maternal
Fotografie z charitativního projektu, kteý má upozornit na problematu príjmu potravy a ukázat, že i žena, která nemá ideální míry muže být krásná.
Informace o projektu naleznete na www.zdravyholky.cz nebo na facebooku https://www.facebook.com/ZdravyHolky
více  Zavřít popis alba 
57 komentářů
  • červenec až listopad 2013
  • 39 501 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
ondrejm
Zkusili jsme nedávno udělat pár fotek, které by byly o něco zajímavější než běžné fotky z dovolené, dětí (byť roztomilých) a podobně ... Tady je výsledek. Pokud se Vám fotky líbí nebo vás urážejí, můžete nám napsat, budeme rádi za zpětnou vazbu.
více  Zavřít popis alba 
13 komentářů
  • 30.5.2019
  • 23 959 zobrazení
terhy
Zcela neplánovaná dovolená. Na hyperslevy.cz jsem našla zájezd od Adrialand za výhodnou cestu i s plnou penzí. Poslala jsem odkaz kamarádce a protože je stejný blázen do cestování jako já, tak jsme si zájezd zakoupily. A za 3 týdny jsme vyrazily. A určitě jsme neudělaly chybu, stálo to za to.

Ubytované jsme byly ve stanech v kempu Porat v Povljaně, pár metrů od pláže. Přijemní a ochotní lidé.

V Povljaně je hned několik pláží, jak oblázkových tak písečných - Duborvník, Malý Dubrovník, Perilo, Livada, Obatnica, Stara Povljana. V blízkosti pláže Dubrovnik ve stínu borovic je jezírko Segal s léčivým bahnem. Nejvhodnější pláže pro děti je Perilo, Obatnica a Stará Povljana, je zde písek a pozvolný přístup do moře.

Výlety jsme si organizovaly na vlastní pěst, dopravovaly jsme se autobusy. Doprava tu není dobrá, jezdí pouze 3 autobusy denně a to ráno, odpoledne a večer a jsou drahé. Ale za tu nádheru co jsme viděly to určitě stojí.

Fishpicnic jsme si rezervovaly v Pagu za 280 kun. Vyplouvá se v půl 10 a zpět se vrací v 18 hod. Jsou 4 zastávky - v Caska, Metajna, Beritnica a u jeskyni, kterou můžete prolézt. Určitě doporučuji si zařídit, je to úžasný zažitek.
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • červenec 2017
  • 20 986 zobrazení
pavelstejskal
10.8.2013 Triatlon muži plavání 300m, kolo cca 13 km a běh 3 km
další kategorie - ženy, junioři a děti
grilování selete, zatčení hlídkou SNB a parádní počasí
více  Zavřít popis alba 
  • 11.8.2013
  • 19 933 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
mysticsmile
Záhadný piktogram v obilí za Boskovicemi v blízkosti cihelny Huráb se objevil v noci z pátku na sobotu 28. června. Za velmi krátkou dobu přilákal velké množství lidí. Webové stránky města se snímky pořízenými z ptačí perspektivy byly navštíveny přes dvacettisíckrát, což je v historii zdejšího internetového zpravodajství absolutní rekord.
Protože se množí dotazy obyvatel, některé jsou i velmi odborné, vyrazil štáb Boskovické televize do terénu znovu, aby pořídil tentokrát detailní fotografie přímo z místa.
Přestože po celé dopoledne v úterý 30. června vydatně pršelo, s prvními paprsky odpoledního Slunce bylo u záhadného obrazce opět hodně zvědavců.
Objevil se tam dokonce i jeden odborník s měřicím zařízením na radiaci a elektromagnetické vlnění: „Nic jsem nenaměřil, všechno je normální,“ uklidnil hlouček přihlížejících a pro jistotu ještě pokračoval ve výzkumu na jiném místě. My jsme jej ze zvědavosti následovali. „Dle mého názoru se to dělá mikrovlnami z družice, jinak si to nedovedu vysvětlit. Není v lidských silách tohle za asi pět hodin tmy běžnými prostředky dokázat,“ doplnil muž.
Skupinka mladých chlapců se pokoušela zprovoznit malou kvadrokoptéru. Po krátké době letu, kdy se jim povedly asi dva snímky to vzdali: „Došla baterie,“ sdělil zklamaný majitel stroje a kluci se vydali na zběžnou prohlídku místa po svých.
Nám baterie nedošly a tak předkládáme několik snímků v naději, že snad odpoví na zvídavé otázky webových diskutujících.
Bylo tam i pár lidí se psy. „Pokud by zde nějaká neznámá energie byla, jistě by zvířata reagovala neklidným chováním,“ napadlo nás. Ale nic takového se nestalo.
Pomalu ubývalo světla, proto jsme rychle pořídili pár detailů ulámaných klasů, směr jejich položení a vydali jsme se způsobně cestou od kol traktorů vstříc večernímu ztichlému městu. Pozemek je soukromý, tak jsme se museli chovat slušně a nezvýšit již tak značnou škodu na úrodě.
V hlavách nám i po této návštěvě zůstala nezodpovězená otázka: „Kde a jak se to ze vzalo? Co tímto poselstvím chtěl někdo neznámý říct? Je to dílo neznámých civilizací nebo jen obyčejný vandalismus? To už se asi nedozvíme...“

