Hledání

312 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

barrande
Kategorie: dokumenty
více  Zavřít popis alba 
  • 30.12.2012
  • 15 zobrazení
  • 0
ahodonska
  • 21.12.2012
  • 88 zobrazení
  • 0
reporterztylovic
Valašské muzeum v přírodě Rožnova pod Radhoštěm 15. prosince 2012 oživilo vánoční zvyky našich předků. Dřevěné městečko zaplnily stánky s ručně vyrobeným vánočním zbožím. Vzduchem se linula vůně svařáků, horkých klobásek a guláše. Mezi návštěvníky pobíhaly mýtické postavy, Luci, čertů a Laufrů zvěstující příchod Mikuláše. Slavnostní náladu podpořil bohatý program folklorních souborů a pěveckých sborů. Za okny chalup Valašské dědiny si lidé mohli vyzkoušet domácí pečivo, pouštění lodiček ze skořápek vlašských ořechů nebo lití olova a odhadnout co je čeká příští rok.
více  Zavřít popis alba 
  • 15.12.2012
  • 68 zobrazení
  • 0
dolany
Podívejte se na několik obrázků z vánočních trhu v Českých Budějovicích a srovnejte si jejich náplň s trhem ve Vimperku. To,co se tam návštěvníkům nabízí,je opravdu vánoční zboží! Cukrovou vatu,blikačky a jiné pitomosti tam nenajdete! Vyhrávají spousty druhů punče,ořechy,pečené kaštany,vánoční ozdoby a spousty uzeného masa,klobás,svařáku a piva. Z textilu pouze čepice,rukavice,šály a zimní ponožky.
více  Zavřít popis alba 
  • 12.12.2012
  • 200 zobrazení
  • 0
mojikrecci
  • 8.12.2012
  • 6 zobrazení
  • 0
beaute
více  Zavřít popis alba 
  • 7.12.2012
  • 117 zobrazení
  • 0
marijakes
Před pár dny opět napadl sníh a ve středu se objevilo i sluníčko. Myslela jsem na svůj hořec na zahrádce. Našla jsem ho koncem listopadu, když jsem hrabala listí a čistila skalku. Normálně by měl vykvést až zjara. To musí být hezké, jak trčí květ ze sněhu. Jedu se tam podívat hned ráno ještě pomalu za tmy. Cestou fotím nějaké ty zasněžené větve a krajinu. Na zahradu přicházím již za sluníčka. Skalka pod chatou, obrácená k jihu, je pěkně ozářená mírně ze strany. A hele, hořec tu není. Je pod sněhem? Rukou jen tak trochu hrábnu do sněhu a hele je tady. Nafotila jsem hořce ze všech stran a autobus mi jede až za hodinu a půl. Klep, klep, ozývá se zahradou. A hele strakapoud, který nám sklidil celou úrodu ořechů, klepe do meruňky. Jsem na něho naštvaná, že všechny ořechy ,až asi na 30 kusů, vykloval ještě i přes zelenou slupku. To se nikdy nestalo. Obávám se, že se sem nastěhoval a nikam jinam už nepůjde. Ale koukám zalétl i na sousední jabloň. Musíme něco vymyslet, aby k nám nelétal tak často. No nic, vyfotím si ještě sýkorku, povedla se nic moc, a jdu lesem na autobus. Všude je vidět stopy zajíců a srnek. Srnky tam jsou, ony o mně určitě ví, ale jsou dobře ukryté, neukázaly se. Ale už musím pospíchat. No ještě tady si vyfotím výhled do krajiny, však je to kousek k asfaltové cestě, to stihnu. No jo kousek, ale pěkně z prudkého kopce, cestička plná kamení, kořenů i navátého listí a to vše zasypané sněhem. A pak pospíchejte. Ještě že chodím s trekovými holemi. Ty mi při tom sestupu dodávají jistoptu a tak to zvládám celkem v pohodě a hlavně na čas. Jsem na zastávce a už se docela těším domů.
více  Zavřít popis alba 
79 komentářů
  • 5.12.2012
  • 134 zobrazení
  • 1
divacka
Trocha hrátek po vylouskání ořechů na rohlíčky (v receptu mám sice pistáciové, ale naše budou vlašské) - zacháněné nerozlámané skořápky jsem vydrhla kartáčem, nalila do nich vosk a zapíchla mini svíčky.
