Hledání: foto_ME_Anglie_2013

Pro dotaz foto_ME_Anglie_2013 jsme našli 20 008 výsledků.
AKCE -35 % s kódem
Vytvářejte
fotodárky v akci!

Akce trvá do 30. 11.
Kód: BLACKFRIDAY2020
BLACKFRIDAY2020
mallorca2008
My trips abroad since the summer 2004 incl. photos from England (Wilts, Oxford, Abingdon, London), Slovakia (Tatry Mt.), the Nederlands (Zeeland, Kapelle), United States (Idaho, San Francisco, Santa Cruz)...
-sem dostal echo, že mý fota z Mallorcy uz začínaj být trochu nudný a jednotvárný (ovce,ovce,ovce, Němci, ovce), tak než bude zas něco zajímavějšího, rozhod sem se udělat takovej malej exkurz do minulsoti mých zahraničních výletíků....sou tam ty zajímavější, fotky z Krumlova sem tam po zralé úvaze nedával (Anglie, Holandsko, Slovensko, Idaho, California a Orlické hory:))
To RYAN M. Waterfield: Ryan, this review of my travelling photos is dedicated ecpecially to you as with your 1st coming to CR started a great era of my lifetime (with some breaks unfortunately) and it is still rolling on...Thank you Ryan!
PS> gonna try to put here some comments in English for my american "dummies" who are still resisting to learning Czech:) even though it gonna look stupid to my friends, guapa
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2004 až duben 2008
  • 152 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
kingzaba
Zdarec, tak mám pro vás první fota z Anglie. Jsou nic moc, ale vzhledem k mé pracovní vytíženosti :-)) a blbýmu anglickýmu počasí... se není čemu divit... Jo, kdo neví: jsem v Cheadle Hulme u Manchesteru...
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2008
  • 126 zobrazení
jhenribox
Níže uvedená fota byla pořízena 28. září 2013 na srazu veteránistů - Svatováclavská vyjížďka - 3. ročník. Start a cíl v Novém Jičíně. Fota pořízena od 11:30 do 13:30 hod v parku zámku. Veteráni na fotografiích jsou všehochutí toho, co vetránisté pečlivě udržují ve svých garážích. Převažuje vozový park bývalého Československa ze 60. let. Převážne se jedná o vozidla, která bylo možno koupit v Mototechně nebo v Tuzexu. Na srazu se však objevila i vozidla importovaná do ČR v 90. letech za zahraničí. Jsou to převážně vozidla z Anglie, Německa a USA. Fotografie veteránů jsou sestaveny dle typů do skupin, aby bylo možné srovnávat jejich podobnost a odlišnosti.
Pokud budete mít zájem prohlédněte si mé muzeum modelů automobilů na adrese:
http://henribox.webgarden.cz/
více  Zavřít popis alba 
  • 28.9.2013
  • 172 zobrazení
strouhalovajana
Toto album obsahuje moje foto-postřehy z anglického plavebního kanálu THE GRAND UNION CANAL, konkrétně z jeho londýnské části mezi Boston Manor Parkem a Brentfordem.
Dále zde je zařazeno několik snímků z části Londýna zvané LITTLE VENICE (Malé Benátky).
Chytré popisky nejsou z mé hlavy, ale zčásti pocházejí z knižního průvodce National Geographic a zčásti z této webové stránky: http://www.canalboating.cz/cestopisy/anglie-2008/.
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
73 komentářů
  • červenec 2010 až červenec 2011
  • 151 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
photojs
#AdylaTre
https://youtu.be/Uc6ONbtdL8w?t=7
http://www.psisalonadylatre.com/
https://www.psisrst.com/
Rozhovor - Svět psů 12/2017
Text a foto: Jan Šimeček Krása na zakázku...Majitelku jednoho z pražských psích salonů, Adélu Trepákovou, jsem potkal na soutěži Vyšehradský voříšek. Její salon patří mezi podporovatele - sponzory této milé akce a sama Adéla byla členkou trojice rozhodčích s nelehkým úkolem vybrat vítězné pejsky. Kromě toho dokáže o své práci se psy také zajímavě vyprávět....

