Vyhledávání

Hledat v

Alba

Přibližně 41 výsledků (0,0775 sekund)

reklama
171 fotek, srpen 2013 až září 2014, 165 zobrazení
21 fotek, 16.10.2016, 47 zobrazení | moje fotozprávy
Jak postupují opravy letního kina v Boskovicích??? Stav k 16. 10. 2016

Pracovníci odborné filmy prováděli odstranění původních shnilých lavic a zkoumali stav betonáže.
Je třeba si uvědomit, že areál se stavěl na počátku šedesátých let minulého století a vše je trvale vystaveno povětrnostním podmínkám. Čemuž odpovídá současný havarijní stav.
Po odstranění lavic a starých polorozpadlých schodů přijdou ke slovu zemní stroje a úprava terénu.
Celá akce by měla být hotová v květnu příštího roku, před zahájením letní sezóny. Průběh prací budeme pro Vás pravidelně sledovat.
37 fotek, 22.6.2013, 139 zobrazení | krajina, lidé, události, moje fotozprávy
V sobotu 22. 6. 2013 byla na Velkém Kosíři slavnostně otevřena pro veřejnost nová 25 metrů vysoká rozhledna. Vyrostla na místě původní dřevěné vyhlídky, která musela být pro špatný technický stav v roce 1939 odstraněna. Návštěvníci mohli v průběhu dne vidět vystoupení souboru Hanačka ze Slatinic, mažoretky z Hněvotína a dechovou hudbu Pavlíček.
129 fotek, jaro 2014, 53 zobrazení | sport
Dne 10.5.2014 na motokárové dráze ve Frýdku Místku se konaly závody minibiků pod záštitou AMK Těrlicko.
Původně jsem chtěl foto roztřídit,ale jelikož jsou to amatérské fotky tak nechávám v takovém stavu a sledu jak jsme celou akci zachytili.Počasí vyšlo suprově i atmosféra a průběh závodů byl na vynikající úrovni.
33 fotek, 29.4.2017, 269 zobrazení | architektura, krajina, kultura, makro, zvířata
Hrad Ostroh pocházející z 13. století stál na ostrohu nad nějakým dávno zaniklým jezerem (z toho jeho původní německé jméno Seeberg), dnes se rozkládá z jedné strany nad divoce zarostlou strží, kterou se vine Slatinný potok. Patřil některému z chebských ministeriálů, což je termín, se kterým se jinak v Čechách nesetkáváme - pochází z německého prostředí a byla to vrsva služebníků církve - něco jako její výkonná moc, která se zabývala správou a ochranou církevního majetku a hodnostářů.
Ale první písemná zmínka o hradu pochází až z roku 1322, kdy ho Chebští zastavili králi Janu Lucemburskému. V průběhu času hrad patřil mnoha majitelům a několikrát zpustnul a byl znovu obnoven, roku 1648 ho dobyli a vypálili Švédové pod velením generála Königsmarka. Ale nejvíc měl hrad namále v minulém století - kdyby se ho neujalo Městské muzeum ve Františkových Lázních, hrad by dnes pravděpodobně již nestál. Dnes je v perfektním stavu a nabízí toho hodně k vidění.
29 fotek, 4.3.2017, 107 zobrazení | cestování, dokumenty, koníčky, rodina-přátelé
ALB 596 - Zámek v Horkách nad Jizerou stojí na místě dávného osídlení ve výhodné poloze nad údolím řeky. Původní vesnice se nacházela na místě dnešních Brodců a účelem tvrze v místě zvaném „Horky“ byla pravděpodobně ochrana brodu a přes něj vedoucí obchodní stezky. Vlastní osada Horky ležící v podhradí byla založena v průběhu 15.století.

O založení tvrze nejsou zprávy, prvním písemně doložitelným majitelem byl roku 1346 Franěk z Brodce. K dalším majitelům patřili Škopkovcé z Dubé či Jan z Obříství.

Počátkem 16.století, za vlády rodu Vančurů z Řehnic, byla tvrz rozšířena a přestavěna na renesanční zámek.

Roku 1651 se panství Horky stává majetkem Kaplířů ze Sulevic. Těm však bylo po bitvě na Bílé hoře pro účast na protihabsburském povstání odňato a novými majiteli se až po roku 1738 stává ze saské Lužice pocházející rod Hartmanů z Klarštejna.

Za jejich panování došlo k poslední přestavbě zámku do dnešní podoby dvoukřídlého barokního zámku. Roku 1930 byl v okolí zámku vybudován rozsáhlý park, který se rozkládal na terasách pod zámkem a blízkosti Jizery na údolních nivách.

Po vyvlastnění zámku roku 1948 bylo v jeho prostorách zřízeno zemědělské učiliště a potřebám školství slouží dodnes.
60 fotek, 5.10.2016, 69 zobrazení | architektura, cestování, koníčky, krajina, kultura
(dovolená 2016) a teď o zámku Lednice

Státní zámek Lednice je od roku 1945 majetkem státu, je spravován Ministerstvem kultury ČR prostřednictvím Národního památkového ústavu Praha, územní odborné pracoviště v Kroměříži. Zámek patří k nejnavštěvovanějším památkám v naší republice. Novogotická přestavba v 19. století z něj vytvořila romantické sídlo obklopené jedním z největších evropských parků (téměř 200 ha), ve kterém návštěvník najde palmový skleník, benátskou kašnu, římský akvadukt, čínský pavilon, minaret a umělou zříceninu Janův hrad. Díky unikátnímu propojení stavebních památek s okolní člověkem formovanou přírodou byl v roce 1996 celý lednicko-valtický areál zapsán do seznamu světového dědictví UNESCO.

První historická zpráva o této lokalitě pochází až z roku 1222. Již tehdy zde patrně stála gotická tvrz s dvorcem, kterou r. 1249 český král Václav I. propůjčil rakouskému šlechtici Sigfriedu Sirotkovi.

