Hledání: maje-2016-VII

Pro dotaz maje-2016-VII jsme našli 20 002 výsledků.

Náš tip

Stáhněte si Rajče do kapsy!
Rychlejší a jednodušší přístup
k vašim fotkám a videům.

oulety
  • 1.6.2016
  • 112 zobrazení
oulety
  • 28.5.2016
  • 68 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
milda3x
Mája
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • 16.10.2014
  • 61 674 zobrazení
melisa
1.7.2012
více  Zavřít popis alba 
10 komentářů
  • 1.7.2012
  • 61 329 zobrazení
annie14
Kdyz v Cechach prselo,tak jsme opet odjeli za teplouckem na nase mistecko k Antemu a Razmence ...Brist , Gradac,Podaca a Makarska ... akorat jsme tam byli pouze tyden oproti jinym letum, ale bylo to krasne a to jehneci u Jozky ...no proste opet super .... je hezke se vracet na stara mista ikdyz se maji poznavat i jina ..to se da jindy ..v tomto obdobi to proste nalezi Croatii ...nasi lasce...tak zase nekdy ....pacek shledacek
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • srpen 2011 až leden 2012
  • 33 222 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
smutnaci
4 komentáře
  • červenec 2013
  • 21 350 zobrazení
nik69
Psí štěkot městys Zásada , zhruba 6,5 km severně od Železného Brodu . Alaskani to mají to krvi a jsou pořádně nažhavení . :-)
více  Zavřít popis alba 
26 komentářů
  • únor 2017
  • 15 648 zobrazení
jiri-skrobak
více  Zavřít popis alba 
1 024 komentářů
  • květen 2014
  • 13 141 zobrazení
zuzanabenova
Malá Skála - žlutá plovárna 850,- raft pro 6 (sjedou i začátečníci s dětmi a pejsky). Na zrcadlové koze vystoupit, najíst a dojet do Dolánek. Zpět vlakem. Odpoledne zřícenina hradu Vranov - Pantheon (je to kousek). My přespali ve stanu u Jizery u té plovárny...na prasáka a zdarma (jen jsme to tam řekli). Druhý den koloběžky 150 Kč jedna (mají i pro děti menší) a zase do Dolánek a zpět vlakem. Najedli jsme se v první restauraci od vlaku na Malé Skále a taky výborný.
více  Zavřít popis alba 
  • 1.6.2019
  • 14 008 zobrazení
bele
ALB 206 - Kdo by neznal tuto písničku ... a tato paní z Dejvic ji opravdu vystihuje.
Já znám z Dejvic i něco jiného - krásnou procházku z "Kulaťáku" vysokoškolským areálem, kolem Josefa kardinála Berana, dále ulicí Na Kotlářce kolem domu Vlasty Buriana přímo na Špitálku. Tam už se člověk může jen kochat pohledy na Prahu, které k názvu běžné mají daleko :-)
více  Zavřít popis alba 
249 komentářů
  • leden 2013
  • 11 825 zobrazení
tymonek
Slovácký rok je národopisná slavnost pořádaná v Kyjově od roku 1921 a patří mezi nejstarší folklorní festivaly v České republice. Od roku 1971 se opakuje po čtyřech letech, zpravidla trvá tři dny. Jednotlivé obce slováckého Kyjovska zde představují své lidové kroje a zvyky – jízdu králů (Skoronice), stavění máje (Bukovany) apod. Probíhá také přehlídka dechových a cimbálových kapel, taneční zábavy, jarmark, výstavy, přehlídka dětských souborů, krojovaný průvod aj. Festival probíhá po celém městě (náměstí, park, ulice, muzeum, stadion, letní kino...). Běžně zde účinkuje přes 3 000 lidí.
Na rozdíl od jiných tradičních folklorních slavností v okolí Slovácký rok nevychází z žádné náboženské tradice nebo svátku patrona obce. Členové Sokola a Národních jednot chtěli původně ukázat všechny místní lidové zvyky tak, jak probíhají během celého roku na Slovácku a probudit zájem o slovácké kroje, které se tehdy už značně vytrácely z běžného života. Dodnes tak přispívá k udržování lidových tradic na Slovácku. Jde o slavnosti pouze kyjovského Dolňácka.
Poprvé byl Slovácký rok uspořádán 14. a 15. srpna 1921 na počest 50. výročí založení místního Sokola. První den se nesl v duchu sokolských oslav. Župních cvičení se zúčastnily sokolské soubory z Francie, Jugoslávie a USA. Druhý den dopoledne sokolská jednota z Vlčnova předvedla Jízdu králů. Odpoledne prošel městem krojovaný průvod a pak na cvičišti u sokolovny byly předvedeny lidové zvyky: Dožínky (obce Ježov, Kelčany, Žádovice), zahájení hodů (Lanžhot), věnec (Bukovany, Sobůlky), stínání berana (Bohuslavice), mlácení kačera (Boršov, Nětčice), šlahačka (Vlkoš), svatba (Milotice, Šardice) a kácení máje (Svatobořice). Slavnosti doplňovala velká národopisná výstava, divadelní představení dramatu Maryša Aloise a Viléma Mrštíků a krojovaná Jízda králů. K popularizaci slavností přispělo i jejich filmování a následné promítání v Evropě i USA. Odhaduje se, že slavnosti zhlédlo až 30 000 návštěvníků. Přítomni byli i někteří zahraniční novináři a spisovatelé.
Pro příznivé ohlasy byl Slovácký rok opakován hned 4. a 5. června 1922, pak 5. a 6. června 1927, 28. a 29. června 1931. Další slavnosti byly plánovány na rok 1939, ovšem kvůli nepříznivé politické situaci nakonec zrušeny. Po pětadvacetileté přestávce se Slovácký rok znovu konal 23. a 24. června 1956, 18. srpna 1957, 1961 a 1971. V tomto roce bylo rozhodnuto o pořádání Slováckého roku pravidelně každé čtyři roky.
více  Zavřít popis alba 
7 komentářů
  • srpen 2015
  • 11 713 zobrazení
bele
ALB 314 - KDO ZNÁ TUTO PÍSEŇ ZAVZPOMÍNÁ, KDO JI NEZNÁ POZNÁ :-)

