Hledání

147 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

tifradou
  • srpen 2017 až únor 2019
  • 2 628 zobrazení
  • 1
anibeni
Tak jsme se zas po roce sešli všichni na Filipce o podzimních prázdninách.. Letos naší dvojčecí partu nově doplnila další rodina, takže nás bylo celkem pět rodin s dvojčaty (4x kluci + 1x páreček) a celkem jsme tak vytvořili celkem slušnou bandu... bylo nás 12 dospělých a 17 dětí...
více  Zavřít popis alba 
  • říjen 2013
  • 1 814 zobrazení
  • 1
poupee
kdo nemá rád fotky párečků tak ať se ani nekouká...
Kategorie: lidézábava
více  Zavřít popis alba 
  • 15.2.2008
  • 1 463 zobrazení
  • 0
upirek
I spent Sunday with my finnish family and it was great! :)

neděli jsem strávila se svojí "finnish family". Tedy s Tuulou a Pekkou - pár mezi 40/45 (nevím přesně, prostě jako moji rodiče ;) ) a jejich dvěma psy - karelian and siberian lajka (obě moc krásné). Tuula mě vyzvedla v deset doma, jeli jsme k nim domů, vyzvedli Pekku, psi a jídlo, nasedli do druhého auta a jeli na výlet. Výlet byl k jezeru - 20min autem a pak hodinku pěšky skrz rašelinu a jiné bažinky. U jezera byl oběd - sendviče a opečené párečky. Po obědě kafe a hurá zpátky k autu. Po návratu jsem lehce asistovala Tuule v kuchyni - levná pracovní síla na dělání salátu ;) zatímco ona připravovala lasagne a jablečný koláč. Následně byla sauna a po sauně večeře. Poté jsme u kávy rozprávěli o všem možném. No, a to už byl pomalu čas odvézt mě domů... Krásný den, už se těším na další :)
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • 1 092 zobrazení
  • 0
bobeksim
Cyklovýlet v neděli: .... jsme vlastně toto: http://cestovani.idnes.cz/jizerske-hory-jizerky-a-smrk-na-kole-d7u-/tipy-na-vylet.aspx?c=A130730_114204_tipy-na-vylet_tom
jediná změna byla ve výšlapu na Smrk, kdy jsme si to lehounce prodloužil (trojúhelníčkem vlevo od trasy), ale zase se to dalo skoro celé jet. Na Smrku pod rozhlednou byl páreček za 25,- a pak až na Jizerce na Staré poštěpozdní oběd (+sušenky, jablíčko,pití z domova i z pramenů,...). Vyjeli jsme v 09:30 a zpět u aut jsme byli v 16:15 -
takže suma km jest 37 km z toho pěšky asi 2,5 km a to převýšení 890 m. Náročné ale kráááásnéééé - děkujeme.
více  Zavřít popis alba 
  • 11.8.2013
  • 986 zobrazení
  • 0
mamy
Den byl jako malovaný a my se konečně sešli ve větším počtu - nejdřív u Mlsné žirafy a pak v parku Gutovka. Děti se patřičně odmočily, matky podiskutovaly, nějaké to kafíčko a páreček taky byl, no prostě paráda! Fotek je trochu moc, třídila jsem jak blázen, ale víc to prostě nešlo...