Nedlouho po té jsem se proto vydal do moderně zařízeného psího salonu. Samozřejmě s fotoaparátem, ale také kvůli vyprávění a pro odpovědi na otázky…

Váš vztah ke zvířatům byl viditelný a jasný při prvním setkání na voříškiádě. A netýká se jen psů...
Již od malička miluji koně, také jsem vedle nich vyrůstala. Původně jsem chtěla být koňskou veterinářkou. Jeden veterinář mi však na praxi při střední veterinární škole sdělil, že jsem na práci s koňmi moc drobná. Tak jsem hledala jiné uplatnění a našla jsem zalíbení v péči o psy. Je to poslání a točí se kolem toho i mé sny. Samosebou plánuji do budoucna bílého andaluzana a k němu bílého buď pudla nebo samojeda:-)

Jak lze vlastně správně česky nazvat činnost, kterou provozujete?
Všeobecně známý název je střihačka psů. Často se setkávám i s vtipnější formou oslovení a to psí kadeřnice. Vznikají i novotvary jako psí stylistka, což má rádoby přinést této práci více osobitosti. Groomer je název přejatý ze zahraničí a třeba v Anglii či Americe se střihači nazývají groomery, u nás se jim tak také někdy říká,i když moc česky to nezní.

Většina čtenářů Světa psů nejspíš četla veselé knihy Jamese Heriotta o tom, co vše by se zvěrolékaři stát neměl. Zatím marně čekám na nějaký podobný literární počin z prostředí psích salonů…
Copak o to, veselých historek je spousta. Každý měsíc mi je například chystá přináší duo labradora a buldoka, pro které jezdím autem. Při přepravě psů z auta do salonu se mi kolemjdoucí smějí, jak mě i buldoka táhne za sebou labrador - já jsem moc hubená a buldok spí i za chůze...
Labrador je takové šídlo, které nezůstane chvilku v klidu. Jednou jsem přemýšlela jak ho uklidnit, jelikož je vážně roztěkaný. Tak jsem našla hračky po mé první čivavě. A byl pokoj. Labrador si v klidu kousal gumové prasátko. Ve vaně prasátko nesmělo chybět. Bohužel prasátko a další tři hračky jeho návštěvu nepřežily. Už jen jejich pravidelné návštěvy by stály za natočení a sestříhání do grotesky.
Také se někdy stává, že pánečci někdy zapomenou na svého pejska a my je potom musíme obvolávat, že u nás mají psa. Ale při tom nám zase tak moc do smíchu nebývá.

Mohou u vás majitelé vašich psích klientů být přítomni u stříhání?
Pánečci u nás mohou zůstávat, někteří zůstávají pravidelně, někteří chtějí zůstat jen na první návštěvu, aby si ověřili naše chování k jejich miláčkům. Mně osobně povídání s klienty nevadí, ale trochu mě to zdržuje od práce. Takže z hodinového stříhání se stává dvouhodinové.
Někteří pejsci si také velice vymýšlí a v přítomnosti pánečka jsou nesnesitelní, kvičí a snaží se kousat. Po odchodu pána se pes uklidí, jak mávnutím kouzelného proutku.

Jaké služby vlastně takový psí salon nabízí?
Nabízíme klasické stříhání psů, trimování ale i výstavní úpravu určitých plemen psů. Náš salon se zaměřuje také napomoc při dermatologických problémech jako jsou seborea či alopecie aj. Někdy není zapotřebí dávat psovi horem dolem léčiva a kortikoidy, ale pouze navodit přirozené pH a podpořit imunitní systém.
Je možné se s námi domluvit i na balíčkování srsti (ochrana dlouhé srsti před zacucháním a polámáním, především výstavních psů, nejčastěji jorkširů ), nicméně balíčkování srsti většinou klienty učí chovatel, který se danému plemeni věnuje. Chovatel má také větší praxi při rozhodován, í jakému vrhu štěňat jaká kosmetika vyhovuje. Má to v “merku” , jelikož majitelé více komunikují s chovatele než se salonem. Radíme i s výběrem kosmetiky, ale spolupracujeme jen s úzkým výběrem dodavatelů kosmetiky, kterou jsme si vyzkoušeli na svých psech, anebo jsme viděli účinky této kosmetiky.

