Hledání: návštěva - čtvrtek 22.12.2011 - manželé Houfovi

Pro dotaz návštěva - čtvrtek 22.12.2011 - manželé Houfovi jsme našli 20 001 výsledků.
AKCE -35 % s kódem
Vytvářejte
fotodárky v akci!

Akce trvá do 30. 11.
Kód: BLACKFRIDAY2020
BLACKFRIDAY2020
srdcemprokocky
Kategorie: zvířata
více  Zavřít popis alba 
  • 22.12.2011
  • 121 zobrazení
elizabeth01
návštěva ZOO Praha, ježdění, jízda zručnosti
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • červenec 2016
  • 17 054 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
vrtulea
6.- 9.6. z Vyššího Brodu do Boršovy (kempy U Fíka, Krumlov u Milana, Dívčí kámen)
28.6. - 2.7. kemp Aero Holany (Zahrádky u České Lípy), cestou návštěva Bělá pod Bezdězem, areál Vrchbělá
více  Zavřít popis alba 
  • červen až červenec 2019
  • 10 847 zobrazení
ondrejhavelka
Z cestopisu Cesta k branám Damašku VÝCHODNÍ AFRIKOU.

K dostání online: https://www.bux.cz/afrika/cesta-k-branam-damasku-vychodni-afrikou-1?searchToken=a248af3e-6b1f-4ca2-84e6-9228ee968d32

Audio verze knihy: https://www.youtube.com/watch?v=0htWrgiSf5o

Starší žena, patrně jedna z náčelníkových manželek, nás zve k sobě do chýše. Důvěra nás moc těší a rádi pozvání přijímáme. Vstupujeme do kruhového prostoru. Než oči přivyknou tmě v chýši, vnímáme jen zápach, který je velmi silný. Okamžitě zjišťujeme, že Masajové žijí v chýších spolu se svým dobytkem. Očima už pomalu rozeznáváme obrysy postav. Jsou tady dvě ženy s maličkým, sotva týdenním dítětem a čtyři kozy se dvěma kůzlaty. Zvířata mají vyhrazenou pravou část chýše a od lidí je odděluje malá dřevěná ohrádka. Zápach je celkem nesnesitelný, ale byla by urážka teď z chýše odejít, a proto se ze všech sil snažíme vydržet.
Oči už přivykly šeru. Začínáme rozeznávat jednoduchou výzdobu, místa na spaní a ostatní zařízení chýše. Žije se tady velmi skromně. Za námi vstupuje dovnitř také mladá dívka, která
mluví anglicky. Teprve nyní se ptáme na její jméno. Jmenuje se Wougunte. Má úspěšně za sebou základní školu a nyní studuje ve městě Arusha střední školu. Odtud pramení její dobrá znalost cizího jazyka. Wougunte nám představuje malé miminko. Narodilo se před pěti dny. Je to holčička. Dali jí jméno Utu, po matce, která bohužel zemřela při porodu. Wougunte se tváří jako by to bylo běžné, bez větších emocí. Nám se z toho ale sevřelo srdce.

Tady u Masajů přichází děti na svět doma v chýších. Co zvládne porodní bába, to je řešitelné, ostatní je záležitost bohů. Masajové vnímají smrt jako přirozenou součást života. Ostatně lidé nežijí příliš dlouho. Průměrná délka života je tady 56 let. Toho se ale většina lidí nedožije. Když se zamýšlím nad délkou života, zjišťuji tady v Africe, že je to pojem velmi diskutabilní. Například my na své cestě prožijeme za týden mnohem víc než doma za měsíc. Nebojím se říci, že za měsíc cesty se
posuneme daleko dál než za šedivý rok strávený pracovním životem v Čechách. Někdy je prostě jeden nabitý rok více než dvacet jednotvárných let splývajících v jedno mlhavé neurčito. Kolik času v Evropě
věnujeme práci, která nás nebaví a neděláme ji rádi? Osm hodin denně? Nebo více? Kolik času unaveně pročekáme na dopravní prostředky, v zácpách, ve frontách. Kolik času setrvačně pročekáme na povýšení, na dovolenou, na zvednutí mzdy, na lepší časy?
Trpíme nespavostí a zíráme do nočního stropu. Bereme léky na tlak a na nervy, abychom čekali na nové auto nebo na dobu, kdy konečně splatíme hypotéky. Je to lépe prožitých osmdesát let než masajských padesát?

