Hledání: ikona

Pro dotaz ikona jsme našli 352 výsledků.
AKCE -25 % s kódem
25% sleva na fotodárky
Oslavte Den žen originálním dárkem
Kód: MDZ-2021
MDZ-2021
navody
Tento návod vás naučí založit na Rajčeti další album a nahrát do něj nové fotografie. Spusťte program rajče-průvodce (ikonu "rajčete" najdete na ploše vašeho počítače, nebo v nabídce Start- >programy) a postupujte podle tohoto návodu.
Kategorie: ostatní
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • 140 766 zobrazení
partycity
Celou letní show moderovala ikona ranní show na EVROPĚ 2 - showman a bavič PATRIK HEZUCKÝ, aby byly vyvážené pomyslné váhy přítomna byla také celebrita, modelka, vicemiss a hlavně pařmenka na slovo vzatá AGÁTA HANYCHOVÁ! Foto: Radek Zdukos
Kategorie: lidéoslavyzábava
více  Zavřít popis alba 
10 komentářů
  • 22.8.2010
  • 22 550 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
partycity
Celou letní show moderovala ikona ranní show na EVROPĚ 2 - showman a bavič PATRIK HEZUCKÝ, aby byly vyvážené pomyslné váhy přítomna byla také celebrita, modelka, vicemiss a hlavně pařmenka na slovo vzatá AGÁTA HANYCHOVÁ! Foto: Sheepa
Kategorie: lidéoslavyzábava
více  Zavřít popis alba 
  • 22.8.2010
  • 15 523 zobrazení
holovic
27.7. jsme konečně dorazili na Capo Rizzuto, kde jsme měli zarezervovaný dům. Cestou jsme se mírně děsili, co nás čeká, protože krajina se výrazně změnila, odpadky kolem silnice se válely i zde, na polích všude kolem pracovali černoši, každou chvíli jsme míjeli nějaký požár, ale když jsme dorazili k místu ubytování, byli jsme nadšeni. Potěšila nás opravdu obří terasa s nejkrásnějším výhledem na moře, jaký jsme kdy měli - parkování v zahradě, dvorek s grilem, vše obklopeno zelení, že k nám nebylo odnikud vidět, zato my jsme viděli vše potřebné - dům se nám okamžitě zalíbil natolik, že jsme si jej nafotili a pokud se nám nepodaří sehnat to, co už dlouho hledáme a nikdo "to" nechce prodat - předválečnou vilu u Prahy. Pokud nám tedy není souzená, necháme si postavit tento praktický dům s velkou terasou - bohužel bez moře se budeme muset obejít, bez vedra se ale obejdeme rádi.
Do 3.8. jsme si užívali nádhernou, písečnou pláž, blbnutí v moři, plavání a terasy - ani nás nenapadlo courat někde po restauracích - měli jsme k dispozici krásnou, vybavenou kuchyni a čerstvé suroviny jsme jezdili nakupovat do nedalekého Lidlu. Ovoce bylo opravdu zralé a lahodné - navíc o polovinu levnější, než u nás. Hodně jsme nakupovali sýry - opět vynikající a levnější, než u nás. I pečivo nám chutnalo. Co jsme nečekali - tak úrodnost tohoto kraje - přestože bylo stále opravdu vedro, na Capo Rizzuto jsou pole s rajčaty, paprikami, melouny, sady meruněk, broskví, fíků.......odevšad teče voda...až na ty všudypřítomné odpadky, no.
Jinak si zde libují v rustikální zdobnosti a ikonách, což ostře kontrastuje právě s tím zmiňovaným nepořádkem. Nešlo přehlédnout, že stavba rádoby pompézního domu začíná bránou se soškami a vázami, někdy pokračuje plotem, ale většinou ke stavbě domu nikdy nedojde - soudě dle omšelosti tohoto bacilu nevkusu. Sama jsem věřící člověk a pokřtěná, ale obří socha žehnajícího Krista - stojící v odpadcích, na stavbách nebo v areálech fabrik působí fakt podivně - a že jsme jich viděli hodně - i několik Soch svobody a stovky soch antických (z betonu).
Chudoba zde sousedí s majetností, dřina s povalečstvím...je to opravdu zvláštní kus země. Každopádně jsme tam nepotkali jediného cizince (krom černochů na polích).
V den odjezdu (3.8.) dojíždíme do Matery. Byl to můj nápad, ale nakonec mě toto historické město trochu zklamalo. Naivně jsem si představovala, že je lidmi zapomenuté a že budeme dlouze procházet úzkými kamennými uličkami takřka sami. :-)) Ondra se mojí naivitě smál, ale taky mu vadil provoz i v té nejstarší části města. Nečekala bych tam obchody s luxusními šperky a hodinkami, které jsem teda jen očumovala, jelikož nemám zrovna narozeniny, ani není výročí :-)) a zatáhla jsem Ondru jenom do starožitnictví, kde se mi sice zalíbil obří talíř, který Ondra chtěl koupit, ale nepřišlo mi dobré s tím chodit po Mateře a následně cestovat do ČR. Lidí tam ale bylo přiměřeně a nijak mě nerozčilovali, teda až na situaci, kdy Ondrovi uletěl klobouk a přistál na útesu. Nebyl by to on, aby se nerozhodl, že si pro něj "dojde",jelikož je to dárek ode mě a jelikož on je už takovej. Nepomohlo přemlouvání a nářek všech čtyř dětí, aby to nedělal - já jsem se o to ani nepokoušela - za 9 let společného života vím svoje, tudíž jsem jen poodstoupila s dětmi, odvrátila zrak a s bušícím srdcem v krku nenáviděla ten dav lidí, který s plackami v rukou čeká, že spadne dolů i s tím blbým kloboukem. Čumilové ale nebyli Italové - Ital by si pro ten klobouk nejspíš dolezl taky.
Dobře to dopadlo a my jsme se odebrali jen o pár km dál, kde Ondra našel na googlu něco jako kemp. Tekla tam voda, byla tam elektřina, pár obytňáků a dodávek - samí Italové, my a jedna polská rodinka.
Ondra už mě nepřemluvil ani na krátkou vycházku k vyhlídce na noční Materu - vrátila se mi zpropadená migréna, u které nikdy nevím, co se mi zrovna chystá v životě zkomplikovat, sám tam jít nechtěl, tak fotky jsou jen ty, co nafotil on sám venku u obytňáku.
Mně určitě bude chybět moře, plavání, ta obří terasa a pohodlný, prostorný dům. Doma máme už trochu těsno a na terásce na mě čeká akorát "orbitrek", což je větší dřina, než blbnutí ve vlnách, ale u moře bych žít nemohla - když jsem byla mladší, myslela jsem si, že jo.
Projeli jsme celou tu pomyslnou "dámskou kozačku", pobyli na jejím nejjižnějším výběžku a když jsme se vraceli zpět po opačném pobřeží, viděli jsme za mořem její "podpatek". Ráno jsme jeli palmovými alejemi které střídaly obří kaktusy, následně po dálnici lemované oleandry a večer už jsme projížděli Julskými Alpami, kde jsme i zalehli a ráno se navlíkli do dlouhých kalhot - po 40°vedrech je to zvláštní kontrast.
Poznali jsme zase kus světa a zase se rádi vracíme domů, za naším kocourem, kterýho nám hlídá náš dobrotivý soused a taky nás čeká naše oáza klidu a míru - chalupa.
Itálii a Italům děkujeme za pohostinnost a bezprostřednost.
více  Zavřít popis alba 
  • listopad 2018 až srpen 2019
  • 3 118 zobrazení
petan-wacko
Nejnašláplejší a nejhvězdněji obsazovaný hudební multižánrový festival v našem blízkém okolí. Letos jsem se na festivalu setkal s takovými hudebnními ikonami jako jsou např. Mr.Oizo, The Streets, The Gossip, King Solomon Burke, Pendulum a mnoho, mnoho, mnoho dalšího. Na co jsem se ale nejvíce těšil a zařadil bych to do kategorie mých životních setkání, bylo vidět, slyšet a hovořit s člověkem, který mě od mala ovlivnil a ovlivňuje dodnes svou velice pozitivní hudbou a není to nikdo jiný a nikdo menší než sáám FatBoy Slim.
více  Zavřít popis alba 
  • 19.7.2008
  • 2 435 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
evinka2
Rajče provedlo úpravu stránek. Text je vlevo dole v černém poli. Při zvětšení fotek se musí myší najet vlevo na ikonu a text si přečíst, na další fotce znovu...je to nešikovné! :-(
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • leden 2019 až duben 2020
  • 1 420 zobrazení
feryck
Před týdnem jsem provedl upgrade na Win 10 po rozjetí jsem byl napřed silně rozčarován primitivním vzhledem, bílá záhlaví oken a pod. také bootování bylo oproti win 7 katastrofální, plných 48 sekund, podotýkám že to nebylo hned při prvním spouštění kdy je to pochopitelné, ale až po čtvrtém pokusu po vypnutí a opětovném startu PC, přitom win 7 mi bootovali za pouhých 14 sekund.
Po delším laborování se ,,Startup Managerem“ a ,,Advanced Systém core“ jsem sice trochu vše zrychlil ale žádný zázrak se nekonal.
Hledal jsem tedy dále a zjistil, že v aplikaci SSD Fresh (aplikace pro optimalizaci operačního systému pro SSD disky) jsou po upgradu vypnuté všechny funkce, (mám na systém SSD disk) po opětovném zapnutí se vše konečně zrychlilo ale výsledků jako ve Win7 jsem prostě nedosáhl, odinstaloval jsem různé aplikace které ve Win 10 nepotřebuji, na některé jsem musel použít PowerShell protože normálně odinstalovat nejdou, nakonec jsem zjistil že jsem odstranil, mimo několika skoro všechny nové aplikace které ve Win10 jsou, koho zajímá Bing Sport a Bing finance, kamera, fotky když na vše jsou daleko lepší aplikace, Ve Startup Manageru sice byla poznámka že případným vypnutím některých funkcí bych mohl dobu bootování zkrátit ještě z 19 sekund o 3,8 sekundy ale pořád by to bylo pomalejší než ve Win7 nehledě na to, že i ve win 7 mi Startup Manager nabízel jak je vidět z fotek, také možnost zkrácení, a to o něco více jak 2 sekundy. Dobře, to jsem hodil za hlavu, sekunda tam nebo sem už nehraje roli
A tak jsem si našel možnost jak obarvit proklatě bílé záhlaví, to se mi povedlo. Některé věci zůstávají ale stejně bílé, např. kalkulačka a pod. Snažil jsem se s tím smířit ale včera jsem měl už toho primitivního vzhledu už měl dost, nebylo to jen tím, občas jsem musel kliknout i dvakrát na ikonu neboť se jaksi nic nechtělo dít. Rozhodl jsem se tedy vrátit do Windows 7.
Bohužel při snaze jak vše zrychlit jsem z C vymazal i složku ,,Windows old" . Musel jsem tedy udělat kompletně novou instalaci Windows 7, nejhorší bylo stáhnout po nové instalaci všech asi 200 aktualizací k tomu ještě asi 4 s dobrovolných, tam instaluji pouze ty které optimalizují rychlost a stabilitu win7, měl jsem toho plný zuby ale nelituji. Opět bootování 14 sekund a vypínání takřka okamžité, a také žádná nutnost občas klepnout i 2x na ikonu programu. Jediné plus snad win 10 mají, na ,,C“ potřebují o cca 3 Gb méně místa. Pro případ pochybností či dohadů jsem vše pomocí PrintScreenu zadokumentoval, abych mohl vše doložit důkazy. Pokud má někdo pochybnosti nechť se podívá na tyto stránky:

/http://feryck.rajce.idnes.cz/Windows_10_bootovani_a_rychlost_-_proti_dobre_vyladenemu_Windows_7_zadne_zrychleni_ani_v_bootovani./

a nyní Win 7:

http://feryck.rajce.idnes.cz/Windows_7_bootovani

Chtěl bych ještě zdůraznit že pokud jsem něco nainstaloval a posléze jsem se rozhodl program zase odinstalovat, tak jsem to zásadně nikdy nedělal windowsovským odinstalátorem, ale vždy řádným k tomu specielně upraveným programem, který po odinstalaci provede ještě hloubkovou kontrolu a nabídne smazání všech zbytkových souborů, budete překvapeni jaké množství souborů ještě v registrech po běžné odinstalovaných programech zůstává. Mám za to že je to hlavní důvod pozdějšího žehrání některých uživatelů na zpomalování windows. A také musím říct že ti co prohlašují že windows 7 se po stažení aktualizací zpomalují vůbec nemají pravdu, měl jsem vždy všechny aktualizace včetně některých dobrovolných. Jak jsem se již zmínil jen ty které optimalizují, a zrychlují běh windows. Po vydání aktualizace jsem vždy tak týden počkal s instalací či se neobjeví v některé problém. A nikdy jsem nenaměřil zpomalení systému. Za 19 let co stavím PC pro známé a mé zákazníky, a to už jich mám běžet v okolí více jak 120, a vždy k naprosté spokojenosti uživatelů.