Koncem 13. století se držiteli celé Lednice a nedalekého Mikulova stali Liechtensteini, původem ze Štýrska, kteří postupně získali pozemkový majetek na obou stranách moravsko-rakouské hranice. Příslušníci rodu se nejčastěji uplatňovali ve vojenských službách, v renesanci pak v hospodářském podnikání. Od druhé poloviny 15.století se pak příslušníci rodu uplatňují i v nevyšších zemských úřadech. Zásadní změna postavení rodu na Moravě však nastala až za bratrů Karla, Maxmiliána a Gundakara z Liechtensteina. Karel a Maxmilián si výhodnými sňatky zabezpečili velké bohatství starého moravského rodu Černohorských z Boskovic. Bratři byli zpočátku, tak jako jejich otec a děd, protestanty-luterány, ale záhy přestoupili na katolickou víru a připravili si tak vhodnou půdu pro další politickou činnost. To se týkalo zejména Karla, který působil na dvoře císaře Rudolfa II., v roce 1604 se stal zemským hejtmanem na Moravě a v roce 1608 byl pozdějším králem Matyášem II. povýšen do knížecího stavu a uděleno mu opavské knížectví.

Za stavovského povstání stál na straně Habsburků, účastnil se i bitvy na Bílé hoře. Po porážce stavovského povstání v roce 1620 systematickým skupováním konfiskovaných majetků některých účastníků odboje se Liechtensteini stávají nejbohatším rodem na Moravě a ve svém postavení vystřídali Žerotíny. Obrovský půdní fond jim přinášel velké zisky a umožnil jim i velkolepé stavební podnikání zde v Lednici.

Již v 16. století patrně Hartmann II. z Liechtensteina, nechal zbořit zdejší středověkou vodní tvrz a nahradil ji renesančním zámkem. Na sklonku 17.století byla i tato stavba zbořena a vybudováno zde barokní sídlo s rozlehlou architektonicky řešenou zahradou a monumentální jízdárnou, podle návrhu Jana Bernarda Fischera z Erlachu, která se jen v málo pozměněné podobě uchovala dodnes.

Po polovině 18. stol. byl zámek opět upravován stavebně a roku 1815 byly odstraněny jeho přední trakty, které byly součástí barokního zámku.

Dnešní vzhled pochází tedy z let 1846-1858, kdy kníže Alois II. z Liechteinsteina usoudil, že Vídeň je pro pořádání letních slavností nevhodná a nechal Lednici přebudovat na reprezentační letní sídlo v duchu anglické gotiky. Pro pořádání velkolepých setkání evropské šlechty sloužily reprezentační sály v přízemí (dnes I. prohlídkový okruh), které jsou vybaveny vyřezávanými stropy, dřevěným obložením stěn a vybraným mobiliářem. V 1. patře zámku pak můžete navštívit soukromé pokoje Liechtensteinů. Ve 2. patře pak pokoje dětí a jejich guvernantek, spolu s muzeem loutek Milana Knížáka.

Stavby Lednicko-valtického areálu: LVA se rozkládá na ploše téměř 100 km2

Zámek Valtice
V 11. století majetek passovské šlechty, potom pánu ze Seveldu a Feldsbergu. Ve 13. století rozděleny mezi pány z Kuenringu, Pottendorfu a Rauhensteinu. V roce 1395 získává Valtice Johann z Liechtensteinu. Hrad zbudovaný dřívějšími majiteli, později přestavěný na renesanční zámek, je upraven v barokním slohu. Z tohoto období, z roku 1680, pochází také morový sloup. Tento objekt je jednou z nejmonumentálnějších staveb ranného baroka na Moravě. Podle projektu významných architektů Martinelliho, Erny a Tencally zde stavební úpravy pokračovaly až do roku 1730. Parkové plochy s rozmanitými stavbami spojují okázalá sídla ve Valticích a Lednici do jednoho harmonického celku. Rovněž interiéry zámku jsou svým bohatým barokním vybavením dokladem životního stylu své doby. V pozoruhodném kostele z let 1631 - 1671 je nad oltářem umístěn Rubensův obraz "Nejsvatější trojice" a další z Rubensovy dílny. Město Valtice má výhodnou polohu na samých hranicích mezi Moravou a Rakouskem. Dodnes se zachovala část městského opevnění. Je zde i staletá vinařská tradice, každoročně se pořádají v zámeckých jízdárnách vinné trhy.

Apollonův chrám: nad Mlýnským rybníkem je výraznou dominantou chrám boha slunce. Pochází z roku 1817 a je dílem architekta Josefa Kornhäusela. Tato stavba, podobně jako řada dalších, vznikla díky mimořádnému citu Jana I. z Liechtensteinu, pro tuto zdánlivě málo atraktivní krajinu. Ve středu terasy nesené dórskými sloupy, je půlkruhový výklenek, v němž je zajímavý reliéf zpodobňující boha Apollona na slunečním voze. Výtvarná výzdoba je doplněna sochami symbolizujícími čtvero ročních období.

Hraniční zámeček: byl postaven rovněž za knížete Jana I. z Liechtensteina v roce 1827 na bývalé hranici mezi Moravou a Rakouskem. Byl zbudován na močálovité půdě, která musela být nejdříve zpevněna dřevěnými piloty a rošty, na které pak byly položeny základy objektu. Horní část tvoří tři oddělené sály s možnými příchody i příjezdy z obou stran po vyvýšených terasách. Za pozornost stojí zejména prostřední - velký zrcadlový sál, z kterého je možné vystoupit na terasu, odkud je zajímavá vyhlídka na Hlohovecký rybník a blízké okolí.

Belvedér: zámeček v těsné blízkosti Bezručovy aleje u Valtic byl zbudován podle plánů architekta Josefa Kornhäusela jež realizoval správce panství Frank. Ve voliérách u zámečku budilo zaslouženou pozornost návštěvníků množství pávů, perliček a zlatých bažantů.