http://www.youtube.com/watch?v=eCss0kZXeyE

Dnes, v předvečer svého dne, jsem si vzpomněl na pocit, když jsem poprvé slyšel písně z alba Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band a v nich právě When I'm Sixty-Four. Tenkrát mi to přišlo všechno neskutečně daleko, dnes mi připadá, že to všechno neskutečně rychle uteklo. Pro ty, kteří neví o co jde, je zde odkaz na You Tube - včetně textu

Předtím však ještě něco důležitého
Nedávno jsem jel schválně na jedno místo kousek od nás, které mělo letos 690 let výročí. Jde o bitvu o Mečíř dne 17.5.1323, která se nekonala, a obyvatelé této vesnice postavili k této události pomník a skvěle se o něj stále starají. Je památkou všem, kteří zde díky tomu, že žádná bitva nebyla, nezemřeli násilnou smrtí

Lidé v našem kraji mají smysl pro humor a já nejsem jiný.

Jsem moc rád, že jsem zde našel partu podobně smýšlejících lidí, kterým přeji to samé co sobě :

Pevné zdraví jako kámen
Lásku v sobě i kolem sebe
Vůně i barvy, které omamují
Klid na opracování ducha
Rybku, která splní všechna dobrá přání
Mít vše potřebné na cestování a poznávání
Hodně dobrých přátel
Dobré jídlo, sex a smích
Mít dobrý důvod se dívat stále dopředu

Přijměte všichni moje pozvání na přípitek dobrým vínkem
Na další setkávání s vámi se těší * bele

Don't worry – be happy

TEXT PÍSNĚ PRO PŘIPOMENUTÍ

When I get older, losing my hair, many years from now,Will you still be sending me a Valentine,
birthday greetings, bottle of wine?
If I'd been out 'till quarter to three, would you lock the door?
Will you still need me, will you still feed me,When I'm sixty-four?

Hmm------mmm------mmmh.You'll be older, too.
Aaah, and if you say the word,I could stay with you.

I could be handy, mending a fuse,when your lights have gone.
You can knit a sweater by the fireside, sunday mornings, go for a ride.
Doing the garden, digging the weeds, who could ask for more?
Will you still need me, will you still feed me, When I'm sixty four?

Every summer we can rent a cottage in the Isle of Wight if it's not to dear.
We shall scrimp and save. Ah, grandchildren on your knee,
Vera, Chuck, and Dave.

Send me a postcard, drop me a line stating point of view.
Indicate precisely what you mean to say, yours sincerely wasting away.
Give me your answer, fill in a form, mine forever more.
Will you still need me, will you still feed me, When I'm sixty four?
*****
Až zestárnu a budu plešatý za mnoho let budeš mi stále posílat Valentýnku
blahopřání k narozeninám, láhev vína kdybych byl pryč až do tři čtvrtě na tři zamkla bys mi
budeš mě stále potřebovat, budeš mě stále živit
až mi bude šedesát čtyři?