Více: http://www.boskovice.cz/obrazec-v-obili---video-.info?id=9519
Kategorie: moje fotozprávy
více  Zavřít popis alba 
10 komentářů
  • červen 2014 až červenec 2016
  • 19 438 zobrazení
jenikmad
2 komentáře
  • červen 2015
  • 18 671 zobrazení
prompik
Mezinárodní erotický veletrh EROFEST se uskuteční 17. – 18. listopadu 2017 v Praze na výstavišti PVA Expo Letňany. Tato jedinečná akce bude poprvé nejen o erotice, ale i o módních trendech, plastické chirurgii a dalších souvislostech. Veletrh je cílený jak na jedince, tak i na mladé i starší páry, kteří chtějí poznat novinky ze světa erotických pomůcek. Prezentována bude i plastická chirurgie, vířivky, povzbuzovací a konzumační prostředky, tetování, spodní prádlo i kostýmy.
Hlavní tváří erotického veletrhu je světově uznávaná herečka Tarra White, která se postará o hlavní program večera. Osahat si budete moci nejnovější erotické pomůcky a vychytávky. Dále se můžete těšit na módní přehlídky značkového spodního prádla, soutěže o ceny, školu svádění, queer zónu, moderní vířivé vany, koktejlové bary a občerstvení, spousty krásných hostesek a svalnatých promotérů a mnoho dalšího.
Kategorie: lidé
více  Zavřít popis alba 
  • listopad 2017
  • 17 840 zobrazení
superfotograf
Brno má novou topmodelku!
Hlasovat pro ni můžete zde: http://www.imiss.cz/profil.php?id=273
Za Vaše hlasy děkujeme.
Andrejko, děkuji za pozvání na báječný fotovýlet a těším se na pokračování!
:-)
U tohoto alba je možnost zakoupení originálních fotografií v digitální formě za cenu 25,-Kč/ks.
Pište prosím na email superfotograf@seznam.cz a uveďte název alba a číslo fotografie, nebo vložte odkaz.
více  Zavřít popis alba 
27 komentářů
  • 18.8.2012
  • 16 025 zobrazení
monny192
Martinu u mě na rajčeti můžete vidět už po několikáté . :) například zde: http://monny192.rajce.idnes.cz/Martinka_prochazkou_po_Brne v Brně
nebo v ateliéru : http://monny192.rajce.idnes.cz/Martina , http://monny192.rajce.idnes.cz/Martinka_2 či v exteriéru a pizzerii http://monny192.rajce.idnes.cz/Martinka_P./
více  Zavřít popis alba 
47 komentářů
  • 25.6.2015
  • 14 787 zobrazení
mataspeleo
Napadlo mě se s vámi podělit o můj způsob cestovní úpravy vozu VW SHARAN , tak, aby se v něm pohodlně mohli kdykoliv vyspat dva lidi, bez toho, aniž by museli složitě přeskládávat tuny bagáže, které se zpravidla na podobné cesty s sebou vozí a taky, aby zůstali v autě i zadní sedačky, pro případ transportu dalších pasažérů.Před SHARANEM jsem na podobné cesty používal VW PASSAT KOMBI, kde se sice slušně spalo, ale člověk musel vždy veškerou bagáž pracně přeskládat na přední sedačky a to se tam kolikrát podařilo vměstnat jen s pomocí boží - PASSAT byl navíc nízký a měl špatnou pruchodnost terénen :-(.
Viděl jsem na netu několik takových úprav SHARANA, ale přiznám se, že se mě žádná z nich nelíbila, protože se jednalo vždy o velmi složitou roboustní konstrukci s napevno namontovaným neskladným oc.rámem a bez možnosti použití zadních sedaček.Tahle moje postel se v případě nutnosti dá za pár vteřin zdemontovat a uložit na dno ložné plochy auta tak, že o ní vůbec nevíte, že ji máte v autě.
Další veliká výhoda je, že celá postel(dvě desky) můžete s auta vyhodit ven a spát na ní i venku pod širákem - např v hodně kamenitém terénu - častý problém v horských oblastech - samotná zelená barva koberce dokonane utváří pocit, že spíte na voňavé zelené louce :-).Samozřejmě se počítá s tím, že mám s sebou i lehkou nafukovací matraci - popř.obyč.karimatku, kterou dám na koberec - i když i samotný koberech je překvapivě pohodlný !
Náklady na výrobu této postele jsou směšné v porovnání s ostatními modely:

- OSB deska 18 mm 1250 x 2500 mm . 500,- Kč
- koberec 1500 x 2500 mm ...........300,- Kč
- 2 ks noha IKEA á 80,- Kč ............. 160,- Kč
- lep.chemoprén ......................... 190,- Kč
- 2 ks stahovací popruh IKEA .......... 60,- Kč
- 1 bm suchý zip šíře 10 cm .......... 90,- Kč
- 16 ks vrut 5 x 25 ........................ 10,- Kč
Celkem .................................. 1.310,- Kč :-)
Práce cekem včetně vymýšlení konstrukce cca 5 hod.
Původně jsem chtěl použít překližku 18mm tlustou, jenže ta stojí čtyřnásobek OSB a vzhledem k tomu, že je postel polepená kobercem, tak je to ve výsledku fuk a ušetříte 1.500,-Kč.
Některé vychytávky, jako např. přitažení - stabilizování postele pomocí stahovacích popruhů k podlaze vozu jsem obkoukal od kamaráda Milana, jež si podobnou úpravu do SHARANA dělal takřka zároveň se mnou, tak mu tímto děkuji za inspiraci - http://milvot1.rajce.idnes.cz/Sharan_-_luzkova_uprava - jde zase o jiný model - též lehký a skladný :-).
Důležité upozornění : nebojte se nic - nejde o konec trampingu - je to jen pomocník hlavně při cestách po zahraničí a jeskyňářských expedicích - či vodáckých výpravách :-) !!!
T
více  Zavřít popis alba 
14 komentářů
  • červenec 2014
  • 14 459 zobrazení
fartom2
Tak to nějak nechápu. Toto abum bylo zamčeno p. Sablíkovou pro nevhodný obsah. Tak nevím jestli je opravdu nevhodný a nebo jestli se probudila a musela ukázat nějakou činnost. Můžete nakouknout.
více  Zavřít popis alba 
  • 2.10.2017
  • 13 868 zobrazení
bele
ALB 314 - KDO ZNÁ TUTO PÍSEŇ ZAVZPOMÍNÁ, KDO JI NEZNÁ POZNÁ :-)

http://www.youtube.com/watch?v=eCss0kZXeyE

Dnes, v předvečer svého dne, jsem si vzpomněl na pocit, když jsem poprvé slyšel písně z alba Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band a v nich právě When I'm Sixty-Four. Tenkrát mi to přišlo všechno neskutečně daleko, dnes mi připadá, že to všechno neskutečně rychle uteklo. Pro ty, kteří neví o co jde, je zde odkaz na You Tube - včetně textu

Předtím však ještě něco důležitého
Nedávno jsem jel schválně na jedno místo kousek od nás, které mělo letos 690 let výročí. Jde o bitvu o Mečíř dne 17.5.1323, která se nekonala, a obyvatelé této vesnice postavili k této události pomník a skvěle se o něj stále starají. Je památkou všem, kteří zde díky tomu, že žádná bitva nebyla, nezemřeli násilnou smrtí

Lidé v našem kraji mají smysl pro humor a já nejsem jiný.

