Hledání

300 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

sestryklarisky
  • leden 2012 až srpen 2014
  • 408 zobrazení
monn
..zhrnutie vsetkych vyletov do prirody..obrazky budem postupne pridavat..:)
více  Zavřít popis alba 
  • září 2006 až říjen 2007
  • 94 zobrazení
pepikodladi
Nedělní výlet v rodinou do jarní přírody. Obrázky patřící do kategorie rodinné spolu s tou nádherou přírody okolo nás.
více  Zavřít popis alba 
  • 27.4.2008
  • 48 zobrazení
bele
ALB 286 - NASTAL ČAS NA ZMĚNU – VELKÝ VÝPRODEJ LEGRACE NA LÉTO :-D :-D :-D
POZOR - ČTĚTE NEJDŘÍV KOMENTÁŘ

Začíná doba květnových dnů, dovolených a dlouhých dnů v přírodě mimo počítač a možná i delší pobyt mimo Rajče. Než se tak stane, nabízím 3 okruhy pro uvolnění smíchových svalů , kde vítězí každý účastník, některý dokonce i vícekrát :-)

Všechny okruhy jsou značeny jako první, aby se to lépe pamatovalo :-) (Přání ichty)

1. OKRUH - VELKÁ RAJČATOVÁ SOUTĚŽ :-D :-D :-D
Kočka COCO uvádí 31 soutěžních příběhů kočiček s testem znalostí. Test je o ceny a vyhrává každý – Vyhodnocení soutěže a výhry jsou na posledním obrázku :-)

PŘÍBĚHY KOČIČEK
Psychiatři říkají, že KAŽDÁ ČTVRTÁ osoba má nějakou mentální poruchu. Takže pokud jste se třemi přáteli a nepozorujete nic zvláštního, tak ten blbec jste Vy

ZÁVĚR: choďte do společnosti maximálně tří lidí
Kočičky s naším psychiatrem nekamarádí a jsou schválně ošklivé, aby vám jich nebylo líto

1. OKRUH - VELKÁ RAJČATOVÁ LOUPEŽ :-D :-D :-D
Je čas na změnu v dějinách Rajčete vytvořením nejvyššího počtu komentářů u jednoho alba. Zatím je maximum 4.260 komentářů a věřím, že se to dá při dobré vůli změnit.

MOTIVACE a CENA
Každý komentář (POST) v pořadí 500 – 1.000 – 1.500 – 2.000 – 2.500 – 3.000 – 3.500 – 4.000 – 4.500 a každých dalších 500 je veden jako POST DRŽITELE, který vyhrává CENU, která mu bude přiznána a bude zveřejněna v tomto albu s věnováním.

PODMÍNKA je vzhledem k administrativní náročnosti, že si každý Držitel POSTU toto své pořadí hlídá a oznamuje mi to v komentáři u obrázku BELPOINT

POZN.: 1 - V případě získání více POSTŮ jedním držitelem se tento držitel stává jedno až více významným, a tomu bude odpovídat i přiznané a zveřejněné ocenění

POZN.: 2 – Nebudeme malicherní, když se to nepovede, ale věřím, že to společně dokážeme

1. OKRUH – SOUTĚŽ O NEJ KOMENT :-D :-D :-D
31 příběhů kočiček je námětem pro 31 nejlepších doplňujících komentářů, kde vyhodnocení a ocenění bude provedeno na samostatném albu, které bude zpracováno po letní sezoně jako BONUS ÚČASTNÍKŮM VELKÉ RAJČATOVÉ SOUTĚŽE

BELPOINT :-D :-D :-D
Asi nejen já vnímám zmatky a nepřesnosti v příslušnosti k tzv. BELEKLUBU.
Z tohoto důvodu je utvořeno okénko BELPOINT, kde se
1) hlásí držitel POSTU z Velké rajčatové loupeže
2) přihlašuje se přihlášený zájemce o členství v klubu jednoslovným komentem „ČLEN“
3) možné místo pro oznamování akcí klubu jeho členům v budoucnosti, jako například termín případného podzimního setkání apod.
4) místo diskuse, osobních zpráv a dalších dnes neupřesněných potřeb :-)
více  Zavřít popis alba 
11 466 komentářů
  • květen 2007 až únor 2014
  • 21 426 zobrazení
bele
ALB 226 - je ALB č.18 Expedice LZB Rumunsko – Moldávie (30.6.- 14.7.2012) aneb Rumunský fotodeník
MOLDÁVIE chudá nevěsta

Je čtvrtek 5. července 08,15 hod ranního času a vyrážíme do Moldávie. Opouštíme rozpálený kemp a suneme se úzkými ulicemi vesnice. Jakoby si dali neviditelný signál, v ulici, kudy jsme zpravidla projížděli, stáli za ploty nebo ve vratech místní dospělí i děti. Snad aby naposledy, a možná na hodně dlouho viděli takový kolos autobus, v jakém jsme jeli. Jaké bylo jejich zděšení a zmatek, když jsme tu ulici minuli a jeli jinudy. Ještě chvíli běželi … ale marně.
Byli jsme přece jen rychlejší. Po chvíli jízdy liduprázdnou vyprahlou krajinou je před námi celnice a hraniční přechod. Taková sklíčenost z minulosti, kdy něco podobného bylo běžné. Kdo nezažil, nepochopí. Jednání s celníky se vleče, odebrané pasy zkoumají snad podesáté a porovnávají s předloženým seznamem. Bohužel se stalo, co nikdo nechtěl, jedna kolegyně podcenila tento výlet, a přestože bylo několikrát i písemně upozorněna na takovou možnost, nechala pas doma a přes hranici ji nepustili.

Byla to krajní hloupost, která poškodila nejen ji, ale celou skupinu i prakticky celý výlet. Stálo nás to zdržení 2 hodiny na celnici, které nám potom chyběly. A nejen to. Měli jsme jet z Kišiněva dolů Moldávií k Dunajské deltě, cestou vidět asi 2 kláštery, navštívit skupinu Čechů, kteří tam trvale žijí – a místo toho jsme jeli pro ni zpět do Iasi, kam se stopem dostala na svou pěst. Bylo domluveno večer místo a čas, kde ji vyzvedneme. Nepoměrná tolerance a vstřícnost k někomu, kdo se ani potom nedokázal všem za tuto osobní chybu a nám způsobenou škodu omluvit. Nebyla ze základní party, která jezdí prakticky stále, prostě za dobrotu na žebrotu. To byla ta opakovaná noc v Iasi, kterou jsem zmiňoval v minulém albu.

Teprve okolo poledne jsme se pohli a naším cílem bylo hlavní město Kišiněv. Jen co jsme opustili celnici a byli pár kilometrů od ní, opět jsme jeli prázdnou krajinou po úzké nijak dobré silnici, tak najednou za námi maják policie. První, co nás napadlo, že se někde něco stalo a pospíchají k místu činu. Autobus uhnul, aby auto mohlo projet, a tak se i stalo. Jenže to před nás zapíchl, vyskočil jako když zatýká teroristu a lamentoval a nutil jak vedoucího zájezdu tak i oba řidiče jednoho po druhém sedat do jejich auta * ani nevím, jestli jim tam nechávali dýchat * ale ukazoval něco jako překročení rychlosti. Možná tam byla značka, ale na tak špatné a liduprázdné cestě to nikoho ani nenapadlo sledovat. Pak kápli božskou, že dostali hlášku z celnice, že tam jede parta podivných zápaďáků, tak aby nám ukázali, jak se máme chovat. NO pocit to dobrý nebyl, nakonec z toho nic nebylo a snad by si i řidičem dali panáka. To ale mohla být provokace, na kterou čekali, tak z toho nic nebylo. Do Kišiněva jsme jeli jak s plnou v kalhotech, … no prostě pomalu

Aby těch škod nebylo dost, měli jsme na zpáteční cestu rezervovaný pobyt ve vinařském sklípku s ňamkou a ochutnávkou jejich výtečných vín. Když jsme tam posléze přijeli, bylo zavřeno a nikdo tam nebyl. Ve 4 odpoledne jim skončila pracovní doba, tak proč, že jo. Naštěstí tam byl otevřený jakýsi krámek, kde se dalo koupit něco lahví na ochutnávku. Samozřejmě na slepo, protože tam to přece každý zná, tak proč chutnat. Mně osobně to víno ani moc nechutnalo, bylo hodně sladké. To ale není vizitka moldavských vín, tam je velice dobré a kvalitní. To jen ta hokynářka potřebovala prodat patoky a věděla, že se to nevrátíme reklamovat. Tak proč neprodat, když to chtějí

Určitě to nebyl typický obrázek země. Pokud jsme napsal do titulku chudá nevěsta, tak to nebylo hodnocení ekonomiky země, ani kupní síly obyvatel. Moldávie toho má hodně – má svobodu. Kvůli tomu s ní sousedé nemluví a země to setsakramentsky poznává. Když se podíváte na mapu, tak po těch převratech a rozlukách se SSSR v posledních letech zůstala Moldávie jako ostrůvek v poušti. V roce 1994 se uskutečnilo referendum, ve kterém většina obyvatelstva odmítla spojení s Rumunskem, avšak největším problémem současného Moldavska je Podněstří - oblast východního břehu řeky Dněstr s převahou rusky mluvícího obyvatelstva. Podněstří bylo součástí SSSR již od 20. let 20. Století. V roce 1990 jako Podněsterská moldavská republika vyhlásilo nezávislost na Moldavské republice a tato nezávislost Podněsterské republiky značně destabilizuje celý region, není mezinárodně uznávána. Moldávie tak ztratila přístup k moři a teď okolí jen čeká, až zem vyhladoví a vrátí se do lůna Svazu nebo jinam? Kdoví. Je to spekulace, ale při pohledu na zemědělství, koneckonců i na to vinařství a o průmyslu ani nemluvě – tak za zem nemá budoucnost. Je opravdu chudá nevěsta, protože tím, že má i málo vody, tak ani nemá na barevný kroj spletený z její přírody. Je tu chudá šedá a hladová myš a jediné, co může nabídnout, je vzdát se své svobody. Rád bych se mýlil, ale ten průjezd touto zemí prakticky jinou odpověď nenabízel.