Taky budeš starší a když řekneš jen slovíčko mohl bych zůstat s tebou.

Můžu se ti hodit při spravování pojistek když ti vypadnou můžeš v teple u krbu plést svetr
v neděli ráno vyjet na projížďku, zahradničit, vykopávat plevel, co víc si můžeš přát
budeš mě stále potřebovat, budeš mě stále živit až mi bude šedesát čtyři?

Každé léto si můžeme najmout chatu na ostrově Wight, pokud to nebude moc drahé
budeme na to škudlit a šetřit vnoučata na tvém klíně Věra, Chuck a Dave.

Pošli mi pohled, napiš pár řádků řekni, co si o tom myslíš, řekni přesně to, co si myslíš
se srdečným pozdravem klidně vynech dej mi svou odpověď jako vyplněný formulář
moje navždy budeš mě stále potřebovat, budeš mě stále živit
až mi bude šedesát čtyři?
více  Zavřít popis alba 
480 komentářů
  • leden až červen 2013
  • 11 876 zobrazení
dinkao
Fajn projížďka na kolech do Lichnova do muzea vidlí. Pan majitel je zapálený člověk pro své Vidle a umí o nich úúúúžasně vyprávět. Mimo jiné mají Neolympiádu ve vrhu vidlí na nepohyblivý cíl, mají Vidlikonoce .... :-) ... pak letošní první koupání "NA OSTRO" v Hartě :D
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • červen 2014
  • 10 226 zobrazení
simusa12
  • 8.6.2013
  • 10 025 zobrazení
melisa
někdy v srpnu ;)
více  Zavřít popis alba 
  • 20.8.2011
  • 10 045 zobrazení
ondrejhavelka
Z cestopisu Cesta k branám Damašku VÝCHODNÍ AFRIKOU.

K dostání online: https://www.bux.cz/afrika/cesta-k-branam-damasku-vychodni-afrikou-1?searchToken=a248af3e-6b1f-4ca2-84e6-9228ee968d32

Audio verze knihy: https://www.youtube.com/watch?v=0htWrgiSf5o

Starší žena, patrně jedna z náčelníkových manželek, nás zve k sobě do chýše. Důvěra nás moc těší a rádi pozvání přijímáme. Vstupujeme do kruhového prostoru. Než oči přivyknou tmě v chýši, vnímáme jen zápach, který je velmi silný. Okamžitě zjišťujeme, že Masajové žijí v chýších spolu se svým dobytkem. Očima už pomalu rozeznáváme obrysy postav. Jsou tady dvě ženy s maličkým, sotva týdenním dítětem a čtyři kozy se dvěma kůzlaty. Zvířata mají vyhrazenou pravou část chýše a od lidí je odděluje malá dřevěná ohrádka. Zápach je celkem nesnesitelný, ale byla by urážka teď z chýše odejít, a proto se ze všech sil snažíme vydržet.
Oči už přivykly šeru. Začínáme rozeznávat jednoduchou výzdobu, místa na spaní a ostatní zařízení chýše. Žije se tady velmi skromně. Za námi vstupuje dovnitř také mladá dívka, která
mluví anglicky. Teprve nyní se ptáme na její jméno. Jmenuje se Wougunte. Má úspěšně za sebou základní školu a nyní studuje ve městě Arusha střední školu. Odtud pramení její dobrá znalost cizího jazyka. Wougunte nám představuje malé miminko. Narodilo se před pěti dny. Je to holčička. Dali jí jméno Utu, po matce, která bohužel zemřela při porodu. Wougunte se tváří jako by to bylo běžné, bez větších emocí. Nám se z toho ale sevřelo srdce.

