si s životy druhých, srovnává svou situaci s údělem anděla spravedlnosti, zatíženého odpovědností za osud lidstva
Velice tiché Ave (1981) – autobiografická retrospektivní rozhlasová hra. Vyšla v samizdatu, později se dočkala i divadelního zpracování
Zvěstování aneb Bedřichu, jsi anděl (1986, uvedena 1990) – divadelní hra, vyšla v samizdatu: životopisná parodie o Karlu Marxovi, vedoucí k divákově deziluzi
O divadle (vycházel 1986–9) – sborník, vycházel v samizdatu. Uhde zde byl spoluautorem spolu s Josefem Topolem a Václavem Havlem
Prodaný a prodaná (1987) – divadelní inscenace ztvárňuje osud Karla Sabiny, konflikt jednotlivce, politické moci a společnosti. Napsal pro Divadlo na provázku pod jmény Petr Oslzlý a Peter Scherhaufer
Česká republiko, dobrý den (Atlantis 1995) – projevy z období své činnosti ve vyšší politice, vybraných 50 článků pro Denní Telegraf a rozhovory, které vyvolaly čtenářský ohlas
Desítka her (Atlantis 1995) – sborník deseti nejdůležitějších divadelních, rozhlasových a televizních textů (Král-Vávra, Svědkové, Výběrčí, Parta, Zubařovo pokušení, Pán plamínků, Hodina obrany, Modrý anděl, Velice tiché Ave a Zvěstování aneb Bedřichu, jsi anděl)
Balada pro banditu a jiné hry na zapřenou (Atlantis 2001) – sborník 10 titulů vydaných většinou pod cizími jmény aj.
více  Zavřít popis alba 
  • leden až květen 2013
  • 181 zobrazení
  • 0
polinkova
Ahoj, gorilí parto,
zevrubně jsem sepsala celé "své vidění" kauzy kolem Tana v Mnichově a posílám ho
- jednak v příloze,
- jednak i zde v textu, neb někteří adresáti nemohou mé přílohy otevřít..
Samozřejmě můžete tohle neradostné líčení šířit dle vlastního uvážení dál..

Vlasta

Ahoj gorilí parto!

Snad už jste si prohlédly/i naši fotodokumentaci z cesty za Tanem a Okandou do Mnichova (úterý 9.6. - středa 10.6.) - viz:

http://milada315.rajce.idnes.cz/9.-10.6.2015_ZOO_Mnichov

http://dafina1.rajce.idnes.cz[/url]

[url=http://www.rajce.idnes.cz/u695836]http://polinkova.rajce.idnes.cz

Milada a Marcela popsaly - a fotodokumentací doložily! - své postřehy a dojmy hned po návratu. Přidávám se (konečně zase od PC) k jejich obavám...

Pokusím se věcně zaznamenat, co jsem tam za ty dva dny na vlastní oči a uši viděla a slyšela a co mne kolem toho napadá.

1.den = 9/6:

Před polednem jsme zastihli Bagiru (*1985) s malou Nafi (*únor 2013), Neemu (*1987) a Sonju (*1989) ve venkovním výběhu, odkud se po chvíli přesouvaly do pavilonu na krmení (denně v 11,45); venkovní výběhy všech lidoopů (též šimpanzi a orangutáni) jsou po rekonstrukci: otevření gorilího výběhu je zde (s komentářem ředitele ZOO a ošetřovatele jménem Markus) na videu = od 23 min:

http://www.br.de/mediathek/video/ein-neues-affenparadies-100.html

Při krmení (= zelený rozhoz) bylo zřejmé, že je Bagira jednak fyzicky nejmohutnější, jednak v chování naprosto dominatní – Sonja i Neema před ní důsledně ustupovaly, resp. s hrstí salátu rychle vyklidily pole a zašily se do koutů na „skále“, která tvoří zadní stěnu pavilonu.