U všech fotek je i stručný popis a ke každé je možno přidat komentář.
Pro jistotu, aby zase někdo neprohlašoval že jsem ve win 7 neměl aktualizace, tak jsem udělal print screen i z tohoto a i několik dalších aplikací jako důkaz že jde o identický počítač.

Ještě na vysvětlenou protože jsem na mém PC jediný uživatel, nikdy při instalaci nezakládám vlastní účet a nezadávám heslo, zadám pouze název PC a heslo přeskočím. V dnešní době pokud jsem jediný uživatel to považuji za zbytečnost a musím se jen usmívat nad těmi co se zde rozepisují o šmírování Windows10 a vzápětí vytáhnou z kapsy mobil s Androidem, nebo na internetu vyhledávají Googlem či Seznamem a ke všemu mají účet a své stránky na Facebooku a když někdy pročítám jejich stránky tak se nestačím divit co na sebe všechno prásknou, jen se divím že nepopíšou ještě jakou měli ráno stolici.
Každopádně na Windows 10 opět přejdu, ale žádné zrychlení nečekám, ale už pro to že mám zaručenou delší podporu, používám ještě HTPC a později bych musel licence zbytečně kupovat. Co se týče grafiky, lze ji trochu upravit drobnou úpravou v systému. A věřím že ještě drobná vylepšení časem přijdou.
F.M.
Kategorie: ostatní
více  Zavřít popis alba 
  • listopad 2013 až srpen 2015
  • 1 013 zobrazení
lubos40
Takto vypadá co popisuji
Kategorie: dokumenty
více  Zavřít popis alba 
  • 19.7.2020
  • 902 zobrazení
fotograf11
foto:A.Jindra - 14 měst, 14 krajů, 14 vybraných míst, skloňovaný ostatními nenávistí, závistí a zároveň láskou a obdivem, Rytmus, jedna z předních ikon České a Slovenské hudební scény se připravuje na nové turné od labelu Mafia Records spojené se zahájením působení nové světové exkluzivní Goral Vodky MASTER, kde odprezentuje své očekávané album "FENOMEN".Na turné jej doprovodí mladý Talent MC Malý Man, za mixem Dj Flux (vítěz DJ MASTER 2009 a více šampion CZ & SK DMC SUPERMACY 2010) a Dj Lucky boy. Foto z live koncertu Rytmuse v MC Posilovně Mnichově Hradišti.
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 26.11.2011
  • 777 zobrazení
bele
ALB 760 - BUDVA

Do Budvy ze Sv.Stefana je coby kamenem dohodil. Město má asi 10 000 obyvatel a při pohledu z kopce nad městem je vidět, že je rozptýlené do hor v okolí - jádro města je malé a je dochované ve své historické podobě obehnané hradbami. Jeho dějiny jsou staré až 2 600 let, a je to tu znát na každém kroku. Budva je jedna z nejvýznamnějších turistických oblastí v celé Černé Hoře a je proslulá svými rozsáhlými krásnými plážemi (hrubý i jemný písek, drobné oblázky). Horské masívy Lovćen a Paštrovići chrání před nepříznivými vnitrozemskými vlivy, slunce zde svítí 220 dní v roce. To byla pro začátek dobrá zpráva, ale jen jsme vkročili do centra, spustil se vydatný liják, který trval celé dvě piva :-)

Město bylo potom vymyté a prosté změkčilých turistů. Dalo se krásně vyrazit jak na známou a vyhledávanou městskou pláž, tak obdivovat sochu krásné dívčí postavy, kterou se nejedna dívka snažila napodobit. Každá byla nějakým způsobem půvabná

Legendy vyprávějí, že bylo město založeno Kadmómem, synem fénicého krále Agenora a královny Telofosy, poté, co byl vyhnán z Théb. Ilyrové, kteří zde žili, ho vzali mezi sebe a když s jeho pomocí porazili svoje nepřátele, jmenovali ho svým vůdcem.

O Budvě (pod jménem Buthohe) se poprvé zmínil Sofoklés. Města se později zmocnili Řekové a po nich v 2. století Římané, kteří z Budvy vytvořili obchodní centrum jižního Jadranu. V roce 535 se města zmocnili Byzantinci. V roce 831 rozkvět končí, Arabové město po moři přepadli, zničili a vydrancovali. Budva byla obnovena pod ochranou státu Duklja. Byzantinci se pak město pokoušeli získat zpět, ale bezvýsledně. Později Budva patřila Zetě, Benátkám, Turecku, Francii a Rakousku, a v roce 1919 se stalo součástí Černé Hory.

Přestože Budva nevyniká jednotlivými památkami první kategorie, stále si zachovala zvláštní atmosféru starobylého historického města. Zvláštní kouzlo jí dávají mohutné hradby, jejichž část pochází již z předbenátského období, většina však byla budována za panství Benátek. Dnes je procházka po hradbách příjemným doplňkem prohlídky města. Dochovaly se i dvě impozantní městské brány - Pevninská brána (Kopnena vrata) a Mořská brána (Morska vrata).

