Vyhledávání

Hledat v

Alba

reklama
181 fotek, 4.11.2017, 28 zobrazení
41 fotek, 10.11.2018, 128 zobrazení | sport
125 fotek, 10.11.2018, 46 zobrazení | sport
Poslední kufr 2018 - Náměšť na Hané
71 fotek, 10.11.2018, 764 zobrazení
64 fotek, 10.11.2018, 62 zobrazení
3 fotky, 11.11.2018, 26 zobrazení
129 fotek, 28.5.2018, 13 zobrazení | dokumenty
Posledni den 4-denní návštevy Klodského výběžku a jeho neslavný závěr ( zabloudění = kufr )
19 fotek, 4.6.2018, 43 zobrazení
Týden utekl jako voda a my jedeme domů. Po snídani ještě honem do bazénů, pak v 11 nalodit kufry, poslední polévkový bufet a ve 12 odjezd. Bylo to tu fajn.
22 fotek, 28.7.2018, 37 zobrazení
Poslední den našeho pobytu byl dosti divoký . Brzy ráno naložit kufry , snídan a ještě zbýval splnit poslední bod našeho programu . Zajeli jsme do Hvozdic a tam byla túra vojenským újezdem na Knížecí stolec . Opět už od rána pořádně připékalo , tak několik z nás se na túru nevydalo. Zašli jsme akorát kousek asfaltkou , kochali se lesy a klidem , posvačili jsme a pomalu se vraceli k busu . Zašli jsme ještě kousek na druhou stranu , usedli na lavičky a povídali si . Za chvíli se už někteří vraceli z túry , někteří zdolali jen polovinu . V poledne jsme byli komplet a mohli pokračovat směr Telč . Bohužel , opět málo času a hodně lidí . Tak, tak jsme stihli najít místo k sezení a dát si nějaké jídlo.Pak už rozkopanými městy upalovali k Brnu , udělali si krátkou zastávku a pak už nonstop domů . Až na menší nedostatky budeme mít na co vzpomínat !!
71 fotek, 29.6.2018, 49 zobrazení
Po snídani nakládáme kufry do busu a máme dopoledne volno na koupání . Pár jich šlo k moři , my jsme poseděli na pláži a pak procházkou jsme se vydali kolem moře do Koperu . Nejdřív usedli na kafíčko , prošli kolem moře a koukali na lodě. Mezitím přišli zbývající a společně jsme se vydali na prohlídku historického městečka. Bylo příjemně se procházet úzkými uličkami . Potom jsme měli volno a sami ještě se kochali starými obchůdky a domy. Na závěr našeho zájezdu zbylo ještě přístavní městečko Piran . To bylo nádherné ,vystoupali jsme až na hradby a koukali na lodě a plachetnice. Zašli ještě do malebné uličky na poslední kafíčko a v 19 hod jsme vyrazili na zpáteční cestu k domovu. Byl to suprový zájezd , máme plno zážitků a budeme dlouho vzpomínat !!!
22 fotek a 3 videa, červenec 2018, 21 zobrazení | architektura, děti, města, oslavy, zábava
A je to tu! Odjezd domů... Ráno po zabalení kufru a batohu poslední snímky Žiliny z okna pokoje z 9. patra a odjezd k vlakovému nádraží. Ale protože jsem měl dostatek času, tak jsem se vydal takovou okružní cestou opět na Hlinkovo nám., kde se konaly nějaké oslavy, pravděpodobně k zakončenému školnímu roku. Pár fotek, pár videí a hupky dupky na vlak. Odjezd byl na čas, ale přejetí hranic jsme začali nabírat zpoždění, jak je u ČD zvykem. Podle vyhledávače spojení bych mohl z Prahy domů jet v 16:00, ale pro jistotu jsem si koupil lístek až na 17:00 a dobře jsem udělal! Na utobusové nádraží jsem se dostal v 16:45! Jinak pobyt v Žilině a jejím okolí se mi líbil a ještě jsou tam další možnosti výletů, tak si pravděpodobně pobyt zopakuji i v příštím roku.
21 fotek, 19.9.2018, 38 zobrazení
Ahóóój všem! Jak nám ta škola v přírodě utekla! Dnes se vám hlásím naposledy. Přišel den odjezdu. Ale přesto jsme si ten poslední den snažili ještě užít. Tak hlavně...dnes jsme se po delší době probudili do deštivého rána. Ani to nás však neodradilo od původního plánu vyrazit na houby. Naštěstí se brzy počasí umoudřilo a my podnikli poslední cyklovýpravu. No neměli jsme dnes až takové štěstí při hledání hub jako v minulých dnech, ale nakonec nikdo domů s prázdnou nejel. Po posledním obědu rychlý úklid pokojů, zabalení posledních věcí...a pak už jen nakládání kol a kufrů a rozloučení se Zpěvákovými a tradá do Prahy.
Ale přesto bych sem ještě nakonec chtěla napsat pár věcí....
Tak především chci mooooc poděkovat Soně a Klárce za jejich trpělivost, pomoc, ochotu ...prostě za to, že to s námi vydržely. :-)
Pak chci poděkovat vám moji žáci za to, že jste to vydrželi vy se mnou, že jste poctivě šlapali a přidávali další kilometry na kole...i když vím, že to občas pro některé bylo dost náročné a hodně to bolelo. Nakonec v těch v nohách máme všichni asi 80 km.
Chci vám poděkovat za to, že jsem si to tam na Šumavě mohla s vámi užít a že jsem jako zdravotník nemusela použít žádnou náplast ani obvaz.
Doufám, že i vy jste si školu v přírodě užili, a tak jako já už se teď těšíte na naši další nějakou společnou akci.
448 fotek a 6 videí, 31.7.2018, 649 zobrazení
Poslední táborový den plný her je tady. Hned ráno se probouzíme s první egyptskou ránou. Budíček byl o 10 minut dřív. Druhá rána přichází hned vzápětí – jako každý den jdeme na táborovou taneční rozcvičku, ale hned po ní se dozvídáme, že každý, kdo se jí zúčastnil, dostává jeden glyf. Některý tým tak získal 9 glyfů, jiný pouze 5. To je nebezpečné množství, které může zamíchat pořadím. Třetí rána na sebe nenechala dlouho čekat. Službu celý den nemají pouze velké holky, ale i velcí kluci! Alespoň jim pomohli 😊 Dopoledne už naštěstí proběhlo v poklidu. Hráli jsme vědomostní kvíz. Otázky nebyly vůbec lehké, ale všichni jsme měli stejné (občas tipovací) šance. Na obědě nás čekala další rána. Abychom dostali druhé jídlo, museli jsme říct svůj pokřik. Naštěstí jsme si ho všichni pamatovali, a tak nezůstal nikdo hlady.
Odpoledne bylo příjemně teplé, proto jsme si užívali vodních radovánek. Čekaly nás poslední bodované soutěže. Nejdřív jsme přenášeli kelímky s vodou na hlavě, jako africké ženy. Když jsme si natrénovali první kolo, dostali jsme kelímky, které byly díravé. Zajímavé bylo, že s díravými kelímky jsme zvládli během stejného časového úseku nanosit jednou tolik vody. Nejspíš to bylo tím, že už jsme stejně byli mokří a nebáli jsme se riskovat 😊. Celé soutěžení se nečekaně zvrhlo ve vodní válku, kde všichni měli stejný cíl – polít co nejvíce lidí ledovou vodou. To je zábava, která nás nikdy neomrzí.
Po večeři jsme se chystali na večerní program. Vytáhli jsme ze svých kufrů poslední čisté kusy oblečení a vyrazili jsme na závěrečné vyhlášení a na pártošku. Přišla další rána. Každý den jsme mohli faraonovi darovat 0-2 glyfy a přidat k tomu přání. Tyto glyfy byly dnes zdvojnásobeny, a tak například Píseční nomádi získali 30 glyfů. Zazpívali jsme si několik písní z našich Posvátných knih písní, vyhlásily se nejčistotnější chatky, pořadí týmů a rozloučili jsme se s táborníky, kteří s námi příští rok, kvůli svém věku, už nemůžou jet. Spousta z nich s námi jezdila spousty let, proto loučení s nimi nebylo vůbec jednoduché. Po tom všem se konečně rozjelo bouchání šáňa, rozbalování dárkových balíků a tančení. Celé jsme si to moc užili.
A jaké vlastně bylo závěrečné pořadí?
1. Scarabové (175 glyfů)
2. Sfingafové (163 glyfů)
3. Pouštní ťavy (144 glyfů)
4. Jehlani (143 glyfů)
5. Kleopatřina spása (132 glyfů)
6. Kleopatři (126 glyfů; v soutěžích 2x první místo, 5x druhé místo)
7. Píseční nomádi (126 glyfů; v soutěžích 2x první místo, 3x druhé místo)
8. Tutanchámovci (123 glyfů)
115 fotek, 17.5.2018, 156 zobrazení
Dnešní předposlední den naší výpravy do Krkonoš byl celý pláštěnkový. V noci byl velký lijavec a ráno uplakané. Krakonoš nám poslal dopis, ve kterém nám vysvětlil, že mluvil se svým kamarádem Šumakošem a domluvili se, že je potřeba naplnit všechny řeky, potůčky a studánky vodou, abychom všichni měli dostatek vody. Naším dnešním úkolem bylo najít Krakonošovi jeho kouzelnou hůl. Pořádně jsme se tedy oblékli, vzali jsme si pláštěnky a vyrazili do terénu. Tentokrát jsme zvolili trasu, kterou jsme ještě nezkoušeli - Pěnkavčí cestu. Zachraňovali jsme šnečky, broučky, čistili jsme potůčky, viděli jsme trpasličí skálu a objevovali jsme spoustu dalších zajímavostí. Zahráli jsme si různé hry a hurá na oběd. Dnes byl kuřecí vývar a dukátové buchtičky (někteří měli rybu s br. kaší). Jídlo bylo tak vynikající, že všechny talíře se vraceli úplně bílé. Po delší odpolední pauze a koukání na pohádky jsme se vydali hledat diamanty (poklad), který ukradli skřítkům zlí Lopušáci. Prošli jsme územím skřítků a nacházeli jsme spoustu zlatých kamínků až se konečně podařilo najít ukrytou truhlu s pokladem. Šťastní jsme se vraceli do chaty na poslední třetinu hokejového zápasu. Ani mocné hokejové fandění bohužel našim hokejistům nepomohlo, tak jsme si alespoň naplnili bříška dobrou večeří - rýže s hovězím masem. Po večeři došlo na předávání diplomů a skřítkové poslali každému z nás malý kamínek ze svého pokladu. Zítra ráno nás bohužel čeká balení kufrů. Měli jsme se krásně, ale už se těšíme domů.
49 fotek, 11.5.2018, 64 zobrazení
Prišiel náš posledný deň v škole v prírode. Po raňajkách sa nám podarilo zbaliť všetky deti a verte, že do niektorých kufrov to nebolo jednoduché. Vlastne by som ani neverila, že sa tam môžu zmestiť všetky ich veci. Zjedli sme posledný obed v jedálni, dostali niečo na cestu domov a vybrali sme sa na poslednú cestu na plaváreň. Tak ako každý deň sme stretli našu kamarátku fenku Jessu. Každý deň nás okolo 12:30 čakala na cestičke, kúsok nás vyprevadila (bežala popri nás po chodníčku nad cestou), našla drievko, zbehla k nám na cestu a bežala späť domov. My sme pokračovali v ceste a tajne sme dúfali, že sa nerozprší. Nerozpršalo sa :). Po obrubníku sme prešli k drevenému domčeku, ktorý stojí oproti plavárni a potom už cez mostík rýchlo za pani trénerkou. Poslednýkrát si deti zaplávali a zahrali sa v bazéne. Každý dostal diplom plavca a už sme sa ponáhľali do školy, kam po nás prišiel autobus. Naložili sme všetku našu batožinu a hurá domov. Kto sa najviac teší? No neviem či nie pani učiteľky. :)
Navarková
7 fotek, září 2018, 40 zobrazení
2018 09 Hamr