více  Zavřít popis alba 
  • léto 2010
  • 902 zobrazení
  • 0
jankov
Dnešní ráno začalo poněkud neobvykle..přestože je všední den, nebyla rozcvička. Zato jsme se hned po hygieně rozdělili do barev a na snídani ( teplé párečky s křupavými rohlíčky :-) )už šli v barevných tričkách po jednotlivých odstínech. Hvězdicový pochod je ten důvod proč dnes je tolik jiného. Co to obnáší? ráno vyjít po skupinách dle mapy v časových intervalech
Projít trasu se stanovišti a vrátit se na oběd zpět. Odpoledne totéž, ale jiným směrem..a vrátit se na večeři včas. Velikou roli zde hraje spolupráce ve skupině a pozornost i těch nejmenších, protože oči je třeba mít na stopkách celou dobu.Zatím přinášíme obrazový záznam pouze ze stanoviště nedaleko tábora, neboť se průběžně do tábora dostaneme, ostatní stanoviště zůstávají celý den na svém místě daleko od tábora a některé skupiny se často vydají ještě dál, než výřez mapy značí... Ještě že s námi mají paní kuchařky takovou trpělivost.. do jídelny se jim dnes trousíme s velkými pauzami a přesto nám s úsměvem vydávají ovocné knedle s tvarohovým přelivem... mňam :-)
DALŠÍ FOTA AŽ VEČER... JESTLI SE SKUPINY VRÁTÍ :-) ***TIPUJTE RODIČOVÉ, KTERÁ BARVA BUDE MÍT NEJLEPŠÍ VÝSLEDEK? ( čas zdolání trasy v limitu + nejlepší součet bodových hodnocení na stanovištích)***
více  Zavřít popis alba 
12 komentářů
  • 22.8.2015
  • 801 zobrazení
  • 2
furatbiker
Rano budicek na pul sedmou, oblekame se a před ctvrt na osm vyrazime směr hranice s Rakouskem. Tankujeme na stejne benzince ONO jako ja před rokem při moji nejvetsi jizde (5000km přes Alpy do Francie a zpet), o kus dal kupujeme dalnicni znamky za 120Kc a hura na kvalitni asfalt rakouskych silnic. Počasí je paradni takze jedeme původně vybranou trasou tj. po dalnici na Linz a dal směr Salzburg, na exitu 216 sjizdime a jedeme do Gmundenu (krasne mestecko!) okolo Ebensee, uzivame si cestu je to parada! Okolo poledniho zastavujeme u Hallstattersee a davame si vyborny parecky a nealko pivo. Fotime, osvezujeme se cistou vodou z jezera, vsechno je skvely. Potkavame postarsi chlapky z ústeckýma znackama v drahych autech, zdravi nas, vypadaji v pohode. Jedeme dal na Abtenau, cestou nejprve spravne odbočím ale Nina me znejisti hlaskou, ze spravny směr je Salzburg, chudak je tak unesena ze všech tech kyticek okolo, ze ani nevi kde je ?. Otacime a najizdime na spravnou silnici 166, co je první z moto orgasmu, směr dalnice A10 kterou podjedeme na 99 a jedeme vedle ni pokracujeme po paradni silnici směr Bischofshofen, pak po nejhezčí silnici tohoto dne směr Saalfelden. Cil trasy pro nocleh pro další 3 noci , mestecko Vienhofen (na doporuceni z jednoho cestopisu na motorkari.cz) nachazime snadno, penzion familie Embacher také. Zaparkujeme stroje a jdeme zjistit, zda-li dohoda po emailu plati. Pani Embacher nas vita, ukazuju ji vytištěny email, chapave kyve hlavou je to OK. Trochu ji vrta hlavou jak to, ze neumime nemecky ani slovo když email byl hoch dojč ? (Nechal jsem si to prelozit od mamy, umi nemecky lip nez cesky ?) Pokoj ovšem není pripraven, tak se domlouvame, ze ho zatím vyklidi a uklidi a jedeme s projet k Zell am See. U jezera davame rizek z domova, jedeme do Billy nakoupit nejaky pivaky. Nina zatím ceka venku, avsak netusi, ze i na ni ceka vosa. Bodne ji do krku, ale nastesti bez nasledku. Narveme pivaky (Mrak Plzen za 0,79€/ks!, ja Ottakringer – Plzen si muzu dat doma, ze ano) do brasen a jedeme zpatky do penzionu. Pokoj uz je ready, v pul sedme jsme uz po sprse. Mrak provadi udrzbu stroje, my co mame Hondu nemusime nic resit a v klidu se pripravujeme na druhy den. Bohuzel obloha nevesti nic dobreho…
