Hledání

40 028 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

lucieragdoll
  • 21.4.2013
  • 87 zobrazení
  • 0
konicizvalencie
Na zacatku je nase prvni noc ve Valencii-Pension Levante...pak je nase prvni dlouha a dukladna prochazka po Valencii...videli jsme stary mesto i novou moderni cast...(prvni dve fotky maji byt dale)...neco malo je tak z naseho bytu...
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • 14.9.2008
  • 102 zobrazení
  • 0
koz-nasli-domov
13.1.2012
...na Tofiho už si u nás každý zvykl a Tofi zase na nás.přikládám i nějaké obrázky a video z procházky a také nahrávku,že i Tofi se umí projevovat.Malej je skvělý za tu krátkou dobu už jsem si na něj tak zvykl,že si nedovedu představit že bytu nebyl,má pravidelnou stravu i procházky,doma když si odpočine,tak řádi jako ďábel,to mu ani hračky nestačí.Trávíme spolu všechen čas,byl se mnou i v práci,jelikož dělám dopravce,tak se občas oba spolu svezeme ve větší dodávce,ve které se mu také líbí,má tam svou deku na které odpočívá a nebo kouká z oken na krajinu,fotky a video které přidávám,jsou zrovna z pracovní doby,udělaly jsme si asi 78km od Ostravy pauzu a oba se šly proběhnout....
více  Zavřít popis alba 
  • 12.1.2012
  • 54 zobrazení
  • 0
betynkanase
V sobotu dost foukalo, tak jsme s Marťou, malým Eričkem (nebo Filípkem?) a Davčou dali menší procházku parkem a oběd v Pizošce na Proseku kde jsou prima fontánky a jezírka ...jo a Davča se s Marťou bude brzo stěhovat do nového bytu...jupííí :oP
více  Zavřít popis alba 
  • 5.9.2009
  • 26 zobrazení
  • 0
utulek-orlova
Fenka NO stará 3-4 roky. Je velice klidná, poslušná a přátelská. Na procházkách netahá a umí základní povely. Je však ještě trochu bojácná, v novém domově by si rychle zvykla a bude z ní určitě skvělá psí společnice. Hodí se spíše do bytu než na zahradu.
více  Zavřít popis alba 
  • leden 2013
  • 42 zobrazení
  • 0
annie14
Tridenni relax se vsim vsudy v hotelovem komplexu - Luzan v Rumburku - Koupele ,masaze , inhalace ,bowling no a také prijemne posezeni v Pizzerii a Steak Housu ,Casino - baru i Musik - baru ...no relax se vsim ,jak ma byt , skoda jen , ze po cely pobyt bylo spatne destive počasí , ale to nam to nemohlo pokazit .... par zaberu na cestu tam - na pobyt - na procházce po meste - zastávka u kostela ve Filipove a na zpatecni ceste ,kdy se udelalo zazracne hezky zastávka na skalnim hrade ve Sloupu v Cechach , letma zastávka na zamku v Zakupech ,kde nas zaujal na dvore zivi medved a pak jsme se pomalu ubirali k domovu ...:-)) :-))Tady je videt ten paradoxni rozdil v počasí rano při odjezdu z hotelu a krasne počasí při prijezdu domu , ale krasne bylo jiz od Nového Boru ....:-))
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2014
  • 1 473 zobrazení
  • 1
utulek-orlova
Terezka je asi roční kříženka. Když se dostala do útulku, hrozně moc se bála, krčíla se v rohu, klepala se a nenechala k sobě nikoho přiblížit. Po týdnu si začala zvykat, nechala se pohladit a dnes 24.8. byla poprvé na procházce. Byla moc hodná, klidná ale stále opatrná a trochu bázlivá. Hlazení se jí moc líbí a užívá si ho. Chce jen ještě trochu času a lásky a pak si zvykne, novému pánovi bude vděčná a určitě bude výborná kamarádka a společnice. Hodí se i do bytu.
více  Zavřít popis alba 
  • léto 2012
  • 103 zobrazení
  • 0
tesies
Argo, cca 1 rok, kříženec
Je v dočasné péči pod spolkem KATY z.s.
Nachází se v Ústí nad Orlicí (Pardubický kraj).
Je očkovaný, odčervený a čipovaný + má petpas.
_____________________________________________________________
26.3.2017 nám přijel do dočasné péče kříženec Argo. Byl nalezen 19.2.2017 v golfovém areálu Lázně Bohdaneč a od té doby čekal na páníčka v záchytných kotcích. Nyní se měl přesunout do útulku v Pardubicích, ale aby nemusel trávit další dobu v kotci, tak bude čekat na nového páníčka u nás v dočasce, kde s ním zatím budeme pracovat a připravovat ho na pořádný psí život. Hned po příjezdu k nám ho čekala koupel, protože příliš nevoněl a měl na srsti lupy. Momentálně bere vitamínky na zlepšení srsti. V dočasce je zvyklý mít psí parťáky a seznámil se i s kočkou. Sám konflikty s ostatními zvířaty nevyvolává, ale když si začnou, tak si to líbit nenechá. K lidem je až neuvěřitelný mazel, ale je to také telátko, které si neuvědomuje svou sílu (malé děti nebo starší lidi by mohl povalit). Je to aktivní mlaďoch natěšený ven na procházky a poznávání okolí. Rád by bydlel v domečku se zahradou nebo i v bytě, pokud by měl pravidelné procházky. Hodí se k aktivním lidem, kteří s ním budou dále pracovat a učit ho novým věcem.
• Do nového domova půjde na adopční smlouvu s uhrazením adopčního poplatku 1000 Kč a podmínkou kastrace.
Spolek KATY z.s.: http://spolek-katy.cz/