28.-30.9.2018 (28.9.= pátek, svátek sv.Václav)
Účastníci: Radka, Michal, Ulla, Jana, Ondra. Námět: Cyklistika a v neděli Radka + Ulla cvičení obedience v Hvězdově.
28.9.2018 pátek
Z Prahy do Lysé pro Janu a Ondru. V Lysé nasazen nosič na kola (svítí, bylo předem přezkoušeno) a naložena dvě kola. Pokračujeme do Karlovic. V Lysé je na „nejméně 19 měsíců“ uzavřen nadjezd nad nádražím. Objížďka přes Ostrou a Stratov bez bloudění. V Karlovicích snídaně (obchod pí. Švédovové i ve svátek v provozu). Jana nalezla dlouho postrádaný dílů nosiče pro čtvrté kolo – pod postelí v patře. Pak našla ještě součástky k tomuto dílu – v igelitce ve skříni v patře v horní polici. Chystáme kola Radky a Michala, vozík pro Ullu a další potřeby na víkend s cyklistikou. V 10:15 má Radka pocit, že jsme již skoro připraveni – velmi brzy. Nešťastný nosič pro 4.kolo však montujeme (Ondra a Jana) k základnímu nosiči až do 11:45. Je rozhodnuto, že tento díl již zůstane k nosiči kol připevněn trvale. Konečně odjezd. V 11:54 dorážíme do Turnova, Komenského ulice, kde ve 12:00 začíná odhalení pamětní desky Josky Smítky na jeho rodném domě č.690 (součást zahájení horolezeckého festivalu v Sedmihorkách). Po odhalení desky pokračujeme na místo příštího ubytování do Hamru na Jezeře. Cestou jedeme přes Cetenov, ověřit, zda ještě existuje zdejší kdysi známá hospoda Na pince. Hospoda funguje. Nemá sice zveřejněnou otvírací dobu, ale provozovatelé ji opravují a mají plány do budoucna. V Hamru se ubytováváme v kempu v mále chatce sedmihorského typu. Hospoda Pod hrází je zavřená. Obědváme v Harley’s Pubu – ratejna nic moc, nabídka mizerná. Přesto dostal hospodský spropitné, což se později vyplatilo, protože jsem tam zapomněl fotoaparát. Jdeme na pěší vycházku na Stohánek. Vracíme se již za tmy po lesní asfaltce, z lesa poblíž skalního divadla je vidět světlo a ozývá se divný kovový zvuk. Zřejmě UFO, to nás „na Ralsku“ nepřekvapuje. Večer v restauraci hotelu Pacifik, tam to vypadá normálně všedně.