Najeto 370,8km
více  Zavřít popis alba 
  • léto 2010
  • 702 zobrazení
  • 0
d-hfoto
Pár fotek z párečkové párty a zkouška nového loga... D-Hfoto
více  Zavřít popis alba 
  • 24.2.2008
  • 662 zobrazení
  • 0
chita
16. listopadu 1989 se párečku Hrdinů narodila malá Terezka. Terezka rostla a v roce 1996 šla do 1. třídy ZŠ Chlupova. Zde se poprvé potkala s o půl roku mladší Lucinkou, se kterou se denně vídaly v 1.B. Během pěti let se Terezka začala vybarvovat. Zatímco Lucinka byla tichá a nevýrazná, Terezka byla velmi upovídaná, milá, společenská, velice oblíbená chlapci a z toho důvodu ne tolik oblíbená děvčaty. Lucinka se řadila mezi ně - závist. Neřekly si pomalu více než Ahoj. V roce 2001 se každá vydala jinou cestou, na jinou školu a zde se paradoxně začalo veliké kamarádství, které se datuje dodnes a které bude trvat navěky, protože Terezka je to nejlepší a nejupřímnější, co Lucinku potkalo... Miluju Tě, zlato! Všechno nejlepší k osmnáctinám :*
více  Zavřít popis alba 
  • 9.12.2007
  • 671 zobrazení
  • 0
fatalwiki
Nenáročný výlet dvou českých párečků jedním autem do Černé Hory. Nejprve pošmajdání po horách, potom nevyhnutelné moře. VW Passat jménem Šabri ujel cca 3100 km. Navštívili jsme úžasné pohoří Prokletije, které tvoří hranici Černé Hory s Albánií a Kosovem, dále NP Durmitor (zde vybírají 3 EUR/osoba za vstup na den) a NP Lovčen, což je jejich národní hrdostí - v tomto pohoří hned u mořského zálivu vznikla tato země a zde bylo vždy jejich poslední útočiště, ať je napadal kdokoliv (jako že je někdo napadal v podstatě stále). Zde je také vesnice Njeguši, kde údajně dělají nejlepší prosciutto (Njeguška pršuta). Je fakt super, není to jen sušené maso jako v Itálii, je tak napůl uzené a napůl sušené, no žrádlo.
Moře čisté, teplé, pláže větinou oblázkové, v letovisku Herceg Novi dokonce betonové. Nejvíc se nám líbila pláž, kde skály zasahují vyloženě do moře - někde pozvolně, někde ční, takže si užijí i skokani jako je Filip. Po skále si člověk vylézá z vody jak po schůdcích. Pro turismus jsou připraveni - krásné kempy zarostlé většinou olivovníky a hromada možností hotelů, chatek, apartmánů, ubytování v rodinách. Ceny příznivé - vyzkoušeli jsme jeden apartmán ve městě Igalo (těsně u Herceg Novi) za 11 EUR/osobu na jednu noc (bez jídla, jen nocleh). Kemp většinou 4 EUR na osobu/noc, jinak se ale dá stanovat v podstatě kdekoliv a jakkoliv (přímo u moře asi ne, pobřeží mají malé, takže je asi rozebráno na centimetry).
Narazili jsme jen na EUROPIVA (nejznámější asi jako u nás Gambrinus je Nikšičko). Určitě hodně pijí (mají dokonce povoleno 0,3 promile při řízení os. auta), ale budou to dost drsňáci, nikde jsme nikoho vyloženě sestřeleného nepotkali. Zkusili jsme i jejich rakiji, kterou prodávají u cesty, a nic moc - v podstatě vždy kalvádos, do kterého přidali např. med, aby se tomu dalo říkat medovice.
Výlet byl zakončen také černohorsky - v pivovaru Černá Hora kousek za Brnem. Ten můžeme také směle doporučit, vaří úžasně, ... a to pivo!!!