Jsem moc rád, že jsem zde našel partu podobně smýšlejících lidí, kterým přeji to samé co sobě :

Pevné zdraví jako kámen
Lásku v sobě i kolem sebe
Vůně i barvy, které omamují
Klid na opracování ducha
Rybku, která splní všechna dobrá přání
Mít vše potřebné na cestování a poznávání
Hodně dobrých přátel
Dobré jídlo, sex a smích
Mít dobrý důvod se dívat stále dopředu

Přijměte všichni moje pozvání na přípitek dobrým vínkem
Na další setkávání s vámi se těší * bele

Don't worry – be happy

TEXT PÍSNĚ PRO PŘIPOMENUTÍ

When I get older, losing my hair, many years from now,Will you still be sending me a Valentine,
birthday greetings, bottle of wine?
If I'd been out 'till quarter to three, would you lock the door?
Will you still need me, will you still feed me,When I'm sixty-four?

Hmm------mmm------mmmh.You'll be older, too.
Aaah, and if you say the word,I could stay with you.

I could be handy, mending a fuse,when your lights have gone.
You can knit a sweater by the fireside, sunday mornings, go for a ride.
Doing the garden, digging the weeds, who could ask for more?
Will you still need me, will you still feed me, When I'm sixty four?

Every summer we can rent a cottage in the Isle of Wight if it's not to dear.
We shall scrimp and save. Ah, grandchildren on your knee,
Vera, Chuck, and Dave.

Send me a postcard, drop me a line stating point of view.
Indicate precisely what you mean to say, yours sincerely wasting away.
Give me your answer, fill in a form, mine forever more.
Will you still need me, will you still feed me, When I'm sixty four?
*****
Až zestárnu a budu plešatý za mnoho let budeš mi stále posílat Valentýnku
blahopřání k narozeninám, láhev vína kdybych byl pryč až do tři čtvrtě na tři zamkla bys mi
budeš mě stále potřebovat, budeš mě stále živit
až mi bude šedesát čtyři?

Taky budeš starší a když řekneš jen slovíčko mohl bych zůstat s tebou.

Můžu se ti hodit při spravování pojistek když ti vypadnou můžeš v teple u krbu plést svetr
v neděli ráno vyjet na projížďku, zahradničit, vykopávat plevel, co víc si můžeš přát
budeš mě stále potřebovat, budeš mě stále živit až mi bude šedesát čtyři?

Každé léto si můžeme najmout chatu na ostrově Wight, pokud to nebude moc drahé
budeme na to škudlit a šetřit vnoučata na tvém klíně Věra, Chuck a Dave.