Kostel v Lednici: je dnes nedílnou součástí lednického zámku. Tato sakrální budova v minulosti několikrát změnila místo. Podle dobových dokladů byla na území Lednice v první polovině 15. stol. zaznamenána jako kamenná stavba , kterou v roce 1425 vyplenili husité. Na základě povolení papeže Inocence VIII. byl během necelých pěti let zbudován kostel, dokončený roku 1495. V roce 1579, jak praví kamenná děkovná deska, byl přestavěn, rozšířen a zveleben. Historie této stavby však pokračuje. V roce 1731 byl dokončen kostel nový, v pozdně barokním slohu, a to v místě kde stojí dnes. Poslední novogotická přestavba zámku ovlivnila i tuto část. V letech 1848 - 1851 dostává svoji současnou podobu. Menší úpravy pokračovaly v roce 1856, kdy do zdí chrámové lodi, která nebyla nijak výtvarně zdobena, umístili František a Adolf Angelerovi 14 basreliéfů křížové cesty. Mistrovské dílo sochaře Kliebra s Kristem na kříži, které bylo dříve dominantním prvkem hlavního oltáře přemísťuje architekt do chrámové lodi. Novy oltář obohatil svými obrazy František Ittenbach. Doslova filigránskou řezbu, převážně v dubovém dřevě, provedla patrně vídeňská firma Karla Leistlera. Je zde umístěn také gotický reliéf "Smrt panny Marie". Rekonstrukce kostela byla dokončena v roce 1858.

Židovská obec měla v Lednici synagogu a hřbitov. Tato obec násilně zanikla v roce 1939 a její synagoga byla za okupace zbořena. Památkově chráněný hřbitov byl počátkem sedmdesátých let přeměněn v travnatou plochu.

Maurský dům: v maurském slohu přestavěný architektem Wingelmullerem, sloužil částečně jako parní lázně a současně jako technické zázemí pro zavlažovací systém parku. Zde umístěná turbína vyráběla elektřinu pro zámek a část obce. Byla jako jedna z nejstarších zachovaných zařízení tohoto druhu na našem území předána Technickému muzeu v Brně. Čerpadla zavlažující parkové plochy stále plní svoji funkci a jejich prostřednictvím získávají užitkovou vodu rovněž další podniky. Stavba, ale hlavně funkce s ní spojena, měla doslova dramatický průběh. Předcházelo ji dílo budované Václavem Josefem, prováděné stavitelem Breguinem. Již po dvanácti letech byly nutné nákladné opravy a v zápětí byla tato čerpací stanice zrušena jako nepraktická. Nový projekt byl přijat v roce 1785 a téhož roku započala jeho realizace.

Jubilejní kašna: na náměstí byla postavena v roce 1898 u příležitosti čtyřiceti let vlády knížete Jana II. Po 2. světové válce byla znehodnocena odstraněním mramorových desek a položením asfaltového koberce kolem ní, takže nyní je pod původní úrovní náměstí. Stavební zásahy v okolí způsobily, že voda z kašny již neteče.

Randez-vous: jak název tohoto saletu mezi Lednicí a Valticemi napovídá, scházeli se zde účastníci honů. Stavba byla symbolicky věnována bohyni lovu Dianě, o čemž svědčí latinské nápisy na průčelí. Inspiračním prvkem, podobně jako u pařížského Vítězného oblouku, se staly triumfální oblouky římské. Randez-vous stojí v oboře, která byla dříve obklopena 3 km dlouhou zdí. Podle Hardtmuthových plánů toto dílo realizoval architekt Josef Kornhäusel v létech 1810 - 1813. Výzdobu tvoří reliéfy znázorňující dramatické scény z lovů.

Reistna: na vyvýšenině u Valtic, známé také jako Homole, zbudoval v létech 1811 - 1817 architekt Hardtmuth na objednávku knížete Jana I. Josefa památník otci a bratřím. Galerie kolosálních dimenzí spočívá na 24 korinstkých sloupech. Z její terasy se dá doslova vychutnat pohled na otvírající se panorama širokého okolí. Po plebiscitu v roce 1920 bylo Valticko včetně Reistny připojeno k Československu. Od konce čtyřicátých let do roku 1990 byla nepřístupná veřejnosti.

Lednické rybníky: rybníky, jak je známe dnes mezi Lednicí, Valticemi a Mikulovem, byly zakládány již od 15. století. Půvab rybníku Mlýnského je umocněn stavbou Apollonova chrámu na návrší. Prostřednímu rybníku dominuje skromná, ale pro ornitology významná stavba Rybničního zámečku a na terénních vyvýšeninách pak impozantně působící chrám Tří grácií a Nový dvůr. Tyto stav
30 fotek, červenec 2009 až únor 2016, 151 zobrazení | cestování, dokumenty, příroda, zábava
ALB 906
Po návštěvě hor bylo hned v plánu město San Sebastian . Kamarádka Jarmilka ale přišla s doporučením zastavit se u městečka Zarautz, že tam žije její kamarádka z Čech, a že je to tam krásné. Tak až prý pojedeme kolem, poznáme to podle skály v moři, které se říká MYŠ. A ona tak skutečně vypadá. A aby ten důvod byl dokonalý, tak se tam narodil první mořeplavec, který obeplul svět.

Jmenoval se Juan-Sebastian de Elcano, a jeho jméno bylo prakticky v této souvislosti opomíjeno. Byl zřejmě již tenkrát z politických důvodů zapomenut. Nebyl Portugalec. Rodné město ale nezapomíná - má tam tuším asi tři sochy

No, bylo to zajímavé upozornění, jedeme dál, a vtom vidíme v moři myš. Zastavili jsme, pokochali se, a tak se nám tam zalíbilo, že jsme už ten den nepokračovali a zůstali na pláži a v městečku na posezení. Rozhodně doporučuji

V roce 1519 se tento baskický mořeplavec účastnil Magalhesovy první cesty kolem světa, nejprve jako navigátor. Když se ale výpravě dlouho nedařilo najít průplav mezi Atlantským a "neznámým oceánem", zakotvila flotila na přezimování v zátoce, kterou nazvali po sv. Julianovi, kde se proti Magalhesovi (Magellanovi) část posádky, vedená Juanem de Cartagena vzbouřila. Ke vzbouřencům patřil i Elcano. Magalh?es vzpouru potlačil, kapitán lodi Concepción Gaspar de Quesada byl posléze sťat, kapitán lodi San Antonio Cartagena byl ponechán na pobřeží, když opět vypluli, a kapitán lodi Victoria Luis de Mendoza byl zabit při znovuzískání lodi. Elcano byl potrestán těžkou prací v okovech. Když po sedmi měsících flotila opět vyplula, byl omilostěn a jmenován velitelem lodi Concepción.