Paradox, protože tam nic nefunguje, tak se tam ani nekrade. Taky řešení

Další pokračování bude KIŠINĚV bohatý ženich
více  Zavřít popis alba 
357 komentářů
  • červenec až listopad 2012
  • 5 178 zobrazení
ajakubaada
Příroda cestou do Beskyd, pohled na hotel a pohled z okna z hotelu 929-932,Adík a Kubík na hřišti
za hotelem, Kubík hraje hry,Kubík tvoří,958 -malovali jsme na trika s Kubíkem, Kubík vyhrál v soutěži
Ber- Neber- nejvyšší možnou cenu - MÍČ,koupání ve venkovním bazénu, v herne Adík s Kačenkou,
Kubík a další soutěž v Babystar,Soutěž malování křídou,sportovní olympiáda,Adík se koupe,
v posteli ve 21,30 místo aby šli spinkat, koukali na tv a Ádík si olizoval rozbité koleno:-),
kluci v bazénu - Kubík měl závody v plavání, ale byl skoro stále pod vodou, tak se fotil Adík,
potom dělali vylomeniny ve sprše, na závěr byl KARNEVAL,Kubík dělal obrázky z písku atd,
příroda cestou domů a konečně nakoupit a Ádík na kolotoči.
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2008
  • 4 972 zobrazení
kubikaadik
Příroda cestou do Beskyd, pohled na hotel a pohled z okna z hotelu 929-932,Adík a Kubík na hřišti
za hotelem, Kubík hraje hry,Kubík tvoří,958 -malovali jsme na trika s Kubíkem, Kubík vyhrál v soutěži
Ber- Neber- nejvyšší možnou cenu - MÍČ,koupání ve venkovním bazénu, v herne Adík s Kačenkou,
Kubík a další soutěž v Babystar,Soutěž malování křídou,sportovní olympiáda,Adík se koupe,
v posteli ve 21,30 místo aby šli spinkat, koukali na tv a Ádík si olizoval rozbité koleno:-),
kluci v bazénu - Kubík měl závody v plavání, ale byl skoro stále pod vodou, tak se fotil Adík,
potom dělali vylomeniny ve sprše, na závěr byl KARNEVAL,Kubík dělal obrázky z písku atd,
příroda cestou domů a konečně nakoupit a Ádík na kolotoči.
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2008
  • 2 363 zobrazení
trempoviny
Humor je nedílnou součástí trampingu od samého počátku trampingu. Nejdříve se humor nebo-li sranda, legrace, vtípky, kanada, smích, parodie a karikatury objevovaly ústně i fyzicky na trampských tábořištích, osadách, záhy na prvních slezinách. Písemné formy v podobě veselých vyprávění a vtipů se zachovaly v některých osadních kronikách a především už v prvních trampských časopisech (1926). Zaznamenaný humor máme nejčastěji v podobě textů, v menší míře pak coby kreslený humor. Trampský kreslený humor, který je zobrazen v nejstarších trampských časopisech, má právě 85 roků. Podrobným a komplexním studiem této problematiky se určitě budou časem zabývat profesionálové z Muzea trampingu, ale do té doby jsem si dovolil coby amatérský trampský aktivista (nejsem placený generální ředitel trampského nakladatelství a vydavatelství) přibližně chronologicky uspořádat kreslený humor ze své skromné muzejní sbírky. Já totiž vyrážím pátky až neděle trampovat do přírody a nechci víkendy trávit v nějaké redakci či státních archivech hledáním dalších materiálů. Je všeobecně známo, že některé vtipy jsou vtipné pouze v určité době, jiné jsou tzv. nadčasové – těm se smějeme stále. Bohužel, mnoho kreslených vtipů vůbec nevzniklo nebo se nezachovalo z důvodů vynucené autocenzury a klasické cenzury novin a časopisů (z dob předválečné republiky, z německé okupace a z dvou období socialismu). Příklad jedné cenzury je na adrese:

http://www.ivanbinar.cz/2009/04/opis-rozboru-ceskeho-uradu-pro-tisk.html

Následně zobrazený humor je především z legendárních časopisů: Tramp, Ahoj, Totem, Pacific expres, O.L. – Z údolí a osad, Ĺud - Pod modrou oblohou, BRD-BOY ad. V současnosti, díky internetu, najdeme trampský humor na některých webových stránkách trampských osad. Ovšem, pokud někdo z vás bude chtít přidat svůj vtípek k následujícím obrázkům, tak obrázky průběžně doplním (známá adresa: trempoviny@volny.cz ) :-):-):-)
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 26.7.2011
  • 2 292 zobrazení
horochodec
Roháče (část Západních Tater) jsou mnoha vysokohorskými turisty pokládány za nejkrásnější slovenské hory. Přestože nedosahují takových výšek jako Vysoké Tatry a většinou ani nejsou tak strmé, poskytují úžasné zážitky, protože se jejich hřebeny dají přecházet po délce. Kromě dalekých výhledů a krásné vysokohorské přírody nabízejí také trochu adrenalinu z obtížných stezek vedoucích skalami často nad hlubokými propastmi, které nejsou zajištěny tolika řetězy jako ve Vysokých Tatrách. Tůry v Roháčích jsou náročné fyzicky i psychicky, vyznačují se dlouhými nástupy a velikými převyšeními. Jsou obtížné, ale nezapomenutelné.
Obrázky byly pořízeny v šťastný pátek 13. srpna 2010 během tůry po trase Zverovka - Predný Salatin - Brestová - sedlo Parichvost - Salatin - Skriniarky - Spalená - Pachoľa - Baníkov - Prislop - Žiarská chata. Trasa měřila 14,5 km a na této poměrně krátké vzdálenosti bylo nutno nastoupat celkem 1707 výškových metrů.
více  Zavřít popis alba 
  • 14.8.2010
  • 1 008 zobrazení
horochodec
Na nejzápadnějším okraji Nízkých Tater se tyčí 1633 m vysoká hora Salatín. Východiskem na ni je vesnice Ludrová asi 6 km jihovýchodně od Ružomberku. Výstup na Salatín je poměrně namáhavý, je třeba překonat přes 1000 m výškového rozdílu. Odměnou je však nádherný výhled a možnost pobytu v nečekaně blízké liduprázdné a divoké horské přírodě. Přechod po trase Ludrová - Hučiaky - Salatín (po červené značce) a dále po zelené Malý Salatín - Behúňovo - Ludrovská kyselka měří asi 20 km. Ke konci je na zelené značce velmi řidké značení a je třeba značky pozorně sledovat (přechod na strmou lesáckou cestu vede do vedlejší vesnice, odbočka zelené značky doleva je tu hodně nenápadná !!!), jinak se trasa o něco prodlouží. Obrázky pochází z výpravy konané dne 4. července 2009.
více  Zavřít popis alba 
  • 899 zobrazení
horochodec
Bystrá (2248 m) je nejvyšší horou Západních Tater. Nejkrásnější i když dosti obtížný přístup na ni vede přes Bystrou dolinu. Tato překrásná dolina je pro svoji odlehlost poměrně málo navštěvovaná, lze se zde však setkat s krásnou horskou přírodou včetně typických představitelů tatranské fauny - svišti a kamzíky.
Východiskem do Bystré doliny je Hrdovo - autobusová zastávka na hlavní silnici vedoucí z Liptovského Hrádku na Podbanské - asi 5 km před Podbanském.
Obrázky jsou ze dne 6.8.2011, kdy jsem absolvoval trasu Hrdovo - Bystrá dolina - Bystrá - Bystré sedlo - Blyšť - Pyšné sedlo - Kamenistá dolina - Podbanské. Hodně náročná trasa měří asi 21 km a je při ní třeba nastoupat okolo 1600 m.
více  Zavřít popis alba 
44 komentářů
  • 7.8.2011
  • 855 zobrazení
danapes
i duben se nám letos vyvedl a oblékl přírodu do svatebních šatiček
Kategorie: přírodazvířata
více  Zavřít popis alba 
55 komentářů
  • duben 2014
  • 826 zobrazení
vlcek
Z důvodu ušetření trocha místa na webu jsem trochu snížil počet fotek z Rumunska, popisy fotek taky nebudou, zúčastnění budou jen nostalgicky vzpomínat, ostatní třeba kochat. Však co nevidět bude hotový film, tam bude obrázků dost a dost.
Jen pro připomenutí - ve dnech 10.-19.8.2007 jsme projeli jižní část Karpat, pohoří Lotru, Sureanu a Retezat. Najeto cca 450 km, nejvyšší zdolaná výška byla sedlo Urdele - 2134 m.n.m., nejdelší etapa přejezd Retezatu - 93 km. Spali jsme ve stanech, na divoko, o snídani a večeří se starala cestovka Alpine z Brna. Lidé zde byli příjemní, nádherná příroda, ...myslím, že všichni máme pěkné zážitky a v hloubi duše přemýšlíme, kde zajedeme příště.
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • léto 2007
  • 827 zobrazení
odvarka
Tady jsou moje perokresby, které jsem většinou tvořil pro Lesní stezku Podhůra. O ní získáte více informací na www.chrudim-city.cz/index.asp?p=23&s=778&id=780
Obrázky jsou dále ke shlédnutí také na mých stránkách www.divosi.xf.cz
více  Zavřít popis alba 
  • jaro 2006
  • 777 zobrazení
trempoviny
„TRAMP CHUDÝ MUSÍ BÝT RUDÝ“ je na transparentu na obrovské fotografii prvorepublikové demonstrace, kterou jsem dostal v srpnu k mému výročí trampování od trampa - potomka primátora dr.Vacka. Někteří dnešní mladí lidé si naopak myslí, že tramping byl a je antikomunistické hnutí. K tomu si dovolím napsat následující. Náš český a slovenský tramping vzniknul coby součást národního obrození dvou národů, po staletí utlačovaných okolními národy. Naše trampské ideály o svobodě osobní i národní se formovaly již v 19. století v despotickém císařském Rakousku-Uhersku, kam se z poza oceánu dostávaly odvážné informace z novin, časopisů, fotografií, obrázků i vyprávění navrátilců (V.Náprstek aj.) Tyto informace představovaly tzv. Nový svět jako tehdy ideální svobodnou a demokratickou společnost. Do jaké míry tomu tak skutečně bylo, není podstatné. Vstup U.S.A. do I. světové války, výsledek této války a iniciativa presidenta Wilsona (z popudu T.G.M.), umožnily vznik Republiky česko-slovenské. Pro tramping (do roku 1924 nazývaný divoký skauting) nastaly spontánní podmínky rozmachu. Náš tramping dokázal lásku k domácí krajině, romantiku pobytu v přírodě (již K.H.Mácha), zálesáckou šikovnost (přebíranou od skautů i řemeslníků), euforii v rovnoprávnost lidí a nabytou svobodu ve vznikající republice navzájem spojit v masové zájmové hnutí a pro někoho dokonce i v životní filozofii. Trampské hnutí nebylo nikdy levicové ani pravicové. Tramping byl vždy odrazem stavu společnosti. Jednotliví trampové byli v různých politických stranách anebo se o politiku vůbec nezajímali. V mnohých trampských osadách dokonce platilo nepsané pravidlo, že o politice se na osadách nediskutuje. U trampských ohňů vedle sebe v pohodě sedávali kamarádi z různých společenských tříd a vrstev. S kamarádkami a s kamarády, s kterými se já celý život setkávám v našem hnutí, mě právě spojují ideály trampingu. Prostě, je mě úplně jedno, zda se vedle mě posadí tramp chudý, bohatý nebo tramp příznivec jakékoliv strany. Ovšem, jsou také chvíle, kdy se trampové semknou na obranu svých či občanských práv a existenčních jistot, nezávisle na svém politickém přesvědčení či své apolitičnosti a „vejdou do ulic“. Kamarádi z různých koutů vlasti mně posílali e-maily, že jedou 17. listopadu 2012 demonstrovat do Prahy. Také já jsem mimořádně tuto sobotu strávil přes den v Praze. Trampů jsem viděl dost. Sobotních protivládních protestů se nezúčastnili proto, že by byli trampové rudí, ale proto, že nechtějí být trampové chudí !
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 17.11.2012
  • 762 zobrazení
horochodec
Slavkovský štít v jižním hřebenu Vysokých Tater nad Starým Smokovcem je vysoký 2452 m n. m. Jeho poloha na okraji pohoří umožňuje - na rozdíl od jiných vrcholů - výhled dolů do Podtatranské kotliny, typickými jsou i prudký sráz do Velké Studené doliny a rozsáhlé kamenné moře na jižním svahu. I když se jedná o jeden z nejlepších vyhlídkových bodů pohoří, není mezi turisty tak oblíben, jak by si zasloužil. Je tomu tak zřejmě kvůli dlouhému výstupu, náročému na psychiku - několkrát se zdá, že už jsme před vrcholem a pak se ukáže, že ten je ještě daleko. Obrovskými přednostmi však jsou unikátní poloha, krásná vysokohorská příroda a zejména možnost na štít vystoupit kdykoli během roku - tedy nejen v období od 15.6 do 31.10. Jediným omezením je zákaz výstupu při sněhové pokrývce. Kdo tam sníh zažil, ví proč. Obrázky byly pořízeny 8. září 2009. Jiné obrázky z výstupu na Slavkovském štít jsou v starším albu http://horochodec.rajce.idnes.cz/Tatry_-_Slavkovsky_stit.
více  Zavřít popis alba 
  • 764 zobrazení
zsdetska
1. den – Cesta nám utekla jako voda a už jsme byli tady. Rozdělili jsme si pokoje, dobře se naobědvali a hurá ven. Prošli jsme okolí, zahráli pár her na seznámení s animátory, ale dozvěděli jsme se i nějaké novinky o sobě navzájem. Povídali jsme si o ročním období a děti pak vytvářeli z přírodnin okénka, které charakterizovaly každé období v roce. Po večeři jsme měli za úkol vytvořit ve skupinkách krabice, které nám budou po celou dobu pobytu sloužit jako „třídičky“ na odpad. Také se vyrobila krabice ztrát a nálezů.

2. den – Ráno jsme šli na rozcvičku, která byla o vodě. Protože bylo krásně, vynechali jsme učení a šli jsme do nedalekého města Maletín, kde bylo nádherné hřiště, kde jsme strávili celé dopoledne. Na zpáteční cestě jsme šli najít studánku, u které skřítci nechali zašifrovaný vzkaz. Museli jsme najít a dát dohromady šifry celé abecedy. Po obědě a odpoledním klidu jsme se pokoušeli rozluštit vzkaz od skřítků. Když se nám to podařilo, šli jsme se podívat na krátký dokument o koloběhu vody. Když jsme zjistili, jak koloběh vody funguje, šli jsme ven, kde na nás čekala stanoviště, na kterých jsme po skupinách plnili úkoly, které se koloběhu vody týkaly. Před večeří jsme si sestavili pravidla chování a všichni jsme je podepsali, čímž jsme se zavázali k tomu, že je budeme dodržovat. Po večeři jsme si po pokojích vytvořili velký plakát, který jsme si vytvořili podle toho, jak se nám to líbí. Tento plakát jsme si každý nalepili na své dveře.
P.S.: Fotky z těchto dvou dní jsem nahrávala 2 hodiny :-D Přeji krásný den. Tereza

3. den – Po každodenních rituálech (rozcvička, úklid, snídaně, příprava na program) jsme vyrazili do nedalekého lesa, kde měly děti za úkol otevřít studánky. Děti byly rozděleny do skupinek po třech (tentokrát tak, aby ve skupince byly roztříděny všechny tři třídy) a musely spolu secvičit jednoduché pohyby, které byly zapsány na „studánkách“. Když sestavičku správně předvedly, dostaly bodík a mohly pokračovat v otevírání. také kreslily rozdíly mezi vesnicí a městem. Odpoledne děti absolvovaly hru s názvem MOUNT EVEREST. Opět na nedalekém kopci měly děti připravená stanoviště „menší hory“, kde měly úkoly, které závisely pouze na náhodě (házení kostkou, vytahování špejlí a hra „kámen, nůžky, papír“), a ty rozhodly, kterým směrem se budou moci odebrat. Nakonec všechny děti dosáhly vrcholu Mt. Everestu a odnesly si zázračná semínka. Ty si zasadily každé na svůj talířek.

4. den – Ráno se děti učily, poté jsme se vydaly na krátkou procházku okolo rybníka, který je vedle chaty. Po cestě jsme poznávali různé rostliny a živočichy. Když jsme po obědě vyšli ven, na vstupních dveřích děti našly vzkaz od skřítků, kteří si stěžovali, že nemají žádné domečky a prosili nás, abychom jim je postavili. Vydali jsme se tedy do lesa, který jsme ještě nenavštívili, našli hezké místo a pustili jsme se do díla. Děti to moc bavilo a úžasně se jim to povedlo. Poté jsme popošli o kousek dál, podívat se relativně zblízka na větrné elektrárny, které tady máme kolem sebe. Po svačině jsme šli znova ven, protože krásně svítilo sluníčko a bylo nádherně a všichni si vyrobili panáčka z přírodnin. Po večeři si děti mohly vybrat, jestli se budou dívat na pohádku, nebo si budou hrát nějaké hry. Což se dětem moc líbilo.

