Hledání

1 104 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

studio-sta
Ostrava, Rýmařov - Jednadvacetiletá Nela Prášilová z Rýmařova patří mezi tři nejlepší z ostravského castingu a postupuje do semifinále České Miss 2013.
V sobotu 24. listopadu se uskutečnil už jedenáctý regionální casting České Miss 2013 a z Ostravy poslala porota do semifinále tři soutěžící. Je to dvaadvacetiletá Tereza Ostárková z Hlučína, devatenáctiletá Adéla Tomečková z Čavisov a jednadvacetiletá Nela Prášilová z Rýmařova, která na ostravském castingu soutěžila pod číslem 12. „Sobotní casting se mi velice líbil. Příjemně mě překvapilo, že se holky navzájem podporovaly, čekala jsem větší rivalitu. Jsem ráda, že přes takovou velkou účast a konkurenci jsem uspěla a dostala se do semifinále. Do přípravy se budu snažit dát vše. Momentálně přemýšlím nad volnou disciplínou, která by mohla zaujmout porotu tak, abych se probojovala do finále. Semifinále se uskuteční 13. prosince 2012 v Clarion Congress Hotelu v Praze, tak mi držte pěsti!” pochlubila se mladá semifinalistka Nela Prášilová.
Casting soutěže, ve které se dívky můžou stát příští Českou Miss, hostilo Obchodní centrum Forum Nová Karolina v Ostravě a prostor, kde se akce konala, byl už hodinu před castingem zaplněný krásnými dívkami, fandícími diváky a fotografy. V porotě tentokrát usedla například Miss ČR 2009 Aneta Vignerová, Česká Miss posluchačů Frekvence 1 2011 Lucie Klukavá, Česká Miss 2012 Tereza Chlebovská, fandit adeptkám na korunku krásy přišel i Tomáš Ujfaluši s dcerou Kačenkou a s nimi v publiku usedl Marek Jankulovski. Celým odpolednem provedl soutěžící i diváky Petr Vagner a zazpívala Markéta Poulíčková.
„Casting dostal naprosto výjimečný náboj, protože v okamžiku zahájení castingu jsme dostali zprávu s Filipín, že Česká Miss Earth Tereza Fajksová, která nás reprezentovala na světové soutěži Miss Earth, právě v tom okamžiku soutěž vyhrála a stala se tak první Češkou, která tento titul získala. Sklidila obrovský potlesk a nadšený výskot všech zúčastněných a bylo v publiku vidět i dojetí. Terezino vítězství ukázalo soutěžícím dívkám, že účast v České Miss má smysl a při dobré přípravě je možné dosáhnout i velkého vítězství,“ přiblížila Tereza Typoltová z PR & Marketing Manager České Miss.
Z ostravského castingu postoupily do semifinále, které se koná ve čtvrtek 13. prosince v Praze, tři nejkrásnější dívky. Pokud postoupí i do finále, utkají se v přímém přenosu 23. března na obrazovkách Prima Family. Česká Miss 2013 získá kontrakt na 1 milion korun. Všechny finalistky soutěže absolvují před finále soustředění na Filipínách.
více  Zavřít popis alba 
  • 24.11.2012
  • 2 184 zobrazení
pigeon666
  • srpen 2009
  • 1 750 zobrazení
tjemelka
dovolená na Šumavě v Horské Kvildě

ubytování v penzinu "Horská Kvilda"
http://www.horska.cz/

1.den - pěší výlet 20km trasa: Špičák-Černé jezero-Bílá strž-Čertovo jezero-Špičák
2.den - kolo 63km trasa: Horská Kvilda-Kvilda-Bučina-Knížecí Pláně-Strážný-Polka-Knížecí Pláně-Borová Lada-Nové Hutě-Churáňov-Horská Kvilda
3.den - kolo 61km trasa: Horská Kvilda-Pramen Vltavy-Ptačí nádrž-Březník-Modrava-Tříjezerní slať-Mechov-Srní-Antýgl-Horská Kvilda
4.den - sjezd Vltavy na kanoi 22,5km trasa: Lenora-Soumarský Most-Pěkná
5.den - kolo 41,5km trasa: Velký Bor-Bavorská Cesta-Poledník-Prášilské jezero-Prášily-Prášilský potok-jezero Laka-Prášily-Velký Bor
6.den - kolo 55km trasa: Stožec-Oslí Cesta-Hučina-Plešné jezero-Hučina-Jelení-Schwarzenberský plavební kanál-Láz-Nová Pec-Šumavská magistrála-Černý Kříž-Stožec
7.den - prohlídka hradu Kašperk
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • léto 2011
  • 1 469 zobrazení
vecernice70
  • 17.11.2015
  • 1 467 zobrazení
otabr
Nedělní SS lom Lašovice,hoooodně se prášilo,krásné počasí,moc fajn podívaná.V případě zájmu o foto v plném rozlišení pište na otabreitkopf@seznam.cz
více  Zavřít popis alba 
  • 27.10.2013
  • 1 024 zobrazení
rencos
I když jsem nějakou dobu přemýšlel, jestli má cenu zase vyrážet na dobře známou řeku, Mikulda mě nakonec přemluvil a bylo to opět hezké. Pravda, stav vody byl narozdíl od loňských povodní hluboce podlimitní, ale i v takových podmínkách byla plavba zajímavá. Nejhořejší úsek nad přehradou jsme sice vynechali, ale dál už se dalo oba dva dny jet, aniž by se nám za lodí prášilo, a v neděli byly dokonce i nějaké ty peřejky :-)
více  Zavřít popis alba 
  • květen 2011
  • 954 zobrazení
janaariel
Sobota, 24. leden, 2015
JABLONECKÁ HALA 2015 - tradiční atletický mítink v Atletické hale na Střelnici za účasti vynikajících atletů. Přijďte se 24. ledna 2015 podívat na sprintera KIMA COLLINSE, který v roce 2003 získal stříbro na halovém MS v Birminghamu a v Paříži se stal mistrem světa v závodě na 100 metrů. Další významné postavy atletiky, kteří se zúčastní mítinku jsou koulař Ladislav Prášil nebo překážkář Petr Svoboda.

