Hledání: mec

Pro dotaz mec jsme našli 914 výsledků.
AKCE -35 % s kódem
Sleva 35 %
Využijte slevu
na naše fotodárky.
Kód: OnaDnes2020
OnaDnes2020
lisstra
  • 6.9.2020
  • 6 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
judopraha
LS HIKO-RYU TAIJUTSU 2020
video - Tameshi giri - sekání mečem
tantó - boj s noži
kengiwa - sebeobrana beze zbraně
foto z letní akce, prostě pecka!!!
více  Zavřít popis alba 
  • letos v srpnu
  • 18 zobrazení
zsceladna
Příměstský tábor pro správné piráty, byl nabitý akční zábavou. Vyrazili jsme si na čeladenskou Boboffku, pak byl výlet do Štramberku, byli jsme v kině. Přijeli rytíři v plné zbroji a předvedli nám souboj na ostří mečů. Zbraně jsme si mohli vyzkoušet. Nejen bojem živ jest pirát a tak jsme pekli muffiny - mňam. Hledali jsme poklady a hráli velkou, ale opravdu velkou spostu her a soutěží. Nakonec jsme šťastně dopluli do cíle a tam jsme našli ztracený poklad kapitána Flinta.
více  Zavřít popis alba 
  • letos v červenci
  • 133 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
skrivanovo
Messerschmitt Bf 109G-6, W.Nr. 20 499, Lt. Erich Hartmann, velitel 9./JG 52, Nove Zaporožje, říjen 1943

