Hledání

190 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

sestryklarisky
  • srpen 2010 až březen 2012
  • 596 zobrazení
  • 0
svv
Trička paní Ludmily Obručové - ruční výroba, kvalitní materiál, rostlinné motivy, křesťanský motiv ryby
Kategorie: dokumenty
více  Zavřít popis alba 
  • 132 zobrazení
  • 0
blanka13
Chrám sv. Barbory, klenot pozdní gotiky a jedna ze čtyř staveb katedrálního typu v Čechách, je spolu s katedrálou Nanebevzetí Panny Marie a sv. Jana Křtitele a historickým centrem Kutné Hory zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO. Nádhera této stavby dodnes svědčí o slávě a bohatství stříbrné Kutné Hory i o hluboké zbožnosti svých tvůrců. Chrám je zasvěcen panně Barboře, raně křesťanské mučednici, která je vzývána jako pomocnice v nouzi, přímluvkyně za dobrou smrt a patronka všech, kdo mají nebezpečné povolání, zejména horníků. Právě horníci se nejvíce zasloužili o rozkvět středověkého města i stavbu katedrály, kterou věnovali své svaté ochránkyni.
Počátky stavby, které sahají do druhé poloviny 14. století, jsou spojeny s věhlasnou parléřovskou hutí. Na její činnost navázala svou prací řada dalších geniálních umělců a stavitelů.
Chrám svaté Barbory je pestrou galerií zejména vzácných gotických fresek a kamenického umění, svou stopu zde však zanechaly všechny generace. Hlavní lodi vévodí renesanční kazatelna s barokním obložením. Učení a zbožní jezuité chrám vybavili množstvím barokních oltářů, soch a maleb. Štědří donátoři novogotické obnovy nechali začátkem 20. století vyzdobit velkou část oken vitrážemi, na nichž malíř František Urban ztvárnil řadu čistě křesťanských motivů, ale i významné události své současnosti. Na tuto tradici navázal v roce 2014 zatím poslední výtvarný počin: vitráž s motivem svaté Anežky Přemyslovny, která ozdobila poslední čiré okno v jižní lodi chrámu.
více  Zavřít popis alba 
  • 19.3.2018
  • 68 zobrazení
  • 0
mysticsmile
Velký přednáškový sál Muzea Boskovicka v Rezidenci na Hradní ulici se o minulém úterý nejprve rozezněl hudbou v podání zobcových fléten na uvítanou všech posluchačů, kteří mají rádi své město a též jeho významné osobnosti.
„Pěkné odpoledne, vážené dámy, vážení pánové, vážení přátelé, hlavně milí hosté,“ přivítala všechny místostarostka Boskovic Ing. Jaromíra Vítková. „Jsem velmi potěšena, že Vás mohu dnes 8. května pozdravit při již druhém vzpomínkovém setkání na našeho významného rodáka, čestného občana města pana kardinála Tomáše Špidlíka (*1919 Boskovice - †2010 Řím). Scházíme se dnes už podruhé. Před rokem jsme vzpomínali v Zámeckém skleníku, dnešní odpoledne je pojato komorněji. Jsem velmi potěšena, že mohu mezi námi přivítat Doc. Dr. Michala Artrichtera Th.D, který se s námi chce podělit o svoje vzpomínky na Otce kardinála. Je třeba si našeho rodáka opravdu s upřímností připomenout, protože na něj vzpomínají s láskou a úctou na Velehradě, v Olomouci, v Římě. Též v celé Evropě i ve Světě. Byla by velká ostuda, kdybychom my občané jeho rodného města se k těmto vzpomínkám nepřipojili. Myslím, že dnešní odpoledne bude opravdu příjemné, měla jsem možnost i na Velehradě vyslechnout pana Doc. Dr. Michala Artrichtera Th.D při vernisáži výstavy. Naše odpoledne bylo důstojně zahájeno hudebním vystoupením manželů Pléhových a dnes se představí zpěvem ještě slečna Ludmila Dohnálková. Chtěla bych též poděkovat ředitelce Muzea Boskovicka Mgr. Dagmar Hamalové a všem jejím spolupracovníkům za možnost uspořádání akce v pěkném prostředí. Na závěr Vás ještě upozorním na malou výstavku drobných publikací. Inspirovaly nás při tvorbě informačního plakátu, kde je Otec Špidlík a za ním hrad. Mnozí by očekávali spíše kostel sv. Jakuba Staršího. Námětem nám byla publikace zde přítomného Doc. Dr. Michala Artrichtera Th.D. Pan kardinál totiž říkával: Dá-li Bůh, uvidím boskovický hrad. Proto jsme si dovolili na plakát umístit jako pozadí snímek hradu. V tuto chvíli Vám děkuji za pozornost a prosím ještě slečnu Ludmilu Dohnálkovou, aby za klavírního doprovodu Mgr. Tomáše Pléhy přednesla další hudební ukázku.“
S posledními tóny krásné hudby a zpěvu zazněl sálem bouřlivý potlesk a Doc. Dr. Michal Artrichter Th.D se ujal slova: „Milí přátelé, děkuji moc za pozvání. Zejména Ing. Jaromíře Vítkové, že zde mohu mezi Vámi být. Jsem kněz jezuita a učím dějiny spirituality na Teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Představuji Vám sestru Luisu Karczubovou, která je první českou žákyní v komunitě patristiky Otce Tomáše Špidlíka. Pak je tu akademický malíř Jan Jemelka (*1953). Zabývá se kresbami s křesťanskými motivy, malbou, grafikou, ilustracemi a návrhy vitráží. Jeho malby a grafiky bývají vystavovány při pravidelných členských výstavách v galerii Caesar v Olomouci. Ilustrace jsou často součástí knih nakladatelství Refugium a jeho vitráže můžete obdivovat například v Krnově, v Olomouci, Kozlovicích, Nových Losinách, Ostravě - Pustkovci, Praze a také jinde ve světě. Ve Slovinsku, Itálii, Německu. Ilustroval množství knih Otce Špidlíka. Například Bajky o moudré sově. Předmluvu k dílu napsal biskup Josef Hrdlička. Instalovali jsme zde malou výstavku knížek, jež stojí za Vaši pozornost. Určitě doporučuji Sarkofág na Velehradě, kde je Otec Špidlík pohřben. V knize je srozumitelný výklad a množství obrázků.“