Pro vlastní město jsou typické dlážděné uličky s kamennými domy a dominanta biskupského kostela sv. Jana (Sveti Ivan), původně z 8. až 9. stol., později mnohokrát přestavovaného. Jeho chloubou je několik italo-krétských ikon a obrazy benátské školy.
více  Zavřít popis alba 
147 komentářů
  • léto 2010
  • 771 zobrazení
mysticsmile
Muzeum Boskovicka je v současné době velmi živou institucí. Nepanuje tam klid a ticho, jak by návštěvník těchto prostor očekával. Naopak. Přes den tam panuje čilý stavební ruch. Není divu, termín otevření nové expozice 12. září v prvním poschodí starobylé Rezidence se kvapem blíží. Nový výtah už jezdí, vozíčkáři a senioři budou mít jedinečnou možnost se do nových sálů snadno dostat. V současné době se montují exponáty. Nyní se hlavně mluví o tajemném stříbrném pokladu, jenž byl nedávno nalezen dvěma amatérskými hledači kovů. Naštěstí si vzácné předměty nenechali pro sebe a vše nezištně odevzdali právě sem, abychom se jimi mohli potěšit všichni. Byl jsem se v nových prostorách podívat a mohu říct, že to bude nádhera.
V pondělí 20. srpna nebyl klid v muzeu ani večer. Konala se zde dlouho očekávaná vernisáž unikátní výstavy obrazů Ing. Václava Ježka von Thienfelda s názvem Kouzlo Austrálie. Koná se ve spolupráci Muzea Boskovicka s neziskovou společností Arak o.p.s.
Slavnostního otevření se zúčastnil hejtman Olomouckého kraje Ing. Martin Tesařík s chotí.
Úvodní slovo přednesla ředitelka Muzea Boskovicka Mgr. Dagmar Hamalová: „Děkuji za hudební úvod k dnešní vernisáži, dovolte, abych vás co nejsrdečněji přivítala v Muzeu Boskovicka. Vážíme si, že jste v horkém dni našli cestu sem a věřím, že nebudete litovat. Na úvod představím vzácné hosty. Hejtmana Olomouckého kraje Ing. Martina Tesaříka s chotí. Pak místostarostku Boskovic Ing. Jaromíru Vítkovou, výtvarníka Ing. Václava Ježka a kurátora výstavy velkého nadšence veřejných projektů MUDr. Ladislava Korotvičku s chotí.“ Místostarostka Ing. Jaromíra Vítková pak vzácné hosty přivítala taktéž: „Krásné odpoledne, jménem města Vás všechny vítám u nás v Boskovicích. Je to pro nás velká čest. Zde je vidět, že hranice krajů jsou jen symbolické na mapách, spolupráce je velmi široká. Máme zkušenosti velmi dobré v rámci cestovního ruchu, je podepsaná dohoda s magistrátem Olomouce, Konicí, Náměští na Hané. Měli jsme zde též výstavu v synagoze, jíž se zúčastnili zástupci Židovské obce Olomouc. Doufám, že se naše spolupráce bude dále rozvíjet. Pokud Boskovice příliš neznáte, zkuste přijet i na jiný program, prohlédnout židovskou čtvrť, synagogu, hrad, zámek. Ať se Vám u nás líbí.“
Mgr. Dagmar Hamalová pak přiblížila zákulisí výstavy: „Ing. Václav Ježek si oblíbil pomezí Jihomoravského a Olomouckého kraje, konkrétně Konicko. Bydlí ve Skřípově. Před časem se v Boskovicích s manželkou objevili a nabídli nám tuto výstavu. Věc se podařila a „barevný živel“ máme nyní zde. MUDr. Ladislav Korotvička myšlenku doladil a sám se podílel na realizaci výstavy. Ten k výstavě uvedl: „Já Vás rovněž vítám v těchto krásných starobylých prostorách Muzea Boskovicka. V kulturním programu vystoupí zpěvačka za doprovodu elektrického klavíru a tři členky Dětského studia břišních tanců Aysun Olomouc. Vítám předsedkyni občanského sdružení Návrat koní do přirozeného prostředí Ing. Hanu Újezdskou. Část výtěžku z prodeje obrazů bude věnována koníčkům do obce Posluchov u Olomouce, kde ranč sídlí. S Ing. Václavem Ježkem jsme realizovali již několik výstav. Je to kladenský rodák, v roce 1968 emigroval. Převážnou část života strávil v cizině. Rakousku, Německu, Itálii, Austrálii, Kanadě, na Havaji a krátkodobě i jinde. Za svůj život nasbíral mnohé zkušenosti, často měnil bydliště. Na nejmenším kontinentu planety – v Austrálii – strávil asi třicet let. Má vystudovanou vysokou školu technického směru, vystřídal řadu profesí. Byl též taxikářem a majitelem bistra. Je člověkem širokého spektra zájmů. Filosofie, vizuálního umění, teologie, astrologie. Obory studuje celoživotně. Výtvarnému umění se věnuje padesát let. Díla Ing. Václava Ježka se objevují v soukromých sbírkách a galeriích po celém světě. Nyní je třetím rokem v České republice.“ Sám Mistr přerušil tok informací a za všeobecného smíchu uvedl: „Okolo Skřípivá rostou houby, tak proto.“ Pokračoval MUDr. Ladislav Korotvička: „Na výstavě zde můžete vidět asi stovku obrazů za asi třicetileté období práce. Plošný styl malby odkoukal malíř od australských domorodců. Autor se věnuje též ikonopisectví a v tom je opravdu skvělý. Důkazem jsou tři ikony ve středním sále. Ing. Václav Ježek založil v Austrálii první školu ikonopisectví, kde vyučoval klasický styl vaječné tempery a tvorbu grafických ikon. V posledních osmnácti letech je Ing. Václav Ježek nejvíce ovlivněn uměním původních obyvatel Austrálie. Jeho obrazy jsou plné symboliky australských motivů. Má též vlastní styl personálních andělů a obrazů dle požadavku konkrétního odběratele. Výtvarník se věnuje též tvorbě log různých společností, vyhrál ze 170 přihlášených soutěž na logo nejmenované švýcarské lékařské firmy. Svědčí to o jeho nadání. Původní dávní obyvatelé Austrálie neznali písmo. Vyjadřovali se kresbami s mnoha symboly a šifrovaných sdělení. Malby a kresby jsou plošné, symbolické, bez stínování. Obsahují barevné plochy, šrafování a tečkování. Nepoužívali štětec, ale dřívka, otisk dlaně. Barvy převzali z přírody a všude přítomného písku. Obrazy původních obyvatel – Aboriginců – jsou na světových aukcích velmi ceněné a drahé. Styl je blízký Ing. Václavu Ježkovi. Obrazy malované v Austrálii podepisoval Macla Jábadbada. Přeloženo do češtiny Velká ježura. Pro tamní obyvatele jde o přijatelné jméno. Přeji Vám mnoho krásných zážitků. Barevnost této výstavy je neobvyklá. Soubor v Muzeu Boskovicka je největší hned po výstavě v galerii G. Děkuji za pozornost a předávám slovo autorovi obrazů Ing. Václavu Ježkovi: „Já chci poděkovat ředitelce Muzea Boskovicka Mgr. Dagmar Hamalové, že byla vstřícná a nápomocná při realizaci výstavy. Pak kurátorovi MUDr. Ladislavu Korotvičkovi, jenž celý projekt realizoval. Nejvíce děkuji Vám všem, že jste vyměnili chladivé vlny místního krásného koupaliště za muzejní prostory. V Boskovicích jsem rád, vzpomenul jsem na Otakara Kubína. Dovolil jsem si jeho stylem namalovat pohled na radnici. Obraz jsem nazval Boskovice v pravé poledne.“
MUDr. Ladislav Korotvička ještě upřesnil: „Pro zpestření jsme zde uspořádali písemnou aukci. V prvním sále na stojanu je obraz Boskovic. Během výstavy mohou zájemci přihazovat a na jejím konci jej dostane nejvyšší nabídka. Starodávná korejská Hra štěstí umístěná ve vedlejší místnosti je zhotovena pro projekt společnosti Arak o.p.s. a nakreslené symboly oslovují mládež v péči o dětský chrup. A nyní prosím dívčí trio studia Aysun, aby předvedlo svůj program. Jsou to vítězky soutěže Olympia hledá talent, jež proběhla na jaře v Olomouci. Ze 160 účastníků byla tato děvčata nejlepší. Zanedlouho 25. srpna se dívky předvedou na republikovém finále v Šiklově mlýně. Nyní nás přenesou na Havaj.“ Vystoupení děvčat bylo odměněno bouřlivými ovacemi.
Na závěr oficiálního programu předala ředitelka Muzea Boskovicka Mgr. Dagmar Hamalová MUDr. Ladislavu Korotvičkovi a výtvarníkovi Ing. Václavu Ježkovi drobné upomínkové dárky.
Poté se již všichni rozběhli obdivovat výtvarná dála, někteří zkoušeli trefit se míčkem do otvorů Hry štěstí. Hodně posluchačů zůstalo v rohovém sále při poslechu zpěvu za doprovodu klavíru. Svůj program umělci důstojně zakončili opravdovou lahůdkou a to skladbou Ernesta Golda ze stejnojmenného filmu Exodus (1960).
Vyjímečná výstava výtvarných prací světoběžníka Ing. Václava Ježka potrvá v Muzeu Boskovicka do 9. září.
Více: http://muzeum.boskovice.cz/
více  Zavřít popis alba 
  • říjen 2011 až srpen 2012
  • 742 zobrazení
pavrb
Mezi hlavní organizátory „Dirt Drift and Tuning Session “ patří Jan Baláž, který je známou ikonou nejen mezi driftaři, ale i jezdci okruhů a Jaroslav Kašpárek, promotér a drifter. Před několika dny se Jan a Marcel Balážovi zúčastnili prestižního druhého závodu Slovenského okruhového poháru, na kterém se umístil na prvních dvou stupních vítězů. Mezi další hlavní organizátory patří akreditované školící středisko S -Drive v Hradci Králové, věnující se komplexnímu vzdělávání řidičů a ostatních účastníků silničního provozu.
Kategorie: auta
více  Zavřít popis alba 
  • 21.5.2016
  • 691 zobrazení
miroslava7
Dňa 14. júna sa konala spomienková jazda s názvom Michal túr – jazda priateľov. Vozidlá sa stretli na námestí v Nemšovej a pokračovali smerom na Trenčín. Na Bašte si posádky dali tradičnú kávičku a odišli tento krát do cieľovej stanice v Dubnici nad Váhom.
Jazda sa konala na spomienku a počesť Michala Mindára, nášho drahého brata, syna, krstného otca, švagra, priateľa a kamaráta. Michal tragicky zahynul 25. apríla ako nevinný účastník dopravnej nehody. Miško nám bol celých 27 rokov úžasným priateľom, radcom, podporovateľom, spoločníkom do smiechu, ale aj do ťažkých chvíľ. Čas možno milosrdne obrúsi hrany, ale nikdy, nikdy nezabudneme na to, akým bol človekom. Na to, že sa všetko dá, keď sa chce, na to, že sa netreba sťažovať, na to, že nič netreba odkladať. Nezabudneme na tie starostlivo nastavené motory, na bezpečnú jazdu, na to, že nikdy nikoho nenechal v štichu. Nezabudneme na jeho úžasný smiech.
Zopár automobilových pretekov sme už spolu zažili. Čiernou vlajkou sa podľa predpisov končia. Čierna je moc drsná. Sem patrí šachovnicová vlajka, ktorá značí, že Miško je už v cieli...