http://sportjablonec.cz/aktuality/jablonecka-hala-2015-s-osobnostmi-svetove-atletiky/
více  Zavřít popis alba 
  • 24.1.2015
  • 912 zobrazení
motodejv
V LOUKOVĚ ,KTERÝ UŽ ZNÁ SNAD KAŽDY, SE V SOBOTU SEŠLO 100 DVOJIC V LICENCÍCH A,LICENCICH B , VETERÁNECH A TŘÍDĚ HOBBY.TRAT BYLA SKOREM STEJNÁ JAKO LONI JEN S NEPATRNÝMI ZMĚNAMI,OPĚT SE SOUTĚŽILO O FINANČNÍ PRÉMII,KDO PRVNÍ SKOČÍ PRAGU V3S:-).POČASÍ NEZKLAMALO A BYLO FAKT TROPICKÉ... A PRÁŠILO SE A PRÁŠILO,HLAVNĚ HNED PO STARTU.JEDINÉ MÍSTO KDE SE TO DALO JAKO DIVÁK "PREŽÍT" BYLO V LESE U ŘEKY VE VÝJEZDU.TAM SE I DALY NAFOTIT ZAJÍMAVÉ MOMENTY,KDE I POŘADATELÉ (I LIC.JEZDCI :-) ) MELI PRÁCI PŘI TAHÁNÍ,PŘEDEVŠIM Z ŘAD HOBBY JEZDCŮ.UMORNÉ VEDRO BYLO MOŽNÉ A NUTNÉ ZMÍRNIT OCHLAZENÍM ČI KOUPELÍ V BLIZKÉ ŘECE JIZEŘE ,KTERÁ POSLOUŽILA PŘEDEVŠIM JEZDCŮM ,ALE I DIVÁKŮM ,DOPROVODŮM A DĚTEM :-).OBČERSTVENÍ FUNGOVALO NA "1" JIDLA A HLAVNĚ PITÍ BYLO DOSTATEK.KDO VYDRŽEL,PREŽIL A UŽIL SI TO TAK MÁ MŮJ OBDIV :-).V LICENCÍCH" A" ZVITĚZILA DVOJICE : Jakub Šefr - Jaromír Romančík V "B" :Martin Kučera - Lukáš Kučera MPS Racing Team, V HOBÍKÁCH :David Jirka - Radek Havlíček RMK Vrchlabí,VETERÁNY OVLADLA PAK DVOJICE:Aleš Vondrák - Milan Kotrč Dr. K Racing Team.KOMPLET VÝSLEDKY :http://www.enduro-martinice.cz/novinky/vysledkova-listina-cc-loukov-2013_3_1_66/.TAK ZASEJC NĚKDY PŘÍSTĚ NA VIDĚNOU :-).
Kategorie: koníčkysport
více  Zavřít popis alba 
  • 3.8.2013
  • 852 zobrazení
majta
29.9.2006- Malá návštěva v Radíkově na jednom tréninku na ZZVJ...Počasí mi nepřálo (zataženo, z pískové jízdárny se hrozně prášilo...), tak snad proto jsou tyhle fotky trochu odlišné od mých ostatních. Murphyho zákony zafungovaly perfektně...sluníčko vyšlo přesně s koncem hodiny...:o)
Kategorie: sportzvířata
více  Zavřít popis alba 
  • 29.9.2006
  • 797 zobrazení
motodejv
TAK OPĚT PO ROCE ZASEJC NA ENDURU VE MŠENĚ :-).POČASÍ BYLO CELKEM SLUŠNÉ...,ALE KOLEM MŠENA ASI "STO" LET NEPRŠELO :-/,BYLO SUCHO A PRÁŠILO SE JAK NA CT TAK ET.. :-/.FOTKY JSOU JEN Z TESTŮ A ZE STARTU,TAK NĚJAK JSEM TO NESTÍHAL NA PŘEJEZDY :-) :-).CT BYL KOUSEK DÁL OD STADIONŮ NA STRNIŠTI A ET JAKO LONI NAPROTI DEPU V NEDALEKÉM LESÍKU A LOUCE.TENTOKRÁT JSEM ČEKAL I NA VYHLÁŠENÍ,IKDYŽ NA ENDURU SE ČEKÁ FAKT DLOUHO.PŘEDÁVÁNÍ CEN ZAČALO "DROBNOU VÝMĚNOU NÁZORŮ" Z ŘAD ČINOVNÍKŮ,JEZDCŮ A DOPROVODŮ... :-( A S TÍM SPOJENÉ NEVYHLÁŠENI MČR E2.LEHCE USMĚVNÁ ZÁMĚNA POHÁRKŮ PŘEBORU vs. MISTRÁKŮ TAK NĚJAK ZAKONČILA SOBOTNÍ VYHLAŠOVACÍ CEREMONIÁL :-D :-(.VÝSLEDKY : http://www.enduromotosport.com/news/vysledky-mmcr-a-pcr-enduro-mseno-23-24-8-2014-prubezne/
Kategorie: koníčkysport
více  Zavřít popis alba 
  • 23.8.2014
  • 792 zobrazení
mikusovi01
2. - 9. července 2016
dovolená s rodinami - Kopsovýma, Kolíkovýma a Antlovýma - kamarádi ze školky
Chata ve Špičáku u Železné Rudy
- pěšky na vrchol Špičáku (rozhledna)
- na kole na vrchol Pancíře (lanovkou) a dále přes Můstek, Velký Prenet do Zelené Lhoty, přes Hamry, Zadní Hamry přes Špičácké sedlo zpět