V závěru výpravy se stal velitelem lodi Victoria, a protože Fern?o de Magalh?es byl 27. dubna 1521 na Filipínách zabit, převzal velení nad zbytkem výpravy (dvě lodě z původních pěti). Z Filipín plul k severnímu Kalimantanu (do míst, kde je dnes Brunej) a pak k moluckému ostrovu Tidore, kde se mu podařilo koupit náklad koření, přestože ostrovy byly již obsazeny Portugalci. Z Tidore odplul 21. prosince 1521. Jedna loď se vydala zpět do Španělska přes Tichý oceán, ale pro nepříznivé větry se musela vrátit zpět na Tidore. Juan Elcano s poslední lodí Victoria dokončil plavbu kolem světa směrem západním přes Indický oceán, a aby se vyhnul nepřátelskému střetnutí s Portugalci, pustil se Indickým oceánem daleko na jih, obeplul mys Dobré naděje a přes Kapverdské ostrovy se vrátil do Španělska, kam doplul 9. září 1522. Tím vlastně uskutečnil první cestu kolem světa.

Z původních pěti lodí se vrátila jen jedna, z 237 mužů pouze 18, avšak jediný náklad koření bohatě vynahradil náklady na výpravu. Posádku lodí tvořili většinou Španělé a Portugalci, ale i příslušníci jiných národností. Významnou postavou se stal italský dobrodruh Antonio Pigafetta, který si o výpravě vedl záznamy a byl jedním z 18 mužů, kteří se do Španělska navrátili na lodi Victoria (někteří další muži výpravy se vrátili do Španělska přes portugalské zajetí); díky tomu se nám zachovala podrobná zpráva o průběhu cesty.

Ferdinand Magellan omilostnil jistě toho správného člověka, protože zvládnutí navigace v úplně neznámých vodách a v labyrintech ostrůvků, na starém kutru s vyčerpanou, vymírající a oprávněně pochybující posádkou bylo jednoznačně nadlidským výkonem, v dějinách mořeplavby nejtěžším a navždy nepřekonatelným. Ke cti tohoto muže ale třeba říci něco neméně obdivuhodné, a sice, že ve století conquistadorů neprolil krev žádného domorodce a ani ho nezotročil.

Juan Elcano byl po návratu povýšen do šlechtického stavu. Ve svém erbu měl glóbus s mottem "Primus circumdedisti me" (První jsi mě obeplul).

Při své druhé cestě kolem světa zahynul
44 fotek, zima 2011/2012, 145 zobrazení
Mlýn se nachází přímo v Trhových Svinech nedaleko autobusového nádraží. Dnes je stavba již v bohužel dezolátním stavu a rok od roku je to horší, než zřejmě nezbude než to shrnout. Jsou zde zajímavé majetkové vztahy, navíc přímo přes stavbu měl jít původní návrh přeložky (to nebudu vysvětlovat, to by bylo nadýl). Já mlýn pamatuji ještě v celkem dobrém stavu. Budova vyhořela, což je myslím také vidět na fotkách. Přední štít se zřítil. Areál je v současné době majitelem na žádost města oplocen a uzavřen kvůli bezpečnosti na základě stížností místních.
Protože vodní mlýny jsou komplexní fenomén, sledoval jsem i celý starý mlýnský náhon. Do obrázků jsem si dovolil zasáhnout tam, kde z fotky nebyla jasná situace náhonu a jeho průběh (šedou čarou). Zajímavé jsou tam i zbytky původního zařízení náhonu - různé kamenné hráze a šoupata.

Pro představu o situaci článek z deníku: http://www.denik.cz/regiony/nebezpecna-zricenina-ohrozuje-mladez20091020.html (z roku 2009 !!!)

GPS: N 48° 50.33820', E 14° 38.32768'
110 fotek, říjen 2014, 552 zobrazení
Porovnání cistéren od výrobců Wawrzaszek ISS a THT.
Hasičská technika v Moravskoslezském kraji je – především u profesionálních hasičů – známá svou jedinečnou unifikací. Nejinak je tomu ale i u dobrovolných jednotek a to zejména na území města Ostrava, jejich automobily Tatra 815–7 4×4 jsou totiž zadávány jednotně. V průběhu postupných nákupů se tak na území města sešly čtyřkolové „sedmičky“ od THT i od WISS, tedy dvou velkých hráčů našeho trhu. My jsme se je rozhodli nezávisle porovnat.

K dispozici jsme měli Tatry pro jednotky sboru dobrovolných hasičů městských částí Hrabová – tedy zástupce firmy Wawrzaszek – a Zábřeh, kam dodala cisternu Továrna hasicí techniky. Podvozkově jsou vozidla shodná, ostatně o obou jste mohli číst v naší jedinečné rubrice Technika.

Nejnižším bodem obou vozidel je rozvodovka. Světlá výška pod ní je v běžném jízdním režimu je téměř shodná – 368 mm u WISS, 365 mm u THT. THT nástavby jsou projektovány na světlou výšku 530 mm od země, nicméně stejně jako u WISS (projektováno na 500 mm) to není číslo absolutní, neboť se odvíjí od nastavení podvozku, kde se může hodnota již z výroby mírně lišit.

Světla a siréna

Vozidla se z vnějšku liší poměrně výrazně a to nejen v detailech. U vozidel od WISS je standardem kovová ochrana všech světel, tedy i pozičních, směrových a podobně, kryta jsou rovněž boční zpětná. Majáky na střeše automobilu jsou v prolisech pro ně určených, u THT samostatně, u WISS zakryty plastem, designově doplňujícím tvar střechy.

Zajímavé je umístění sirény výstražného zařízení – zatímco THT ji umisťuje za nárazník, vozidlo od WISS má sirénu uchycenou na střeše. Na přední části kabiny jsou na pomocném rámu u vozu od THT umístěna přídavná dálková světla.

V zadní části THT natáčí svá modrá záblesková světla v úhlu a sváděcí alej umisťuje na zadní čelo nástavby. Tatra od WISS bliká modře dozadu přímo a alej je umístěna na střeše.