Patrně vědí proč, neboť Neema má na ruce kousance, které nejsou dávného data (a po těle i nad obočím další, různě staré jizvy) – viz:

http://polinkova.rajce.idnes.cz/9.6.2015_VLASTA_SOSULKA_ZA_TANEM_V_MNICHOVE_1_DIL/#P1010797.jpg

V pavilonu byli vesměs „náhodní“ návštěvníci a na tablu s info o gorilí rodině ještě zpráva o tom, že stříbrohřbet Roututu bez předchozích příznaků, nečekaně uhynul..

http://milada315.rajce.idnes.cz/9.-10.6.2015_ZOO_Mnichov#DSC06834.jpg

Před 15 hod jsme se vrátili uvítat Taníka s Okandou – na tablu už byli oba „naši kluci“:

http://milada315.rajce.idnes.cz/9.-10.6.2015_ZOO_Mnichov#DSC06930.jpg

Zastihli jsme ve výběhu ještě pomocného ošetřovatele (blonďatý mladík), jak končí úklid – a mizí, aniž cokoli rozhodil, nacpal do polínek anebo přisypal do hlavolamů: jsou ve výběhu 4 stejné – a stejně nesmyslné: jsou plné žlutých tenisáků, které však otvorem (malým) nemohou vypadnout, takže jejich důvtip spočívá v tom, že při sebevytrvalejším šťourání klacíkem je odměna nula... - tedy pokud tam není přidáno něco malého jedlého, což ale znamená odšroubovat celou boční stěnu a to je čas navíc..

Věděly jsme, že byl Tano minimáně před týdnem (? kdy přesně?) pokousán Bagirou – viz videa Mirky z 3/6:

http://vinettou.rajce.idnes.cz/3.6.2015_-_TANO_A_OKANDA_.....vida_taky_zelvy/

Konečně kluci přišli!... jak moc byl Tano pokousán, jak se hojí a jak si rány, na které dosáhne, pečlivě čistí, už jste na fotodokumentaci viděly/i.

Na fotkách jde hůř rozeznat, že je pokousán i nad pravým okem a ve slabinách (ještě že mu Bagira nevydrápla oko anebo neukousla pindíka!..) Okanda je bez šrámů a zaplaťpánbůh, že v něm má Tano velikého kamaráda, takřka bráchu a teď i oporu...

Na příchod kluků tam čekaly 3 sympatické fanynyky (jedna měla „dělo“ a vydatně fotila). Když zjistily, že jsme Češi, ptaly se, zda nejsme ti z Regensburgu (jména jsem žel zapomněla), kteří též milují gorily a údajně právě díky jejich písemnému dotazu na vedení ZOO je z odpovědi známo, proč a jak byl Tano v zázemí Bagirou tak zrasován.... ZOO klade důraz na to, že Tano napadl Nafinu a Bagira ji coby správná matka bránila...Nic konkrétnějšího (ani o tom, že ve Stuttgartu byli kluci s dalšími 2 gorilátky ve věku Nafiny a že bez problémů pobývali ve výběhu s dospělými gorilami, dokonce i s těmi, které kojily mláďala – ovšem po veletrpělivém přivykání!) tyto ženy netušily. O Tanovi mluvily s nadšením, jak je úžasně komunikativní, což jsme sami zažili: přišel si s námi ke sklu také popovídat (vyřídila jsem mu pozdravy od vás) a nechal se přilákat i ke skupince dětí s mladou pracovnicí – patrně „osvětářkou“ ze ZOO: když se děti ptaly, co se mu stalo, vysvětlila jim že „vznikl Kampf (boj), což je mezi gorilami normální“.

Po prvním dnu jsme najisto věděli, že se „Kampf“ semlel v zázemí, kde tráví kluci všechen čas kromě 2 hodin (15 – 17 h), kdy jsou v pavilonu, neboť do venkovního výběhu zatím nesmějí, a že se Taníkovi rány na těle pomalu, ale přece zacelují.