Pošli mi pohled, napiš pár řádků řekni, co si o tom myslíš, řekni přesně to, co si myslíš
se srdečným pozdravem klidně vynech dej mi svou odpověď jako vyplněný formulář
moje navždy budeš mě stále potřebovat, budeš mě stále živit
až mi bude šedesát čtyři?
více  Zavřít popis alba 
480 komentářů
  • leden až červen 2013
  • 13 782 zobrazení
petruno
V pátek po družině odjíždíme na poslední Patrikův předprázdninový fotbalový trénink. V sobotu vstáváme do deštivého počasí. Volám kamarádům kluků, jsou domluveni, prší nikam se jim nechce. Připravuji mokrou variantu, do batohu dávám klukům holínky a pláštěnku. Vyrážíme sami, nejsme přeci z cukru. Krátká přeháňka a pak už jenom teplo a sluníčko. Účast na pochodu je poznamenaná ranním počasím. Dopolední pochod byl pěkný. Z pochodu odpoledne odjíždíme na hradní slavnosti do Brandýsa nad Orlicí. Kluci mají oči na vrch hlavy, můžou si sáhnout na skutečné zbraně. Cestou autem opakujeme učení, volám kámošovi, stavte se vykoupat v bázénu, voda je 28°C, nedá se to odmítnout. Doma si kluci každý udělá pár testů z učení a hurá k počítači, den má nějak málo hodin, už zase do postele, tatí ještě nééééé. Dobrou noc. Usínají ihned jako nemluvňata. Petr, Ondra, Patrik
více  Zavřít popis alba 
24 komentářů
  • 22.6.2013
  • 13 578 zobrazení
holovic
Přesun z "pralesního" vedra a vlhka ve Slovinsku jsme uskutečnili o den dřív, oproti původnímu plánu. Důvodem byly právě bouřky a prudké lijáky, které nebraly konce. V plánu byl dojezd a přenocování u Paklenice - na osvědčeném místě v "kempu u babky". Před pěti lety jsme tam nocovali - u starší paní v zahradě, kde bylo skromné, ale čisťounké zázemí - sprchy, wc a "babička" milá a přívětivá... Cesta byla vcelku napínavá, docházela nám nafta a pokud jsme náhodou v té pustině někde narazili na benzínku, byla zavřená. Na místo jsme dorazili kolem jedné ráno - Ondra to našel jen po kratičkém hledání - nechápu, já bych to nenašla, kdyby mě zabil... Vrata do zahrady byla tradičně otevřená, ale všude tma. Posvítili jsme si baterkou do míst, kde jsme se kdysi sprchovali a našli jen suché listí a střepy. Nebylo třeba rozmlouvat o pocitech - lítost jsme cítili oba a zároveň nám bylo jasné, co se stalo - "babička" tady už není.....
Při výjezdu ze zahrady jsme způsobili hluk, takže jsme probudili nového majitele domu, který nám vše potvrdil a zároveň doporučil kemp podobného charakteru, jen o pár desítek metrů dál.. Bylo neskutečné vedro, děti dávno spaly, my jsme dali rychlou sprchu ve dvě ráno a ulehli taky. Ráno, při mytí vlasů už kolem oxidoval majitel - no....když "rozhodím vlasy", vždycky někdo očumuje, tentokrát to ale bylo spíš ze strachu, abychom neutekli bez zaplacení. Sice přesně nevím, za co si těch v přepočtu 700 majitelé naúčtovali - přijeli jsme nad ránem, zdrželi se jen do devíti ráno, sprchy byly tak špinavé, že se nedaly použít a na wc jsem dětem zakázala byť jen nahlédnout. Opět jsem byla vděčná za naše zázemí s čisťounkou koupelnou a voňavým záchůdkem. Paní majitelka - Dragica se nám přišla představit v bílé krajkové halence. Chuti obdarovat ji savem ve spreji, okenou a hadrem jsem odolala. Překonal se i Ondra, kterému na oblíbenou lehkou skládací židličku při pití kávy usedl obtloustlý pan majitel, aby zapředl přátelský hovor na téma, jak jsou Češi nejlepší hosté a taky aby vysondoval, jak dlouho se zdržíme, potažmo, kolik z nás vyždímá. Jeho smutek z našeho odjezdu byl skutečný. V Paklenici jsme se nezdrželi - je 37° a lezecké vybavení zůstává tedy nevybaleno.
Periferně jsem zahlédla mávající paní Dragicu - sice jsem jí nezamávala, ale ani jsem jí neřekla, že je prase - učím se sebeovládání. Ondra kemp pojmenoval "U špinavýho cecku".
Asi rozladěním, smutkem z odchodu paní, ke které jsme měli namířeno a shodou dalších okolností, jsme jaksi pořád nenatankovali a v pustině opět trnuli, že někde zůstaneme stát, když se náhle před námi objevila informace, že benzínka je na obzoru - jakou radost dokáže způsobit taková hovadina.
Jenže......ehm....mělo se dostavit další překvapení. Že se něco děje jsem pochopila hned, kdy se Ondra po zaplacení mezi dveřmi benzínky zase otočil na patě a s ledovým klidem následně vrátil do auta. Chorvat se ani nesnažil hrát divadlo a peníze beze slova vrátil - v přepočtu šlo o rovných 800 Kč - asi běžné - nejspíš to zkouší na každého cizince spoléhaje na neznalost bankovek. Berte to jako varování. Obdivuji mého manžela nejen za to, že podobné situace řeší s ledovým klidem a bez emocí. Za co Ondru nechválím je nedbalost, s jakou nosí v hrsti štos bankovek a ukazuje tak lapkům, jak je snadné, nechat se obrat. Dobro došli!!! A dejte si majzla!
Míříme na ostrov Hvar, kde máme pronajatý celý dům - rovněž osvědčený. Je zde 5 ložnic, dvě kuchyně, tři koupelny s wc, obří balkon a terasa s krbem- takže si užijeme prostory, jaké nemáme ani doma. Ovšem.....až o den později, protože máme lehký náskok, musíme jednu noc strávit jinde. Máme domov na kolečkách, ale v tom vedru a při absenci stromů, které by poskytly stín, to teda není žádná hitparáda. Při hledání zázemí jsem objevila ukazatel na "Kemp Ivan". Jde o jmenovce, tedy to bude asi ono!! Co následovalo, se nedá popsat slovy a fotit jsem to nemohla, protože jsem si strachy ani nevzpomněla, že vlastním foťák. Silnice - polňačka - prudké klesání - že by se pěší bál, že upadne a bude se kutálet dolů, zátočiny v ostrých úhlech a to vše se stupňovalo a vedle "Macocha" bez svodidel...no a do toho můj řev a vzadu vyděšený děti.
"To fakt nedám!!" řekl Ondra. On řekl, že to nedá!! Cože? To nikdy neříká. No, tak to nedá, to je jasný. A jak vocaď vyjedeme? "Nevím." řekl zase on. On neví? On vždycky ví, tak to je jasný, to odtud nevyjedeme. Ani vynadat mu nemůžu, protože ten debilní nápad byl můj. Dostala jsem ho do toho já, zničila jsem mu život, nikdy mě neměl potkat..... "Ven!" vytrhává mě z úvah nad dalšíma hovadinama opět on. Vyhnal nás z auta, což nikomu z nás nevadilo, odkejval mi instrukce k případnému výskoku "z plavidla" a za půl hodiny jsme se dojatě objali.
No, dokázal to.....pak jsme to zapíchli na první odbočce mezi olivovníky, dali každý jedno pivo a usnuli se vším otevřeným (krom ledničky a záchodu), co se jen v tom autě otevřít dalo - bylo 27° celou noc.
Dalšího dne jsme už jen dojeli na zmíněnou "ubikaci" a bez komentáře jsme se smířili s tím, že za 3000 denně zde nejsou ani osušky a zásoby toaleťáku. Jak jsem už zmiňovala, vše mám s sebou, tudíž mě nemůže nic zaskočit.
Pokud se chystáte taky na ostrov, doporučujeme nakoupit potraviny před najetím na trajekt, na ostrově je jednak vše drahé, výběr nulový a jednak vás ještě natáhnou. U ovoce je zbytečná informace o ceně, jelikož na váhu stejně nevidíte - dva melouny, dva chleby (veky), dvě mlíka, dvě piva a šest jablek vyšlo skoro na 1000 Kč. Prodavač, jako by z oka vypadl pumpaři, o kterém píšu výše.
Abych jen nekritizovala.......moře je nádherné a plavat je příjemnější a efektivnější, než chodit běhat, potit se přitom a dejchat prach. Poskytuje tolik příjemného pohybu, že i jedinci, jež si potrpí na ultraštíhlou figuru můžou klidně v noci žvýkat "pršut", zapíjet ho pivem a před spaním sežrat kilovej kýbl tučné smetany - to mi teda bude chybět. No a komu by nechyběly noci s otevřeným oknem rovnou nad mořem, usínání při šplouchání a pleskání vln. O cikádách a čistém hvězdném nebi nemluvě.
Největší potěšení mi ale přinášel pohled na děti, které si blbnutí v moři užívaly nejvíc.
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2017 až duben 2018
  • 11 762 zobrazení
costache
🍺 Nárožní budova u tržiště (ul. Fryštátská + ul. Zámecká, Karviná), v které sídlí pivnice Podkova je velmi cennou stavbou. Jedná se o starý šenkovní dům s renesančními dispozicemi, který byl po požáru v roce 1823 obnoven a rozšířen o č.p. 904 sjednocenou fasádou. Dům byl znám pod názvem "U Andílků". Za zmínku stojí, že mezi domovními znameními (kromě andílků) najdeme také fauny čili malé bůžky, kteří jsou napůl lidmi a napůl kozly. Tito bůžkové milovali tanec a hudbu, holdovali krásným nymfám a doprovázeli boha plodnosti a vína Bakcha. Tato domovní znamení jsou navíc dochovanými ukázkami místní hrnčířské produkce, které mají spojitost s vedlejší Hrnčířskou ulicí. Řeči o tom, že domovní znamení zobrazují jednotlivé měsíce v kalendářním roce, jsou nesmyslné. Roční období zobrazují postavy dětí na nedaleké kašně, odtud možná pramení tyto báchorky. K výzdobě interiéru pivnice patří obrazy ze slámy s vyobrazením karvinských zákoutí od Jana Handzela, dále obrazy malíře Otakara Barana a jeho syna Edgara, k vidění jsou ale i další věci, jako reklamní tiskoviny, originální cedule a sklo z již neexistujícího karvinského pivovaru, který patřil rodu Larisch-Mönnichů. K vidění je zde i část mineralogické sbírky, nebo např. akvárium s rybičkami. V útulné pivnici PODKOVA se každý týden mění nabídka piva a v letních měsících je na čepu až 12 značek - včetně řemeslně vyrobeného piva z minipivovarů. V nabídce je i slušný výběr doutníků a najdete zde velké množství kvalitního alkoholu - především rumu, a to přes 180 druhů.🥃🍹
💪💪Pivnici provozují dva bratři - David (1976) a Jindřich (1971) Wolfovi. Oba dva pracují v pohostinství cca čtvrt století. Starší Jindra téměř celou tu dobu strávil v Podkově. Když v r. 2009 dostal nabídku od majitele objektu, aby zde provozoval hospodu, tak neváhal a s bratrem zřídili dnes již vyhlášený podnik. Posedět můžete jak v hospodě, tak v letní zahrádce pod statnými ořešáky, slunečníkem, nebo pod pivním stanem. Zaručeně si z nabídky vyberete a budete se rádi vracet, tak jako mnoho dalších "hříšných lidí města fryštátského".
#pivo#beer#hospůdky#Karviná#Fryštát#craftbeer#KarvináJeStavMysli#slezskýKLONDIKE#pávkorunkatý#pávmodrý#czechgirls#tamvKarviné
více  Zavřít popis alba 
31 komentářů
  • prosinec 2003 až září 2020
  • 11 303 zobrazení
petruno
Pátek poslední den školy a předání vysvědčení. Vysvědčení Patrika nemá chybu, Ondra má a slíbil co zlepšovat. Jedeme se vykoupat, ale voda nemá tu správnou pohodovou teplotu. Dostávám pozvánku na výlov rybníka na Šajtavě, chtěl jsem kluky vzít s sebou , ale nedostávají od mámy povolení, opět budou běhat jen tak okolo baráku. Klukům slibuji že počkám do 19 hodin, co kdyby ....nakonec odjíždím na výlov až v osm veřer, bohužel bez kluků. Pátek večer vrcholí přípravy na sportovní výlov. Místní DJ hraje všehochuť a zábava je v plném proudu, přesto krátce po půlnoci jdu hledat místečko na spaní. Sobota ráno jak vymalovaná, sluníčko mě vytáhlo ze spacáku. Dělám si snídani a jdu do restauračky na ranní kávičku. Okouknu prezentaci a ceny. Blíží se desátá hodina, začátek závodů v rybaření, jsou vyhlášeny tři kategorie, děti, ženy a muži, pojede se dvoukolově po půl hodině chytání. Začínají děti. Chytí rybář zlatou rybku a rybka povídá:"Když mě pustíš, tak ti splním tři přání." "Ja mám jen jedno. Abys neměla kosti." Zlatou rybku nikdo nechytil , ale zábava to byla náramná. Ochutnal jsem výbornou místní kuchyň, počkál na vyhlášení a dekorování vítězů a jedu se podívat do Sopotnice na veterány. Cestou v Prorubkách malá zastávka na křtění nové hasičské stříkačky místního SDH a na louce okouknu přípravu na večerní gala show. Věnuji tomu pár záběrů a letím do Sopotnice na výstavu umu zlatých českých ručiček našich předků. Prima víkend. Ahoj. Petr
více  Zavřít popis alba 
11 komentářů
  • červen 2014
  • 11 172 zobrazení
ondrejhavelka
Z cestopisu Cesta k branám Damašku VÝCHODNÍ AFRIKOU.