více  Zavřít popis alba 
23 komentářů
  • 5.12.2012
  • 75 zobrazení
  • 0
lenuska9
Vánoční výstava Ing. Petra Herynka v Botanické zahradě v Praze Na Slupi - letos pod názvem Staropražské Vánoce - dýchá krásnou vánoční atmosférou, vůní stromků, cukroví a perníčků. Najdeme zde jak tradiční cukroví a ozdoby na stromeček, perníky s původními obrázky, tak i nové nápady pro tvorbu ozdobiček a dekorací z přírodnin - ořechů a oříšků, šišek, slaměnek, dále z papíru, korálků, látky a dalších materiálů. Svátečně působí barevné i přírodní betlémy, přečteme si mnoho - možná už zapomenutého - o tradičních zvycích, pověrách, čárách a kouzlech. Najdeme zde i množství předmětů denní potřeby našich předků, které už mají za sebou svůj dlouhý příběh... Děti určitě zaujmou i živé "exponáty" - opravdické hrdličky a navíc živé myšky - strakaté i bílé, které bydlí v domečku a vykukují okýnky, někdy se jim podaří vylézt i na komín... Koneckonců - kdo z vás ví, že bílé myšky přinášejí štěstí?
Pokud někoho přepadne zimní deprese, může se vydat až do 2. ledna 2013 na veselou, slavnostní, voňavou a prozářenou výstavu, která jistě každému přivodí dobrou náladu.
více  Zavřít popis alba 
  • 1.12.2012
  • 450 zobrazení
  • 1
bele
ALB 187 - Vedlejší příjezdovou cestou z Pavlova do Mikulova se projíždí malebnou vesničkou Klentnice. Nejen projíždí, ale je zde i velký důvod k zastavení případně pobytu. Ten důvod není jen barokně-klasicistní kostel sv. Jiří z let 1783-1785 nebo zřícenina Sirotčího hrádku známá také jako Růžový hrad. Krátce o něm:

Sirotčí hrádek měl podobný osud jako nedaleká zřícenina hradu Děvičky. Vznikl ve 13. století. Někdy ve století 14. přešel do majetku Lichtenštejnů, kteří jej v 16. století prodali šlechtickému rodu Dietrichsteinů. Avšak oproti Děvičkám chátral Sirotčí hrádek už od konce 16. století. Dodnes se zachovala jen osmimetrová hradní věž s okenním otvorem, torzo třípatrového paláce se 3 okenními otvory a menší pozůstatky hradních zdí. I k této zřícenině se váže zajímavá pověst o šíleném Orphanovi, který tu po nocích jezdí na koni.

My jsme ale nocí jeli jinam.
GPS:48*50´37.79“N – 16*38´39.77“E
….ANO….Právě kostel sv.Jiří byl cílem naší krátké zastávky. Vlastně stará fara vedle … a vlastně celý areál původního farního zázemí skvostně upraveného dle architektonického návrhu.
Např. nově postavený dřevěný penzion je postaven na místě původních chlívků a právě jejich hospodářská funkce byla inspirací. Podélné stavení se sedlovou střechou je abstraktně stylizovanou stodolou s tvarem typickým až archetypálním pro tuto oblast.
V inventuře z roku 1825 bylo na dvoře 5 ořechů, dnes je tu tuším už jen jeden, ale stín, který vrhá na vertikální modřínové latě fasády vytváří poetické pozadí pro posezení v plném létě.

Rozhlížíme se po dvorku s krásnými teplomety ve tvaru váz, vnímáme krásný venkovní kovový nábytek a z malého obchůdku nás vábí vůně bylinek, zejména levandule. Milá paní se nám okamžitě plně věnuje, představuje venkovní terasu se sochou sv.Jiří, vinný sklípek s krásnou a vkusnou výzdobou a na řadě je i ukázka jednoho pokoje pro hosty.
Je zde celodřevěný interiér kombinace dub a smrk a do místností vedou moderní světlovody… vybavení je moderní s několika starožitnými solitérami, vkusně harmonizující. I názvy pokojíčků jsou velice romantické – Farní pokoj, Mandlový, Meruňkovy, Levandulový

To, co nás sem ale přivádí jsou výborné reference na rodinnou kavárnu Café FARA.. Zaujala a vyprovokovala nás slova dřívějších návštěvníků z netu:
„Snad mi to Klentničtí prominou. Klentnice u Mikulova je nádherná dědina, ale pořád je to prdel světa. Na to, aby si někdo v tak úžasné řiti otevřel kafírnu, musel mít hodně velké sebevědomí.”