Doc. Dr. Michala Artrichter Th.D se pak rozhovořil o významu Boskovic v životě Otce Tomáše Špidlíka. Ten prý byl Boskovan symbolicky dvakrát. Poprvé, když začínal v zahraničí a neměl nic. Tedy byl bosky (bosko) a podruhé, když vnímal krásu (boskal, bosko) uměleckých děl například v Římě. Tolik odlehčená vzpomínka na Otce Špidlíka. „Otec Špidlík často s námi přišel do styku tím, že jsme jej sem do Boskovic přiváželi,“ vzpomínal dále Doc. Dr. Michal Artrichter Th.D. Též prý kdysi přijel do Říma mladý muž pocházející z Boskovic s kamionem plným církevních knih. Otec Špidlík jej představil u večeře svátečně oděným kněžím a i když byl tento řidič prostě pracovně oblečen, bavil se s ním zcela neformálně jako se sobě rovným. I tímto ukázal Otec Špidlík svůj ryzí charakter. „Když jsme přijížděli od Prostějova, otec Špidlík vždy ožil a začal popisovat. Tady jako dítě jsem zlobil, tady jsem sáňkoval, zde zase sbíral maliny a četl jakou knížku. Pak ukazoval okolí restaurace Mlýn, kde se narodil. Vzpomínal na gymnaziální léta a jak chodil na zámek hrát na housle. Při vyprávění o Boskovicích neopomenul zmínit hrad, místo, které je mu obtisknuto v srdci. Otec Tomáš Špidlík zůstal i při svém vysokém církevním postavení po celý život nesmírně obyčejný a skromný.“ Tolik tedy vzpomínka Doc. Dr. Michala Artrichtera Th.D. Při jeho poutavém vyprávění bylo v sále hrobové ticho a všichni napjatě poslouchali. Pak ještě připomenul význam centra Aletti v Římě. Otec Špidlík usiloval o zřízení pobočky v Olomouci, což se mu za vydatné podpory arcibiskupa Mons. Jana Graubnera v roce 1992 podařilo. Ředitelem je v Boskovicích velmi známý prof. Pavel Ambros Th.D. Jedná se o studijní a výzkumné středisko náboženských kultur v nové Evropě. Provozuje nakladatelství, které za dobu svého působení vydalo mimo jiné i všechna díla Otce Tomáše Špidlíka.
Zde bohužel moje reportáž končí i když přednáška běžela dál. Musel jsem se přesunout do nedaleké Galerie Otakara Kubína v radnici k vernisáži výstavy Ing. Dušana Chaloupky.
Beseda byla velmi zajímavá a poučná. Znovu je na tomto místě třeba poděkovat místostarostce Ing. Jaromíře Vítkové a ředitelce Muzea Boskovicka Mgr. Dagmar Hamalové. Díky nim přicházejí do našeho města významné osobnosti, od nichž se můžeme poučit, získávat cenné životní zkušenosti a vstřebávat moudrost vzdělaných lidí.
Více: http://muzeum.boskovice.cz/
Kategorie: moje fotozprávy
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • březen až květen 2012
  • 421 zobrazení
  • 0
glum
LARP na motivy života starých Slovanů... zaznamenal Chasoň syn Janotův z rodu Polanů aliaz "Ten, který hladí ovce" z hradiště Velegradu.
Ve hře se vyskytovalo pár slovanských kmenů, byzantští obchodníci, frankové, křesťanští kněží, pohanské rituály, zvířata, raraši, útočící Sasové, dvě malinké holčičky apod. nebezpečné entity
Kategorie: zábava
více  Zavřít popis alba 
  • 1.8.2010
  • 378 zobrazení
  • 0
fjw
Naším dalším expedičním domovem se na pár listopadových dní v roce 2016 stalo přímořské město Nha Trang ve středním Vietnamu. Město je situováno přibližně 450 km severně od Ho Či Minova Města (Saigonu). Patří odedávna k vyhlášeným přímořským letoviskům, a navíc se ve městě a v jeho okolí vyskytuje i několik velmi zajímavých historických památek. Na malém kopci, přímo ve městě, najdeme místní hlavní křesťanskou katedrálu, architektonicky zajímavě řešenou, s jejíž stavbou se začalo v roce 1928. Vysvěcena byla roku 1934 a o rok později byly na kostelní věž umístěny velké hodiny. Kousek od železniční stanice na úpatí dalšího kopce Trai Thuy najdeme buddhistickou pagodu Long Son. Původně byla postavena v roce 1886. O 14 let později ji zničila bouře a byla znovu vybudována a následně ještě několikrát rekonstruována. Vchod je zdoben vyobrazením draků, jejichž motivy se objevují i v hlavní svatyni. Na vrcholu nad pagodou je socha Buddhy sedícího na lotosovém květu, dosahující výšky 14 metrů. Tyto dvě stavby tvoří svým umístěním na dvou kopcích typické dominanty města. Na třetím kopci Cu Lao, za řekou Cai, se tyčí nejstarší památka města – chamské věže Po Na Gar. Jsou němou vzpomínkou na kdysi velmi významnou a prosperující říši Cham Pa (česky Čampa), která od 13. století postupně upadala a definitivně zanikla v 17. století, kdy se stala součástí Vietnamu. Nha Trang je považován za jedno z nejhezčích letovisek Vietnamu. Někdy se mu také říká "Vietnamská riviéra“. Oblast je proslavená svými krásnými plážemi lemovanými kokosovými palmami a tyrkysově průzračným mořem. Ve městě také najdeme několik vyhlášených restaurací specializovaných na ryby a plody moře, prostě ráj pro turisty.