29.9.2018 sobota
Snídaně u Maxikiosku před kempem. Paní v kiosku má rozsáhlou skvělou nabídku a je velmi milá a ochotná. To v Sudetech není vůbec samozřejmé. Vyjíždíme na kolech ke Stohánku a dále k Lanovu kopci. Otvírají se nádherné výhledy na Ještěd a Ještědský hřbet. Nelze odbočit do obory Židlov – zamřená vrata, ačkoli září – říjen má být vstup do obory od 9 do 16 povolen (březen + duben je zákaz celodenně). Vymýšlím novou variantu výletu, jedeme do Osečné. Je čas na oběd a značná zima, zejména když zaleze slunce (co chvíli). Hospoda U slunce, kde jsme byli před léty s Rakou během vandru. Už na náměstí není. Je zde pouze cukrárna, o kus díl panelákoidní hospoda pouze s ohříváním pizzy. V penzionu Dřevěnka (kde neubytovávají psy) má restaurace dovolenou. Ubytování údajně v provozu, to musí být pro hosty radost. Venku je stánek v provozu a v té zimě si tam dáváme aspoň malé občerstvení. Pokračujeme po cyklostezce 3007 s nádhernými panoramatickými výhledy na Ještědský hřbet, Podještědí a Lužické hory do Druzcova. V následujících Křižanech je hospoda, kterou kdysi při našem vandru právě trvale uzavírali a nedali nám najíst (svým přátelům ano). Teď je tu milá paní, má Svijany a překvapivě širokou nabídku jídel. Přes Žibřidice pak pokračujeme domů do Hamru. Jsme tam docela včas a jdeme se navečeřet do hotelu. V závěru se bohužel projevily Sudety – číšník mi ve 21:45 odmítl natočit poslední pivo a nedostal tak žádné spropitné.

30.9.2018 neděle
V noci mrzlo a Jana nastydla. Ulla odmítla spát na studené podlaze. V plánované době budíčku v 8:30 je auto ještě namrzlé a většina účastníků spí. V 10 hodin všichni vstanou, svítí slunce a otepluje se. V 10:15 nejde otevřít kufr auta, protože je v jeho zámku zaklapnutý popruh tašky s Ulliným vozíkem. V 11 vzdáváme pokusy o vyproštění popruhu a Radka volá asistenční linku České pojišťovny. Přicházejí různé SMS, že mechanik přijede v 11:40, 12:05, 13:45. Teprve po našem dotazu pojišťovna objasní, že první dvě firmy si zásah rozmyslely a odvolaly. Po 12. Hodině odvážím Radku a Ullu na cvičák do Hvězdova, Jana a Ondra hlídají nenaložené věci. Ve 13:45 přijíždí mechanik z Ústí nad Labem a za 7 minut zámek kufru uvolní, ani nechtěl spropitné. Vyhlídkovou trasou přes letiště Hradčany a Ploužnici odvážím Janu a Ondru do Hvězdova, odkud tito ještě vyrážejí na hodinu a půl na kolech do obory Židlov. V 16 hodin končí cvičení psů. Všichni se pak sejdeme v Kuřivodech, odvážíme věci do Karlovic, lidi a věci do Lysé a sebe a věci domů.
498 fotek, červen 2018, 342 zobrazení
Bylo, nebylo. Za sedmero....... Nééééé, to není ta správná pohádka!!!!!

Lá lá lalalalá lálalalalááá.....anoooo, to je ono: ŠMOULOVÉ! Tento víkend bude celý modrý a šmoulózní. Jako každý rok je letní víkendová akce pro mnohé Parťáky tou nejočekávanější......a pro vedoucí taky - přežijí opět všichni :-)