Wougunte se odmlčela. Přichází náčelník. Je oblečen stejně jako ostatní muži. Není ani největší, ani nejsilnější, ani nejstarší. Je to sympatický usměvavý chlapík.
Náčelník nám radostně tiskne ruce na znamení přátelství a zve nás k ohni, kde se připravuje jídlo. Dva
mladé chlapce zatím někam posílá. K našemu velkému překvapení za pár vteřin chlapci táhnou krávu
a jeden z nich v ruce svírá velkou dýku. Vypadá to, že kráva kvůli naší návštěvě dnes předčasně ukončí svou pozemskou pouť. To jsme nechtěli.

Chlapci pokládají zvíře na bok. Jeden z nich přikládá dýku ke krční tepně a slabě řízne. Z místa okamžitě vytéká krev, ale ne v takovém proudu, jaký bych čekal. Druhý chlapec zatím přiložil pod tepnu nádobu a vytékající krev chytá. Za pár desítek sekund vše končí. Chlapec s dýkou tlačí na naříznuté místo a čeká, dokud se krev nezastaví. Mezi tím už je nádoba s čerstvou krví před námi a náčelník usměvavě kyne, abychom se napili. Byla by velká urážka odmítnout tento projev úcty a důvěry. Na druhou stranu je velmi nebezpečné pít v Africe krev. Co teď? Kdyby na mě nehledělo dvacet párů masajských očí, asi bych si troufl odmítnout, ale takto? V hlavě se mi mísí myšlenky na všemožné nemoci s myšlenkami na nebetyčnou urážku Masajů, kterou si rozhodně nepřeji. Ostré slunce mi pálí za krk. Potím se.
„Tak už se napij,“ říká najednou Míša. Nerozhodné váhy se přiklonily na stranu přijetí masajské nabídky. Beru mísu opatrně do ruky a naklápím si k obličeji nepříjemně vonící krev. Téměř jsem se nenapil. Jen jsem si teatrálně namočil rty, aby to vypadalo, a významně jsem pomlaskal a pokýval hlavou. Náčelník spokojeně ukázal na Míšu. Ta udělala podobné gesto jako já a poslala mísu s krví dál. Muži ji postupně vyprázdnili. Poslední doušek patřil náčelníkovi.

Wougunte nám překládá náčelníkova slova a doplňuje, že se nám dostalo velké cti. Nikdy
prý neviděla, že by náčelník takto uctil bělocha. Vlastně prý ve vesnici nikdy ani žádný běloch nebyl.
Ptáme se náčelníka, jestli si můžeme ve vesnici postavit stan a pár dní tady pobýt. Náčelník souhlasí
a je viditelně zvědav, co dva běloši předvedou. A není sám. Celá vesnice se sbíhá, aby sledovala, jak stavíme svůj jednoduchý malý příbytek. Pozorné jsou hlavně ženy, protože stavbu chýší tady mají na starost právě ony. Když náš stan během dvou minut stojí, asi to považují za zázrak. Obcházejí ho kolem dokola a nedůvěřivě se ho dotýkají. Nabízíme všem, aby si vlezli dovnitř. Jediná Wougunte se odhodlává a zalézá si do stanu. Hned zase vylézá s neurčitým, rozpačitě vykuleným výrazem ve tváři. Další Masajové naší nabídky raději nevyužívají.