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • listopad 2016
  • 174 zobrazení
  • 4
vendyp
Sicilská katedrála v Monreale je jednou z největších dochovaných památek normanské architektury na světě a je dost možné, že při její návštěvě si obklopeni její mozaikovou výzdobou budete připadat jako v pohádce. Mozaiky v katedrále zabírají plochu více než 6 000 m2 a jsou tak největší mozaikovou plochou na Sicílii a zároveň největší sbírkou středověkých křesťanských mozaik na světě. Podíleli se na nich jak místní umělci, tak také jejich kolegové z Byzance i z Benátek či z Řecka. Součástí katedrály je i benediktinský klášter. Se stavbou katedrály začal v roce 1174 Vilém II. patrně proto, aby trumfnul dílo Rogera II. – jeho soukromou kapli Capella Palatina v Palermu, která je považována za nejlepší ukázku arabsko-byzantské a normanské kultury na světě. Přestože Capella Palatina je jednou z nejkrásnějších kaplí na světě, katedrála v Monreale ji měla ještě předčít.Pro stavbu byl vybrán svah hory Monte Caputo, která se nedaleko Palerma vypíná nad úrodnou rovinou La Conca d’Oro – Zlatá mušle. Dokončena a zasvěcena Nanebevzetí Panny Marie byla katedrála již po deseti letech prací a díky tomu si udržela architektonickou a dekorativní jednotu.Exteriér trojlodní stavby dlouhé 102 m nepůsobí nijak okázalým dojmem, ovšem po vstupu do jejího interiéru se ocitnete takřka v jiném světě, bohatě zdobeném mozaikami a barevným mramorem. Na klenbě centrální apsidy je vyobrazen monumentální žehnající Kristus Pantokrator a ve spodní části Panna Marie s dítětem, v dalších apsidách postavy apoštolů Petra a Pavla. Ostatní mozaiky zpodobňují různé biblické příběhy. Za pozornost stojí také Noemova archa, z níž jsou na zem právě vyháněna zvířata.Mramorová dlažba a obklady pod mozaikami jsou dílem Maurů. Pouze tito umělci ve službách normanských králů uměli tehdy leštit tvrdé horniny jako zde použitý porfyr a červenou žulu.Zadavatel stavby Vilém II., vnuk zakladatele normanského panství na Sicílii Rogera II., zemřel čtyři roky po dokončení katedrály a v sarkofágu z bílého mramoru je tu v královské hrobce pochován. Místo posledního odpočinku tu našel také jeho otec Vilém I. a nachází se tu rovněž vzácná relikvie – srdce francouzského krále Ludvíka IX.
Součástí katedrály je klášter, do kterého první benediktinští mniši přišli už za vlády Viléma II. Představuje úctyhodné dílo arabsko-normanského umění. Jeho prostorné nádvoří obepíná působivá křížová chodba s palmami a subtropickými rostlinami.Hlavice sloupů zdobí mimo jiné mozaiky s biblickými a alegorickými motivy. Každý z více než 200 sloupů je unikátní, ani jeden motiv se neopakuje. Na hlavici 19. sloupu v západní části je zobrazen i zakladatel celého komplexu Vilém II., jak katedrálu v Monreale věnuje Panně Marii.
více  Zavřít popis alba 
28 komentářů
  • 26.9.2016
  • 108 zobrazení
  • 8
corvus-art
Finální verze kompletního grafického řešení pro 3CD+DVD 'Rebirth Of Brutality: Live In Uherské Hradiště' skupiny Krabathor. Realizováno jako rozkládací digipack na 1CD a 2DVD; v roce 2015 vydali Mystic Production. Celý vizuální koncept jsem podřídil textům skupiny plus nechybí samozřejmě můj charakteristický otisk (rozklad, nihilismus, Gigerovské chápání světa). Jako témata jsem zvolil především proti-křesťanský postoj, válečné hrůzy, politiku, ale také například trendy dnešní doby jako povrchní jednání, dogmata, jaderný konflikt, lež a pokrytectví či absenci pokory. Veškerá použitá grafika by měla fungovat i jako jednotlivé panely, nicméně prvotní idea byla koncepční dílo. Na přední straně je tak z mého úhlu pohledu člověk v plynové masce, který se dívá do davu pod pódiem (jde o live CD/DVD) a uvnitř bookletu, který má celkem 24 stran, figurují výjevy pod pódiem (fanoušci apod.), které tedy vlastně člověk v masce pozoruje. Pro ozvláštnění jsem do jednotlivých stránek v bookletu zakomponoval střepy a fotoaparátem zachycené fanoušky pro efekt "pořezal". Jednotlivé panely pak vlastně fungují jako výjevy, které vidí postava v masce (proto má sklíčko na plynové masce rozbité). Motiv plynové masky jsem použil i na několika dalších panelech (zadní strana, kurtizána, potisk CD), nicméně ve finále převážila má potřeba vyjádřit se více k tématům. Nejen k válce a konfliktům, ale především k náboženství. Potisky CD a DVD jsou řešeny podobně jako vnitřní stránky bookletu, kvůli zachování konceptu - tj. skleněná textura. Kotoučky tak ve skutečnosti vypadají velice efektně. Digipack, který se rozkládá jako knížka, je zasunut do tzv. slipcase - obalu z tvrdého (matného) kartónu a booklet s fotografiemi a produkčními informacemi/obsahem (křídový papír) je vložen do vnitřní kapsy digipacku.