Tady u Masajů přichází děti na svět doma v chýších. Co zvládne porodní bába, to je řešitelné, ostatní je záležitost bohů. Masajové vnímají smrt jako přirozenou součást života. Ostatně lidé nežijí příliš dlouho. Průměrná délka života je tady 56 let. Toho se ale většina lidí nedožije. Když se zamýšlím nad délkou života, zjišťuji tady v Africe, že je to pojem velmi diskutabilní. Například my na své cestě prožijeme za týden mnohem víc než doma za měsíc. Nebojím se říci, že za měsíc cesty se
posuneme daleko dál než za šedivý rok strávený pracovním životem v Čechách. Někdy je prostě jeden nabitý rok více než dvacet jednotvárných let splývajících v jedno mlhavé neurčito. Kolik času v Evropě
věnujeme práci, která nás nebaví a neděláme ji rádi? Osm hodin denně? Nebo více? Kolik času unaveně pročekáme na dopravní prostředky, v zácpách, ve frontách. Kolik času setrvačně pročekáme na povýšení, na dovolenou, na zvednutí mzdy, na lepší časy?
Trpíme nespavostí a zíráme do nočního stropu. Bereme léky na tlak a na nervy, abychom čekali na nové auto nebo na dobu, kdy konečně splatíme hypotéky. Je to lépe prožitých osmdesát let než masajských padesát?

Wougunte se odmlčela. Přichází náčelník. Je oblečen stejně jako ostatní muži. Není ani největší, ani nejsilnější, ani nejstarší. Je to sympatický usměvavý chlapík.
Náčelník nám radostně tiskne ruce na znamení přátelství a zve nás k ohni, kde se připravuje jídlo. Dva
mladé chlapce zatím někam posílá. K našemu velkému překvapení za pár vteřin chlapci táhnou krávu
a jeden z nich v ruce svírá velkou dýku. Vypadá to, že kráva kvůli naší návštěvě dnes předčasně ukončí svou pozemskou pouť. To jsme nechtěli.

Chlapci pokládají zvíře na bok. Jeden z nich přikládá dýku ke krční tepně a slabě řízne. Z místa okamžitě vytéká krev, ale ne v takovém proudu, jaký bych čekal. Druhý chlapec zatím přiložil pod tepnu nádobu a vytékající krev chytá. Za pár desítek sekund vše končí. Chlapec s dýkou tlačí na naříznuté místo a čeká, dokud se krev nezastaví. Mezi tím už je nádoba s čerstvou krví před námi a náčelník usměvavě kyne, abychom se napili. Byla by velká urážka odmítnout tento projev úcty a důvěry. Na druhou stranu je velmi nebezpečné pít v Africe krev. Co teď? Kdyby na mě nehledělo dvacet párů masajských očí, asi bych si troufl odmítnout, ale takto? V hlavě se mi mísí myšlenky na všemožné nemoci s myšlenkami na nebetyčnou urážku Masajů, kterou si rozhodně nepřeji. Ostré slunce mi pálí za krk. Potím se.
„Tak už se napij,“ říká najednou Míša. Nerozhodné váhy se přiklonily na stranu přijetí masajské nabídky. Beru mísu opatrně do ruky a naklápím si k obličeji nepříjemně vonící krev. Téměř jsem se nenapil. Jen jsem si teatrálně namočil rty, aby to vypadalo, a významně jsem pomlaskal a pokýval hlavou. Náčelník spokojeně ukázal na Míšu. Ta udělala podobné gesto jako já a poslala mísu s krví dál. Muži ji postupně vyprázdnili. Poslední doušek patřil náčelníkovi.

Wougunte nám překládá náčelníkova slova a doplňuje, že se nám dostalo velké cti. Nikdy
prý neviděla, že by náčelník takto uctil bělocha. Vlastně prý ve vesnici nikdy ani žádný běloch nebyl.
Ptáme se náčelníka, jestli si můžeme ve vesnici postavit stan a pár dní tady pobýt. Náčelník souhlasí
a je viditelně zvědav, co dva běloši předvedou. A není sám. Celá vesnice se sbíhá, aby sledovala, jak stavíme svůj jednoduchý malý příbytek. Pozorné jsou hlavně ženy, protože stavbu chýší tady mají na starost právě ony. Když náš stan během dvou minut stojí, asi to považují za zázrak. Obcházejí ho kolem dokola a nedůvěřivě se ho dotýkají. Nabízíme všem, aby si vlezli dovnitř. Jediná Wougunte se odhodlává a zalézá si do stanu. Hned zase vylézá s neurčitým, rozpačitě vykuleným výrazem ve tváři. Další Masajové naší nabídky raději nevyužívají.