K dostání online: https://www.bux.cz/afrika/cesta-k-branam-damasku-vychodni-afrikou-1?searchToken=a248af3e-6b1f-4ca2-84e6-9228ee968d32

Audio verze knihy: https://www.youtube.com/watch?v=0htWrgiSf5o

Starší žena, patrně jedna z náčelníkových manželek, nás zve k sobě do chýše. Důvěra nás moc těší a rádi pozvání přijímáme. Vstupujeme do kruhového prostoru. Než oči přivyknou tmě v chýši, vnímáme jen zápach, který je velmi silný. Okamžitě zjišťujeme, že Masajové žijí v chýších spolu se svým dobytkem. Očima už pomalu rozeznáváme obrysy postav. Jsou tady dvě ženy s maličkým, sotva týdenním dítětem a čtyři kozy se dvěma kůzlaty. Zvířata mají vyhrazenou pravou část chýše a od lidí je odděluje malá dřevěná ohrádka. Zápach je celkem nesnesitelný, ale byla by urážka teď z chýše odejít, a proto se ze všech sil snažíme vydržet.
Oči už přivykly šeru. Začínáme rozeznávat jednoduchou výzdobu, místa na spaní a ostatní zařízení chýše. Žije se tady velmi skromně. Za námi vstupuje dovnitř také mladá dívka, která
mluví anglicky. Teprve nyní se ptáme na její jméno. Jmenuje se Wougunte. Má úspěšně za sebou základní školu a nyní studuje ve městě Arusha střední školu. Odtud pramení její dobrá znalost cizího jazyka. Wougunte nám představuje malé miminko. Narodilo se před pěti dny. Je to holčička. Dali jí jméno Utu, po matce, která bohužel zemřela při porodu. Wougunte se tváří jako by to bylo běžné, bez větších emocí. Nám se z toho ale sevřelo srdce.

Tady u Masajů přichází děti na svět doma v chýších. Co zvládne porodní bába, to je řešitelné, ostatní je záležitost bohů. Masajové vnímají smrt jako přirozenou součást života. Ostatně lidé nežijí příliš dlouho. Průměrná délka života je tady 56 let. Toho se ale většina lidí nedožije. Když se zamýšlím nad délkou života, zjišťuji tady v Africe, že je to pojem velmi diskutabilní. Například my na své cestě prožijeme za týden mnohem víc než doma za měsíc. Nebojím se říci, že za měsíc cesty se
posuneme daleko dál než za šedivý rok strávený pracovním životem v Čechách. Někdy je prostě jeden nabitý rok více než dvacet jednotvárných let splývajících v jedno mlhavé neurčito. Kolik času v Evropě
věnujeme práci, která nás nebaví a neděláme ji rádi? Osm hodin denně? Nebo více? Kolik času unaveně pročekáme na dopravní prostředky, v zácpách, ve frontách. Kolik času setrvačně pročekáme na povýšení, na dovolenou, na zvednutí mzdy, na lepší časy?
Trpíme nespavostí a zíráme do nočního stropu. Bereme léky na tlak a na nervy, abychom čekali na nové auto nebo na dobu, kdy konečně splatíme hypotéky. Je to lépe prožitých osmdesát let než masajských padesát?