Celé dílo mi od prvního nápadu až po poslední tah virtuálním štětcem trvalo měsíc, což je abnormální tempo, po kterém jsem se musel týden léčit :)

Created by © Jaroslav 'Corvus' Burda
více  Zavřít popis alba 
  • 27.7.2015
  • 534 zobrazení
  • 0
mysticsmile
Děti poznávaly minulost a historii svého města

Jediná dochovaná brána do židovského města v Boskovicích byla v pátek 28. srpna 2015 místem startu malé vycházky po tamních památkách. Akci připravilo Muzeum Boskovicka ve spolupráci s místním Mateřským centrem.
Malé i velké přivítala organizátorka Marie Fuchsová: „Děkuji, že jste přišli na naši vycházku, jež bude zakončena tvořivou dílnou. Představuji průvodce etnografa a správce Židovského muzea Mgr. Romana Malacha, ten nám poví něco z historie.“
Mgr. Roman Malach: „Zde se nacházíme před vstupem do Židovské čtvrti, v této bráně kdysi byly dřevěné dveře. Ty se na noc zavíraly, nikdo nesměl dovnitř ani ven. Takových bran bylo kdysi blízko dnešního náměstí několik.“
Průvod dětí a rodičů pokračoval po dláždění Plačkovy ulice. Cestu vytyčovaly barevné fáborky. Mgr. Roman Malach upozornil, že dříve byly všechny domy dřevěné, po požáru počátkem devatenáctého století byly obnoveny již z cihel a kamene. Ukázal empírové prvky na fasádách, především půlsluníčka nad okny a dveřmi. Staré domy měly jen malá okna a dveře, většinou žádná vrata, protože tehdejší obyvatelé neměli ani koně ani povozy. Domy kdysi byly jen na levé straně při chůzi od muzea dolů, vpravo byly zahrádky. Dnes na jejich místech jsou zadní části nových domů, jež ohraničují Masarykovo náměstí.
Dalším zastavením na Plačkově ulici byl růžový dům číslo 6. Ten byl původně obytný. Dnes se v něm nachází kadeřnictví. Majitel vybudoval v chodbě malou expozici dobových fotografií z první poloviny dvacátého století. Zachycují stav židovského města v období mezi válkami až do šedesátých let. Výstavka je volně přístupná po dobu otevření provozovny. Mgr. Roman Malach upozornil na římskou číslici na fasádě nad dveřmi: „Na rozdíl od křesťanských domů se takto číslovaly židovské. Tyto domy mívaly většinou kamenný portál s malou schránkou. V ní se nacházela mezuza – svitek svatého textu z Thóry na pergamenu. Příchozí se prsty schránky dotkli, totéž při odchodu z domu.“
Někteří využili možnosti podívat se dovnitř na snímky. Ty jsou vtipně přilepeny na staré domovní bílé smaltované cedulky, vypadá to velmi vkusně.
Hned naproti se nachází žlutý dům s vnějším schodištěm do prvního patra. K tomu opět Roman Malach: „Takto se řešil pobyt dvou rodin, každá měla svůj samostatný vchod.“
U masných krámů jsme se prostřednictvím Mgr. Romana Malacha dozvěděli, že kvůli chladu byly tenkrát částečně zahloubené do země, zde řezníci prodávali košér potraviny. Židé nesměli jíst vepřové, jen třeba jehněčí. Maso muselo být dokonale odkrvené. Též tu byl policejní stanice a stanoviště požární hlídky. Místostarostka Boskovic Ing. Jaromíra Vítková doplnila: „Masné krámy bychom chtěli opravit, trochu nám to komplikuje vestavěná trafostanice, jež musí být opatřena speciálními velmi drahými dveřmi. Z pohledu památkářů totiž na tuto věc dotace není. Navíc tam nejsou odpady a sociální zázemí, zřídit nějaký stylový obchůdek by byl problém.“
Synagoga Maior byla dalším zastavením malého výletu po boskovických památkách. K tomu opět Mgr. Roman Malach: „Prostor je to veliký, zde se shromažďovali všichni obyvatelé židovské čtvrti k modlitbám a různým svátečním obřadům. Muži byli dole, ženy měly svou galerii. Kazatelem byl Rabín.“ Mgr. Roman Malach upozornil na vzácnou výmalbu a výzdobu s nápisy v hebrejštině. Ředitelka Muzea Boskovicka Mgr. Dagmar Hamalová blíže vysvětlila význam jednotlivých kreseb rostlin, například hroznového vína, pak vyobrazení sedmiramenných svícnů. Zmínila macesy, nekvašené chleby též zobrazené na stěně. Pozastavila se nad významem svatostánku s oponou, kde byla schránka na Thóru. Po schodišti jsme vystoupili na galerii a mohli si interiér synagogy prohlédnout zhora. Též výmalby byly na dosah ruky, objevily se i motivy zvířat zdola neviditelné.
Ze synagogy to byl jen kousek naproti do Mikve ve sklepení jednoho z nejstarších domů v židovské čtvrti. Nacházela se tam rituální lázeň se dvěma pramenitými přítoky a něco jako oddělené šatny pro muže a ženy. Děti si samozřejmě vyzkoušely, že voda je studená, po celý rok udržuje stálou teplotu kolem 12 st. „Jak tam mohli ti lidé vydržet?“ podivovala se malá Adélka. Mgr. Dagmar Hamalová vysvětlila, že koupel trvala jen malou chvíli. Člověk se musel ponořit pod hladinu celý, ale hned šel zase ven, tak se to dalo přežít.
Výlet po starobylých památkách byl zakončen v nově opravené žluté budově původně Německé židovské školy na Bílkově ulici 7. Zde Mgr. Roman Malach ve výkladu pokračoval: „V této místnosti je pec na macesy a další druhy chleba. Topilo se v ní dřevem, po rozehřátí se zbytek žhavého vymetl a do pece se vkládalo těsto. A zde vlevo je byt Rabína – nejvýznamnější osoby židovské obce.“ Kuchyni za rohem dominovala modrá kachlová pec. Ta již byla na všechno, sloužila k vaření a současně k vytápění. Na východní stěně mezi dveřmi jsou obrazy sloužící k modlitbám. Jeden je židovský kalendář, druhý s náboženskými výjevy byl učební pomůckou. „V horním patře byla židovská škola,“ pokračoval Mgr. Roman Malach. „Oknem je vidět do dvorního traktu, kde byl lazaret.“
Děti s rodiči se pak vydaly na dvůr, kde na ně čekalo zdobení kamínků. „Jako pouzdro si vyrobíme papírovou krabičku,“ uvedla na začátku tvořivé dílny Marie Fuchsová. Pomocí měděných drátků a korálků vznikaly pod rukama dětí za vydatné pomoci rodičů půvabné výtvory, kdy se šedivé všední kamínky proměnily v pěkné dekorace. Za použití barevných papírů, nůžek a lepidla se všem podařilo vyrobit vkusné krabičky, v nichž si svoje výrobky mohli odnést domů.
Ředitelka Muzea Boskovicka Mgr. Dagmar Hamalová doplnila: „Tvoření určené rodinám s dětmi probíhalo na dvorku Židovského obecního domu. Děti si vyrobily papírovou krabičku s omalovánkami budov židovské čtvrti a do ní si uložily vlastnoručně ozdobený kamínek. Součástí akce byla komentovaná prohlídka Židovské čtvrti, kdy se děti seznámily s historií některých domů, podívaly se do Synagogy Maior, do Mikve a na závěr proběhlo vlastní tvoření. Akci připravila Marie Fuchsová ve spolupráci s Mateřským centrem Boskovice. Tvoření bylo dílem doprovodných akcí v židovské čtvrti jako součást projektů Revitalizace židovských památek České republiky. Proběhlo za podpory Jihomoravského kraje a Ministerstva kultury.“

Více: www.muzeumboskovice.cz
Kategorie: moje fotozprávy
více  Zavřít popis alba 
  • 28.8.2015
  • 448 zobrazení
  • 1
babi90
„Správně vidíme jen svým srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné.” Antoine de Saint-Exupéry

Ostrava, 15. 11. 2013 / Tisková zpráva

ADVENT PLNÝ ANDĚLŮ 2013

VIII. ročník benefiční akce na podporu místních neziskových organizací.

Ostrava – Ve čtvrtek 28. listopadu 2013 se v opět prostorách GONG (dřívější plynojem) v Dolní oblasti Vítkovice uskuteční od 16:00 do večerních hodin osmý ročník komunitní a dobročinné akce Advent plný andělů. Jejím hlavním cílem je představit a podpořit místní neziskové organizace. Za anděly jsou považováni všichni ti, kteří svou účastí jakkoliv podpoří jejich každodenní úsilí a činnost. Organizátorem je občanské sdružení Eko-info centrum Ostrava a skupina organizátorů STARLING&WOOD. Akci podporují partneři z různých sfér, mezi tradiční partnery patří zájmové sdružení právnických osob Dolní oblast VÍTKOVICE, TRIPON Média, RESPIRO, dále GVU Ostrava a mediální partner Český rozhlas Ostrava. Letos se novými partnery staly významné společnosti: Arcellor Mittal, DHL Express a Hotel Park Inn Ostrava. Záštitu nad akcí převzal pan Karel Loprais.

Od 16:00 hodin bude možné ve stáncích dvaceti pěti neziskových organizací nakoupit originální vánoční dárky, které potěší nejen obdarované. Doprovodný kulturní program, představující neziskové organizace a zajímavosti z kultury, sportu a společenského života, od 17:30 hodin moderují Aleš Juchelka se synem Oskarem a Míšou Doubravovou. Na podporu projektu a jako hosté vystoupí Patrik Kee, AM Gospel se skupinou EzyWay a pan Fernando Saunders.