Další den pozorujeme, jak to chodí u Masajů. Brzy ráno odcházejí všichni muži kromě náčelníka s dobytkem na pastvu. Ve vesnici zůstávají jen ženy. Nedlouho po odchodu mužů se z chýší vytrácejí malí Masajové ve školních stejnokrojích. Je to velmi zvláštní pohled. Toto bychom v domorodé vesnici opravdu nečekali. Tanzanská vláda nařídila všem obyvatelům bez výjimky povinnou školní docházku. Nařízení samozřejmě dolehlo i na Masaje. Wougunte nám už včera potvrdila, že policie dodržování školní docházky někdy kontroluje. Děti odešly pěšky do nejbližší školy. Půjdou hodinu a půl a vrátí se odpoledne. Ve vesnici zůstaly pouze ženy. Ty se starají o nejmenší
děti, připravují jídlo, opravují chýše... V průběhu dne vládne pomalá, líná,
nudná atmosféra. Tak jako u všech domorodých kmenů, které jsme měli možnost navštívit.

Ve stejném rytmu proběhly tři dny. Přišel čas rozloučit se s Masaji a pokračovat v cestě. Díky nim budeme na Tanzanii nahlížet v lepším světle. Než sbalíme stan, jdeme za náčelníkem, abychom se rozloučili. Ten ale nechce o odchodu ani slyšet a volá Wougunte, aby nám překládala. Dozvídáme se, že zítra vypukne dlouho očekávaný obřad obřízek mladých chlapců a my smíme zůstat a být u toho. To je samozřejmě nabídka, se kterou nelze než souhlasit.
Celý dnešní den je ve znamení příprav. Deset mladých chlapců podstoupí bolestivý rituál. Přihlížet bude asi stovka Masajů, kteří dorazí i z okolních vesnic. Ženy pečlivě uklízejí chýše a zametají celou vesnici. Muži zatím odešli za vesnici, kde je zabíjačka. Zvali mě s sebou, ale já tyto věci nevyhledávám. Celý den pokuřujeme tabák, popíjíme bílý čaj a sledujeme rušné přípravy na zítřejší obřad emuratta. Večer je velmi klidný. Vše je hotovo a každý šel brzo spát.

Ráno nás budí nevšední ruch. Ve vesnici už jsou desítky Masajů z okolních vesnic, a to teprve vychází slunce. Ohně už hoří, maso se porcuje, vyšňořené ženy dokončují poslední přípravy a mladé dívky nazdobené těmi nejkrásnějšími masajskými šperky pokukují po mladých bojovnících. Po rychlé snídani odcházíme trochu stranou, abychom masajský rituál příliš nerušili svou přítomností. Asi hodinu po východu slunce vylézá z jedné z chýší desítka chlapců v černých oděvech s pomalovanými obličeji. Jsou mezi nimi i dva Sikóliové, které jsme potkali před návštěvou vesnice. Ve tvářích chlapců je vidět strach a stud, ale také hrdost a odhodlání. Každý pohled prozrazuje jinou emoci, které se v chlapcích rychle mísí. Jeden z Masajů, patrně kněz, pronáší rituální řeč. Dva stařešinové si zatím chystají své náčiní. Placatý kámen, jednu žiletku a hadřík. Chlapci se seřadili před stařešiny. Náčelník utišuje přihlížející a vybízí prvního chlapce jménem. Chlapec přistupuje ke stařešinům a svléká se do naha. Nervozita a stud na chvilku vítězí v jeho očích, potom se ale podívá na bojovníky, kteří ho nabádají k odvaze a v jeho tváři zaplane statečnost a odhodlání. Ženy a dívky vykukují přes ramena mužů, kteří svou hradbou zabraňují pohledu na nahého chlapce. Náčelník dává znamení. Chlapec přistupuje ke stařešinům. Pokládá penis na placatý kámen a hledí do nebe. Jeden ze stařešinů chytá jeho penis za předkožku a natahuje. V tu chvíli druhý stařešina seká žiletkou a předkožka zůstává v ruce. Chlapec sebou sotva znatelně trhnul. Stařešina mu podává hadřík a jeden z bojovníků odvádí chlapce do chýše, kde bude omyt a ošetřen. Lidé jásají.