Motor potichu pradie, do nosa vchádza vôňa oleja a benzínu a pred očami sa vykresľujú všetky spomienky, ktoré máme.

"Kůň pro rytíře. Stroj času. Zahřmění někde v dálce. Ikony, které jsou věčné.“
více  Zavřít popis alba 
  • duben 2004 až září 2014
  • 690 zobrazení
zabacka
Od 7. do 18. 9. 2009 jsme byli na dovolené na řeckém ostrovu Korfu v letovisku Acharavi. Dovolená byla jedna z nejkrásnějších. Byli jsme též na okružním výletě po ostrově. Navštívili jsme hlavní město Kerkyra, kde jsme prohlídli pamětihodnosti. Další město, které jsme navštivili bylo Paleokastridsa, kde nás zaujal mužský klášter a muzeum ikon. Pokračovali jsme na zámeček Achilio, který nechala vybudovat rakouská císařovna Alžběta, zvaná Sisi. V likérce Koumquat jsme ochutnali tamní likér z japonských trpasličích pomerančů.
více  Zavřít popis alba 
  • září 2009
  • 685 zobrazení
isadora
"Co miluješ, v to jsi proměňován." Sv. Augustin.
25. - 30. dubna 2010.
Kurs organizovalo Sdružení pro kontemplaci a meditaci, o.s. Lektor: Jan Šedivý (Německo).
Kurs je v tichu a mlčení. Nádherné prostředí pravoslavného monastýru, kde je ikonopisná dílna, dvě ze sester píšou ikony, jimiž je klášter prozářen, utvářelo pro 30 účastníků předpoklad uvnitřnění a ztišení. Kolem kláštera kvetly višňové sady, jimiž jsme bosi v meditační chůzi mohli se nořit do pratónu, jejž utvářely tisíce pilných včel. Kontemplace je cestou modlitby ticha, spočinutí v přítomnosti, vyprázdnění vědomí, integrace vyšší skutečnosti...
Je vhodná pro všechny, kdo hledají hlubší dimenzi svého života, bez rozdílu vyznání, světonázoru nebo duchovní praxe.
Z kursů Isadory se jej kromě Jitky Stehlíkové zúčastnila Eva Tylová a Elena Dorazilová.
více  Zavřít popis alba 
  • 672 zobrazení
harijf
Já vím, je těch fotek zase moc, ale za čtrnáct hodin programu se to prostě nastřádá... :-). Již 19. ročník tohoto skvělého festivalu, který se dávno stal ikonou pro příznivce country široko daleko. I letos bylo hlediště zaplněné spoustou diváků, počasí nás tentokrát ušetřilo deště, ale dopřálo nám opravdu tropickou teplotu, takže každý mráček který byť jen na chvíli zakryl sluníčko byl opravdu vítán. Nikomu to ale neubralo na náladě, díky spoustě stánků nebylo nic snazšího než dodržovat ten správný pitný režim :-). Muzika skvělá, vše výborně nazvučeno, takže opravdu podařená akce. No a k domovu nás doprovázel superměsíc v úplňku - co víc si přát.....