Riskující: Slávka (Zajo) + Filip (Fifi), Dede + Radek (Ráďa)
více  Zavřít popis alba 
  • léto 2015
  • 670 zobrazení
  • 0
fidulka
prvne nám dal strejda auto do cajku,pak se ti "otužilejší" vrhli do nádrže a potom sme vše zakončili vynikajícími grilovanými párečky a naloženou cuketkou....a domácím tiramisu...mnam mnam....
více  Zavřít popis alba 
  • 8.8.2009
  • 507 zobrazení
  • 0
vampos
- poslední slavnostní nástup
- žranice
- prasátko a párečky
- oheň
- rodiče a návštěvy
- uklízíme, balíme
více  Zavřít popis alba 
  • 15.8.2009
  • 495 zobrazení
  • 1
darmotka
Já jsem cvok do fotek a můj muž do kamenů. A za obojím podnikáme časté výpravy.
Takže až potkáte povedený páreček, kde se žena s foťákem v ruce neustále otáčí, případně klečí v mokré trávě a kdovíco fotí, a muž jde místo po cestě zoraným polem a každou chvíli studuje bůhvíco mezi brázdami, mohli bychom to klidně být my dva.
Malý vzorek mých pokladů už někteří z Vás viděli a teď bych se ráda pochlubila vzorkem pokladů mého muže, protože všechny kameny, i ty docela obyčejné, jsou pro něj neobyčejné.
Kategorie: koníčkypříroda
více  Zavřít popis alba 
214 komentářů
  • 24.11.2013
  • 495 zobrazení
  • 6
endorf
10. - 13.4.2009
Účast: Krtek, Kyd, Popelka, Armík, Lucka Zdeněk, Kořen, Mikeš
Velikonoce u Zdeňka, kopání latrýny a velice vyčerpávající nic nedělání, polední pečené párečky, večerní grilování kuřecích křidýlek a čerstvých pstruhů z Břevnice...Mňam
více  Zavřít popis alba 
  • duben 2009
  • 463 zobrazení
  • 0
katchi13
Náš páreček Epicrates cenchria cenchria
Kategorie: zvířata
více  Zavřít popis alba 
  • září 2009 až říjen 2014
  • 436 zobrazení
  • 0
svermovacek
Dnešní den se nesl ve znamení X-menů. A protože byla neděle, snídaly se (kromě jiného) i párečky :-) Hned ráno luštily děti logickou hádanku. Po jejím rozluštění si vyzkoušely hru ve dvojicích - měly si zapamatovat co nejvíce předmětů schovaných v lese. Do oběda si pak každý oddíl vyrobil ceduli se svým názvem. Odpoledne jsme hráli hru Tertia non datur - Třetí cesta neexistuje - kdy na každé křižovatce čekala na děti otázka a podle odpovědi si zvolily směr, kterým bude jejich cesta pokrčovat. Kdo se spletl, musel se vrátit zpět na křižovatku a zkusit jinou možnost. Cíl cesty byl na hřišti ve Hvozdci. Cestou jsme ochutnali modrý poklad - hvozdecké borůvky. Před večeří jsme ještě stihli hru na chytání barev. Každý oddíl měl přidělenou svoji barvu a vylosoval si, kterou barvu bude chytat.
Po večeři jsme se oblékli do kostýmů a vyfotili se jednotlivci, oddíly i celý tábor. Po koupání jsme si v herně zahráli hru Imitace - děti imitovaly táborové vedoucí a ostatní hádali. Počasí bylo dnes příjemnější než včera, nepršelo, nefoukalo a občas se i ukázalo sluníčko.
Nezapomeňte, prosíme, dětem co nejdřív napsat - ve středu a čtvrtek jsou svátky a pošta nechodí, tak aby jim od vás do pátku něco přišlo.
více  Zavřít popis alba 
  • 2.7.2017
  • 442 zobrazení
  • 2
mysticsmile
I ve středu 26. června zněla jídelna Městské správy sociálních služeb v Boskovicích především hudbou a zpěvem. Třetím dnem zde pokračoval barevný týden, tentokrát ve znamení oranžové – symbolu radosti a bohatství.