Více v knize Cesta k branám Damašku VÝCHODNÍ AFRIKOU.
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • říjen 2008 až prosinec 2017
  • 10 008 zobrazení
jarimarti
Dovolená v Drašnici. Návštěvy Makarské, Tučep, super restaurace v Olivovém háječku.
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • léto 2016
  • 9 995 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
ondrejhavelka
https://www.bux.cz/afrika/cesta-k-branam-damasku-vychodni-afrikou-1

Na naší dlouhé cestě Afrikou kráčíme etiopským deštným lesem v netrpělivém očekávání, že snad brzy spatříme domorodce nebezpečného kmene Mursi. Přicházíme do malé vesnice.
Najednou se z chýše vynořuje mursijská žena s velkým terakotovým talířkem ve spodním rtu. Srdce mi čtyřikrát pomalu a silně udeřilo do žeber, aby se potom rozeběhlo na plné obrátky a nahrnulo do hlavy tolik krve, až jsem se zamotal. Poprvé vidím člověka s talířkem pelele v ústech. Je to fascinující, nepopsatelné, úžasné a krásné. Cítím satisfakci, vzrušení, překonání další hranice i trochu strachu. Žena je do půli těla nahá, omotána do hrubé deky. Povislá prsa má zdobená jizvovým tetováním, které přechází až na záda. Na nohách zvoní měděné kruhy. Je špinavá, zaprášená, nohy obalené zaschlým blátem.
Je neuvěřitelné, že se dívám na člověka v roce 2005, nebo přesněji v roce 1998 podle etiopského kalendáře. Za ženou vylézá z chýše nahý muž. Nemá na sobě žádné zdobení, jen několik jizev na rukou. V žádném případě se neodvažuji sáhnout po foťáku. Čekáme na jejich reakci. Muž zvedá ruku a dělá gesto, které si vykládáme jako pozvání. Pomalu tedy postupujeme blíž. To už z chýší vylézají další domorodci. Nahý muž, možná náčelník, nás zastavuje před chýšemi. Dál nesmíme. Chvilku na sebe jen tak hledíme. Myslím, že všichni čtyři se topíme v cestovatelské extázi.
Nahý muž najednou těžkopádnou mimikou představuje fotografování a u toho kýve. Ukazuje nám, že můžeme fotit? Vida, nazí domorodci nejsou tak úplně nezasažení vnějšími vlivy. Bez dlouhého přemýšlení vytahujeme foťáky a pořizujeme několik snímků. V tom ale slyšíme blížící se rachot. Co to může být?
Za chvilku se z oblaku kouře vynořuje snad deset bílých Land Roverů. Kde se tady berou? Zastavily. Ihned vyskákalo několik černochů se samopaly a za nimi začínají vystupovat Japonci zakuklení v goratexovém oblečení s bílými rukavicemi, rouškami přes obličeje a někteří ještě s UV filtrovým štítkem před hlavou. Jako zjevení z jiného světa. Ozbrojení černoši se domlouvají s domorodci, staví je na lepší světlo a pozadí a Japonci spouštějí fotografickou salvu. Za dvě minuty je dofotografováno. Japonci beze slova naskakují do Land Roverů, ozbrojenci předávají domorodcům peníze, naskakují do aut a mizí v dalším oblaku prachu. Celé to netrvalo déle než pět minut. Naše výrazy jsou plné nepochopení, údivu, rozčarování a snad i zklamání. Toto jsme rozhodně nechtěli vidět.
Domorodci nás najednou ignorují, přepočítávají peníze a zalézají zpátky do chýší. Pro dnešek je asi vyděláno. Po tomto surmickém zasvěcení jsme pochopili, jak to tady chodí. Už nemáme chuť ani odhodlání probíjet se džunglí. Naše pocity jsou směsicí znechucení, podvedení a instantní náhražky dobrodružství, ke kterému najednou patříme i my.
Za pár minut už jsme v pohodě a celému zážitku s Japonci v mursijské vesnici se nemůžeme vynasmát. Najednou nám to připadá tak komické a vlastně tak pochopitelné. Určitě tady jsou stále ještě kmeny, které dosud nespatřily bělocha, ale musí žít v tak odlehlých oblastech, kam se nedostanou terénní auta cestovních kanceláří.
Co na tom, že Japonci to mají bez námahy. My to máme dobrodružné, oni ne. Za dva dny už budou sedět v tokijských kancelářích a nebudou si jisti, jestli návštěva Mursiů nebyl jen přelud z přepracování.