Model Hasegawa 1/32 podle skutečné předlohy

S tímto letounem sestřelil Erich Hartmann dne 2. října 1943 svého 121. protivníka. Stejný počet sestřelů je namalován také na směrovce letounu. Červené srdce s nápisem Karaya je znakem 9. Staffel JG 52, jíž Hartmann v té době velel. Bílý nápis Dicker Max v srdci lze přeložit jako „Velká šou“. Stroj byl vyroben v továrně Wiener Neustadt Werke v úpravě trop, o čemž svědčí úchyty pro slunečník na levé straně trupu pod kabinou. Erich Hartmann se stal nejúspěšnějším stíhacím esem nejen v rámci Luftwaffe, ale též v celé historii letectví. Svého prvního vítězství dosáhl 5. listopadu 1942, poslední, 352. obětí, se stal Jak-9 sestřelený 8. května 1945 poblíž Brna. Všechny své úspěchy zaznamenal na východní frontě. Hartmann se stal nositelem tehdy nevyššího německého válečného vyznamenání, když mu byly dne 25. srpna 1944 k Rytířskému kříži, dubové ratolesti a mečům uděleny také brilianty.
více  Zavřít popis alba 
  • 12.7.2020
  • 78 zobrazení
barazitkova
Prvním opevněným sídlem na území dnešního města byla zřejmě přemyslovská pohraniční pevnůstka. Od konce 12. století městu vládli Vítkovci, konkrétně páni z Hradce. Rozkvět města dosáhl vrcholu v 16. století za vlády Jindřicha z Hradce a jeho syna Adama. Roku 1604 páni z Hradce vymřeli po meči a panství převzal Vilém Slavata. Koncem 17. století zboží převzali Černínové z Chudenic a vydrželi zde do r. 1945.
Kategorie: cestováníměsta
více  Zavřít popis alba 
5 komentářů
  • 11.7.2020
  • 18 zobrazení
kajdule
Vzbudíme se někdy kolem 8 h a do 9 h si povídáme. Pak jdeme na snídani, zase do patra, protože dole snídají svatebčané. Nevěsta je ještě protivnější než včera. Proč, to nevíme. Naproti na sedačce leží kočka a pěkně kňourá. Ani tam nepustí Stáňu sednout. Pak nám přijde, že mečí, no vypadá divně. Majitel nám dává míchaná vejce, je jich snad 7, na tom talíři, pro každou z nás. Jsme fascinovány kočkou a Stáňa jen tak plácne: „Ještě aby tu porodila..“ Za deset minut z ní leze malé koťátko. Tedy, porod kotěte v přímém přenosu..:) Do toho přijde paní majitelová, Adéla, přinese přepravku a ručník a za chvíli je tam druhý zrzek.. No, tedy, bylo to moc zajímavé pozorovat. Po snídani se vypravíme do Letařovic, asi 2,5 km nahoru kolem pole. Je to půvabná osada, ve která měla Stáni rodina roubenku. Vzduch je čerstvý po dešti, všude mokro, mírně mrholí, ale na pláštěnku to není. Krásná procházka, fotíme se v poli, procházíme kolem JZD a kolem zdejšího krásně opraveného kostela se dostáváme až k té roubené chalupě. Tam si vlezeme na pozemek a koukneme, jak to tam všechno vypadá. Zdejší majitel o to příliš nepečuje a je to tedy pro Stáňu velmi smutný pohled. Krásné místo. Stáňa vypráví, co a jak tu kdysi bylo a rostlo a také něco o sousedech atd. atd. Jdeme na konec vesnice, a tam si povídáme s paní sousedkou. Se Stáňou vzpomínají na dobu dávno minulou. Začíná pršet, ale jde to, pole je mokré, cesta také, ale láká nás to do lesa, kde začínají růst borůvky. Pár si jich cestou nasbíráme. V lese je nádherně. Povídáme si nebo jen tiše našlapujeme lesní cestou a užíváme si úplného klidu. Boty máme promáčené. Na zpáteční cestě si dáváme před kostelem bagetu a cucneme si rumu na zahřátí. Místní hřbitov je také půvabný a Kostel svatého Jakuba Staršího je krásně opravený. Fotíme ho ještě z druhé strany a já bych šla ještě ráda do údolí. Mám ráda údolí. Stáně se úplně nechce, mně ano a tatínek Stáni nás poňouká, ať jdeme. A tak jdeme. Rozhodně to stojí za to. Dole jsou ještě nádherné chalupy. Pak projdeme vsí Trávníček a Hradčany, u jedné cedule ztratím krytku, tak se pro ni vracím. Držel ji list výše nad zemí opřený o sloup, na kterém byla cedule. Jsem ráda, že jsem ji našla. Pokračujeme pěkně do kopečka, cestou vidíme krávy s telaty a také pěkné rozlíceného býka, před kterým máme respekt. Další krásné roubenky a přes Hradčany se dostáváme nahoru k poli, od kterého jsme