„Krásné odpoledne,“ spustila ředitelka zařízení Bc. Marie Sáňková. „Zdravím všechny třetí den maratonu Senior léta. Tradičně jej věnujeme radosti pohybu, tanci. Vítám mezi námi žáky místní Základní umělecké školy a jejich pedagogy. Bohužel musíme trochu improvizovat, venkovní grilování nám počasí nedovoluje. Ale o nic nepřijdete, dobroty si vychutnáte na kulturních místnostech.“
Vedoucí úseku přímé obslužné péče Miroslava Čopáková poté seznámila s programem: „Čeká nás hudebně taneční odpoledne. Ještě před tím představím studenty Obchodního lycea z Blanska s učitelkou Mgr. Janou Matuškovou, dnes mají svoji premiéru a budou s námi průběžně spolupracovat. Též jsem ráda, že mezi nás přišli klienti Domu s pečovatelskou službou Havlíčkova, Mánesova, a z domácí péče. Tedy všechny naše služby. A nyní již zástupce ředitele ZUŠ Boskovice pan Jaroslav Kolčava a Berušky ze zušky.“
Ten na úvod vyzval všechny přítomné ke zpěvu: „Předpokládám, že hodně známé písničky zde vytvoří velký sbor.“
Sál rozeznělo pět písní k táboráku, ve stylu country a bluegrassu.
Pak nastoupila na scénu Mgr. Kateřina Prudíková s děvčaty tanečního oboru. Hned první skladba Pavla Nováka Malinká (1967) roztleskala veškeré obecenstvo a navodila pohodovou uvolněnou atmosféru. Následovalo dalších pět tanečků, kde děvčata podala i slušný sportovní výkon. Mezi nimi i nestárnoucí Holky z naší školky (1982) a dva na klasickou hudbu.
Vydařené odpoledne zakončila Miroslava Čopáková: „Vzhledem ke studenému deštivému počasí budou párečky a pivečko na kulturních místnostech. Zítra bude mše svatá, den ve znamení zelené barvy. Ta je symbolem rostlin, kyslíku, uklidňuje a chrání. Přeji všem krásný zbytek odpoledne a ještě jednou děkuji malou pozorností i Mgr. Janě Matuškové, že přivedla studenty Obchodní akademie a Střední zdravotnické školy z Blanska.
Více: http://www.oabk.cz/
http://www.zusboskovice.cz/
http://www.msssboskovice.cz/
Kategorie: moje fotozprávy
více  Zavřít popis alba 
  • 26.6.2013
  • 386 zobrazení
  • 0
dobrodruska
Dobrušťáci se nám rozrostli o další hezký páreček.
Kategorie: oslavy
více  Zavřít popis alba 
  • 7.8.2009
  • 349 zobrazení
  • 0
cervik-dobriv
Duo Access v Albánii
Možná se to zdá divné, že se stále vracím do jedné země, ale má to své důvody. Albánie je země jako stvořená pro nás čtyřkolkáře. Nádherná rozmanitá příroda, vysoké hory, hluboké kaňony, dlouhé písečné pláže, opuštěné parky, kde potkáte maximálně své kolegy na motorkách. Lidé příjemní, hned si s vámi pořizují selfie a policisté, když je míjíte, vám salutují. Pro nás v Čechách to zní jako sci-fi, ale je to tak. Vytýčil jsem několik cílů, které jsme chtěli dosáhnout, aby to nebylo jen tak nesmyslné ježdění.
Vyrážíme večer 24.4. ve složení: zatím expedicí nepolíbený Fanda a já s Vladí na Access Max 750 LT, zkušený matador Pačenko s Petrou na Yamaha Grizzly 700, ostřílený pohodář Václav na Polaris 800 X2 a sportkař tělem i duší Milan na Suzuki 400 LT.