5. den – Děti se po snídani chvíli učili, po svačině jsme vyrazili ven. Okolo chaty měly děti území, na kterém měly získávat odpovědi na otázky, které dostaly. Po úspěšném vyplnění jsme šli na oběd. Po odpoledním klidu jsme si povídali o přírodě, protože byl Den Země, tak jsme se rozhodli, že trochu vyčistíme les. Nejprve děti závodily o to, kdo nasbírá více papírků (předtištěných) z lesa. Poté si povídaly o třídění odpadu. Po svačině se vyráběli roboti z vymytých PET lahví, papíru jiných ozdůbek. Kdo byl se svým výtvorem spokojen, šel na hřiště hrát fotbal nebo vybíjenou. Po večeři se konala TALENTMÁNIA, které se účastnila cca třetina dětí. Ostatní byli důležitými diváky, kteří podporovali a nakonec vybrali vítěze.

6. den – Šestý den, tedy v sobotu, jsme udělali dětem radost a vynechali jsme rozcvičku. Po snídani jsme se chvíli učili a poté šly děti ven a tam si mohly vybrat, čím se zabaví. Na výběr byly švihadla, míčky všeho druhu a spousta her. Po obědě jsme vyrazili do vedlejší vesnice Miletín (kde jsme už jednou byli), protože na tamním hřišti se konala akce „Pálení čarodějnic“. Tam bylo připraveno osm stanovišť, na kterých si děti vyzkoušely různé čarodějnické aktivity. Například míchání lektvarů, zachraňování pavouka ze sítě apod. Večer se pořádala diskotéka, na které si děti zatančily na písničky, které byly na jejich přání.

P. S.: Omlouvám se, ale internet je dnes ještě pomalejší než předtím. Takže fotky z dalších dní dodám buď ve středu, nebo až o víkendu až se vrátíme. Děkuji za pochopení :-) Tereza

7. den – I když je neděle, děti se po snídani učily. Po svačině jsme vyrazili do nedalekého lesa, kde si děti do hlíny vytlačily stopy zvířat, a pak si je sádrou vylily. Po obědě jsme opět vyrazili ven, kde jsme měli připravené tři stanoviště, kde jsme se opět setkávali se zvířaty. Po odpolední svačině jsme již zůstali v budově, kde jsme kreslili přání pro naší zdravušku, která zrovna dnes má narozeniny.

8. den – Ráno měly děti rozcvičku, ale netradiční, protože jsme zůstali vevnitř. Po krátkém učení jsme vyrazili ven, kde měly děti volný program. Hrál se fotbal, skákalo se přes lano, točilo se na kolotoči… Po obědě si byly děti vyzvednout v lese ztvrdlé stopy, které v neděli vyráběly. Pak je čekala docela náročná hra, která závisela na komunikaci a kooperaci každého třídy. Byl to maraton, kdy děti stály na stanovištích, a mohly se pohybovat pouze omezenou trasou. Děti si tak musely předávat informace, a lístečky, ze kterých poté skládaly obrázky. Večer nás čekal táborák. Krásně jsme si zazpívali, opekli špekáčky a chleby, a čekali jsme, až se setmí. Ve tmě jsme dětem oznámili, že je čeká ještě stezka odvahy. Všichni zdárně došli zpět do budovy!!!

9. den – VÝLET! Konečně jsme se dočkali, a vyrazili jsme na výlet. Počasí nám přálo, takže celou dobu svítilo sluníčko. Navštívili jsme hrad Bouzov a Javoříčské jeskyně. Všem se nám to moc líbilo.

10. den – Středeční počasí nebylo příznivé, takže jsme se na něj připravili a program celého dne jsme situovali do budovy. Ráno jsme se opět trochu učili. Před obědem jsme hráli hry na stmelování kolektivu a odpoledne jsme vyráběli z papíru, plastu, trubiček, apod. talíře s naším nejoblíbenějším jídlem. Dětem se to moc povedlo.

11. den – Venku bylo krásně, takže jsme oželeli učení a vyrazili jsme ven. Prošli jsme se krásnou procházkou po okolí. Před obědem hrály děti hru na obchod. Háček byl v tom, že si „peníze“ musely vydělat. Takže skákaly přes švihadlo, skládaly ručníky, … Pak si mohly koupit to, na co měly dostatek peněz. Po obědě na nás čekala cesta za pokladem. Každá třída šla zvlášť po desetiminutovém rozestupu. Po cestě jsme museli splnit několik úkolů. Když jsme ale zdárně došli do konce, čekal nás tam sladký poklad.