… načež následovala smršť výborných referencí
Trocha despektu z tak famózních doporučení i zvědavost nás vedlo potřebou vše prověřit na místě. Otazníky se během krátkého okamžiku proměnily v odpověď. Úžas a příjemný zážitek.u teplých kachlových kamen pana faráře spolu s výbornou kávou vyvolal pocit něčeho dávno zapomenutého a krásného. Možná vzpomínku na dětství, ale určitě plně bytostného člověčenství.
Je to pro mne osobní zadání vrátit se a strávit tu v brzké době několik nerušených dnů. Sebevědomí místních je na místě :-)
více  Zavřít popis alba 
179 komentářů
  • 29.11.2012
  • 321 zobrazení
  • 0
jinnx
V této fotogalerii prezentuji druhy adventních věnců, které byly k prodeji loňský rok. Některé byly zhotoveny přímo na zakázku (laděné do barvy).
Mimo to nabízíme věnce zdobené lesklými kovovými koulemi (dle barev) a závěsné věnce na dveře, pouze s mašlemi, bez svíček.
Věnce jsou většího průměru, požádání i menšího průměru. Cena za velký je 330 a za malý 300 Kč.
Cena za závěsné věnce bez svíček 280 kč.

Letos i s nabídkou klasického staročeského věnce s bílými, nebo červenými svíčkami (na požádání jin),zdobený susenými jablky, limetkami, pomeranči a grepy s variací přírodnin a ořechů a na přání s malými zdobenými staročeskými perníčky (možno sníst:)
Věnce jsou ve finální úpravě chráněny floristickým sprejem pro delší výdrž a vzhled. Jsou rojasněny třpykovým pudrem. (možno bez).
Všechny svíčky jsou na bodlech, pro větší bezpečnost.

Objednávat můžete na mail: Kaca.rack@gmail.com.
Přijímáme i objednávky na věnce na přání, nebráníme se ani neobvyklým variacím.

Vyzvednutí možno Praha 5, nebo Čelákovice - případně po domluvě.
Budu se těšit na vaše objednávky.
více  Zavřít popis alba 
  • 25.11.2012
  • 90 zobrazení
  • 0
vejsky
  • 20.11.2012
  • 48 zobrazení
  • 0
pbatkova
Náš nový byt v Brně v Ořechově :)
více  Zavřít popis alba 
  • 18.11.2012
  • 52 zobrazení
  • 0
maxx9
  • 18.11.2012
  • 147 zobrazení
  • 0
vejsky
  • 18.11.2012
  • 29 zobrazení
  • 0
meshuga
Podzimních 10°C, ale kratase to ještě snesly :-)
Polešovice - Ořechov - Vážany
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 14.11.2012
  • 110 zobrazení
  • 0
radejovfotky
Obec Radějov s radějovskou chasou pořádala v sobotu 10. listopadu 2012 Martinské hody. V letošním roce byl stárkem Dušan Helísek a stárkou Lenka Žurmanová, oba dva se krojových hodů již několikrát zúčastnili a tak mohli zúročit svoje zkušenosti. V pátek večer chasa postavila před Obecním úřadem májo. A v sobotu ráno v 9 hodin požádal stárek starostu Mgr. Martina Hájka o udělení hodového práva pořádat hody. K tomuto aktu zahrála mládežnická cimbálová muzika Včelínek z Radějova. Pak se krojovaná chasa a děti odebraly za doprovodu dechové hudby Švitorka na mši svatou do kostela Svatých Cyrila a Metoděje. Po ukončení se chasa s hudbou vydala na zvaní po dědině. Hodový den byl zakončen zábavou ve sportovně společenském centru. V letošním roce se sešlo něco přes 80 krojovaných (pokud počítáme i děti), což je na obec, která čítá něco málo přes 800 obyvatel velice slušný počet. Před několika lety to vypadalo, že krojované hody v Radějově zaniknou a zůstane jen Cyrilometodějská pouť, která je pořádaná každoročně 5. července. Na záchraně Martinských hodů se podílel i současný starosta Mgr. Martin Hájek se svojí rodinou, která již několik let obohacuje hody svoji 100% krojovou účastí.