•• 14.4.2017 Argo odjel do nového domova k Boskovicím. Bude bydlet v domečku se zahrádkou, jezdit na chatu a stane se rozmazlovaným psím jedináčkem. :-)
Kategorie: zvířata
více  Zavřít popis alba 
  • jaro 2017
  • 102 zobrazení
  • 2
3neckysenior
Třinec u nemocnice na Sosně - pod Vružnou - Czytelnia - Stadion ( foto se mnou Marie W. )
Příjemné předvánoční počasí posloužilo 32-ti seniorům na procházce ke krmelci...MM poslala tuto SMSku:Zvoní,zvoní u saní zvonky koní,domů vezou nás,vždyť jsou Vánoce! Ať jsou křehce krásné a přešťastné!A v novém roce všeho dobrého co nejvíce!/P.S.Jan Pavel II:Jaká je rodina,takový je národ a takový je celý svět./Pepíček:Tati,můžu se podívat na televizi? Podívat se můžeš,ale ne ji zapnout!/Pepíček: Mami,nesnáším sektorový nábytek,má velkou nevýhodu...Jakou prosím tě? Když se probudím,nevím,u koho v bytě jsem,u Tondy,Honzy,nebo doma? Ahoj! Vaše MM.
více  Zavřít popis alba 
  • 13.12.2017
  • 107 zobrazení
  • 0
krmes1
28.10.2011 jsme z útulku v Lukavici za podpory některých členů frbulu odvezli 3 křížence buldočků s westíky - Elišku - cca 5 měs.; Bublíka - cca 5 měs. a Gríšu - cca 1,5 roku. Pejsci pocházejí od množitelky, a byli chováni v bytě. Nikdy před tím, než se dostali do Lukavice údajně nebyli venku. Skoro buldočky jsme převezli k nám do Lanškrouna, kde jsme jim mohli zajistit pobyt v teple a více kontaktu s lidmi (měli možnost běhat na zahradě, chodit na procházky, Elišku si dokonce studenti zemědělky brali do školy po celou dobu vyučování ) . Eliška odjela do nové rodiny po týdnu, Gríšu si odvezla nová pánička za měsíc.A nakonec i Bublíček se dočkal nové rodiny.
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • listopad 2011 až únor 2012
  • 71 zobrazení
  • 0
marijakes
Pěší procházka z nádraží ČD Čeladná do kunčic pod Ondřejníkem. Cca 8 km přes hřbitov, kde je památník padlým 1ČS partyzánské brigády Jana Žižky z Trocnova, dále přes novodobé náměstí zbudované na místě bývalé cihelny, jejíž některé budovy zůstaly zachovány, avšak přestavěny na užitkové a bytové budovy. V jedné budově je krásný domov pro seniory. Naše cesta směřovala k novému designovému hotelu Miura, který byl postaven pro golfisty a slouží též kongresovým účelům. Hotel stojí na pokraji rozsáhlého golfového hřiště vedle golfového klubu. Do vstupního areálu mohou i negolfisté, na trať se však vstup pochopitelně zakázán. Po prohlídce areálu klubu a jezdeckého klubu pokračujeme kolem bývalého rekreačního střediska Mír do Kunčic p. ondřejníkem. zaujmou nás i dvě velmi výstavné soukromé budovy a kostel původně ze Zakarpatské Rusi, přesvěcený na sv.Prokopa a sv. Barbory.
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • duben 2012
  • 161 zobrazení
  • 0
kristynkatynka
Tour de France

No slavna tour de france, byla opravdu podarena akce! V planu bylo delat kazdy tyden alepson jednu vysokohorskou turu…to by docela slo, jenze kam a co kdyz od toho pokoutnici, kteri takove pikle(pykle ?ja mam furt za to, ze to s pykat nema nic spolecne a vzdycky kuju pikle :(()ukuli odstoupi ? pak je takova tura zcela a uplne na vas to od zacatku az do konce, tzn., ze se musi hlavne naplanovat…no planujte, kdyz nevite kam a chcete videt vsechno !

Takze kdyz jsme palnovali uplne a zcela jinou akci, uplne cirou nahodou jsme se dovedeli, ze se zrovna jede tour de France…no, to nejak v podvedomi bylo, ale hlavne ze se jede kousiciciiinek odtud…nastalo velike dilema…kdyz jsem tu funela po kopcich o tour jsem snila, kdyz tu po nich funim ted, tour je nenavratne vyparena i ze snu a tak co se alespon podivat, jak to vypada, kdyz uz to nikdy nepojedu ? nj, jenze tam bude million stopadesat tri tisic lidi a to by nebylo to pravy pro mami a mimi, tak radeji ne a nekde se projdem a na tour se pak kouknem…no ale cervicek stale hlodal, takze co takhle namirit alespon tim smerem a pekne se prijit po horach a pak treba nahodou pri ceste neco okouknout ?

Vzhledem k definitivni neodhodlanosti vsech podniknout jakekoli akcni horalovani, jsme se na posledni chvili sbalily a vyrazily do hor…trasa relativne naplanovana, i kdyz absolutne zadna predstava, jak se tam dostaneme, ale to nevadi, ono se to nejak podda ;) rozjely jsme se smer martigny, pak direction grand saint bernard a…hihi, nejak na dalnici houstne provoz a vsichni odbocuji kam ja. Nu coz…za tunelem se ocitam na jiz docela zname silnici…jejda, az sem jsem kdysi dojela na kole a mela pred sebou cely tenhle veeeeelikansky kopec ? to snad ne !:) popojedem…nejak mi jeste uplne nedochazi, proc je tu tolik aut a hlavne neobvykle mnozstvi odhodlanych cyklistu…projizdim tunelem s obrovitanskym napisem « Martigny etape du TdF» …ze by ?:o

okolo se vypinaji zase ty krasne hory…nejdriv zalesnene kopce, nad nimi z vsech odstinu hnede, sedive a bezove skaliska a sem tam vakoukne z dali zasnezena spicka tech nejmohutnejsich a ja uz se nemuzu dockat, az je s any zacneme zdolavat…zelene lesy na nas dychaji vonavou svezest jehlici, slunicko tanci po ciste modrem nebi a hladi svymi rannimi prijemne hrejivymi paprsky…zaciname popojizdet, tak si to muzeme krasne vychutnat…snad podobne jako podel cesty jiz asi dlouhou dobu dopredu se pripravujici priznivci slavne tour.

Le Chable…louky, na nichz se obvykle pasou kravy, ovce a jina zvoncem na krku cinkajici zvirena jsou zaplnena tesnou patchworkovou skladankou automobilu…a dojely jsme…uplne jinam, nez co jsem mela naplanovano, ale coz, to se nejak provede a prochazek se tady da uskutecnit jiste nadmiru ! skrz kolonu aut probehla tlupa neopatrnych lidicek, vydrapaly se na stran a jeste nepozorneji se vrhaji do kolejiste…kdyz se opet vynori na kopci nad kolejemi, kde zrovna projel na cele udoli houkajici vlak, vsimnu si ceske vlajky na zadech jednoho z nich…no jistem, jak jinak, zase ten nas neukazneny narod ! ukaznene si najdu misto dle toho, kam je poradatele nasmeruji a uz se balime…je mi jasne, ze to bude na cely den, nebot po poledni se uzavre az do vecera cela silnice a do te doby se urcite vratit nestacime…pohlednu na levo k vrcholkum, ktere jsme mely v planu zdolat…vypada to, ze zdolavani se pocne jeste niz, nez v zakladnim tabore…inu, namazat, nasadit cepici, zabordelit nocnik a vyrazi se…

…pomerne sviznym tempem jsme se vydaly po jiz uzavrene asfaltce skrz roztomilou vesnicku…kostelni zvony zvou svym kolebavym zpevem k nedelnimu setkani nam dodavaji rytmu do kroku. Hooodne hooodne vysoko na kopci se schovava par drevenych domecku…ze by pro tento den snad nejdulezitejsi misto mezinarodniho sportovniho deni ? ano, verbier…jeden z panu usmernovacu mi ochotne vysvetluje, kudy vedou zkratky a kudy se vratit k lanovce…ani napad, vyfunela jsem do prvniho kopecku a za zatacku, tak to preci ted nepujdu cele dolu ! nejakych sto dve ste metru ! vsak je casu dost, nez se to tu vsechno sebehne a sjede, hezky to vyslapnem a najdem si nejake klidne mistecko !

Za dalsi zatackou mi malinko zatrnulo…sklon cesticky byl temer kolmy k rovine zemske a ja se pomalu plazila po brise, abych zaprela kocar, z ktereho na me vesele pohlizela any a mama funici housenka moc moc sranda ! uf ! z minicesticky na polni ceste, ta uz vypada schudneji…tak a ted se do toho opreme !

