Hledání

24 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

pakli
Polička je město, které se nachází v blízkosti zemské hranice Čech a Moravy v kotlině při Bílém potoku. Historické jádro je městskou památkovou zónou. Polička byla založena jako královské město českým králem Přemyslem Otakarem II. v roce 1265. Lokaci provedl Konrád z Limberka, který sem přivedl osadníky ze severního Německa.

O poličském farním kostele sv. Jakuba jsou zmínky již z roku 1321. Po velkém požáru města v roce 1845 se začalo se stavbou toho současného trojlodního novogotického. Dokončen byl 30. července 1865. Na 36 m vysokou věž vede 192 schodů a je v ní umístěn i nejstarší poličský zvon, Medián z roku 1511. V bytě věžného se 8. prosince 1890 narodil hudební skladatel Bohuslav Martinů. Jedna z místností je upravena jako jeho rodná světnička
více  Zavřít popis alba 
  • loni na podzim
  • 10 zobrazení
  • 0
straansky
Sněžka - 1602 m n.m. - nejvyšší hora v Krkonoších a v České republice. Je to vyhledávaný výletní cíl a rozhledový bod ve východní části Krkonoš na česko-polské hranici a díky své výšce poskytuje neomezený panoramatický výhled do daleké krajiny. Skalnatý holý vrchol má rozlohu 30 akrů, na severní polské straně spadají srázy do údolí Lomničky, na jižní české do Obřího dolu. K západu klesá skalnatý hřbet na vrcholovou planinu Úpské rašeliniště, povlovnější východní přechází v Obří hřeben. K jihovýchodu vybíhá ze Sněžky rozsocha Růžové hory, Pěnkavčího vrchu a Červeného vrchu. Název Sněžka pochází z 19. století, je odvozeno od pojmenování Sněžná - jako sněhem pokrytá. První český název byl Pahrbek Sněžný, pak Sněžovka, od roku 1823 pak definitivně Sněžka. První historicky zaznamenaný výstup na Sněžku uskutečnil roku 1456 neznámý Benátčan, který v horách hledal drahé kamení. Sněžka v minulosti bývala především poutním místem. Na vrcholu Sněžky je nyní Polská bouda s meteorologickou stanicí, konečná stanice lanovky z Pece pod Sněžkou, rotundová kaple sv. Vavřince, základová deska z dnes již zbourané České boudy, Česká poštovna (ta původní byla založena roku 1872) a nedaleko ní stojící kamenný trigonometrický obelisk. Ještě donedávna stála na polské straně dřevěná budova meteorologické stanice z roku 1900, stavba vysoká 18 metrů byla jištěna proti silným poryvům větru ocelovými kotevními lany. V roce 1990 byla rozebrána a snesena do údolí.Nejstarší stavbu na Sněžce je 14 metrů vysoká kaple sv. Vavřince a najdeme ji na polské straně vrcholu. O jeji výstavbu se zasloužil slezský šlechtic Kryštof Leopold Schaffgotsch (*1623), kterému patřily pozemky na severních svazích Krkonoš. Rozlehlé rodové panství bylo ale zkonfiskováno poté, co se jeho otec Hans Ulrich postavil císaři a jako vzbouřenec byl v roce 1635 v Řezně sťat. Císař mu majetek zabral, ale jeho syn byl později omilostněn a část panství získal zpět. Kapli na Sněžce začal Kryštof Leopold stavět na popud cisterciáků z Krzeszówa jako výraz díků za to, že mu byly pozemky vráceny. První práce začaly v roce 1653, ale dalšímu pokračování zabránili lesníci hraběte Černína, který si na Sněžku činil nárok. O pozemky na Sněžce se šlechtici dohadovali jedenáct let, než je soud přiřkl Schaffgotschovi. Práce na kapli hrabě obnovil v roce 1664 a trvaly dalších 17 let. Nová kaple byla vysvěcena 10. srpna 1681. Od té doby se na vrcholu Sněžky pětkrát do roka konaly bohoslužby a účastnily se jich stovky poutníků. V josefské době rušení klášterů - po roce 1810 - byla uzavřena i kaple sv. Vavřince, zpustla a až do roku 1850 fungovala jako příležitostná hospoda a přístřešek. Roku 1854 se dočkala nového vysvěcení. V dalších letech ji několikrát poškodil požár, vždy však byla obnovena. Naposledy byla kaple opravena v roce 1999. Objekt byl zpevněn a zateplen, uvnitř byl instalován nový oltář a restaurovány nástěnné malby. V posledních několika letech se na vrcholu Sněžky 10. srpna na svatého Vavřince scházejí polští a čeští duchovní, horalé a poutníci, aby se zúčastnili mše za horské záchranáře a vůdce.

Základy Polské, dříve Slezské boudy byly položeny v roce 1850. Stavitelem byl Bedřich Sommer, hostinský z boudy u Sněžných jam. V roce 1857 bouda vyhořela, obnovena byla o pět let později a její budova sloužila veřejnosti až do výstavby nového horského hotelu, který byl dán do užívání roku 1976. V objektu je i meteorologická stanice.

Nejníže položenou stavbou na české straně Sněžky je horní stanice původní sedačkové lanovky z Pece pod Sněžkou (1590 m n.m.). Lanovka byla postavena jako oběžná dvouúseková s dvoumístnými odpojitelnými sedačkami. Za hodinu přepravila 250 osob při dopravní rychlosti 2,5 m/s. Ze stanice Pec pod Sněžkou (890 m n.m.) byla doba jízdy na Růžovou horu (1354 m n.m.) 11 minut, délka úseku 1560 m. Úsek z Růžové hory dále na Sněžku měřil 1967 m a jízda trvala 13,5 min. Lanovka byla vyrobena firmou Transporta Chrudim v licenci švýcarské firmy Von Roll. Práce byly zahájeny v roce 1946 odlesněním trasy 1. úseku Pec pod Sněžkou - Růžová hora, navážením potřebného materiálu a postavením pomocné dopravní lanovky. Vlastní stavba a montáž lanové dráhy probíhala v letech 1947 a 1948. Provoz na 1. úseku Pec p. Sněžkou - Růžová hora byl zahájen dne 15. ledna 1949 a současně probíhalo dokončování 2. úseku na Sněžku. Zde byl zkušební provoz zahájen 10. listopadu 1949 a trvalý pak 1. července 1950. V letech 1962-63 provedena Transportou Chrudim rekonstrukci tratě, při které byly některé podpěry sníženy, přidány, nebo naopak odstraněny. Od zahájení provozu v roce 1949 do konce roku 1998 bylo ze stanice Pec pod Sněžkou vypraveno celkem 9 677 940 a na Sněžku vyvezeno 6 011 003 cestujících.

Výstavba nové lanové dráhy byla oficiálně zahájena 22. září 2011, náklady byly předpokládány ve výši 300 milionů Kč, z toho dvě třetiny hrazené z evropských fondů. Nová lanovka měla být zprovozněna na jaře 2014. Jedná se o dvouúsekovou osobní visutou jednolanovou dráhu oběžného systému typu GD4 s odpojitelnými čtyřmístnými kabinkami od italské firmy LEITNER A.G.Konečné náklady dosáhly částky 311 milionů korun, z nichž necelých 80 milionů korun zaplatí město Pec pod Sněžkou, zbytek je financován z fondů Evropské unie. Stavitelem byla trutnovská firma BAK.

Po ukončení provozu spodního úseku v září 2012 došlo během následujících týdnů k odstranění původní dolní dráhy a demolici stanice Růžová hora. Do konce roku byly také osazeny nové podpěry. V létě 2013 již byla technologie obou stanic téměř dokončená, do září bylo nataženo dopravní lano. Dne 9. října 2013 proběhly první zkušební jízdy kabinek, v listopadu byly absolvovány zátěžové zkoušky a 20. prosince 2013 byl dolní úsek lanové dráhy slavnostně zprovozněn.

Provoz na původním horním úseku byl ukončen dříve, již v květnu 2012. Během léta byla dráha odstraněna a zdemolována byla i stanice na Sněžce. Na podzim byla zahájena montáž nové horní stanice. V létě 2013 byly osazeny příhradové podpěry (s designem původních podpěr), během října bylo osazeno dopravní lano. První zkušební jízda proběhla 11. listopadu, následovaly zátěžové zkoušky. Celá dráha z Pece na Sněžku byla dokončena ještě v roce 2013, nicméně ke schválení horního úseku Drážním úřadem došlo na začátku roku 2014, zprovozněn byl 22. února toho roku.

Poslední stavbou na české straně Sněžky byla Česká bouda, která byla postavena v roce 1868 a sloužila turistům do května roku 1990. Uzavřená Česká bouda zchátrala a na podzim roku 2004 ji její poslední majitel (Správa Krkonošského národního parku) zlikvidoval.
více  Zavřít popis alba 
31 komentářů
  • červen 2014
  • 178 zobrazení
  • 1
huhulak8
Ke dni evropského dědictví v Praze 8 byla otevřena jinak veřejnosti nepřístupná zámecká kaple Nejsvětější Trojice a sv. Václava v Praze 8 - Ďáblicích.
Původně středověká tvrz řádu Křižovníků s červenou hvězdou byla přestavěna po požáru roku 1755. Kaple s oltářem z roku 1755, řezbářskou výzdobou z doby kolem roku 1770 a freskami na klenbách z 2. poloviny 18. století. Centrální rizalit je ukončen trojúhelným štítem s plastikami sv. Václava a andělů od Ignáce Františka Platzera. V rizalitu je umístěna zámecká kaple s nástropní freskou. Ostatní prostory se nedochovaly.
více  Zavřít popis alba 
40 komentářů
  • 14.9.2013
  • 55 zobrazení
  • 0
pisarik01
Obec Andělská Hora leží 8 km od Karlových Varů na úpatí vrchu se stejnojmennou zříceninou hradu. V 18. století vzniklo v podhradí městečko, v jeho centru se nachází kostel sv. Archanděla Michaela . Andělskou horu navštívil nejméně dvakrát i J. W. Goethe. Hrad Andělská Hora byl založen koncem 14. století pány z Rýzmburka . V 18. století byl však po požáru opuštěn. Dodnes ale stojí zbytky mohutného hradu na samostatném buližníkovém skalisku. Zřícenina hradu je dosud relativně dobře zachovaná. Na místě si můžete prohlédnout zbytky hradeb v téměř plné jejich délce . Z hradu je výborný kruhový rozhled zejména na Doupovské hory.
více  Zavřít popis alba 
346 komentářů
  • 4.5.2014
  • 302 zobrazení
  • 22
michnov
Město Pilníkov, se nachází v okrese Trutnov, kraj Královéhradecký, zhruba 8 km jihozápadně od Trutnova. Historické jádro města je od roku 2003 městskou památkovou zónou.
Obec založena v 11. stol., prvně zmíněna r. 1357, od r. 1514 městská práva, status města obnoven r. 2007. Dominantní barokní kostel Nejsvětější Trojice z r. 1771 na místě dřevěného protestantského s věží z r. 1605, opraven po požáru města r. 1821, r. 2006 se zřítila kostelní klenba. Domy s podloubími z doby kolem r. 1800. Na náměstí klasicistní kašna z konce 18. stol. Rokokové sousoší Nanebevzetí Panny Marie z r. 1766, socha sv. Jana Nepomuckého z r. 1860.
Navštíveno a foceno - 27.1.2014
více  Zavřít popis alba 
10 komentářů
  • 27.1.2014
  • 104 zobrazení
  • 0
babetka66
- mezi přestupem jsem si udělala krátkou procházku po Roudnici, bohužel baterka z foťáku zůstala doma, takže omluvte špatnou kvalitu. Málo kdo ví, že toto město má zajímavý a vzácný kostel s klášterem, i zachovalý donjonový hrad- tedy jednu stranu s baštami - v nitru současného zámku- který sice Lobkovicové opravují a zatím nepřístupnili, ale prohlídky do nitra zámku dělají!!Jinak je tu také proti zámku galerie, a zajímavá věž a zvonička, na které je z parku či od zdi hradu krásný výhled, stejně jako na kopce Českého středohoří, a komu to nestačí , je tu rozhledna, či je možno si dojít na blízký Ŕíp- 8 km
Něco ke kostelu a klášteru krásným obrazům , které stojí za zhlédnutí !! Nějaké fotky z kláštera a města mám již v starším albumu - pro případné zájemce zmíněných pamětihodností
Klášterní kostel Narození Panny Marie je typickou stavbou české gotiky 1. poloviny 14. století. Má podobu basilikálního trojlodí s bohatě vystavěným kněžištěm.Klášter několikráte podlehl požáru, ale zásadní rekonstrukce se dočkal až v roce 1725, kdy byl přestavěn nejvýznamnějším severočeským architektem té doby, Octavianem Broggiem. Jeho zásahem byl dotčen především kostel a to ve stylu tzv. barokní gotiky. V rámci této přestavby musela být zbořena severní část ambitu. Oltáře postraních lodí a oba boční oltáře v presbytáři pocházejí z 2. poloviny 18. století, jejich autorem je sochař J. Hennevogel. Hlavní oltář je pak dílem jeho žáka J. I. Königa a pochází z konce 18. století. Od téhož autora je i kazatelna s rokokovou výzdobou postavená v roce 1777. Stěny presbytáře zdobí série 12 deskových obrazů tzv. “Pašijového cyklu” od malíře Hanse Heese a kopie votivního obrazu Jana Očka z Vlašimi.
více  Zavřít popis alba 
13 komentářů
  • květen 2012
  • 58 zobrazení
  • 0
zvanecek
Pokud se z Mladé Vožice vydá cyklista východním směrem, musí počítat s tím, že bude muset vynaložit zvýšené úsilí. Výjezd na Českomoravskou vrchovinu prověří momentální formu. Zvýhodněn bývá ten, kdo se stihne kochat míjející malebnou krajinou. Pokud se cestou párkrát zastavíte pod záminkou focení, stává se z 6-kilometrové vrchařské prémie lehké výletní stoupáníčko.
Pravá odbočky za Žahourovým rybníkem vede na silničku k Radvánovu a k Rodné. V půli kopce zavadí cesta o kraj Radvánova a po dalších třech kilometrech se přehoupne přes horizont k Rodné. V pozadí se objeví les "Polánka" s vysílačem Batkovy. Rodné se tentokrát vyhneme vlevo. Pro změnu zamířime opět do kopce, ale už posledního. Dalších šest kilometrů vede cesta nahoru a dolu kolem severní a východní hrany lesa. Těsně před Domamyšlí zahneme na Babčice a Vodici, kde je náš cíl.
Ves Vodice se stejnojmenným zámkem leží poblíž východní hrany Poláneckého lesa a zároveň na západní hraně Českomoravské vrchoviny ve výšce kolem 600 mnm.

Dlouhá staletí byla Vodice jednou ze svobodnických obcí. Liberálního přístupu se těšilo i několik chráněných židovských rodin, tzv. Schutzjuden. Koncem 18. století zde žili 3 sedláci, 8 chalupníků a 3 židovská chráněné rodiny. Sedláci a chalupníci byli zemědělci, židé provozovali obchod, vinopalnu, koželužnu a řeznictví.