12. den – A hurá domů. Balíme se, uklízíme a jedeme!
více  Zavřít popis alba 
  • duben 2016
  • 758 zobrazení
trampskalaci
Nemohl jsem použít jiný název pro tento článek, je to jediná pro mě známá osobnost, která propagovala řeku Želivku.Jeho písnička pojednává o horním toku této řeky. O tom píši v druhé polovině článku, ale nejdřív si prohlídneme dolní tok o kterém zpívá naše osada Skaláci. Želivka byla vždy řekou milovníků táborových ohňů, nocí plných hvězd pod širou oblohou, milovníků dálek a upřímného přátelství - řekou trampů. Trampský sen na řece Želivce vyhasnul s napuštěním megalomanského díla vodní nádrže Švihov v roce 1975. V dnešní době nových technologií by to nemělo takový dopad na okolí jako je tomu dnes. Pražští trampové jsem jezdili z Braníka do Dolních Kralovic a trampové z jiných stran si nejčastěji vybírali okolí Sedlické přehrady a Vojslavického mostu. Ve 13. století se řeka Želivka jmenovala Sázava. Samotná řeka by mohla vyprávět o osudech tisíců lidí, i přírodě roztroušených po městech a vesničkách, které prožívali společný osud s touto řekou. Dnes již neexistují. Veškerá voda posloužila Praze a přilehlím obcím. Pokud na řeku vyrazíme, tak můžeme začít v Kojčicích, kde narazíte na hospůdku u Plhů. Pojmenovanou po osobě z filmu Marečku podejte mi pero. Zde se vydáme po červené na říčku Hejlovku a u soutoku s Jankovským potokem, tak vzniká řeka Želivka. Jankovský potok patří do NPP ve které žije kriticky ohrožený druh perlorodky říční. Na tomto potoku se nechá dojít k Mazánkově srubu, kde se ještě dnes dělají potlachy. Pomalu se tak dostavíme k Sedlické vodní nádrži. Kde její vybudování začalo s rokem 1921. Jedná se o dílo Ing. Josefa Řeřicha a Ing. Františka Fissmanna. Celkem se jedná o čtyři díla. Hráz z lomového žulového zdiva, tlačnou štolou, hydrocentrálu na levém břehu Želivky a vyrovnávácí nádrž Vřesník. Na přehradě můžete vidět malý domeček. Zde vede potrubí do hydroelektrárny. Důvodem budování přehrady bylo kvůli širšímu využití elektrického proudu a především Humpoleckému suknu, kde pracovalo přes 3000 zaměstnanců. Přes Kordovsko se dostaneme k Valše, kde je jez a Rokosův mlýn. Zde je hojně rozšířená chatová oblast. Přejdeme přes Valchy. Jelikož zde soukenictví mělo 500-ti letou tradici, tak sem se jezdilo se suknem. Za první světové války dostalo město Humpolec přesdívku Český Manchester odívalo tehdy celou Rakousko-Uherskou armádu. Skauti z Humpolce zde dělají letní tábory. Dostaneme se k Hydroelektrárně kde je trampovna u Pihávka. Neustále se zde pořádají akce všeho druhu.I do hydroelektrárny se nechá dostat. Ale je lepší dát předem vědět. Jsou zde původní veškeré stroje z dokončení stavby 1927. Tyto stroje jedou bez přestávky do dnes. Takže můžeme obdivovat kvalitní práci našich předků. Hydroelektrárnu celkem pohaní tři turbíny. Odsud je to kousek do Želiva, tak jdeme. V zimních měsících jsou na řece Želivce vidět překrásné ledopády. Dodnes je o nich málo známo a ti co je znají, tak především horolezci je používají jako ledovou stěnu. Asi kilometr od Želiva se setkáme s posledním dílem a to vyrovnávací nádrží Vřesník. Želiv městečko premonstrátů, patří k nejstarším obcím v okolí. Je zde Premonstrátní Klášter s pivovarem, Trčkův hrad. Jejich hrobka, tedy pozůstatky hrobky jsou k vidění v Herálci. Je zde památný strom a velice známa hospůdka na Koncandě. Vyhledávaná trampy a vodáky, též turisty. Míříme od Želiva po řece dál. Za zmíňku stojí v Miletíně velice známá legendární hospůdka a trampovna na Točilce. Zde stávala před rokem 1800 zemědělská usedlost rolníka Františka Točila, po něm je tato hospůdka pojmenovaná. Vystřídalo se na této usedlosti spousty majitelů. Od roku 1922 se Karlu Dvořákovi z této usedlosti povedlo udělat hostinec. V roce 1938 se hostince ujal Alois Bejček. Byl u lidí velice oblíbený muzikantsky nadaný a svému oboru dal celý život. Zemřel na place v roce 1981. Na jeho pohřeb přišlo tolik lidí, že to v okolí nikdo nepamatuje. Točilka byla cílem trampů, turistů a okolních obyvatel. Dnes tato hospůdka zkomírá. Kousek odsud je pak unikátní dílo. jedná se o dvojmostí. Zde je jeden z Hitlerových mostů. Jenž už nevyhovoval dnešním předpisům, tak nad ním vede dnes dálniční most D1. Nejvíce trampských osad příjíždělo k tomuto vojslavickému mostu. Na loukách pod ním se pořádaly potlachy. Jejich zpěv se rozhléhal do širokého okolí Od nás to byla především Modrá želva. Taktéž na těchto místech nejednou zasahovala policie. Dodnes je vidět, že louky pod Vojslavickým mostem jsou vyhledávaný místa. Pořád je zde vidět spousty vypálených míst od ohňů. O kousek dále se přibližujeme k zatopenému městysu Zahrádky u Ledče nad Sázavou. Ještě před nima je chalupa na Bělici, kde je vidět krásný totem. Jde zde zázemí prvního fanklubu Žalman a spol. Zde se pořádá krásný festival s názvem FolKaliště. Na vrcholu kopce je potom poutní místo. Husitská či Křižná studánka. Je to moc hezké místo. Dnes je krásně utajené, nevede k němu žádné značení. Zde se v létě pořádají Křesťanské festiválky. Odsud sestoupíme k řece kde jsou zatopené zahrádky. Zde je akorát vidět kostel, ve kterém jsou vzácné nástěné fresky z doby Přemyslovců, zbytek náměstí a starý turistický rozcestník. Dále poputujem k Dolním Kralovicím kde ještě o kus dál je možno projí zbytky mrtvé trati z Trhového Štěpánova do Dolních Kralovic. Já si vybral úsek u Keblova. Je zde starý kamenný most. Po cestě je ještě možnost narazit na pár pražců, co pohlcuje příroda. Zbytky z trati dnes slouží jako cesty, jiné byly zahrnuty a tak splynuly s přírodou. Dne 31. května 1975 ve 14 hodin odjel z Dolních Kralovic poslední vlak. Tím skončil jeden z nejhezčích 14 km úsek středočeských lokálek. To už se dostáváme do textů Honzy Vyčítala. U Borovska nás čeká poslední zastávka u nedokončených Hitlerových mostů. Nazývám je tak, protože tyto mosty u Borovska a Vojslavic byly budovány v letech 1938 - 1941. K jejich dokončování došlo až po válce. U Borovska jsou celkem dva mosty. Jeden menší a druhý nedostavěný. Chybí mu opravdu kousek. Po těchto mostech měla vést dálnice, ale po válce se z těchto plánů ustoupilo. Na tyto mosty je možnost se dostat pouze z Hulic. Od Želiva po hráz nádrže Švihov je to na vlastní pěst, protože se nacházíte v I. pásmu hygienické ochrany zdrojů vod. Dnes tu najdete neuvěřitelný klid a jako by se tu čas zastavil na milion let. I dnes stojí tento utopený trampský sen za vidění. Nádherně o těchto místech psal spisovatel, historik a kronikář František Pleva. Sám jsem použil několik informací a i obrázků z knihy Naše řeka. Nejen Honza Vyčítal zpívá o této řece. Ale i naše trampská osada Skaláci má v repertoáru píseň vlastní tvorby jménem Rád vzpomínám. Tato píseň je velice oblíbená v okolí a na osadách v blízkosti řeky Želivky. https://www.youtube.com/watch?v=EOrVQBOuo-4 Fotografie jsou veškeré z mé produkce, jedná se o dílo z několika let.
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 26.1.2015
  • 725 zobrazení
horochodec
Oblast Velkých jezer leží v Severní Americe na území USA a Kanady. Lake Huron (Huronské jezero) leží severně od Toronta v provincii Ontario. I když není největší z Velkých jezer, je obrovské - jeho plocha odpovídá 76% plochy celé České Republiky. Okolí jezera se vyznačuje nádhernou krajinou a nedotčenou přírodou. Celá oblast leží mnohem jižněji než si uvědomujeme - zhruba na úrovni Itálie. Jsou zde proto horká léta a díky vnitrozemskému podnebí i mrazivé zimy s množstvím sněhu. Lidé, kteří zde žijí, jsou nesmírně přátelští a otevření.
Obrázky pochází z jižní části jezera okolo zátoky Georgian Bay v okrese Simcoe County. Pořízeny byly na přelomu června a července 2012.
více  Zavřít popis alba 
18 komentářů
  • červen 2012
  • 713 zobrazení
petruno
Směska sportovních a zájmových aktivit Patrika, Ondry a jejich kamarádů. Dopoledne celorepubliková akce Olympijský den, soutěž má jasná pravidla: něco málo odběhnout, namalovat nějaký obrázek s motivem dne, vyfotit a poslat do soutěže, čekat, možná něco vyhrajeme. Odpoledne DDM Duha vodácký oddíl v rámci pravidelné schůzky vyrazil na splutí části Tiché Orlice z tábořiště Staré Oldřichovice do Kerhartic k Harapátovi. Ondra měl smůlu i když jsme na něj čekali víc jak půl hodiny, máma ho na pravidelnou schůzku vodáků a na splutí nedovezla. V sobotu ráno vyrážíme na pochod Lanšperským panstvím, kluci s sebou berou kamarády Michala a Denisku. Přihlašujeme se jen na 12 km trasu, předpověď počasí slibuje nepříjemné horko a tak to nebudeme přehánět. První schlazení v Orlici máme až za půlkou pochodu na černovírském splavu. Při zpáteční cestě se stavujeme v Černovíře na hasické soutěži SDH O černého výra. Dokoukáme chlapské zápolení a jdeme do cíle pochodu, cestou navrhuji návštěvu nějakého koupalka, Michal s Dendou musí zavolat domů a získat povolení od rodičů na pozdější podvečerní návrat z výletu.Vše klaplo jedeme na tour de koupalko. Za sobotu dostávám od děcek pochvalu. Neděle ráno a nikomu se nechce vylézat z pelechu, venku zataženo a mokrá silnice, asi pršelo, válíme se v posteli u televize skoro do oběda. Po obědě mě napadá plán otestovat nultou via ferratu v ČR. Není to od nás daleko a navíc ve známém terénu říčky Krounky. Stavujeme se pro další kamarády ze školy a hurá do skal. Běžíme od restauračky Šilinkův Důl do stejnojmeného údolí po červené kros nahoru, dolů a kolem dokola, kluci běží že jim sotva stačím a ferrata nikde. Asi po třech kilometrech narážíme na pár žebříku a kousky řetězu zafixovaných ke skále. Pohroma, jak někdo toto mohl pojmenovat via ferrata, otáčíme zpět, ještě že příroda kouzelnice nám to bohatě vynahradila, údolí říčky Krounky je opravdu parádní. Nechám kluky dost daleko za sebou, zabloudit nemají kde. V resturačce si dávám limču, překvápko kluci jsou už taky u hospody. Je akorát tak čas na poslední atrakci víkendu, dančí obora u Nových Hradů, v podvečer se vždy zvěř stahuje k plotu a čeká na pamlsky od turistů, to nám vyšlo opravdu parádně. Akorát čas vyrazit domů, zítra začíná poslední necelý týden školy a pak huráá prázdniny.
http://www.behej.com/clanek/11383-olympijsky-den-ve-stredu-rozbehne-ceskou-republiku
https://www.facebook.com/ddmDUHA/posts/778065018894779
http://www.lansperk-sbor.cz/Sb3B5-ACykloW1.html
http://vcu.cekuj.net/wp-content/uploads/2016/06/cerny_vyr.pdf
http://www.zdarskypruvodce.cz/na-skalach-silinkova-dolu-na-turisty-ceka-miniaturni-ferata/
http://www.kudyznudy.cz/aktivity-a-akce/aktivity/obora-s-danky-a-jeleny-u-zamku-nove-hrady.aspx
více  Zavřít popis alba 
  • červen 2016
  • 644 zobrazení
kastanci
Já vím, že jsme hrozný ostudy a píšeme další povídání se skoro měsíčním zpožděním, ale ono toho bylo teď opravdu tolik, že na to nebyl skoro vůbec čas. Ještě horší je to, že dohnat tohle naše zpoždění je prakticky nemožný a stejně kdybych ti měl těď napsat o všem, co jsme za ten čas prožili, tak než bys to dočet, byla by z tebe stará paprika. Tak já asi vypíchnu jen ty nejzajímavějši věci, co jsme prožili, zažili a co zůstane vryto v našich dětských srdcích!
Naše zklamání z kiwíček jsme se rozhodli zahnat návštěvou oblasti Coromandel. Je to takovej pinďour vyčnívajíci z reliéfu Zelíandu, o kterým všichni hrozně básní jak je to tu úžasný, nejhezčí a každej freecoolín ho musí vidět. Nu nám se tu taky líbilo, jen nám byla za prdelí pořád ta smůla z kiwíček. Samozřejmě jsme si tu museli hned dát nějakej trek na rozehřátí.. Všecky místmí bábovky to tu chodí za dva dny, ale my jsme to bez větších potíží zvládnuli za den. Díky tomu jsme silvestrovskou noc strávili na místní pláži Hot water beach. Zprvu jsme se obávali, že tu bude smrad jako posledně ve Waiotapu, ale jak se nakonec ukázalo, tak tady to má ta příroda vychytaný ještě víc a voda o teplotě 70°C vyvěrá zpod písku bez zápachu hned po tom, co se v něm trošku pošťouráš, ať už rukama nebo lopatkou. Pak už je to jenom na tobě, kolik mořské vody si přidáš, abys dostal tu tvojí kýženou teplotu. Jak se ale ukázalo tak to nebyl, až tak originální nápad a pláž připomínala spíš Václavák za poledne než romantiku pod hvězdama o silvestrovský noci. Nějak jsme to kousli a rozhodli se veselit s místníma, abysme taky okusili místní kultury, jenže k našemu překvapení místňáci o půlnoci řachli jednu rachejtli cinkli si sklenku nějakýho šnapsu, vzali svojí lopatičku a šli spokojeně dadat. Chvíli jsme smutně postávali a smáli se ti, že budeš mít novej rok až za půl dne a špatně ti bude nejmín dva. Potom jsme se odebrali do našeho obytňáku pěkně na kutě s tím, že sice se tu asi moc spát nesmí, ale co na tom, je přeci novej rok a spí tady s náma nejmíň ještě deset takovejch jako jsme my. Jo to byl ale velikej omyl! V půl sedmý ráno na novej rok nám klepe na vokýnko nějakej děda, co si asi dal předsevzetí, že bude srát slušný lidi, budí s nějakým cancem papíru v ruce, že tady se dadat v autí nesmí a tytyty jestli nás ješte na Coromandelu chytnou, tak naše bydlení si vezmou. Zprvu se vztekáme, že nás vzbudil a ještě si chtěl dělat nároky na naší krutokáru, nicméně díky tomu jsme byli první a jediný na místní, údajně nejfotografovanější pláži Zelíandu, Cathedral cove. Nu fotky odtamtaď jsou fakt pěkný a hlavně jsme si tu náležitě užili skotačení ve vodě!
Když jsme zapíchli Coromandel a zrovna si říkali, že tu smůlu jsme konečně setřásli tak se z podpalubí našeho korábu začali ozývat zvuky, jak když kočí popohání byčem kobylu. No je pravda, že stádo tam máme pořadný, ale stejně jsme radši zastavili, abysme to zkoukli. Jak jsem otevřel kapotu, tak na mě vyskočili snad všechny řemeny, co ta naše kára má a já tušil, že budem muset k autolékaři. Jenže když jsme začali hledat, tak jsme zjistili, naše smůla nás zase našla a zařídila, aby byl nějakej dementní svátek a všichni autodoktoři seděli doma u telky s beerem v ruce a čučeli na zelíandskej ragbyjovej tým All Blacks, kde jen tak mimochodem skoro žádný Zelíanďani nehrajou, jen maj draftovaný skoro všechny černý kluky ze Samoe. No prostě poděl! Strávili jsme tak jednu úžasnou noc skovaný mezi popelnicema za autoservisem. Druhého dne jsme autí odvedli konečně k panu autolékaři, a ten nám samozřejmě při přebírání sdělil, že sice řemeny nám tam dal závodní (aspoň podle ceny ususzujeme), ale problém stále nejni vyřešen a že musíme zkusit nějakýho chytřejšiho, kterej si s tím bude vědít rady. Nu a tak znechuceně o nějakej ten zlaťák lehčí hledáme dalšího zloděje, od kterýho se zase necháme okrást. Když jednoho najdeme, tak nám s úsměvem na tváři sděluje, že součástka nová stojí jako polovina našeho celýho auťáku, že se ale pokusí sehnat nějakou už jetou do druhýho dne. Nu a tak trávíme další noc mezi popelnicema s pocitem, že se nám ten šťastný vstup do nového roku začíná malinko vymykat kontrole.
Už si ani nepamatuju jak se nám to podařilo, ale nakonec jsme zase seděli v autí a svištěli po silnici směr úplně nejvýchodnější cíp Zelíiandu, odkud jsme díky největšímu kladnýmu časovýmu posunu pozorovali, jako první lidi na týhle Zeměkouli jak začíná nový den. Jestli sis ráno taky přivstal a myslel sis, že sluníčko vidíš jako první taks měl smůlu ,protože my jsme mu mávali, už 12 hodin před tebou héeeee. Nevím jestli to bylo tím vědomím, že jsme první a nebo tou bouří, co se proháněla při východu nad mořem, ale atmosféra to byla fakt těžko popsatelná a snad je to trošku vidět i z těch obrázků.
Pak jsme zažili, jak říkaji místňáci, kopici dalších zážitků jenže o všem fakt psát nejde, tak když budeš chtít vědět víc, tak jestli budeš hodnej, možná ti o tom řekneme, až se jednou vrátíme domů. Budu tedy pokračovat o tom, jak jsme zase nabyli chuti a práci znovu hledat začali. Bylo tomu ve městě Napier, před kterým jsme byli kluky sousedskými varováni, že jest to město neřesti, českých zlatokopů a všelijakých myslitelů. Jak se ukázalo měli výjmečně pravdu a hned jsme na jednu českou bandu narazili, jen co jsme do Mc Donaldu na internet vyrazili. Tuším zradu, že by tenhle blábol mohli číst a musím tedy na ně hodný tu jen být. Ale až příště páč se mi chce hrozně spát a veršování mě začíná pěkně srát! No já vím i tebe Petře Kadleci ?.
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • zima 2010/2011
  • 633 zobrazení
zsdetska
1. den - Cesta byla v pořádku, dobře jsme dojeli. Ubytovali jsme se na pokojích, všechno vybalili a dali si dobrý oběd. Po odpoledním klidu si nás vzali do péče animátoři, kteří nás seznámili s environmentální výchovou. Ke svačině jsme měli jogurt a pak jsme se pilně učili se svými třídními učitelkami. Po večeři jsme měli s vychovatelkami menší seznamovací program, kde jsme zpívali a hráli různé hry. Ve 20:58 jsme měli večerku a tak jsme ulehli do postýlek.