A jaká je vlastně historie Martinských hodů v Radějově. Z vyprávění pamětníků (mé mamky Marie Vítkové nar. 1926, paní Pavlíny Martinkové nar. 1929, paní Marie Kotkové nar. 1931, paní Marie Hrachovské nar. 1934) jsem se dozvěděla, že Radějovjané než postavili svůj kostel (v roce 1912) chodili pěšky do Strážnice do kostela Svatého Martina. Sloužila se tam hodová mše svatá. Na tento den hospodyně vykrmily husu. Marie Vítková uvádí: „Mamička vykrmila velikú husu, usmažila koblihy, napékla koláče syrné (tvarohové), trnkové (švestkové), s makem, takové překládané s ořechama. Upékla husu, s drobů navařila polévku, my jako děcka jsme dostaly husí játra.“
V předvečer hodů chasa postavila májo. Marie Kotková uvádí: „ Slavná mše byla v nedělu, všichni šli v kroji mladí i ženatí. Po mši stárek se stárků pověsili věnec na hospodu.“ Chasa potom chodila za doprovodu radějovské dechové hudby po dědině, zpívala, tancovala a zvala na muziku. Pavlína Martinková si vzpomíná, že hodová zábava byla v neděli odpoledne, v neděli večer a v pondělí večer.
Marie Vítková dále uvádí: „Stárek to celé řídil, organizoval zábavu, zodpovídal za všecko, aby byl pořádek. Muziku platili z toho, co si vyhráli po dědině. Dávalo sa jim pět korun, někdo aj deset korun. Pohostili jsme jich koláčkama, štamprlů. Stárek míval za klobúkem veliký dlúhý rozmarýn s pantličkama, mládci také a ostatní mládenci měli krátké rozmarýny. Stárka a druhé děvčice rozmarýn za kordulama. Stárek měl také dřevěnú palicu asi tak 1,5m dlúhú, která byla na konci rozšířená. Měl ju nazdobenú rozmarýnem a pantličkama. Stárek si mosel palicu hlédat, byla by to ostuda, kdyby ju někdo sebral. Jinak ju musel vyplatit. Mamička říkala, že musel dat zlatku. Děvčice na hody nosily sametové kacabaje, předničky (čipky kolem krku, vyšitý bílý pás drobných bílých kytiček kolem středních okrajů), kordulu bledě modrú, červenú, zelenú, která byla obšitá v horní části široků pantlú (nejčastěji červenú). Sukňu měly vlněnú tibetku (červený podklad s květama), pruhokvětku, somatovú červenů, harasku (červená s protkanýma žlutýma podélnýma pruhama). Zástěry byly modré nebo černé bohatě vyšívané. Dříve černé s bílú jednoduchú výšivkú. Na hlavu si děvčice uvázaly turecké šátky nebo bílé šlingrované (vyšívané) pod krk. Na nohách navrapené čižmy prošité u kotníka červeným, vysoké něco pod kolena. Mládenci na hody nosili černé nohavice, lajbl, pod lajbl bílú uzkú košelu, modrú, červenú nebo aj zelenú kordulu, vysoké kožené boty a na hlavě klobúk.“
více  Zavřít popis alba 
  • 10.11.2012
  • 367 zobrazení
  • 0
radejovfotky
Obec Radějov s radějovskou chasou pořádala v sobotu 10. listopadu 2012 Martinské hody. V letošním roce byl stárkem Dušan Helísek a stárkou Lenka Žurmanová, oba dva se krojových hodů již několikrát zúčastnili a tak mohli zúročit svoje zkušenosti. V pátek večer chasa postavila před Obecním úřadem májo. A v sobotu ráno v 9 hodin požádal stárek starostu Mgr. Martina Hájka o udělení hodového práva pořádat hody. K tomuto aktu zahrála mládežnická cimbálová muzika Včelínek z Radějova. Pak se krojovaná chasa a děti odebraly za doprovodu dechové hudby Švitorka na mši svatou do kostela Svatých Cyrila a Metoděje. Po ukončení se chasa s hudbou vydala na zvaní po dědině. Hodový den byl zakončen zábavou ve sportovně společenském centru. V letošním roce se sešlo něco přes 80 krojovaných (pokud počítáme i děti), což je na obec, která čítá něco málo přes 800 obyvatel velice slušný počet. Před několika lety to vypadalo, že krojované hody v Radějově zaniknou a zůstane jen Cyrilometodějská pouť, která je pořádaná každoročně 5. července. Na záchraně Martinských hodů se podílel i současný starosta Mgr. Martin Hájek se svojí rodinou, která již několik let obohacuje hody svoji 100% krojovou účastí.