Wougunte se odmlčela. Přichází náčelník. Je oblečen stejně jako ostatní muži. Není ani největší, ani nejsilnější, ani nejstarší. Je to sympatický usměvavý chlapík.
Náčelník nám radostně tiskne ruce na znamení přátelství a zve nás k ohni, kde se připravuje jídlo. Dva
mladé chlapce zatím někam posílá. K našemu velkému překvapení za pár vteřin chlapci táhnou krávu
a jeden z nich v ruce svírá velkou dýku. Vypadá to, že kráva kvůli naší návštěvě dnes předčasně ukončí svou pozemskou pouť. To jsme nechtěli.

Chlapci pokládají zvíře na bok. Jeden z nich přikládá dýku ke krční tepně a slabě řízne. Z místa okamžitě vytéká krev, ale ne v takovém proudu, jaký bych čekal. Druhý chlapec zatím přiložil pod tepnu nádobu a vytékající krev chytá. Za pár desítek sekund vše končí. Chlapec s dýkou tlačí na naříznuté místo a čeká, dokud se krev nezastaví. Mezi tím už je nádoba s čerstvou krví před námi a náčelník usměvavě kyne, abychom se napili. Byla by velká urážka odmítnout tento projev úcty a důvěry. Na druhou stranu je velmi nebezpečné pít v Africe krev. Co teď? Kdyby na mě nehledělo dvacet párů masajských očí, asi bych si troufl odmítnout, ale takto? V hlavě se mi mísí myšlenky na všemožné nemoci s myšlenkami na nebetyčnou urážku Masajů, kterou si rozhodně nepřeji. Ostré slunce mi pálí za krk. Potím se.
„Tak už se napij,“ říká najednou Míša. Nerozhodné váhy se přiklonily na stranu přijetí masajské nabídky. Beru mísu opatrně do ruky a naklápím si k obličeji nepříjemně vonící krev. Téměř jsem se nenapil. Jen jsem si teatrálně namočil rty, aby to vypadalo, a významně jsem pomlaskal a pokýval hlavou. Náčelník spokojeně ukázal na Míšu. Ta udělala podobné gesto jako já a poslala mísu s krví dál. Muži ji postupně vyprázdnili. Poslední doušek patřil náčelníkovi.

Wougunte nám překládá náčelníkova slova a doplňuje, že se nám dostalo velké cti. Nikdy
prý neviděla, že by náčelník takto uctil bělocha. Vlastně prý ve vesnici nikdy ani žádný běloch nebyl.
Ptáme se náčelníka, jestli si můžeme ve vesnici postavit stan a pár dní tady pobýt. Náčelník souhlasí
a je viditelně zvědav, co dva běloši předvedou. A není sám. Celá vesnice se sbíhá, aby sledovala, jak stavíme svůj jednoduchý malý příbytek. Pozorné jsou hlavně ženy, protože stavbu chýší tady mají na starost právě ony. Když náš stan během dvou minut stojí, asi to považují za zázrak. Obcházejí ho kolem dokola a nedůvěřivě se ho dotýkají. Nabízíme všem, aby si vlezli dovnitř. Jediná Wougunte se odhodlává a zalézá si do stanu. Hned zase vylézá s neurčitým, rozpačitě vykuleným výrazem ve tváři. Další Masajové naší nabídky raději nevyužívají.

Další den pozorujeme, jak to chodí u Masajů. Brzy ráno odcházejí všichni muži kromě náčelníka s dobytkem na pastvu. Ve vesnici zůstávají jen ženy. Nedlouho po odchodu mužů se z chýší vytrácejí malí Masajové ve školních stejnokrojích. Je to velmi zvláštní pohled. Toto bychom v domorodé vesnici opravdu nečekali. Tanzanská vláda nařídila všem obyvatelům bez výjimky povinnou školní docházku. Nařízení samozřejmě dolehlo i na Masaje. Wougunte nám už včera potvrdila, že policie dodržování školní docházky někdy kontroluje. Děti odešly pěšky do nejbližší školy. Půjdou hodinu a půl a vrátí se odpoledne. Ve vesnici zůstaly pouze ženy. Ty se starají o nejmenší
děti, připravují jídlo, opravují chýše... V průběhu dne vládne pomalá, líná,
nudná atmosféra. Tak jako u všech domorodých kmenů, které jsme měli možnost navštívit.

Ve stejném rytmu proběhly tři dny. Přišel čas rozloučit se s Masaji a pokračovat v cestě. Díky nim budeme na Tanzanii nahlížet v lepším světle. Než sbalíme stan, jdeme za náčelníkem, abychom se rozloučili. Ten ale nechce o odchodu ani slyšet a volá Wougunte, aby nám překládala. Dozvídáme se, že zítra vypukne dlouho očekávaný obřad obřízek mladých chlapců a my smíme zůstat a být u toho. To je samozřejmě nabídka, se kterou nelze než souhlasit.
Celý dnešní den je ve znamení příprav. Deset mladých chlapců podstoupí bolestivý rituál. Přihlížet bude asi stovka Masajů, kteří dorazí i z okolních vesnic. Ženy pečlivě uklízejí chýše a zametají celou vesnici. Muži zatím odešli za vesnici, kde je zabíjačka. Zvali mě s sebou, ale já tyto věci nevyhledávám. Celý den pokuřujeme tabák, popíjíme bílý čaj a sledujeme rušné přípravy na zítřejší obřad emuratta. Večer je velmi klidný. Vše je hotovo a každý šel brzo spát.