Z nové knihy Cesta k branám Damašku VÝCHODNÍ AFRIKOU. Text má mimo jiné dvě základní roviny – cestopisnou a duchovní – které se potkávají před branami skutečného i mystického Damašku. Kniha je plná barevných fotografií nejdivočejších oblastí celé Afriky.

Koupit online: https://www.bux.cz/afrika/cesta-k-branam-damasku-vychodni-afrikou-1

Autor
Ondřej Havelka – cestovatel a religionista. Procestoval více než 100 zemí celého světa. Nezávisle prošel několik oblastí zasažených válkou. Na svých dobrodružných výpravách se zaměřuje na odlehlá domorodá etnika, jejich kulturu, historii a religiozitu. Napsal několik knih, mezi nejnovější patří cestopis Cesta k branám Damašku VÝCHODNÍ AFRIKOU a pohádka Jak se trpaslík Ferina stal egyptským faraonem.
více  Zavřít popis alba 
42 komentářů
  • říjen 2008 až listopad 2016
  • 9 561 zobrazení
zubrova
Rozhodli jsme si zpříjemnit jaro dovolenou (a zároveň opožděnou svatební cestou). Volba padla na Seychely a rozhodně nelitujeme. Byli jsme na druhém největším seychelském ostrově - Praslinu, konkrétně v městečku Anse Volbert s nádhernou pláží Cote D'Or. Líbánky jsme pojali víceméně odpočinkově, na naše poměry jsme dost času trávili na plážích a ve vodě. Ale samozřejmě jsme nemohli vynechat i nějaké ty výlety. Jedním z nich byl lodní výlet na ostrovy Cousin s ptačí rezervací, ostrov Curieuse s rezervací želv obrovských a zastávka na šnorchlování u ostrůvku St. Pierre. Další výlet jsme podnikli do přírodní rezervace Fond Ferdinand, kde jsme se dozvěděli zajímavosti o endemické seychelské palmě Coco de Mer a vystoupali na krásnou vyhlídku nad koruny stromů. Náš poslední větší výlet byl na vedlejší ostrov La Digue, na kterém je minimum automobilů a všichni zde jezdí na kolech. Během dovolené jsme se koupali nejenom na pláži Cote D'Or, která byla pár minut chůze od naší vily Bananier, ale celkem 3x jsme jeli místním busem na jednu z nejkrásnějších pláží světa Anse Lazio, která nás oba dva nadchla. Jednou jsme se byli podívat i na pláži Anse Georgette, kam se dostanete buď jenom lodí anebo přes soukromý golfový rezort, přičemž svoji návštěvu musíte dopředu nahlásit. Počasí bylo stabilní, teplota vzduchu kolem 30-32 stupňů a teplota vody kolem 28! Pouze jeden den bylo pod mrakem a na hodinku sprchlo - byl to bohužel zrovna den, kdy jsme byli na výletě na ostrově La Digue.
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • loni na jaře
  • 9 379 zobrazení
lukas-gabik
návštěva ZOO
Kategorie: dětizvířata
více  Zavřít popis alba 
  • 8.7.2012
  • 8 903 zobrazení
petruno
.....ze Sardinie ve tři ráno se nám ještě do postele nechtělo a proto spíme v pergole na zahradě. Přijel za náma Dan s mamkou a tak se válíme na zahradě u bazénu. Taťka nám uvařil oběd a jedeme na oblíbené koupaliště ve Skrovnici, podvečer zbyde čas i na návštěvu kamarádů. Voda, slunce a léto patří k sobě a my si toho užíváme naplno. http://petruno.rajce.idnes.cz/Sardegna_No_2%2C_aneb_silenci_leti_domu/