Během večera se budete moci zapojit do dražby, tvořit v kreativních dílnách a shlédnout snímky prezentované na Mental Power Prague Film Festivalu. V budově bývalého plynojemu v oblasti dolních Vítkovic, patřící do průmyslového komplexu Národní kulturní památky ČR a dědictví EU, bude možné zúčastněné neziskové organizace podpořit a pomoci jim řadou způsobů: jednak potleskem za jejich vystoupení, dále zakoupením jejich originálních vánočních dárků a výrobků, účastí v tiché dražbě, hmotným i finančním darem nebo také dobrovolným vstupným, kterým lze vyjádřit podporu myšlenky tohoto výjimečného komunitního projektu. Nově můžete podpořit projekty neziskových organizací hlasováním na webových stránkách akce a také přímo během večera. Firmy mohou na www.adventplnyandelu.cz vybírat PF přání s motivy andělů, které navrhovali klienti neziskových organizací. Všechny tyto možnosti nabízejí zapojení firmám, organizacím, ale i jednotlivcům. Svolat na jedno místo takovou řadu „andělů“ není snadné, a proto je zapojení médií velmi důležité. Je to výzva pro všechny, kteří tak mohou učinit.

„Nevím úplně přesně, co se letos stalo, ale je to hodně povzbudivé! Věci, které byly dříve téměř nepředstavitelné a nebo se je dařilo realizovat těžce, se najednou začaly skládat. Díky nadšení a práci týmu organizátorů se do osmého ročníku zapojila řada nových lidí, organizací a partnerů. Podařilo se společně najít nové způsoby, jak získávat finance a projekt zase o kus posunout. V rámci doprovodného programu budou mít lidé možnost tvořit v kreativních dílnách, hlasovat pro projekty, sledovat filmy, obdivovat dřevěné sochy andělů pana Vyviala, ochutnávat dobrotky, ale také třeba zkusit si zajezdit slalom na invalidním vozíku. Program bude pestrý, nebudou chybět milé osobnosti a na závěr nás čeká vystoupení pana Fernanda Saunderse, který na podiu ani ve zpěvu nebude sám. Bude to překvapení, ale i odměna pro všechny, kteří se do projektu zapojili a kteří ve čtvrtek 28.11. budou v Gongu tradičně nebo úplně poprvé s námi,“ komentuje letošní ročník Ing. Lucie Houthoofdtová, koordinátorka projektu a akce.

Program Advent plný andělů 2013

17:30 - Zahájení kulturně-společenského večera
17:35 - Organizace Sdružení BES – pásmo vlastní tvorby
18:30 - Hudební vystoupení v podání uživatelů služeb organizace Prapos o. s.
17:55 - Arcelor Mittal Gospel s doprovodnou kapelou EzyWay
18:40 - Kapela Schola Laudare – reprezentuje Saleziánský dům dětí a mládeže
18:45 - Hlasový improvizátor Patrik Kee
19:05 - Pěvecké vystoupení v podání organizace Abak počítadlo
19:20 - Flétnový ansámbl o. s. Mens Sana
19:40 - Fernando Saunders a Bílá Holubice

Přehled soutěžních projektů:

Celé Česko čte dětem, o. p. s.
Babička a dědeček do školky
Hlasováno: 350x

Centrum pro rodinu a sociální péči o.s.
CHCI NĚCO PROŽÍT a HODNĚ TOHO DOKÁŽU – aktivity pro děti a mladé lidi se zdravotním postižením integračního klubu BRÁNA
Hlasováno: 569x

Eko-info centrum Ostrava
Advent plný andělů 2014 – IX. ročník
Hlasováno: 57x

Charita Ostrava
Zlepšení podmínek poskytované sociální služby pro lidi bez domova
Hlasováno: 213x

Česká společnost pro duševní zdraví, pobočka Ostrava
KAŽDÝ POMÁHÁ KAŽDÉMU
Hlasováno: 21x

MENS SANA o.s.
Kognitivní rehabilitace lidí s traumatickým poškozením mozku a psychotickým onemocněním
Hlasováno: 294x

PRAPOS, o.s.
CHCEME BYDLET SAMI aneb podporované bydlení zdravotně postižených osob
Hlasováno: 167x

Spirála o. p. s.
Podpora návštěvnosti tréninkových kaváren aneb Jak propojit sociální službu s rehabilitací a zaměstnáváním duševně nemocných
Hlasováno: 444x

Sdružení Klíček
Herní práce na dětském oddělení - vybavení speciálními pomůckami pro pacienty s vážným zdravotním omezením
Hlasováno: 180x

Více informací na:
www.adventplnyandelu.cz
www.eico.cz

Eko–info centrum Ostrava - organizátor akce Advent plný andělů.

Občanské sdružení Eko-info centrum Ostrava (dále jen EICO) bylo založeno v roce 1999 s hlavními cíli v oblasti ochrany životního prostředí a trvale udržitelného rozvoje. Původní aktivity byly v roce 2004 rozšířeny o oblast sociálních a komunitních projektů.

Občanské sdružení pracuje při SŠ prof. Z. Matějčka v Ostravě-Porubě od roku 2001. Věnuje se zlepšování podmínek při integraci zdravotně a sociálně znevýhodněných studentů do majoritní společnosti. Prioritně se zaměřením na sportovní aktivity a volný čas handicapované mládeže, ve věku 15 – 26 let.
Slunce
Agentura SLUNCE, o.p.s.

Agentura Slunce je organizace poskytující sociální služby pro seniory nad 60 let věku a zdravotně handicapované dospělé občany nad 25 let. Působí v rámci celého Moravskoslezského kraje a to již od roku 2000. Organizace poskytuje dva typy služeb - osobní asistenci, tedy terénní službu v bytech jednotlivých uživatelů, a pobytové zařízení Domov pro seniory Zlaté slunce.

Asociace TRIGON

Posláním Asociace TRIGON je uskutečňovat obecně prospěšné projekty zaměřené především na pomoc lidem s handicapem, rodinám, rizikovým skupinám dětí, lidem ohroženým sociálním vyloučením. Efektivní spoluprací v oblasti vzdělávání, sociální sféry a zdravotnictví chceme zkvalitnit a zajišťovat komplexní služby, které vedou k větší samostatnosti a sociálnímu začlenění lidí s handicapem do společnosti.

Astrid, o.p.s. – sociální rehabilitace Ostrava

Poskytujeme podporu a pomoc lidem nacházejícím se v situaci, kterou obtížně řeší svými silami. Tuto situaci chtějí změnit získáním nových informací, znalostí a dovedností, jde především o schopnosti a návyky pro vstup a udržení se v zaměstnání.

Bílá holubice
Občanské sdružení Bílá holubice

Naší vizí je částečná nebo úplná profesionalizace handicapovaných členů sdružení a od počátku se řídíme mottem: Nemůžeš chodit, můžeš tančit!