Po původní dřevěné tvrzi z druhé poloviny 14. století nezůstaly žádné stopy. Počátkem 15. století je zmiňován šlechtický rod, který ve Vodici sídlil. Konkrétně jsou uváděni Bohuslav (1414 – 1432), Lev (+1460) a Zdeněk z Vodice (1462). Od nich zřejmě koupil ves Jindřich z Hrádku (+1566) a vystavěl ve vsi kamennou tvrz. Jeho dcera Markéta se provdala za Jana staršího Smrčku z Mnichu.
V roce 1612 nakrátko skoupil okolní vsi a tím i Vodickou tvrz Zikmund Kunrád Vrchotický z Loutkova, který už v roce 1615 vše odprodal Janu staršímu Vratislavu z Mitrovic. Augustin Sedláček o něm píše jako o dobrém hospodáři, který zdejší tvrz rozšířil na zámeček a zvelebil. Po jeho smrti postupně dědili Vodice jeho tři děti – Barbora Albertina, Eva Polyxena a syn Zikmund. Dluhy posledně jmenovaného vedly k soudní obstávce a k prodeji Vodice Jaroslavu Felixovi Odkolkovi z Újezdce v roce 1697.
V 18. století šla Vodice z ruky do ruky, až nakonec se v roce 1766 skončila v rukou Františka Deyma, který nevyhovující tvrz přestavěl na barokní zámek. Stavba se protáhla až do začátku 19. století. Zhruba v této podobě se zachoval dodnes. Od 60. let minulého století byl zámek postupně devastován zamědělským družstvem. V roce 1995 byla nemovitost vrácena původním majitelům, kteří ho vlastnili do roky 1917. V roce 2005 postihl zámek rozsáhlý požár, který kompletně zničil střechu. V tuto chvíli je zámek z nejhoršího venku. Střecha je sice nová, ale zdaleka není vyhráno.

Jednopatrový zámek má dvě nestejně dlouhá křídla. V nádvoří je arkáda s balkonem. Pravé, křídlo je zakončené kaplí sv. Vavřince. Nad vjezdem je litinový erb. Původní slohově výrazná fasáda je zakryta současnou strohou omítkou. Mohutné zdivo kamenné tvrze bylo částečně ponecháno při zámecké přestavbě a tvoří základy objektu.
Před zámkem je umístěna socha sv. Jana Nepomuckého, proti zámku socha sv. Judy Tadeáše. Obě pocházejí z doby po r. 1750.
více  Zavřít popis alba 
23 komentářů
  • 29.3.2014
  • 145 zobrazení
  • 0
sdhvlasatice
Oslavy 140 let od založení sboru
V letošním roce oslavuje náš sbor významné jubileum 140 let od založení. První písemné zmínky o požární ochraně ve Vlasaticích sice pocházejí z přelomu 18. a 19. století, ale sbor dobrovolných hasičů ve Vlasaticích byl oficiálně založen až roku 1878. Toto dokazují jak historické prameny, tak časová kapsle nalezená při rekonstrukci požární zbrojnice. K tomuto jubileu jsme připravili na 2. června bohatý celodenní program. Přípravy probíhaly již několik dní předem. Chystání pódia, stanů a bufetu proběhlo v odpoledních a večerních hodinách v pátek 1.června. V sobotu od rána přijížděli hosté s technikou. Samotné oslavy byly zahájeny v 10 hod. slavnostní mší v kostele. Po mši se hasiči a hosté přesunuli slavnostním průvodem k požární zbrojnici. Zde proběhlo slavnostní svěcení nového hasičského praporu. Následovaly slavnostní proslovy hostů z pozvaných sborů, ředitele HZS JmK Brno-venkov a členů našeho sboru. Po slavnostním ceremoniálu byl pro pozvané připraven oběd. Oslavy dále pokračovaly od 13 hod. dětským dnem viz. níže. Po ukončení dětského dne a před večerní zábavou proběhla tzv. spanilá jízda techniky. Kolona hasičských vozidel se projela obcí. O večerní zábavu se postarala hudební skupina Modul z Těšan známá z našich plesů. Celý den běžel bufet naplno. Podával se např. gulášek, selátko na rožni a točil se Hostan. Náklady na celou akci, k našemu překvapení, přesáhly 110 000,-Kč.

Prapor
Ke všem významným organizacím patří i jejich zástavy v podobě praporů a vlajek. Původní německý Vlasatický sbor svůj prapor měl. Tento byl však na konci 2.světové války zničen. Sbor se při příležitosti oslav 140 let od založení rozhodl pořídit prapor, který bude odkazem pro další generace. Oslovili jsme několik výrobců a dodavatelů praporů. Jejich cenové nabídky začínající na cca 70tis Kč byly pro nás nepřijatelné. Nakonec se podařilo sehnat velmi šikovnou paní Rokytenskou z Černožic u Hradce Králové, která byla ochotná prapor ušít výrazně levněji. Prapor obsahuje mimo jiné významné prvky naší obce jako obecní znak nebo podobiznu našeho kostela. Dohromady stál prapor s žerdí 41000,- Kč. Zhruba polovina částky byla získána od sponzorů (JM klima, Stavebniny Malík a další), členů sboru a občanů. Zbytek si doplatil sbor z vlastních prostředků. Všem, kteří přispěli ze srdce děkujeme.

Dětský den s IZS
V rámci oslav 140let jsme si pro děti, ale i dospělé připravili dětský den s námětem Integrovaný záchranný systém (IZS). Malí i velcí návštěvníci si mohli prohlédnout historickou i současnou techniku hasičů a viděli ukázky hasičské práce.
Vystavená technika byla:
- SDH Vlasatice - koňespřežná stříkačka, přívěsná motorová stříkačka PS16, dopravní automobil DA12 Avia, cisterna CAS 16 Š 706 RTHP
- HZS Židlochovice - cisterna CAS 30 T815-7
- HZS školící a výcvikové středisko Brno Líšeň - automobilový žebřík AZ 30 – M1Z Magirus
- HZS českých drah - speciální nakolejovací vozidlo Mercedes Unimog
- SDH Nové Bránice - koněspřežná stříkačka
- SDH Blučina - koněspřežná stříkačka
- SDH Nenkovice - dopravní automobil DA T805,stříkačka PS16 , ruční stříkačky
- SDH Valtice - cisterna CAS32 T148
- SDH Neslovice- koněspřežná stříkačka
- SDH Hrušovany u Brna - historická automobilová stříkačka Škoda
- SDH Velké Pavlovice - cisterna CAS 30 T815-7
- SDH Mikulčice - CAS16 praga V3S
- Nadšenci z Moravského Krumlova - Škoda 105 v hasičských barvách
- PČR a ZZS se na poslední chvíli omluvili a z technických důvodů se nezúčastnili.
Veškerá technika byla volně přístupná. Všichni si mohli prohlédnout vybavení jednotlivých vozidel, doplněné o výklad od posádek vozů.
Kromě statické ukázky techniky byla pro děti připravena řada soutěží, střelba z paintbalové pistole, první pomoc, malování na obličej, prolézání tunelu, skákací hrad, lovení rybiček a stříkání vodou na terč, kdy museli děti uhasit umělý požár ve výukovém domečku zapůjčeném od HZS. Po splnění úkolů obdržely všechny děti dárkový balíček. Mezi soutěžními stanovišti se nacházel stánek BESIPu. Děti i rodiče si zde např. mohli za použití speciálních brýlí vyzkoušet, jaké je to řídit pod vlivem alkoholu apod..
Odpolední dění zpestřily tři ukázky práce hasičů od nejstarší techniky po nejnovější. Při všech ukázkách hořel připravený domeček, na jehož výrobě se podílely naše děti. První ukázku zajišťovaly SDH Nové Bránice a SDH Neslovice s koněspřežnými stříkačkami. Druhou ukázku zajišťovali SDH Nenkovice s ručními stříkačkami a SDH Hrušovany u Brna se stříkačkou Škoda. Na poslední ukázce se podíleli naši mladí hasiči, kteří si pod vedením vedoucích připravili ukázku svých dovedností. Po vyhlášení poplachu vyjela jednotka mladých hasičů s DA12 a CAS30 HZS Židlochovice na požár rodinného domečku z papíru. Po příjezdu na místo, vydala velitelka rozkazy ke zdolání požáru. Požár byl uhašen pomocí dopravního vedení B s rozdělovačem a dvěma C proudy. Průběžně probíhala ukázka poskytnutí první pomoci zraněným osobám. Cílem bylo ukázat, že vše, co děti vykonávají v družstvech mladých hasičů, je vlastně kopií a přípravou na skutečnou hasičskou činnost v dospělosti.

Děkujeme všem, kteří se jakkoliv podíleli na oslavách 140 let, zúčastněným sborům, sponzorům (Skupina ČEZ, JM Klima, ČSAD Uherské Hradiště, Granero, SEBAK, Stavebniny Malík Vlasatice, Nová Morava), BESIPu, obci Vlasatice a všem ostatním.

Soutěž Vlasatice
Září je sice ještě daleko, ale i přesto si Vás dovolujeme touto cestou již pozvat na tradiční soutěž v požárním sportu dětí a dospělých Memoriál Jana Valenty, která se uskuteční 8. září za požární zbrojnicí.
více  Zavřít popis alba 
  • červen 2018
  • 129 zobrazení
  • 0
vendyp
V samém srdci skotských Highlands leží tradiční palírna sladové whisky Dalwhinnie. Lahve s lahodným mokem z údolí se stejnojmenným názvem najdete v restauracích a barech po celém Skotsku. I v zahraničí tu a tam najdete tuto "single malt" mezi lahvemi s nejlepším pitím.Palírna byla založena v r. 1897 pod jménem Strathspey, ale již v r. 1898 majitelé zbankrotovali a nový majitel A. P. Blyth palírnu přejmenoval na Dalwhinnie. Již v r. 1905 palírnu koupila americká společnost Cook & Bernheimer. Po vyhlášení prohibice v USA (r. 1920) se palírna vrátila do skotských rukou, když ji koupil James Calder, podílník v Macdonald Greenlees, společnosti vyrábějící míchanou whisky. Od něj palírna přešla do vlastnictví Jamese Buchanana, výrobce Black & White. Požár v r. 1934 zastavil výrobu na čtyři roky, krátce po znovuotevření byla výroba znovu zastavena v důsledku nedostatku ječmene během 2. světové války. Dnes je vlastníkem společnost United Distillers. 10% produkce se na trh dostane jako single malt, zbytek se používá do míchaných whisky především značky Black & White. Palírna Dalwhinnie je nejvýše položenou palírnou ve Skotsku.V této whisky jsou částečně chutě více Skotských oblastí. Voda z níž se tato whisky vyrábí, pochází z řeky Truim, která je přítokem Spey. A jedním z charakteristických rysů této whisky je trávová příchuť, má však také rašelinovo-vřesovitý charakter, který je příznačný pro severní Vysočinu. Ale úplně nejdůležitější je u této whisky bohatá medová příchuť, která ji neomylně řadí mezi typické whisky oblasti Perthshire.Palírna produkuje 8-mi, 15-ti a 18-ti letou whisky. Ke 100. výročí palírny byla vyrobena 15-ti letá Dalwhinnie Centenary Edition. Dalwhinnie Double Matured zrály nejprve v sudech po bourbonu a dozrávali v sudech po sherry oloroso. Na trhu je také 36-ti letá Super Premium Malt.

Blair Castle je skotský zámek, nacházející se poblíž vesnice Blair Atholl ve středním Skotsku v kraji Perthshire. Měl strategickou pozici na hlavní cestě přes střední část Highlandu a je jedním z největších a nejnavštěvovanějších skotských zámků. Zámek je sídlem rodu Murray, vévodů z Athollu, kteří mají zvláštní výsadu – mají právo držet si svou vlastní armádu, Atholl Highlanders, čítající asi 90 mužů (jediná legální soukromá armáda v Evropě). Původní pevnost tu stála už od 13. století a střežila strategickou cestu na sever Skotska. Původní obranyschopnost pevnosti byla pověstná. V 18. století ho (tak, jako jiné skotské hrady a zámky) poznamenaly jacobitské vzpoury a povstání. Místní vévoda pak hrad Blair přeměnil v krásný georgiánský zámek. Zámek Blair je bezesporu jedním z nejkrásnějších a největších skotských zámků (má celkem 32 místností). V zámku se nacházejí významné sbírky zbraní, loveckých trofejí, rodinných suvenýrů, maleb, nábytku, ručních prací apod., shromážděné rodem Murrayovců po mnoho generací. Kolem zámku se rozkládá krásný park. V jeho rozsáhlých zahradách rostou kromě jiného jedny z nejvyšších stromů Velké Británie.