Z množství těch ran jsme však nabyli dojmu, že – ať už se to v zázemí semlelo jakkoli (!!??) a kohokoliv vinou (!!??) – nechali tomu „volný průběh“ a vlastně to mohlo dopadnout ještě hůř...

2.den – 10/6:

Pravidelné krmení „pro návštěvníky“ v 11,45 bylo tentokrát rozhozem shora – minirajčátka a jahody a Bagira (si) zase dokazovala, že tam vládne - prudkou ránou do skla (ale to naše holky taky umí :-), výpadem proti Neemě, přednostním právem vyzobat to nejlepší a na ostaní - až co zbyde..

Před příchodem kluků v 15 hod byl tentokrát ve výběhu jednak ten mladý blonďák z předchozího dne, jednak skutečný ošetřovatel – prý se jmenuje Karl:

- a : Sláva! - přinesli naditá polínka a odšroubovali dekly u 3 hlavolamů a nasypali mezi tenisáky hrstičky buráků!

= viz Milada:

http://milada315.rajce.idnes.cz/9.-10.6.2015_ZOO_Mnichov#DSC07133.jpg

http://milada315.rajce.idnes.cz/9.-10.6.2015_ZOO_Mnichov#DSC07134.jpg

Pak tam ošetřovatelé ještě přinesli velkou „vanu“ se zeleným rozhozem, aby měli předchystáno i pro velké gorily, které se tam vracejí po 17 h na noc.

Jenže: pak přišli kluci – a Taník byl jako tělíčko bez duše...

Zkraje sice párkrát zašťoural v polínku a v hlavolamu, ale cca po 15 min. úplně odpadl a jen hledal vhodnou polohu, jak by si ulevil – asi od bolesti bříška.. Když se konečně vykakal, měl řídké hovínko - viz: http://polinkova.rajce.idnes.cz/10.6.2015_VLASTA_SOSULKA_ZA_TANEM_2_DIL/#P1011593.jpg

- bohužel se mu vůbec neulevilo... kroutil se chudinka dál, několikrát i ublinknul, popošel k jejich mříži, jakoby chtěl do zázemí, aby mu pomohli.. hrozný pohled. Nejen pro nás, i pro dvě německé fanynky, které to též prožívaly...

Pak už jsme to nevydrželi (bylo cca 16 hod.) a šli jsme ke služebnímu vchodu, kam šel právě ošetřovatal od dravců (byli jsme v mezičase na jejich „show“ takže jsme ho poznali) a poprosili ho, aby vyřídil kolegovi od goril, že je Tano patrně nemocný, ať mu pomohou dřív než v 17 hod.

Když jsme se vrátili do pavilonu, jedna fanynka brečela jako želva, druhá byla „jenom“ vyděšená.. Oslovili jsme je: říkali jsme mj., že známe kluky ze Stutgarttu a sledujeme je v Mnichově díky krásným videím, které natáčí jakási Brigitte Tos!!! = a ona to byla ona!! a zná dobře pražskou ZOO – byla tu už 3x!

Když po cca 20 minutách ošetřovatel ani nevykoukl (a věřím, že mu to ten kolega vyřídil), poprosili jsem Brigitty (jmenují se tak obě), zda by někam nezavolaly: učinily to zjevně velice rády, neboť to mohly – samozřejmě v dobrém a s naším souhlasem - „svést“ na nás z Prahy.

Neboť, jak se ukázalo, museli kluci v pavilónu vydržet celý stanovený čas, stihly jsme si toho s Brigittou Tos dost povědět - a to, co říkala bylo alarmující!!

shrnu:

1/ k tomu, co jak se to Tanovi stalo: zná také pouze verzi, sdělenou na dotaz Čechů z Regensburgu,

- ale: zná zázemí a ví, že jsou to malé prostory („ložnice“), kde není úniku..

2/ zkušenosti místních ošetřovatelů se začleňováním jsou samozřejmě nulové

- ale: Wilhelma nabídla, že ponechá v Mnichově své 2 ošetřovatele/ky, kteří v tom mají praxi a kluky důvěrně znají, aby tam pomáhali/y po celou dobu, kterou to bude zapotřebí!! - a Mnichov to odmítl!!