- výlet do obce Prášily (autem) - archeopark, lanové centrum, botanická zahrada, chov bizonů
- pěšky na Čertovo jezero, Černé jezero, Naučná stezka Brčálník - Pohádková země (dojezd zpět vlakem)
- autem do horské obce Kvilda - odtud na kole k Prameni Vltavy a přes obec Bučina zpět do Kvildy, přesun do obce Modrava - výlet k Modravskému potoku
- autem do Kašperských hor - pěšky na hrad Kašperk a do Vlčího výběhu u obce Srní
- po cestě domů pohádková země Zeměráj u obce Kovářov
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2016
  • 942 zobrazení
julie
21.3.2009 - Prokopius, Šimíčková, Burešová, Bušková, Hanzlová,
Charvátová, Prášilová, Šebestová, Brychtová, Wagenknechtová, Becáničová, Nováková
Kategorie: sportzvířata
více  Zavřít popis alba 
  • 21.3.2009
  • 736 zobrazení
jan3
29.-31.8.2018 Jak jsme jezdili po Šumavě. Kvilda, Prášily, Srní, Modrava, Nový Svět, Lenora, Prachatice.
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2018
  • 734 zobrazení
motodejv
10,00 hodin START prvního závodu – hobby jezdci LIC A, LIC B, veteráni a 85 ccm . 13,30 hodin START druhého závodu - E1, E2 a E3.TRAT BYLA POSTAVENÁ SKOREM STEJNĚ JAKO LONI,NOVÝ BYL VÝJEZD NAD STARTEM,USEK V LESE BYL DELŠÍ,ZŮSTALY GUMY 2x A PŘEJEZD PANELU U STÁNKU,ZBYTEK KŘÍŽOVAL MOTOKROSOVOU TRAT,BYL TAM NĚJAKY TEN REMÍZEK A ZBYTEK BYL NAMOTANÝ NA POLI.POČASÍ NÁS DOSLOVA VYPEKLO NEBO SPÍŠ UPEKLO :-),BYLO SUCHO A FEST SE PRÁŠILO...COŽ JE VIDĚT NA FOTKÁCH.PŘÍRODĚ NIKDO NEPORUČÍ A AČ OHRAZENIČTÍ DELALI CO MOHLI S PRACHEM A VEDREM TĚŽKO NĚCO MOHLI VYMYSLET... :-/.JEZDCI MĚLI PODMINKY FAKT NÁROČNÉ A DOCHÁZELO K UMRTNOSTI STROJŮ A ANI O PÁDY NEBYLA NOUZE..
Kategorie: koníčkysport
více  Zavřít popis alba 
  • 9.8.2014
  • 673 zobrazení
sdhzderaz
Stalo se tradicí, že náš druhý hasičský ples, je plesem maškarním. Těší nás, že každým rokem přibývá masek. I letos tomu bylo tak. Na parketu jsme mohli vidět Africkou faunu i flóru, cestovatele z celého světa, černochy a domorodé kmeny, ale i kleopatry a faraony, indiány, kovboje, Bonpari, Mentos, různé druhy nápojů a spoustu dalších kostýmů. K tanci a poslechu hrála jak už je zvykem kapela Quattro a tak byl parket plný až se z parket prášilo. Tombola našlapaná cenami a jídlo v podání Zderazských hasičů, jak od profesionálních kuchařů. Děkujeme za účast a těšíme se na Vás a Vaše kostýmy zase příští rok na dalším rázu plesu. Foto od Marka Odvárky.
více  Zavřít popis alba 
  • 9.2.2016
  • 703 zobrazení
josef49
Před léty jsem chtěl vyčistit radiátory uvnitř za pomocí hadice připojenou na vysavač, když před tím jsem šterbinami protahoval štětku upevněnou na drátě. Prášilo se, radiátory nevyčištěné. Musel jsem tedy vymyslet, jak odstranit nedostatky.Za pár dnů jsem měl čistič hotový ke spokojenosti manželky.Výsledek je vidět na videu.Trochu byl problém upevnění kartáče, abych nezúžoval profil otvoru pro vysávání.