dopoledne odbočovaly na Letařovice. Krásný okruh. Je 18 h a do Dubu na pivko už nejdeme. Máme dost. Stejně tam prý Alena v 17 h zavřela, protože nebyli lidé.. Dokonce se vyčasí a my vidíme po příchodu do kempu vysílač Ještěd. Osvítí ho slunce. V kempu jsme samy, paní majitelová nám veze rychlovarnou konvici. Dáváme si čaj a malinové piškoty. Najednou máme pocit, že se čas zastavil. Já jdu ještě objevit ten opuštěný areál, kde bývaly tábory, pod námi. Je to v havarijním stavu. Procházím těmi chatičkami, které už zažily mnoho. Podlahy se vlní, nábytek je starý a místy rozbitý. Pracuje se na rekonstrukci, aby areál opět ožil. Má to tu zvláštního ducha. I Alena z hospody tu pomáhá. Večer hrajeme se Stáňou karty. Ségruška mě naučila „Autobus“, to mě moc bavilo. Dáváme si královskou večeři - buřt (studený), kousek šunky, sýr na rohlík a čaj s rumem. Pak také tančíme a posloucháme Svatební cestu do Jiljí, to se zasmějeme a příjemně usínáme kolem půlnoci.
více  Zavřít popis alba 
  • 21.6.2020
  • 97 zobrazení
cumackova
Hrad a zámek Klenová
Hrad Klenová je připomínaný poprvé roku 1291, kdy jej vlastnil Bohuslav z Klenové, byl postaven na osamělé strmé skále ze dvou stran obtékané Jelenkou, přítokem řeky Úhlavy.
Hrad stál opodál zemské stezky, která vedla od královského města Klatov údolím Úhlavy k Železné Rudě a odtud podél Černé Řezné do Bavorska. Doplňoval tak soustavu pohraničních hradů v této části pomezního hvozdu. O raně gotické podobě hradu si můžeme učinit z nepatrných zbytků dochovaného zdiva jenom velmi neurčitou představu, ale zdá se, že rozsahem se příliš nelišil od svého pozdějšího nástupce. Kromě jednoduché hradební zdi byl hrad opevněn jenom příkopem a valem. Proto v pozdější době v 15. století, při rozmachu palných zbraní bylo nutné vystavět důkladnějšího opevnění, s nímž byla spjata přestavba celého hradu. Přestavbu pak provedl Přibík z Janovic a Klenové ( válečník a politik), který zde uplatnil svých válečných zkušeností při stavbě nového opevnění. Po Přibíkově smrti roku 1465 zdědil Klenovou jeho vnuk Jan, který ji před rokem 1525 prodal Vilémovi Švihovskému z Rýzmburka. Ten ke Klenové připojil bezděkovský statek. Posléze se zde vystřídalo několik majitelů. Za zmínku stojí, že se zde v roce 1564 narodil Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic, který se proslavil jako cestovatel a spisovatel (vylíčil svoji cestu do Palestiny, kterou podnikl roku 1598 s Heřmanem Černínem z Chudenic),ale především jako hudební skladatel.Za svůj život změnil několikrát víru a nakonec ukončil svůj život pod katovým mečem na Staroměstském náměstí v Praze 21. června 1621. Na sklonku 17. století přestal být hrad střediskem rozsáhlého panství a sídlem jeho feudálního držitele a počal chátrat. Již v roce 1737 z něho zbyly většinou jenom zříceniny, obehnané dvojitým příkopem. Teprve když roku 1832 koupil statek Klenovou hrabě Eduard Stadion-Thannhausen, majitel rozsáhlého panství Kout-Trhanov na Domažlicku, byla zřícenina hradu opravena a přistavěny nové prostory. Byla obnovena stará gotická hradní kaple nad branou vnitřního hradu a vstupní brána do hradu. Opravena polorozbořená hranolová věž, která byla dostavěna do dnešní výše a ukončena pseudogotickým cimbuřím. Při těchto přestavbách došlo k zasypání vnitřního příkopu a na jeho místě byla založena zahrada. V druhé polovině 19. století byl ke středověkému hradu Klenová přistavěn novogotický zámek a komplex dalších obytných a hospodářských budov (sýpka, vila, kaple sv. Felixe, statek).
Ve 20. století, až do roku 1951, byla majitelkou zámku malířka Vilma Vrbová-Kotrbová. Poté se stal majetkem československého státu. V rámci restitucí byl zámek navrácen paní Vrbové-Kotrbové, která ho ve své poslední vůli v roce 1993 odkázala Galerii Klatovy-Klenová. Jako umělecká galerie je využíván prostor a okolí zámku již od roku 1963.
Z hradu se nabízí jedinečné výhledy na centrální Šumavu