Další den pozorujeme, jak to chodí u Masajů. Brzy ráno odcházejí všichni muži kromě náčelníka s dobytkem na pastvu. Ve vesnici zůstávají jen ženy. Nedlouho po odchodu mužů se z chýší vytrácejí malí Masajové ve školních stejnokrojích. Je to velmi zvláštní pohled. Toto bychom v domorodé vesnici opravdu nečekali. Tanzanská vláda nařídila všem obyvatelům bez výjimky povinnou školní docházku. Nařízení samozřejmě dolehlo i na Masaje. Wougunte nám už včera potvrdila, že policie dodržování školní docházky někdy kontroluje. Děti odešly pěšky do nejbližší školy. Půjdou hodinu a půl a vrátí se odpoledne. Ve vesnici zůstaly pouze ženy. Ty se starají o nejmenší
děti, připravují jídlo, opravují chýše... V průběhu dne vládne pomalá, líná,
nudná atmosféra. Tak jako u všech domorodých kmenů, které jsme měli možnost navštívit.

Ve stejném rytmu proběhly tři dny. Přišel čas rozloučit se s Masaji a pokračovat v cestě. Díky nim budeme na Tanzanii nahlížet v lepším světle. Než sbalíme stan, jdeme za náčelníkem, abychom se rozloučili. Ten ale nechce o odchodu ani slyšet a volá Wougunte, aby nám překládala. Dozvídáme se, že zítra vypukne dlouho očekávaný obřad obřízek mladých chlapců a my smíme zůstat a být u toho. To je samozřejmě nabídka, se kterou nelze než souhlasit.
Celý dnešní den je ve znamení příprav. Deset mladých chlapců podstoupí bolestivý rituál. Přihlížet bude asi stovka Masajů, kteří dorazí i z okolních vesnic. Ženy pečlivě uklízejí chýše a zametají celou vesnici. Muži zatím odešli za vesnici, kde je zabíjačka. Zvali mě s sebou, ale já tyto věci nevyhledávám. Celý den pokuřujeme tabák, popíjíme bílý čaj a sledujeme rušné přípravy na zítřejší obřad emuratta. Večer je velmi klidný. Vše je hotovo a každý šel brzo spát.

Ráno nás budí nevšední ruch. Ve vesnici už jsou desítky Masajů z okolních vesnic, a to teprve vychází slunce. Ohně už hoří, maso se porcuje, vyšňořené ženy dokončují poslední přípravy a mladé dívky nazdobené těmi nejkrásnějšími masajskými šperky pokukují po mladých bojovnících. Po rychlé snídani odcházíme trochu stranou, abychom masajský rituál příliš nerušili svou přítomností. Asi hodinu po východu slunce vylézá z jedné z chýší desítka chlapců v černých oděvech s pomalovanými obličeji. Jsou mezi nimi i dva Sikóliové, které jsme potkali před návštěvou vesnice. Ve tvářích chlapců je vidět strach a stud, ale také hrdost a odhodlání. Každý pohled prozrazuje jinou emoci, které se v chlapcích rychle mísí. Jeden z Masajů, patrně kněz, pronáší rituální řeč. Dva stařešinové si zatím chystají své náčiní. Placatý kámen, jednu žiletku a hadřík. Chlapci se seřadili před stařešiny. Náčelník utišuje přihlížející a vybízí prvního chlapce jménem. Chlapec přistupuje ke stařešinům a svléká se do naha. Nervozita a stud na chvilku vítězí v jeho očích, potom se ale podívá na bojovníky, kteří ho nabádají k odvaze a v jeho tváři zaplane statečnost a odhodlání. Ženy a dívky vykukují přes ramena mužů, kteří svou hradbou zabraňují pohledu na nahého chlapce. Náčelník dává znamení. Chlapec přistupuje ke stařešinům. Pokládá penis na placatý kámen a hledí do nebe. Jeden ze stařešinů chytá jeho penis za předkožku a natahuje. V tu chvíli druhý stařešina seká žiletkou a předkožka zůstává v ruce. Chlapec sebou sotva znatelně trhnul. Stařešina mu podává hadřík a jeden z bojovníků odvádí chlapce do chýše, kde bude omyt a ošetřen. Lidé jásají.