A jaká je vlastně historie Martinských hodů v Radějově. Z vyprávění pamětníků (mé mamky Marie Vítkové nar. 1926, paní Pavlíny Martinkové nar. 1929, paní Marie Kotkové nar. 1931, paní Marie Hrachovské nar. 1934) jsem se dozvěděla, že Radějovjané než postavili svůj kostel (v roce 1912) chodili pěšky do Strážnice do kostela Svatého Martina. Sloužila se tam hodová mše svatá. Na tento den hospodyně vykrmily husu. Marie Vítková uvádí: „Mamička vykrmila velikú husu, usmažila koblihy, napékla koláče syrné (tvarohové), trnkové (švestkové), s makem, takové překládané s ořechama. Upékla husu, s drobů navařila polévku, my jako děcka jsme dostaly husí játra.“
V předvečer hodů chasa postavila májo. Marie Kotková uvádí: „ Slavná mše byla v nedělu, všichni šli v kroji mladí i ženatí. Po mši stárek se stárků pověsili věnec na hospodu.“ Chasa potom chodila za doprovodu radějovské dechové hudby po dědině, zpívala, tancovala a zvala na muziku. Pavlína Martinková si vzpomíná, že hodová zábava byla v neděli odpoledne, v neděli večer a v pondělí večer.
Marie Vítková dále uvádí: „Stárek to celé řídil, organizoval zábavu, zodpovídal za všecko, aby byl pořádek. Muziku platili z toho, co si vyhráli po dědině. Dávalo sa jim pět korun, někdo aj deset korun. Pohostili jsme jich koláčkama, štamprlů. Stárek míval za klobúkem veliký dlúhý rozmarýn s pantličkama, mládci také a ostatní mládenci měli krátké rozmarýny. Stárka a druhé děvčice rozmarýn za kordulama. Stárek měl také dřevěnú palicu asi tak 1,5m dlúhú, která byla na konci rozšířená. Měl ju nazdobenú rozmarýnem a pantličkama. Stárek si mosel palicu hlédat, byla by to ostuda, kdyby ju někdo sebral. Jinak ju musel vyplatit. Mamička říkala, že musel dat zlatku. Děvčice na hody nosily sametové kacabaje, předničky (čipky kolem krku, vyšitý bílý pás drobných bílých kytiček kolem středních okrajů), kordulu bledě modrú, červenú, zelenú, která byla obšitá v horní části široků pantlú (nejčastěji červenú). Sukňu měly vlněnú tibetku (červený podklad s květama), pruhokvětku, somatovú červenů, harasku (červená s protkanýma žlutýma podélnýma pruhama). Zástěry byly modré nebo černé bohatě vyšívané. Dříve černé s bílú jednoduchú výšivkú. Na hlavu si děvčice uvázaly turecké šátky nebo bílé šlingrované (vyšívané) pod krk. Na nohách navrapené čižmy prošité u kotníka červeným, vysoké něco pod kolena. Mládenci na hody nosili černé nohavice, lajbl, pod lajbl bílú uzkú košelu, modrú, červenú nebo aj zelenú kordulu, vysoké kožené boty a na hlavě klobúk.“
více  Zavřít popis alba 
  • 10.11.2012
  • 534 zobrazení
  • 0
radejovfotky
Obec Radějov s radějovskou chasou pořádala v sobotu 10. listopadu 2012 Martinské hody. V letošním roce byl stárkem Dušan Helísek a stárkou Lenka Žurmanová, oba dva se krojových hodů již několikrát zúčastnili a tak mohli zúročit svoje zkušenosti. V pátek večer chasa postavila před Obecním úřadem májo. A v sobotu ráno v 9 hodin požádal stárek starostu Mgr. Martina Hájka o udělení hodového práva pořádat hody. K tomuto aktu zahrála mládežnická cimbálová muzika Včelínek z Radějova. Pak se krojovaná chasa a děti odebraly za doprovodu dechové hudby Švitorka na mši svatou do kostela Svatých Cyrila a Metoděje. Po ukončení se chasa s hudbou vydala na zvaní po dědině. Hodový den byl zakončen zábavou ve sportovně společenském centru. V letošním roce se sešlo něco přes 80 krojovaných (pokud počítáme i děti), což je na obec, která čítá něco málo přes 800 obyvatel velice slušný počet. Před několika lety to vypadalo, že krojované hody v Radějově zaniknou a zůstane jen Cyrilometodějská pouť, která je pořádaná každoročně 5. července. Na záchraně Martinských hodů se podílel i současný starosta Mgr. Martin Hájek se svojí rodinou, která již několik let obohacuje hody svoji 100% krojovou účastí.