Česko čte dětem
Celé Česko čte dětem®

Posláním obecně prospěšné společnosti Celé Česko čte dětem® je prostřednictvím společného čtení budovat pevné vazby v rodině. Pravidelné předčítání dětem má obrovský význam pro rozvoj jejich emocionálního zdraví. Předčítání rozvíjí paměť a představivost, učí myšlení. Předčítání utváří pevné pouto mezi rodičem a dítětem. Stačí 20 minut denně. Každý den.

Centrum pro rodinu a sociální péči o.s.

Centrum pro rodinu a sociální péči o.s. již 20 let podporuje manželství, rodinu a mezilidské vztahy na základě křesťanských hodnot prostřednictvím tří středisek.

DLAŇ ŽIVOTU

Obecně prospěšná společnost dlaň životu byla založena v roce 2002 a nabízí své služby těhotným ženám v Poradně Cesta těhotenstvím v Ostravě až dosud. Od roku 2008 je poskytovatelem sociální služby v Azylovém domě pro těhotné ženy v tísni a realizuje další projekty v oblasti rozvoje rodičovských kompetencí a podpory rodiny.

Foto: Hana Papežová - Kolářová

Děkujeme za skvělou organizaci, skvělý večer, skvělý námět i provedení.Náherná a působivá vystoupení!!Pohlazení po duši !
více  Zavřít popis alba 
  • leden 2013 až leden 2014
  • 208 zobrazení
  • 0
mysticsmile
Vernisáž fotografií Ing. Oldřicha Výleta skončila v dobrém čase, měl jsem tedy možnost se přesunout do židovské části města k Vážné studni. A proč ještě v nedělní podvečer, když většina občanů odpočívá a využívá poslední chvíle volného víkendu? Tentokrát si hodně lidí válení na kanapi u televize odepřelo a přišli i s dětmi na poslední Jinou procházku pořádanou Občanským sdružením Výlet. Kdo jsou lidé z této organizace? Výstižně jejich práci vyjadřuje motto na jejich internetové stránce: Občanské sdružení Výlet, sídlící v Praze, vzniklo v srpnu 2011. Naším cílem je vytváření umělecky zaměřených komunitních projektů oživujících místa ve městech či v krajině za účelem prozkoumání, oslavení a ozvláštnění těchto míst a života v nich. A kdo do židovského města přišel, nelitoval. Děvčata za pomoci dobrovolníků měla připravena pro děti i dospělé opravdu pestrý program, při němž jsme hrou poznávali život tehdejších židovských obyvatel, jejich zvyky, dny všední i sváteční. Zažilo se přitom hodně smíchu a humorných situací. Vše začalo v jedné z garáží, kde v dávných časech sídlily takzvané Masné krámy. „Dobré odpoledne, vážení přátelé,“ zazněl do dětského štěbetání hlas vousatého elegána v klobouku a s deštníkem. „Já Vás vítám na této Jiné procházce a chtěl bych Vás požádat, abyste se zde v našem módním salónu na tu výpravu zkrášlili.“ Zde si hlavně děti mohly obléknout různé dobové kostýmy a rekvizity. „Bude to jiná netradiční procházka, tak se můžete ozdobit i něčím na sebe. Podívejte se, co by se Vám líbilo,“ okomentovala dění Věra Hutarová a jala se s dětmi vybírat. Hned potom se mohli všichni podívat přes zídku vedle místního Antikvariátu pana Petra Krále, jak kdysi vypadal židovský dvorek. A kdo nechtěl po žebříku, prošel tam tmavou chodbou. I já jsem zvolil snazší cestu. Tedy ne, že bych se bál na žebřík, ale s technikou by to moc dobře nešlo. U kulatého stolku seděli hazardní hráči, popíjeli pivo a karty jen šustily. I děti si mohly vyzkoušet, zda je obehrají. Tedy bez piva. A pak už se za hudebního doprovodu klarinetu brněnského jazzmana Radima Hanouska celá výprava hnula z prudkého kopce dolů k Vážné studni. „Je nás moc a tak se rozdělíme na dvě skupiny,“ zavelel Jakub Oujeský. „Jedna skupina půjde za mým barevným deštníkem,“ druhá se bude držet tety, židovské pradlenky, tedy Mgr. Blanky Lhotákové.“ Naše skupina pak sešla schody do uličky U templu, kde se nacházela pomyslná prádelna a šňůry na věšení. „Zde mám koš s prádlem, některé hodně naškrobené,“ zašpásovala za všeobecného smíchu pradlenka. „Vy si můžete namalovat a vystřihnout též nějaké kousky a pak je pověsit.“ Děti pak vymýšlely třeba ponožky, rukavice, čepice, šály, ubrousky, utěrky. Až bylo vše pověšeno, přešli jsme jen pár metrů k nejstaršímu domu v židovském městě. „Nacházíme se před vstupem do Mikve,“ Jakub Oujeský ukázal deštníkem do sklepního otvoru. „Je to rituální očistná židovská lázeň, do roku 2005 se o ní nevědělo. Objevena byla náhodou při úklidu sklepa. A jdeme dovnitř.“ Zde si mohli všichni vyzkoušet ozvěnu vznikající při přelévání vody. My dospělí jsme ihned poznali, že echo je vytvářeno uměle pomocí zvukového zařízení s mikrofonem, ale dětem jsme to pochopitelně neprozradili, abychom jim nezkazili radost. Venku opět zavelel Jakub Oujeský: „Utvoříme hada a budeme živou vodou zalévat květinovou zahrádku tady za rohem. Vodu je třeba řádně okysličit a to zajistíme přeléváním mezi nádobami. A můžeme začít. Prosím o hudbu, abychom chytili rytmus.“ Až bylo vše řádně zalito, pokračovali jsme za zvuků klarinetu Radima Hanouska, jenž tentokrát zahrál známou Karavanu kolem synagogy maior doprava nahoru. „Zde procházíme přes dlažbu zvanou kočičí hlavy, část je původní,“ ozval se opět průvodce Jakub Oujeský. „A tady stojíme před domem číslo šest na Plačkově ulici. Půjdeme chodbou do tmavého sklepa, v úplné tmě uvidíte hru světel. Takže se pohybujte velmi opatrně.