Pátek ráno....Karlák ve Hvozdné....už se začíná hemžit malými hvozdňany........a návsí se šine šmoulózní hudba. Všechny důležité informace od rodičů předány a teď už poslední zamávání a hurrááááá.....ŠMOULOV na nás čeká.
Po hodině a půl nám bus zastavuje před budouvou s nápisem Šmoulov, tím se ujišťujeme, že jsme správně.
Batohy, kufry na jednu hromadu a vrata se otvírají. Velký areál s chatkami , hřištěm, ohništěm a dalšími zakoutími nám bude šmoulózním domovem pro celé tři dny......šmoulí osvěžovna, šmoulí dlabárna, řeka Šmoulice, šmoulí lázně, šmoulí stadion.....
Všechny věci necháváme na hromadě a běžíme k ohništi. Tady si řekneme pár pravidel pro pohodový šmoulózní víkend, posvačíme a jde se na věc......
Koumáka ulovil Gargamel. Nutno ho vysvobodit. Tři šmoulózní týmy vbíhají do lesa a hledají Koumáka. Mezi stromy na ně občas vyletí Gargamel a chce je taky ulovit. Nakonec, jako ve správné pohádce, se všem podaří Koumáka zachránit.
V lese nám pořádně vyhládlo a je tak akorát správný čas na oběd. Naši malí Šmoulové už vědí, že tento víkend je šmoulózní se vším všudy a to včetně jídla. Proč? Šmoulové byli, jsou a budou vegetariáni :-)
Co tedy Šmoulové celý víkend jedli? Špenát, zeleninové rizoto, vaječnou placku, brokolici, kynuté knedlíky a spoustu ovoce a jiných dobrot. Světe div se, hlady neumřeli.
Teprve po šmoulózním obědě se dostáváme do svých šmoulích domečků a každy si hledáme to své místečko. Seznamujeme se s areálem ........ve volnu a každý po svém.....fotbálkem, lezením po stromech, válením se v domečcích, hrabáním v písku.......
Je 1. června a to znamená - DĚTSKÝ DEN. Na Šmouly čeká spousta disciplín: skok ve šmouloměchu, protažení šmoulích sosáčků, nejrychlejší šmoulochodky, spojení vousem Taťky Šmouly....a nebyla by to Matka Příroda, která tyto disciplíny připravila, kdyby nehtěla rozhýbat i mozeček malých Šmoulů a poznávat různé znaky přírody.......poskládáním šmoulího puzzle celý šmoulí dětský den končí. Chvilka pro spočítání bodů a vyhodnocení je tu. Všechny tři týmy si zaslouží odměnu ve formě šmoulózních modrých gumových kornoutů. A které týmy se sešly letos: Šmoulí čepičky, Šmoulisti a Šikulové.
Po večeři a chvilce volna nám pár kapek deště určilo, že do lesa nevyrážíme. O nic, ale nepřijdeme!
Vedoucí před nás předstupují se svým hereckým výkonem a my zjišťujeme kdo je kdo. Věrka - Matka Příroda, Dáša - Šmoulinka, Renča - Sašetka, Laďa - Gargamel, Mira - Koumák, Aleš - Silák, Michal - Taťka Šmoula, Danka - Lenoch a Magda - Snílek. To je banda! Ale šmoulózní :-)
Stmívá se..... Taťka Šmula má pro nás nachystány svoje moudra a chce po nás každé moudro přihodit do svého večerního lektvaru, který společně vypijeme. Kapky stále kapou a čas se nachýlil......je taky hodina před půlnocí, správný čas do šmoulích postýlek. Zítra nás čeká náročný den. Dobrou noc Šmoulové a šmoulózní sny!
Sobota ráno. Trumpetka ze své trumpetky loudí šmoulí budíček. Silák je ve svém živlu a ujímá se rozcvičky. Někteří pomalu rozlepují šmoulí očička ...... raní hygiena, snídaně a nabalení se na celodenní túru.
Dnešní plán je jasný - šmoulózní! Vršatec! ..... a pomoc Gargamelovi ( Pomoc!? ....a Gargamelovi?!) najít Azraela, který se mu ztratil. Lesem, po louce.....bahnem i suchou nohou......s krásným výhledem i se stromy nad hlavou......svižnějším i pomalým krokem......byl cíl zdolán. Většina již unavena, ale svačina přivezena Šmoulinkou, Snílkem a Lenochem většině zlepšila náladu na zpáteční cestu. Formou básničky byla větším a méně unaveným Šmoulům řečena indicie k nalezení Azraela. 7 odvážlivců se vydalo hledat do zříceniny Azraela......zmokli, ale našli! Mezitím se ostatní vydali na cestu do šmoulí vesničky. Hned na okraji lesa začali vytahovat pláštěnky, protože i dnes pár kapek z nebe na šmoulí hlavičky bylo posláno. Konečných 23km ve šmoulích nohách bylo znát.......borci! Největším zážitkem z celé túry, byl strom....velký starý buk, do kterého den před túrou uhodil blesk a ještě doutnal a žhnul. Obrovský zážitek!
Po návratu do šmoulí vesničky museli všichni povinně do šmoulích lázní....bahno bylo všude! Povinná kontrola klíšťat, tentokrát těch živých byla opravdu nutností! Řada byla dlouhá!
Večeře, odpočinek..... a čeká nás překvápko pro Sašetku a Koumáka! Proč? Jsou to naši letošní vedoucí oslavenci....a jak už máme ve zvyku, nutno jim něco provést!
Hry jsou jen a jen pro ně! Koumák musí svou paměť oprášit a vyjmenovat všechny Patáky....Sašetka se musí dopočítat konečného čísla věku všech Parťáků apod. Zvládli! Odměna je nemine......a ještě po večeři .........dort a samozřejmě společně sfouknout svíčky a něco si přát.....snad to bylo šmoulózní přání?! :-)
Dlouhý den.......ať si dělá kdo chce co chce.........než usne a budou se mu zdát modré sny.
Opět Trumpekta nás budí do dalšího modrého dne. Tentokrát Koumák vymyslel rozcvičku......a svým nápadem byl jako vždy nadšen. Trocha ranní hygieny, snídaně a jéééééjeee....Sašetka ztratila modré kamínky v řece Šmoulici, když se vydala na svůj oblíbený lov milovaných žabek. Vedoucí týmu měli za úkol nakreslit ostatním mapu, kde najít ztracené kamínky bez jediného slova a použití písmen či slov. Postupně se všechny týmy vydaly......odměnou jim bylo nalezení krááásnééé řeky Šmoulice.....jak někteří malí Šmoulové, řekli: " To bylo lepší než aquapark....a ten tobogán....to bylo ŠMOULÓZNÍ!" Bez rozdílu věku i velikosti ve Šmoulici skončili všichni!
Po vodním dovádění nám zbývá akorát tak čas sbalit naše modré věci a využít poslední čas ke svým hrátkám dle libosti.
Poslední šmoulózní oběd..... sraz všech týmů......slyšet jejich pokřiky......poslední společný šmoulózní tanec ve Šmoulově, který nás provázel celým víkendem......zakončením je provázkování. Každy si může vybrat provázek ve třech barvách a ve třech symbolech : Chci ti říct..... Děkuji, že......Překvapilo mě. Každý si mohl vybrat provázek s jakoukoliv symbolikou a navázat jej na ruku komu chtěl a říct mu co chtěl.
A teď už opravdu odjíždíme....naloženi v busu....máváme Šmoulovu....Gargamel nalepen na předním skle, aby odradil všechny k jeho zastavení :-)
Ale zastávka musí být, to by nebyl šmoulózní víkend! Zmrzka!
Šmoulózní víkend zakončujeme společným tancem na Karláku ve Hvozdné.......samozřejmě pro rodiče....ať si taky trochu užijí šmoulózního víkendu. :-)
Pro Parťáky, ale vše nekončí. Během víkendu sbírali Parťáci žetonky, které nyní na Karláku smění za šmoulózní odměny. Teprvě poté je čas na slavnostní ukončení celého víkendu. Diplomy za speciální výkony......diplomy pro všechny super Šmouly, co zvládli šmoulózní víkend.......medaile......pohlazení........a nakonec přípitek se šmoulózními vedoucími......modrým mokem! Na zdraví!

.......a jak tradičně končíme? Nesmí chybět: "ŠUPY DUPY, DOMŮ HUPY!"

V září na viděnou Parťáci! :-)