Kategorie: domakoníčky
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 17.11.2015
  • 761 zobrazení
pisarik01
Muzeum Karla Zemana se nachází v prostorách Saského dvora na Malé straně u Karlova Mostu . Cestu do muzea jsme si zpestřili fotografováním pražských panoramat a okolí Karlova Mostu . Muzeum představuje celoživotní dílo filmového tvůrce Karla Zemana a jeho filmové triky. Výstava mapuje Zemanovu tvorbu od prvních animací a loutkových filmů až po díla z jeho posledního tvůrčího období. Podstatná část expozice je věnována jeho filmům Cestě do pravěku, Vynálezu zkázy a Baronu Prášilovi. Muzeum je unikátní svým hravým pojetím nabízí vám možnost se zapojit a vyzkoušet si na vlastních fotoaparátech trikové postupy.
více  Zavřít popis alba 
408 komentářů
  • 13.2.2015
  • 610 zobrazení
rusalka08
Soustředění Prášily
více  Zavřít popis alba 
  • únor 2008
  • 616 zobrazení
papik59
  • zima 2008/2009
  • 660 zobrazení
ondrejhavelka
Čtvrtá a pátá část pohádky o trpaslíku Ferinovi. Oba díly jsou k dostání v knihkupectvích: http://www.kosmas.cz/knihy/218838/jak-se-trpaslik-ferina-stal-egyptskym-faraonem/

Část čtvrtá: Hrozný hrad Houska a houskalní prevíti
Zastavili se až na dalším kopci. Divočák vzal Ferinu s Drápalkou na hřbet, takže cesta rychle utekla. „Co teď?“ ptá se Hrom, „znáte někdo cestu na hrad Housku?“ Ferina i Drápalka kroutí hlavou.
„Houba, houba,“ vykřikla Drápalka, „houba ji zná.“ Veverka si vzpomněla, že chůva zakletá do houby zná cestu na hrad Housku. Vyrazili tedy na mýtinu k houbě. Když tam dorazili, byla houba šťastná, že je vidí.
„Ach, přátelé, myslela jsme si, že vás už nikdy neuvidím a zůstanu tady sama bez povšimnutí. Když jste odcházeli, byla jsem si jistá, že to Ferina vzdá a vrátí se do chaloupky. No a ty, veverko, sama bys to přeci nemohla zvládnout,“ přiznává své obavy houba.
„Z Feriny se stává pěkný hrdina,“ říká veverka usměvavě a trpaslík se červená, „navíc máme pořádnou posilu,“ dodává a ukazuje na divočáka Hroma.
„Věřím vám, přátelé, pojďte blíž, vysvětlím vám cestu na hrad,“ povídá houba. Ukazuje se, že cesta je pořádně dlouhá a náročná, ale na divočákově hřbetě to všichni zvládnou. Musí se jen vyhnout zrádným bažinám a najít jeden skrytý vodopád. Když totiž vodopádem projdou, zkrátí si cestu přes dlouhou jeskyni a vyjdou nedaleko hradu Houska.
„A tam už je to na vás,“ říká potichu houba.
„Zvládneme to,“ křikne veverka, „Ferino, naskoč, Hrome, utíkej, ať jsme u princezny co nejdříve.“ Vyrazili a pelášili, až se za kopyty divočáka pěkně prášilo.
„A nezapomeňte na mě…“ volá za nimi houba. Divočák peláší lesem, sotva se trpaslík s veverkou udrží. Kapradí je plácá po hlavách, šišky létají od divočákových kopyt, klacíky se lámou a za nimi zůstává oblak prachu. Hrom je opravdu znamenitý rychlík. Za chvilku přeběhl celý les přes patero kopců a už překonává velkou louku pokrytou barevnými květy. Dokonce i menší říčky divočák přeskočí, aniž by museli Ferina s Drápalkou seskakovat z jeho hřbetu. To vyhovuje hlavně Ferinovi, protože ho stále děsí jeho poslední zážitek s broděním přes řeku. Ještě teď má z toho hrůzu a už nikdy to nechce opakovat. Nejraději by vodu už nikdy neviděl, ale to ještě neví, co ho čeká.
Přicházejí k rozlehlým bažinám. „Seskočte a dávejte pozor,“ říká Hrom, „jsem velmi těžký na tyhle bažiny, mohl bych se propadnout a utopit. Veverko, jdi první a hledej nejpevnější cestu.“
„Neboj, Hrome, znám tyto bažiny jako své drápky, vždyť tady rostou ty nejlepší žaludy v celém okolí,“ uklidňuje veverka.
„Přátelé, podívejte, tamhle v kapradí,“ ukazuje Ferina pod velký dutý strom.
„Co tam vidíš?“ podivuje se Hrom.
„Zase jsem zahlédl ty oči v kapradí, koukaly se na nás.“ Drápalka s Hromem se chvíli dívají do kapradí, ale nic nevidí.
„Prosím tě, Ferino, nevymýšlej si a pojď, ať jsme z těch bažin rychle pryč,“ okřikla Ferinu Drápalka a pokračuje dál. Když překonali bažiny naskočili opět na Hroma a peláší k vodopádu.
„Tamhle,“ vykřikli Ferina i Drápalka současně, když spatřili velký hřmící vodopád. „Hrome, přímo do něj, jak říkala paní houba,“ nabádá veverka divočáka.
„Tak se držte,“ křikne Hrom a uhání přímo do vodopádu. Proskočí hučící vodou a dopadnou na suchou zem. Jsou v jeskyni. Houba měla pravdu. Pomalu procházejí mezi velkými krápníky a stoupají vzhůru za světlem. Za chvilku jsou zase venku a hned je jasné, že si cestu pořádně zkrátili. Naskakují na Hroma a pokračují. Divočák sviští do dalšího prudkého kopce, až z jeho vrcholu najednou všichni spatří tajuplný hrad Housku. Hrom okamžitě zastaví a hluboce oddychuje. V jeho chřípí to hlasitě chrčí. Ferina s Drápalkou seskakují na zem a všichni svorně hledí na kamenný hrad.