Asanační lišta

Rozdíl zaznamenáme u asanační lišty. Vozidlo z THT má lištu uchycenou na nárazníku a sklopnou, pro zajištění lepšího případného průjezdu terénem (zvětšení předního nájezdového úhlu). Druhá Tatra má lištu uchycenou napevno, ale hlouběji v podvozku a také výše, nájezdový úhel tak není nijak dotčen. Lišta je však rozdělená na dvě části, chybějící prostřední díl pak nahrazují směrované trysky.

Zadní část vozidla

Designovou záležitostí je u automobilu od WISS zakrytování výtlaků z čerpadla. Ty jsou u Tatry z THT označeny symboly (výtlak/plnění), u WISS kromě symbolů také barvou (červená pro výtlak a modrá pro plnění).

Otevírání dveří obslužného prostoru čerpadla je u WISS provedeno masivní kovovou klikou, u THT najdeme známé plastové madlo s červeným tlačítkem. Žebříky pro výstup na střechu nástavby jsou u obou vozidel sklápěcí, u WISS je navíc v přepravní poloze přiklopený k zadní stěně nástavby.

Pracovní osvětlení

O pracovní osvětlení okolí vozu se starají u THT světla, která jsou zapuštěná do šikmé horní části boků nástavby, u WISS světla na rovné části, v obou případech nad roletami. Stejné světlo pak má WISS na zádi vozu, český nástavbář využívá k osvětlení prostoru za vozidlem samostatné polohovatelné světlo na zábradlí střechy nástavby.

Tažné zařízení a servisní přístup

V zadní části vozu najdeme u obou Tater tažné zařízení, u Tatry od WISS jsou navíc ponechány přípojky vzduchu a také vyprošťovací oka. Všechna dvířka, která na voze kryjí „servisní“ vstupy, jsou u Tatry od WISS opatřena stejným otevíráním jako dveře pro obsluhu čerpadla, u Tatry od THT jsou použity plastové otočné pojistky.

Když jsme u těchto „nehasičských“ částí nástavby, zmíníme, že Tatra od WISS má na rozdíl od české konkurence na každé straně za předními koly opět dvířky přístupný prostor. Nástavbář z THT řeší přístupy do těchto míst servisními otvory (jedná se např. o nádrž na AdBlue, odvodňovací ventily či mechanismus zvedání kabiny).

Poslední vzhledově odlišnou záležitostí je nádrž na vodu. Ta je u THT s prolisy, u Tatry od Wawrzaszka pak klasická, rovná. Zahraniční nástavbář na bok nástavby nad nádrž umístil LED stavoznak, zobrazující stav vody a pěnidla v nádržích.

Interiér kabiny

Interiéry kabin se ve svém zpracování rovněž odlišují. Koncepčně jsou samozřejmě shodné, jedná se tedy o čtyřmístný vůz s úložným prostorem za sedadly a na policích nad nimi. U WISS je kabina čalouněná kompletně a to dvěma druhy materiálu, u THT pouze z části a všude stejnou látkou. Wawrzaszkova Tatra má nad hlavou strojníka obslužný panel čerpadla, Tatra od THT má prostor nad stínítky využit jako odkládací prostor pro dokumentaci a další prostředky.

Střecha nástavby

Na střeše nástavby vozidla od WISS najdeme tři hliníkové schrány na vybavení, u THT dvě, nicméně prostorově a obsahově se jedná o stejné řešení, zahraniční nástavbář jen použil dvě kratší bedny, namísto jedné. Prostor horní plošiny nástavby je u THT osvětlen již zmíněným polohovatelným reflektorem, u WISS jsou využity LED pásky na hliníkových bednách.

Interiér nástavby

Interiér nástavby a jeho zpracování je – poměrně logicky – místem, kde lze oba výrobce nejvýrazněji odlišit. Tatra od WISS byla vybavena systémem WISSCAN, tedy systémem řízení nástaveb CAN sběrnicí, verze od THT u ostravských dobrovolných hasičů (tedy cisterny ze Zábřehu ani z Michálkovic) toto elektronické zařízení nemají.

Použitá čerpadla – bronzové Ruberg u WISS a ze slitiny hliníku vyrobené THT TO u THT – jsou standardem obou nástavbářů. U zahraničního výrobce je veškeré potrubí z nerezavějící oceli, u THT ze slitiny.

Čerpadlo Ruberg umožňuje volbu automatických pomocníků, jako například nastavení stálého tlaku na proudnici či automatické doplňování vody (vozidlo si samo otevírá/zavírá ventily u plnících hrdel v závislosti na množství vody v nádrži).

V pravé přední roletě narazíme na výrazný konstrukční rozdíl. Zatímco THT u hasičských Tater standardně přesouvá palivovou nádrž za zadní nápravu, společnost WISS ji ponechala na původním místě a nádrž tak zasahuje do prostoru úložné skříně.

Výklopný držák dýchacích přístrojů se prakticky liší pouze madlem – u THT je pojistný knoflík zapuštěný, jak jsme u Poličky zvyklí, u vozidla se zahraniční nástavbou je použito madlo s volně dostupnou pojistkou. Stejně se odlišuje i výsuvné plato pod držákem – zatímco u THT je použita stranová pojistka, u WISS pojistné táhlo.

V pravé zadní roletě je naviják vysokotlakého zařízení zakončen u THT pistolovou proudnicí s regulací vodního proudu, u WISS je použita turbo proudnice. U THT jsou pro vedení hadice použity výklopné rolny, u WISS lze popotáhnout mimo půdorys vozu celý naviják.

Vlevo vepředu opět najdeme rozdíly především v použitých madlech u jednotlivých výsuvů. U THT jsou na třech místech použity dva typy, u WISS na všech jen jeden.

Ceny automobilů

V době pořízení (2011) se cena automobilu ze Zábřehu – od THT – pohybovala okolo 6 700 000 korun. Tatra od WISS pro JSDH Ostrava – Hrabová naproti tomu stála 6 037 658 Kč. Je však fér podotknout, že společností THT roce 2012 dodaná sedmička pro hasiče z Ostravy – Michálkovic stála 6 096 000 Kč. To vše včetně DPH a vybavení.