Scone Palace - nedaleko Perthu leží malá vesnička Scone. Tohle místo má v historii nezastupitelný význam. Právě zde bylo sjednoceno Skotsko, když Kenneth MacAlpin porazil Pikty v roce 838, a tak zde na Moot Hill byl vystavěn klášter Scone. Ten měl pro Skoty mimořádný význam – až do roku 1296 tu byl umístěn takzvaný Kámen osudu (Stone of Destiny), na kterém slavnostně přísahali skotští panovníci při své korunovaci. V roce 1296 kámen odvezl do Anglie Eduard I. a nechal jej vsadit do nového korunovačního trůnu anglických králů (zpátky do Skotska se vrátil až v roce 1996; nyní je umístěn na hradě v Edinburghu; ve Scone Palace se nachází kamenná kopie korunovační stolice). Poslední korunovace se zde odehrála v roce 1651, kdy byl král Karel II. korunován na krále Skotů. Šlechtické sídlo Scone Palace vyrostlo v roce 1580 na místě původního kláštera a dále rozšířeno v roce 1808 za Davida Williama Murraye, 3. hraběte z Mansfieldu. I dnes je stále Scone Palace obýván hrabětem z Mansfieldu. Scone bylo v počátcích Skotského království jeho hlavním městem a hlavně místem korunovace skotských králů - místu korunovace se dnes říká Moot Hill.
více  Zavřít popis alba 
102 komentářů
  • 17.8.2015
  • 154 zobrazení
  • 11
panrh
Něco málo k samotnému letišti z historie,je bezesporu velice zajímavá.
Po Mnichovu bylo území součástí německého záboru (Sudety). Část prostoru mezi Novým dvorem a Mimoní si pronajal od místních sedláků v letech 1942 – 3 po žních Wermacht, resp. Afrikakakorps, který na písčitých polích cvičil střelce panzerfaustu a panzerschrecku. Důkazem jsou nálezy zbraní a munice při částečné asanaci Ralska(tj.vyhledání a ničení munice a vojenského materiálu) . V dubnu1945 vybudovali ženisté dvě letiště u Kumru dnes Hradčany a mezi Hvězdovem a Mimoní. K přesunu všech částí Schlachtgeschwader 2. pod Luftflotte 6. na Kummerské letiště na severu Čech, resp. Sudet, se mělo podle rozkazu uskutečnit kolem 28. března 1945. Avšak na konci války mělo Německo již velký nedostatek ženistů, kteří měli připravit v lokalitě u Mimoně na přirozeně rovných lukách dvě základní přistávací plochy. Jedna z nich byla na východ od tehdejšího Kummer See, (hradčanský rybník) druhá východně od Mimoně ve směru na Hvězdov na travnaté pasece uprostřed lesního porostu. Teprve 1. dubna přijela na tato místa ženijní vojska s několika desítkami zajatců na povozech a započala s úpravou. Přesně o Velikonocích se sletěly zbytky Schlachtgeschwader 2. V jejích řadách se od bojů v Řecku roku 1941 až do 31. července 1944 nacházel nejvýše vyznamenávaný voják Třetí říše a pozdější plukovník Hans UrlichRudell. Letiště bylo poškozeno americkými i sovětskými nálety. Po odletu pilotů do Kitzingenu zůstalo na letišti Kummer podle soupisky materiálu II. odboru MNO ze dne 15. května 1945 celkem 4 kusy dvoumístných pozorovacích letadel a dalších 30 kusů označených jen jako lehký bombardovací stroj. Šest letadel bylo zničeno úmyslně založeným požárem. Bylo nalezeno 18 leteckých motorů. Velké množství leteckých pum různých velikostí velký počet skříňových pum s 30 malými pumami. Na letišti Hvězdov stálo celkem 8 stíhaček, které po provedení opravy byla schopné letu a jeden bombardér se dvěma torpédy. Skladiště bylo plné munice 145 pum do hmotnosti 70 kg, 90 pum nad 70 kg a cca 100 kusů skříňových pum s 24 malými pumami. Větší počet nábojů do palubních děl a mnoho dalšího leteckého a výzbrojního materiálu.
více  Zavřít popis alba 
  • 12.2.2014
  • 787 zobrazení
  • 1
klt
Osídlení území dnešní Kadaně sahá do velmi vzdálené minulosti. Archeologické nálezy dokládají např. kulturu knovízskou, bylanskou, halštatskou nebo laténskou, kterou přinesly keltské kmeny. Právě Keltové zde pravděpodobně založili osadu Kadan, což se vykládalo jako „zářící oheň“. Dále zde sídlily germánské kmeny a poté Slované.
První údaje o osídlení okolí sahají do konce 11. století. Někdy tou dobou vznikla u brodu přes Ohři důležitá trhová osada Kadaň. Na přelomu 70. a 80. let 12. století tu začal působit rytířský řád johanitů, kterému český kníže Bedřich daroval listinou z 23. dubna 1186 celou osadu. Jeden z králů, Václav I. nebo Přemysl II. Otakar, se zasloužil o to, že Kadaň byla povýšena na město. Vznikl zde královský hrad a minoritský klášter s kostelem sv. Michaela.
Za Karla IV. zažilo město velký rozkvět. Roku 1362 sice vyhořel hrad, město i předměstí, ale město se brzo vzpamatovalo. Karel IV. při svém prvním pobytu 29. května 1367 potvrdil konání výročního trhu. Při druhé návštěvě 8. září 1374 povolil obyvatelům Kadaně zakládat vinice.
Na jaře roku 1421 bylo město dobyto Pražany. Stalo se tak součástí pražského městského svazu. Někdy okolo 8. září 1421 zaútočila na Kadaň vojska 2. křížové výpravy. Zdejší obyvatelstvo se bránilo, ale přesile podlehlo. 10. srpna 1469 byl kadaňským hejtmanem jmenován Jan Hasištejnský z Lobkovic. 25. října 1469 se tak stal pánem města.
Po stavovském povstání proti Habsburkům rolu 1618 došlo v Kadani ke drancování kostelů, které patřily katolické církvi. Po bitvě na Bílé hoře 8. listopadu 1620 došlo v Kadani ke konfiskacím majetku a násilné rekatolizaci obyvatelstva. Ve 20. letech 16. století začaly do Kadaně pronikat myšlenky německé reformace. Během třicetileté války byla Kadaň několikrát vydrancována. Války o rakouské dědictví přinesly další útrapy. Na předměstí Kadaně u Františkánského kláštera se strhla bitva mezi francouzským vojskem a uherskými a chorvatskými oddíly Marie Terezie.
Roku 1746 v Kadani opět hořelo. Císařovna Marie Terezie vydala 2. května 1750 rozkaz k přebudování pustnoucího kadaňského hradu na kasárny. Přestavba trvala do roku 1755. Kadaň se dočkala i pocty v podobě návštěvy císaře Josefa II. 14. října 1779.
Kadaň se 1. února 1850 stala sídlem okresního úřadu a centrem politického okresu.
Počátek 20. století ani Kadani nepřinesl nic dobrého. 4. března 1919 došlo k incidentu mezi německými obyvateli a českým vojskem. Výsledkem bylo 25 mrtvých a desítky zraněných. Roku 1935 při parlamentních volbách drtivě zvítězila Sudetoněmecká strana. Německou armádou bylo město obsazeno 5. října 1938. Kadaň se stala součástí územní jednotky německé říšské správy – Sudetské župy. Byla vypálena židovská synagoga a mnoho židovských rodin našlo smrt v koncentračních táborech. Sovětská Rudá armáda přišla do města 8. května 1945. V Kadani byla opět zavedena česká správa. Desítky tisíc německých obyvatel byly vyhnány a vysídleny do okupačních zón poraženého Německa. Kadaň byla postupně osídlována novým obyvatelstvem ze všech koutů českých zemí. Po roce 1990 prošlo opravou historické centrum i objekty od centra vzdálenější. Opravena byla také radnice včetně radniční věže.
Nejstarší částí Kadaně je Špitálské předměstí, kde se nachází kostelík Stětí sv. Jana Křtitele. Byl vybudován někdy v poslední čtvrtině 12. století. Dodnes se zachovalo románské zdivo a neobvyklý pravoúhlý presbytář. Počátky kostela jsou spojeny s rytířským řádem johanitů. Roku 1421 byl zpustošen a obnova se protáhla až do roku 1452. roku 1635 byl vydrancován, vypálen a v rozvalinách ležel velmi dlouho. První bohoslužba se poté konala až 12. října 1710. Roku 1742 přišel ničivý požár. Roku 1774 zde opět hořelo. Nové vysvěcení se konalo 29. srpna 1793. Další velký požár zasáhl město i kostel 1. října 1811. Opravy v letech 1812 – 1813 mu daly dnešní podobu. V letech 1990 – 1991 proběhl archeologický výzkum a byl objeven starý hřbitov, zrušený roku 1785. Proběhla rekonstrukce kostela, včetně hodnotných fresek.
Roku 1234 byl založen spolu s gotickým síňovým kostelem sv. Michala Minoritský klášter. Roku 1784 byl zrušen a o dva roky později zbořen. Část zdiva kostela se dochovala v čp. 69. Po zboření kostela bylo jižní křídlo včetně průčelí přestavěno. Roku 1803 zde byla kolej piaristů s gymnáziem.
Městské opevnění vzniklo po roce 1259, kdy byla Kadaň prohlášena královským městem. Dochované hradby jsou z 2. poloviny 14. století – tehdy vznikl vnitřní pás hradeb. Hradby měly 2 – 3 pásy a další hradební okruh opevňoval město i s předměstím. Toto neobvykle silné opevnění bylo během 19. století z větší části zbouráno. Součástí rozsáhlého souhraní, které bylo zbořeno roku 1862, byla Mikulovická (Svatá) brána (věž). Je jedinou dochovanou z celého opevňovacího systému. Na vnějším průčelí se dochovaly drážky pro spuštění mříže. Předsunutým opevněním Žatecké (Kovářské) brány, která byla zbořena roku 1832, byl barbakán (nahoře). Patří k druhému pevnostnímu pásmu, které zpevňovalo vnitřní linii. Umožňoval střelbu do stran, jak dokládají klíčové střílny. Dokladem výstavby opevnění v pozdní gotice je bašta v Sokolovské ulici. Jedná se o třípodlažní objekt podkovovitého půdorysu. Obvodové zdivo má tloušťku až 4 metry. Z náměstí k fortně hradeb a ke katovně čp. 190 vede tzv. Katova ulička (uprostřed). Byla součástí nejstaršího hradebního pásu. Jedná se o dochovanou uličku v gotickém zdivu s gotickými okenními otvory, která je součástí hradeb.
Další velmi starou památkou je hrad (dole) připomínaný již roku 1289. Vznikl jako přemyslovský hrad se čtyřkřídlou dispozicí a s obytným palácem nad řekou. V polovině 15. století byl přestavěn. Za třicetileté války byl pobořen a roku 1750 ho Marie Terezie přikázala přestavět na kasárny.
Budova radnice čp. 1 má v přízemí dochovanou stavbu gotické městské tržnice. Ve 2. polovině 14. století bylo přistavěno první patro a budova začala fungovat jako radnice. Roku 1498 vyhořela. V letech 1502 – 1520 vznikl arkýř a ochoz věže s jehlanem. Další požár přišel roku 1811. přestavbu provedl stavitel Rott. Počátkem 90. let 20. století byla provedena celková rekonstrukce interiéru a později oprava fasády a krovu věže.
Šlikovský dům čp. 184 dokládá výstavbu kamenných domů svým dochovaným čtvercovým jádrem. Gotická stavba s loubím vznikla po roce 1400 a dvorní křídlo v polovině 16. století. Později přibylo klasicistní schodiště a roku 1886 novogotická fasáda.
Na místě původního gotického kostela ze 13. století stojí děkanský kostel Povýšení sv. Kříže. Ze stavby z roku 1458 se Zachovala předsíň s krouženou klenbou a spodní partie věže. Po požáru roku 1635 proběhla barokní přestavba. Další přestavba se udála v letech 1746 – 1755.
Jednou z nejcennějších památek je Františkánský klášter. Kdysi prý na jeho místě stálo popraviště. Kvůli jedné pověsti, na které je snad trochu pravdy, ze byla vybudována kaple Čtrnácti sv. pomocníků. Poprvé je zmiňována roku 1470. Nový trojlodní kostel byl dokončen a vysvěcen na podzim roku 1480. Provizorní budovy postupně ustupovaly budově kamenného konventu. Různé války rozvoj kláštera brzdily až do 2. poloviny 17. století, kdy došlo k renovaci budov. 14. října 1742 se na půdě kostela dokonce střílelo a zabíjelo. Dodnes tuto událost připomínají prostřílená barokní vrata. Roku 1785 byl klášter téměř zrušen. Po staletí se bránil všem vnějším vlivům, až roku 1950 neodolal. Komunistický režim mužské kláštery v Československu uzavřel a klášter byl zrušen. Klášter se pyšní gotickou malovanou fasádou z konce 15. století. V klášteru se nachází sklípkové klenby, které zdobí několik interiérů. Stěny chodby zdobí fresky z období pozdní gotiky a rané renesance.
Hřbitovní kostel sv. Anny byl postaven luterány v 16. století. Jedná se o jednolodní stavbu zaklenutou valenou klenbou s lunetami. Kostel vznikl v letech 1592 – 1600. Roku 1713 byla přestavěna věž. V roce 1786 vyhořel a v roce 1804 byl znovu vysvěcen.
Další památkou je Gotický dům čp. 185. Dnešní objekt je renesanční novostavba z 2. poloviny 16. století s dochovanou figurální sgrafitovou výzdobou průčelí pod omítkou a také se sochařsky zdobeným portálem s klenbami v přízemí. Dnešní fasáda s atikou a sochami čtyř ročních období je výsledkem klasicistní přestavby.
Z let 1753 – 1755 pochází sloup Nejsvětější trojice, tzv. Morový sloup. V letech 1753 – 1755 byl také postaven klášterní kostel sv. Rodiny a sv. Alžběty při klášteru Alžbětinek. Jedná se o jednolodní barokní stavbu s věží. V průčelí je bohatě zdobený interiér z 2. poloviny 18. století s platikami K. Weitzmanna z roku 1752 a s nástropním mapami J. Fuxe z roku 1770. Terasu kostela se schodištěm doplňují sochy Krista, P. Marie, sv. Josefa, sv. Alžběty a sv. Zachariáše.

zdroj: https://www.cz-milka.net/pamatky/04-mesta-a-obce/kadan/

informace o památkách:
http://www.mesto-kadan.eu/podsekce/320/historicke-pamatky-
Kategorie: města
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 10.3.2012
  • 149 zobrazení
  • 2
klt
Polička byla založena jako královské město českým králem Přemyslem Otakarem II. v roce 1265. Lokaci provedl Konrád z Limberka (Cunradus de Lewendorf/Conrad von Lewendorf), který sem přivedl osadníky ze severního Německa. Město prosperovalo díky cestě vedoucí ze středních Čech do moravských center a uděleným právům (mílovému, várečnému a hrdelnímu). Jeho původní zástavba byla až na kostel a 4 městské brány dřevěná. V roce 1305 je Polička již zmiňována jako věnné město českých královen. Ve druhé polovině 14. století bylo město vydlážděno, byly stavěny kamenné domy a městské hradby. Opevnění města bylo na vnější straně vysoké 10 m a obsahovalo nově i 19 bašt. Jádro 2,5 m široké hlavní hradby bylo z litého opukového zdiva, které obklopoval tvrdý kámen. Hradby doplňovala předsunutá parkánová zeď a vodní příkop.
Během vlády Jiřího z Poděbrad posílilo město svoji obranu barbakány pro ochranu 4 bran a dalším vodním příkopem. Polička se těšila přízni králů z rodu Jagellonců. V roce 1547 byla však aktivní v odboji proti Ferdinandu I. Habsburskému, za což byla tvrdě potrestána. Byla jí pozastavena práva, zkonfiskován nemovitý majetek a uložena pokuta. Za další peníze muselo město statky za 12 let odkoupit zpět. V roce 1567 byl prováděn v královských městech soupis domů. V Poličce jich tehdy bylo 200. Do města po celé 16. století pronikala renesance, která se projevila např. v kostele sv. Michala. Jeho stavbu řídil od roku 1576 stavitel italského původu Ambrož Vlach. Vnějšek kostela byl sice gotizující, ale vnitřek již plně renesanční. Zároveň s kostelem byla na hřbitově vystavěna též hranolová zvonice.

zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Poli%C4%8Dka

Jméno pozemku "Na políčkách" se objevuje již ve výčtu míst, jejichž správou pověřil král Vladislav II. roku 1167 klášter litomyšlských premonstrátů. 27. září 1265 byla českým králem Přemyslem Otakarem II. vydána zakládací listina města. Město bylo vybudováno k ochraně Trstenické stezky jako královské věnné město.
Za vlády Karla IV., ve 2. polovině 14. století, bylo vybudováno mohutné kamenné opevnění města (vlevo). Souvislý hradební pás je dlouhý 1.220 metrů a obklopuje celé historické jádro města. Hradby mají úctyhodnou šířku 2 až 2,25 metru, jsou až 8 metrů vysoké, zpevněné 19 půlválcovými do města otevřenými baštami. Jedná se o nejzachovalejší hradby ve střední Evropě. Za Jiříka z Poděbrad byly hradby posíleny a doplnily je předsunuté barbakány.
Od 60. let 14. století užívalo město svůj současný znak, který byl však oficiálně městu přidělen až Vratislavem II. Jagellonským roku 1478.
O 1. polovině 18. století se říká, že je to "Zlatý věk poličského měšťanstva". V této době bylo město barokně přestavěno. Jiří Pacák obohatil v letech 1727 - 1731 poličské náměstí dvěma sousošími na kašnách - sv. Michaela a sv. Jiří, skulpturou sv. Jana Nepomuckého a hlavně skupinou sloupů Neposkvrněného početí Panny Marie. Původní gotickou věž obklopila v letech 1739 - 1744 novostavba barokní radnice (vpravo), která je dílem architekta F. M. Kaňky. Dvěma patry v severozápadním rohu prochází kaple sv. Františka Xaverského vysvěcená roku 1751. Z let 1727 - 1731 pochází Mariánský morový sloup na náměstí. Je barokním dílem J. Pacáka.
Ze 70. let 18. století pochází hřbitovní pozdně barokní kostnice. Vysvětil ji biskup Leopold Hay, blízký přítel Josefa Dobrovského i císaře Josefa II.
Od 19. století měla v městě židovská komunita modlitebnu v patricijském domě na náměstí a budovu Zidduk hadin v novoorientálním slohu spojenou se hřbitovem za městem.
Roku 1845 postihl celé město ničivý požár. V letech 1853 - 1865 obnovil František Schmoranz podle plánů A. Vlacha v romantizujícím novogotickém slohu vážně poškozený děkanský chrám sv. Jakuba Většího. Město bylo dlouhé roky opravováno, zpravidla v pozdně klasicistním stylu.
Počátkem 20. století se v Poličce konala rozsáhlá secesní výstavba. Byla postavena budova sokolovny, učitelského ústavu, gymnázia, vznikl tzv. Vaníčkův dům s reliéfem Husova upálení ve štítě od V. Amorta, ve 20. letech Masarykovy školy, Tylův dům a ve 30. letech kostel Českobratrské církve evangelické.
Za 2. světové války se téměř všichni členové židovské komunity stali obětí holokaustu. Od 40. let 20. století se v Poličce pořádají koncertní pásma Dny Bohuslava Martinů a výstavy Východočeského uměleckého salonu.
Od roku 1994 je v radnici veřejnosti přístupná stálá expozice Městské galerie. Roku 1995 byla Polička vyhlášena městskou památkovou zónou a stala se členem sdružení měst "Česká inspirace". Velmi atraktivní je jistě procházka po rekonstruované části hradeb.