Ráno nás budí nevšední ruch. Ve vesnici už jsou desítky Masajů z okolních vesnic, a to teprve vychází slunce. Ohně už hoří, maso se porcuje, vyšňořené ženy dokončují poslední přípravy a mladé dívky nazdobené těmi nejkrásnějšími masajskými šperky pokukují po mladých bojovnících. Po rychlé snídani odcházíme trochu stranou, abychom masajský rituál příliš nerušili svou přítomností. Asi hodinu po východu slunce vylézá z jedné z chýší desítka chlapců v černých oděvech s pomalovanými obličeji. Jsou mezi nimi i dva Sikóliové, které jsme potkali před návštěvou vesnice. Ve tvářích chlapců je vidět strach a stud, ale také hrdost a odhodlání. Každý pohled prozrazuje jinou emoci, které se v chlapcích rychle mísí. Jeden z Masajů, patrně kněz, pronáší rituální řeč. Dva stařešinové si zatím chystají své náčiní. Placatý kámen, jednu žiletku a hadřík. Chlapci se seřadili před stařešiny. Náčelník utišuje přihlížející a vybízí prvního chlapce jménem. Chlapec přistupuje ke stařešinům a svléká se do naha. Nervozita a stud na chvilku vítězí v jeho očích, potom se ale podívá na bojovníky, kteří ho nabádají k odvaze a v jeho tváři zaplane statečnost a odhodlání. Ženy a dívky vykukují přes ramena mužů, kteří svou hradbou zabraňují pohledu na nahého chlapce. Náčelník dává znamení. Chlapec přistupuje ke stařešinům. Pokládá penis na placatý kámen a hledí do nebe. Jeden ze stařešinů chytá jeho penis za předkožku a natahuje. V tu chvíli druhý stařešina seká žiletkou a předkožka zůstává v ruce. Chlapec sebou sotva znatelně trhnul. Stařešina mu podává hadřík a jeden z bojovníků odvádí chlapce do chýše, kde bude omyt a ošetřen. Lidé jásají.

Více v knize Cesta k branám Damašku VÝCHODNÍ AFRIKOU.
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • říjen 2008 až prosinec 2017
  • 10 990 zobrazení
ondrejhavelka
https://www.bux.cz/afrika/cesta-k-branam-damasku-vychodni-afrikou-1

Na naší dlouhé cestě Afrikou kráčíme etiopským deštným lesem v netrpělivém očekávání, že snad brzy spatříme domorodce nebezpečného kmene Mursi. Přicházíme do malé vesnice.
Najednou se z chýše vynořuje mursijská žena s velkým terakotovým talířkem ve spodním rtu. Srdce mi čtyřikrát pomalu a silně udeřilo do žeber, aby se potom rozeběhlo na plné obrátky a nahrnulo do hlavy tolik krve, až jsem se zamotal. Poprvé vidím člověka s talířkem pelele v ústech. Je to fascinující, nepopsatelné, úžasné a krásné. Cítím satisfakci, vzrušení, překonání další hranice i trochu strachu. Žena je do půli těla nahá, omotána do hrubé deky. Povislá prsa má zdobená jizvovým tetováním, které přechází až na záda. Na nohách zvoní měděné kruhy. Je špinavá, zaprášená, nohy obalené zaschlým blátem.
Je neuvěřitelné, že se dívám na člověka v roce 2005, nebo přesněji v roce 1998 podle etiopského kalendáře. Za ženou vylézá z chýše nahý muž. Nemá na sobě žádné zdobení, jen několik jizev na rukou. V žádném případě se neodvažuji sáhnout po foťáku. Čekáme na jejich reakci. Muž zvedá ruku a dělá gesto, které si vykládáme jako pozvání. Pomalu tedy postupujeme blíž. To už z chýší vylézají další domorodci. Nahý muž, možná náčelník, nás zastavuje před chýšemi. Dál nesmíme. Chvilku na sebe jen tak hledíme. Myslím, že všichni čtyři se topíme v cestovatelské extázi.
Nahý muž najednou těžkopádnou mimikou představuje fotografování a u toho kýve. Ukazuje nám, že můžeme fotit? Vida, nazí domorodci nejsou tak úplně nezasažení vnějšími vlivy. Bez dlouhého přemýšlení vytahujeme foťáky a pořizujeme několik snímků. V tom ale slyšíme blížící se rachot. Co to může být?
Za chvilku se z oblaku kouře vynořuje snad deset bílých Land Roverů. Kde se tady berou? Zastavily. Ihned vyskákalo několik černochů se samopaly a za nimi začínají vystupovat Japonci zakuklení v goratexovém oblečení s bílými rukavicemi, rouškami přes obličeje a někteří ještě s UV filtrovým štítkem před hlavou. Jako zjevení z jiného světa. Ozbrojení černoši se domlouvají s domorodci, staví je na lepší světlo a pozadí a Japonci spouštějí fotografickou salvu. Za dvě minuty je dofotografováno. Japonci beze slova naskakují do Land Roverů, ozbrojenci předávají domorodcům peníze, naskakují do aut a mizí v dalším oblaku prachu. Celé to netrvalo déle než pět minut. Naše výrazy jsou plné nepochopení, údivu, rozčarování a snad i zklamání. Toto jsme rozhodně nechtěli vidět.
Domorodci nás najednou ignorují, přepočítávají peníze a zalézají zpátky do chýší. Pro dnešek je asi vyděláno. Po tomto surmickém zasvěcení jsme pochopili, jak to tady chodí. Už nemáme chuť ani odhodlání probíjet se džunglí. Naše pocity jsou směsicí znechucení, podvedení a instantní náhražky dobrodružství, ke kterému najednou patříme i my.
Za pár minut už jsme v pohodě a celému zážitku s Japonci v mursijské vesnici se nemůžeme vynasmát. Najednou nám to připadá tak komické a vlastně tak pochopitelné. Určitě tady jsou stále ještě kmeny, které dosud nespatřily bělocha, ale musí žít v tak odlehlých oblastech, kam se nedostanou terénní auta cestovních kanceláří.
Co na tom, že Japonci to mají bez námahy. My to máme dobrodružné, oni ne. Za dva dny už budou sedět v tokijských kancelářích a nebudou si jisti, jestli návštěva Mursiů nebyl jen přelud z přepracování.

Z nové knihy Cesta k branám Damašku VÝCHODNÍ AFRIKOU. Text má mimo jiné dvě základní roviny – cestopisnou a duchovní – které se potkávají před branami skutečného i mystického Damašku. Kniha je plná barevných fotografií nejdivočejších oblastí celé Afriky.