Pokud porovnáme cenu Tatry pro Michálkovice (THT) a pro Hrabovou (WISS) bez vybavení, jedná se o 4 826 749 Kč za vůz od THT a 4 462 800 za cisternu od WISS, bez DPH.

ZDROJ: POŽÁRY.cz
130 fotek, květen 2016 až duben 2018, 150 zobrazení | architektura, dokumenty, vesnice
Album je primárně určeno pro potřeby OÚ Úholičky a SDH Úholičky, dále nejen pro zmíněné. Snímky v albu dokumentují průběh stavby v čase, od provedení demoličních prací původního objektu, přes jednotlivé etapy výstavby, až do finální podoby objektu. Samotné výstavbě hasičské zbrojnice předcházela v předstihu poměrně rozsáhlá administrativa, spojená i řízeními ve věci dotačních programů, využitelných pro tento účel. Demolice původního objektu proběhla 24. března 2017. Tento objekt, v posledních letech sloužil jako technické zázemí, dílem pro zaměstnance údržby venkovních prostranství obce a dílem pro místní hasiče, kteří část objektu využívali jako sklad. Technický stav této zchátralé budovy, byl značně neutěšený a hyzdil vzhledově tvář obecní návsi, proto bylo přistoupeno k její likvidaci a na jejím místě, postavení nové, již zmíněné hasičské zbrojnice. Koncem června, byly prostory po demolici uklizeny a připraveny k výstavbě, která se naplno rozběhla počátkem srpna. Závěrem prosince byla budova napohled dokončena, zbývaly však dokončit drobné nedodělky a posléze objekt zkolaudovat. V současné době je vše dokončeno, budova předána k užívání a můžeme si jen přát, aby sloužila ku prospěchu Sboru dobrovolných hasičů, kteří si objekt pro své zázemí zaslouží. Jinak hasičská zbrojnice důstojně dotváří vzhled návsi v Úholičkách.
57 fotek, 24.7.2014, 250 zobrazení | architektura, makro, příroda
Původně se obec jmenovala jen Jeníkov....Díky výhodnému položení (procházela tudy tzv. humpolecká či želivská cesta) a díky blízkosti prudce se rozvíjející hornické Jihlavy nabývá Jeníkov na významu a velikosti. Ve 14. století byl povýšen na městys s právem užívat znak.V pol. l5. století se Jeníkov stává majetkem významného rodu Trčků z Lípy. Od r. 1572 je poprvé uváděn nový název - Větrný Jeníkov.
V r. 1601 zakoupil od Trčků jeníkovské panství s 22 okolními vesnicemi rytíř Matyáš Štubík z Königštejna. Byl to jihlavský patricijský rod (od 1562 nosili vlastní erb).
Celé 17. století bylo pro jeníkovské panství obdobím temna - přispěl k tomu průběh a důsledky třicetileté války. Časté přesuny armád spojené s drancováním přinášely místním lidem stále větší chudobu. Rychlé střídání většinou cizácké vrchnosti a jejich tvrdý nátlak na rekatolizaci poddaných, věrných dosud ideám husitství, ještě více zhoršovaly život zdejších usedlíků.
V r. 1719 zakoupil panství Větrný Jeníkov rytíř Jan z Minetti (italský obchodnický rod), který vstoupil do dějin Větrného Jeníkova m.j. svou budovatelskou činností. Nechal zde v l. 1720-1735 postavit nový kostel, v r. 1729 byla přestavěna zdejší tvrz na barokní zámek. Z této doby pochází i socha sv. Jana Nepomuckého, na jejímž podstavci je vytesán erb Minetti. Pro pozvednutí místního stavu řemeslnického vymohl v r. 1721 pro okruh jeho panství zřízení cechů. Zasloužil se i o zřízení nové jednotřídní školy. Po jeho smrti získaly Větrný Jeníkov veřejné nadace, které jej dávaly do pachtu.
V r. 1838 zakoupila zdejší panství hrabata z Rumerskirchu. V r. 1848, kdy byla v naší obci zrušena robota, bylo zrušeno i panství a od té doby byl Větrný Jeníkov veden jako velkostatek. Rumerskirchové se zasloužili o opravu zdejšího kostela i zámku. V. Jeníkov byl v té době vyhledávanou trhovou obcí , konalo se zde ročně 6 výročních trhů.
V r. 1904 zakoupil Větrný Jeníkov nový majitel Richard Fiedler. V témže roce nechal přestavět zdejší zámek do dnešní podoby. Po jeho smrti v r. 1906 připadl jeho manželce Františce, která se v r. 1909 provdala za italského šlechtice Franze con Mangnoni, ale oba již v r. 1911 velkostatek prodali. Novým majitelem se stala rodina JUDr. Oto Metala. Již v r. 1927 byl jeníkovský velkostatek (po záboru z první pozemkové reformy) prodán Strakově nadaci. Tato trhová smlouva však nebyla zaknihována.
V září 1948 přešel celý jeníkovský velkostatek na čs. stát.
16 fotek, 3.7.2016, 34 zobrazení | architektura, cestování
Lomnica (Polsko) - Historie hradu a zámku Lomnitz sahá daleko zpět do středověku a v průběhu staletí měnil majitele několikrát. V letech 1835 - 1945 patřil rodině von Küster, po druhé světové válce byl hrad obsazen a polský stát se stal novým majitelem. Po pádu železné opony mohla rodina nemovitosti koupit zpět, ty se ovšem za tu dobu proměnily v ruiny. Dnes jsou již v původním stavu a je zde hotel.
45 fotek, 6.9.2015, 68 zobrazení | architektura, cestování, města
Nová obřadní síň u Starého židovského hřbitova v Praze se nachází u Starého židovského hřbitova v pražském Josefově vedle Klausové synagogy. Společně se hřbitovem je chráněna jako národní kulturní památka České republiky.Stavba z let 1906–1908, kterou architekti J. Gerstel a A. Gabriel postavili v novorománském slohu na místě starší budovy pohřebního bratrstva, je v současnosti využívána jako jedna z expozic židovského muzea. Je zde stálá expozice Židovské tradice a zvyky II.
Klausová synagoga je dosud největší synagogou v prostoru bývalého pražského ghetta a zároveň jediný zdejší dochovaný příklad raně barokního slohu. V současné době ji spravuje Židovské muzeum v Praze. Je zde stálá expozice Židovské tradice a zvyky I.
Staronová synagoga v Praze je jedna z nejstarších synagog v Evropě, která se stále používá k náboženským obřadům. Zároveň je jednou z nejstarších dochovaných synagog ve střední Evropě a také nejstarší dochovanou stavbou Josefova.Vznikla někdy ve druhé polovině třináctého století, ještě na původních náplavkách Starého města pražského (v průběhu 13. století došlo ke zvýšení úrovně Starého města o 1–3 m jako součást protipovodňového opatření). Dříve se zvala Novou, protože v dnešní ulici Dušní existovala Stará synagoga. Později byla vystavěna synagoga nazvaná Nová škola a tak vznikl název Staronová synagoga. V historických materiálech se setkáváme též s názvem Velká škola.Ke vzniku synagogy se váže i vznik židovského hřbitova Židovská zahrada, na Novém městě pražském. Synagoga se postupně stává centrem Židovského města. V jejím okolí vzniká volné prostranství, které je využíváno jako tržiště, či sem lidi chodí prát prádlo. Tento prostor plní též funkci protipožární, protože pokud hoří okolní domy, plameny nemohou přeskočit na synagogu.
9 fotek, 5.8.2017, 109 zobrazení | architektura, cestování