Před časem jsem se dopustil novinářského aprílového žertíku…1.dubna vyšla reportáž z fiktivního tetovacího studia, kde se provádí tetování psů. Vše bylo doplněno snímky psů – naháčů, divoce ozdobených neškodnými dětskými tetovacími obtisky. Vylekalo mě, kolik přátel vzalo reportáž vážně a začal jsem se obávat, že by takový salon nakonec mohl kdesi vzniknout. Moje obavy se bohužel nyní ukázaly jako oprávněn. Kde jsou tedy hranice, kam by se v psím salonu nemělo zajít? Jaký máte názor na barvení srsti pastelovými barvami, lakování drápků? Doba už je taková, že čím větší šílenost a trend člověk přinese na trh, tím zajímavější je. Upřímně si myslím, že tyto trendy nebudou mít dlouhou životnost. Ať už je to lakování drápků, či, jak říkáte tetování. Tetovat psy a vytvářet různé bláznivé koncepty nepřináší milovníkům psů, podle mne, nic obohacujícího. Je to spíše způsob, jak lidi ohromit a upozornit na sebe.
Barvení mně osobně tolik nevadí, ikdyž u nás v salonu stavíme především na přirozené a nutné péči pro psy, kteří žijí ve velkoměstě. Psi samotní to podle mě nijak neřeší a nevadí jim to, samosebou pokud nemají čupřinu visící přes oči obarvenou na červeno.

Jaká jsou nejčastější přání majitelů psů ve vašem salonu? Existuje nějaký katalog střihů? A jak moc se tyto střihy blíží, či naopak odlišují od standardů plemene?
Všeobecný katalog střihů existuje jen v podobě střihů dle standardů plemen, výstavní psy samosebou musíme upravovat podle nich. U těchostatních však už je na majiteli psa, jaký střih si vybere. V salonech většinou “letí” klasické střihy, všechno na knírače nebo pudla. Nás však dost často navštěvují také zákazníci, kteří si přejí tak trochu jiný střih. Snažíme se s každým střihem vymazlit tak, aby splňoval požadavky majitelů psů. Nynější trendy v podobě asijských střihů, kdy pes více připomíná roztomilé štěně, se od standardních střihů plemene dost liší, ale jestliže pes nechodí na výstavy, nikomu a ničemu to nevadí.

Nemělo by být úkolem chovatelů některých plemen, aby upozornili zájemce o štěně na budoucí náročnou péči o srst? Tedy, že zájemce o štěně afgána či amerického kokra by měl předem vědět, že bude česat a česat - nebo pravidelně a často chodit utrácet peníze do psího salonu?
Myslím, že v dnešní době je jen velmi málo chovatelů, kteří budou budoucího majitele psa “odrazovat” od plemene, které chovají. Šli by sami proti sobě... Z vlastní zkušenosti vím, že chovatelé sice majitele o způsobu péče o srst nějak informují, ale ne dost důrazně a názorně. Majitelé to pak často v praxi neumí řešit včas, nevědí zkrátka, jak na to, takže i když informace mají, nedokážou je převést do praxe,. Není to tak snadné, vždyť každý pes má jinou srst, jinou povahu a reakce.

Lze v psím salonu požadovat špičkovou výstavní úpravu, nebo je lépe se svěřit do rukou zkušeného chovatele a vystavovatele daného plemene? Umím si představit, že pes na výstavě z mnoha různých důvodů neuspěje, tedy nezvítězí a naštvaný zákazník k vám přijde reklamovat.

Určitě je možné vyhledat salon, který vám upraví psa na výstavu. Mnoho majitelů salonů jsou přímo chovatelé, takže je pro ně výstavní úprava běžná. Některé salony ale tvrdí, že dokážou upravovat všechna plemena včetně výstavních střihů, což je hloupost. V tomto případě by si majitelé psa, kteří vyhledávají svůj budoucí salon, měli dát pozor, někde bude asi problém. Náš salon se soustředí na výstavní úpravu teriérů a retrívrů, jelikož s těmito plemeny máme největší zkušenosti. Dovolíme si odmítnout výstavní úpravu některých plemen, se kterými takřka nepracujeme.