Jméno interpreta je tak jako vždy součástí čísla snímku (pod fotkou v řádku "informace o fotce"); to jen tak pro jistotu a pro ty kdo na festivalu nebyli a mohli by případně tápat.
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • 12.8.2014
  • 658 zobrazení
cervik-dobriv
Sardinie v sedle TGB 1 000
Že se pojede na Sardini, už bylo rozhodnuto loni, než jsme dokončili expedici na Korsice na které se nám moc líbilo. Vyrážíme ve stejném složení: František, Zdenda a já s Vladi. Tentokrát už všichni na TGB Blade 1000 LT EPS 4X4. Už to naznačuje, že to bude ostré svezení, plné adrenalinu a zážitků. 7. května na noc vyrážíme směr přístaviště Livorno, 1 050 km jsme zvládli v klidu za 15 hodin. Je čas, tak se jdeme projít do města. Trajekt vyplouvá na noc a tak se zkulturníme a odpočineme v nezvykle velké kajutě.
První den začal v 6:30 hod. - vyloděním v přístavu Golfo Aranci a přesunuli jsme se do nedalekého kempu, kde jme odstavili auto s vlekem a nastrojili čtyřkolky. Byl to koncert. Už v 9 jsme vyrazili po trase směr sever a pěkně zostra. Na nezpevněných cestách nás překvapila jednosměrka, tak jsme ji dali v protisměru. Lemovala krásně pobřeží, kde jsme se spouštěli „šoustkami“ k osamoceným plážím. Na jedné z nich dáváme oběd. O kousek dál se brodíme rákosím a za ním písčitými cestičkami, které si náležitě užíváme. Před nájezdem na silnici nás zastaví závora. Hledáme kudy ven. Z druhé strany nás uzamklo golfové centrum. No nedá se nic dělat. Musíme drsným kamenitým výjezdem přes kopec. Dávám L, 4x4 a i pro jistotu uzávěrku předního diferenciálu. Je tu od vody vymletá strouha a potřebuji, aby všechna kola zabírala. Tady není prostor na chybu. Kameny od kol se za mnou kutálejí, chvílemi jsem nejistý, ale zastavit by znamenalo skončit v kotrmelcích. Po pár minutách jsem se prohrabal na vrchol. Potom i Fanda a Zdenda. Jako oddych jsme navštívili kamenné Nuragi a pevnost na hoře Altura. Na závěr jsme si nechali výhled ze zátoky Cala Spinosa na Korsiku a město Bonifacio, kde jsme byli loni a tam se zrodila myšlenka, že příště dáme ostrov na druhé straně. Je čas hledat kam se uklidíme přes noc. Pláže jsou tu nádherné, ale moc komerční. Na jedné jsou i písečné duny, ve kterých jsme se schovali. Ne na dlouho. Vykázal nás místní, že jsme zrovna v oblasti, která je chráněna. Na jedné vyhlídce potkáváme Čechy s karavany, kteří jsou tu už 14 dní, tak z nich dolujeme informace, jak to tu chodí. Pokud máte karavan, tak vás policie nechá přespat na parkovištích přímo u pláží. Bohužel stany nekompromisně vyhání do kempů tak jeden dobrovolně navštěvujeme.
2. den
Ráno musíme tankovat. Benzínek je tu dost a jsou tu i bez obsluhy, které jsou levnější, než vedlejší stojan s obsluhou. Jen se chvilku dohadujete s automatem. Po natankování mizíme v polích a v kopcích. Vedle vesničky Luras na jednom vrcholku u prehistorické stavby dáváme oběd. Jsou tu obrovské placaté kameny naskládané na sobě, jako kdyby jste si tu chtěl udělat přístřešek před deštěm. Podle domorodce je to posvátné poutní místo, kterých je na ostrově mnoho. O pár kilometrů dál navštěvujeme ještě jedno. Představte si dvoumetrové placáky naskládané u sebe jako zeď. Uprostřed malý vchod, kudy se sotva proplazíte dovnitř. Já jsem našel pohodlnější vchod. Propadlý strop kudy se spouštím dovnitř. Chodba sotva metr široká a jeden a půl metru vysoká vyskládaná z kamenů. Po deseti metrech končí kamenným stolem jako oltář. Všude kolem rostou korkovníky, které jsou do metru oloupané a na nich je napsaná poslední číslice roku, kdy byl oloupán. Prý každý osmý rok je kůra dorostlá do správné tloušťky na výrobu špuntů. V přilehlých vesnicích se na velkých hromadách suší a zpracovává. Ještě navštívíme nejznámější Basiliku Della Santissima. Je pruhovaná jak zebra. Černý a bílý kámen v pruzích už z dálky přitahuje pozornost. Na závěr dne míříme na nejsevernější bod ostrova, do vesničky La Pelosa. Naproti ní jsou 3 ostrůvky, na které se dá doplavat. Dva menší a jeden větší, kde je národní park. Kempování na divoko v přírodě se mi pomalu rozplývá a tak nacházíme otevřený kemp až v městečku Alghero.
3. den
Neptunova jeskyně, dlouhá kolem 1200 m je jednou z nejznámějších na celé Sardinii. Nachází se ve vápencovém výběžku Capo Caccia. Skládajá se z řady sálů, průchodů, jezírek a různých chodbiček. K jeskyni je možné doplout lodí, jelikož se nachází na úrovni hladiny moře, ale je přístupná i z pevniny, musí se ovšem sestoupit 110 výškových metrů po 656 schodech, které jsme zvolili. Ale zbytečně. Prošvihli jsme vstup o pár minut a další byl až za hodinu. Nechtělo se nám čekat, tak snad nám Bůh moří Neptun odpustí. Od moře míříme do hor k termálním pramenům, které jsou podle fotek volně v přírodě. Až tak zas volné nejsou. Všude samé ploty. Přijíždíme k prvnímu, který je oplocený a uvnitř se pasou ovce a prasata se válí v termálním jezírku. Druhý je také za plotem, ale místní nám ukazuje, že máme projít napůl rozpadlou brankou a dojít k němu. Kamenný bazén s písčitým dnem a hloubkou po kolena. Vyvěrající horká voda nám příjemně masíruje chodidla. Tady by se kempovalo, ale nemáme tu odvahu na cizím pozemku a v okolí žádný kemp není. Ty jsou zase až kolem moře, takže po chvilce relaxu zase sedáme na čtyřkolky a pelášíme dál po trase. Narážím na první problém. Kolem všech cest jsou ploty. Doma jsem vybíral průběžné kamenité nebo prašné cesty a zrovna na téhle byla zavřená brána. No nic. Improvizuji a po 50 km jsme zpátky na trase. Nekonečné ploty nás nepustili dřív. Přijíždíme k bio kempu. Za 30 € na noc se studenou sprchou to se nám zdálo moc, tak to musíme dotáhnout k moři. Tento den jsme dali 260 km.
4. Den
Ve znamení túry. Čtyřkolka se dostane až na okraj skal a odtud už musíme pěšky. Je tu ráj horolezců. Soutěskou sestupujeme hluboko až do vyschlého zarostlého koryta, kterým po 2 km dojdeme až na osamocenou pláž. Všechno tu nádherně kvete. V dálce slyšíme vrčet centrálu, což znamená, že tam bude bar. Taky že jo. Po hodině sestupu nám ani nevadí, že tu pivo stojí 3 € a s chutí ho do sebe klopíme. Vedle baru je zaparkovaná čtyřkolka Arctic Cat 700 s malým vlekem. Nevím, jak ji sem dostal, ale jestli jezdí tím korytem co jsme šli, tak tu má těžkou dřinu. Jdeme se na chvilku vyvalit na pláž Cala Luna. Máme přeci odpočinkový den. ? Asi ne sami koukáme. Před pláží je velké jezírko sladké vody a u něj se povalují 200 kg pašíci. To by byla zabíjačka. Na pláži do tvaru podkovy je celkem plno. Horolezci i turisti v důchodovém věku, ti všichni si užívají tuhle pláž. Dáváme si dvacet a po hodině mizíme zase do baru, odkud se nám nechce a před výstupem se musíme pořádně posilnit. U čtyřkolek už jsme zase střízliví, ale i kdyby, tak na asfaltku se dnes už nedostaneme. Tady jsou krásné kamenité cesty, které šplhají v horách. Na jednom hřebeni je krásný plácek na kempování. Místní si tu dělají pikniky. Z kamení vyskládaná ohrada a uvnitř ohniště a místo na 3 stany. Je rozhodnuto. Kempujeme v NP Gennargento. Konečně na divoko, kde mohu vyzkoušet sprchový kout s horkou vodou.