Tvrz Kadov - Po Kadově se již od počátku 14. století psali Řesanští z Kadova, a to po téměř celých sto let. Po husitských válkách uvádějí historické prameny jako zdejšího majitele Bohuslava z Lukavice (1447-61) a Petra Oseckého z Brloha (1517). Jeho potomkům, Záborským z Brloha, pak Kadov náležel až do roku 1650, a právě oni provedli renesanční přestavbu původní tvrze. Její dějiny jakožto panského sídla se pak uzavírají roku 1677, kdy bylo zboží připojeno k Bezděkovu a následně ke Lnářům. Výsledek současného stavu poté nejvíce pozměnila adaptace na sýpku, k níž došlo zřejmě v průběhu první poloviny 19. století. V druhé polovině 20. století využívalo tvrz zemědělské družstvo, od nějž ji v nedávné době odkoupilo občanské sdružení ZOFI Kadov. Díky práci tohoto sdružení byla již opravena střecha staršího křídla tvrze a interiér je příležitostně zpřístupněn veřejnosti.
75 fotek, 28.12.2014, 203 zobrazení | architektura, cestování
Mirošovice - První zmínky o Mirošovicích pocházejí již z počátku 13. století, kdy byla jedna z částí vsi majetkem kláštera v nedalekém Oseku. V průběhu následujícího století zde již vzniklo panské sídlo (zřejmě tvrz) rytířů Mirošovských, jehož členové se zde připomínají k roku 1363. O podobě této starší tvrze ani o jejím umístění ve vsi ovšem chybí jakékoli informace. Dodnes v přestavěné podobě dochovaná pozdně gotická tvrz vznikla pak zřejmě někdy na konci 15. století, neboť se poprvé v pramenech objevuje v roce 1523. V majetku rodu zůstalo zboží až do roku 1599, kdy jej spolu s již renesančně přestavěnou tvrzí (přestavbu datuje letopočet 1554 na dochovaném nadpraží portálu se znaky Mirošovských) od Jana z Mirošovic odkoupil Zdeslav Kaplíř ze Sulevic. Po krátké šternberské držbě (od r. 1616) a několika dalších majitelích získali nakonec roku 1668 Mirošovice majitelé blízké Bíliny Lobkovicové, za nichž získala původní tvrz definitivně charakter zámku a byla i nadále využívána až do 20. století. V jeho druhé polovině byla ovšem památka znárodněna a „účelově“ bez údržby využívána jako prodejna a sídlo JZD, takže její stav je v dnešní době velmi žalostný, byť je objekt přístupný jeho interiery jsou velice nebezpečné. Do dnešní doby proběhla pouze oprava střešní části věže.
25 fotek, 23.6.2015, 121 zobrazení | architektura, cestování, krajina
Na výrazné zříceniny hradu, původním jménem Humpolec, vede turistické značení (cca 1,5 km) z nedalekého stejnojmenného města. Areál hradu je volně přístupný.
Historie hradu.
Hrad byl založen v průběhu 2. poloviny 14. století, ovšem první písemná zmínka o něm pochází až z roku 1399, kdy byl jeho majitelem Jindřich z Dubé. V roce 1404 byl hrad oblehnut a dobyt vojskem Jindřicha z Rožmberka. Na krátkou chvíli se majitelem hradu stává král, záhy však Jan z Jenštejna, který jej roku 1420 prodává Janu Leskovcovi z Leskovce. Trčkové z Lípy, kteří hrad koupili roku 1496, se zasloužili o jeho nové opevnění a rozšíření. Humpolec se tím také stal součástí lipnického panství, zanedlouho hrad ztratil rezidenční a centrální funkci a počal pustnout. Při příležitosti prodeje Janovi ml. z Říčan roku 1560 se již uvádí jako pustý.
Podoba hradu
Původní hradní jádro bylo nevelkých rozměrů. Nakoso postavená hranolová věž je drobného vzhledu a malého čtverhranného půdorysu. Kromě ní se v jádře nacházela ještě palácová křídla podél tří stran hradby a při patě věže vstupní brána. V pozdní gotice byla posílena obranyschopnost hradu přistavěním vnějšího opevnění na jižní a východní straně od jádra. V hradbě byly postaveny čtverhranné věže se střílnami pro palné zbraně a v blízkosti přístupové cesty bastion. Nově také vznikly další valy a příkopy. V severní části nově vzniklého nádvoří byl postaven palác, který měl kompenzovat nedostatek obytného prostoru v hradním jádře. Dále zde vznikla další brána a vedle ní kuchyně. Z hradu se dochovaly výrazné zříceniny téměř všech jeho částí. V roce 2014 byla hradní věž dostavěna na původní objem hmoty jako rozhledna.
Převzato z: http://www.atlasceska.cz/kraj-vysocina/zricenina-hradu-orlik-u-humpolce/
45 fotek, červenec 2018, 48 zobrazení | architektura, cestování
Sklabiňa (Sklabiňský Podzámok) (SK) - První písemná zpráva o hradě je z roku 1309, kdy je uváděn jako majetek zvolenského župana magistra Donče. Tento je považován i za stavebníka hradu. Čili oproti jiným hradům v okolí je ten Sklabiňský poměrně mladší. V roce 1339, když byla od zvolenské župy oddělena samostatná Turčianská župa, se hrad stal majetkem krále a jím dosazený hradní kastelán byl zároveň turčianským županem. V letech 1410 až 70 měl hrad v lenním držení rod Ondřeje Balického. Za jejich držení hrad dobyli a vypálili husité. Koncem 15. století se v držení hradu vystřídali Jan Ernest, král Matyáš Korvín (po r. 1487) a Jan Zápolský. Právě s držením krále Matyáše je spojeno moderní opevňování hradu. V roce 1527 připadl hrad Habsburkům, respektive Ferdinandu I., který polovinu hradu zastavil Františku Révayovi a druhou šalamounsky Ladislavu a Mikuláši z rodu Makedonských. Tento stav nevydržel dlouho neboť již roku 1540 je hrad jen v rukou Révayovců. Ti hrad v letech 1554, 1563 a na počátku 17. století rozsáhleji opravovali, rozšířili a zdokonalili v systému vojenské obrany. Na přelomu 16. a 17. století si Révayové upravili původní opevněné předbraní na pohodlný a reprezentativní palác s dekorativním vstupním portálem. Nad ním se nacházela nápisová deska upomínající na rok dostavby 1610 a stavebníka Petra Révaye a jeho ženu. Roku 1623 hrad na krátkou dobu obsadilo vojsko Gábora Bethlehena. Reakcí na to bylo v r. 1630 bylo dostavěno nejmladší předhradí se dvěma polygonálními baštami při bráně. Zde se nacházela další deska s upomínkou na tuto výstavbu. V této době hrad převzal úlohu hradu Znieva. Na Sklabiňu se přestěhoval archiv cenných listin. Již v průběhu 17. století přestal nevyhovující, chladný horní hrad (jádro hradu) vyhovovat obyvatelům hradu a ti se koncentrují v obydlích kolem zámku (paláce). Na konci 17. století bylo jádro opuštěno zcela a dokonce z něj odvezeno i veškeré vybavení. Po přesídlení Turčianské stolice v polovině 18. století do Martina ztratil hrad svůj poslední význam a začal chátrat ještě o to rychleji. Z roku 1800 pochází zmínka o zřícení hradní kaple sv. Ondřeje, což jen podtrhuje tristní stav hradu. Ačkoliv definitivně zchátralo jádro hradu, byl zámek na předhradí udržován a využíván Révayovci jako letní sídlo a rodové muzeum. Definitivní zánik i zámku přinesl rok 1944, kdy byl zámek vypálen ustupujícími nacisty. Rod Révayů držel hrad až do poloviny 20. století, čili více než 400 let.
81 fotek, 26.7.2016, 21 zobrazení | architektura, cestování, města
Jeden z našich poznávacích výletů nás zavedl do Českých Budějovic, přijížděli jsme v den, kdy lilo jako při průtrži mračen, oblohu rozsvěcovaly blesky a hrom nám posílal své hřmotné uvítání. Než jsme se ubytovali a navečeřeli, tak naštěstí bouřka ustoupila a tak jsme si mohli trochu protáhnout údy, nakonec se protáhla i naše noční procházka až za půlnoc, naštěstí je hotel Filip i na takové návraty připraven a host vybaven. :)