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2014
  • 8 869 zobrazení
karno
1 komentář
  • srpen 2014
  • 8 548 zobrazení
b4n4n
1 komentář
  • 22.2.2018
  • 7 847 zobrazení
lady-g
Letiště Kos, ubytování v Gaia hotels **** Mastichari, Termální prameny, Paradise Beach a návštěva MINI ZOO v resortu Gaia.
HODNOCENÍ:
Hotel opravdu krásný. Oproti minulému roku co jsme byli na Marmari je hodně vidět, že hotel vlastní o jednu * navíc. Nádherná recepce a i pokoje velice pěkné. Dva dny jsme měli opakovaný problém ohledně klimatizace, ale naštěstí byl rychle opraven. Problém nebyl vlastně chyba hotelu, ale spíše zvědavých hostů, co musí vyzkoušet, co klima umí. No spát v takovém horku bez klimatizace se opravdu nedá :-D Pokud víte, tak v Řecku se toaletní papír hází do koše a ten každý den vynášeli. Pravidelná dopolední výměna všech ručníků a vytírání podlahy, super.
V hotelu je snad jen all inclusive. Jídlo opravdu dobré, každý den byla možnost si vzít i hranolky. Velký výběr ovoce, zeleniny, různých koření, vynikající zmrzliny a ty zákusky.. a dorty ♥ Ty měli opravdu luxusní. Ať už byla snídaně, oběd či večeře.. stále kolem pobíhali číšníci a jakmile jste dojedl i- talířek hned zmizel ze stolu :-) Nápoje na výběr a možnost si natankovat i pivo, víno..
Stoly i prostírání pokaždé umyli a nachystali pro další hosty :-)
Rodiny s dětmi měli možnost využít animátory (byla tam Češka) a dát děti do "Scooby-Doo", kde měli bohatý program a rodiče si mohli odpočinout :-D
Moře bylo od našeho ubytování asi 6 minut, ale to záleží kde Vás ubytují:-) Ti nejblíž jsou za minutu na pláži :-D Co se týká drinků zdarma tak do 23h. Na pláži neplatí all inclusive, ale jsou ceny opravdu přijatelné :-)
Všem doporučuji :-) Nemám vlastně nic špatného...
více  Zavřít popis alba 
  • léto 2018
  • 7 485 zobrazení
paml
Výlet do Thajska - ostrovy Ko Tao, Ko Bulon, na závěr krátká návštěva Malajsie - ostrov Langkawi
Vyprávění je zde:
http://www.pafka-pafka.estranky.cz/clanky/2016/
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • listopad 2016
  • 6 555 zobrazení
bele
ALB 871
Osud tomu chtěl, že jsme místo zrušeného poznávacího zájezdu do Španělska museli vzít náhradu cestu do Černé Hory a Albánie. Já se tak dostal po 5 letech skoro na stejná místa mého tehdejšího putování. Zpočátku jsem byl z toho trochu rozpačitý, ale potom jsem si z toho udělal přednost, že mohu porovnat co a jak se změnilo, nebo vidět věci, které jsem dříve neviděl.

Trochu z historie - osada byla pojmenována podle kostelíka sv. Štěpána, který byl první církevní stavbou v této oblasti. Sveti Stefan rybáři opevnili v 15. století proti husarům.Na přelomu 50. a 60. let 20. století byla opuštěná rybářská osada přebudována v přepychové letovisko, a definitivně bylo ukončemno před pár roky. Vstup pro návštěvníky, kteří zde nejsou ubytováni, je povolen po zaplacení vysokého vstupného a to jen v určité hodiny a dny. Dokonce zvláštní příplatek se platí i za vjezd z magistrály na zdejší silniční odbočku.