2. den - První noc proběhla v pořádku. Hned po snídani jsme se vydali do lesa, kde jsme se bavili o stromech a přírodě. Na oběd jsme měli vynikající koprovku a poté následoval odpolední klid. Protože se počasí umoudřilo, odpoledne jsme zase šli ven, kde jsme hráli různé hry a opět se více sbližovali s přírodou. V podvečer jsme se učili a napsali vám, rodičům, dopisy. Pak byla večeře, po které jsme zůstali v jídelně, kde jsme u kytary zpívali různé písničky na přání.

3. den - Dneska jsme po dobré snídani všichni vyrazili ven. Bavili jsme se o zvířatech, které kolem nás žijí a opět jsme brouzdali lesy a okolními loukami. 3. B se vrátila až na oběd (svačinky měli s sebou) a 3. A se po svačině dívala na dokument o lesních zvířatech a pak si sami zvířátka kreslili. Po obědě jsme se zase věnovali tématům o přírodě. Na večeři jsme měli výborné rizoto, a potom nás čekala hodina plná zábavy. Děti si mohly vybrat, jestli budou hrát stolní hry, stolní tenis, nebo si kreslit. Od 20:00 - 20:58 jsme se jako každý večer věnovali telefonátům domů, sprše a večerní hygieně.

4. den - Dnes jsme zahájili den rozcvičkou (labutí jezero :-D) V dopoledním programu byly obě dvě třídy venku, 3. A stavěla skřítkům domečky a 3. B byla na procházce po okolí. Odpoledne děti z 3. A dodělávaly domečky v lese a představovaly si je navzájem a 3. B měla na programu slackline a všichni si to náramně užili. Po večeři jsme děti opět nechaly hrát si podle své chuti, protože jsme opět měli k dispozici hernu, tak ať mají také trošku volné zábavy. V tuto chvíli už je na pokojích úplné ticho a dětičky spinkají jak miminka :-)

5. den - Pátek nám začal opět rozcvičkou. Tentokrát v japonském stylu :-D Po snídani jsme opět vyrazili ven. 3. B vytvářela v lese zvířátka a 3. A byla ve tvořírně, kde si každý zasadil svůj hrášek, a vytvořil nějakou ozdobu z přírodnin, a nakonec se šlo do lesa, kde si každý zasadil svůj stromeček. Po obědě a odpoledním klidu šla 3. A na výpravu za mloky (bohužel už je moc zima na to, abychom je viděli, ale předešlý turnus, co zde byl, měl mloky až u dveří chatek :-) ) a 3. B hrála různé hry v lese a na louce a bavili se o zvířatech, které tady máme a nebo můžeme potkat.

6. den - Po ranní rozcvičce (dneska byl Rocky Balboa) měly děti program opět venku. Děti z 3. B v lese sbíraly odpadky a pak malovali svět, jak si ho představují s odpadky a bez. Po obědě byla zase procházka ven, pak si děti z 3. A malovaly a dívaly se na kraťoučký dokument na téma zdravý životní styl. Děti z 3. B stavěly domečky pro trpaslíky karpatské. Po večeři jsme dětem udělali diskotéku, do které vtrhli čerti, anděl a Mikuláš. Děti dostaly nadílku a pak pokračovala diskotéka, kterou jsme si všichni náramně užili.

7. den - Dnešní den byl v celku odpočinkový. Po snídani obě třídy zůstaly v jídelně, kde jsme všichni shlédli dokument Lesní království a hned poté jsme se dívali na pohádku V hlavě. Po obědě šla 3. A na chviličku ven, a pak ve tvořírně vymýšleli své vlastní zvíře nebo rostlinu, kterou pak všem představili. 3. B se bavila o udržování životního prostředí, kreslili obrázky a dívali se na dokument o plastech. Po večeři měli opět volnou zábavu v herně.