Po osmnácti hodinách dorážíme na místo. Kemp na Skadarském jezeře v Černé Hoře navštěvujeme pravidelně. Je to dobrá základna. Hlídá to tam Čech Riky a kdyby se nám něco na cestách Albánií stalo sedne do auta a přijede pro nás. To je pomoc k nezaplacení, kterou jsme naštěstí zatím nikdy nemuseli využít. Naložíme čtyřkolky bagáží a jdeme na kutě. Čeká nás 2 000 km za 11 dní v sedle čtyřkolky.
2. den ráno dotankujeme a bereme směr hranice. Překvapila nás dlouhá fronta, ale za necelou hodinu jsme v Albánii. Kousek za čárou v městečku Koplik bereme útokem bankomat, prodejnu sim karet a supermarket, kde kupujeme něco na večerní seznamovačku u ohýnku. Navštěvujeme turistický komplex, kde kromě jezírek s rybami měli i páreček medvědů. U poslední benzínky dotankujeme a jedeme do pohoří Kushen. Kde to jen jde, jsou malá políčka. V řečišti rozvineme tábor a upečeme si dobrotu. Kvákání žab nás doprovázelo až do rána.
3. den: V jedné horské vesničce vidíme kombajn. Na sekání obilí ho asi nemají, protože políčka tu mají malá a nepřístupná. Budou ho nejspíše používat jako mlátičku. Míříme dál, směr park Lura. Těsně před ním odbočíme a pokračujeme dál horami. Na vrcholcích parku leží sníh, a už jednou před lety jsem skrze něj jel, tak zkouším novou cestu, která také šplhá k vrcholu, kde se brodíme sněhem. Otočím se a Venca nikde. Vracíme se k němu. Čtyřkolka stávkuje. Nechutná jí zdejší benzín a tak jí dopuje aditivami. To už jí šmakuje a můžeme pokračovat. Vrcholek překonáme a za ním se spouštíme do údolí. Po dvouhodinovém sjezdu dotankovávam z vlastních zásob a rozmýšlíme se, jestli se odklonit od trasy a dojet k benzínce nebo pokračovat a věřit že něco potkáme. Adrenalin vyhrál a pokračujeme dál do hor. Při soumraku na jedné pastvině u hučícího potůčku rozbalujeme tábor. Z dálky slyšíme projíždět auto. Je to „prezident“ místní oblasti. Alespoň to tvrdí. Vítá nás, potřásá si s námi rukou, pořizují si s námi fotky a mírně pod vlivem mizí za kopci. Tentokrát nám společnost přes noc dělá kukačka.
4.den: Po nočním dešti s rozbřeskem přichází sluníčko, které nám, než dosnídáme vysuší stany. Pro dnešní den máme za cíl jezero Ohrid. Výjezdu a sjezdů je tu dost. Počasí nás stále honí. Půl dne mu úspěšně ujíždíme, ale nakonec musíme do pláštěnek. Dvacet km před cílem nás zastaví divoký potok. Prvotní nápad, že jeho dno zaházíme balvany, po kterých přijedeme, se rozplynul. Proud valící se vody z vodopádu nám je bere. Přihlížející domorodci nám ukazují kudy to máme objet, ale na silnici se nám nechce. Bohužel to jinak nejde. Teď už neprší, ale rovnou chčije. Silnice je tak kluzká, že všechny zatáčky jedeme driftem. V jedné zatáčce to zkusil i místní domorodec s autem a rovnou do kamionu. Dlouhou frontu elegantně předjíždíme. Za doprovodu deště dojíždíme do dnešního cíle. V hotelové restauraci u jezera Ohrid si jak jinak dáváme ryby. Aby nám lépe chutnalo pouští nám české písničky.