zdroj: https://www.cz-milka.net/pamatky/04-mesta-a-obce/policka/
více  Zavřít popis alba 
351 komentářů
  • duben 2009
  • 257 zobrazení
  • 19
klt
Jihlava se nachází uprostřed Českomoravské vrchoviny. Má průměrnou výšku 550 metrů nad mořem, 88 km2 a 53 tisíc obyvatel.
Z konce 12. století pochází první historický doklad o slovanské vesnici s kostelíkem sv. Jana Křtitele. Rozvoj byl urychlen nálezem stříbrných rud koncem 40. let 13. století. Stříbrná horečka sem přivedla horníky, řemeslníky a obchodníky z celé Evropy. Vesnice nestačila. Na protějším břehu řeky se začalo budovat nové město. Téměř současně byly stavěny tři hlavní církevní stavby - kostel sv. Jakuba a klášterní komplexy minoritů a dominikánů. Pravidelný půdorys pravoúhlé sítě ulic s velkým náměstím uprostřed byl dán stavebním řádem krále Přemysla Otakara II. z roku 1270. Jihlava se stala jedním z nejmocnějších měst. Byla chráněna mohutným opevněním. Náměstí lemovaly kamenné domy s podloubím, které zmizelo ve druhé polovině 14. století. Ve městě se razily mince. Význam těžby stříbra poklesl koncem 14. století. Byly vytěženy nejbohatší žíly ryzího stříbra. Doly byly postiženy zemětřesením a záplavami. Velký požár města v roce 1523 ukončil středověkou etapu výstavby města, které bylo obnoveno v renesančním stylu. Vznikl jihlavský typ domu s krytým dvorem. Město velmi utrpělo za švédské okupace během třicetileté války. Byla vypálena předměstí, pobořena většina domů, ve městě zbyla osmina obyvatel. Trvalo přes sto let než zmizely všechny škody. Město bylo obnoveno v barokním duchu. Vymanilo se z hradeb, přestavovala se radnice, počátkem 19. století se bourají městské brány s úzkými průjezdy, průčelí domů byla upravena klasicistně. Městská památková rezervace byla vyhlášena v roce 1951, nové znění je z roku 1982. V historickém středu se nachází 213 památkově chráněných objektů, z toho 70 památek prvořadého významu. Historický ráz náměstí byl přesto hrubě porušen stavbou obchodního domu dokončenou roku 1983. Stávala zde skupina domů doložených již koncem 13. století, jejichž funkce pravděpodobně souvisela s právem skladu.
Náměstí patří svou rozlohou 36.653 m2 k největším historickým náměstím u nás.
Brána Matky Boží (vlevo dole) je jedinou branou, která se zachovala z pěti středověkých městských bran. Vznikla v době výstavby hradeb na počátku 2. poloviny 13. století. Součástí brány bylo předbraní s padacím mostem a baštami. Šest metrů široký průjezd byl opatřen padací mříží. V letech 1508 - 1509 byla věž snesena a postavena pozdně gotická brána s vysokým průjezdem. Další úpravy spadají do roku 1548. Po požáru v roce 1551 dostala brána v roce 1564 renesanční nástavbu 4. a 5. patra a dosáhla dnešní výšky 24 metrů. V roce 1853 byla brána renovována. Předbraní bylo zbouráno roku 1862. V lednu 1995 následkem hydrogeologického zásahu brána poklesla, takže byla staticky zajišťována. Roku 1996 došlo k rozebrání a znovupostavení koruny věže.
Stavba kostela sv. Jakuba Většího (vlevo uprostřed) byla zahájena před polovinou 13. století. V květnu 1257 byl kostel vysvěcen. Počátkem 14. století byla postavena severní, tzv. strážní, věž , vysoká 63 m. Přibližně o sto let později byla postavena věž jižní - zvonová. Postupně byla snížena na 54 metrů, protože se začala vyklánět od své osy. Do ní byl v roce 1563 zavěšen zvon, tradičně nazývaný "Zuzana". Je to druhý největší zvon na Moravě - po Olomouci. Je vysoký 1,82 metru a váží 7.086 kilogramů.
Nejzachovalejší úsek podzemí (vpravo) se nachází pod severovýchodní částí Masarykova náměstí. Dříve zde stávaly městské domy. Chodby zabírají asi 50.000 m2, takže jsou po Znojmu druhým největším podzemím, měří asi 25 kilometrů a jsou ve třech patrech. Původ chodeb je snad ve středověku. Kolonisté si v zemi stavěli primitivní příbytky, které později sloužily jako sklepy domů. Vznikaly četné slepé uličky v závislosti na potřebě prostoru. Pod domem vznikl labyrint chodeb. Snad během renesance a baroka byly chodby propojovány, nelze však říci, jestli náhodně či úmyslně. Propojování snad souviselo s hospodářskou spoluprácí sousedů nebo získáním sousedního domu, například sňatkem nebo koupí. Často šlo o náhodu, kdy se někdo někam proboural, o čemž svědčí četné zazdívky. Ve slepé větvi "Starého okruhu" narazíme na základovou zeď kostela sv. Ignáce z Loyoly. Pod ním se nachází hrobky. Takzvaná "Švédská chodba" mohla splňovat vojenský účel, ale spíše sloužila jako odvodnění labyrintu. Od 18. století sloužilo podzemí jako kanalizace. Stálá teplota 8 - 10 °C je vhodná ke skladování potravin. Sanace podzemí byla nešťastná, ale asi nutná. Roku 1978 byla objevena tzv. "Svítivka". Pokrývá ji šedobílý povlak, který po nasvícení vyzařuje nazelenalé světlo. Rozbory prokázaly výskyt nerostů, z nichž byl připraven sirník barnatozinečnatý. Pravděpodobně jím natírali stěny němečtí vojáci za II. světové války. Roku 1989 začalo čištění. Otevření "Starého okruhu" veřejnosti proběhlo roku 1991.

zdroj: https://www.cz-milka.net/pamatky/04-mesta-a-obce/jihlava/
Kategorie: architekturaměsta
více  Zavřít popis alba 
280 komentářů
  • červenec 2006 až květen 2007
  • 276 zobrazení
  • 13
fjw
Údolí chrámu v Agrigentu na Sicílii jsme si prohlédli v úterý odpoledne 26. března 2019 při naši cestě jihem Itálie.
Dějiny Agrigenta: Město Akragás založené řeckými kolonisty v roce 581 př. Kr. mělo především hlídat kartaginské konkurenty tzv. Velkého Řecka. Po vítězství sicilských Řeků nad Kartaginci v bitvě u Himery v roce 480 př. Kr. ale toto nebezpečí pominulo, a tak se stal Akragás jedním z nejvýznamnějších obchodních center starověku. Tehdy měl až 200 000 obyvatel, žila zde řada slavných osobností (např. filosof Empedoklés) a probíhala velkolepá výstavba. V roce 406, kdy byl Akragás dobyt Kartaginci, tyto zlaté časy skončily, ale v roce 338 př. Kr. se vrátil do řeckých rukou. Město bylo poškozeno za punských (římsko-kartaginských) válek a roku 210 př. Kr. ho definitivně ovládli Římané, ostatně jako celou Sicílii. Římané přejmenovali Akragás na Agrigentum a město dále prosperovalo. Důležitým obchodním centrem bylo ještě za časů Byzantské říše. Příchod Saracénů na začátku 9. století tomu učinil přítrž, v tu dobu se také obyvatelé přestěhovali na vršek kopce na místo dnešního moderního Agrigenta, pravděpodobně aby se nájezdům dobyvatel mohli lépe bránit.
Zajímavosti a památky Údolí chrámů: Areál archeologického parku se dělí na dvě poloviny, východní a západní, které jsou oddělené silnicí (Via dei Templi). Východní část: Héraklův/Herculův chrám (Tempio di Ercole) – pochází zřejmě už z konce 6. století př. Kr. Dnes zde stojí osm z jeho původních 38 sloupů dórského stylu. Chrámm svornosti (Tempio della Concordia) – se zachoval v natolik neporušeném stavu, že by i v samotném Řecku záviděli. Často je označován za nejzachovalejší řecký chrám na světě. Byl postaven kolem roku 430 př. Kr. a za jeho výborný stav vděčíme křesťanům, kteří ho v 6. století n. l. změnili v křesťanský kostel a zpevnili, takže odolal i všem zemětřesením. V polovině 18. století ho romantici vrátili téměř do původní podoby.Héřin/Junónin chrám (Tempio di Giunone) – další dórský chrám, z něhož se dochovalo sloupořadí s architrávem. Za povšimnutí zde stojí červené skvrny – jsou to stopy po požáru, který proběhl zřejmě při kartaginské invazi v roce 406 př. Kr.
Západní část: Diův/Jóvův chrám (Tempio di Giove) – se do dnešních dnů téměř nezachoval, jeho stavba totiž byla přerušena kartaginským vpádem a později zničena řadou zemětřesení. Kdyby však byl dokončen, byl by jedním z největších starověkých chrámů vůbec. Jeho rozměry měly činit 112 x 56 metrů, sloupy měly být vysoké 20 metrů. Kromě sloupů podpíraly stavbu ještě sochy obrů Atlantů (tzv. telamony). Kopie jedné z nich, vysoká 8 metrů, dnes leží na místě chrámu.Chrám Dioskurů (Tempio dei Dioscuri) – původní stavba pocházela ze stejné doby jako ostatní chrámy, zřícený chrám byl ale znovu postaven v 19. století. Dnes zde stojí pouze čtyři sloupy.Museo nazionale archeologico – muzeum s nálezy antického umění řeckého Akragásu, resp. římského Agrigenta. K nejzajímavějším exponátům patří řecké vázy – černofigurová a červenofigurová keramika. Dále tu najdeme originál 8metrové sochy Atlanta (telamona), která bývala součástí Diova chrámu. Naproti muzeu si můžete prohlédnout vykopávky z doby helénismu a římské říše, pro něž je typická např. pravidelná síť ulic, kanalizace či domy s mozaikovými podlahami. Zdroj: https://www.mundo.cz/sicilie/agrigento
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • 26.3.2019
  • 133 zobrazení
  • 2
klt
Vysoké mýto je město ležící v Pardubickém kraji v okrese Ústí nad Orlicí. Leží v nadmořské výšce 284 metrů na rozloze 42,07 kilometru čtverečních v místě, kde se Mlýnský potok vlévá do řeky Loučná. Spolu s pěti obcemi má přes 12.500 obyvatel.
Vysoké Mýto bylo jako kolonizační město na Trstenické obchodní stezce mezi Prahou a Olomoucí založeno králem Přemyslem Otakarem II. v roce 1262. Příkazem krále bylo kolem roku 1265 obehnáno dvěma řadami téměř 12 metrů vysokých kamenných hradeb s 25 baštami a posíleno předsunutými barbakány. Do města se vstupovalo po padacím mostě třemi branami, z nichž každá byla opatřena dvěma věžemi. Město mělo pravidelný půdorys, jádro tvořilo čtvercové náměstí o rozloze 2 hektary. Od krále město získalo právo vybírat mýto.
Od roku 1307 bylo Vysoké Mýto spolu s Hradcem Králové, Jaroměří, Chrudimí a Poličkou královským věnným městem českých královen. První majitelkou města byla Eliška Rejčka, druhá manželka Václava II. Z roku 1349 pochází první písemná zpráva o chrámu sv. Vavřince.
Význam města rychle rostl, ale byl zbrzděn roku 1421, kdy město dobyla a vypálila husitská vojska. I přes útrapy byla roku 1423 postavena radnice. Po skončení husitských válek rozvoj města pokračoval. Existence první školy je uváděna již roku 1443. Roku 1461 bylo město poškozeno velkým požárem, poškozena byla i Pražská brána.
V roce 1543 byl postaven hřbitovní kostel Nejsvětější Trojice. Stavovské povstání roku 1547 však rozvoj města zastavilo. V roce 1567 byl proveden soupis majetku, při kterém bylo zjištěno, že ve městě je asi 380 domů obývaných přibližně dvěma tisíci obyvatel. Roku 1569 vyhořela Choceňská brána. V letech 1583 – 1585 byla nedaleko kostela sv. Vavřince postavena zvonice. Byly do ní umístěny zvony z kostela sv. Vavřince, pro který byly příliš těžké.
Od roku 1614 sloužila Choceňská věž jako zvonice, později snad i jako vězení. Roku 1615 bylo v zadní části radnice zřízeno vězení. Zkázu dokonalo stavovské povstání roku 1620 a třicetiletá válka, za níž ve městě pobývala císařská armáda. Město bylo několikrát napadeno a vyplněno švédskými vojsky. Roku 1628 mělo Vysoké Mýto pouhé čtyři stovky obyvatel.
Roku 1700 město vyhořelo, poškozeny byly i všechny tři městské brány. Přesto se však ze všech ran vzpamatovalo a rozvíjelo se. Roku 1715 byl na náměstí postaven Mariánský sloup. V roce 1731 zde žilo asi 2.500 obyvatel. V polovině 18. století se ve městě usadila armáda a Vysoký Mýto sloužilo jako posádkové město. Roku 1768 byla v severozápadní baště zřízena vodárna. V roce 1774 město postihl velký požár, vyhořela i Pražská brána, ale přesto dosahoval roku 1788 počet obyvatel 3.500.
Roku 1808 byla zbořena část městského opevnění kolem bran. Při požáru roku 1816 vyhořely i brány. Litomyšlská pak byla novogoticky upravena. Ve 30. a 40. letech mělo město asi 4.500 obyvatel. V roce 1844 Choceňská brána vyhořela a byla zčásti zbořena. Zachována zůstala jen věž Karaska. Roku 1851 se Vysoké Mýto stalo centrem nově vytvořeného Vysokomýtského okresu. Roku 1862 byla zrekonstruována Klášterní bašta, v letech 1864 – 1867 byla obnovena Litomyšlská brána. Počet obyvatel postupně rostl, roku 1869 jich zde bylo již přes 6.000. Roku 1871 bylo Karlem Richterem založeno muzeum, od roku 1879 bylo ve městě gymnázium a od roku 1882 mělo k dispozici železniční spojení. Roku 1883 byly provedeny stavební úpravy Pražské brány. V roce 1890 se počet obyvatel města vyšplhal téměř k 10 tisícům. V letech 1892 – 1899 proběhla novogotická rekonstrukce kostela sv. Vavřince. Zvony ze zvonice byly přemístěny zpět a zvonice neměla využití.
Ještě v 1. polovině 20. století sloužilo město jako posádkové a do války odtud odcházelo mnoho vojáků. Město mělo díky armádě počet obyvatel více než 10 tisíc, z čehož vždy přibližně 2.000 byli vojáci. Roku 1937 byl postaven kostel Husův sbor. Po skončení 2. světové války počet obyvatel poklesl k osmi tisícům. Od roku 1958 sloužila zvonice jako galerie. Roku 1968 obsadila město několikatisícová okupační sovětská vojska. Vojska město opustila až roku 1990 a zanechala po sobě zdevastované město, které muselo být rozsáhle opraveno.