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 16.5.2020
  • 62 zobrazení
lotusesprit
Pěchotní srub K-S 38 „U křížku" - oboustranný třízvonový dvoukřídlý objekt, vybudovaný ve II. stupni odolnosti v rámci 6. stavebního podúseku ŽSV III Králíky. Betonován byl ve dnech 26. května až 1. června 1937 a na jeho stavbu bylo spotřebováno 1 626 m3 betonu. Osádku objektu mělo tvořit 37 mužů. Ti v roce 1938 opatřili týlovou stěnu u vstupu do srubu nápisem: "Hraničáři nikdy nezklamou!" dále letopočty 1918 a 1938, mezi kterými se nacházela kresba českého lva na pavéze, pak tu byla kresba dvou hlav chodského psa a mezi nimi přilba na zkřížených mečích. Během okupace byl tento objekt zkušebně postřelován a to ve značném rozsahu. Nejsilněji byly poškozeny týlová stěna a krycí krakorec nad vstupem do srubu, spolu se vstupní chodbičkou. Následně došlo k vytržení všech tří pancéřových věží a obou střílen hlavní výzbroje na pravé i levé straně srubu. Pravá i levá střelecká místnost srubu byla vyzbrojena protitankovým kanónem vz. 36 spřaženým s těžkým kulometem vz. 37 a dvojčetem těžkých kulometů vz. 37. Obranu týlu srubu zajišťovaly čtyři lehké kulomety vz. 26. Stejnou zbraní byly rovněž vyzbrojeny pancéřové pěchotní zvony na levé i pravé straně srubu. Uprostřed čelní stěny objektu byl neobvykle umístěn pancéřový pěchotní zvon pro sólo těžký kulomet vz. 37. Poblíž objektu je dochován protitankový příkop.
více  Zavřít popis alba 
  • jaro
  • 33 zobrazení
lotusesprit
Vlčice - Ves Vlčice založil v r. 1248 lokátor Vrocivoj a podle příkazu vratislavského biskupa Tomáše I. se v ní nesměli usazovat Němci, nýbrž jen Pláci a jiní kolonisté. Prvním známým majitelem vsi po Vrocivojovi byl rytíř Albert Schoff, uváděný v r. 1371. V majetku Schoffových dědiců se ves udržela až do r . 1558, kdy ji přinesla jako věno Voršila Schoffová svému muži Baltazarovi z Promnic. Zřejmě za Schoffů bylo ve vsi postaveno rytířské sídlo - tvrz, chráněná vodním příkopem a rybníkem; část rybníka zůstala dodnes zachována. Zmíněna je poprvé až r. 1475 , kdy majitel místní skelné hutě Nikl Rüdiger vrátil Petru Schoffovi ves Vlčice s tvrzí, které držel v l. 1471 - 1475 v zástavě. V r. 1582 přešel majetek Promniců včetně Vlčic výměnou do rukou Alberta z Maltitz. Není vyloučeno, že nový majitel, který kolem r. 1600 vybudoval ve Vlčicích nový kostel, byl i stavebníkem pozdně renesančního zámku, vystavěného na místě gotické tvrze. Poprvé se zámek uvádí v r. 1665 v inventáři pozůstalosti po Janu Jindřichu Maltitzovi, ovšem bez bližšího popisu. Maltitzové drželi vlčice do r. 1791, kdy vymřeli po meči. Po nich získal léno opět potomek Shcoff, užívajících nyní jména Schaffgotsch, hrabě Antonín Schaffgotsch. Schaffgotschové zůstali na zámku až do r . 1921, kdy jej koupili velkostatkáři Schubertové. Za hraběte Josefa Schaffgotsche v r. 1829 byl jednopatrový zámek čtvercového půdorysu částečně adaptován v empírovém slohu. Zdi přední fronty byly zesíleny a byly z nich odstraněny pilíře, zřejmě ještě pozůstatek někdejší gotické tvrze. Upravena byla i střecha, z níž zmizely dva štíty. Celý zámek dostal jednoduchou, takřka nečleněnou fasádu, kterou si uchoval až do dnešní doby. v l. 1844 - 1845 dal hrabě František Schaffgotsch vysadit kolem zámku rozsáhlý přírodně krajinářský park o rozloze takřka 40 ha. V 80. letech 20. století byl je majitelem vlčického zámku MNV. Budova sloužila správním a kulturním potřebám obce, zámecký park využíval státní statek. Později byl do roku 1992 zámek využíván jako rekreační středisko společnosti OKD, Báňské stavby Ostrava, a.s. . Nyní po rekonstrukci v soukromém vlastnictví pro různé akce.
více  Zavřít popis alba 
  • letos v dubnu
  • 57 zobrazení
druzinaliptal
Milí kamarádi školáci, malí čtenáři,
rodiče a prarodiče, paní učitelky, páni učitelé, zkrátka všichni od nás!
27. března 2020 jsme měli mít naši společnou 15. Noc s Andersenem s tématem pohádek paní Boženy Němcové .