5. den je ve znamení deště. Hned od rána oblékáme nepromok. Dotankujeme vše co jde a šplháme do hor. S přibývající nadmořskou výškou přituhuje. Sesunuté svahy, spadané kamení, vše nějak dáváme. Zastavuje nás vodopád valící se přes cestu. Klackem zjišťujeme hloubku. Postupně jeden po druhém ho překonáváme. Sportku pro jistotu bereme na kurtu. Příroda nás zkouší. O kus dál popadané stromy. I s těmi si poradíme. Těsně před vrcholem nás zastavuje mokrý sníh. Po půl hodině prokousávání hledáme jinou cestu. Musíme zpět 30 km na rozcestí a překonat hřeben jinde. I tam šplháme vysoko. Cestou potkáváme dřevorubce, kteří čistí cestu od padlých stromů. Kus nad nimi už si zase musíme poradit sami. Konečně jsme na hřebeni, kde nás zase čeká sníh a mlha. Jdu se projít a zjistit jestli to půjde. Sníh směrem z kopce dáme, ale na rovinkách v zatáčce je místy nafoukáno i přes metr. To by nás zastavilo a zpět by to byl horor. Kempovat tu nebo se vrátit zpátky do hotelu? Cesta zpět až k asfaltové silnici nás stejně nemine a od ní je to na hotel už jen 15 km. Za soumraku dotankujeme a vracíme se zpět. Na hotel odkud jsme ráno vyjeli jsme dorazili za tmy a za sebou krásných těžkých 200 km.
6. den: Sluníčko nás tahá z pelechů dřív než chceme. Dnes nás čeká objet pohoří M. Shpatco. Včera se nám ho ani na druhý pokus nepovedlo překonat. Před snídaní ještě opláchneme čtyřkolky. Dofoukneme pneumatiky na asfalt. Je škoda je sjíždět a vyrážíme. Sportce se koupel nelíbila a baterka už nemá šťávu. Beru jí za sebe na kurtu, než vyschne voda někde v kabeláži. Po cestě se zastavíme v jedné vesničce na zdejších trzích. Oběd dáváme pod hradbami starého města Elbasan. Po 200 km objížďce jsme zpět na trase pouhých 5 km od místa, kde nás včera zastavil sníh. Vyjíždíme do jednoho průsmyku Tomorr, kde ovšem je závora s ostrahou. Na ceduli je povolen vjezd od 18:00 – 6:00 hod. Musíme hoďku a půl počkat. Ostraha je neoblomná. V průsmyku se buduje zbrusu nová cesta. Upouštíme tlak v pneumatikách a čekáme, až dělníci přestanou pracovat. Přesně v šest se závora zvedá. Kličkujeme mezi bagry, nakladači a různou technikou. Až tu bude hotovo, pro nás to tu již nebude. Na jeho konci šplháme na hřeben. Čím jsme výše, tím se cesta zužuje a zhoršuje. Voda z tajícího sněhu tu zanechává po sobě stopy. Začíná se i stmívat. Dosáhli jsme nejvyššího vrcholu a za ním klesání do údolí. Místy jsou svahy sesunuté nebo popadané kamení. To hravě čtyřkolky dávají. Vjíždím do kamenolomu. Trochu mě to rozhodilo, ale prostě to tu tak chodí. Je vedle cesty dobrý kámen? Tak jo. Trochu ho narubeme. :-D Za hluboké tmy přijíždíme do městečka Corovode a ubytováváme se v hotelu nad kaňonem.
7. den: Po snídani jedeme raftovat. Neopren, vesta, helma a pádlo je teď můj přítel. Dvě hodiny sjezdu divoké řeky Osumit hluboko zařízlé do skal. Úchvatné skalní útvary a vodopády mezi kterými proplouváme. Příjemné zpestření, ale čas je neúprosný. Musíme pokračovat dál. Před sebou máme návštěvu dolů. Nakonec to nebyli doly, ale starý vojenský muniční sklad, zasekaný hluboko do skály. Přes most jsme si nedovolili jít. Výdřeva byla ve značném stádiu rozkladu. V Corovode dotankujeme a navštívíme místní Fast Food, než zmizíme do hor. V podvečer přijíždíme k parku Kombetar. Hledáme místo ke kempování. To nacházíme a na vrcholku luxusní planinu s výhledem na okolní pohoří, která jsou ještě pod sněhem.