Jak vlastně vybrat dobrý psí salon? Co by měl zájemce hledat a čeho se naopak vyvarovat?
Jak jsem již říkala, je třeba dát si pozor na podivné nabídky, které nedávají smysl. Např.: Stříháme všechna plemena i do výstavních střihů. Jeden člověk nepojme informace o střihu 150 různých plemen psů. Dále pozor na extrémně levné ceny střihů! Člověk, který si za svou práci nenechá dobře zaplatit, většinou práci odbude, jelikož bere stříhání jen jako přivýdělek a ne jako kvalitní a dobrou práci.
Také lhostejnost ohledně úpravy… Každý profesionál ví, že vykoupaný a vyfénovaný pes od profesionála vypadá po celkové péči daleko lépe než vykoupaný a učesaný z domova. Pokud vám střihačka při objednání pudla či bišona řekne: “ Vykoupejte si ho doma, bude to rychlejší”, podle mého názoru je takové střihačce naprosto jedno, jak pes odchází ze salonu a jde jí pouze o výdělek.

Jste vzděláním veterinární technička, proč tedy nejste v ordinaci, ale raději v psím salonu?
Na veterině jsem pracovala jako sestra, ale touha po uskutečnění mého snu byla silnější. Nemluvě otom, že finanční ohodnocení sestry na veterině je někdy až k smíchu…
I když veterinářů, kteří se snaží šířit osvětu, je již celkem hodně, málokdo dokáže majitelům skutečně systematicky vysvětlit, jak a proč by měli pečovat o srst svých psů . V ordinaci na to není čas ani prostor,což měmrzelo.
I proto jsme odstartovali jsme projekt „Psí srst“, díky kterému lidé mohou dostat informace jak pečovat o různé typy srsti či o různá plemena psů. Vše zatím formou různých seminářů a školení. Zahájili jsme i spolupráci s útulky, které mají často mix plemen a budoucí majitelé netuší, jak voříšky upravovat. A tímto se zase dostáváme na začátek našeho článku, proč jsem vlastně byla pozvána na Vyšehradského Voříška...
photojs@seznam.cz
Kategorie: zvířata
více  Zavřít popis alba 
  • 16.8.2017
  • 441 zobrazení
jaroslavburda
Jarní nadílka jak se patří! Vykoledoval jsem si hned dva nádherné lalokonosce (Otiorhynchus) z mé nejoblíbenější čeledi nosatcovitých (Curculionidae). A radost mám o to větší, protože jde o mé prvonálezy. Předně tedy lalokonosec lesní (Otiorhynchus singularis), pojďme se na tohoto krasavce podívat podrobněji.
Dospělý brouk je podlouhlý, vejčitého tvaru. Povrch těla (jak si můžete povšimnout na detailech) je pokryt světle žlutými a hnědavými šupinkami, prokládaný chloupky. Nosec je kratší, avšak výrazně široký, při kořeni užší než vpředu, na horní straně téměř plochý. Po stranách nosce si povšimněte tykadlových jamek, při jejichž okrajích (blíže k očím) jsou umístěna článkovaná lomená tykadla. Štít je takřka kulovitý, po stranách pravidelně zaoblený, na povrchu silně zrnitý, po stranách hustě šupinatý. Krovky jsou tečkovaně rýhované, šupinaté, se světle hnědými znaky. Směrem k zadečku se souměrně sbíhají téměř do špičky. Na přední straně stehen (prvního páru noh) viditelný trn. Velikost lalokonosce lesního 5,5 - 7,5 mm.
Lalokonosec lesní žije hojně na listnatých keřích a stromech, ale i jehličnanech od nížin do hor. Aktivní i v noci, kdy ožírá mladou kůru, pupeny či výhonky ovocných stromů, révy, maliníků, dubů apod. Rozšířen je především v Evropě (střední i západní), v Anglii je místy považován za škůdce zahradních rostlin. Lokalizován byl v jižní části Skandinávie, hojně se vyskytuje i v Severní Americe.

Jablonec nad Nisou, les, líska
Nikon D7200 + Nikkor 105 mm + dvojitý difuzér + odrazka

Foto 2019 Jaroslav Burda
Kategorie: makropříroda
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 20.4.2019
  • 99 zobrazení
babi90
Ahol- střední odborná škola v Ostravě - Vítkovicích uspořádala výstavu výtvarnici Lence Kocierzové Na vodu psáno tuší.Vernisáž proběhla 5.3.2015 za účasti mnoha příznivců jejího úžasného umění.
Děkujeme , Leničko, Jsi skvělá a zasloužíš si " titul" neobyčejná žena. Blahopřejeme.