Ostrov Sveti Stefan je dotažen k dokonalosti, i okolí, které k němu patří. Co mi při mé návštěvě byla radost lidí z tohoto krásného místa. Asi tam ti lidé prostě přestali tak houfně jezdit - nevím. I roštěnku jsem si musel vzít z archivu 2010, abych tomu místu dodal původní náladu. Přidal jsem i krátký přepis z videa LZB 2010 k tomu místu :-)

V bezprostřední blízkosti Sv. Stefana se nachází Miločer, letní residence bývalého černohorského krále Nikoly s "královskou pláží".
více  Zavřít popis alba 
134 komentářů
  • červen 2010 až listopad 2015
  • 6 548 zobrazení
kasparov
Vojtíšek u nás doma na návštěvě,Tongo Hradec Kr.-Týna svátek,se Šimonkem na plavání CR
Kategorie: děti
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2012
  • 5 970 zobrazení
jurazostravy
návštěva Trogiru
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 27.7.2012
  • 5 957 zobrazení
karoliw
Kategorie: rodina-přátelé
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • 7.6.2020
  • 6 181 zobrazení
majdula
  • 16.8.2012
  • 5 477 zobrazení
franton
  • léto 2017
  • 5 244 zobrazení
petruno
První týdenní pánská jízda po vlastech českých. Úžasná volnost a pohodička celičký týden, nikam jsme nespěchali a dělali jen to co nás bavilo.Klukům Ondrovi a Patrikovi musím poděkovat za perfektní sportovní výkony na kolech, chlapáci moc díky. V pátek jsme vyrazili na průzkum plácku v Mostku na koncert plzeňské kapely Ortel, pokud výjde počasí nebude to mít chybu, můžeme koukat a poslouchat Ortel přímo z bazénu. V sobotu po polední jedeme do Kunvaldu na sranda match ve vodnických hrátkách na koupališti, přejezd lávky přes bazén na kole a s trakařem. Lidiček tam bylo mnoho a lákala nás i večerní zábava. My už na večer ale máme lupeny do Mostku na kapelu Ortel. Přijíždíme tam brzo, ještě nejsou na místě ani policajti, někdo jim nalil do dutých hlav že to je extremistická kapela a proto jsou dopředu ohlášený kontroly účastníků večerního koncertu. Mají smůlu žádný extrémy se nekonají. Téměř tří hodinový koncert byl parádní.V neděli dáme v Mostku ještě snídani a vyrážíme na dovolenou. Cestou do Časlavi jsem zahlédl u jednoho prodejce Škodovek nafukovací portál u vjezdu do arealu, nakoukli jsme co se tam děje. Chvíli jsme pobyli a pokračovali dál na návštěvu syna Petra a jeho rodiny, kluci se na zahradě vykoupali v bazénu a pobavili se s Vojtiškem. Na dnešní den máme ještě v plánu se zastavit u Hanky v Petrovicích I, popovídáme si krátce, Hanka nabízí bivak u nich na zahradě ale my už máme plán jasný, bivak na odzkoušeným koupališti ve Všejanech. Ráno jedeme do parku Mirakulum, vstupné 120 kaček na celý den je parádní, přes den je šílené vedro a přes velkou chválu parku musím vytknout jeden velký nedostatek, v celém parku není nikde možnost se schladit ve vodě, vodní svět je v tuto dobu v sezoně v rekonstrukci. Celý den se tam nedá vydržet, odpoledne jedeme zpět na koupalko do Všejan. Další den po snídani a vykoupání razíme na Říp, pod kopcem placené parkoviště, zkouším najít plácek mimo placenou plochu, na konci vsi se otáčím a zahlédl jsem neběžnou ceduli zvířecí hřbitov, musíme to prozkoumat. Auto necháváme nedaleko a na kopec jedeme na kolech, začátek nám nedělá problémy, v lese už šlape jenom Ondra, jako jedinej to vyšlapal až k