Nejstarší památkou Vysokého mýta jsou na severu a východě města dochované zbytky opevnění z roku 1265. Z této doby pochází i původně dvoupatrová a střílnami opatřená Klášterská bašta a mohutná bašta Vodárenská, jejíž čtvercový půdorys měl délku hrany 8 metrů a zdivo bylo silné 1,5 metru. Součástí opevnění byly i tři brány, které se z větší části dochovaly. Na severozápadě je to brána Pražská, dříve nazývaná také Vratislavská či Vraclavská, jejíž současná podoba je z roku 1883. Ochoz ve výšce 38 metrů nabízí výhled na město. Na severovýchodě města se dochoval pozůstatek Choceňské brány, po jejímž požáru roku 1844 a následném bourání zůstala zachována pouze věž Karaska zakončená barokní bání. Na jihovýchodě stojí brána Litomyšlská s freskou od Mikoláše Alše, která vyobrazuje sv. Jiří v boji s drakem. Na jihozápadě starého města stojí gotický trojlodní chrám sv. Vavřince ze 14. století a v jeho bezprostřední blízkosti zvonice z roku 1583. Z dalších významných památek jmenujme čtvercové náměstí, které je se svou rozlohou dvou hektarů největší v republice. Na náměstí se nachází i stará radnice z roku 1423 a Mariánský morový sloup z roku 1715 se sochami čtyř svatých a centrální sochou Panny Marie. Významný je také hřbitovní kostel Nejsvětější Trojce z roku 1543.

zdroj: https://www.cz-milka.net/pamatky/04-mesta-a-obce/vysoke-myto/
Kategorie: města
více  Zavřít popis alba 
31 komentářů
  • 7.4.2012
  • 84 zobrazení
  • 4
klt
Název Chomutov pravděpodobně vznikl z poplatku za koňský chomout. To byl poplatek za spřežení, které projelo daným místem. V 10. nebo 11. století bylo na důležité cestě z Lipska do Prahy založeno malé slovanské sídliště. Přesnější údaje o založení osady v místě dnešního Chomutova nejsou známy. První historická zmínka o Chomutově pochází až z roku 1252. Tehdy Bedřich Načeradec z Chomutova daroval osadu řádu německých rytířů, kteří si zde založili sídlo. Chomutov se tak stal významným tržním místem.
Městem začal být Chomutov nazýván za vlády Jana Lucemburského. Ve 2. polovině 14. století zažilo město prudký hospodářský rozkvět. Tehdy byly postaveny opevněné hradby a čtyři brány.
Řád německých rytířů postupně ztrácel význam. Roku 1410 byl v bitvě u Grunwaldu poražen a král zabavil jeho majetek. Roku 1411 tedy připadl Chomutov královské komoře a stal se zástavním městem. V době husitských válek stál Chomutov na straně odpůrců. Z tohoto důvodu bylo město roku 1421 dobyto a vypáleno a řada obyvatel byla povražděna. Roku 1457 byla Chomutovu potvrzena jeho práva. Město také získalo nový znak a pečeť. Poté přešel Chomutov do rukou rodu Veitmile a město ovládli protestanti. V roce 1571 získali město Lobkovicové z Hasištejna. Ti byli katolíci a do města povolali jezuity, kteří zde vybudovali svůj klášter. Při protikatolickém povstání roku 1591 byl dobyt zámek. Také byla zničena kolej jezuitů. Vzpoura ale byla potlačena a potrestána. Jezuité pak založili školu, která byla známá až v Sasku. Roku 1598 postihl Chomutov požár, který byl tak rozsáhlý, že prakticky celé město lehlo popelem.
Město se z ničivého požáru téměř zázračně vzpamatovalo. Roku 1605 se Chomutov vykoupil z poddanství. Poté, co majitel města upadl u císaře v nemilost a byl vyhnán, se Chomutov stal svobodným královským městem. Protestantská vláda spolu s velkým rozkvětem města netrvala příliš dlouho. Po bitvě na Bílé hoře byl majetek města zabaven a do Chomutova se vrátili jezuité. Další zkázu přivodila třicetiletá válka a morová nákaza. Napoleonské války tragédii završily.
Město se však již podruhé zázračně vzpamatovalo. V roce 1838 bylo zavedeno první veřejné osvětlení. O dva roky později, roku 1840, bylo zbořeno opevnění a město se mohlo začít rozšiřovat. O deset let později se stalo centrem soudního okresu. Ve 2. polovině 19. století se začal rozvíjet průmysl, zejména železářský. Rozvoji pomohlo vybudování železniční trati z Ústí nad Labem a později z Prahy a zastavila ho až 1. světová válka. Chomutov byl silně německý a obyvatelé se bránili začlenění do nově vzniklé republiky. Nakonec však bylo město obsazeno českou vojenskou posádkou.
Druhá světová válka se Chomutovu téměř vyhnula. Město bylo osvobozeno sovětskými vojsky 8. května 1945. Poválečné období již příliš nepřálo architektuře města, ale historické centrum se podařilo zachovat.
V samém centru města, na Náměstí 1. máje, se nachází několik kostelů a dalších historických budov. Nejstarší památkou je gotický kostel sv. Kateřiny. Pochází z 2. poloviny 13. století a byl součástí komplexu bývalého hradu. Jednalo se o kostel postavený jako klášterní kostel Řádu německých rytířů na místě panského kostela. Po roce 1411 sloužil kostel jako zámecká kaple. Samotný hrad byl přestavěn rodem Veitmile na přelomu 15. a 16. století na renesanční zámek, který pohltil hlavní loď kostela a jeho věž. Od roku 1605 zde sídlila radnice. Dodnes je zachována křížová loď z poloviny 13. století s románskými a ranně gotickými prvky a presbyterium. Nachází se zde tzv. klenotnice, vzácné fresky s letopočtem 1590. V současnosti sídlí v přízemí budovy radnice a v přilehlém jezuitském areálu se nachází chomutovské muzeum.
Přímo naproti historické radnici se nachází děkanský kostel Nanebevzetí Panny Marie. Byl vybudován po roce 1516 J. Schremlem a J. Hansem.
Městská věž těsně sousedí s budovou historické radnice. Věž byla postavena po roce 1525 v pozdně gotickém slohu. V minulosti byla mnohokrát přestavěna. Poslední přestavba v novogotickém stylu se datuje do roku 1874. Poslední přestavba v novogotickém stylu se datuje do roku 1874. Věž měří 53,7 metru. V předposledním patře věže jsou dva zvony. Menší je gotický, větší pochází z roku 1590. V současnosti je ve věži umístěna expozice věnovaná historii města. Nejdeme zde také historické dokumenty ze 17. – 19. století, které byly nalezenu v ořechu věže při poslední opravě. Z vrcholu věže je krásný výhled na město i Krušné hory.
V dolní části Náměstí 1. máje se nachází jezuitský areál a kostel sv. Ignáce. Základní kámen areálu byl položen v srpnu 1590. Jiří Popel z Lobkovic na tuto stavbu musel vykoupit 14 měšťanských domů. Rozestavěná kolej však byla v červenci roku 1591 při protijezuitském povstání vypleněna. Vůdci povstání byli odsouzeni tzv. krvavých soudem na Červeném Hrádku a byli popraveni Výstavba areálu poté pokračovala. Jako první byl postaven klášter, následovalo gymnázium s hodinovou věží, která sloužila jako astronomická observatoř. Výstavba koleje byla několikrát přerušena a stavba byla dokončena až roku 1671. V roce 1773 došlo ke zrušení jezuitského řádu. O dva roky později byl klášter přeměněn na kasárny a gymnázium sloužilo jako civilní škola. Zbytek areálu však pustl.
Další památkou je objekt špejcharu. Byl prvním jezuitským kostelem před stavbou kostela sv. Ignáce. Postaven byl kolem roku 1611. V současnosti se zde nachází městská galerie.
V bezprostřední blízkosti jezuitského areálu a špejcharu se nachází kostel sv. Ignáce. Byl postaven v letech 1663 – 1668 Italem Carlem Luragem. Jedná se o ranně barokní stavbu bazilikového typu s dvouvěžovým severním průčelím.
Na Náměstí 1. máje a v okolních uličkách se nachází mnoho domů, které mají gotické nebo renesanční základy. Domy na severní straně jsou propojené podloubím. Dům č.p. 4 byl první chomutovskou radnicí. Svému účelu složil od 14. do počátku 17. století. Nejstarší je gotický měšťanský dům č.p. 5. Jeho podloubí má sklípkovou klenbu. Dům č.p. 9. je jednopatrová pozdně gotická stavba se sklípkovými klenbami. V Revoluční ulici se nachází dům č.p. 32. Nese název U dvou medvídků a je starou poštou.
K dalším památkám patří špitální kostel sv. Ducha. Ve 2. polovině 18. století byl přestavěn. Najdeme ho v Hálkově ulici. Na Náměstí míru se nachází barokní sloup Nejsvětější Trojice. Byl postaven roku 1697 sochařem Ambrožem Laurentisem na základě nadace mistra cechu pekařského Wolfa.

zdroj: https://www.cz-milka.net/pamatky/04-mesta-a-obce/chomutov/
Kategorie: města
více  Zavřít popis alba 
21 komentářů
  • 8.9.2012
  • 164 zobrazení
  • 1
lotusesprit
Litomyšl zámek - V raném středověku stával na místě dnešního litomyšlského zámku pomezní hrad Slavníkovců. Zmiňuje se o něm Kosmas ve své kronice při popisu hranic slavníkovského panství r. 981. Poté, co bylo r. 995 knížectví Slavníkovců vyvráceno vojenskou mocí Přemyslovce Boleslava II., náležela Litomyšl pod vládu pražských knížat. Řeka Loučná se tehdy nazývala Trstěnice, tj. řeka s rákosím a trstěnická stezka byla významnou obchodní cestou spojující Čechy s východní Evropou. Těsně před polovinou 12. století uvedl Vladislav II. s pomocí olomouckého biskupa Jindřicha Zdík a do Litomyšle premonstrátský řád, jemuž daroval celou okolní krajinu k užívání a kolonizaci. Mniši se usadili přímo na hradní vyvýšenině, kterou Jindřich zdík přezval na olivetskou horu, a postavili si zde rozlehlý komplex klášterních budov. Někdejší hrad, pokud tu ještě stál, ztratil asi tehdy již svou obrannou funkci. Roku 1344 se stal klášter základem biskupství pro východní Čechy a západní Moravu, zřízeného zde Karlem IV. Když r. 1419 po smrti Václava IV. husitské revoluční hnutí ovládlo zemi, přitáhl r. 1421 před Litomyšl Jan Žižka v čele velkého vojska. Město i s okolím přijalo čtyři artikuly pražské, biskupovo sídlo na návrší nad městem zůstalo zatím ušetřeno. Až když je r. 1425 dobyli po Žižkově smrti sirotci, biskup Aleš z Březí uprchl a tím litomyšlské biskupství prakticky zaniklo. Budov byly pobořeny a do Litomyšle byli dosazováni husitští hejtmané. Poslední z nich, Vilém Kostka z Postupic, se přidal nakonec ke straně Zikmundově a r. 1436 dostal od něho Litomyšl s celým někdejším biskupským jměním do dědičné zástavní držby. Kostkové z Postupic vládli na Litomyšli a okolním panství více než sto let. Palác v Litomyšli (biskupský), se stal jejich sídlem. Po požáru r. 1460 musel být palác obnoven a byl i nadále opravován a zpevňován. Nepoužívané budovy v okolí paláce i pozůstatky dalších klášterních i biskupských staveb byly koncem 15. století odstraněny a v blízkosti paláce zřízeno Nové čili Horní město, kde se pod ochranou Kostků usazovali čeští bratři z Čech a Moravy a kde r. 1503 byla založena i českobratrská tiskárna. Když se Bohuš III. Kostka zúčastnil r. 1547 odboje proti Ferdinandovi I., byl nucen postoupit litomyšlské panství královské komoře a sám dožil v Brandýse nad Orlicí, který mu byl ponechán. Litomyšlské panství, které zahrnovalo vedle Litomyšle na 50 vsí a rozlehlé lesní komplexy, pak Ferdinand I. dával do zástavy věřitelům královské pokladny. V r. 1552 se stal na 15 let jeho zástavním pánem Jaroslav z Pernštejna, jenž je však záhy předal dalším zástavním držitelům. Od r. 1567 pak obdržel Litomyšl do zástavy Jaroslavův bratr Vratislav. Šlo o členy jednoho z nejmocnějších panských rodů, spřízněného sňatky s Kostky z Postupic. Vratislav z Pernštejna, od r. 1566 nejvyšší kancléře Království českého si za hlavní sídlo zvolil zástavní Litomyšl. Když se Vratislav z Pernštejna stal zástavním pánem na Litomyšli, nenalezl zde vlastně žádné sídlo vhodné k obývání, neboť dosavadní kostkovský palác, zasažený požáry města v l. 1546 a 1560, byl značně poškozen. Původně se počítalo s opravou či nejvýš menší přestavbou paláce. Místo toho se však Vratislav nakonec rozhodl k úplné přestavbě. Zbytky někdejšího paláce Kostků z Postupic nebyly však úplně rozbořeny, nýbrž bylo jich použito jako základů severního křídla zámku. Celá stavba zámku, na první pohled jednolitá a zcela pravidelná, je tak vlastně rozčleněná a tvoří několik na sebe napojených celků. Začala slavnostním položením základního kamene 18. března 1568. R. 1574 bylo započato se stavbou kaple, která byla dokončena a vysvěcena r. 1577, a až potom se přestavoval starý palác na severní straně a budoval příčný trakt, oddělující velké a malé nádvoří. Vnější stavba tohoto příčného traktu byla pravděpodobně dokončena r. 1580 a až potom mohla být severní stěna velkého nádvoří vyzdobena figurálními sgrafity, plánovanými ovšem jistě již při zahájení stavby. Vnitřek severní stěny byl dohotoven asi do konce r. 1581. Stavba tedy proběhla patrně v l. 1568 – 1581, přičemž drobné dostavby se prováděly ještě po smrti Vratislava z Pernštejna (v říjnu 1582), a to nejméně do července 1587. Stavitelem zámku byl od r. 1568 až do své smrti v květnu 1575 císařský stavitel Giovanni Battista Aostalli, jako druhý stavitel se již r. 1570 připomíná vedoucí stavby Pražského hradu ve službách císaře Maxmiliána II. Ulrico Aostalli, který do Litomyšle nejprve dojížděl s Giovannim Battistou jako poradce, po jeho smrti pak asi sám převzal vedení celé stavby. Zámek měl v celém obvodu i v hospodářském dvorku všechny stěny ozdobeny psaníčkovým sgrafitem, v jehož obdélníkových polích jsou zobrazeny ve stylizovaných podobách rostlinné motivy, zvířata, lidské masky i celé lidské postavy v pestrých, vynalézavých variacích. Jde celkem asi o 8 000 psaníček, z nichž žádné se přesně neopakuje. Psaníčkové sgrafito bylo v pozdějších dobách zakryto hladkou omítkou; letopočet 1781 v omítce na severní straně dokládá opravy zámku po požáru r. 1775. R. 1935 byla restaurována jižní průčelní stěna; zachovalé části obnovil sochař A. K. Pochobradský z Prahy; zničené části nahradil novými, proti duchu originálu geometricky rýsovanými obrazci. Západní stěnu do zahrady obnovili s využitím motivů zachovaných částí r. 1953 pražští restaurátoři Böswart a Erhard, kteří zase dali sgrafitu proti výraznému tónu originálu silně zdrobnělý rukopis. Přes svou vnitřní stavební složitost působí zámek navenek dojmem pravidelnosti, jejíž obrovitost a monumentálnost je však dovedně zastřena teple nahnědlou kresbou sgrafit, přesně volenou gradací okenních ostění a malebnou rozmanitostí štítů. V tom tkví základní kompoziční motiv této vzácné architektury. Každá strana má přitom funkčně zdůvodněný odlišný vzhled. Lehkost a vzdušnost vstupního průčelí jsou zdůrazněny prolomenými arkádami a navíc slunečními hodinami, obnovenými ne zcela vhodně v r. 1729. Západní průčelí obrácené k městu působí monumentálně a vznešeně. Průčelí východní, nejméně pravidelné, s výstupky kaple a věže po stranách a s arkýřem v ploše stěny, skýtá pohled seversky romantický, připomínající malebnost pozdní gotiky. Architekt Giovanni Battista Aostalli navázal v této funkční nepravidelnosti na české výtvarně tradice a nedržel se přísně racionálních geometrických renesančních schémat. Litomyšlské štíty patří k nejdokonalejším specifickým projevům vyspělé české renesance; jsou nejúplnějším odkladem toho, jak byly zamýšleny a provedeny moravské zámky tohoto typu. Sgrafita na průčelní stěně nádvoří byla znalci před první světovou válkou považována za jeden z nejcennějších výtvorů v této technice v celém tehdejším Rakousko-Uhersku. Spojení italských arkádových dvorů s českými štíty a sgrafity v řešení Giovanniho Battisty Aostalliho vytvořilo ze stavby litomyšlského zámku jeden z nejcennějších skvostů nejen české renesance, nýbrž české architektury vůbec. Stavba zámku je o to cennější, že pozdější stavební úpravy se nedotkly takřka v ničem jeho podstaty ani vnějšího vzhledu. Řada drobných změn byla provedena již za Jana Friedricha Trautmannsdorfa, prvního představitele rodu, který se ujal litomyšlského panství po smrti Frebonie z Pernštejna r. 1646. R. 1661 dal zbořit velkou bránu, stojící před zámkem snad již od dob biskupství, r. 1669 dal opravit velkou věž a pobít plechem novou báň, vybudovanou místo staré, která byla zničena ohněm r.1635. Do období tohoto majitele spadá patrně též vznik robustní bosáže pilířů a severní stěny v přízemí, prováděné již v raně barokním slohu. jeden z pilířů nese také letopočet 1659. Hlavní stavební změny na zámku byly však provedeny na konci 18. a na počátku 19. století, kdy Litomyšl vlastnili po Trautmannsdorfech Valdštejnové-Vartemberkové. Jestliže ve zmiňovaném popisu zámku z urbáře z r. 1610 se psalo o „místy čtyřnásobných pokojích nad sebou“, byly myšleny kromě přízemí a dvou pater také dnes již neexistující podkrovní pokoje s okny do všech tří zastavěných stran nádvoří, jak jsou zachyceny ještě na rytině v litomyšlském tisku z l. 1700 – 1701. Ty však byly odstraněny spolu se snížením střech při úpravách nejhořejších pater po dvou velkých požárech z ledna 1768 a září 1775. Tak se stalo, že všechny prostory v obou patrech – kromě kaple – jsou radikálně přestavěny, nově přepaženy a rozděleny. V četných místnostech prvního patra se z té doby zachovaly štítové stropy a nástěnné malby malíře Dominika Dvořáka. Jen v přízemí lze nalézt nebo rekonstruovat původní dispozici a vybavení i určení většiny místností. Průčelí zámku nad arkádami bylo při těchto přestavbách opatřeno barokní věžičkou s hodinami a barokními vikýři. Všechny nákladné úpravy zámku a jeho okolí za posledních Valdštejnů-Vartemberků a náročný život šlechty prohlubovaly zadluženost panství, která se vlastně vlekla již od doby pernštejnské. Zadluženost vedla v l. 1791 – 1802 a pak znovu v období 1819 – 1891 k zavedení vnucené správy z rozhodnutí soudu. Finanční situace držitelů panství byla stále neudržitelnější, až r. 1855 došlo k vyhlášení úpadku a k dražbě zámku s panstvím. Koupil je bavorský kníže Maxmilián Karel Thurn-Taxis. Dvory byly pronajaty stejně jako pivovary a další podniky. Do zámku dosadili německé úředníky, sami zde nikdy nepobývali. Po vzniku Československé republiky byla sice v dubnu 1919 uvalena na velkostatek nejprve vnucená státní správa, ale již v květnu 1920 se změnila v pouhý státní dozor, který byl v srpnu 1922 úplně zrušen. První pozemková reforma postihla velkostatek velmi mírně. Thurn-Taxisům zůstaly tři dvory, na 400 hektarů rybníků a většina lesů. Přesto se tehdejší majitel Albert Maria Lamoral Thurn-Taxis soudil s ČSR u Mezinárodního soudního dvora v Haagu o výši náhrady. V r. 1945 byl všechen majetek Thurn-Taxisů u nás konfiskován.Litomyšlský zámek přešel do rukou státu, stal se kulturní památkou I. kategorie a r. 1962 byl zařazen mezi národní kulturní památky. Spravuje jej Krajské středisko památkové péče a ochrany přírody v Pardubicích.
více  Zavřít popis alba 
  • 14.12.2017
  • 67 zobrazení
  • 2
klt
Město Klatovy založil kolem roku 1260 český král Přemysl Otakar II. na důležité obchodní stezce vedoucí z Čech do bavorského Podunají. Nové sídlo mělo dodnes dobře patrný šachovnicový půdorys s velkým čtvercovým náměstím a důmyslným systémem městského opevnění. První období rozkvětu zažívá královské město již ve 14. stol., kdy mu čeští panovníci udělili celou řadu privilegií. Teprve 16. stol. je však dobou opravdového rozkvětu. Tehdy se řadily Klatovy díky pěstování chmele mezi nejbohatší česká města.