CHTĚLI JSME SE S VÁMI SEJÍT NA KRÁLOVSKÉM DVOŘE.

Mimořádné události si vyžádaly mimořádné činy. Protože nemůžeme být ve škole, navrhujeme, abyste si s námi udělali POHÁDKOVOU NOC doma. Čtěte si pohádky, zahrajte si na rytíře, připravte si královskou hostinu, učešte si vlasy jako princezna, vystřihněte si královskou korunu, zkuste chvíli mlčet jako princ BAJAJA. Co vymyslíte dalšího? Vyfoťte se a napište mi…
Buďme alespoň takto zase chvilku spolu.

Jako překvapení vám posíláme slavnostní zahájení 15. Noci s Andersenem na našem dvoře:

https://www.youtube.com/watch?v=LyD_Q4JTLOw

Přidejte se k nám!

Srdečně zdravíme a opatrujte se!

Petra Pilná a princ BAJAJA:

Jedu se svým koněm sám a sám, nevím kudy, nevím ani přesně kam…
Prrrr, stůj koníčku, prrr Zlatohříváku stůj,
už v dálce vidím tu dračí sluj a tu město v černém sukně,
dvořané pláčí a čekají, kdo pomůže princezně.
Jedu, jedu širým světem, líbeznou krajinou a hledám tu nejkrásnější dívku jedinou,
co v mém srdci zůstane, až i ona ke mně láskou zaplane.
Je tu však zástup krásných i pyšných princezen,
jak mám poznat, kterou budu z lásky políben?