8.den: Ze spacáků nás dostává zvuk zvonců. Stádo koz nás přišlo navštívit. Pastevec nám chytil jednoho rohatého kozla, na kterého si sednul Milan a rohy mu posloužili jak řídítka. Lidé jsou tu příjemní a za odměnu pastevec dostal sušenky. Jeho hladoví psy se do sebe zakously nad zbytky večeře, kterou jsem tam vyhodil. Nechtěl bych je někde potkat o samotě. Vjíždíme do národního parku Kombetar, tedy spíš do toho, co z něj zbylo. Rozpadlá brána, pár zchátralých budov a napajedel. Cesta udržovaná z posledních sil k vesnici. Za ní už je znát zub času. Domorodci tu projdou jen s oslíky nebo na koni. To je pro nás výzva. Prohazujeme si cestu od spadaného kamení a stromů, až se dostáváme k další vesnici, odkud už je cesta sjízdnější. K termálním pramenům se dostáváme v odpoledních hodinách, jak jsme plánovali. Dáváme si příjemnou koupel. Nemůžeme se dlouho zdržovat, protože se chceme před soumrakem dostat k moři, což se nám daří. Na osamělé pláži nad městem Vlore rozděláváme, jako každý večer oheň a pečeme si mleté tyčinky neidentifikovatelného masa. Za šumění moře usínáme.
9. den: Probouzí do slunečného dne. Hned po snídani odlehčujeme mašiny od všeho, co jde sundat a razíme na malý okolní průzkum po výběžcích a do nedalekých písečných přesypů. Na oběd se vracíme ke stanům na pláži. V odpoledních hodinách se přibližujeme k nejdražšímu pozemku v okolí, který je doslova prošpikován ropnými věžemi. Nikde žádný plot ani ochranka. Jo holt jiný kraj, jiný mrav. Ropa tu doslova teče po zemi. Odtud míříme na hřeben Vokopole - Deshnice, který nás dovede až do městečka Berat. Toto město je zapsáno na seznamu světového dědictví UNESCO a protéká jim řeka Osumit, v jejíž horním toku jsme se plavili. Po cestě potkáme ještě bývalou vojenskou základnu, ze které si místní udělali sklady. Za setmění přijíždíme k hotelu, který vypadá jak malý zámek.
více  Zavřít popis alba 
  • jaro 2015
  • 328 zobrazení
  • 1
oroniel
Dlouho (aspoň mnou) očekávaná dovolená v penzionu U Tří veverek se, jak se čekalo, vydařila. Plni zážitků a o aspoň kilo párečků, salátků a poobědových dezertů těžší Nygrýni vám zde představují to nejlepší ze srpnového týdne v Jeseníkách!
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2014
  • 309 zobrazení
  • 0
mamy
Původně jsme vyrazili na koncert Kašpárka v rohlíku, ale nakonec jsme si vystačili s válením na louce... Vojta a Emča na nás vyžumrali foukací harmoniky a pak drahnou chvíli vyhrávali a vyhrávali... Zlatým hřebem večera byla samozřejmě konzumace párečků... Paní v bufáčku konstatovala, že ty děti podle hlasitého projevu zřejmě tejden nejedly a že to je teda na sociálku... A to si člověk jen zašel za trochou kultury!!!

P.S.: Koncert byl super -aspoň, to co jsme slyšeli přes to usilovné foukání, neustále sjíždíme Kašpárkovo CD, vřele doporučujeme - podrobnosti na www.bejbypank.cz
více  Zavřít popis alba 
  • 1.9.2009
  • 306 zobrazení
  • 0
reklama