Pohybovali jsme se hlavně kolem centrálního náměstí, pak to vzali trochu k vodě kolem muzea a divadla zpět na Lannovu (dříve maršála Malinovského) třídu. Na záběrech je Náměstí Přemysla Otakara II. s barokní Samsonovou kašnou a radnicí postavenou mezi lety 1727-1730, gotická katedrála svatého Mikuláše a Černá věž, Masné krámy, uličky v okolí náměstí, Komplex Biskupského gymnázia a kostel Svaté rodiny, Jihočeské divadlo a také sousoší Spěchající manažeři, které je před školou J. A. Komenského.

Zajímavá je historie jména tohoto malebného města:

Jméno města se odvíjí od staré osady Budivojovice. V průběhu věků výslovnost a transkripce jména mírně kolísala (v jihočeském nářečí se říká Budějce), přídomek České se začal objevovat v průběhu husitských válek, původně stejnou měrou v češtině i němčině (Böhmisch Budweis) a v čistě územním smyslu. Od poloviny 18. století, kdy kulminovalo národnostní pnutí a název začal být brán i z národnostního pohledu, však došlo k diferenciaci: zatímco čeština dále používala České Budějovice, u Němců převážilo jméno bez přídomku (záměna nehrozila, Moravské Budějovice jsou německy Budwitz). Tento stav už přetrval navzdory tomu, že v roce 1920 československé úřady za oficiální jméno města vyhlásily České Budějovice a Böhmisch Budweis v němčině. Za protektorátu bylo oficiální jméno naopak pouze Budweis v němčině a Budějovice v češtině. Latinský název města je Budvicium.
59 fotek, 26.5.2016, 209 zobrazení | krajina
Rododendrony byly po desetiletí chloubou lázní Velké Losiny. Kvetou především v průběhu května. Původně byly vysazeny v 1. polovině 20. století, přežily válku, hýčkány byly i v následném období socialistické éry. Chřadnou teprve v demokracii, v soukromých rukou, jak se stává běžně řadě unikátů v České republice. Markantní rozdíl v celistvosti a hustotě olistění i květů keře je možné vidět například asi u patnácti posledních fotek, kde jsou keře v okolí zámku.

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.

Partneři

Visa Mastercard Maestro American Express Visa Electron