Infomace o městě: http://www.klatovynet.cz/icklatovy/user/prospekty_cz/Vitejte_v_Klatovech_800x210_CJab.pdf

Město Klatovy leží v Plzeňském kraji a je hlavním městem okresu Klatovy.
Oblast Klatov byla osídlena již v pravěku, v době bronzové. Ve 3. století před naším letopočtem území zřejmě obývali Keltové.
Ve 2. polovině 12. století vznikla u obchodní stezky slovanská trhová osada Klatova. V té době také byla zbudována románská rotunda sv. Jiří se hřbitovem. Rotunda byla později přestavěna na kostel sv. Vojtěcha.
Na jih od trhové osady založil okolo roku 1260 Přemysl Otakar II. u obchodní stezky královské město Klatovy. Trhovou osadu vlastnil Soběhrd z rodu Drslaviců, kterému byla zabavena a stala se součástí města. Během 13. století byl postaven gotický děkanský kostel. Byla zahájena výstavba městských hradeb a příkopů. Hradby byly dvojité a obklopené příkopem. Jejich součástí bylo mnoho hranatých a okrouhlých bašt. Již ve 13. století existovaly osady, které dnes tvoří klatovská předměstí. Král Václav II. povolil Klatovům razit mince a jeho nástupce Jan Lucemburský přidal mnohá další práva.
Roku 1331 byl postaven na Hůrce kostel sv. Anny. Král Karel IV. udělil městu další práva.
Na počátku 15. století zdejší obyvatelé popravili dominikánského mnicha, za což roku 1414 uvalil na město papež Jan XXIII. klatbu. V roce 1419 proběhla vzpoura lidu proti církvi. Stoupenci husitů tehdy pobořili dominikánský klášter. V 15. století za husitských válek byly Klatovy centrem husitství. Po bitvě u Lipan zůstali klatovští na straně Jiřího z Poděbrad.
Na počátku 16. století byly Klatovy jedním z nejvýznamnějších českých měst. Roku 1547 byl některým obyvatelům města za účast na protihabsburském povstání zabaven majetek. V letech 1547 – 1557 proběhla výstavba Černé věže. Ve 2. polovině 16. století byla postavena renesanční budova radnice. V průběhu 16. století vznikl v Klatovech židovský hřbitov.
Třicetiletá válka přinesla obléhání města vojsky a několik požárů. Pro město znamenala velký úpadek. Roku 1620 se Klatovy musely vzdát císařskému vojevůdci Marradasovi, který město obléhal. Za to Klatovy postihla konfiskace majetku. V roce 1636 přišli do Klatov jezuité. Roku 1648 bylo město zničeno švédskými vojsky. V roce 1655 byla zahájena výstavba jezuitské řádové koleje se seminářem a o rok později byl u náměstí postaven barokní kostel s katakombami. Podle pověsti začal 8. července 1685 krvácet obraz Panny Marie a nemocní, kteří ho viděli, se uzdravili. V roce 1686 byla postavena kaple Zjevení Panny Marie. Do Klatov pak přicházelo mnoho poutníků a díky tomu město vzkvétalo.
V roce 1751 se Klatovy staly krajským městem. Roku 1773 byla zrušena jezuitská kolej. Roku 1783 byl kostel sv. Vojtěcha zničen výbuchem střelného prachu, který byl v jeho kryptě skladován. V roce 1786 došlo ke zrušení dominikánského kláštera. V průběhu 18. století proběhla barokní přestavba kostela sv. Anny na Hůrce, kostela sv. Martina na Hůrce a hřbitovního kostela sv. Michala.
V roce 1812 bylo založeno latinské gymnázium. V 1. polovině 19. století začaly vznikat ve městě první manufaktury. Rozvíjel se především textilní průmysl, později také kožedělný a strojní. Roku 1849 proběhlo přerozdělení celého území Čech, Klatovy ztratily statut krajského města a staly se městem okresním. Od roku 1866 se na latinském gymnáziu vyučovalo česky. Roku 1870 byla Černá věž poškozena vichřicí, která shodila střechu. V 70. a 80. letech 19. století proběhla výstavba železniční trati. První vlak do Klatov přijel v roce 1876. V 19. století byla postavena židovská synagoga a také byl zrušen kostel sv. Anny na Hůrce. Pomalu začal chátrat, ale koncem 19. století byl přebudován na rozhlednu.
Roku 1945 bylo při bombardování města zničeno železniční nádraží. Nové bylo postaveno až v roce 1959.
Centrum města tvoří velké náměstí. Na náměstí se nachází dům č.p. 149, takzvaná Barokní lékárna, který se také nazývá Panský. Je zapsán na seznamu kulturních památek Unesco. Před radnicí je v dlažbě označeno místo, kam dopadla roku 1870 báň Černé věže, kterou shodila vichřice.
Na severu a východě města jsou dochovány zbytky městského opevnění. V Komenského sadech a na Střelnici je dochována okrouhlá bašta. Za děkanským kostelem se nachází čtverhranná bašta, která sloužila jako kostnice.
Z dalších památek jmenujme židovský hřbitov a synagogu, kapli Zjevení Panny Marie, kostel sv. Anny na Hůrce, kostel sv. Martina na Hůrce nebo hřbitovní kostel sv. Michala.