„Budeme potřebovat pořádný plán,“ říká Drápalka, když sleduje, na jak vysoké skále je hrad postaven.
„Zůstaneme tady přes noc,“ zapojuje se Hrom, „rozděláme oheň a budeme pozorovat, co se v noci děje kolem hradu. Slyšeli jsme přece o houskalních prevítech…“ Usadili se tedy na místě, odkud je dobrý výhled na hrad a celé okolí. Celý den až do setmění nebylo vidět nic, co by je mohlo znepokojovat. Ale jen co se setmělo a začali létat netopýři, pod skalou, na níž stojí hrad, se začala mihotat zvláštní světélka.
„To budou prevíti,“ zašeptala Drápalka.
„Houskalní,“ doplnil vyděšený Ferina, který stále doufal, že houskalní prevíti neexistují a je to pouhá povídačka. Teď už je jisté, že tady opravdu jsou.
„Budeme je muset překonat a vylézt po vysoké skále až na hrad,“ říká Hrom.
„Ale jak?“ šeptá stále vystrašený Ferina.
„S prevíty vám pomohu, ale na skálu se svými kopyty nevylezu, přátelé, takže kouzelníka budete muset zvládnout sami,“ říká klidně, avšak trochu váhavě Hrom.
„Ráno vyrazíme,“ potvrdila veverka.
V noci skoro nezamhouřili oči. Když ráno vyšlo sluníčko, byl všude klid. Ferina s Drápalkou a Hromem sestoupili do údolí pod skálu a pomalu se plížili kapradím. Najednou spatřili houskalního prevíta.
„Pozor, tam je jeden,“ špitla veverka. Hrom je hned obešel a pokračoval sám, protože byl větší a prevítů se nebál.
„Vždyť on spí,“ říká tiše Hrom a mává na Ferinu s Drápalkou. Jdou opatrně k němu.
„Tamhle je další a tamhle taky,“ šeptá Ferina. Všichni houskalní prevíti leží na zemi přikrytí smrkovými větvemi a spí. Jsou velcí asi jako Ferina, mají kratší nohy, ale delší ruce. Na svých třech prstech mají dlouhé, špinavé drápy. Všichni do jednoho jsou špinaví a také rozhodně nevoní. Hrom je jednoho po druhém svazuje do čerstvých javorových výhonků. Je mnohem větší a silnější. I kdyby se jeden probudil, neměl by proti divočákovi šanci. Horší by bylo, kdyby jich na Hroma zaútočilo víc. Až se prevíti probudí, nebudou se moci hnout.
„Ferino, podívej,“ říká nadšeně veverka, „ti prevíti jsou ti docela podobní. Jsou velcí jako ty, jen jsou celí chlupatí a špinaví a na hlavách mají klobouky ze šišek a smrkových větví.“ Ferina souhlasně kývá hlavou.
„Něco mě napadlo,“ vyhrkne najednou ze sebe, „s kouzelníkem si poradím.“
Když jsou všichni prevíti svázaní, dohadují se divočák, trpaslík a veverka o dalším postupu v záchraně princezny. Hrom zůstává pod skalou. Bude čekat na ostatní a jistit je před případným nebezpečím z lesa. Drápalka s Ferinou polezou po skále na hrad. Ale co udělají s kouzelníkem, to ví jen Ferina. Ostatním to zatím nechce říci. Sám si za kapradím něco připravuje a u toho hlasitě hudruje: „Proč to jen dělám, je to tak nebezpečné. Kéž bych mohl být doma, ve své chaloupce pod smrkem, baštit borůvky a povalovat se na borových větvích. Och, já blázen…“
Divočák Hrom ani veverka Drápalka nemají tušení, co se bude dít. „Tak jdeme, Drápalko, ať máme to hrozné dobrodružství konečně za sebou,“ křikne Ferina a vydává se ke skále. Veverka jde hbitě za ním a už šplhají po skále vzhůru. Lezení je velmi nebezpečné, a co chvíli mohou uklouznout a spadnout dolů. Veverka leze velmi dobře, ale Ferina je na skále neobratný. Hrom je sleduje ze země. Je připraven skočit pod Ferinu a ztlumit tak jeho pád. Ale Ferina je odhodlán skálu zdolat. Hlavně proto, aby co nejdříve bylo všechno za ním. Vždyť je to lenoch a pohodář, a ne nějaký dobrodruh či hrdina. Veverka překonává dva zrádné skalní převisy a už je nahoře, na nádvoří hradu. Ferina však leze mnohem pomaleji.
„Polez Ferino, už jsi skoro nahoře,“ povzbuzuje ho veverka. Ferina konečně zdolává poslední nebezpečný úsek. Je na skále.
Veverka si oddychla, protože se o trpaslíka velmi bála. Přeci jen trpaslíci na skály lezou tuze neradi. A není se čemu divit, přes velké bříško jsou na skále hrozně neobratní. „Co teď?“ ptá se Drápalka.
„Sleduj,“ říká trpaslík a vytahuje z pytle připravené věci. Nasazuje si podivné oblečení, hází na sebe popel a nakonec si nasazuje klobouk jednoho z prevítů.
„Ach, Ferino, vždyť bych tě nerozeznala od houskalního prevíta,“ vyhrkla veverka.