Z wikipedie :

Lenka Kocierzová (* 23. srpna 1950 Ostrava-Vítkovice) je malířka, grafička, ilustrátorka, učitelka, bývalá vítkovická a nynější moravsko-ostravská kronikářka. Specializuje se především na svou rodnou čtvrť, kterou hojně propaguje. Jako malířka působí od roku 1995. Mezi její nejznámější obrazy patří "Evy", tzn. portréty s vyobrazením města nebo jeho části na klobouku.

Život

Lenka Kocierzová se narodila 23. srpna 1950 v Ostravě-Vítkovicích. Malířkou se chtěla stát již od dětství. Navštěvovala lidovou školu umění v Kounicově ulici v Moravské Ostravě. Po absolvování Střední všeobecně vzdělávací školy v Ostravě-Zábřehu nastoupila studium na ostravské Pedagogické fakultě, studium ale z rodinných důvodů nedokončila. Později vystudovala dálkově obor propagační výtvarnictví na Střední průmyslové škole stavební v Ostravě. V současné době pracuje jako grafička, výtvarnice, ilustrátorka, kronikářka a průvodkyně Vítkovicemi.] Svá díla vystavovala v České republice a v Polsku, má za sebou již na 40 výstav. Ilustruje učebnice a dětské knihy. V letech 2003–2010 pracovala jako učitelka výtvarné výchovy a estetiky na AHOL SOŠ s.r.o. v Ostravě-Vítkovicích. Byla též kronikářkou obce Vítkovice (v letech 1997–2013) a členkou kulturní komise Moravské Ostravy-Přívozu.

Dílo

Obrazy

Lenka Kocierzová je autorkou mnoha obrazů a aktů. Jedněmi z nejznámějších jsou například Carmen nebo Večernice. Kreslí četné motivy Vítkovic i jiných měst, jako Luhačovice či Kadlín, které si také zamilovala. Její nákresy byly použity také na projektu Propagace Vítkovic nebo sklu od Moser.

Evy

Nejznámějšími jejími obrazy jsou ale již zmíněné Evy, ženy s městy na klobouku. První byla Eva Malostranská, po ní Staroměstská a Evy ostravských čtvrtí, po nich také mělnické, Karlovarská i Salzburská. U některých měst se Evy jmenují také jinak, jako Bratislavská Mária nebo polská Vládkyně Packowa.

Sklo

Se sklárnou Moser spolupracuje Lenka Kocierzová od roku 2006 Na sklo se dostaly kromě dvou Ev také Carmen, motivy Vítkovic a Prahy či obraz Z jednoho kořene. Vytvořila ale také několik motivů bez svých kreseb, mezi něž patří svícen Olymp i mísa Věštírna.

Propagace Vítkovic

Propagace Vítkovic začala, když se Lenka Kocierzová vrátila do rodných Vítkovic. Po začátku své kronikářské práce si vyjevila své dětsví a začala kreslit své vzpomínky. Vznikly četné obrazy tehdejšího života s kulisami Vítkovic. Dostala se tak od dětských her přes trhy a obchody až po svou svatbu.

Dům U Šraněk

Projekt začal roku 2012. Vedle domu U Šraněk byl kdysi přejezd se závorami neboli šraňkami. Toto "muzeum" ukazovalo jak historii Vítkovic a je samé, tak nostalgii starých časů. Zároveň bylo ideálním místem pro výstavy. Konaly se zde také schůzky dětí i seniorů. Malé posezení připomíná dnes již neexistující kavárnu Industrial.

Haló Ostrava! :