8. den - Po včerejším odpočinku jsme dneska trošku protáhli kostry. Obě třídy šly na celodenní výlet na rozhlednu Lopeník. Všichni jsme zdárně zvládli 14 km chůze. Večer byla zase volná zábava v herně. V tuto chvíli jsme my, "vedoucí", zralí na spaní a děti kolem nás tady křepčí, lítají a na spaní nemají ani pomyšlení :-D

9. den - Ranní rozcvička byla ve stylu Bořka stavitele. Poté byly děti z 3. A ve tvořírně, kde hráli hry a pak šli do lesa na domečky. 3. B byla na procházce a odpoledne děti zkoušely rozdělávat oheň a poté se bavily o teple, světle a ohni jako takovém.

10. den - Tentokrát byl celodenní výlet do ZOO Lešná. Děti si to velmi užily, ale nepochybně největším zážitkem celého dne bylo krmení rejnoků. Po večeři se děti dívaly na pohádku a teď už se chystají do hajan.

11. den - Dnes jsme se rozcvičili jako na policejní akademii, a pak obě třídy vyrazily do lesa na procházku. Po obědě byly děti zase venku, protože tady bylo nádherně a svítilo sluníčko. Večer měly děti program s animátory. Všichni jsme si navzájem psali psaníčka do obálek. Každý svou obálku dostane až zítra v autobuse, a až doma si je smíme každý sám přečíst. Poté jsme měli diskotéku číslo 2, a teď už každý leží ve své postýlce.