rotundě. Prolezeme rotundu dáme kofolu a letíme na Milešovku. Vybírám červenou turistickou značku z obce Bílka. Opět to je pěkná prasárna, kola sotva tlačíme, pod vrcholkem uvazuji kola kluků ke stromu a jdeme na vrcholek pěšky. Já si beru svoje kolo s sebou, na kopci prohlédneme rozhlednu dáme si pití, koupíme Danovi turistické vizitky a jedeme k autu, mám obavy aby si kluci neodřeli čumáček a tak velím že nikdo mě nebude předjíždět, šílená cesta pro pěšáky a my to valíme dolů na kole, vše dopadlo dobře, oddychl jsem si. Na meterologické stanici na rozhledně jsem se pozeptal na vývoj počasí, předpověď je nepříjemná. Spěcháme ještě dnes na Zlatý vrch a na Panskou skálu přijíždíme dost pozdě v podvečer. Počasí se má pokazit a tak se snažím plán zhustit aby jsme toho stihli co nejvíce. Pár večerních záběrů a letíme do Jitravy, přijíždíme tam po tmě, začíná pršet, zalezeme na noc do auta. Ráno je polojasno, po snídani kluci jedou na kolech hledat cestu ke Sloním kamenům, jsme domluveni že se sejdeme za půl hodiny na benzince. Pěkný pískovcový útvar na kraji lesa z dáli vypadá jak stádo slonů. Vyčasilo se a svítí sluníčko, jedeme vstříc dalšímu kopci do Liberce. Vytahujeme kola a drtíme to na Ještěd, prolezeme hospodu dáme zmrzku prý nejvýše u nás v ČR, kluci nahoru šlapali jako o závod, oba dojeli až na vrchol. Jsou to borci. Ondra s Patrikem toho nemají ještě dost a chtějí jet na kolech dál než jenom k autu, vysvětluji klukům cestu do Hodkovic nad Mohelkou a sám jedu pro auto. Asi v půli cesty je doháním, v Turnově v jednom osvědčeném bufiku si dáváme sváču. Cestou na Kozákov jsem zahlédl pěknou požární nádrž, i když prší jdeme se vykoupat a vyprat oblečení, tak jako každý den. Mám ještě jeden vložený bod cesty a to je Kubicův lom pod Kozákovem, hledáme nějaké drahokamy ale nedaří se. Vyjeli jsme ještě na vrchol Kozákova, tentokrát autem, ukázal jsem klukům Ještěd na horizontu a mizíme směr Krkonoše, začíná se zatahovat, zastavuji v nám známém kempu ve Vrchlabí. V noci se rozpršelo, už víme že Sněžka se zítra nekoná. Snídani dáváme pod střechou u fotbalových kabin na Kuksu. Prohlédnu na mobilu vývoj počasí na srážkovém radaru a balíme to, jedeme domů. Kluci v autě mudrují kam pojedme příště, vyslechnu Patrika jak Ondrovi vykládá, až budu mít svoje děti budu s nimi taky jezdit jako taťka s námi, vypadá to že to nedělám nadarmo, člověka to potěší, ahoj příště P+O+P
Odkaz na druhou dovču: http://petruno.rajce.idnes.cz/Nic_pro_slecinky..../
Následují odkazy posloupně seřazený na navštívená místa pro bližší poznání.
http://www.hasicikunvald.cz/2016/05/kunvaldska-lavka-aneb-s-trakarem-napric-koupalistem-2/
http://www.ortel.cz/
http://www.turistika.cz/mista/geograficky-stred-cr
http://www.mirakulum.cz/
http://www.hrbitovzvirat.cz/
http://horarip.eu/
http://www.ceskestredohori.cz/mista/milesovka.htm
http://cestovani.idnes.cz/nejkrasnejsi-kamenne-varhany-v-cesku-zna-malokdo-vylet-na-zlaty-vrch-1j2-/tipy-na-vylet.aspx?c=A101110_163454_igcechy_tom
http://www.luzicke-hory.cz/mista/index.php?pg=zmpansc
http://www.rozhlednajested.cz/
http://www.ceskyrajdetem.cz/dr-cs/4260-votrubcuv-lom-a-muzeum-drahych-kamenu.html
http://itras.cz/bile-kameny/
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2016
  • 4 930 zobrazení
Reklama