“ Procházeli jsme zšeřelou, mně důvěrně známou chodbou, kde viselo na stěnách cosi a bylo to očím návštěvníků zatím pečlivě zakryté. Jen málokdo věděl oč jde. Já ano a ještě se k tomu úplně na konci reportáže vrátím. Jen uprostřed zkrášlovala holou zeď nádherná snad nástěnka zhotovená z čela postele. Ta zakrytá nebyla, ale zatím byla prázdná. Ve sklepě byla opravdu úplná tma a protože ještě neumím u fotoaparátu zapnout pomocné světlo, musel jsem ostřit na svíčky. Ale naštěstí z obrázků přece jen něco vyšlo. Tmu opět rozřízl hlas Jakuba Oujeského s něčím, co znělo jako pohádka: „Byl jednou jeden domeček, v něm stoleček, u něj stará skleněná váza. Na podleze starý oprýskaný plechový kbelík. Na druhé straně místnosti byl plechový hrnec s velkým uchem, takže vše slyšel. Byl to takový drbnahrnek. Vedle něj stál pytel starých brambor a velká číše na víno. Pak jakási police se sáčky od svačiny, rozbitá mísa a stará almara. Muž, jenž dům koupil, byl již bez peněz a rozhodoval se, co z těch věcí prodat nejdřív. A protože nebyl moc chytrý, nechá si teď od Vás poradit. Co je zde nejméně důležité.“ Nakonec se všichni shodli, aby prodal sáčky od svačiny, číši na víno a hrnek, pak almaru, mísu. „Pytel brambor si necháme a nyní můžeme pokračovat ven druhou stranou přes garáž. Alkoholici sem,“ zavelel se smíchem Jakub Oujeský, neboť majitel starobylého domu číslo šest Ing. Miloš Pachl rozléval něco ostřejšího na povzbuzení k další cestě. Některým se pak z garáže moc nechtělo, ale museli jsme pokračovat do Traplovy ulice, kde je na plotě farní zahrady dochován tyčový úchyt řetězu, jenž v dávných dobách odděloval křesťanské město od židovského. „A na připomenutí teď podlezeme nebo překročíme tento provaz a pokračujeme na náměstíčko U Koupadel,“ řídil pochod Jakub Oujeský. „Je neděle, já sem chodím z prádelny na vycházku a vidím, že se v parku něco děje,“ ozvala se opět Mgr. Blanka Lhotáková. „Já jsem zeměměřič,“ informoval elegantně oblečený mladík Jan Kafka. „Projektujeme zde opravy starých domů v židovské čtvrti, které byly zničeny v padesátých letech. Rekonstrukce bude náročná, protože se domy musí celé znovu postavit. Pomocí kolíků, pásek a palice zaměříme půdorysy i vnitřní uspořádání staveb. Kdo se zapojí do práce, může si pak dát za odměnu buchty.“ Samozřejmě pro děti to byla vítaná atrakce a ochotně se zatloukání kolíků ujaly. „A teď se nacházíme u domu, kde bydlí lidé, je třeba se chovat tiše. Nahoře v patře nás čeká malé divadelní představení na motivy povídky ruského prozaika a dramatika Antona Pavloviče Čechova (1860 – 1904) Život v otázkách a zvoláních,“ prozradil Jakub. Výkony amatérských herců byly odměněny zaslouženým potleskem. „Děkujeme Vám za pozornost a protože jsme na úplném závěru loučím se s Vámi a přeji hezký zbytek svátečního dne,“ zakončil celé putování proti proudu času průvodce programem Jakub Oujeský.
„Kolegyni napadlo udělat to trochu jinak,“ vyzpovídal jsem na závěr Mgr. Blanku Lhotákovou. „Zvolili jsme formu hromadné prohlídky která se vždy na významném místě zastaví a lidé mohou společně něco vytvořit nebo se na něčem podílet. Vždy se to vztahovalo k danému místu, jeho historii nebo jeho atmosféře. Významně nám pomohli herci z místních divadel Krok, Lísky a naši přátelé z Žeravic, Brna Olomouce, Prahy. Nás hlavních organizátorů bylo šest. Prohlídka trvala necelé dvě hodiny a proběhla celkem čtyřikrát. V sobotu 12. května se zúčastnilo 2x20 a dnes v neděli 13. května 2x40 lidí. Získali jsme grant z Agentury mládež, což je evropský zdroj a pak nám nezištně půjčovali nemovitosti naši kamarádi Petr Král, firma Kindermann a Ing. Miloš Pachl. Všem zainteresovaným děkujeme!“
Jak jsem slíbil, vrátím se k růžovému domu číslo šest na Plačkové ulici. Zmínil jsem, že na chodbě bylo něco zakrytého zrakům diváků na zdech. Vysvětlení je zcela prozaické. Jde o právě instalovanou a ještě nedokončenou výstavku vzácných historických fotografií židovského města. Majitel domu Ing. Miloš Pachl ji zde ve spolupráci s ředitelkou Muzea Boskovicka Mgr. Dagmar Hamalovou připravuje jako stálou expozici pro radost a připomenutí dávných časů všem. Otevřena bude v sobotu 19. května slavnostní vernisáží. Výtěžek z dobrovolného vstupného bude věnovat na rozvoj Centra denních služeb Emanuel a dětského domova Hodonín u Kunštátu. Podrobnosti: http://www.boskovice.cz/nova-minigalerie-v-zidovske-ctvrti.info?id=7432 Na tomto místě je třeba upřímně poděkovat Ing. Miloši Pachlovi za ušlechtilý nápad, kdy spojil snahu o rozvoj židovského města s dobročinnou akcí. Přejeme, aby mu vše vyšlo dle jeho představ.
Více: http://vyletos.blogspot.com/
www.boskovice.cz
více  Zavřít popis alba 
  • květen 2012
  • 772 zobrazení
  • 0
milenakolar
Chrám sv. Víta.
Chrám sv. Víta je nejkrásnějším a nejhonosnějším pražským kostelem. V jeho dějinách se odráží počátky křesťanské kultury v Čechách. Je mausoleem českých panovníků a jsou zde také uloženy české korunovační klenoty.