Více v knize Cesta k branám Damašku VÝCHODNÍ AFRIKOU.
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • říjen 2008 až prosinec 2017
  • 9 841 zobrazení
ondrejhavelka
https://www.bux.cz/afrika/cesta-k-branam-damasku-vychodni-afrikou-1

Na naší dlouhé cestě Afrikou kráčíme etiopským deštným lesem v netrpělivém očekávání, že snad brzy spatříme domorodce nebezpečného kmene Mursi. Přicházíme do malé vesnice.
Najednou se z chýše vynořuje mursijská žena s velkým terakotovým talířkem ve spodním rtu. Srdce mi čtyřikrát pomalu a silně udeřilo do žeber, aby se potom rozeběhlo na plné obrátky a nahrnulo do hlavy tolik krve, až jsem se zamotal. Poprvé vidím člověka s talířkem pelele v ústech. Je to fascinující, nepopsatelné, úžasné a krásné. Cítím satisfakci, vzrušení, překonání další hranice i trochu strachu. Žena je do půli těla nahá, omotána do hrubé deky. Povislá prsa má zdobená jizvovým tetováním, které přechází až na záda. Na nohách zvoní měděné kruhy. Je špinavá, zaprášená, nohy obalené zaschlým blátem.
Je neuvěřitelné, že se dívám na člověka v roce 2005, nebo přesněji v roce 1998 podle etiopského kalendáře. Za ženou vylézá z chýše nahý muž. Nemá na sobě žádné zdobení, jen několik jizev na rukou. V žádném případě se neodvažuji sáhnout po foťáku. Čekáme na jejich reakci. Muž zvedá ruku a dělá gesto, které si vykládáme jako pozvání. Pomalu tedy postupujeme blíž. To už z chýší vylézají další domorodci. Nahý muž, možná náčelník, nás zastavuje před chýšemi. Dál nesmíme. Chvilku na sebe jen tak hledíme. Myslím, že všichni čtyři se topíme v cestovatelské extázi.
Nahý muž najednou těžkopádnou mimikou představuje fotografování a u toho kýve. Ukazuje nám, že můžeme fotit? Vida, nazí domorodci nejsou tak úplně nezasažení vnějšími vlivy. Bez dlouhého přemýšlení vytahujeme foťáky a pořizujeme několik snímků. V tom ale slyšíme blížící se rachot. Co to může být?
Za chvilku se z oblaku kouře vynořuje snad deset bílých Land Roverů. Kde se tady berou? Zastavily. Ihned vyskákalo několik černochů se samopaly a za nimi začínají vystupovat Japonci zakuklení v goratexovém oblečení s bílými rukavicemi, rouškami přes obličeje a někteří ještě s UV filtrovým štítkem před hlavou. Jako zjevení z jiného světa. Ozbrojení černoši se domlouvají s domorodci, staví je na lepší světlo a pozadí a Japonci spouštějí fotografickou salvu. Za dvě minuty je dofotografováno. Japonci beze slova naskakují do Land Roverů, ozbrojenci předávají domorodcům peníze, naskakují do aut a mizí v dalším oblaku prachu. Celé to netrvalo déle než pět minut. Naše výrazy jsou plné nepochopení, údivu, rozčarování a snad i zklamání. Toto jsme rozhodně nechtěli vidět.
Domorodci nás najednou ignorují, přepočítávají peníze a zalézají zpátky do chýší. Pro dnešek je asi vyděláno. Po tomto surmickém zasvěcení jsme pochopili, jak to tady chodí. Už nemáme chuť ani odhodlání probíjet se džunglí. Naše pocity jsou směsicí znechucení, podvedení a instantní náhražky dobrodružství, ke kterému najednou patříme i my.
Za pár minut už jsme v pohodě a celému zážitku s Japonci v mursijské vesnici se nemůžeme vynasmát. Najednou nám to připadá tak komické a vlastně tak pochopitelné. Určitě tady jsou stále ještě kmeny, které dosud nespatřily bělocha, ale musí žít v tak odlehlých oblastech, kam se nedostanou terénní auta cestovních kanceláří.
Co na tom, že Japonci to mají bez námahy. My to máme dobrodružné, oni ne. Za dva dny už budou sedět v tokijských kancelářích a nebudou si jisti, jestli návštěva Mursiů nebyl jen přelud z přepracování.

Z nové knihy Cesta k branám Damašku VÝCHODNÍ AFRIKOU. Text má mimo jiné dvě základní roviny – cestopisnou a duchovní – které se potkávají před branami skutečného i mystického Damašku. Kniha je plná barevných fotografií nejdivočejších oblastí celé Afriky.