A jaká je vlastně historie Martinských hodů v Radějově. Z vyprávění pamětníků (mé mamky Marie Vítkové nar. 1926, paní Pavlíny Martinkové nar. 1929, paní Marie Kotkové nar. 1931, paní Marie Hrachovské nar. 1934) jsem se dozvěděla, že Radějovjané než postavili svůj kostel (v roce 1912) chodili pěšky do Strážnice do kostela Svatého Martina. Sloužila se tam hodová mše svatá. Na tento den hospodyně vykrmily husu. Marie Vítková uvádí: „Mamička vykrmila velikú husu, usmažila koblihy, napékla koláče syrné (tvarohové), trnkové (švestkové), s makem, takové překládané s ořechama. Upékla husu, s drobů navařila polévku, my jako děcka jsme dostaly husí játra.“
V předvečer hodů chasa postavila májo. Marie Kotková uvádí: „ Slavná mše byla v nedělu, všichni šli v kroji mladí i ženatí. Po mši stárek se stárků pověsili věnec na hospodu.“ Chasa potom chodila za doprovodu radějovské dechové hudby po dědině, zpívala, tancovala a zvala na muziku. Pavlína Martinková si vzpomíná, že hodová zábava byla v neděli odpoledne, v neděli večer a v pondělí večer.
Marie Vítková dále uvádí: „Stárek to celé řídil, organizoval zábavu, zodpovídal za všecko, aby byl pořádek. Muziku platili z toho, co si vyhráli po dědině. Dávalo sa jim pět korun, někdo aj deset korun. Pohostili jsme jich koláčkama, štamprlů. Stárek míval za klobúkem veliký dlúhý rozmarýn s pantličkama, mládci také a ostatní mládenci měli krátké rozmarýny. Stárka a druhé děvčice rozmarýn za kordulama. Stárek měl také dřevěnú palicu asi tak 1,5m dlúhú, která byla na konci rozšířená. Měl ju nazdobenú rozmarýnem a pantličkama. Stárek si mosel palicu hlédat, byla by to ostuda, kdyby ju někdo sebral. Jinak ju musel vyplatit. Mamička říkala, že musel dat zlatku. Děvčice na hody nosily sametové kacabaje, předničky (čipky kolem krku, vyšitý bílý pás drobných bílých kytiček kolem středních okrajů), kordulu bledě modrú, červenú, zelenú, která byla obšitá v horní části široků pantlú (nejčastěji červenú). Sukňu měly vlněnú tibetku (červený podklad s květama), pruhokvětku, somatovú červenů, harasku (červená s protkanýma žlutýma podélnýma pruhama). Zástěry byly modré nebo černé bohatě vyšívané. Dříve černé s bílú jednoduchú výšivkú. Na hlavu si děvčice uvázaly turecké šátky nebo bílé šlingrované (vyšívané) pod krk. Na nohách navrapené čižmy prošité u kotníka červeným, vysoké něco pod kolena. Mládenci na hody nosili černé nohavice, lajbl, pod lajbl bílú uzkú košelu, modrú, červenú nebo aj zelenú kordulu, vysoké kožené boty a na hlavě klobúk.“
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 10.11.2012
  • 684 zobrazení
  • 0
korinekj1
1 komentář
  • 6.11.2012
  • 20 zobrazení
  • 0
mastiff
THREE TREES,
www.mastiff.cz.
Terezka a její parta. Haidi, Albert, Dok, Fantom, Iceberg, Ivy, Sophie, Fren a Chelsea.
více  Zavřít popis alba 
  • listopad 2012
  • 725 zobrazení
  • 0
vejsky
  • 30.10.2012
  • 27 zobrazení
  • 0
reklama