Říkáš, že kam zlaté jablko se dokutálí, ta že bude mou milou paní?
Co tě napadá, Běloušku můj? Že mlčet teď mám stůj co stůj?
Jen BAJAJA mám odpovídat, a královskou zahradu jim hlídat?
Já ale přišel draka mečem pobít,
aby princezna slyšela dusot tvých odvážných kopyt,
aby viděla, že já jsem ten, jenž provede ji královským životem.
Dobře, věrný kamaráde, poslechnu tě a máš-li pravdu, odměním tě.
Jablka zlatá jim budu v zahradě hlídat, a v pravou chvíli s hrozným drakem počítat.
Prozatím mi celý královský zámek BAJAJA bude říkat, až do zásnubních líbánek.
Princezny a princové, taky mámy i tátové, smutek z tváří odhoďte,
Jsem tu já, váš BAJAJA, co záchranu království se svým koněm obstará!

Volejte sláva, volejte BAJAJA!

Andersenova noc právě v Liptále začíná!

27. března 2020
více  Zavřít popis alba 
  • letos v březnu
  • 420 zobrazení
stanley-ji
  • 6.2.2020
  • 10 zobrazení
mssedlice13
Ve školce byste dnes děti těžko hledali. Byli tu Elsy a další princezny, indiánky, medvídek Pú, myšky, kuřátko, tygřice, čarodějnice, mumie, Vochomůrka a strojvůdce. Kdyby bylo potřeba uhasit oheň, uhasil by ho náš hasič. Pokud by se něco rozbilo, měli jsme tu opraváře. Před nebezpečím by nás ochránili Spidermann, Supermanni, želva Ninja, Kapitán Amerika, voják v plné polní, rytíř s obrovským mečem nebo kovboj. A kdyby se nám udělalo špatně, k dispozici jsme měli lékaře i s injekční stříkačkou. Můžete nakouknout...
více  Zavřít popis alba 
  • 6.2.2020
  • 98 zobrazení
tkd
Chanbara sezóna je již v plném proudu a náš klub nepodceňuje její přípravu. Ve dnech 25.-26.1.2020 jsme se zúčastnili již 3. ročníku mezinárodního Chanbara semináře v Žilině, pořádaný klubem Žilinští draci.
Program byl navržen tak, aby si všichni vyzkoušeli všechny disciplíny a naučili se novým metodám obrany či útoků. Sobotní dopoledne jsme se věnovali sestavě Kihon dosa.
Odpoledne bylo zaměřeno na konkrétní disciplíny: Kodači, Chocken a Nito pod vedením prezidenta České asociace Chanbara panem Martinem Bartůňkem.
Druhou část odpoledne převzal Tibor Figej, trenér Chanbary v Rimavské Sobotě, který se pyšní mnoha tituly.
Těmi nejcenějšími jsou titul mistr světa z roku 2016. V listopadu 2019 v disciplíně Nito (dlouhý a krátký meč) v Tokiu v Japonsku na 44.mistrovství světa pak obhájil svůj titul mistr světa opět zlatou medailí. Tibor rozšířil seminář o Chooso a Bo. I přes nabitý sobotní program jsme si večer popovídali s přáteli a zkusili i jiný "boj" a to Laser arénu včetně různých her ve virtuální realitě v místním Darkside.
Neděle patřila přátelským zápasům všech disciplín i věkových kategorií. Kdo měl zájem, vyzkoušel si také roli rozhodčího, který to nemá vždy jednoduché. Jsme rádi, že jsme byli součástí tohoto semináře. Byl to skvělý víkend, plný nových poznatků i zábavy.
více  Zavřít popis alba 
  • 1.2.2020
  • 12 zobrazení
laco12
Mečůvka, Martiňák, Skurečena, Podolánky, rozc. Mečová, úbočím nejvyšší Mečové, do kotlinky na Zadní Mečové, Zadní Mečová, pod Kladnatou, Ondrové, Radlické, Zubčena, přehrada Horní Bečva. https://mapy.cz/s/kufonuhotu
více  Zavřít popis alba 
  • letos v lednu
  • 325 zobrazení
lotusesprit
Lipová (Hanšpach/Hainspach) - Barokní zámek býval sídlem jednoho z nejvýznačnějších a nejstarších evropských šlechtických rodů Salm-Raifferscheidt-Hainspach. Zdejší panství se dostalo do majetku rodu sňatkem Marie Anežky Slavatové s Františkem Vilémem Salmem-Reifferscheidem. Zámek byl postaven v letech 1737 – 1739 místo starého, nevyhovujícího zámku, postaveného na počátku 16. stol. Nový zámek dal postavit Leopold Antonín Salm-Reifferscheid, architektem byl Girolamo Costa, italský stavitel a malíř. Reliéfní znaky v průčelí vytvořil sochař Kristián Riedl. U zámku byla barokní zahrada, ve které nechyběla vodní díla a sošky (patrně K. Riedl, kameník Josef Lang) a anglický park. Kolem roku 1834 byl zámek opraven. Zámek byl v majetku rodu až do roku 1891, kdy rod vymřel po meči. Sňatkem dědičky Jany Salmové-Reifferscheidové s s Josefem Osvaldem I. Thunem-Hohensteinem se dostal do majetku rodu Thun-Hohenstejnů. Za 1. pozemkové reformy r. 1924 se stal zámek soukromým majetkem pražského advokáta JUDr. Josefa Apollo Růžičky, za 2. světové války byl roku 1938 zabrán Němci a sloužil jako lazaret. Po 2. světové válce byl na krátkou dobu vrácen rodině Růžičkových, roku 1948 byl znárodněn a byl v něm zřízen domov důchodců. Do roku 1970 byla na zámku vojenská posádka, která zámek udržovala, po jejím odchodu byl zámek ponechán svému osudu. Roku 1995 byl zámek v restituci vrácen Mgr. Kateřině Ebelové, která na rekonstrukci zchátralé památky neměla potřebné finance, a proto jí prodala společnosti Obrození, s.r.o. s holandskými majiteli. Bohužel, zámek v majetku společnosti dále chátral, propadla se střecha a začaly se propadat stropy místností. Po složitém a vleklém jednání byl zámek odkoupen občanským sdružením Via Tempora Nova (Nová cesta času), které usiluje o záchranu památky.
více  Zavřít popis alba 
  • prosinec 2019
  • 161 zobrazení
mpsvychodnicechy
Mimo hry s manuálními zbraněmi jsme se rozhodli provést různé herní módy i s larpovými zbraněmi typu meče, sekery, kladiva a pálky. Nakonec jsme využili velkého množství plynových zbraní a vytáhli jsme i dlouhé zbraně. To vše během jednoho víkendu.
více  Zavřít popis alba 
  • 30.11.2019
  • 154 zobrazení
pavlustecus
V polovině 13. století zde postavili pravděpodobně na místě dřevěného hrádku zděný hrad, který je poprvé písemně zmiňován v roce 1267, když ho král Béla IV. převzal od Mika Balašy výměnou za Žilinu, Varín a Sučany a stal se královským majetkem. V roce 1298 hrad patřil k území Matúše Čáka Trenčanského, po něm se dostal do rukou magistra Donče, v 14. století panovníka Karla Roberta, později dalších významných šlechticů, například komorního hraběte Leopolda, Stibora ze Stibořic a jiných. Od roku 1441 byl kastelánem hradu Peter Komorovský, který ho nejen ubránil proti husitům, ale šikovnou politikou a vyjednáváním se nakonec stal i županem Oravy, což se projevilo i opravou a opevněním hradu. V 15. století se hrad stal majetkem panovníka Matyáše Korvína, který provedl řadu opatření pro bezpečnost hradu a samotného území Oravy. V roce 1534 získal hrad i s hodností župana Ján z Dubovca. Po jeho smrti spravoval hrad Václav Sedlnický, od roku 1556 František I. Turzo, který ho získal koupí za 18 338 zlatých do dlouhodobého nájmu, dokud mu královský dvůr nevrátí vynaložené náklady. Později hrad vlastnil jeho syn Juraj VII. Turzo, který ho v roce 1606 získal už do trvalého a dědičného vlastnictví po meči i přeslici. Juraj Turzo měl jednoho syna Imricha a sedm dcer.