Koupit online: https://www.bux.cz/afrika/cesta-k-branam-damasku-vychodni-afrikou-1

Autor
Ondřej Havelka – cestovatel a religionista. Procestoval více než 100 zemí celého světa. Nezávisle prošel několik oblastí zasažených válkou. Na svých dobrodružných výpravách se zaměřuje na odlehlá domorodá etnika, jejich kulturu, historii a religiozitu. Napsal několik knih, mezi nejnovější patří cestopis Cesta k branám Damašku VÝCHODNÍ AFRIKOU a pohádka Jak se trpaslík Ferina stal egyptským faraonem.
více  Zavřít popis alba 
42 komentářů
  • říjen 2008 až listopad 2016
  • 10 073 zobrazení
rebeccarawr
S Kamčou jsme fotily již podruhé. Poprvé to bylo v srpnu 2013 a na fotky se můžete podívat zde (http://rebeccarawr.rajce.idnes.cz/Kamila) tentokrát jsme to však pojaly úplně jinak a na konci focení jsme byly obě spokojené! :)
Už se těším na květnové focení.
více  Zavřít popis alba 
34 komentářů
  • 3.2.2014
  • 9 713 zobrazení
condor1
Tak i letos jsme se rozhodli pro dovolenou v Plzni, mém rodném městě. Už po několikráte ale marné, dobří holubi se vracejí ! Tentokráte ale po prvé s Liborem, prý kamarádem. No, já na kamarádství mezi mužem a ženou nevěřím , ale budiž. Marné, když má člověk dospívající dceru, musí chtě nechtě počítat i s touto eventualitou. Říká se, že člověka nejlépe poznáš v "bojových podmínkách" a tak proč to nezkusit. Musím však konstatovat, že Libor zabodoval takže konec dobrý, všechno dobré.
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 1992
  • 9 584 zobrazení
vodkamizi
album jedné z nejmladších českých podvodnic,která během loňského roku okradla nejen svoji rodinu a přátele ale teké jiné důvěřivé lidi o více než 12.000.000 Kč (dvanáct milionů korun českých) tato zrůda se nyní před věřiteli ukrývá v blízkosti Plzně kde pracuje jako barmanka a stále ve svých podvodech pokračuje...Vyhledává kontakt s lidmy,se kterými navazuje známost jen z důvodu aby z nich vylákala další peníze!!!!momentálně je proti ní vedeno několik vyšetřování...stále své dluhy neplatí a stále všem jen lže a krade dál...POZOR na ni!!!okradla i děti z Pionýrského tábora,když spronevěřila peníze jejich rodičů...(39.000 Kč)!!!!!!tato zrůda je schopná čehokoliv!!!pro bližší informace kontaktujte 607 944994 nebo mail tatra.bnp@seznam.cz ... rádi vám poskytneme veškeré informace o této ženě,která propadla hazardu...POZOR!!!POZOR!!! za tuto osobu která okradla x lidí nyní zastrašuje někdo z jejího okolí asi další z mnoha mužů ke kterým se nastěhuje a pak je připraví o všechno...takže nyní asi nový nápadník a posílá anonymní sms z čísla 732516613 ... pokud víte o koho jde prosím informujte mě děkuji :-)

17.listopadu 2013
!opět nové aktuální informace....slečna Lízalová je v pátraní Německé POLICIe pro trestný čin OBOHACOVÁNÍ ....takže když v česku je spravedlnost úplatná a dosavadní vyšetřování bylo vedeno,tak jak všichni vidíme....Lízalka si vesele chodí na svobodě....tak tentokrát snad opravdu skončí za mřížemi...a už NIKDO nepomůže!!!
No a je evidentní že ani léčbu v Černovicích asi nedokončí nebo už má možná povolené EXTRA vycházky...jelikož byla za posledních 14 dní několikrát spatřena v některých z Brněnských ,,pakzlů´´... co dodat?...NIC!!! KU*VY mají štěstí!!!!

28.listopadu 2013
...a opět NOVINKY !!! Milá Ivanka již není na léčení,nejspíše už bylo příliš nápadné, že více času než v odmašťovně trávila v Brněnských putikách a hernách a tak byla vyhozena...jak překvapivé...

Jejího případu ujali nový vyšetřovatelé a tak je snad naděje,že brzy bude po zásluhách odměněna...

a něco k pousmání..nebo spíše k politování...dnes mě telefonovala jedna osoba z jejího nejbližšího rodiného okruhu s tím,že jim odposlouchám telefony ,protože všechno co zde píši si ta osoba sděluje s Ivankou pouze přes telefon..BOHUŽEL nemám takové kontakty abych mohl odposlouchávat prevíty typu Lízalová...a lidi z jejího okolí...

Nicméně mě tento telefonát potěšil,protože aspoň vím ,že vy lidé kteří mě informuje o výskytu této podvodnice a tom co komu kde zase provedla máte pravdivé informace a ty snad pomohou všem co mají její potrestání v rukou....

...a pak nepomůžou ani vyhrůžky a pláč té osoby která mě stále napadá...a která také něco slibovala a nakonec nic nedodržela...

8.ledna 2014
...včera jsem v Brně procházel obchodním centrem Vaňkovka a koho nepotkám Ivana Lízalová osobně...vysmátá jak ,,lečo´´ a s naprostým klidem odpoví na pozdrav...slušně vychovaná holčička..chodí si jako by NIKOHO neokradla a vesele si bydlí v Brně a údajně zase pracuje...bůh ví na čem...ale určitě to bude stát za to...
z léčebny tedy odešla, sází dál...další člověk ,který jí věřil přišel díky ní o střechu nad hlavou a Ivanka si z toho NIC nedělá...stojí za ní přeci její maminka a ta nevychovala žádnou zlodějku ,to my jsme Ti zlí...my chceme Ivance ubližovat a chceme jejich rodinu ožebračit.... co k tomu dodat?...snad jen to že velmi brzo Ivana bude nemile překvapena a bude umístněna tam odkud nebude moci na svoji žádost odejít a kde jí bude znemožněno okrádat další lidi!!!!!
více  Zavřít popis alba 
12 komentářů
  • únor až červen 2013
  • 9 526 zobrazení
miravy
V poslední době se tady ale dějou věci,vrátím se z montáže a zjišŤuju,že komentíky a hlášky chodí po staru,tedy fajn, a že moje drahá polovička se zapojia do soutěže,do které se zapojil už skoro každý,kdo rajčetem žije.Její výběr schvaluju,a proto pokud se bude líbit můžete hlasovat na http://kvidokvido.rajce.idnes.cz/Soutez_Fotka_roku_2014/#_DSC0302.jpg
není to povinné,samozřejmě,ale dík moc Mirek
více  Zavřít popis alba 
130 komentářů
  • leden 2013 až červenec 2014
  • 9 411 zobrazení
Reklama