A taky jsme se oprely ! stoupaly jsme, a kdyz rikam stoupaly, myslim tim opravdove stoupani !!!, po kamenitycc prasnych cestickach tak nejak hodne hodne vysoko kamsi urcitym smerem…kdyz clovek nevi kudy kam jde, ma v sobe docela dost odhodlani…obcas…no vlastne temer neustale, nas nekdo udivene predbiha…nechapu ten udiv, jako s preplnenym terennim kocarem znacne hmotnosti opravdu vyklusavat nezvladam ! ale s diky odmitam pripadne nabidky pomoci :) fiere et tetue en meme temps…la pire combine et moi, je suis le cas :(( konecne se vynorime v dalsi vesnicce…privital nas zvonivy zpev zurcici kamenite studanky uprostred vesnicky plne starych drevenych domecku zdobenych nejbarevnejsimi kvetinami.

V podstate tady byl ten pravy zacatek, stale a stale jsme se drapaly vzhuru cestami necestami, obcas se vynorily na silnici a odpocinkove vystoupaly kousek po ni…kdyz vam plice nestaci a srdce busi na spancich do rytmu, slapete s mirne zastinenou vidinou cile, ktery se nejak ne a ne priblizit…alespon ze s kazdym ohlednutim zpet dolu do udoli je z auta mala tecka, pak tecicka a najednou mravenecek, ktery se nakonec ztrati uplne a cloveka to presvedci, ze uz preci jen pekny kousek usel!

Kdesi v loukach, asi kousek za polovinou jsme zastavily, nabastily se a pokracovaly dal…nakonec jsme se uchvacene horami a vsim, co k nim patri dodrapaly…a to doslova…az do Verbier…no, tady mela zacinat nase horska prochazka :)), ktery se nakonec stal vrcholovym cilem. Vzhledem k pokrocile odpoledni hodine jsem se rozhodla jen pro letmou prohlidku, avsak i ta byla spise prukopnickym cvicenim mezi tunami lidi vsech moznych narodnosti…najednou jsme se ocitly v cily 15-te etapy…po narocnem vyslapu to tu na me moc zilo, i kdyz any se vsechna ta barevna mavatka a tralaliii moc libila, a tak nastal pokus najit si nejake mistecko, kde to vse preckame…no, samozrejme i abychom neco videly !

Zacaly jsme sestupovat, ponevadz vsude pobliz k cilove pasce bylo opravdu az nestoudne preplneno. Kdyz jsme se pracne sedrapaly z sileneho kopecku u dojezdove rovinky, ocitly jsme se v pasti…niz uz to neslo a zpatky taky ne. Ne prilis ochotny organizator mi rekl, ze mam zkratka smulu…no, jeste ze tu byli pritomni panove policiste, jakozto vyssi sarze a tak jsme to zkusily na ne…vyraz zdesene matky, ktera se ocitla v zoufale prekvapive situaci zabral a tak se nas pan straznik jal prenaset pres bariery na silnici…prvni jsme zvladli…zoufalstvi v mych ocich se promenilo v sibalskou radost, zatimco straznik pod necekanym naporem vahy kocarku s tak roztomilym malym mimi mel co delat, aby na sebe neprozradil, ze na takovou zatez neni uplne vycvicen ! chvilku to vypadalo, ze nas necha sejit radeji po silnici, ale pak naverboval jeste nejake jine nicnetusici nadsence, kteri nejprv zaupeli pod bezelstne vypadajicim mimivozitkem a uz i nahlas vykrikli zdesenim, kdyz se na ne zacala valit obrovska uricena koule, v podobe me prisery, ktera si zahakla kaksnu o zabradli…to je taky napad, stavet mi kocar do roviny dopadu !!!

No, ted uz jsme byly za vodou…tedy za zatarasy a mohly viecemene nerusene setupovat…vicemene! vsude nateseni fanousci a chodniky zuzene na minimum, aby zavodnici meli dostatek bezpecneho prostoru. Pomalu jsme se vzdalovalay od cile, kousek pod 800m byl relativne volny prostor a dal uz by se sestupovanim nemely byt problemy…pekne jsme se usidlily, vsude to vrelo…najednou se ze zatacky vynorila karavana…nejruztodivnejsi vozitka propagujici sve staje…a atmosfera oziva jeste vic ! az z toho beha mraz po zadech a cloveku se na tvari rozlije davovy vyraz nadsene radosti :)

Nekde z vysilacky se ozvalo, ze uz cyklisti jsou dve minuty pod nami… zvedave krky se natahuji pres hrazeni, a jeste zvedavejsi zraky si hraji na bystrozrake, aby videy za zatacku…zatim marne…vynori se jen policejni doprovod…pak nejake papalas auta a pak zase policiste…ze zdola se ozyva stoupajici vlna povzbuzujiciho nadseneho pokriku ! a je to tady ! prijizdi prvni hrdina…aparaty blikaji, lide mavaji, krici, any tleska paci paci a hrozne se tomu smeje, beda vsak, kdyz nad hlavou proleti vrtulnik, pac ten ma v zebricku jejich zajmu prvni misto…chudak lance a spol…mama take nadsene foti, tleska a krici, i kdyz vubec netusi, koho vlastne povzbuzuje ! nenapadne jsem se po prujezdu vsech zeptala nejakeho opravdoveho zkuseneho nadsence, jestli v te rychlosti a v tom davovem silenstvi alespon nekoho rozeznal…no samozrejme ! tak zdeseny a zaroven prekvapene opovrzlivy vyraz bych vam prala videt ! doufam, ze priste uz to taky zmaknu, ale zatim jsem nemela na vic, nez rozpoznat barvy trikotu a staje, ktere jsou tak nejak nejznamejsi…jeste ze jsem se tak moc nesekla a opravdu tak diky tomu naprosto, ale absolutne nevedomky, zachytila ty opravdove a slavne hrdniny !

Byt jsem byla jako absolutni buran, byla to parada ! ta atmosfera je uzasna a vsichni jsou na sebe tak mili a spolecne se raduji, ze ten naramny vyslap je najednou pohlcen a zazracnym zpusobem se v cloveku vynori sily na cestu dolu…ta ovsem byva mnohem horsi ;) no, jiny, sice mene ochotny, ale i tak napomocny straznik mi pomohl prenest kocar zpet na silnici a jala jsem se zaverecnou trasu teto etapy poklusem zdolavat…v lidech stale pulsuje euforie, takze jsou nadseni asi ze vseho, co vidi a tak povzbuzuji novy druh sportovniho vyziti…chudaci netusi, ze o sportu to neni, ale takovych hodin a my stale nahore a auto v nedohlednu dooole a pak jeste cela cesta dom a preci jen se nemuzeme vratit jen tak nekdy, jako nejake pocournice ! takze nutnost vybizi k sviznosti, ale kazde « hop ! hop ! hop ! » nadnasi a zmekcuje dopad na rozpaleny asfalt ! najednou jsme jeste mezi poslednimi cyklisty, takze se zpet promenujeme na chvili ve fanousky a pak uz zase stremhlav dolu...