„No právě,“ říká Ferina, „obelstím tak kouzelníka Bradu, jako on obelstil krále proměněn za moudrou sovu.“
„Tak dobře, běž,“ povzbuzuje veverka, „půjdu za tebou a budu tě jistit.“

Část pátá: Z Feriny se stává hrdina
Ferina pomalu kráčí k velkým dřevěným dveřím. Jsou otevřené. Zlého knížete by nenapadlo, že se někdo odváží až sem. Opatrně vchází. Studená, temná místnost je prázdná. Je slyšet jen kapání vody. Ferina prochází temnou komnatou a ocitá se ve velkém sále se spoustou zaprášených obrazů. Jsou velmi děsivé a trpaslík se sám sobě diví, že nemá strach. Snad je to tím, že to všechno už chce mít za sebou, snad tajně pomýšlí na hrad Frýdštejn, kolem kterého rostou nejlepší borůvky na světě. Možná se po útrapách, které zažil, přestává bát. Kdo ví. Jedno je ale jisté, Ferina je na hradě zlého knížete, převlečen za houskalního prevíta a poprvé v životě v takové chvíli necítí strach.
Pokračuje dál úzkou chodbou, na jejímž konci je vidět světlo. Ferina zpomaluje. V rohu chodby jsou veliké železné dveře. Škvírou pod nimi prochází světlo z další místnosti. Najednou Ferina něco zaslechne. „Pusťte mě prosím domů, smilujte se…“ zní z místnosti. Ferina ví jistě, že je to princezna. Zkontroluje převlek a nebojácně vstupuje dovnitř. Sám se diví své odvaze. Vstupuje do osvětlené místnosti vykládané zlatem a drahým kamením a spatří zlého kouzelníka Bradu. Ferinovi se podlomí kolena, ale nedává na sobě nic znát.
„No konečně,“ vyhrkne kouzelník Brada, „kde jste všichni? Od rána jsem neviděl jediného prevíta. Kde se všichni touláte?“ Kouzelník Brada zuří, protože chtěl dávno odejít a někdo musí hlídat princeznu, aby neutekla. Ferina se děsí, aby ho nepoznal, ale kouzelník ve svém vzteku léčku neprohlédl.
„Zůstaň tady, prevíte, než se vrátím. Budeš hlídat princeznu jako oko v hlavě. Jestli ti uteče, ty malý pacholku, budeš o hlavu kratší,“ burácí kouzelník a spěšně odchází pryč. Princezna pláče.
„Princezno, princezno, nebojte se,“ říká Ferina, „já nejsem houskalní prevít. Jsem trpaslík Ferina z chaloupky pod smrkem...
více  Zavřít popis alba 
  • listopad 2015 až srpen 2016
  • 572 zobrazení
dripatka
Chalupská slať. Druhý den z Modravy podél Roklanu a Javořího potoka k Tmavému potoku a dále na Poledník. Oblast lemují Modravské slatě a Jelení skok (bezzásahové dle managemntu sedmi oblastí dr. Křenové, zmar a zkáza).
Fotky v dešti, nižší kvalita. Rozhledna Poledník (rekonstrukce za Žlábka). Dále z Poledníku na Frantův most a na Prášily kolem Prášilského potoka.
SPECIÁLNÍ MANAGEMENTY – LEGENDA
I/ území ponechané samovolnému vývoji – nezpracovávají se zlomy a vývraty ani zlomy a vývraty napadené kůrovcem, neasanují se aktivní kůrovcové stromy - ŽLUTÁ
II/ zlomy a vývraty se asanují až po nalétnutí kůrovcem, veškerá hmota zůstává na místě- SVĚTLE MODRÁ
III/ zlomy a vývraty se asanují až po nalétnutí kůrovcem, s možností odvozu dřevní hmoty dle platných dokumentů -TMAVĚ MODRÁ
IV/ zpracovávají se zlomy a vývraty i aktivní kůrovcové stromy, veškerá hmota zůstává na místě- ZELENÁ
V/ zpracovávají se zlomy a vývraty i aktivní kůrovcové stromy, s možnostíodvozu dřevní hmoty - FIALOVÁ
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 16.11.2009
  • 518 zobrazení
jarkapa
"Čas letí jako spřežení, nad kterým práská bič..." Potvrzuji. Ještě nedávno jsem cupitala do školy s taškou na zádech - těsně kolem hřbitovního plotu - to z obav, že na mě z protější zahrady vybafne dědek Sajtlů. Bavilo ho strašit děti, že je zavře do chlívku ke koze. Vidím to jako včera - a najednou - je ze mě pamětník! Nic s tím nenadělám, jen ta paměť už není zrovna v kondici.
Třeba i vám pomohou mé vzpomínky otevřít vrátka do dětství. Vždyť dětství je poklad, který v sobě neseme celý život - tedy pokud je to dětství šťastné. A já ho opravdu měla. Narodila jsem se u Homolků - v domě svých prarodičů - a do stejného domu se celý život ráda vracím. Jen z oken už nejsou vidět malebné kopečky a věže chvaletického a zdechovického kostela. Zmizely cesty k nim, pole a louky, vyrostla elektrárna a betonová zeď u trati. Zmizela i cestička podél trati, od přejezdu u Šveců až na řečanské nádraží, po které každou chvíli někdo odcházel či se vracel domů.