P.S. Věříme, že i jeden malý šmoulózní zážitek v mysli modrých Parťáků zůstane šmoulózní bezva vzpomínkou! A to má smysl........ :-)
31 fotek, 13.7.2018, 286 zobrazení
Dnešní den vyvrcholila celotáborová hra Kdo přežije Mrtník hrami pro jednotlivce. Tábor se rozdělil na 4 kategorie - malé a větší dívky a malé a větší chlapce. Během celého dne soutěžili v mnoha disciplínách, některé byly vyřazovací a v některých mohli ti šťastnější získat imunitu. Po každém kolem probíhala v rámci dané kategorie kmenová rada, po které musely děti s největším počtem hlasů hru ukončit. Po večeři zbyly v každé kategorii jen 3 vyvolení, kteří se odebrali s porotou složenou ze spoluhráčů vyřazených v posledním kole do Ďolíčku, kde se rozhodlo o vítězích.
Ostatní děti si během odpoledne hrály na hřištích ringo a fotbal, skákaly na trampolínách, pletly si náramky přátelství nebo si malovaly. Taky jsme začaly postupně balit, protože zítra v poledne náš tábor skončí. Příjezd do Švermova je plánován mezi 12.30 a 13. hodinou. Děti dostanou těsně před odjezdem kartičku zdravotní pojišťovny. Pokud měly klíště nebo nějaký záznam u zdravotnic, bude informace připevněna u kartičky. Nezapomeňte si od autobusu odnést všechny věci, každý rok nám zůstávají spacáky, batohy nebo tašky s věcmi, které se dětem do kufru nevešly. Pokud něco zůstane, dáme tuto informaci na webové stránky.
Na závěr bych chtěla touto cestou poděkovat všem vedoucím, instruktorům, zdravotnicím, kuchařkám, hospodářce, hlavnímu vedoucímu i dalším lidem, kteří se o vaše ratolesti starali po dva týdny dnem i nocí, ve svém volném čase nebo o své dovolené, bez nároku na jakoukoli odměnu. Je příjemné, že většina z nich s námi jezdí na tábory už od dětství a baví je to natolik, že se každý rok vracejí :-)
192 fotek, červen 2018, 136 zobrazení
Po stopách dávných civilizací – Německo
Jak už název napovídá, mám rád historii míst, která navštěvuji a tak pojmu i můj cestopis.
Kufry už jsou sbalené, v levém stan, spacák, karimatka a polštář. V pravém vařič, jídlo a nějaké drobnosti. Vrchní kufr zůstává volný na přilbu a bundu, tankvak veze fotoaparát a pár sušenek. Ráno jsem zajel do obchodu pro čerstvé pečivo a vajíčkovou pomazánku. Tu jsem spolu s bagetou snídal na odpočívadle nedaleko v Německu, kde jsem potkal dřevěného chlapíka, aniž bych tušil, že se ještě uvidíme. Cesta, tak jako ostatně v celém Německu, probíhala svižným tempem, brzy jsem dorazil k prvnímu cíli.
Ač nepřináší žádné udivující pohledy, jeskyně Ilsenhöhle (3) v Ranisu je jedním z nejdůležitějších míst středověké a paleolitické Evropy. V ložiskách jeskyně se nachází lidské dědictví, přechod od neandrtálského člověka k modernímu, zhruba 40 000 let staré. Kromě mnoha kostí zvířat, jako jsou medvědi a nosorožci, byly nalezeny kamenné nástroje a zbraně neandrtálského a moderního člověka. Jeskyně má velkou předsíň, z které vedou dvě prudce se zužující chodby. Přijíždím na křižovatku a dozvídám se, že cesta k parkovišti přímo u hradu, kam mě vede navigace, je obdařena zákazem vjezdu. Parkoviště po mé pravici, přímo pod hradem, je placená a já zatím nemám žádné drobné do automatu, tak se vydávám na parkoviště mezi domy, které jsem měl v záloze. Neplacená, leč ku mé smůle postavené na šikmé ploše, kde bylo zaparkovat nemyslitelné. Ztrácím zábrany a stavím motorku na soukromé parkoviště u přilehlého domku doufaje, že exkurzi dokončím před příjezdem odtahovky. Vyšlapávám schody a po chvilce se přede mnou otevírá bájná jeskyně. Přemítám, jak to tu asi vypadalo před výstavbou domů a hradu, který na jeskyni stojí, a jak tu lidé asi žili v dobách dávno minulých. Přesto, že hrad není mým cílem, v rychlosti proběhnu i jej a už nasedám na motorku, která zůstala na svém (něčím) místě.
GPS: N 50°39.75460', E 11°33.90188'
GPS parkování: N 50°39.73113', E 11°33.88328'
Cestou jsem měl první zastávku na pumpě (4), vše proběhlo bez problému, jen po zaplacení jsem si v rychlosti nedokázal vzpomenout, jak se německy rozloučit, paní pumpařce muselo postačit vlídné pokynutí hlavou. Auf wiendersehen! Blesklo mi při odchodu hlavou, přesto že já jsem byl obdarován milým tschüs.
Druhý cíl, ruiny Cyriakus (5), i přes výlet do polí nenacházím. Doma se dozvídám, že mě navigace navedla o 2 kilometry dál na velmi podobné místo. Třeba někdy příště. Po cestě mě přepadne hlad, pokukuji po nenápadném místě a zastavuji na polní cestě (6) vedoucí k malému letišti, schované za alejí stromů. Vytahuji vařič, ešus, konzervu a za pět minut mám ohřáté jídlo. Baštím, startuji, odjíždím a cesta mě vede k třetímu cíli.
GPS: N 51°3.81372', E 11°41.67415'

Motorku parkuji na malém parkovišti ve vsi a začínám, horkem doprovázený, strmý výstup k jeskyním v útesu skály nazývaných Höhlenburg buchfart (7). Jeskyně byly dle dostupných informací obývané od doby kamenné až do středověku. Kolem roku 1200 byly jeskyně doupraveny, ale nikdy už nebyly moc využívány. Při dosažení úrovně jeskyní se mě pokouší zastavit kovový plot s nápisem zakazující vstup. Značně vyšlapaná cestička kolem plotu mě přesvědčuje, že se to tu moc neřeší a vydávám se vstříc dobrodružství, které opravdu přijde. Uzoučká cestička posetá bodavými rostlinami, z jedné strany skála, z druhé hluboký sráz kam až oko dohlédne, občas doplněný nevelkým otvorem, tak dlouho lidem sloužícím. Ne moc příjemná turistika, ale já si to užívám. Když vidím lano, ne v zrovna zánovním stavu, visící z výšky asi čtyř metrů, a dvakrát za něj škubnu, mám jasno. Stane se ze mě Indiana Jones! Po zdolání provazu mě čekala nejzachovalejší, zazděná jeskyně s terasou a výhledem do okolí. Pár fotek, slaňování a klidný pochod k motorce doplňuje škleb v mém obličeji.
GPS: N 50°55.38145', E 11°19.71760'
GPS parkování: N 50°55.28160', E 11°19.98055'
Pokračuji k benzinové stanici (8), kde mě čeká nepříjemné překvapení. Samoobslužná pumpa přijímající jen karty. Díky offline mapám v mobilu nacházím normální pumpu (9) na dalším sjezdu, tankuji, startuji a blížím se čtvrtému cíli.
Monstrózní pískovcové bloky Lange Steine (10), z nichž největší má 13,6 metrů na délku a váží přibližně 155 tun, mě udivili, jak jen je to možné. Byla objevena rytina z neolitu, kterou se mi však přes množství moderních rytin nepodařilo odhalit, dále jsou vidět klínové prohlubně po obvodu dvou bloků vytvořené za účelem část bloku oddělit. Stále nemůžu uvěřit tomu, že bloky vytvořila příroda. Údajně se jí to povedlo za přičinění magmatu. Nicméně dle všeho se jiná teorie ani moc nehledala. Komu by se chtělo vysvětlovat, jak pravěcí lidé pohybovali takto těžkými břemeny. Parkuji na malém přírodním parkovišti kousek od bloků, mimochodem velice vhodném k rozložení stanu, nejdřív chvíli bloudím, ale při příchodu jsem ohromen, opravdu obrovské! Koukám, prohlížím, fotím a zkouším sebou nechat proudit mýtickou energii. Bohužel, díky mé skepsi, jsem vůči těmto věcem imunní. Stan nerozkládám, je něco po šesté, takže ještě čtyři hodiny světla.
GPS: N 50°44.72975', E 9°41.71612'
GPS parkování: N 50°44.73865', E 9°41.74953'