Kdyz jsem dobehla do zakladni vesnice, mela jsem pocit, ze mi odpadnout snad vsechny koncetiny…any si spokojene chrupala a ja se nakonec tak tak doplazila k autu…div, ze jsem ho vubec nasla ! naraziki jsme na jine ceske nadsence…ach, jaka uleva, kdyz jsem zjistila, ze take uplne nevi, kdo a jak dopadl…i kdyz u nich to asi bylo tim, ze byli mnohem dal od cile ! ale portvrdili mi, ze tady je to hlavne o paradni atmosfere a na vysledky se prci juknou doma ;) hlavne ze kreuziger dojel ! jupi, to i vim, kdo je :) kdyz se me zeptaly, kolikaty byl kdyz jsem h videla ja, nastala trpna ticha pausa…a pak…to vubec nevim :) nu co, vsak se to dozvime doma ;)

Jo doma ! po veceri v trave jsme se nasoukaly do auta a ja pomalu ani neseslapla spojku, jak me bolely nohy ! jizda to byla opravdu zajimava ! navic vzhledem k hustote prvozu pomala a tak jsme si mohly vychutnavat vsechny ty krasne hory v zari zapadajiciho slunicka :)

Doma jsme si poctive nasly vsechny informace a konecne je z nas docela profik, takze priste uz hezky rozponame skoro kohokoli ! vysledky paradni, myslim, ze cesi mohou byt na sveho cyklozastupce patricne hrdi, no a my ? cely nasledujici tyden jsme se valely na zahradce, vychutnavaly jeji hrejive i chladive naruce a doznivajicich zazitku, ktere ozivaly pri sebemensim pohybu, patricne procitenem k nejhlubsim svazkum svalove tkane :))
více  Zavřít popis alba 
  • 19.7.2009
  • 265 zobrazení
  • 0
kristynkatynka
Letni cestovani aneb abychom to vsechno nezapomenuly:)

konecne tedy alepon par radku po vzoru zkusenych jedincu a jedinkyn, nez to vsechno zapomeneme, ze ano? a se zapominanim rozhodne trable nemame, takze uz zadne dalsi ostudne odkladani a vydejme se na cestu...hi hi, po trech ci vice tydnech co jsme tu?:))

Tedy cesta neboli kapitola prvni

...no, vlastne nic moc zvlastniho, vsechno v pohode, tentokrate trosicku jina trasicka, nez obvykle, ale rozhodne stala za to...i kdyz jsem si ji musela trosicku uminene vydupat, ale kdyz jsem se na to tak tesila, tak jsem si to zkratka nenechala vzit...njn, mami promin:)

ano, ano, jak uz napovidam, tentokrat jsem vyuzila toho, ze se sem mamina chystala taky a do radne preplneneho auta...to vite, ja kdyz balim, tak vzdycky pro vsechny pripady a co kdyby nahodou, takze jedna taska, neni nikdy jedna taska, ale mega tastice a jeste milion sto padesat tri tisic tasek k tomu, navic jsem jeste vezla na vraceni prepravni box od bernardyna, radne vydesinfikovany a vysaveny u dasi a esiii na zahradce…dekujeme;), dale sedacku na kolo, jidelni zasoby na tri stoleti, houpacku pour emile, million bot, odpadku, piti, plenky, dalsi plenky, cyklosedacku, ale to je asi ta stejna, jako sedacka na kolo, jestli uz jsem to psala, deky a ja nevim co jeste…no vlastne navrh jeste tedy mamincin kufeeerek a mamka samotna…ale klido by se tam jeste neco veslo;)

no, pote co se za nami mamina dobrodruzne dokodrcala a mi si s dasou jeste na osvezeni zadovadely u nich v bazenku, dorovnaly jsme auto az po strechu a vydaly se na nocni babskou jizdu:) trasa tedy byla vicemene jasna, trada na strazny, hned za hranicemi objizdka, takze cesta zacala slibne, nicmene aspon jsme se podivaly na sumavske vrcholky z nemecke strany a pak prijely do osvetleneho Passau asi s hodinkovym zpozdenim, nicmene o to byl rozzarenejsi a pak uz jen noc a pohodova dalnice( A3/E56 na Deggendorf a pak A92/E53 na Mnichov a dal). Jeste jsem si objela Mnichov…mmch, drncajici panelova dalnice a ukazatele na Dachau rozhodne moc na ceste nepovzbuzuji a obcas mi presel neprijemny mraz po zadech…a pak hezky sjet na A96/E54 smer Memmingen, Bregenz a predala jsem volant mamine;)

no, rozjezd byl trochu hrbolaty, ale ona si s tim poradi a tak vesele chrupat, at si pak muzu ve Suisse uzit vysokohorske zatacky:) vzbudila jsem se kousek pred rakouskem, mamina to bravurne odjela a pak jsem ji hezky nanavigovala do svycar smer na chur, pred nimz jsme se opet, po jeste chvili chrap, v rizeni vystridaly...mmch, v mistech kde uz zacinaji hory a neb jsem byla jeste chvili rozespala a vsude cernocerna noc, najednou naproti nam na nebi svetylka…takovy barevny oranzovy, zluty, modry, cerveny, vselijaky hrozne moc a ja jen…to je dobry:) nejdriv jsem si myslela, ze to jsou nejaky mimozemstansky obrazce, pak jsem si rikala, ze to asi bude nejaka megasportovni osvetlena hala sjezdovka, jako jsem videla jednou kdysi kdesi v nemecku, no a pak me mamina docela uzemnila, kdyz ledove bez jakehokoli nadseni pronesla jen…no dyt jsme v horach, ne?

takze uz jsme byly v horach, jupi, jupi…to mi nejak nedoslo! Tak jsem se plaaacla do cela, rekla no jooo!, zasmala se potutelne pod vousy a k no jooo dodala….jeee, vzdyt to jsou vesnicky :) pak jsme se hezky protahly, nadychaly cerstveho a sveziho horskeho dalnicniho vzduchu a ja se opet trosicku napjate chopila volantu, pac nas cekala paradni cesticka:) no, jen jsem sjela z dalnice a zacala stoupat do prvniho kopce, tak jsem si trochu nadala, neb pri poslednim stridani strazi jsem mela na pumpe natankovat a nejak jsem tomu neucinila, tak jsem si jen rikala, ze jsem zvedava, jak to vyjde, ale ono by to jiste nejak vyslo;) nejak tesne pote, co jsme odbocily na Flims jsme narazily jeste na jednu cerpaci stanici, doplnily provizorni zasoby paliva a vydaly se dale, vyse do hor.

Stale byla tma tmouci, takze videt nebylo nic, ale na te uzke klikate silnici byly srazy nahoru i dolu vice nez tusitelne a vysokohorske masivy budily tajuplny respekt i bez toho, aniz by se odhalily z nocniho zavoje. A stale to bylo nahoru dolu, doleva doprava, dva, tri, dva, tri, nekdy i jedna a ctyri, ale to jen zridka…myslim, ze autiko si to taky uzivalo.