Smrtí Imricha Turza vymřel rod po meči. Jelikož Juraj Turzo si nepřál, aby jeho majetky byly rozděleny, po smrti jediného mužského potomka, stanovil ve své závěti princip nedělitelnosti majetků, pouze výnosů z nich. V roce 1626 se na hradě Lietava sešlo sedm dcer Juraje Turza a založily tzv. Oravský komposesorát – spoluvlastnictví (Oravské hradní panství), které mělo vždy voleného jednoho komposesoráta – ředitele, který spravoval tyto majetky. V rozpětí let 1556–1621 dali Turzové hrad postupně přestavět a opevnit.

Hrad vznikl na strategicky důležitém místě uhersko-polské cesty (dříve také důležité jantarové stezky) v blízkosti celní stanice v Tvrdošíně a od roku 1370 byl župním hradem. Komplex budov horního, středního a dolního hradu, zabírající tři výškové terasy hradní skály, stavěli postupně od poloviny 13. až do začátku 17. století. Nejstarší částí byl palác na horním hradě, zabezpečený opevněním v oblasti dnešního středního hradu. K velkým stavebním úpravám došlo na konci 15. a na začátku 16. století, když byl postaven obytný palác ve středním hradě, zesílený po bocích kruhovými baštami. Tehdy se současně stavěla a zesilovala opevnění v prostorách dolního hradu.

Další stavební činnost obnovili v druhé polovině 16. století Turzové rekonstrukcí zpustlého horního hradu a stavbou tzv. Turzova paláce, dobudovaného k západní baště středního hradu. Výsledkem stavební činnosti na počátku 17. století byla stavba paláce a přestavba opevnění v dolním hradě, čímž dostal celý hradní komplex svoji dnešní podobu. Na Oravském hradě vládl rušný vojenský i společenský život, zejména v středověku, když byli jeho vlastníky Peter Komorovský a Jánoš Korvín, ale i za dob Turzů (1550–1621), po jejichž vymření (1621) se stal sídlem tzv. oravského komposesorátu. V době stavovských nepokojů v druhé polovině 17. století se ho na čas v roce 1672 zmocnili selští povstalci pod vedením Gašpara Piky. Během povstání Františka II. Rákocziho hrad v roce 1703 dobyli povstalci pod velením Alexandra Károlyho. O pár měsíců později hrad obléhala císařská vojska a to až do roku 1709 kdy se posádka hradu vzdala.[1]

V roce 1800 vypukl na hradě požár pravděpodobně tak, že z komína vyskočila jiskra, zapálila střechu a odtud se rozšířil požár na celý hrad. Částečné záchranné práce prováděl František Zič a v letech 1906–1912 zrestauroval střední část Jozef Pálfi. Opravné a rekonstrukční práce se dělaly na hradě i na přelomu 19. a 20. století. Během druhé světové války použila německá vojska hrad jako dělostřeleckou pozorovatelnu. Po tom, co na budovu vypálili sovětští dělostřelci salvu z raketometů kaťuša, se Němci na štěstí pro hrad stáhli a před Rudou armádou utekli. K velkorysé obnově celého hradu se přistoupilo až v letech 1953–1968 (projekt K. Chudomelka a K. Chudomelková, Stavoprojekt Bratislava, 1955), po jejímž dokončení se stal důstojným sídlem Oravského muzea.

Oravský hrad se člení na horní, střední a dolní hrad.

Horní hrad tvoří Citadela - nejstarší část hradu, která byla postavena v 13. století a sloužila na obranu hradu.

Střední hrad se skládá z Korvínova paláce, paláce Jána z Dubovce a obytné věže.

Dolní hrad tvoří Turzův palác, kaple svatého Michala, západní a východní bašta, budova fary a obranný systém složený z první, druhé a třetí hradní brány.
více  Zavřít popis alba 
  • 24.11.2019
  • 24 zobrazení
sonamszs
12.11.2019 přijela do školky návštěva z HORNICKÉHO MUZEA se svým programem pro děti. Dozvěděli jsme se, jak hračky v dávných dobách vypadaly. Jak byly skromné a jak důležitou roli při hře měla fantazie. Děti si s nimi pohrály a nakonec si všichni vyrobili vlastní hračku z přírodnin. Vznikly tak panenky, miminka, meče, lodičky ... Děkujeme za pestrý program.
Kategorie: děti
více  Zavřít popis alba 
  • 12.11.2019
  • 7 zobrazení
Reklama