12. den - Po snídani se děti pustily do balení. Když jsme tohle zvládli, předali jsme ceny za všechny soutěže a po obědě hurá domů.
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • podzim 2015
  • 670 zobrazení
mysticsmile
Prostranství u jezírka před Zámeckým skleníkem v Boskovicích se o tomto úterý změnilo ve velký malířský přírodní ateliér. Sešli se zde uživatelé zařízení pro postižené Betany Boskovice a Sociálních služeb Šebetov na společné akci Výtvarná díla mentálně hendikepovaných. Přišla též děvčata z místní střední pedagogické školy, aby pomohla v organizaci a samozřejmě i při samotné výtvarné práci. U každého ze stolků ve stínu stromů se pod rukama dívenky ze školy a uživatele služeb rodil nějaký výkres. Štětce jen kmitaly a někteří stihli namalovat vodovými barvami za celé dopoledne i více obrázků. Každý tvořil něco jiného. Někdo úplnou fantazii, jiní zase našli inspiraci v malebném prostředí parku, budově skleníku, blízkém empírovém zámku nebo okolní přírodě. „Malujete ráda?“ ozvalo se od jednoho ze stolků. „Ano,“ odvětila uživatelka Betany. „Já též,“ souhlasila dívenka ze školy. I takto probíhalo úvodní seznamování. „My musíme kromě malování zvládnout i hru na klavír, kytaru nebo flétnu,“ prozradila mi jedna ze studentek SPgŠ, když jsem obcházel stoly a sledoval, jak všem jde práce rychle od ruky. Musím uznat, že vznikající díla byla nejen docela podařená, ale hýřila i zajímavými náměty. Uživatelka Jana ze Šebetova na sebe prozradila, že kromě malování ráda šije. „Vyrobila jsem takto čtrnáct polštářů a snažím se šít i jiné věci.“ Tomáš z Betany, jehož dalším velkým zájmem je sledování sportu všeho druhu a je velkým příznivcem domácího hokejového týmu SK Minerva A, kdy nevynechá jediný zápas na místním zimním stadionu, si jako námět zvolil budovu skleníku. „Namaluj k tomu ještě lampu před ním,“ radila asistentka ze SPgŠ. Ale nejprve nech okna uschnout, aby se to neslilo mezi sebou.“
Sociální pracovník Betany Boskovice Bc. Michal Griga sdělil několik podrobností: „Máme zde uživatele ze dvou zařízení. Přijeli čtyři klienti Ústavu sociální péče Šebetov a jsou tady též čtyři domácí z Betany, což je zařízení Oblastní charity Blansko. Já jsem jezdil do Švýcarska, kde jsem získal cenné zkušenosti a nyní se snažím je použít u nás. Vymyslel jsem výtvarnou dílnu, kde se spojili hendikepovaní se studentkami místní Střední pedagogické školy. Děvčata vedou klienty, každá má na starosti jednoho. Přišlo osm studentek z prvního ročníku, je to tedy pro ně výborná praxe a cenné zkušenosti. Přivedla je sem učitelka jazyků a výtvarné výchovy Mgr. Dagmar Ševčíková. V Rudce pracuje občansky prospěšná společnost Kunštát Pro Futuro, kteří pořádali vloni a předloni tyto díly společně se švýcarským ateliérem Creahm, kde pracují hendikepovaní umělci profesionálně a tato práce je živí. Na projektech jsme spolupracovali my i Paprsek z Velkých Opatovic. Chtěli bychom z dnešních výtvorů uspořádat výstavu, ale zatím nemáme určené prostory. Možná to bude i zde ve Skleníku nebo ve stálém kině Panorama. Do budoucna plánujeme rozšíření těchto akcí a spolupráci s místní Základní uměleckou školou, Paprskem Opatovice, Diakonií Letovice a dalšími. Dnes to pořádá Betany Boskovice - zařízení Oblastní charity Blansko ve spolupráci s místní Střední pedagogickou školou,“ dodal Bc. Michal Griga. „Za naši organizaci se zúčastnily sociální pracovnice Hana Ševčíková, Jitka Galomová, Marta Mikulášková.“
A znovu jsem obcházel stoly, jak práce pokročila. „Co to bude?“ ukázal jsem na podivné obrazce. „Malujeme bubliny,“ pravila hrdě Maruška ze Šebetova. Musím opravdu uznat, že fantazie měli všichni dost. Ticho přerušované občasným domlouváním malujících a šuměním větru v korunách stromů najednou přerušilo dětské štěbetání. To sem zavítali caparti z Mateřské školy Boskovice, pracoviště Bílkova a hned jich bylo všude plno. „Jen dejte pozor, abyste schnoucí výkresy v trávě nepošlapali,“ zdvihla varovně prst paní učitelka. „Jen se v klidu dívejte a na nic nesahejte. Také tak občas ve třídě pěkně malujeme, zde máte inspiraci. Tady jsou pěkné kytičky. A půjdeme dál, abychom nerušili. Pěkně se rozlučte.“ „Nashledanoooou,“ zaznělo sborově z dětských hrdel a za chvíli se opět rozhostilo ticho. S obavami jsme občas vzhlíželi k obloze na kupící se hrozivá černá mračna, ale naštěstí počasí vydrželo a družnou náladu nepokazilo. Blížila se třináctá hodina a s ní i zakončení zdařilé akce. Vyvrcholením se stalo společné dílo, kdy spojením sedmi archů kreslicího papíru vznikla velká plocha. Všichni současně se zapojili do práce, sborově si přitom zazpívali. Pod rukama uživatelů, sociálních pracovníků i děvčat ze školy za chvíli vznikla půvabná výtvarná fantazie. Tak ještě nechat poschnout, uklidit stoly, materiál a pomalu se připravit na cestu domů.
Zbývá dodat, že takové akce na veřejnosti významně pomáhají v začlenění hendikepovaných do společnosti. Je třeba, aby i ta podala pomocnou ruku. Kolemjdoucí vidí, že postižení něco umí, mají svůj svět, své představy, umějí kolem sebe rozdávat vůli, klid a pohodu. „Musíme též poděkovat Kulturním zařízením Boskovice, že poskytly prostory Zámeckého skleníku pro zázemí, kde jsme mohli připravit občerstvení a vařit čaj. Výtvarná dílna mentálně hendikepovaných se vydařila, časem budou následovat další,“ dodal s uspokojením sociální pracovník Betany Bc. Michal Griga.
Více: http://blansko.charita.cz/
http://www.socialnisluzbysebetov.cz/
http://www.spgs-bce.cz/
více  Zavřít popis alba 
  • květen 2012
  • 593 zobrazení
mysticsmile
Horké páteční odpoledne. Boskovická synagoga se opět začíná plnit lidmi v letním oblečení. Venku je neustálé dusno, zde v kamenné stavbě se dýchat docela dá. Všichni koukají na podlahu, kde jsou rozmístěny fotografie přírodních lokalit a naslouchají jakémusi zvláštnímu šumu a vrzání z jednoho rohu, kde na stěně svítí a vydávají jakýsi neurčitý zvuk dva fotorámečky. Ale teď již tiše, před obecenstvo předstoupila kurátorka výstav dvacátého Festivalu Boskovice Mgr. Helena Musilová: „Dobré odpoledne, vítám Vás v pátek 6. července na pokračování včerejší vernisáže. Jsem ráda, že se můžeme s autory výstavy Paměť výstav potkat právě zde nad jejich pracemi při neformálním setkání. Jsou to studenti FAMU s vedoucím projektu Doc. MgA. Jaroslavem Bártou. Mělo by jít o dialog, kdy se zamyslíme nad smyslem projektu a proč vzniknul. Předávám mu slovo.“ „Já tedy nejprve představím naše studenty. Karolína Ketmanová, Veronika Klepáčová, Xiaohui Shan z Číny, Jan Douša, Ondřej Fišer. Tito všichni jsou autory fotografií, které zde můžete vidět. A nyní prosím o chvíli ticha, abychom slyšeli šum. Je to zvuk velkostrojů pod zámkem Jezeří v Podkrušnohoří. Zde neustále jedou těžební stroje a ukrajují z přírody. Nemilosrdně takto zničily několik obcí v tamní lokalitě. Navíc místní obyvatele obtěžují monotónním hlukem. Jak jsem již říkal, obce zanikly. To není zcela přesné. Ony byly vědomě zlikvidovány. Proto se instalace výstavy velmi hodí sem do Vaší synagogy. Likvidace souvisí s židovskou problematikou. Výstava budiž tedy výrazem naší úcty. Jména zaniklých obcí jsme napsali křídou na dlažbu. I snímky jsou netradičně umístěny při zemi na kostkách. Sem je zahrnut i odsun Němců. Pro mě je obtížně přijatelná myšlenka, že je to historicky logický krok, tím by vina na nás padala ještě více. Souhlas by znamenal, že jsme účastníky vědomí. Nesnažili jsme se tvořit za každou cenu nádherné snímky. Fotografie jsou hodnověrným dokumentem pravého stavu věci a mohou snad i svou autentičností některé věci změnit. Vše dokresluje již zmíněný hluk přicházející jakoby z neznámého místa. Občas se v něm objeví zpěv ptáků jako poselství přírody, která tam ještě zbyla. Jsem rád, že je Vás zde tolik. Je to pro mě velkým potěšením. Výstava není jen svědectvím o devastaci české krajiny, ale též vypovídá o nás, jací jsme. Moc děkuji za příležitost uspořádat prezentaci právě zde, protože sem patří. Velký dík Městu Boskovice, Mgr. Heleně Musilové a celému Festivalu.“ Starobylou židovskou modlitebnou zazněl bouřlivý potlesk a Doc. MgA. Jaroslav Bárta pokračoval: „Výstava může být impulsem pro Vás navštívit některá místa a objevit tam třeba i něco nové. Na dotaz ředitelky Muzea Boskovicka Mgr. Dagmar Hamalové odpověděl: „Projekt jsme realizovali ve školním roce 2011 -12. Nejvíce v předjaří, kdy příroda ještě vše milosrdně nepřikryla a pak v pozdním podzimu. Témata jsme vybírali tak, aby tam byly vidět důvody, pro které byly obce ničeny. Tedy vystěhování, vytvoření pohraničních pásem, doly, jaderné elektrárny, vojenská pásma. Jsou zde zastoupeny jednotlivé důvody likvidace. Podle toho jsme vybírali lokality. Některé jsme projížděli společně kvůli silnému zážitku všech. Poté si každý student vybral svou lokalitu a tam pracoval sólově. Dlouho jsme pobývali v Novohradských horách, tam to bylo velmi zajímavé a silné. Zde jsou důsledky vystěhování a pohraničního pásma současně. Třeba obec Cetviny, která byla kdysi výstavná, dnes z ní zbyla kašna a kostel. Definitivně byla zlikvidovaná na Velikonoce 1956. Místa jsme vyhledávali dle starých map, kde jsou tyto obce ještě zaneseny a porovnávali je se současnými ve stejném měřítku. Pak jsme místa snadno lokalizovali. Navíc jsme měli v Novohradských horách průvodce, jenž nás nechal zdarma bydlet v jeho penzionu. Též nás upozornil na další místa, třeba Klepná. Vzpomínám na obec Škrle v okrese Chomutov, kde byl propadlý strop u kostela a u něj perfektně udržovaný hřbitov se spoustou německých náhrobků. Staral se o něj člověk ze Zakarpatské Ukrajiny, jenž doma viděl hřbitov, kde jsou pochováni jeho rodiče. Ten byl zarostlý a pásl se tam dobytek. Proto nechtěl něco takového dopustit zde. Byl to pro nás silný zážitek. I kostel je tam již opravený.“ Mgr. Dagmar Hamalová pak připomenula, že v naší oblasti jde především o problém vodních nádrží a ptala se na umístění výstavy v postižených lokalitách. Jaroslav Bárta odpověděl takto: „Možná ji předvedeme na zámku Jezeří, odkud slyšíte zvuky velkostrojů, jenž měl kvůli těžbě ustoupit. V ostatních místech asi ne, tam už pamětníci nejsou.“ Fotografie by mohla částečně vyvolat diskusi nad tématem, ale těžko zabrání v další devastaci. Dnes bohužel peníze určují vše. Navíc fotografie trochu ztratila na prestiži a autentičnosti díky možnosti elektronické manipulace. Kdysi byl hodnověrným dokumentem negativ snímku. Dnes toto při digitální práci chybí. Výstava má za úkol uvědomit si, že se tyto věci dějí. Na Mostecku kvůli těžbě, zde zase obce ustupují přehradám. Pak se též nelze vymlouvat na neznalost, že se o tom neví. Studentka Karolína Ketmanová pak vyjádřila své pocity: „Občas jsme narazili na křížek mezi stromy a hromadu kamení, to byl vždy silný moment. A pak jsme každý sám chodili podle map i to pro nás bylo dobrodružství. Pak nás to nutilo přemýšlet a jistě to pro každého z nás přínos mělo.“ Zaniklou obec dávají tušit třeba náhodné ovocné stromy v krajině, či místa, kde je naopak zase jen tráva a plevel. Pak lze těsně pod zemí v hlíně mnohdy narazit na dlažební kostky nějaké cesty. Doc. MgA. Jaroslav Bárta připomenul Most: „Toto výstavné honosné město bylo zlikvidováno celé a v docela nedávné době kolem roku 1979. Tehdejší přesun kostela byl jakýsi výsměch. Navíc důl na místě Mostu se jmenuje Ležáky jen proto, aby se město dalo snadno zničit. Fotografie jsme vytvářeli různě. Digitálně, klasicky, barevně i černobíle a v různých formátech. Aby to danou situaci vystihlo co nejlépe. Chtěli bychom vytvořit i knihu. Výstava pomine, literatura zůstane.“ Jeden z diskutujících připomenul Bruntálsko: Zde si lidé na povodně zvykli, ale přehrady se stavět i přes jejich odpor vyjádřený peticemi budou. Čtyřicet, padesát let staré projekty se opráší. Betonářská lobby je v tomto směru silná. Však jde zase jen o peníze, tak se není čemu divit. Ekonomické důvody se nezastaví před ničím. Brzy se budeme potápět, abychom zachytili zaniklé obce pod hladinou. Například Leskovec, ten je celý pod vodou Slezské Harty. K tomu se přidal Doc. MgA. Jaroslav Bárta: „Člověk by měl dělat, co je v jeho silách. Společnost je třeba kultivovat. Aby se zamyslela, zda těch pár kubíků uhlí, co se prodají ven nebo je draze zaplatíme, stojí za zničení nějaké obce. Někde bohatí lobbisté vykupují domy, nechávají tam lidi zadarmo bydlet, ale jako majitelé pak kdykoliv mohou zvedout ruku pro zbourání. Výstava má význam v tom že se zde zabýváme společenskými problémy velkého dosahu. Děkuji, že jste přišli věřím, že to pro Vás bude mít i nějaký význam.“
Na závěr vernisáže jsem získal od Doc. MgA. Jaroslava Bárty několik informací: „Výstava dostala název Paměť místa, mapuje všechny důležité typy vesnic které byly zlikvidovány po roce 1945 z důvodu vzniku vojenských pásem, pohraničního pásma, vysídlení německého obyvatelstva, výstavbou jaderné elektrárny povrhován dolů. Navštěvovali jsme některá ta místa společně se studenty FAMU kteří, pořídili fotografie. Důležitým je způsob instalace, kdy jsme téma zaniklých obcí chtěli vnést do synagogy. Zde se prolíná s událostmi likvidace židovského obyvatelstva. Snímky nejsou jako obvykle na stěnách, ale vyvýšeně pomocí kostek na podlaze. Má to symbolizovat že obce neexistují a jsou v zemi zašlapány, zarostlé travou nebo na Mostecku zlikvidované úplně. Křídou jsou v pruzích jména vybraných obcí, jejichž fotografie se sem již nevešly. Lidé se pohybují mezi snímky a tím pomyslně procházejí krajinou zaniklých obcí. Obrázky jsou ryze současné 2011 – 2012 a patří do dalších projektů založených na důležitých společenských tématech. Například Krajiny na kraji, Otisky člověka v krajině nebo Konzervy komunismu. Poslední zmiňovaná výstava byla i zde v Boskovicích roku 2009.“ Tolik Doc. MgA. Jaroslav Bárta.
Expozice prací studentů Katedry Fotografie FAMU je velmi neobvyklou instalací. Navíc v tichých prostorách boskovické synagogy kde návštěvníkovi zní v uších jen hluk velkostrojů povrchového dolu pod zámkem Jezeří v Podkrušnohoří. Doporučujeme všem, aby se přišli podívat a zamysleli se nad devastací přírody nešetrnými zásahy člověka jež se bezohledně provádějí v zájmu některých podnikatelských skupin pro peníze a zisk bez ohledu na názory a potřeby místních obyvatel.
Výstava je otevřena do 19. srpna 2012.
Více: http://www.noveherminovy.eu/petice-www-stopprehrade-cz/d-1399
http://foto.amu.cz/
http://foto.amu.cz/jaroslav-b%C3%A1rta-114
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2012
  • 550 zobrazení