3/ všichni ve Wilhelmě mají příkaz, že smějí ze ZOO podávat pouze pozitivní zprávy, takže i ona, která pro ZOO zpracovává oficiální videosestřihy, má na problematické záběry embargo!

Některé věci ale přece zveřejní – jako soukromé video = můžete to porovnat.

TV reportáž - Tano + Oki = cca 5:45

http://www.br.de/mediathek/video/elefant-ludwig-wird-erwachsen-100.html

!! 8/6 015

https://www.youtube.com/watch?v=UCmlS7g6m8E

Pak bylo konečně 17 h. a Tano s Okim odešli do zázemí.

K nám do pavilonu přišel – s profesionálním úsměvem - ošetřovatel Karl:

na dotaz, zda Tano nebere nějaká antibiotika, po kterých má průjem, se nám vysmál, že žádné léky nepotřebuje a průjem že také nemá. Když Milada pravila, že to může být ze stresu, vysmál se jí též, že prý jakýpak stres?!.. Když jsem mu ukázalo Tanovo hovínko na kameni, lehce znejistěl a prohlásil, že se tedy půjde dozadu podívat a přijde nám říct, jak to je.

Když přišel, připustil, že Tano průjem má, ale konstatoval, že tedy asi něco snědl a že to přejde..

(že by kvůli Tanovi omezil rozhoz v pavilonu ho zřejmě vůbec nenapadne..)

Poslední kapka byla, když se ho Brigitte zeptala, jak to bylo v zázemí a zda tam mají pro případ konfliktu a zklidnění situace nějakou hadici (říkala jsem jí o Praze) – před touto otázkou Karl dostova zdrhnul...

Pak ještě rychle vystartoval do výběhu s lopatkou, aby uklidil Tanovo hovínko a zahladil stopy, nežli tam vpustil velké gorily....

Jeli jsme domů jak po funuse...

Tano s Okim nemají v Mnichově žádné zastání nejen v „gorilím přijímači“, ale bohužel ani v tom „profesionálním“ lidském!!

To hlavní, co je teď třeba si ze všech sil přát - a co nejrychleji pro to něco dělat ! - je aby tuhle šílenou zkoušku Tano vůbec přežil!...

ach jo..

Vlasta Smoláková

P.S. Pokud ZOO hellabrunn tvrdí, že jsou kluci v zázemí nonstop pod kontrolou kamer, měl by tedy existovat záznam z toho napadení, ne?! ZOO Praha, které Tano patří, má snad právo dozvědět se pravdu!?
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • 13.6.2015
  • 527 zobrazení
  • 4
jamela
1 komentář
  • 11.5.2016
  • 12 zobrazení
  • 0
zskatov
  • květen 2017
  • 59 zobrazení
  • 0
kultura-jince
14. 5. 2013 se konalo ve Společenském centru posezení pro seniory. O dobrou náladu se postaralo DUO Kratochvíl ze Zaječova.
více  Zavřít popis alba 
  • 14.5.2013
  • 90 zobrazení
  • 0
waldorfnamlynici
11. 5. 2017
více  Zavřít popis alba 
  • 11.5.2017
  • 78 zobrazení
  • 0
doloplazypv
  • 18.5.2012
  • 13 zobrazení
  • 0
mshradek
  • 5.5.2015
  • 71 zobrazení
  • 0
sdruzenacek-krnov
  • 6.5.2015
  • 67 zobrazení
  • 0
mshradek
  • 9.5.2013
  • 122 zobrazení
  • 0
mshradek
  • 11.3.2001
  • 132 zobrazení
  • 0
zspocinovice
  • 15.5.2011
  • 71 zobrazení
  • 0
mshradek
  • 6.5.2011
  • 78 zobrazení
  • 0
zsvin
  • 45 zobrazení
  • 0
mshradek
  • květen 2016
  • 96 zobrazení
  • 0
reklama