Střípky životní cesty výtvarnice Lenky Kocierzové

Při čtení webových stránek Lenky Kocierzové (http://kocierzova.cz/) – výtvarnice, jež je zároveň kronikářkou městského obvodu Ostrava-Vítkovice, dále průvodkyní po této části našeho města a ,,duší“ různorodé činnosti vítkovického společenského centra Domu u šraněk, čtenáře možná jako mne napadne, že je to žena, pro kterou odpočinkem jsou její práce a koníčky, takže ani nemá kdy všímat si, kolik času už uteklo od doby, kdy ji maminka vozila v kočárku ulicemi kolem vysokých pecí nebo dolu Jeremenko.
Má vůbec paní Lenka čas na odpočinek?
,,Nemám. Dvacet let jsem nebyla na dovolené delší než tři až čtyři dny,“ prozradila mi nedávno v Domě u šraněk, když se snažila soustředit na náš rozhovor a rychle se zbavit nečekaných povinností. Byla jsem ráda, že posléze mohla pokračovat: ,,Ke krátkému odpočinku obvykle uteču do malé polské vesnice, kde mám rodinu, někdy do Karlových Varů, nebo do Kadlína na Mělnicku. To je vesnička se sto třiceti obyvateli, kde se o mne výborně stará starostova rodina. Tam jezdím odpočívat, ale obvykle při práci, která mě baví. S tamním starostou Zdeňkem Šestákem jsme už realizovali mnoho společných nápadů. On umí potřebné zorganizovat, sehnat peníze… Výsledkem je Muzeum venkova, k němuž patří například naučná stezka, expozice polních plodin, staré selské techniky a kovářská. Důležité také je, že se nám podařilo vytvořit aktivní ovzduší, nadchnout pro věc obyvatele, hodně mladých lidí, a že obec naším nadšením ,kvete‘.“
Myslím, že Kadlín a Lenka by byl velký námět na samostatný článek. Čtenářům tohoto rozhovoru však místo něj doporučuji brouzdání na webových stránkách zmíněné obce! Teď půjde o jiný střípek ze životního příběhu výtvarnice.
Kdy Lenka Kocierzová pochopila, že ji baví kreslení a malování a že se jednou vydá na cestu výtvarnice?
,,Od čtyř let jsem říkala, že chci být malířkou. Malovala jsem hodně pro sebe, ve školním věku jsem vyhrála nějaké soutěže. V šedesátých letech jsem navštěvovala lidovou školu umění, která tehdy byla na Kounicově ulici v Moravské Ostravě. Pak se moje tužba trochu posunula směrem k architektuře, po studiu na Střední všeobecně vzdělávací škole v Ostravě-Zábřehu jsem se na chvilku ocitla na ostravské Pedagogické fakultě, obor matematika a výtvarná výchova.“
Cesta za soustavnou výtvarnou činností se později Lence zkomplikovala. Na mnoho let. Vdala se, přerušila studium, vychovávala dvě dcerky, a kvůli mateřským a jiným starostem se později těžce dostávala k naplňování svého dětského snu. ,,Nakonec se mi podařilo se dvěma malými dětmi a při večerním studiu dokončit obor propagační výtvarnictví na Střední průmyslové škole stavební v Ostravě. Po mnohaleté práci kresličky jsem pak několik let pracovala v propagaci Závodu automatizace a mechanizace OKD (později název AM, který byl pak sloučen s Báňskými strojírnami), tedy i hornická tematika je součástí mého života. K soustavné vlastní výtvarné činnosti jsem se ale dostala až po roce 1989.“

Konečně!!! Lenčiny dcerky odrostly, ona se rozvedla, ale v uplynulých dvaceti třech letech mohla mít pocit, že žije plněji, protože dává ze sebe maximum toho, co umí. Nyní o ní mnozí vědí, že je úspěšnou grafičkou, ilustrátorkou knih (jazykových učebnic aj.), zabývá se i malbou, a že od roku 2006 spolupracuje se sklárnou MOSER, a. s., v Karlových Varech. Skleněné objekty, na nichž jsou provedeny její výtvarné návrhy, byly vystaveny např. ve Frankfurtu nad Mohanem, v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze a na dalších výstavách této světoznámé sklárny. (V Ostravě jsme je nedávno viděli v Domě knihy Librex.)
,,Spolupráce se slavnou sklárnou vznikla vlastně náhodou,“ vzpomíná výtvarnice. ,,Soubor mých perokreseb vystavovaných v Praze zaujal člověka, který je nabídl v domovské firmě. Ale až po několika letech se ozval telefon s nabídkou spolupráce. Do dneška bylo realizováno 25 mých motivů. Některé zdobí pivní džbánky, jiné whiskovky, další jsou na exkluzívních vázách. Dodnes je pro mne spolupráce s touto sklárnou sváteční záležitostí, a vnímám, že zasáhnout jako žena-výtvarnice do uměleckého sklářství je v mém životě jedinečnou příležitostí ukázat, že ve světě zkušených a světoznámých sklářů má místo i žena z Ostravy.“
Paní Lenka má za sebou přes čtyřicet výstav – v České republice, na Slovensku a v Polsku. Její grafiky byly zahrnuty do soukromých sbírek v Kanadě, Anglii, Rakousku, Polsku i v Ukrajině. Vytvořila nástěnné malby v provozovně TESCO v O.-Porubě, Aqua bazénu a v ZŠ Šalounova ve Vítkovicích.