No, pak mam malinkato zmatek v itinerari, neb mam takovy pocit, ze do Musteru jsme prijely jeste zasera, tzn. tesne nez se zacalo rozednivat a ze prvni pass, Oberalppass, jsme prekonavaly jen s rozednivajici se oblouhou…coz byla tedy parada, ponevadz hory uz vlastne byly videt a ten nejkrasnejsi usek cesty pred nami, se nam mel vyjevit v paprscich rozespale vychazejiciho slunicka…jenomze, jeste pred Disentis Musterem je vesnicka Sumvitg, kterazto mam pocit, ze jsem si rikala, ze zni norsky a ze si ji musim zapamatovat, pac jsme se tam zastavovaly a any tam vyrobila opravdu velmi kvalitni vyrobek, ale nejak se mi tato idée propleta jeste s dalsi zastavkou, ktera byla jiz za svetla, po prekonani vsech passu a nekdy okolo hodne pred sedmou, kdy jsme zastavily pred vonavou pekarnickou…aha, bychom se vystridaly za volantem, takze zmatek pryc…

…any se v podstate probudila po celonocni jizde az v tom vikingskem Sumvitgu, coz bylo jeste za relativni tmy tmouci a docela i ziminy…vyrobila krasnyho bobka, vysala ze me miii a vesele chrupala dal. Noc byla stale nocovata, i kdyz ne uplne tak cerna. pak nasledoval jiz zmineny Disentis Muster, Tavetsch, Oberalppass, ten jeste tedy vicemene nocni, pak sjezd do Andermatt…moc pekna vesnicko mestecka s drevenymi zdobenymi domecky, cela rozkvetla a barevne vyvlajeckovana a tise spici, no a pote tradaaa na Realp a vzhuru na Furkapass…

…rozvinula se diskuse na tema zvolene trasy, ze ktere jiz nebylo moc cesty zpet, natoz uniku, nez vzhuru nahoru dolu kupredu, tvrdosijne jsem si stala za tim, ze je to v podstate stejne, jako po dalnici, jen pomalejsi , ale mnohonasobne kratsi, na rizeni sice mene pohodlne, ale spotreba byla nizsi, nez kdyz to ficim po dalnici, a jak moc je co zatizene jinaaac, to posoudit nedovedu, takze proto poznamenavam, bych se mohla zeptati osoby prislusne odbornosti a pro priste byt o neco moudrejsi a pripadne mene tvrdosijnejsi;)

Tedy jak uz jsem zminila, Andermatt byl uz v takovem nocnim seru a cim vice jsme stoupaly, tim vice paprsku simralo nocni oblohu na upatich hor, by se probudila do noveho dne…obcas na nas ze zatacky vykoukla rohata krava, zacinkala zvoncem, my na ni zabucely a na jednicku stoupaly dal:)) jupi, jupi, byl videt snih a me se v hrudi rozleval hrejivy pocit, ze jsem se o ten krasny zazitek nenechala pripravit, protoze tohle je opravdu jedna z nejkrasnejsich cesticek!

Furkapass je nekde v 2431 m.n.m., tedy docela vysoko a okolo vas vsechny ty vysoke a silne hory jako na dlani… pak uz pekne a v pohodicce cik cak (nebo zik tzak?) doluuu, do udoli, do Valais…musim rict, ze kdyz jsme sjizdely do Gletsch a naproti mely obdobne sestupujici cestu z Grimselpass, tak jsem si vzpomnela na Troli cestu v Norsku, velikou a uchvacujici atrakci teto severske zeme…v podstate to vypadalo uplne stejne, akorat to tu bylo nejmene jednou tak dlouhe a desetkrat tak klikatejsi a nebylo to tu vubec zadnou vyjimecnou raritou. Co ale podobne zaujima, je zeleznicni trat, prekonavajici tyto horske masivy a naprosto neuveritelnym zpusobem se klikatici temer stejne, jako silnice…uprimne nevim, co pak budi vetsi respekt, jestli stoupani nahoru, ci spaaad dolu, rozhodne ale chapeau!, pac to se take jen tak nekde nevidi.

Z Gletsch se uz pak jede v podstate po rovince napric Haut Valais, kde se rozpinaji zelene pastviny a nad nimi nejdriv krasny smrkovy les v kopci a pak uz zase jen skalnaty horsky masiv hrajici vsemi odstiny sedi a pocukrovany snehovou spickou…okolo pred sednou jsme se s maminou vystridaly v rizeni, ja si jeste na chvi li zdrimla a mam dojela jeste pred dalnici…tam jsme se opet prohodily a prijezd k dominante Valais byl na mne…zase na nas vykoukly ty dva vele velbloudi hrby s Tourbillon a Valere a uz jsme to sjizdely do ulic Sionu, kde jsem mamku vysadila a padila rychle na snidani do St Germain…samozrejme ze jsme jeste s any daly protahujici se prochazecku, nez si mamka vyneslea kufr a prisla nas mlasknout, nocnik no a ted se podrzte, pac kdyz jsme davaly plinu, tak co oci nevidi, normalne se nam za cestu vyklubaly dva uplne novy zuby :) takze uz mame i obe jednicky nahooore…a ja co to porad vrze a to any zkousela prorezat rezaky:)

Nu, takze jsme v poradku dojely, cesta nam trvala rekneme standartnich deset hodin a jsem moc rada, ze jsme to zvladly tudy tudyma:) dekujeme spolucestujicim a spoluridicim, vita nas slunecne tropicke pocasi a prejeme krasny a nicim neruseny pobyt;)

Kapitola druha

Inu a jak to bylo po prijezdu? No to vite, nejdrive takovata aklimatizace po cestovani, takze pohodicka na zahradce, opalovani a nicnedelani, ktere zahrnuje spani a jedeni se vsemi viditelnymi nasledky (stav po dvou tydnech je asi +5kg a rudy rak v porovnani bledule). Nastesti upllne necinne nicnedelani moc dlouho nevydrzelo, takze po prijemne prochazce, kdy jsme se opet ocitly v privetive naruci saviese-skych hladive zelenych vinic, mezi vrcholky milovanych hor a nasledne v ulickach malebne malovanych drevenych domecku, rozzarenych nejruznejsimi barvami kvetouciho kviti, jsme zacaly planovat, co vse mame stihnout omrknout;)

Mrk prvni…Val d’Anniviers

Byt je sezona sklizne a zavarovani v plnem proudu, diky neunave hrejicimu slunicku se toho pres den na zahradce ni nad kastroooly v kuchyni mnoho vydrzet neda, tudiz veskere zahrivaci prace jako sber nejruznejsich mnam plodu od rybizu, pres maliny po vsechny ostatni bobule, a jejich nasledne zpracovavani, jsou odsunuty spise do podvecernich svezich hodin, tudiz huraaa vyse do hor, kde je o par stupinku chladneji.

A tak jsme se vydaly do stareho, dobreho Val d’Anni…no nejak cim dal tim vic neverim tomu, ze jsem tohle vse kdysi jezdivala na kole:)) V Missionu to nevypadalo o mnoho svezeji a tak pote, co jsme se rozrochnily v klasicke drevene grange, prebudovanou na ututlny horsky chalet, vydaly jsme se o par metro nadmorske vysky vyse:) proklickovaly jsme podel jedne steny horskeho udoli az k Zinalu a ousek za nim zastavily na nenarocnou prochazecku podel potucku v pastvinach smerujicich ke konci udoli. Bublajici potucek, vysoko k nebi se tycici horske vrcholky, sem tam schovane pod snehovou cepici, kvetouci vonave louky, hrajici zvony slavnych cernych, rohatych kraloven, obcas fssst svist-martmotte a hladive paprsky rozzareneho slunicka, ohromovali vsechny nase smysly.