5.den
Hned po ránu na hřebeni nacházíme leta odloženou chloubu ruské výroby UAZ. Pod kapotou má dieselový motor Peugeot. Baterku už někdo odnesl, tak mám možnost vyzkoušet moji silnou powerbanku, která by měla nastartovat motor o obsahu 2,5L. Světla svítí, stěrače stírají, klaxon troubí, jen ke startéru šťáva neteče. Dokázali by jsme si hrát až do večera, ale jsme tu za jiným účelem, tak musíme dál. Sjezd z hřebene do kaňonu Gorropu, byl plný adrenalinu. Klesáme léty nepoužívanou kamenitou cestou, širokou akorát na čtyřkolku. Zde odvádí motorová brzda skvělou práci. Rychlost, spíše plazivost, řídíme jen plynem. Po půl hodině jsme se dostali na asfaltku, která kopíruje pohoří, ale mi chceme ještě níž až dolů do rokle. Domácí příprava tras se vyplácí. Další úžasná cestička vedoucí až na dno rokle. A proč byla úžasná? Protože když jsme vyjeli po jiné více projeté cestě z kaňonu zase na silnici, tak tam byla otevřená závora a značka zákaz vjezdu a cedule Offroad Turistika. Za poplatek vozí 5 km lidi v offroadech dolů a zase nahoru. Slečně u pokladny se to moc nelíbilo a snažila se nám vysvětlit, že máme zaplatit. Kdyby chtěla nějaký drobák, že jsme tam jeli sami, tak jí ho dáme, ale ona chtěla taxu, jako když vás tam vezou autem, takže jsme raději dělali, že jí nerozumíme a jeli dál. Oběd dáváme, jak jinak, než v parku Orcosio, kde jsou i lavičky a kamenný gril, ale není co na něj dát. Dnes máme ještě v plánu jet na jednu odlehlou pláž, ale musíme dotankovat, což znamená odklonit se od trasy. Benzínek je tu dost, jen je problém, že pokud chcete natankovat plnou nádrž, tak jedině přes kartu. V hotovosti jen po 5 € a automat nevrací, což znamená, že nikdy nemáme plnou nádrž a tím i nepřesný dojezd. Začali jsme to řešit, tak že to co chybělo v nádrži, jsme dolili z kanystrů, abychom měli všichni dojezd 230 km a já podle toho upravoval tankování. Vracíme se zpátky na prašnou cestu, která kopíruje vyschlé koryto až k moři, kde je kemp na pláži. Zase chybka. Závora 2 km před cílem. Čtyřkolky odstavíme do stínu křoví a jdeme na procházku. Kemp na pláži sice je, ale jen pro pěší. Nevím, kdo jim sem chodí, když z nejbližší silnice je to sem přes 30 km, ale třeba tam vozí turisty loděmi. Osamocenou pláž Sisine máme pro sebe. V sezóně to tu musí být šílené. Hlava na hlavě. Turisti sem jezdí obdivovat jeskyně, které jsou přístupné jen z lodí a jsou jich tu desítky. Skály vypadají jak ementál. Je čas se vrátit do civilizace. Kempujeme zase u moře poblíž Lotzória.
6. den
Vyrážíme brzo po ránu. Čeká nás druhá jeskyně Su Marmuri, která je považována za nejpůsobivější v Evropě, díky délce 850 m a průměrné výšce 35 metrů. Fakt nádhera a smí se tu bez blesku fotit. Odtud míříme zpátky po hřebenech k moři. Při jednom sjezdu se chová čtyřkolka divně. Mám defekt na 2 knoty. To byl pěkně ostrý kamínek. Na pobřeží nacházíme starou pobřežní pevnost. Ideální místečko na občerstvení. Jsme unešeni, jak je tu nádherně čisté a průzračné moře. O kus dál projíždíme podél plotů a otevřenou branou. Na GPS se mi objevuje ikona zelený tank. Tato značka znamená vojenský prostor a tím jsme měli ještě jet 20 km. Proto ta pevnost. Vracíme se raději zpátky a tuto oblast objíždíme po asfaltu. Díky
více  Zavřít popis alba 
  • květen 2017
  • 777 zobrazení
andreakotrlova
Město asi 75 km SV od Moskvy (dříve Zagorsk).
Jeden z nejznámějších a největších pravoslavných klášterů na světě, založený ve 14. stol., od roku 1993 zapsaný na seznamu Světového dědictví UNESCO, ukrývá vzácné ikony Andreje Rubleva, hrobku ruského cara Borise Godunova atd...
28.6.2008
více  Zavřít popis alba 
  • léto 2008
  • 581 zobrazení
nikesneakerspraha
Po Nike Vapormax, miláčkovi vyznavačů maximálního pohodlí, nastupuje čerstvá mladá krev inspirovaná ikonami jako Air Max 93 a Air Max 180. Tušíš správně, řeč je o Nike Air Max 270, u kterých Nike úplně poprvé použil technologii cílenou pro každodenní používání. Nové 270 totiž nevychází ze sportovních modelů, od první vteřiny se chtějí stát tvým parťákem do školy, do kina, na víkend s mámou v Drážďanech. Název 270 získaly tyhle Nike díky viditelnosti airu po téměř celém obvodu boty. Prohlížet si ho můžeš z 270 stupňů. Upozornění: Nadměrné užívání nových Nike Air Max 270 může být silně návykové.
více  Zavřít popis alba 
  • listopad 2018 až leden 2020
  • 575 zobrazení
jirca6
Chorvatská národní přírodní rezervace Plitvická jezera patří k nejkrásnějším útvarům v Evropě. Máme ji spojenou s dobrodružnými příběhy Vinnetoua, je ikonou letních dovolených. Když v létě na Kančárně přišel kamarád Speeďák s myšlenkou zimní výpravy do těchto míst, přišlo mi to zprvu nějaký divný.
No, a je pátek 7. února ráno a ještě za tmy vyrážím, abych se spolu s Chřibským Speeďákem a jeho Kačou, Havranem z Brna a Drobkem z T.O. Podkova, vydal na expedici do zimních Plitviček.
Část dne zabírá cesta, vejšlap po památkách městečka Slunj a ubytování v soukromí ve vesničce Grabovac. Večírek je pestrý - vtipy, vojna, vzpomínky na akce, pivčo, ….
Ráno vyrážíme do oblasti jezer a vodopádů. Jelikož není sezona, nepotkáváme davy turistů, výhledy nestíní zeleň, ale oproti prospektům není příroda tak šťavnatá a barevná. Je to nádhera, spousty krásných pohledů, tyrkysová voda, … Zima proměnila Velký vodopád v krápníkovou stěnu se závoji vodní tříště. Hatě vodních chodníčků místy dost kloužou a některé stezky jsou uzavřeny. Z bezpečnostních důvodů bohužel i horní okruh. Po absolvování tras u hladin a vodopádů stoupáme na vyhlídky na západních útesech. Pak sestupujeme do přístavu. obědváme a lodí přejíždíme druhé největší jezero Kozjak. Odtud zas pěšky kolem vody a vzhůru na vyhlídky východních útesů. Doprovází nás takřka jarní počasí a je to špica. Nad večerem stíháme ještě prohlídku zříceniny Stari Grad a průzkum koryta řeky Korana, která se zde na několik kilometrů propadla do podzemních krasových slují, aby pak dál živila stovky vodopádů a peřejí na povrchu. Večer si dopřáváme večeři a pivčo v lepší restauračce v Selište Drežničko. Po nočním klábosu v naší kuchyňce uléháme nebo nás čeká nedělní cestování zpět. To probíhá z vesela se sluněním ve Slovinsku, focením rakouských zřícenin a přestávkou pod Mikulovickým zámkem.
No bylo to něco parádního……….ahoj zas někdy někde