Vesnice nám dětem skýtala rozmanité příležitosti ke společným hrám a rozvoji tělesné zdatnosti. Vždyť zdolat skokem roznožmo dlouhou řadu silničních patníků, udělat výmyk na zábradlí u Haizelů, přejít desítky metrů po kolejnici na vlečce, uběhnout stovku po pražcích, sjet ve stoje klouzačku na kopečku u Vránů, nebo vylézt do korun stromů v třešňovce - to už chce notnou dávku síly a mrštnosti, kterou dnešní dítě u televize a počítače těžko získá. A v zimních měsících jsme chodily cvičit do Sokola - v hospodském sále nás proháněla paní Prášilová a kovářka. Až o pár let později jsem se dozvěděla, že měla také občanské jméno - Marie Turnovská. Snad proto, že sami děti neměli, s námi měli obrovskou trpělivost. Pozorovat kováře při práci jsme dokázaly dlouhé hodiny - obdivovaly jsme sílu a fortel, čichaly vůni výhně a záviděly špinavé ruce i oblečení, za které ho nikdo nekáral.
Zdatnost a vojenskou disciplínu na nás požadoval i velitel hasičů Bohuslav Šíf. Když jsme konečně dostaly odznak a šedivou lodičku na hlavu, byly jsme štěstím v sedmém nebi. Spanilé jízdy historickým autem na závody mladých hasičů patřily k nezapomenutelným zážitkům. Radost z medailí bývala obrovská! Místní hasiči pořádali i vyhlášené plesy, na kterých se vždycky zpívalo „Co jste hasiči, co jste dělali, že jste nám ten pivovárek shořet nechali...“. Trnaváci si bohužel nechali zbořit hospodu u Zitů, která měla stejný genius loci, jako hospody z povídek Bohumila Hrabala.
Život na vesnici znamenal pro každé dítě automaticky řadu pracovních povinností - nanosit uhlí, naštípat třísky, zalít a okopat zahradu (těch konví, co jsme musely napumpovat u studně), dojít i v mrazu ke studni pro pitnou vodu na vaření a na mytí, v sobotu vyčistit celé rodině boty... A když se šlo na pole sázet či vybírat brambory, měli jsme s bráchou své malé košíky. Nejhezčí a voňavou prací bylo sušení sena - spolu se skřivánkem se nad loukou nesl vícehlasý zpěv lidových písní - tenkrát si při práci ještě lidi zpívali. Rodiče v nás tak přirozeně pěstovali pracovní návyky, které dnes většině mladých a nezaměstnaných chybí.
I autorita vesnického učitele byla absolutní - dostat rákoskou, od pana řídícího Jana Kuchaře, bylo výjimečné, ale po zásluze. Doma si nikdy nikdo nestěžoval - riskoval by totiž repete. Tenkrát nás vychovávali a kárali za prohřešky i sousedé. Jednou jsem si nevšimla paní Jelínkové na zahradě - hlasitě mě pozdravila a pak už jsem ji nikdy nepřehlédla a zdravila zdaleka. Škola a vesnice žily spolu - na školní poznávací výlety po celé zemi se jezdili poučit i rodiče. Autobusem při návratu vždycky burácelo „Sláva nazdar výletu, nezmokli jsme, už jsme tu...“.
Možná městského člověka napadne, že vesnické dítě nemá přístup ke kultuře. Možnosti jsme měly určitě mnohem menší, ale právě proto možná intenzivnější. Třeba mé první setkání se skutečnou knihovnou na faře, kde jsem se houpala v thonetovém křesle pana faráře a snila o všech tajemstvích, která ty obrovské hřbety knih ukrývaly, možná způsobilo, že jsem se naučila číst rok před školou. A pak už bylo samozřejmé, že jsem pravidelně chodila do místní knihovny a stala se pilnou čtenářkou. Je skvělé, že knihovna stále funguje a Jarmila Žíčařová byla a je její neodmyslitelnou součástí - klobouk dolů!
Malířské umění jsem začala poznávat nejprve v ilustracích dětských knih, později na hradech a zámcích, které jsme na školních výletech navštěvovaly. A v nedalekém domě Fořtových jsem obdivovala obrovské olejomalby - portréty Heleny a Pavly se signaturou významného trnáveckého rodáka, akademického malíře Bohuslava Bláhy. Letos jsem obrazy po letech viděla znovu - nechápu to, ale stejně jako kopec u Vránů se podivuhodně zmenšily. Z toho plyne poučení pro rodiče malých dětí: pro děti je všechno ohromné - i očekávání, i radost, zklamání, nepochopení, osamělost, stesk a strach.
Největší obdiv jsem ale chovala ke každému, kdo uměl hrát na hudební nástroj. Jak já záviděla všem, kteří měli doma klavír! S otevřenou pusou jsem pozorovala v kostele varhaníka pana Prášila - jeho velké upracované ruce, žluté od nikotinu, zahrály každou píseň. Dodnes mi je tajemstvím, kde a kdo ho učil znát noty a hrát na varhany. O mé hudební vzdělání se nějaký čas pokoušel pan učitel František Jelínek, který bydlel v domě dnešního obecního úřadu. Asi neměl dostatek pedagogického talentu, protože na housle umím hrát stejně jako Hurvínek.