Vydávám se dál. Na dálnici mi spadne pár kapek deště na hledí, šlapu tomu na krk, co mi kufry dovolí, takže nějakých 145/h. Pár zatáček a přede mnou se objevuje téměř stojící kolona. Po deseti minutách a patnácti ujetých metrech jsem se začínal bát, že místo ke spaní budu hledat za tmy. V tu chvíli mě míjí německý motorkář na BMW s babou a taktéž s kufry, sic ne tak širokými, jako jsou ty moje. Když to dá on, tak já taky! Abych řekl pravdu, bál jsem se mnohem víc, než při lezení po laně v Höhlenburgu. Jedno škrábnutí a mám vyděláno. Po dvou kilometrech děsu se přede mnou otevírá prázdná dálnice, ani jsem si nevšiml, kvůli čemu kolona vznikla.
Včas dorážím k třetímu cíli. Pradávné svatyni, obrovskému pramenu Rhumequelle (12). Silně azurové jezírko je vlastně obrovský chrlič vody s průměrným průtokem 2000l/s, ve špičce až 6000l/s. Lidé již před šesti tisící lety vhazovali předměty do vody. Našli se pazourky, keramika, bronzové a železné předměty, meče a sekery. Místo je naprosto okouzlující, není divu, že přitahovalo lidi od pradávna. Kachny si užívají jednoduchý lov v průhledných jezírkách kolem a hned vedle mě se v mírném proudu vlní pstruh, kterého se mi díky špatnému světlu nedaří vyfotit. Je čas hledat nocování. Stanování na divoko je v celém Německu zakázané, dovoleno je pouze spaní pod širákem ve spacáku. To ale není můj případ. Odbočuji na lesní cestu neoznačenou zákazem vjezdu a po pár stech metrech nacházím vhodný kousek půdy (13) přesně na jeden stan. Vytahuji dosud nepoužitý stan, rozbaluji, převracím, přetáčím, rozepínám a zapínám. Po dvaceti minutách se uchyluji k návodu a za deset minut už stan stojí. Sžírán hmyzem, místo teplé stravy z vařiče, rozhodl jsem se pro sklenici párků v bezpečí stanu. Po naplnění žaludku vytahuji zápisník a vzpomínám na dojmy z výletu, usínám. V noci se probouzím a slyším, že už i les šel spát. Naprosté ticho, občas doplněné hučením, silně připomínající odpouštění přebytečných par uhelné elektrárny v době nízkého odběru. Ráno se probouzím vyspalý tak dobře, jak jen člověk po první letošní noci ve stanu může být. Rychle balím, než přijedou lesáci. Vyrážím na nedalekou benzínku (11), kde musím ještě deset minut čekat, než zapnou stojany. Ale mít čest být první tankující a úsměv pohledné pumpařky za to stáli.
GPS: N 51°35.38517', E 10°18.61210'
GPS parkování: N 51°35.46615', E 10°18.59735'
GPS nocování: N 51°36.21112', E 10°19.07307'
Šestý cíl, další pramen, využívaný lidmi po dlouhé věky, se nazývá Apenteichquelle (14). První nález, bronzová jehla sloužící pravděpodobně k rituálním účelům, byla nalezena při zemních pracích roku 1950. Pochází zhruba z roku 800-700 př. n .l., stejně jako bronzová spona s jantarovým korálkem. Že by pravěká móda? Pokud to ale mám vzít od nálezu nejstaršího, musím začít pazourkem (2200 př. n. l.), dále se našli tři bronzové náramky (1500-1200 př. n. l.) a kamenná sekera (1250-750 př. n l.). Do současné podoby bylo místo vystavěno roku 1220. Podobizna znázorňuje Hermanna von Winzenburga. Je to úchvatné místo, opět průzračná voda se valí asi z osmi pramenů, stéká do přilehlého rybníčku, který dále pokračuje do chovného rybníku. Teď už mi pstruh neuteče! Chvíli se za současného pojídaní bebéček kochám, lovím ryby a pokračuji dál.
GPS: N 51°56.69777', E 9°56.50587'
GPS parkování: N 51°56.67215', E 9°56.51225'

Zastávkou hned na otočku se stal menhir Glockenstein (15) v obci Einum, stojící přímo u světelné křižovatky. Opracovaný, 1,8m vysoký kámen je spojovaný s křesťanstvím, rytina na vrchu by měla být pozůstatek kulatého kříže. Pod ní se však nacházejí tři důlky, tzv. cup marks. Lidmi vytvořené “umění“ sahající až do pravěku. Po celém Německu se hojně vyskytují. Naproti přes silnici pohledná motorkářka prodává jahody, jaká idylka. Škoda, že neumím německy. Pohled z blízka (na menhir), dvě fotky a vyrážím.
GPS: N 52°9.66715', E 10°0.69940'
GPS parkování: N 52°9.70427', E 10°0.68458'

Parkuji u kraje silnice pár desítek metrů vzdálené od mého dalšího cíle. Klusfelsen (16) je pískovcová skála ve městě Goslar. Vystupuje jako téměř 20 metrů vysoké a 50 metrů dlouhé skalní žebro z téměř plochého okolí. Pískovec pochází ze spodní křídy, tvořen, spolu se začátkem vymírání ryboještěrů, asi 110 milionů let v mělkém moři. V roce 1167 byla v přírodní jeskyni vytvořena křesťanská kaple. Po opuštění nedalekého kláštera v roce 1500 byla kaple sotva používána k náboženským účelům. Skalní komory byly používány jako obydlí chudými lidmi. Na začátku 19. Století byla kaple zrekonstruována, vytesány schody a lavičky. Nicméně domnělé cup marks ukazují na přítomnost lidí v pravěku. Bylo by logické, že toto místo přitahovalo lidi odpradávna. Přesto jsem žádné informace o archeologických vykopávkách nezjistil. Je to neuvěřitelný pohled, příroda prostě dělá divy. Však ještě uvidím.
GPS: N 51°54.65895', E 10°26.64673'
GPS parkování: N 51°54.65200', E 10°26.58783'

Cestou dál jsem se v rychlosti stavil na pumpě (17) a dorazil k dalšímu cíli. Vytipované parkoviště se ukázalo nevhodné, vydal jsem se tedy podle ukazatele na vedlejší cestu a ta mě dovadla na malé, naprosto ideální parkoviště hned u parku Klusberge (18), útočiště dvou skalních útvarů z mého seznamu. Po chvíli chůze krásnou přírodou docházím k prvnímu cíli. Fünffingerfelsen, skalní útvar skládající se ze 4 stojících bloků pískovce u sebe a jednoho bloku asi deset metrů vzdáleného, může připomínat ruku vztyčenou k nebi, od čehož si také získal svůj název. Úžasná podívaná. Objat dlaní, spatřil jsem druhý cíl. Mnohem úchvatnější Klusfelsen. Asi 88 mil. Let starý pískovcový hřeben, ve kterém jsou vyhloubené jeskyně. Díky nálezům byl prokázán výskyt lidí již v mladší době kamenné. První písemná zmínka o jeskyních přichází z roku 1070, kdy klášter spravující Klusfelsen dává povolení k vybudování poustevny. No prostě paráda. To se snad ani jinak nedá popsat. Dopadá na mě dech historie a já si užívám každou jeskyňku, každá kámen, každý vryp. Tato skalní vila si získává mé srdce a prozatímní první místo, co německých zajímavostí se týče, přestože většina jeskyněk je nepřístupná díky hrozícímu nebezpečí zavalení. Po úžasném zážitku nasedám na motorku a pokračuji vstříc poslední neuvěřitelné podívané.
GPS Fünffingerfelsen: N 51°52.02245', E 11°3.98148'
GPS Klusfelsen: N 51°51.98847', E 11°4.14402'
GPS parkování: N 51°52.12422', E 11°3.37992'