FOTKY JEŠTĚ NĚJAKÉ PŘIBUDOU
více  Zavřít popis alba 
  • únor 2020
  • 576 zobrazení
marcopolo11
Ohňový tanec je vrcholný okamžik jarních obřadů zvaných nestinarstvo, které se každoročně kolem 21. května konají v jedné jediné bulharské vesnici v horách. Každý nestinar (jak se rituálním tanečníkům říká) tancuje v ohni jinak. Někteří projdou několikrát po žhavém uhlí, aniž se na chvíli zastaví. Další se zastavuje uprostřed ohniště a několikrát se otočí dokola své osy. Většinou nejdéle vydrží na žhavém uhlí tancovat ženy, které snáze upadají do transu. V tomto stavu si pak berou do rukou ikony svatého Konstatina a Heleny a tancují s nimi. Smyslem obřadu je zahnat všechny bolesti, které by mohly postihnout obyvatelstvo ve vesnici, zajistit zdraví a bohatou úrodu prostřednictvím světce ochranitele.
My už to viděli jako turistickou atrakci, ale hluboký náboženský kontext zůstává - ta tančící žena vpochodovala do žhavých uhlíků se zřejmým náboženským vytržením. A na závěr pronesla modlitbu a díky ke sv. Konstantinovi. Působivé...
více  Zavřít popis alba 
212 komentářů
  • léto 2015
  • 564 zobrazení
sassy15
Kategorie: zábava
více  Zavřít popis alba 
  • květen 2006 až červen 2009
  • 504 zobrazení
grkat
  • jaro 2013
  • 496 zobrazení
Reklama