Pokaždé, když někdo ve vesnici a okolí zemřel, chodila jsem s maminkou na zkoušky zpěváků k Hladíkům. Strašně jsem toužila fouknout si do stříbrné ladičky, jejíž sametové tóny mě fascinovaly. A když z futrálu sbormistr vytáhl obřadně housle a zahrál dvojhlasně píseň „Blíž tobě Bože můj“, běhal mi mráz po zádech. Jak já tenkrát milovala pohřby! To mysteriózní divadlo ozvláštněné kostelními zvony, dechovou kapelou, tklivým zpěvem a společnou modlitbou, kde každý účastník měl svou roli a celá vesnice se ponořila do černého. Dnes jsme rození i umírání přesunuli mimo domov, smuteční obřad se musí stihnout za půl hodiny a děti na pohřby nechodí. Ve snaze neubližovat, jim ubližujeme mnohem víc...
Opravdu pociťuji vděčnost osudu, že jsem se narodila do rodiny, kde Desatero bylo základním vodítkem chování i výchovy. Že jsem se narodila v době, kdy ještě lidé ctili zlaté pravidlo: "Co nechceš, aby ti druzí činili, nečiň ty jim." Naši předkové nepotřebovali občanský zákoník, ani městskou policii. Dobré sousedské vztahy si pěstovali jako vzácnou květinku, protože bez vzájemné sousedské pomoci to na vesnici prostě nešlo.
Pak přišla změna. Komunisti vyhnali lidi z kostelů a žádný jiný duchovní rozměr lidského bytí jim nenabídli. Ukradli a zdevastovali majetek schopným a pracovitým - tahle ulice by mohla vyprávět. Naučili lidi lhát, krást, podvádět a závidět - nesmrtelná teta se zabydlela v mnoha srdcích.
A dnes? Skromnost, zdvořilost a pokora zřejmě emigrovaly. Máme všechno, o čem se našim předkům v padesátých letech ani nesnilo. Nedělní cestu do kostela jsme vyměnili za návštěvu obchoďáků, auto má každá rodina nejméně jedno, popelnice jsou plné vyhozeného jídla, kde kdo běhá s náhradními díly v těle, u zubaře nás ošetří bez bolesti, záchranka přiletí vrtulníkem, nadávat můžeme beztrestně - a stále jsme nespokojení. Na Ukrajině by s námi určitě rádi měnili...
Obrátím list, protože chci vzpomenout na další osobnosti Trnávky. Bezesporu k nim patří majestátní postava pana faráře Gustava Adolfa Molnára. Na jeho nekonečná kázání vzpomínal i kladrubský rodák profesor Zdeněk Matějček. Možná si právě říkáte, že mu v délce projevu zdatně konkuruji. Ale třeba nevíte, že to byl také básník a textař, a že obohatil evangelický zpěvník o mnoho krásných písní.
Významnou osobností byl také profesor Jaroslav Skokan - autor "Dějin Trnávky, Řečan nad Labem a Labětína" a autor "Dějin dolování železné rudy na Chvaleticku". Aktivně se podílel na veřejném životě a dlouhá léta zastával funkci obecního kronikáře. A mnoho zajímavých fotografií do kroniky dodal i dvorní fotograf Ladislav Raichman. Jedinečnou pokračovatelkou profesora Skokana byla řadu let vždy usměvavá Líba Tichá – taky vzpomínáte?
Slečnu Olgu Skokanovou znali žáci a studenti v širokém okolí. Své znalosti z němčiny, angličtiny, francouzštiny a ruštiny se s nekonečnou trpělivostí snažila předat všem zájemcům. V mém případě to byla snaha marná. V šedesátých letech rozjela lidový kurz ruštiny, do kterého se přihlásily dokonce i naše matky - v naivní představě, že nám se světovým jazykem budou později pomáhat.
A rozhodně nemůžu nevzpomenout Václava Svobodu. Nebyl to pokrevní strejda - oslovení strejdo a teto patřilo všem sousedům a přátelům našich rodičů a prarodičů. Tak strejda Véna byl někdo, jako František Křižík. Elektriku v domě opravoval snad každému. Měl první telefon, televizi, elektrický zvonek a dálkové otevírání branky. Uměl vyrobit elektrickou pračku v dobách, kdy naše matky praly ještě na valše, a opravil všechno, z čeho visela elektrická šňůra. Měl první fotoaparát i kameru, a hlavně dobré srdce a věčný úsměv na tváři. Byl jedním z prvních majitelů auta a často nahrazoval sanitku. Ochotně odvážel trnávecké rodičky do porodnice - i mě vezl dvakrát.
Dosud jsem mluvila o osobnostech mého dětství. Ráda bych zmínila i současné osobnosti, které mají své kořeny v Trnávce a na které bychom mohli být snad taky hrdí - jen se bojím, že já o všech nevím. Znám profesora pražské vysoké školy, znám bývalého ředitele gymnázia, znám prvoligového plochodrážního jezdce a mistryni republiky v triatlonu. A přestože v Čechách je spisovatelem každý, kdo napsal třeba jen kuchařku, může se i Trnávka chlubit hned třemi spisovatelkami. Tituly jejich knížek nemají sice takovou publicitu jako bestseller "Největší Čech", ale zase se za svá díla nemusí stydět. A jak se všichni jmenují? Tak to už je úkol pro domácí AZ kvíz.
Ale opravdovou hrdost pociťuji nad skutečností, že se v tak malé vesnici našlo hned několik rodin, které otevřely svou náruč a své srdce opuštěným dětem. Nezištná láska a péče je největší dar, který člověk člověku m
více  Zavřít popis alba 
  • 10.5.2014
  • 497 zobrazení