Kde výtvarnice především hledá inspiraci pro svou tvorbu?
,,Moje obrazy jsou vlastně koláže. Skládají se z viděného a poznaného, z pocitů, citů mých i jiných lidí. Inspiruje mě duše člověka, a hlavně žen. Jedním z mých velkých témat je Praha. Její architektura, historie, kultura, do nich si ale promítám příběhy lidí. To vše poskládané v jednotlivých kresbách, v poslední době i v akrylových malbách, na obrázku vytvoří specifický odraz reality, myšlenek, snění a citů. Stejné je to i s mým druhým velkým tematickým okruhem – Ostravou. Tu mám ztvárněnou například v kalendáři Ostravské Evy 2002.“

Ostrava je přítomná i v dalších kalendářích – Vítkovice 2007, Vítkovice 2011 očima Lenky Kocierzové nebo v jejích Vítkovických omalovánkách či Vítkovickém PEXESU.
,,Když jsem zjistila, že se dokážu vrátit do dětských let, a ještě to i nakreslit, začala vznikat série obrázků z dětství. V kulisách budov z režného zdiva jsme žili krásný dětský svět, zvláštní, ale náš. Neexistoval plot, který bychom nepřelezli, strom, na který jsme nevylezli, zahrada, kde bychom neochutnali kudlačky či hrušky. Zvláštní vítkovická mluva, jedinečná v celé Ostravě, hry na raubky, na čapačku, na krvavého dědka – to vše a jiné se také snažím zachytit, a nejen obrazově.“Už bylo zmíněno, že paní Lenka ilustrovala učebnice, ke školákům měla velmi blízko i jinak, v době, kdy byla po několik let učitelkou výtvarné výchovy a estetiky na AHOL SOŠ, s. r. o., v Ostravě-Vítkovicích.
,,Na svoje působení v AHOLu ráda vzpomínám,“ přiznala se mi v Domě u šraněk. ,,Děti jsou studnice čistoty a mi se kupodivu dařilo je otevírat, například, když jsme organizovali nezapomenutelné módní přehlídky.“
Nedávno se za studenty vrátila. Do poloviny února 2013 pobyla ve škole prostřednictvím výstavy nazvané Melodie mé duše, kde prezentovala své grafické práce a volnou tvorbu.
Lenka Kocierzová je přímo gejzír nápadů a činností. Musím ještě aspoň dodat, že také píše verše. Její první básnická sbírka je z roku 2003, vyšla pod názvem Tělem psáno .
Část rozhovoru s Evou Kotarbovou pro Haló Ostrava !- duben 2013

Foto: Hana Papežová - Kolářová galeristka Galerie G v CHSG
více  Zavřít popis alba 
  • březen 2015
  • 328 zobrazení
petulac-sopmsh
Dne 10. září 2020 byla v prostorách Spolku SOPMSH na pražské Malé Straně zahájena další výstava fotografií známého českého fotografa Alana Pajera.

Foto: Lenka Pavlíková, SOPMSH

#foto#umění#vernisáž
více  Zavřít popis alba 
  • 10.9.2020
  • 23 zobrazení
karlospernicka
  • 25 zobrazení
matthewk
  • 28 zobrazení
alexek123
Foto: Ester Románková.
8.9.2020
více  Zavřít popis alba 
  • 15.9.2020
  • 17 zobrazení
vyznamenani
  • 21.10.2020
  • 13 zobrazení
terinam91
  • letos v říjnu
  • 34 zobrazení
lenkadoubravka
  • leden 1952 až leden 2020
  • 257 zobrazení
lukasm05
  • 19.10.2020
  • 42 zobrazení
aisha12
více  Zavřít popis alba 
  • 40 zobrazení
lindamer
  • 4.10.2020
  • 339 zobrazení
stanovajanka
  • letos v říjnu
  • 175 zobrazení
vyznamenani
  • 21.10.2020
  • 18 zobrazení
vyznamenani
  • 24.10.2020
  • 13 zobrazení
zuklem
  • 16.10.2020
  • 181 zobrazení
Reklama