Koupit online: https://www.bux.cz/afrika/cesta-k-branam-damasku-vychodni-afrikou-1

Autor
Ondřej Havelka – cestovatel a religionista. Procestoval více než 100 zemí celého světa. Nezávisle prošel několik oblastí zasažených válkou. Na svých dobrodružných výpravách se zaměřuje na odlehlá domorodá etnika, jejich kulturu, historii a religiozitu. Napsal několik knih, mezi nejnovější patří cestopis Cesta k branám Damašku VÝCHODNÍ AFRIKOU a pohádka Jak se trpaslík Ferina stal egyptským faraonem.
více  Zavřít popis alba 
42 komentářů
  • říjen 2008 až listopad 2016
  • 9 454 zobrazení
eelaa
Dámská jízda u Danušky doma ... prodrbaly jsme snad všechny, koukly na Na stojáka, daly si panáka mandlovice a když došlo víno, vypily jsme ústní vodu (21.6%) :D ... jinak nejlepší hlášky: "Já neviem, já už nemám kalhotky!" :D :D :D ... "Aspoň mám svěží dech!" :D ... "Ta je nadržená jenom v pátek" :D :D :D ... chňo chňo chňo...pže Mája, je moje best of kámoška :D
Ponaučení z týhle akce: porno jede! :D
více  Zavřít popis alba 
  • 26.11.2010
  • 9 153 zobrazení
vodkamizi
album jedné z nejmladších českých podvodnic,která během loňského roku okradla nejen svoji rodinu a přátele ale teké jiné důvěřivé lidi o více než 12.000.000 Kč (dvanáct milionů korun českých) tato zrůda se nyní před věřiteli ukrývá v blízkosti Plzně kde pracuje jako barmanka a stále ve svých podvodech pokračuje...Vyhledává kontakt s lidmy,se kterými navazuje známost jen z důvodu aby z nich vylákala další peníze!!!!momentálně je proti ní vedeno několik vyšetřování...stále své dluhy neplatí a stále všem jen lže a krade dál...POZOR na ni!!!okradla i děti z Pionýrského tábora,když spronevěřila peníze jejich rodičů...(39.000 Kč)!!!!!!tato zrůda je schopná čehokoliv!!!pro bližší informace kontaktujte 607 944994 nebo mail tatra.bnp@seznam.cz ... rádi vám poskytneme veškeré informace o této ženě,která propadla hazardu...POZOR!!!POZOR!!! za tuto osobu která okradla x lidí nyní zastrašuje někdo z jejího okolí asi další z mnoha mužů ke kterým se nastěhuje a pak je připraví o všechno...takže nyní asi nový nápadník a posílá anonymní sms z čísla 732516613 ... pokud víte o koho jde prosím informujte mě děkuji :-)

17.listopadu 2013
!opět nové aktuální informace....slečna Lízalová je v pátraní Německé POLICIe pro trestný čin OBOHACOVÁNÍ ....takže když v česku je spravedlnost úplatná a dosavadní vyšetřování bylo vedeno,tak jak všichni vidíme....Lízalka si vesele chodí na svobodě....tak tentokrát snad opravdu skončí za mřížemi...a už NIKDO nepomůže!!!
No a je evidentní že ani léčbu v Černovicích asi nedokončí nebo už má možná povolené EXTRA vycházky...jelikož byla za posledních 14 dní několikrát spatřena v některých z Brněnských ,,pakzlů´´... co dodat?...NIC!!! KU*VY mají štěstí!!!!

28.listopadu 2013
...a opět NOVINKY !!! Milá Ivanka již není na léčení,nejspíše už bylo příliš nápadné, že více času než v odmašťovně trávila v Brněnských putikách a hernách a tak byla vyhozena...jak překvapivé...

Jejího případu ujali nový vyšetřovatelé a tak je snad naděje,že brzy bude po zásluhách odměněna...

a něco k pousmání..nebo spíše k politování...dnes mě telefonovala jedna osoba z jejího nejbližšího rodiného okruhu s tím,že jim odposlouchám telefony ,protože všechno co zde píši si ta osoba sděluje s Ivankou pouze přes telefon..BOHUŽEL nemám takové kontakty abych mohl odposlouchávat prevíty typu Lízalová...a lidi z jejího okolí...

Nicméně mě tento telefonát potěšil,protože aspoň vím ,že vy lidé kteří mě informuje o výskytu této podvodnice a tom co komu kde zase provedla máte pravdivé informace a ty snad pomohou všem co mají její potrestání v rukou....

...a pak nepomůžou ani vyhrůžky a pláč té osoby která mě stále napadá...a která také něco slibovala a nakonec nic nedodržela...