A něco takového jsem opravdu ještě neviděl. Až 20 metrů vysoká skalní stěna z tvrdého pískovce, mírně nakloněná jihozápadně, budí dojem, že už měla dávno spadnout. Archeologické nálezy na Teufelsmaueru (19) ukazují stopy staré doby kamenné, kultury lineární keramiky a doby bronzové. Našla se ruční sekera a nejeden pazourek. Prokázalo se, že v historii byla stěna používaná k těžbě kamene a od roku 1833 je pod ochranou. Očarován atmosférou pokukoval jsem po stopách pradávných lidí, kromě zajímavé prohlubně s dvěma hlubokými důlky jsem nic nenacházel. A pak to přišlo. Sto procentě autentická rytina mamuta z doby plastové, není pochyb! S úsměvem na rtech vydal jsem se k motorce, abych mohl pokračovat k mému poslednímu cíli.
GPS: N 51°45.47872', E 11°4.95802'
GPS parkování: N 51°45.66757', E 11°4.89365'

Loučím se s Německem poslední zastávkou, hrobkou, jejíž stáří se odhaduje na 1400 let. Bohužel, žádné nalezené předměty se nedochovali. Großsteingrab bei Grimschleben patří do skupiny dolmenů, což se dá volně přeložit jako kamenný stůl. Všeobecně sloužili k pohřebním účelům a nacházejí se po celém světě. Tento se považuje za nejjižnější megalitickou skupinu ve východní části střední Evropy. Hrob je dost zarostlý zelení a velká část se stále skrývá podzemí. Existují dvě teorie, komu hrob patřil. Za prvé by majitelem mohl být předek rodiny Wettiner, či za druhé rytíř Ihring, který byl jmenován posledním durynským králem Irmenfriedem. Zde toho už není moc co dodat, s vidinou pohodlné postele nasedám na motorku a skrz poslední benzínku peláším domů, jak rychle je to jen možné. A tímto se loučím nejen s Německem, ale i s Vámi, milí čtenáři. Auf wiendersehen!

GPS: N 51°49.63957', E 11°47.42312'
GPS parkování: N 51°49.65745', E 11°47.46145'
635 fotek, loni na jaře, 973 zobrazení | cestování, dokumenty, klasická-fotografie, koníčky, události
DEUTSCH unten