Any sice bimbajici kravske zvonce ukolebavaly, lec kdyz jsme presly pres potucek, usoudila, ze si je uzije i za stavu bdeleho a tak to bylo same buuu a hu a sranda nejvetsi, i kdyz kravy na kocar koukaly mozna jeste o neco vyvoraneji, nez rozespala anulka na ne:) any kravickam a pipi pekne zamavala a pospichaly jsme zpet k Tzoucdana, na kaficko-kakaicko, na svacinku a bobek. Jenomze…

…posledni jmenovana zalezitost se povedla opravdu na jednicku, s tim uz anezka opravdu problemy nema, a kdyz se kolem nas sebehly kuzlata a slepice, malem jsem any ani nenandala ksandy a uz bezela I za ostatni po restauraci pobihajici haveti…ovecce udelala nyny a berany duc, kacenam papa, konickum a osliku ha no a kdyz to vsechno obesla a ja peclive nakrajela mnaminu, bych ji nakrmila, v nestrezenem okamziku mi jednou sousto z ruky vyzobla slepice, misto any…no ja jsem se teda lekla, pac se priplizila tise a nenapadne jak vinettou ze zapadu, ale any z toho mela dalsi priiima zazitek.

Nad udolim se zacla stahovat mracna a vitr se jal pofukovat mene prijemne a tak jsme se pomalu vydaly zpet do missionu, radne se tam dosvacit, pac jedna broskvicka je svacinou vice nez nedostatecnou;) po dosyceni se jala any objevovat vsechny patra a zakouti chaticky, az se priblizila hodina vecere a aspon jednu raclette jsme si nemohly nechat ujit;) any dostala obligatni vecerni kasi, po chvilce zapaseni jsme vycouvaly(no vlastne -i:()na hlavni a pak uz si to klikatily hezky dolu z kopce a domuuu.

Inu, tolik ve strucnosti nektere zazitky z protejsiho udoli a zase priste dalsii odjinud;)

Mrk dalsi a dalsi

A odkud bychom na vas mohly mrknout ted? No tak predevsim v ramci rekreace ze zahradky, kde se valime, honime, oskubavame rybiz, maliny a jine dobrotky, ze kterych se pak vyrabi moc mnam marmeladky;) zkratka pohodicka:)

Ale to by zase uplne jen takhle neslo, tudiz jsem si tfuj do dlani a jdu si hrat na montera mechanika;) hezky jsem vystrachala zpod ruzneho haraburdi stare dobre kolo, z kufru konecne vyprostila sedacku a imbusak a slo se na to. Na druhy pokus se podarilo sedacku bezpecne ukotvit. Lec stav pneumatic byl vice nez zalostny, tudiz zase supky dupky do garaze, vystrachat pumpicku a pak druhou, pac kazdy kolo ma jiny dofukovaci system, no byl to zazitek, any si to taky uzila, cerne od mazu jsme byly snad od hlavy az k pate, ale nakonec se to vse podarilo…

…byla jsem na sebe opravdu pysna, tadyty technicky rukodelne prace, to mi vzdycky vstava hrebinek na hlave, kdyz uspesne dojdu ke kyzenemu cili;) no a pak hezky trada na prvni zkusebni cyklo okruh…no tradaaa! Na kole jsem nejela ani nepamatuju, s any v zavesu nikda, takze rozjezd byl velmi velmi opatrny a malinko vravoravy, nicmene jak jsme se rozjely, uz to jelo jako po masle a byla to parada. Zvyknout si musela i any, to totiz neni jako v kocarku, ze by si mohla vykukovat, poskakovat a vyklanet jak chce. Ale je to holka sikovna, takze za chvili uz umela klopit zatacky lip, jak motorkari na markete;)

Vyfunela jsem montee de zambotte, nevim, jestli jsem se vic zalykala hanbou, jak mi to neslo nebo nedostatkem objemu plicnich alveoluuu, a hezky pomalinku sjela rovinku k centru granois…tam jsme pak sjely smer chateau de la soie…kam jinam by mely vest nase prvni cyklokroky, nez na zamek, byt je to zricenina hradu:)… a kdyz si to tak jedeme po rovince, najedno mi neco tlaci do zad…ze by any delala berany, berany duc?:o no, ku hradu to bylo uz jen par metro, tak posledni sjezd, any se mi pekne oprela do zad a kdyz jsme zastavily, co oci nevidi, any mi normalne na kole zachrapla:) asi ji taky zdolal ten vyslap! Takze hezky siesticku, mama si taky odfuni a pak budeme pokracovat ;)

Jo jinak dnes ma ma frangine narozeninky, v sobotu bude oslava, dixieme edition, jupi, jupi, to zas bude legrajda:) a mnam grillade a gateau aux framboise:P jo a any vylezl dalsi zub…dvojka v pravo nahore a ta vlevo se tam taky rysuje…vypada to, ze any bude mit nahore ctyri a dole jeden a bude to moc krasne asymetricke:)

Navrat z hradu jsme zvladly, jeden kopec jsem ted vytlacila pesky, pac byl zkratka moc raide a nechtela jsem delat nejaky salta po zadu, na to vybaveny nejsme, dokonce jsme zvladly pipi na zricenine a to bez nocniku, jen hezky do krovicka, any je proste nejvetsi sikulka, po me asi moc ne, pac me pri tom trosilinku pocurala, jeste ten uchop budu muset vychytat :) no a od ted kazdy den alespon jedna mala okruzni jizda, abychom se udrzely ve forme…trasy pravidelne stridame, podle casu a fyzicke kondice, tak nekdy je to na hrad, nekdy do granois na hriste, nekdy k migru na hriste a podle sil jen rovnou tam nebo po okruhu vinicemi a snad brzy prijde nejaky dobrodruznejsi vylet, ale to chce nejdriv radny trenink ;)

Sobotni oslava se vydarila, byla to opravdu parada, jako vzdy hrozilo zamracene pocasi, ale jako vzdy se nastesti vyjasnilo a grilovani na zahradce se mohlo rozjet v plnem proudu…jednim z nejvetsich zazitku bylo grilovani kukurice, kdy marie-christine temer hodinu tvrdila, ze jeste neni hotova a po hodine se vrchni grilovac dovedel, ze kukurice byla odpoledne uvarena, takze mort de rire, ca on se rappelera meme a la 40e edition que le mais était déj? bien cuit…enfin, jak malo staci k detske radosti ;)

Byt se oslava nijak zvlast neprehanela, rano se radne dospavalo a v ramci odpocinkoveho dne jsme sjeli s laure a devis chvilinku se povalet aux iles…jj, paradicka, zase ten krasne zeleny travnicek, tyrkysova vodicka, sumici topoly a jejich mihotajici se stiny, hory stale uchvatne ohromujici a okouzlujici, zkratka idylka :)

V pondeli jsme se rozhodly pro hromadnou damskou horskou vychazku, takze po obidku trada na sanetch. No trada, znate to nase vypravovani! kdyz jsme konecne vystoupaly k barrage du sanetch, jeste pred tour okolo lac si any vyzadala trun…no byla to vazne parada, videt ji trunit v 2050 m.n.m. any usla radny kus a vypada to, ze z ni bude spravna horalka;) no jeste aby se ji to nelibilo, krasna vodicka, prima kameny, po nichz se da pradne splhat a skakat z nich na mamu, za temi nejvetsimi balvany stale jeste zbytky snehu, vonave louky posete vsemi barvami hrajicimi kytiii, obcas i uchvacujici modr horcu, a nad tim vsim ti vysoci stari velikani…tu ostra spicka se snehovou cepici a pod ni kamenita lavinova skluzavka, tu zaoblena, svrastela pohori pripominajici kuzi tlustokozcu, ale slon ci hroch tak milion sto padesat tri tisickrat zvetseny, na obzoru do dali se rozpinajici ledovec…