zdroj: https://www.cz-milka.net/pamatky/04-mesta-a-obce/klatovy/
více  Zavřít popis alba 
287 komentářů
  • 16.2.2015
  • 390 zobrazení
  • 21
lotusesprit
Gnandstein (D) - Hrad byl založen ve 12. st. pány von Gnannenstein. První písemná zmínka spojená se jménem bratří Jindřicha a Konráda von Schladebach, ministeriály markraběte Dietricha von Wettin, pochází z r. 1228. Páni von Schladebach jej měli zapůjčen v léno až do r. 1317. Dalšími písemně uvedenými majiteli hradu se stávají r. 1327 purkrabí von Leisnig, bohatí majitelé venkovských panství. Kolem r. 1420 přechází hrad do majetku pánů von Einsiedel (Jindřich a Klaus), kteří jej budou vlastnit nepřetržitě po dobu příštích pěti století. Tento rod byl vystřídán Janem von Einsiedel. Nejprve vzniklo ve východní části dispozice hradní jádro obsahující pouze bergfrit, palác a štítovou zeď o výšce 16 m a tloušťce zdiva 2 m. Ostatní budovy vznikly později, až v průběhu 14. st. Nejprve vznikla na neosídlené skalní ostrožně obvodová hradba téměř pravoúhlého půdorysu. K ní byla přistavěna v jihozápadním nároží obytná věž, jenž byla předchůdcem do současné doby zachovaného bergfritu. Kolem r. 1220 potom vznikla původně třípatrová stavba paláce, nejlépe zachovaný příklad takové budovy v současném Sasku. V jejím třetím patře se nalézá hlavní sál, prostorná místnost strohé krásy. Uvnitř přetrvaly některé stavební detaily jako svědkové románské doby. Např. se zachovala zdvojená arkáda se závěrem motivu jetelového listu, výtvarně pojaté ostění okna na západní straně nebo vstupní portál v severozápadním rohu tohoto sálu. Jen o něco později byla ve východní části, před obvodovou hradbu, vystavěna předsunutá hradba parkánu, důležitá součást opevnění hradu. Kolem pol. 13. st. byl vystavěn 33 m vysoký válcový bergfrit, jenž má v dolní části tloušťku zdiva až 3,5 m, která se směrem nahoru zužuje, až v posledním sedmém podlaží dosahuje tloušťky pouze 1,5 m. Vstup do bergfritu je možný buď z ochozu štítové zdi ve výšce 14 m, nebo z nádvoří portálkem ve výši 12 m (netypické řešení dvěma vstupy). Původně byly vnitřní prostory věže rozděleny pouze na šest podlaží, vyrobených ze dřeva a vstup se tehdy nacházel jen ve výšce cca 8 m. Současně je uvnitř věže prokázán sopouch komína. Tyto skutečnosti objasňují dvojí funkci bergfritu. Na jedné straně přírodní vyhlídka a strážní věž, a na druhé byl také posledním útočištěm pro hradní posádku v případě obléhání, případně dobytí hradu. Ještě ve 14. st. došlo k dalším přestavbám. Palác byl zvýšen o jedno patro a ve východní části areálu se nacházející obytné křídlo (Kemenate) bylo prostřednictvím ochozu sloučeno s palácem. Již na začátku 14. století přestal hrad vyhovovat požadavkům na obranu, proto byly jeho základy zesíleny a zvýšilo se použití palných zbraní. Celé 15. st. je označováno jako doba velkých přestaveb a budování. Na začátku tohoto století obsahoval bergfrit tzv. Světnici. Ještě v I. pol. 15. st. se započalo s výstavbou budovy brány. Nad již existujícími sklepy, které byly raženy do skalního podloží v jižní a severní straně ostrožny, vzniklo gotické obytné křídlo a pozdně gotická kaple. Pravděpodobně spadá do této stavební etapy i vybudování stavby obsahující studnu těsně po dokončení jižního křídla. Současně probíhala rozsáhlá přestavba obytného křídla (Kemenate). V průběhu 17. st. došlo ke značnému zničení budov. Švédské vojsko zapálilo v r. 1632 donžon, poté bylo v r. 1646 jižní křídlo zasaženo bleskem a následným požárem těžce poškozeno. Ještě v II. pol. 17. st. byly vystavěny na všech objektech nové střechy. Opravy a přestavby vnitřních prostor však začaly nejdříve o 3 století později. Na začátku 18. st. bylo pozdně gotické šnekové schodiště ve vnitřním hradním nádvoří obestavěno novým kamenným arkádovým ochozem nesoucím chodbu. Dvorní průčelí budov jižního křídla a obytného traktu (Kemenate) získalo nové ozdobné, členité prvky. Malby na stěnách tzv. „Císařského sálu“ včetně dvou z boku přiléhajících pokojů ve druhém patře jižního křídla pocházejí z r. 1736. Stržení dřevěné galerie na nádvorní straně severního křídla bylo provedeno r. 1812. Tím se uvolnil prostor k výstavbě nového kamenného arkádového schodiště, podobné tomu u jižního křídla. Přístup do kaple byl tehdy také změněn a od té doby je veden pouze vnitřním schodištěm. Ještě v 19. stol. stihli provést výměnu starých oken sálu paláce za nová, odpovídající tehdejší módě. V téže stavební etapě byl proveden přístup po schodech do hradu, který je dodnes zachovaný v nezměněné podobě.
Jan von Einsiedel, jako tehdejší majitel, nechal r. 1911 prorazit dnešní přístup do bergfritu a vestavět dřevěné schodiště; v r. 1921 byla, pomocí saského spolku památek, restaurována okna kaple, případně vyměněna. V letech po druhé světové válce až do opětného sjednocení Německa nemohly být provedeny žádné větší stavební práce. Přesto však byla zajištěna péče a ochrana budov hradu i s minimálními prostředky. V r. 1990 se začalo s rozsáhlým archeologickým výzkumem v prostoru věže a parkánu. Výsledky vykopávek přinášejí zpřesnění datace jednotlivých vývojových etap a hlavně podrobnější popis ranných dějin hradu. Nakonec došlo k celkové rekonstrukci původní podoby parkánu. V rámci dalších objemných stavebních opatření mohlo být v r. 1994 jižní křídlo nejdříve staticky zajištěno. Poté ihned následovala úprava vnitřních prostor této budovy. Tyto zajišťovací a restaurační práce byly ukončeny v r. 2000. Zatím se započalo s obnovou a opravami ostatních hradních staveb, které začaly prací na fasádách, případně střechách paláce, „Kemenate“, přístaveb a severního křídla. Vše bylo ukončeno r. 2004. Dnes slouží jako muzeum, hotel, restaurace s několika sály pro v Německu oblíbené rytířské hostiny (nezřízené žranice).
více  Zavřít popis alba 
5 komentářů
  • 5.11.2017
  • 53 zobrazení
  • 2
klt
Příhodná poloha labských teras lákala k trvalému osídlení již od mladší doby kamenné (asi 4500-3600 let př.n.l.). Stopy osídlení nalézáme především na Dómském vrchu, kolem Dlouhé a Vavřinecké ulice, mezi ulicí Michalovickou a Kamýckou a mezi Českolipskou a Žitenickou ulicí.
Ve 4.-1. stol.př.n.l. se zde usídlili Keltové, kteří byli později postupně vytlačováni Germány. V závěru období tzv. "stěhování národů" (6.stol.n.l.) přichází do Čech slovanští osadníci. Z území Litoměřic je ještě neznáme, ale je jisté, že i tuto úrodnou krajinu obsadili již záhy, o čemž svědčí nálezy z Lovosic. Na katastru Litoměřic se první slovanské osady objevují v období starohradištním, tj. v 8.století. Vzájemná izolovanost osídlených oblastí vedla postupně ke vzniku kmenů. Z tzv. zakládací listiny pražského biskupství, hlásící se k r.973, víme, že jižně a jihovýchodně od Litoměřicka byla oblast kmene Čechů v okolí Prahy a Pšovanů na Mělnicku. Na západě, v povodí Ohře byli mocní Lučané, na severozápadě Lemuzi a na severu snad už i Děčané. K území osazenému tzv. Litoměřici náležela oblast severozápadně a severně od dnešního města, na druhém břehu Labe hustě obydlené Lovosicko a na jihu dosahovala jejich sídla snad až k Roudnici.
V průběhu 9. a 10.století se celé severozápadní Čechy postupně dostaly do svazku rodícího se raně feudálního státu, sjednocovaného důvtipem a mečem Přemyslovců. Na výrazné terase, nazývané dnes Dómský vrch, vybudovali Slované mocný, raně středověký hrad, jenž po starším hradišti "Hrádku" u Velkých Žernosek převzal úlohu strážce kraje. Přemyslovcům sloužil jako správní centrum, jedno z nejvýznamnějších v Čechách (k 31.květnu 993 je listinně doložena provincie litoměřická, a tím nepřímo i existence litoměřického přemyslovského správního sídla). Na hradišti se ve východní části předhradí nacházel i prostor vyhrazený litoměřické kapitule, založené v roce 1057, s kostelem sv.Štěpána. Stávala zde i starší sakrální stavba, kostel sv.Jiří, umístěný v severozápadní části hradiště, tedy v místech předpokládané akropole, kde sídlil přemyslovský hradský správce-kastelán. Tyto kostely byly zcela určitě nejstaršími kamennými stavbami ve městě.
Založení kapituly s kostelem sv.Štěpána knížetem Spytihněvem II. v roce 1057 dosvědčuje tzv. Zakládací listina kapituly litoměřické, dochovaná v originále ve zdejším archivu. Prvním kapitulním proboštem byl Lanc, kterého jmenuje kronikář Kosmas v souvislosti s kandidaturou hodnosti biskupské, což dokládá jeho významné postavení. Archeologické nálezy z území Litoměřic dokládají, že okolo tohoto jádra osídlení se již v 9., ale především od 10. do 12.století vytvářela rozsáhlá sídelní aglomerace. Skládala se asi z dvaceti osídlených poloh, kde stávaly osady a velmožské dvorce (např. vsi Božka, Zásada, dvorec velmože Hroznaty Tepelského u kostela P.Marie). Ves Litoměřice je zmíněna poprvé a naposledy v roce 1228. Ovšem v tomto případě nešlo o prostou agrární ves, ale o zárodek vrcholně středověkého města.
Na počátku 13.století litoměřická sídelní aglomerace představovala významné středisko politického, kulturního a hospodářského života. Zcela logicky se proto už v r.1234 setkáváme s doklady o vzniku města v právně institucionálním smyslu. Fakticky lze však o přeměně sídelní aglomerace v město hovořit již v l.1219-1228. Šlo v počátcích o opevněný areál dřevěných domů kolem náměstí. Gotickou výstavbu prvých kamenných domů lze doložit až ve 2.polovině 13.století. V roce 1233 se zde usadili mniši františkáni a r.1239 dominikáni. Typickým městským řádem bývali také tzv. křížovníci s červenou hvězdou, kteří jsou zde připomínáni k roku 1257. Město žilo z řemesla, obchodu i labské dopravy, za hradbami se na svazích Českého středohoří pěstovala vinná réva. Stávala zde i mincovna a roku 1298 byla při farním kostele zřízena škola.
Měšťané se řídili zvláštním právem, nazývaným magdeburské, či později litoměřické, což znamenalo, že odvolacím soudem nebyla Praha, ale Magdeburg. Později toto právo přijala početná řada dalších českých měst, pro něž se od 13.století odvolací stolicí stal soud litoměřických kmetů. Litoměřice tak získaly řadu výsad a privilegií a tím i větší význam, než kterékoli město v Čechách (mimo Prahu).
Panování Jana Lucemburského a jeho syna Karla IV. znamenalo další rozmach města, které se po polovině 14.stol. rozrostlo směrem k severu a východu. Důkladné opevnění chránilo jeho bohatství, pramenící zejména z monopolního postavení v dálkovém obchodě, neboť veškeré lodi a povozy zde musely vyložit své zboží a umožnit litoměřickým přednostní koupi. Pro rozvoj města mělo značný význam i tzv. mílové právo, potvrzené panovníkem roku 1325, které zajišťovalo monopol na řemeslnou výrobu v okruhu jedné české míle tj. zhruba 11 km kolem města. 7.května 1359 daroval český král Karel IV. litoměřickým měšťanům vrch Radobýl a okolní pozemky na zřízení vinohradů s tím, že každý desátý sud vína známého jako "litoměřické", bude odevzdán do "králova domu". Ve městě se vařilo i pivo, které však proslulo svou špatnou kvalitou, což se odrazilo i ve světské poezii, viz. část básně Podkoní a žák: "Jediť kyselo as húby zapíjejíc litoměřickým pivem, jež vždy smrdí bahnem a dýmem,...". V této době město stále ještě ovládal německý patriciát. Jádrem obyvatelstva byla střední měšťanská vrstva, skládající se z nezávislých řemeslnických mistrů.
Přelom v dějinách Litoměřic přinesla husitská revoluce. Myšlenky a idee husitství v této oblasti hlásal především zeman Zikmund Řepanský, jemuž patřily Třebívlice. Kázal zde i Husův předchůdce, Konrád Waldhauser, který působil v děkanském kostele Všech svatých (zemřel v Praze 8.prosince 1369). Pronikání husitských myšlenek usnadnilo i to, že zdejším kapitulním proboštem (nejvyšší církevní úřad) byl Zdislav ze Zvířetic, Husův přítel a zastánce reformních myšlenek, kterého kostnický koncil počítal též mezi přední kacíře. Katolická reakce však byla v Litoměřicích silná. Na vánoce r.1419 došlo k rozsáhlému zatýkání přívrženců kalicha. Bylo uvězněno ve věži u Michalské brány 24 měšťanských synků a 30.května následujícího roku byli popraveni utopením v Labi. Na probošství byl podniknut útok a sám probošt se zachránil jen včasným útěkem. Hrozba obležení města Janem Žižkou z Trocnova roku 1421, jehož útok však byl odražen, vedla k tomu, že se 29.května 1421 Litoměřice připojily k pražskému svazu husitských měst. Žižka poté dal vybudovat vlastní hrad nad Třebušínem, nazvaný Kalich.
Ve spojení s Pražany zůstaly Litoměřice až do r.1427, ale později se začaly přiklánět k radikálnější straně, městskému svazu Lounsko-žateckému. Spojení těchto měst a drobné šlechty z okolí představovalo značnou vojenskou sílu. Postupná radikalizace postojů Litoměřic vedla nakonec až k tomu, že zdejší oddíly bojovaly ještě roku 1434 na straně vojsk Prokopa Holého v bitvě u Lipan. Radikalismus svazu měst byl zlomen až na sjezdech stavů v Praze a Brně roku 1435. Dlouhodobým výsledkem husitských válek bylo oslabení pozic katolické církve a vzrůst významu městského stavu. Litoměřice se staly nejvýznamnějším městem českého severu a na počátku 16.století sehrály důležitou roli v období stavovských sporů.
Konec patnáctého a především následující století byly dobou v níž pozdní gotiku následuje renesance. Rostlo bohatství měšťanů, kteří si nechávali stavět nové kamenné domy, dodnes tvořící pýchu města. Ke konci 15.stol. se začaly prosazovat tendence feudálního panstva, usilujícího o snížení vlivu a moci královských měst. Hrozilo, že spory se znovu nebudou řešit jen diplomaticky. Litoměřičtí proto urychleně přistoupili k opravám a modernizaci opevnění která proběhla v l. 1502-03 a 1513, kdy byly staré gotické hradby doplněny o vnější parkánovou zeď s četnými zaoblenými dělovými baštami. V letech 1508-09 byla opevněna také některá předměstí.
Cenným skvostem města se stala radnice postavená po požáru města roku 1537. O deset let později byla svědkem soudu krále Ferdinanda I. nad odbojnými stavy, který nejtíživěji dopadl na královská města. Snahy o podlomení hospodářské a politické síly měst však neznamenaly zvrat v jejich kulturním vzestupu. Litoměřické školství získalo věhlas novou latinskou kolejí, založenou se souhlasem panovníka roku 1549.
V roce 1577 se tu konala i první známá pitva v českých zemích, pročež sem zavítal r.1600 lékař evropského jména, Jan Jesenius.
Když došlo 24.května 1618 v Praze k defenestraci habsburských místodržících, připojily se k zahájenému odboji i Litoměřice a město se připravovalo na válku. Veškeré naděje však padly porážkou české armády na Bílé hoře 8.listopadu 1620, která znamenala zlom i ve vývoji města. Pro svou víru muselo město opustit na 215 nekatolických rodin, aby hledaly novou obživu v cizině. Nejznámější z exulantů byl někdejší rektor koleje, městský radní a vynikající humanistický literát a učenec Pavel Stránský. Město muselo bez náhrady vrátit konfiskovaný církevní majetek a měšťané byli násilím obraceni na katolickou víru.
Další rány městu přinesla třicetiletá válka s neustálým střídáním cizího i domácího vojska, jimž Litoměřice sloužily jako výhodná proviantní základna. Následkem války zůstalo z 264 domů v hradbách 137 obyvatelných a z 230 domů na předměstí pak pouhých 57.
Po vleklém období loupežných vpádů nepřátelských armád i pluků císařských obránců však následoval nový rozmach. Podobně jako vítězná katolická víra působila na proměnu duší nových obyvatel, proměnila i barokní estetika vnější tvář města, zejména zřízení biskupství a roku 1655 jmenování dosavadního probošta biskupem.
Po útrapách válek se poměry ve městě zlepšovaly jen pozvolna. Pomalu se doplňoval také počet obyvatelstva. To zůstávalo sice převahou stále české, ale i zde se začal projevovat charakter cizí státní moci a nových vrchností a národnostní hranice se začaly posunovat do vnitrozemí. Litoměřice se v průběhu 2.poloviny 17. a 1.poloviny 18.století začaly poněmčovat.

zdroj: https://www.litomerice.cz/mesto/historie-mesta
více  Zavřít popis alba 
194 komentářů
  • 10.9.2016
  • 152 zobrazení
  • 21
cibezik
Na náměstí Grote Markt se nachází radnice a četné historické domy. Radnice je příjemný mix všech možných stavebních slohů. Počínaje ranou gotikou bývalého tkalcovského domu, přes barokní výzdobu části fasády, až po východní křídlo dokončené ve 20. století podle původních plánů. Náměstí je obklopeno řadou profánních staveb z různých historických období, najdeme zde starou soukenickou burzu ze 14. století, renesanční domy ze 16. století, či rokokové stavby z 18. století. K budově radnice patří bývalá gotická tržnice se suknem Lakenhal a věž Belfort, která figuruje taktéž na Seznamu světového dědictví. Palác Markéty z Yorku, nevlastní babičky Karla V., má gotickou fasádu a má dnes funkci divadla. Palác Markéty Rakouské, tety Karla V., byl původně sídlem vrchního soudu a dnes slouží jako justiční palác. Tato žena, jejíž socha zdobí i náměstí Grote Markt, udělala z Mechelenu centrum umění a kultury. Nepřehlédnutelnou chloubou města je katedrála s 97 metry vysokou věží Sint Romboutstoren.

Věž a katedrála sv. Rombouta

Gotická katedrála sv. Rombouta, jejíž stavba započala již ve 13. století, je sídelním chrámem belgického arcibiskupa, který sídlí v Mechelenu. Věž katedrály, která tvoří dominantu města, je vysoká 97 metrů, má šest pater a na její vrchol vede 514 schodů. Ve věži nejdete dvě nejtěžší zvonkohry Belgie, jejichž celková váha činí 80 tun a které mají dohromady 98 zvonů.
Chrám se začal stavět v roce 1452 a s ním i věž, která měla sahat do úctyhodných 167 metrů, v tehdejší době nejvyšší stavba. V průběhu ale došly peníze a stavbu zdržely náboženské války natolik, že gotický styl, ve kterém je celý komplex vystavěný, už nebyl takříkajíc dostatečně in. A tak v 16. století věž došplhala do výšky 97,3 metru. To nejpodstatnější ale najdete uvnitř. Na vrchol vede točité schodiště, 514 schodů. Je zde možno zhlédnout dvě z pěti zvonkoher, které se v Mechelenu nacházejí. Ta starší, ve věži umístěná níže, je sice nefunkční, ale 8884 kilogramů těžký zvon Salvator z roku 1460 Vás dozajista uchvátí. O 39 kroků výše se nachází nová zvonkohra a pokud budete mít štěstí, můžete vidět i mistra zvonkohry při práci. Já to štěstí neměl. Viz galérie
K této věži se vztahuje i jedna z historek. Když se v roce 1687 vracel jistý opilec přes hlavní náměstí domů, uviděl věž kostela zahalenou do mlhy s červeným zabarvením. Nemeškal a spustil poplach. Když rozespalí Mecheleňané viděli věž v zarudlém oparu, neváhali a jali se jí hasit. Než ale stačil první kbelík vody doputovat na vrchol, měsíc, který způsobil ono červené zabarvení mlhy, zapadl a bylo po požáru. I když se Mecheleňané snažili tento incident ututlat, nepovedlo se. A tak od té doby mají přezdívku „Maneblussers“, v překladu hasiči měsíce.