Letos jsme do Friedrichshafenu vyrazili přesně o půlnoci z úterý na středu, 30.května. S jednou přestávkou, ve 3. hod ráno za Regensburgem, jsme byli v v 6,15 na místě. Zdoláno 587 km, i přes malé potíže ke konci cesty. Megan v pravidelných intervalech po cca 4 sec šel naplno, další 4 sec jako by ho někdo tahal na silné gumě dozadu. Po zhasnutí motoru start trval třičtvrtě až minutu.
Místo nám rezervoval Juergen, DL5HAN s Elke DL5HCN a již nás tam očekával i Mirek OK1MBT s XYL. Naproti stál již Hans, DF9JS a Egbert ON4CAS.
Krátké přivítání se všemi, ustavení přívěsu, připojení na proud a šli jsme dospat noc. Vzbudili jsme se okolo 14,30.
Čtvrtek volno. Toulali jsme se po kempu, zdravili se s dalšími, které jsme rok neviděli, okukovali provedení antén na kempinkových přívěsech, fotili a vychutnávali si pohled nad námi prolétajícím Zeppelinem.
Měl jsem obavy, jak budu zvládat se svým ischiasem asi půlkilometrovou pěší cestu do haly.
Již loni jsem to chodil s bolestmi a s cca 8 zastávkami. Leč náhoda pomohla, Peter, DL6DK tam byl bez manželky a měl pro ni volný lístek pro činovníky, kterým mne podaroval. A Juergen, DL5HAN, tam jako činovník jezdil autem až do areálu, hned vedle vchodu do haly. Takže odvoz tam i zpět byl milý a bezbolestivý. Chvílemi jsme s Marií, OK5AR, pomáhali na stánku ČRK, chvílemi na stánku TEN-TEN, občas jsme zašli na stánek DIG. Mezitím jsme obcházeli 2 haly ve kterých byla hlavní náplň HAM RADIA. Milé bylo setkání s Evou, HB9FPM, se kterou jsme se nedávno zkontaktovali na facebooku. Díky tomu, že mám na tričku zdaleka viditelnou značku, hlásilo se ke mne mnoho lidí, zvláště z řad závodníků, které jsem dělával na 144 MHz a kteří si ještě pamatují mé tehdejší úspěchy.
V pátek jsem se zúčastnil, jako jediný majitel velkého Holzhammeru v OK a jeden z mála mimoněmeckých operátorů, předání velkého Holzhammeru /kladiva/, které je udělováno pouze jednomu radioamatérovi ročně. Následně i setkání DIG, kde nás bylo asi 30. Při té příležitosti jsem převzal poháry a plakety za vítězství v závodech jak pro sebe, tak pro další české radioamatéry. Příjemná byla tradiční sešlost na stánku DIG, v neděli, hodinu před ukončením HAM RADIA. Tradiční škvarkové sádlo a chleba a naraženy 2 soudky piva.
Hezký závěr třídenního dění.
Po návratu do kempu pomalé balení a příprava k odjezdu. Vyrazili jsme v 17,30. Auto jelo až na úroveň Mnichova, pak se opět začala projevovat závada na Meganu. Střídavě jel, střídavě nejel až chcípl na dálnici úplně. Naštěstí to bylo v místě Baustelle /opravy/ kde byl po straně asi 10 m široký pruh. Půlhodina stresu, potu, 4 rychle za sebou vykouřené cigarety. Telefonáty dcerám, asistenční službě pojišťovny, zajišťování odtahu. Odtah by mne stál 2 měsíční důchody, takže brán až jako to poslední. Při nejhorším, dostat to z dálnice dříve, než se o nás začnou zajímat němečtí policisté a řešení z jejich strany by mne asi stálo i více než ty 2 důchody. Nastartoval jsem /startér točil přes minutu, než si to dalo říct/ a na volnoběh, rychlostí 5 až 10 km v hodině jsme se šourali po krajnici cca 3 km k nejbližšímu výjezdu. Při přidání plynu chtěl motor zhasnout. Zakotvení v městečku Ludwigsfeld. Hodinu telefonátů do Čech, domluva, že dcera Alena se zeťákem vezmou v pondělí 2 auta s přepravními vozíky a přijedou nás přetáhnout domů. Po hodině jsem zkusil nastartovat a ta mrcha šla normálně. Takže zrušení všeho vytelefonovaného, dcery sledovaly na APRS zda a jakou rychlostí jedeme a kde případně zůstaneme opět viset. Radost z každého kilometru, který by se při oficielním odtahu rovnal 80 Kč. Asi po 80 km opět zlobení. Zastaveno na půl hodiny a pak to zase jelo. Takže takto s několika „vychládacími“ přestávkami jsme dokodrcali až domů. Poslední zastávka byla neplánována. Ve Vroutku, 4 km od baráku stop od policie. Hučel jsem Vroutkem 57. S klukama jsem pokecal, chovali se velice slušně a já také, řekl jsem jim o problémech s Meganem a ještě mi posvítili do kufru, abych našel cigarety, protože u hranic do OK mi došly v krabičce a další byly jen v kufru. Nakonec jsem se drze optal, jak to vyřešíme. Domluvou? Asi vzhledem k tomu, že jsem vystupoval slušně i když viděli, že jsem z celé jízdy na nervy, na to kývli a asi po čtvrt hodině jsme pokračovali dál. Domů jsme dorazili 10. minut před druhou hodinou.
*********
DEUTSCH
*********
Dieses Jahr sind wir nach Friedrichhafen gefahren genau um Mitternacht vom Dienstag auf Mittwoch, 30.Mai. Mit eine Pause, um 3 Uhr Morgen in der nähe von Regensburg, wir waren um 6,15 am Campingplatz in FH. Fuhren 587 km, trotz kleinen Beschwerden zum Ende. Megan hatte in regelmäßigen Intervallen von zirka 4 sec Fehler er ist voll Gefahren, weitere 4 sec als wenn ihm jemand von hinten am Gummiseil stark nach nach hinten gezogen hätte. Nach dem Ausschalten des Motors hatt der Start drei viertel bis bis eine Minute gedauert.
Dem Platz reservierte uns Juergen DL5HAN mit Elke DL5HCN, und haben uns schon erwartet auch Mirek OK1MBT mit XYL. Daneben sind auch schon Hans DF9JS und Egbert ON4CAS mit Ehefrau.
Nach kurzen Begrüßung mit allen, haben wir dann unseren Wohnwagen am Netz angeschlossen und haben uns dann Gute Nacht Gewünscht und sind Schlafen gegangen. Wecken war um 14,30.
Am Donnerstag, wanderten wir im Campingplatz herum, Grüßten alle andere und haben dann die Ausführung der Antennen für Campinganhänger gesehen, die Freunde die wir ein Jahr lang nicht gesehen haben, dann nahm ich Fotos, und wir genossen die Aussicht und beobachten den über uns Fliegenden Zeppelin.
Ich machte mir Sorgen, wie ich mit meinem Ischias etwa einen halben Kilometer bis zur Halle gehen kann. Letztes Jahr bin ich mit Schmerzen gelaufen und mit ca. 8 Stopps habe ich es dann doch geschafft bis in die Hale.
Dann durch den Zufall hatt mir der Peter DL6DK geholfen, er war da ohne Gattinnen, und hatt mir Eintrittkarte eine Statue von seiner Frau geschenkt.
Und Juergen, DL5HAN stand stillstehend neben uns wie eine Statue verkehrt mit dem Auto gleich neben dem Eingang in die Hallen. Er war so nett und nahm mich mit und fuhr zurück und ich war ohne schmerzen..
Dann sind wir mit Maria die mir half zum Stand der CRK, zwischendurch sind wir am Stand der TEN- TEN vorbeigegangen, dann zum Stand der DIG. Inzwischen sind wir durch 2 Hallen gegangen in denen war hauptsächlich die HAM RADIO.
Nett war auch die Begegnung mit Eva, HB9FPM. Wir hatten uns erst vor kurzem in Facebook kontaktiert. Dank diesem Umstand, dass ich ein T - Shirt trage mit meinen Zeichen wurde es von weitem sichtbar, meldeten sich bei mir viele Menschen, besonders auch Stille Wettkämpfer, die ich von 144 MHz kenne und die sich noch erinnern an meine damalige Erfolge. Freitag nahm ich teil an der Aushändigung des großen Holzhammers und als einziger Besitzer des großen Holzhammer aus OK und einer von wenigen Ausländischer Operator. Die Übergabe des großen Holzhammer ist zu erteilen nur einem Funkamateur jährlich. Dann das DIG-Treffen, wo wir zirka 30 sind. Bei dieser Gelegenheit nahm ich Pokale und Plaketten für den Sieg in Contesten für mich und für andere tschechische Funkamateure. Es war eine Freude, eine traditionelle Party am DIG-Stand am Sonntag, eine Stunde vor dem Ende von HAM RADIO, zu feiern. Traditionelles knackendes Schmalz und Brot und 2 Bierfässer. Schöner Abschluss von drei Tagen.
Nach Rückkehr zum Campingplatz, langsam Packen und Vorbereiten zur Abreise nach hause. Wir sind um 17,30 losgefahren. Auto fuhr bis auf Niveau München, dann begann mein Megan wieder mit denen mängeln an. Abwechselnd die mängel an, aus, an, aus, bis sie an der Autobahn verrecken. Zum Glück war am Ort Baustelle wo war zur seite etwa Dekameter breiter Streifen. Halt Streß und Schweiß, 4 Zigaretten hintereinander geraucht. Telefongespräche mit Tochter, Hilfe Dienst, Versicherung, Rückversicherung, Abschleppdienst. Abschleppdienst hätte mich dan 2 monatliches Rente gekostet, also ausgenommen bis wie das letzte. Das schlimmste, bekammen wir auf der Autobahn das sich um uns die deutscher Polizisten begangen zu interessieren und Lösung ihrerseits, und das es über 2 Rente kosten kann. Beim Starten habe ich den Starter gedrillt über eine Minute lang, ehe er dan gestartet ist, und dann im Leerlauf lief, danach mit Geschwindigkeit 5 bis 10 km in der Stunde, wir sind wie Schildkröte am Rand zirka 3 km zu nächste Autobahnausfahrt. Bei mehr Gas geben möchte Motor Ausgehen. Entspannung vor der Kirche im Städtchen Ludwigsfeld. Seit einer Stunde Telefongespräche nach Tschechei, Zurede, dass Tochter Alena sich mit Schwiegersohn zeit nehmen und uns am montags mit 2 Autos mit Transporter kommen uns Abholen. Eine Stunde habe ich rumgemacht, starten und das Aas ist normal gegangen. Also Storno aller Telefonate, Töchter verfolgte mich in APRS ob und welche Geschwindigkeit wir fuhren und wo beziehungsweise wir bleiben oder nochmals hängenbleiben. Freude am jedem Kilometer, da kann ich bei Offiziellen Abschleppdienst 80 Czk abziehen. Etwa nach 80 km wurde Megan nochmals böshaft. Warte dann eine halbe Stunde worauf er dann wieder ging zu fahren. Also so mit einigen „ Abkühlfazen " Pausen sind wir Stotternd doch bis nach Hause gekommen. Der letztere Haltestelle war nichtgeplant. In Vroutek, 4 km vorm Haus Stoppt uns die Polizei, hat getobt das ich durch Vroutek 57km, gefahren bin. Mit Glück und Poker, verwarnten sie mich, sie waren sehr anständig und ich auch, sagte ich ihnen mein Problem mit Megane und mich noch unter die Taschenlampe nehmen und im Koffer noch Zigaretten gefunden, weil an der Grenze nach OK mir eingefallen ist das im Koffer noch eine Verpackung ist und weitere waren frei rumgelegen. Zum Schluß habe ich frech nachgefragt, wie wir zu einer Lösung kommen könnten. Durch Zurede? Dass ich anstendig war wenn auch sie sahen, dass ich nach der ganzen Tour mit meinen Nerven blank waren, darauf ein Kopfnicken und etwa nach eine Viertelstunde sind wir weiter nach Hause gefahren. Nach Hause habe ich zuschlagen 10 Minuten vor Zwei Uhr.

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.

Partneři

Visa Mastercard Maestro American Express Visa Electron