8.ledna 2014
...včera jsem v Brně procházel obchodním centrem Vaňkovka a koho nepotkám Ivana Lízalová osobně...vysmátá jak ,,lečo´´ a s naprostým klidem odpoví na pozdrav...slušně vychovaná holčička..chodí si jako by NIKOHO neokradla a vesele si bydlí v Brně a údajně zase pracuje...bůh ví na čem...ale určitě to bude stát za to...
z léčebny tedy odešla, sází dál...další člověk ,který jí věřil přišel díky ní o střechu nad hlavou a Ivanka si z toho NIC nedělá...stojí za ní přeci její maminka a ta nevychovala žádnou zlodějku ,to my jsme Ti zlí...my chceme Ivance ubližovat a chceme jejich rodinu ožebračit.... co k tomu dodat?...snad jen to že velmi brzo Ivana bude nemile překvapena a bude umístněna tam odkud nebude moci na svoji žádost odejít a kde jí bude znemožněno okrádat další lidi!!!!!
více  Zavřít popis alba 
12 komentářů
  • únor až červen 2013
  • 9 094 zobrazení
dobesovi
Po dlouhých úvahách vyrážíme opět směrem na jih k Jadranu. Vybíráme taková místa kde to bude fajn na člun a hlavně kde budeme stát obytňákem přímo u moře. Krása, krása, krása.. jsme nadšeni :) I místo v malém kempu v Biogradu na Moru předčilo naše očekávání. Člunem se dostáváme po okolí a nejčastěji jezdíme na protější ostrov Pašman, kde jsou písečné pláže. Po několika dnech se přesouváme na vysněné místo kterým je Dugi otok, večerní cesta trajektem je plná zážitků. Procházky, výlety na člunu, kajacích, paddlebordu a neustálé cákání v moři se nám asi nikdy neomrzí :) Teplota moře je od začátku co jsme přijeli neskutečně teplá a tak se člověk nemusí osmělovat :) Maty loví krabíky, honí rybky a dělá bomby do vody :) Od holek má výbornou školu, ničeho se nebojí!! Holky mají prima zážitek z potopeného vraku lodi u kterého se mohly potápět a hlavní zábavou jsou skoky ze člunu :) Naprosto kouzelná příroda, rejnok plaval ve vodě, chobotnice se nám schovávala, rybky skákaly nad hladinou .. spousta nezapomenutelných zážitků. Matýsek je prima parťák a pořád musí něco objevovat. Jednoduché shrnutí - bomba, bomba, bomba!! Matyho nejoblíbenější slovo na dovolené - ještě že všichni ty skoky do moře milují :)
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • loni v létě
  • 10 245 zobrazení
martinnka
  • 1.1.2004
  • 8 674 zobrazení
jankuphotography
více  Zavřít popis alba 
  • 7.6.2018
  • 7 861 zobrazení
majklos
Je zminovana v prastarych Vedach. Kumbha znamena urna, mela znaci festival. Pribeh pripomina pohadkovy souboj Dobra a Zla, kdy proti sobe stoji andele a demoni a na obloze bojuji o vlastnictvi poharu se zazracnym nektarem nesmrtelnosti. Boj trva 12 dni a noci, jez jsou ekvivalentem 12 lidskych let. Behem bitvy par kapek spadlo na zem, tato mesta se stala posvatnymi (Ujjain, Nasik, Haridwar, Allahabad) a kazde ctyri roky se stridaji v hostovani festivalu. Dobu a misto urcuji presne astronomicke vypocty. Tento rok je Mela zvlast vyznamna, tzv. Maha/Velka Mela, jez nasleduje po ukonceni cyklu 12ti 12tiletych festivalu, tedy jednou za 144 let a pouze v Allahabadu.
Podle Ved je kazda reka personifikovana jako bohyne. Reky jsou uctivany jako Matky a Darkyne Zivota a ritualni ocistne koupele maji v Indii dlouhou tradici. Pri prilezitosti Kumbha Mely se na brezich posvatnych rek po dobu dvou mesicu shromazduji knezi, svati muzove, vladci i prosty lid. Mnozi svetci a poustevnici se na verejnosti ukazuji jen pri prilezitosti tak velkeho vyznamu. Zatimco mnisi a ucenci praktikuji posvatne ritualy, ti svetsti se prichazi poklonit k jejich noham a prijmout neco z jejich spiritualniho sveta. Poutnici veri, ze ritualni lazen ocisti hrichy jejich minulych zivotu a oni tak budou vysvobozeni z kola samskary/znovuzrozovani. Krome ocistnych lazni jsou soucasti Mely spiritualni diskuze, zpev nabozenskych pisni a bezplatne rozdavani jidla pro tisice svatych muzu a zen a pro chude.
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • únor 2013
  • 7 496 zobrazení
Reklama