Od katedrály s věží, kam se vrátím kvůli prohlidce věže, jsem pokračoval směrem k pivovaru Het Anker. Říkal jsem si vezmu to od zadu, tím mám na mysli směr od hlavního nádraží a pivovar je právě nejvzdálenější. Taky už bylo kolem jedenácté a než tam dojdu bude ideální čas na oběd a pivkaB-) Procházel jsem krásnými uličkami a fotil. Procházel kolem kostelů a vyfotil i jednu zajímavost, kterou můžete najít jen zde v Belgii. Jedná se o Vysokou školu hry na zvonkohru viz galérie, na níž studuje přes padesát studentů z celého světa. Jen v samotných Flandrech existuje přes sto zvonkoher, o jejichž provoz se stará 30 zvonkohráčů a na většině z nich se čas od času pořádají koncerty. No ale to už jsem se blížil k pivovárku Hat Anker. To byla samo povinnost ochutnat zdejší pivo8-)

Tamní pivovar a restaurace v jednom Het Anker, kde se veškeré pokrmy vaří z piva či na pivu. V tomto proslulém starém pivovaru se dokonce lze rovnou ubytovat. Je zde i prodejna, kavárna. Pivo se jmenuje Carolus a vyrábí se pouze zde. Pivovar byl založen v roce 1471, což z něj dělá jeden z nejstarších pivovarů v Belgii. A postupně se výroba tohoto moku rozšířila a z lokálního piva se stal nejoblíbenější nápoj Karla V. a dnes vyhrává ceny v pivních soutěžích. Vaří se zde více jak 9 druhů piv. Tak jsem vešel dovnitř. Krásný stylový interiér. Jsou zde i stoly, kde je použit klasický sud. Jsem si sednul k oknu, par fotek i nteriéru udělal a zeptal se obsluhy co by mi doporučila ochutnat z piv co se tu vaří. Neb všechna ochutnat nemohu, to by mě asi museli odnést. Tak mi nejdříve přinesli Maneblusser (což je název jak jsem popisoval výše historku o hašení věže) - svrchně kvašené pivo, 6,5% alkoholu, které pak ještě dále dokvašuje v láhvi. Lahodné, ne sladké, osvěžující. Mezitím jsem si vybíral z jídelního lístku. Nabídku jsem nafotil viz galérie. Opět jsem na servírku vznesl dotaz co by mi doporučila ochutnat a ona záleží co máte rád a já že vše a ona že to je pak těžké. Doporučila mi ať nepospíchám a dám si dostatek času na výběr. A jelikož ta jejich piva se nabízí či točí v objemu 0,25l či 0,33l, dal jsem si další doporučené točené pivko Lucifer - které stojí mimo tuto řadu, což má historický důvod. Původně se vařilo v pivovaru Liefmans, po jehož bankrotu v roce 2008 mu hrozil zánik, než se ho v Ankeru ujali a zachránili ho. Což je jistě dobře neb pivo je lahodné, opět svrchně kvašené, alkohol 8%.
To už jsem měl hlad docela a pivo to jen urychlilo už jsem to i trochu cítil v palici. Objednal jsem vlámský gulášek na pivu Carolus viz galérie a tomu frity. To je tu obvyklá oblíbená příloha ke všemu:-D Když mi to přinesli na stůl úplně se mi pousmáli oči, chuťové buňky už tušili že si užijou. No co vám budu povídat. Lahodné, měkké masíčko. A opravdu hodně masa. Každé sousto jsem dlouze žvýkal a vychutnával a zapíjel Luciferem. Po jídle jsem požádal že bych rád ochutnal ještě nějaké pivko Carolus nějaké hořké. A přinesla mi Gouden Carolus Hopsinjoor - je vařen z 5 různých druhů chmele. Každej druh se přidavá odděleně, samostatně v jinou dobu procesu vaření, aby se zachovalo co nejvíce z aroma každého druhu. Pokud jde o chuť, pivo má jemnou, mírně hořkou chuť. Opět svrchně kvašené, alkohol 8%. Tak to byla skvělá tečka. Pak jsem požádal o účet a zaplatil. Cena za oběd a 3 pivka 24,80 euro. viz galérie

Došel k věži, zaplatil vstupné 7 euro a prede mnou jak jsem psal výše bylo přes 500 schodů. Aspoň ten alkohol trochu vyprchá:-D jinak autor původního návrhu věže je dodnes neznámý. Věž má 6 pater. V každém patře je komora, místnost. Je zde jeřábová komora, kovárna - kde se opravoval vše co se týče hodin na věži a zvonkohry, komora pro zvony, místnost kde je zvonkohra, místnost kde jsou hodiny a na vrcholu vyhlídka. Odtud je krásný výhled jak na náměstí Grote Martkt, ale celé okolí. Zrovna moc příhodné rozptylové podmínky, jinak by bylo vidět Atomium v Bruselu. Na jedné fotce je vidět kostel Our Lady across the Dyle, který jsem následně navštívil. Zde jsem strávil nějaký čas a koukal do okolí. Pak sešel dolů a vyrazil směrem již k výše zmíněnému kostelu. Cestou jsem fotil jak se vyprazdňuje náměstí po skončených trzích a nastupuje všeobecná pohoda a klídek venku na zahrádkách u restaurací a útulné kavárničky kde se můžete nechat unést silnou belgickou kávou a vynikajícím čokoládovým desertem. Hmm, teda ja ne. Já bych se nechal unést, žádný problém, ale to bych nic nestihl. Měl jsem v plánu 2 kostely aspoň. Zavírají je v 16 hodin pro prohlídky:-D Jo, městem protéká řeka Dijle. Na fotkách je vidět a je možno se i plavit na lodičkách. Chtěl jsem, ale jedna projížďka mi ujela. Ale zas mám důvod se vrátit ještě v budoucnu třeba. Dostal jsem při koupi vstupenky na věž, poukaz na slevu na projížďku na loďce. Celé jedno euro sleva. 5,5 euro za plavbu:-D Cestou jsem potkal i 3 spoře oděné slečny jak kafrají, ale se mnou nemluvily:-D vůbec si mě nevšimly viz foto

Když jsem dorazil ke kostelu kostel Paní Marie across the Dyle, udělal jsem pár fotek a vešel dovnitř. Paní v kostele která to má asi na starosti se mi zeptala odkud jsem a podala mi popis kostela v angličtine. Kostel uvnitř krásný. Druhý největší kostel v Mechelen. Je to velmi světlý a vzdušný kostel. Gotický 14-15 století. Interiér byl bohatší předtím něž byl poničen bombardováním za 2. světové války. Je zde instalován i tryptich obraz od Rubense. Zde jsem se také posadil a vnímal to ticho a atmosféru

Tentokrát to byl kostel Our Lady of Hanswijk (Paní Marie Hanswijk) - Tento barokní poutní kostel navrhl Lucas Faydherbe, byl jeden z prvních kopulovitých kostelů v nížinách. Kopule měla být ještě vyšší, ale nosná konstrukce se ukázala být nedostatečně robustní.

Uvnitř pod kopulí jsou dva velké reliéfy, každý věřil že byl použit pískovec. Věřilo se tomu až do bombardování za druhé světové války. Zjistilo se, že pískovec by byl příliš těžký, tak vynalézavý Faydherbe použil sádru. To vyšlo na světlo až při rekonstrukci poškozených reliéfů.

V přední části kostela je zázračná soška Panny Marie , která je prováděna ve výroční průvod Hanswijk ( díky legendě která líčí, jak loď nesoucí dřevěnou sochu Panny Marie najela na mělčinu u Hanswijk. Loď vezoucí zboží po řece Dijle, na palubě byla také dřevěná socha Panny Marie. Loď najela na mělčinu u Hanswijk. Po marných pokusech ji znovu vrátit na řeku, posádka přinesla sochu na břeh, a loď byla schopna jet dál. Považovali to za jasné znamení, že Marie si vybrala místo svého příbytku. ) .. V roce 1985, papež Jan Pavell II modlil v tomto kostele, Dne 6. října 1987 při otevření tisíciletých oslav kultu Panny Marie Hanswijk (988-1988), Hanswijk kostel byl oficiálně povýšen na baziliku.

Je toho velmi mnoho, co můžete v Mechelenu vidět a navštívit. Můžete centrum města projet po řece Dijle nebo v historickém koňském spřežení, pamětihodností je nespočet. Nejen radnice s chrámem svatého Rumbolda, ale třeba i zde můžete navštívit čtvrť bekyň a všudypřítomná zvonkohra Vám bude atmosféru doplňovat hudbou. Mechelen se má rozhodně čím chlubit. Třeba tím, že mezi ním a Bruselem byla postavena v roce 1835 první železniční trať v kontinentální Evropě.
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • 29.3.2014
  • 131 zobrazení
  • 0
pakli
Malé městečko Úsov mělo v dřívějších dobách jednu zvláštnost, a tou byla samostatná obec židovská - židovské město, úředně Judenstadt.

V Úsově bydleli židé již před několika staletími. Bylo jim vykázáno návrší na severovýchodní straně města, dosud lidově pojmenované Kýly (Kilch). Úsov býval pro židy, hlavně pro židovské řemeslníky a obchodníky, výhodným místem, protože byl středem jednoho z největších moravských panství s 31 vesnicemi a městy Litovlí a Úsovem. Patřily k němu též významné doly na železnou rudu na blízkých medelských horách. V Úsově samém byl vrchnostenský úřad, panský pivovar se sladovnou a řada dalších menších podniků.
Hřbitov byl založen a vybudován v letech 1643 - 1645 dosti neobvykle hned na kraji židovského ghetta. Roku 1820 byl ještě rozšířen o další, 25 m široký pozemek, kde se začalo pohřbívat od roku 1850. Tato část byla během druhé světové války zcela zdevastována, protože sloužila jako střelnice Hitlerjugend.

Kdy se přistěhovali první židé do Úsova, přesně nevíme. Do poloviny 15. století tu byli usazeni asi jen ojediněle. Pro jejich hromadné usazování v Úsově byl rozhodující rok 1454. V tom roce byli židé obviněni ze spolčování s husity, vyhnáni z královských měst Brna, Znojma, Olomouce a Uničova a někteří se tehdy nastěhovali do sídla úsovského panství. Časem potom se sem přistěhovali i židé z ciziny, zejména z Německa, Polska a Ukrajiny, kde všude byli pronásledováni ještě více než u nás.
Přistěhovalectví do Úsova rychle pokračovalo. K roku 1609 známe už i jméno úsovského rabína, kterým byl tehdy David ben Jakob ze Schaboschina. Židé museli mít tehdy v Úsově významné postavení, protože sám císař Maxmilián II. přeložil r. 1571 týdenní trhy v Úsově ze soboty na středu, protože sobota byla u židů svěcena jako den odpočinku.

Vzrůst židovské obce byl na nějaký čas zastaven třicetiletou válkou. Tato doba bojů, pustošení, požárů a nemocí zanechala v Úsově velké škody. Roku 1643 byly úsovský hrad a část městečka vypáleny Švédy, r. 1648 dobyli Úsov císařští a Švédy vypudili, avšak již následujícího roku byl Úsov Švédy získán zpět a opět vypálen. Jen sedm domů zůstalo neporušeno. O osudech zdejších židů v té době nemáme přesných zpráv, značná část z nich se však zachránila a po skončení války židovskou obec znovu osídlila, jak ukazují záznamy z r. 1659 a lánský rejstřík z r. 1667. Podle sčítání z října 1667 bylo však z 19 židovských domů v Úsově jen 11 obydlených a 8 pustých. Ale v roce 1688 měli židé v Úsově už i svou synagógu.

Úsovští židé nebyli u křesťanských obyvatel města příliš oblíbeni, a proto není divu, že se úsovští měšťané židů nezastali, když 22. září 1721 byla kaplanem Jelínkem v židovském templu vyvolána výtržnost a po rok trvajícím procesu bylo královskou apelační komorou v Praze nařízeno zboření templu a potrestání čtyř židů, obviněných z násilí na kaplanovi. Po potupném stání na pranýři byli tři z nich zmrskáni, bylo jim vypáleno na čelo písmeno R (relegiert - vyloučen) a byli vyhnáni z města, čtvrtý byl odsouzen k dvouleté nucené práci v úsovské cihelně, Rychtář, který provedení exekuce řídil příliš přísně, byl sice císařem Karlem IV. potrestán šestidenním vězením a i magistrát byl pokárán, na rozsudku se však již nic nezměnilo a templ byl skutečně zbořen. Představení židovskě obce se po těchto událostech odvolávali v Olomouci, v Brně i ve Vídni, ale teprve r. 1753 jim povolila Marie Terezie tři modlitebny, templ však ještě ne. Podle židovské pověsti urychlil rozhodnutí o výstavbě modlitebny její syn, potomní císař Josef II, který prý vzal přichystanou listinu z matčiny tašky a hned ji na matčiných zádech také podepsal. První modlitebnu s bytem pro rabína začali úsovští židé stavět r. 1753, r. 1762 postavili druhou, třetí však už nikoliv, protože po vyplenění svých domů a obchodů Prušáky se dostali do takové bídy, že mnozí z nich z hladu a chudoby museli utéci do ciziny, zvláště do Uher.

Dekrety z let 1726 a 1727 bylo v celém Rakousku nařízeno, odloučení židů od křestanského obyvatelstva a ve městech utvoření židovských ulic, opat: ených na obou koncích plotem a brankou. V Úsově byl židům vykázán jen nevelký prostor (2,69 ha), proto domky tu byly stavěny nepravidelně v úzkých uličkách, jimiž ani vůz nemohl projet. Byly však hustě obydleny a spojeny prý i podzemními chodbami. Roku 1756 bylo uloženo očíslování židovských domů (v Úsově bylo 36 čísel, ve skutečnosti však 45 domů). V témže roce bylo židům také nařízeno, aby si zvolili stálá příjmení; mnohdy jim byla přidělena jména prapodivná, často posměšná (Wasserkopf, Wasservogel, Weisskopf apod.).

Do r. 1782 se židovská obec úsovská opět vzmohla tak, že požádala císaře Josefa II. o povolení synagógy. Císař jim vyhověl (synagóga byla postavena na návrší uprostřed židovské obce v letech 1783-1784) a dovolil i zřízení vlastní židovské školy (1784).

Roku 1789 bylo patentem císaře Františka zřízeno 52 židovských obcí a měst. Židovská obec úsovská byla čítána mezi města. V letech 1829-1831 tu žilo 110 židovských rodin s 657 obyvateli, největší počet židů v Úsově byl zaznamenán r. 1834 - 721 obyvatel. Až do r. 1848 byla židovská obec přísně oddělena od křesťanské, zdí, plotem a drátem, taženým od tyče k tyči; vstup byl možný jen třemi branami. V židovské obci panovaly přísné rituální předpisy, v sobotu (den šábesu) byla zakázána všechna práce. Židovská obec úsovská měla vlastního rychtáře, rabína, synagógu, hřbitov, vlastní školu se třemi třídami, z r. 1853 je zápis i o zřízení židovské nemocnice. Z rychtářů byl nejznámější Abraham Leipniker Brode, povoláním obchodník s vlnou, který napsal spisek o pohnutých událostech v Úsově r. 1721. Z rabínů byli nejvýznamnější David Fewel Aschkenasi, později dr. Mardochai Duschek a dr. Bernard Templer - všichni i literárně činni.

Teprve po r. 1848 nastalo postupné uvolňování přísných předpisů, které omezovaly práva a svobody židů u nás. V r. 1850 konečně i samostatná židovská obec úsovská byla sloučena s městem Úsovem. Úsov v té době - po zrušení roboty a vrchnostenských úřadů však už přestal být někdejším významným správním a hospodářským centrem, minula jej i nově postavená železniční dráha, a tak židé se odtud začali houfně stěhovat do jiných, pro jejich podnikání výhodnějších míst, hlavně do Olomouce. V r. 1890 se Úsov stal ještě úředním sídlem navě ustavené náboženské obce s velkým obvodem působnosti - Úsov, Zábřeh, Štíty, Šumperk, Loučná, Staré Město, Uničov, Rýmařov (Mohelnice a Loštice patřily k náboženské obci v Lošticíchj, v Úsově byl i rabín a židé z celého obvodu tu pochovávali své mrtvé. Zakrátko však rabíni, třebaže byli určeni pro úsovský obvod, přesídlili do Šumperka a potom i úsovští židé byli podřízeni židovské obci v Šumperku.

Konečnou krutou záhubu úsovských židů způsobil nacistický režim. Všichni úsovští židé - až na nepatrné výjimky - skončili v pecích koncentráků, hlavně v Osvětimi. Někdejší samostatná obec židovská v Üsově v letech druhé světové války definitivně zmizela. Templ byl zpustošen, brány pobořeny, domy prodány, spojovací chodby zasypány. Ze vší židovské slávy v Úsově zůstal jen památný krásný židovský hřbitov a synagoga.

U vstupu v západní části hřbitovního areálu stojí novorománská obřadní síň s německým a hebrejským nápisem na jejím průčelí.

Nejstarší dochované náhrobky pocházejí ze 17. století, nicméně většina z celkových 862 macev v areálu se datuje až z 18. a 19. století. Velký počet náhrobků má bohatou barokní a klasicistní ornamentální výzdobu. Obřady zde probíhaly až do 30. let 20. století, kdy místní židovská obec prakticky zanikla.
více  Zavřít popis alba 
  • 8.5.2015
  • 94 zobrazení
  • 0
reklama