Historie stavby chrámu sv. Víta.
Stavba katedrály sahá až do prvního tisícletí a končí v počátku 20. století.

První svatyni na území dnešního Pražského hradu, které je sídlem panovníků již od konce 9. století, nechal postavit kolem roku 927 kníže Václav. Pozůstatky této rotundy byly nalezeny při archeology v letech 1911 – 1929. Stála na místě chrámu sv. Víta až do roku 1060, kdy zde kníže Spytihněv založil románskou baziliku. Její stavba byla dokončena v roce 1096 knížetem Břetislavem II.

V roce 1344 papež povýšil pražské biskupství na arcibiskupství a Karel IV. založil na místě baziliky gotickou katedrálu. Projekt byl inspirován dómem ve francouzském Narbonnu. Vypracoval ho a stavbu také do roku 1352 řídil francouzský stavitel Matyáš z Arrasu. Vybudoval presbytář chrámu, ochoz a věnec pětibokých kaplí mezi sakristií a kaplí sv. Kříže. Po jeho smrti se stavby ujal Petr Parléř.

Vystavěl další kaple pravoúhlého tvaru, chodbu ochozu, triforium nad arkádami, okenní stěnu lodi, klenbu a spodní část hlavní věže s přilehlou Zlatou bránou. Za jeho vedení stavby byly také vytvořeny některé plastiky. Socha sv. Václava pro svatováclavskou kapli, sochy Přemysla I., Přemysla II. a Spytihněva pro výzdobu jejich náhrobků, náhrobky dalších Přemyslovců, busty pro vnitřní triforium, či poprsí světců pro horní triforium. Po smrti Petra Parléře ve stavbě chrámu pokračovali jeho synové.

Počátkem 15. století byla stavba přerušena husitskými bouřemi.

Nevelkými úspěchy se o pokračování stavby pokusili panovníci Václav Jagellovec a Leopold I.

K významnému posunu stavby došlo až v letech 1860 – 1929 pod vedením Josefa Krannera, Josefa Rockera a Kamila Hilberta. V tomto období byla dokončena stavba křížové lodi, přistavěno západní pětilodní s kaplemi a dvěmi věžemi v průčelí chrámu. Nepodařilo se dokončit vnitřní výzdobu a tak další práce pokračovaly v průběhu celého 20. století.

Provedení chrámu sv. Víta.
Chrám sv. Víta, tak jako ho vidí dnešní návštěvníci Pražského hradu, patří mezi nejvýznamnější gotické stavby. Má příčnou loď, tři věže, ochoz a prstenec kaplí za chorem. Chrámový prostor katedrály je 124 m dlouhý, 60 m široký a 33 m vysoký.

Neméně úchvatná je vnitřní výzdoba chrámu. Prostor je tvořen mohutnou gotickou klenbou na 28 pilířích. Spodní část tvoří arkády, v horní části jsou umístěna velká okna. Nad arkádami je po obvodu celého chrámu triforium, portrétní galerie. Je zde umístěno 21 poprsí příslušníků panovnických rodin a osob, které se zasloužily o stavbu chrámu.

Najdeme zde Jana Lucemburského, Elišku Přemyslovnu, Václava Lucemburského, Jana Jindřicha, Karla IV., arcibiskupy Arnošta z Pardubic, Václava Jana Očka z Vlašimi, Jana z Jenštejna, stavitele Leoparda Buška, Mikuláše Holubce, Václava z Radče, Beneše Krabice z Weitmile, Matyáše z Arrasu, Petra Parléře a celou řadu dalších osobností. Nejstarší plastiky byly zhotoveny v Parléřově huti. Novější vytvořili J. Štursa, B. Kafka, L. Kofránek, B. Benda, J. Lauda a J. Kavan.

Hlavní oltář katedrály je opukový v novogotickém slohu. Byl zhotoven v letech 1868 – 1873 podle návrhu J. Krannera.

Po stranách chorů jsou umístěny dřevěné lavice pro kanovníky Svatovítské kapituly. Pochází z druhé poloviny 17. století. Vlevo je umístěno křeslo pro arcibiskupa.

Před chórem je královská hrobka. Jde o renesanční dílo vytvořené z bílého mramoru v letech 1564 – 1589. Hrobka je vyzdobena sochami a reliéfy, které vytvořil nizozemský sochař Alexandr Collina. Na vrchní desce je umístěna stojící postava sv. Salvátora. Dále jsou zde ležící postavy Ferdinanda I., jeho manželky Anny Jagellovny a syna Maxmiliána. Jejich těla jsou uložena uvnitř tumby.

Na bočních stěnách jsou medailony s poprsími českých králů a královen. Je zde Karel IV. a jeho čtyři manželky, Ladislav Pohrobek a Jiří z Poděbrad. Jejich těla jsou uložena s dalšími členy jejich rodin v hrobce pod mausoleem. Přístup k ní je z kaple sv. Kříže. Královská hrobka je ohrazena kovanou mříží zhotovenou v roce 1589.

Západní průčelí chrámu je osazeno oknem s motivem Stvoření světa, jehož autorem je František Kysela. Je vyzdobeno sochami 14 světců, Karla IV. a bustami J. Mockera, K. Hilberta, Z. Wirtha, a F. Kysely. V roce 1929 je vytvořil V. Sucharda.

Vedle kaple sv. Kříže se nachází královská oratoř, která byla vybudována v roce 1493. Autorství tohoto díla je připisováno Benediktu Rejtovi z Pístova. Přední část oratoře je vyzdobena pletencem sukovitých větví zhotovených z kamene. Na zábradlí oratoře jsou umístěny znaky, z leva, dalmatský, hornolužický, bosenský, polský, uherský, český, moravský, lucemburský, slezský a dolnolužický. U oratoře je boční vchod do chrámu. Jeho vstupní dveře byly zhotoveny v roce 1629.

Hlavní vchod do katedrálu tvoří tři portály s mohutnými bronzovými vraty. Jejich plastickou výzdobu vytvořil podle návrhu V.H. Brunnera O. Španiel. Námětem výzdoby středních vrat jsou výjevy z výstavby katedrály od roku 925 do roku 1929. Na levých bočních vratech je zobrazena svatováclavská legenda a na pravých legenda svatovojtěšská.

Hlavní věž katedrály Je vysoká 99,5 m a vchod do ní je vedle Thunovské kaple. V prvním patře věže je umístěn největší zvon v Čechách zvaný Zikmund. Je 2 m vysoký, v průměru měří 2,6 m a váží 17 tun. Byl ulit v roce 1548 Tomášem Jarošem z Brna. Na vrcholu věže, pod měděnou bání, je renesanční ochoz, který poskytuje jedinečný výhled nejen na katedrálu a areál Pražského hradu, ale na celou Prahu.
více  Zavřít popis alba 
  • září 2010 až duben 2015
  • 132 zobrazení
  • 0
teskovice
  • 14.4.2014
  • 105 zobrazení
  • 0
terka2211
  • 16.4.2011
  • 102 zobrazení
  • 0
ali-uprs
  • 25.8.2015
  • 28 zobrazení
  • 0
fiuraskova
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • zima 2013/2014
  • 60 zobrazení
  • 0
ostravak79
  • 24.11.2014
  • 16 zobrazení
  • 0
rob-lord
  • 17.7.2013
  • 84 zobrazení
  • 0
sunwiseallegro
  • 13.4.2012
  • 12 zobrazení
  • 0
olli
  • červenec 2008
  • 119 zobrazení
  • 0
farizej
  • 7.1.2017
  • 150 zobrazení
  • 0
zsceladna
Proč slavíme Vánoce? Kde se vzal Ježíšek ...jak to tenkrát bylo? Na tyto a jiné otázky přišla dětem odpovědět Mgr. D. Malková z Ostravsko - opavské diecéze a to prostřednictvím výchovně vzdělávacího programu Poselství křesťanskývh Vánoc.
více  Zavřít popis alba 
  • 27.11.2016
  • 135 zobrazení
  • 0
reklama