J’en suis tjrs d’ autant stupefier et emerveiller…asi nikdy me neprestane tadyta krasa brat dech ;) po prochazce okolo jezera jsme vysplhaly jeste k lanovce, bychom se koukly na moleson a k horam ostatnich kantonu a pak k blaznivemu jean maurice na cokoladicku ;) any to tam vse radne prozkoumal, jelikoz je to tam jak ve sbernem muuuzeu, tak rozhodne mela co objevovat a pak pomaloucku zpatky. Po ceste jsme se jeste zastavily u source de la sarine, ta pak proudi az do canton de fribourg, kde je mj. zasobarnou pitne vody. No a pak jeste v horske syrarne, bychom nazasobily qq fromage de l’alpage…un vrai delice ;)

A tak tu ubihaji nase prvni letni dny…krasne, klidne, vonave, slunecne, radostne, hrejive…jako v pohadce :)
více  Zavřít popis alba 
  • léto 2009
  • 849 zobrazení
  • 0
vycvikpsuhrou
Co je vlastně SVĚDOMÍ??? Svědomí je emoční stav, který se dostaví, když víme, že to, co jsme udělali, pro co jsme se rozhodli je NESPRÁVNÉ nebo NEAKCEPTOVATELNÉ ... moje babička mi vždy říkala, "MUSÍŠ se postarat, protože je na tobě zvíře PLNĚ ZÁVISLÉ ... na tvém rozhodnutí závisí jeho život a jeho komfort žití ... vždy si uvědom jak by jsi se v situaci ve které je tvé zvíře cítila ty ... ANO vždy si na ta slova vzpomenu .... JAK BY BYLO MNĚ ... jsme zvyklí v dočasných péčích na různé příběhy ... fenka vyhozena těsně před porodem do mrazivých ulic Nehvizd /nakonec se narodilo 5štěňat a přežilo díky šílenému úsilí jen jedno ... možná kdyby nemusela zažít ztrátu jistoty ... možná/, pejsek nalezený s přeraženou, utrženou nohou z kyčelního kloubu, ale NEOŠETŘENÁ - pejsek "ztracen" toulající se v hlubokém lese, kulhajíc hledá cestu "domů" ..., fena s jedním okem uvázána na řetězu v remízku daleko od lidí a čekajíc tiše na smrt, protože provaz překousne ... v den nálezu fena německého ovčáka vážila 13kg ... trpasličí pudl "zapomenut" na ubytovně v bytě a jen díky všímavé správcové hladověl jen tři dny ... mezitím se živil starými plenami ponechanými v bytě společně s ním ... těch příběhů je hodně, jsou smutné, někdy se sami divíme proč byl pes opuštěn ... nyní máme v dočasné péči královského pudla - 10ti letého psa se zbavil majitel, protože zavrčel na dítě ... no...pravda bude zřejmě ta, že díky inkontinenci a zkaženým zubům /tedy zapáchající tlamce/ bylo nutné se starého psa zbavit ... chovatelka mne kontaktovala, po celou dobu jsme v kontaktu, zajímá se, uhradila vet.péči, byla na návštěvě ... proč si ho nevezme ona, ptáte se? ... protože sama má psa, který by ušlápnutého, zanedbaného, podvyživeného králováčka pronásledoval a pro nej by to byl jen další stres... vážím si zodpovědnosti chovatelky a musím říci, že málokdy se nám, dočaskářům stane, že se chovatelé o své odchovy tolik starají ... králováček jedním telefonátem "přijeďte si pro něj okamžitě" přišel o svou jistotu, o svůj domov, svou smečku, kterou 10let miloval, chránil a položil by za ní život ... nechápe, nerozumí, pomalu se začleňuje, začíná komunikovat, věřit ... a také v plné síle propuká jeho inkontnence ... okamžitě a díky prostředkům od chovatelky můžeme navštívit veterinární ordinaci Kheiron v Úvalech, kde mají naše pejsky v péči ... padá podezření na selhávání ledvin...odebíráme krev, při poslechu srdíčka je náznak špatné činnosti ... držím bílou střapatou hlavu, koukám do hlubokých hnědých očí a přemýšlím proč my lidé jsme tak necitelní ... každému svému psu slibuji, že ho nikdy neopustím a když bude čas "odejít", ten nejzašší čas budu s ním, budu hladit a konejšit bolavé tělíčko, a v náruči držet jeho hlavu do posledního výdechu ... Mám zde v dočasné péči králováčka, jeho budoucí majitelka se na něj moc těšila, chtěla si ho vzít a poskytnout mu zbytek života na venkově ve velkém domě se smečkou a zážitky okolo koní, procházek, výletů, her ... a jeho čas se pomalu naplňuje, jeho ledviny nestíhají a tak přebalujeme v noci dvakrát do suché čisté pleny, převlékáme pelíšek a povídáme si ... on svým moudrým pohledem a s aristokratickou noblesou přijímá mou péči ... není příliš kontaktní, zřejmě není zvyklý se člověka příliš dotýkat ... respektuji to a zbytečně ho nenutím ke kontaktu ... převléknu peřinku, dám voňavé povelEčení, čistou plenku a on si jde lehnout ... sednu si chvíli k pelíšku ... pomalu si sedá, přiblíží se a svou hlavu opře o má prsa ... děkuje, děkuje za péči, starost a lásku ... a já s pokorou přijímám... pokud bude chovatelka a nová majitelka souhlasit, budu ráda, když APAČ své dny dožije tady ... v dočasném domově ... uděláme vše proto, aby byl zajištěn veškerým možným komfortem ... a až nastane jeho čas, budeme s chovatelkou Danou s ním, budeme držet jeho hlavu a koukat do jeho očí, MY se ale budu koukat bez viny ze zrady z opuštění nemocného tvora ....
více  Zavřít popis alba 
  • léto 2017
  • 73 zobrazení
  • 0
pejsekzjimlina
Děkujeme za sdílení.
www.utulek-jimlin.cz
V útulku od ledna 2019.
Pepin (č. 5823 místo odchytu Bílina), asi X stafordšírský teriér, asi 5-6 let starý pes, váha při příjmu 25.5 kg, v kohoutku cca 54 cm, kastrovaný. Pepin je krásný a kamarádský psí kluk, který miluje pohyb a klacíky. Pepin na vodítku chodí velmi dobře a má rád dlouhé procházky. Pepin z povelů umí sedni a dát pac. Pepin má osvojeny základní hygienické návyky, je vhodný k chovu do bytu. Pepin si ostatní psy spíše vybírá, lépe se snáší s fenkami. Pokud zvažujete rozšířit vaši stávající smečku právě o Pepina, přijeďte ho navštívit i s vašim stávajícím psem. Psi ani feny nejsou určeni k další reprodukci (osvojitel to stvrzuje podpisem adopční smlouvy). Obecné informace k adopcím najdete v popisu alba "Aktuální nabídka pejsků". Pro více informací kontaktujte přímo útulek. Pejsek je čipovaný, očkovaný a odčervený. Vydán bude pouze do dobrých rukou.: Pro osvojení pejska si pozorně přečtěte podmínky adopce na našich webových stránkách: http://utulek-jimlin.cz/index.php?p=co-a-jak. Poplatek za adopci je 600,- Kč. Stránky útulku najdete na internetu. Všichni jsou vítáni, těšíme se na Vás. Volejte od 8 do 18:00 www.utulek-jimlin.cz Tel.: 604451258 Foto: Lucie Zahradníčková ---- Podmínkou adopce je přečíst si podmínky v albu "Aktuální nabídka pejsků". Adopcí se rozumí poskytnutí DOŽIVOTNÍHO domova pro naše svěřence. Jako samozřejmost bereme, že potencionální osvojitel je seznámen s tím, co obnáší chov psa. Při adopci jste informováni o charakteru psa, který je nám znám z pobytu psa v útulku. Útulek požaduje, aby po čase v novém domově osvojitel informoval zprávou a případně fotografiemi o stavu psa v novém domově. Pokud tak osvojitel neučiní sám o své vůli, může být k tomu vyzván zaměstnancem či dobrovolníkem, popřípadě dojde k osobní návštěvě v místě držení osvojeného zvířete.
více  Zavřít popis alba 
  • 9.2.2019
  • 241 zobrazení
  • 0
pejsekzjimlina
Děkujeme za sdílení.
www.utulek-jimlin.cz
V útulku od prosince 2018.
Mona (č. 5804 místo odchytu Bítozeves), nejspíše X německý ovčák, asi 10 let stará fena, váha při příjmu 29.5 kg, v kohoutku cca 55 cm, obroušené zuby, odebraná slezina, kastrovaná. Mona je správná aktivní babča, která hledá na stará kolena spřízněnou duši, která se jí ujme a prožije s ní krásné chvíle do konce jejího života. Mona se ale rozhodně nechystá umřít, má ráda procházky, na kterých si to vyšlapuje rázným rychlejším krokem a nezapomíná si to užívat. Mona z povelů umí sedni a umí dávat packy a ještě je prostřídat. Za mlsku by udělala cokoliv, piškoty z úst si bere velmi opatrně a je to velmi citlivá psí dušička. Mona se jeví jako velmi dobrá hlídačka, jakmile se okolo ní něco šustne, umí si štěknout jako mladice. S Monou se určitě nebudete bát venku za setmění. Mona si ostatní psy a feny spíše vybírá, dovoluje si zpravidla na vetší psy a feny. Pokud chcete dát domov naší babičce Moně a máte doma již pejska či fenku, navštivte ji společně v našem útulku. U Mony pozorujeme náznaky hygienických návyků, po jejich utvrzení může být vhodná k chovu do bytu. Psi ani feny nejsou určeni k další reprodukci (osvojitel to stvrzuje podpisem adopční smlouvy). Obecné informace k adopcím najdete v popisu alba "Aktuální nabídka pejsků". Pro více informací kontaktujte přímo útulek. Pejsek je čipovaný, očkovaný a odčervený. Vydán bude pouze do dobrých rukou.: Pro osvojení pejska si pozorně přečtěte podmínky adopce na našich webových stránkách: http://utulek-jimlin.cz/index.php?p=co-a-jak. Poplatek za adopci je 600,- Kč. Stránky útulku najdete na internetu. Všichni jsou vítáni, těšíme se na Vás. Volejte od 8 do 18:00 www.utulek-jimlin.cz Tel.: 604451258 Foto: Lucie Zahradníčková ---- Podmínkou adopce je přečíst si podmínky v albu "Aktuální nabídka pejsků". Adopcí se rozumí poskytnutí DOŽIVOTNÍHO domova pro naše svěřence. Jako samozřejmost bereme, že potencionální osvojitel je seznámen s tím, co obnáší chov psa. Při adopci jste informováni o charakteru psa, který je nám znám z pobytu psa v útulku. Útulek požaduje, aby po čase v novém domově osvojitel informoval zprávou a případně fotografiemi o stavu psa v novém domově. Pokud tak osvojitel neučiní sám o své vůli, může být k tomu vyzván zaměstnancem či dobrovolníkem, popřípadě dojde k osobní návštěvě v místě držení osvojeného zvířete.
více  Zavřít popis alba 
  • 29.12.2018
  • 158 zobrazení
  • 0
pejsekzjimlina
Děkujeme za sdílení.
www.utulek-jimlin.cz
V útulku od ledna 2019.
Míša II. (č. H109), nejspíše X stafordšírský terier, asi 2 roky starý pes, váha při příjmu 24 kg, v kohoutku cca 60 cm, neočkovaný, majitel ho již nemohl mít. Míša se jeví v útulku jako velký sypmaťák, který je v lidem přátelský, miluje procházky a hry. Na vodítku chodí velmi dobře, z povelů zvládá sedni a dát pac. Je to mladý kluk, další povely se správním vedení jistě doučí. Ostatní psy si spíše vybírá. Dle majitele má prý velmi citlivé uši, je nerad doma sám, doporučen v chovu jako jedináček a nemá rád kočičky. Dále je prý také nemotorný, ale velmi hravý, má osvojeny základní hygienické návyky – je vhodný k chovu do bytu a byl zvyklý na děti od 1 roku. Najdeme toho pravého páníčka pro krasavce Míšu? Psi ani feny nejsou určeni k další reprodukci (osvojitel to stvrzuje podpisem adopční smlouvy). Obecné informace k adopcím najdete v popisu alba "Aktuální nabídka pejsků". Pro více informací kontaktujte přímo útulek. Pejsek je čipovaný, očkovaný a odčervený. Vydán bude pouze do dobrých rukou.: Pro osvojení pejska si pozorně přečtěte podmínky adopce na našich webových stránkách: http://utulek-jimlin.cz/index.php?p=co-a-jak. Poplatek za adopci je 300,- Kč. Stránky útulku najdete na internetu. Všichni jsou vítáni, těšíme se na Vás. Volejte od 8 do 18:00 www.utulek-jimlin.cz Tel.: 604451258 Foto: Lucie Zahradníčková ---- Podmínkou adopce je přečíst si podmínky v albu "Aktuální nabídka pejsků". Adopcí se rozumí poskytnutí DOŽIVOTNÍHO domova pro naše svěřence. Jako samozřejmost bereme, že potencionální osvojitel je seznámen s tím, co obnáší chov psa. Při adopci jste informováni o charakteru psa, který je nám znám z pobytu psa v útulku. Útulek požaduje, aby po čase v novém domově osvojitel informoval zprávou a případně fotografiemi o stavu psa v novém domově. Pokud tak osvojitel neučiní sám o své vůli, může být k tomu vyzván zaměstnancem či dobrovolníkem, popřípadě dojde k osobní návštěvě v místě držení osvojeného zvířete.
více  Zavřít popis alba 
  • 9.2.2019
  • 121 zobrazení
  • 0
jonyta
  • listopad 2017 až leden 2018
  • 72 zobrazení
  • 1
hancavlc
  • 8.11.2014
  • 28 zobrazení
  • 0
kozask
  • 3.6.2014
  • 42 zobrazení
  • 0
barca2010
  • leden až říjen 2011
  • 116 zobrazení
  • 0
palimir
  • zima 2010/2011
  • 150 zobrazení
  • 0
hanys86
  • prosinec 2010 až leden 2011
  • 102 zobrazení
  • 0
evkanet
reko 2008
+ podlahy ulet
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2008 až únor 2010
  • 115 zobrazení
  • 0
reklama