Hledání

31 514 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

vichovskakaple
Splň si svůj sen
Kaplička ve Víchové nad Jizerou
O stavbě kaple jsem přemýšlel už dlouho. Před deseti lety jsem přivezl pražce a postavil z nich opěrnou zeď na východní straně nad potokem. Požádal jsem sousedy, kteří připravovali základy pro stavbu garáže, o zeminu. Rádi mi ji přivezli a Honzík Jonů mi ji bagrem rozhrnul a vytvořil tak rovnou plochu. Další roky jsem nechal zeminu uležet. O první stavební povolení jsem požádal stavební odbor v Jilemnici před osmi lety. Musel jsem doložit souhlas s provedením stavby od provozovatelů sítí, tj. plynařů, telekomunikace a ČEZu. Správy KRNAP a obce. Pracovnice stavebního úřadu mi však povolení nemohla vystavit, neboť církevní stavba nebyla uvedena ve stavebním zákonu ani v bodu „Ostatní“, kde byl uveden včelín, altán atd.

Čekání a příprava návrhů
Tak jsem se rozhodl, že počkám, až půjdu do důchodu a budu mít dostatek času na přípravu a promyšlení celé stavby. První návrh mi dělal kamarád Jirka Pleva na počítači pro stavební řízení. Další velice zajímavý kontakt jsem dostal od naší šéfredaktorky na ak. malíře Martina Findejse z Havlíčkova Brodu, který se věnuje opravám kaplí na Vysočině. Naše první setkání se uskutečnilo na podzim roku 2014. Prohlédl jsem si jeho realizované kaple v okolí Havlíčkova Brodu. Martin mě však upozornil, že na mou stavbu bude mít čas, až dokončí rozpracované projekty. Uběhl další rok a já jsem mu zavolal, zda se bude moci věnovat přípravě projektu na moji kapli. Stále jsem byl v pořadí, na nic jsem nespěchal, neboť do důchodu jsem měl ještě dva roky. Nechal jsem Martinovi volnou ruku. Na jaře roku 2016 mi Martin zaslal své první návrhy, které vycházely z jeho realizací na Vysočině. Během celého roku jsme návrhy upravovali, až jsme se dobrali k tomu konečnému.
V květnu 2017 jsem ukončil práci v médiích a odstěhoval jsem se na chalupu do Krkonoš. V tomto roce jsem se začal též více věnovat svému koníčku, a to vyřezávání. Od dlátkování jsem přešel k vyřezávání motorovou pilou: první motorovou pilu jsem si zakoupil na podzim 2017 po absolvování kurzu řezby motorovou pilou, který vedl vynikající a dnes nejlepší řezbář Radek Smejkal. Pro motorovou pilu jsem se přímo nadchl. Podařilo se mi postupně sehnat i kvalitní dřevo, a tak jsem mohl začít tvořit. O mé drobné výtvory byl nečekaný zájem. S některými jsem se nestihl ani „pomazlit“, a byly pryč.

Kamení na stavbu
Počátkem roku 2018 jsem začal shánět kámen na stavbu kaple. V okolí byly různé skládky kamení, které naši předkové vysbírali na polích a nyní tvořily hranice mezi jednotlivými poli nebo vyplňovaly různé příkopy, staré cesty a rokle. Ptal jsem se jejich majitelů, ale kdepak…! I když mám, nedám ani neprodám, přestože je nebudu na nic potřebovat. Jednu takovou rokli plnou kamení zarostlou křovím jsem objevil i za vrcholem kopce Chlum. Od pana starosty jsem zjistil vlastníky. Vydal jsem se za nimi a požádal je, zda by mi kamení neprodali. Nejdříve nechápali, proč na stavbu kaple, potom mi řekli, že peněz mají dost, ale kamení nedají ani neprodají. Když jsem jim řekl, ať stanoví cenu, nakonec mě odbyli slovy: Vys…te se na stavbu kaple a najděte si radši ženskou!
Další naděje přišla za měsíc. Soused mi řekl: „Mám v Kruhu hromadu kamení, kterou jsme nakonec nepoužili na stavbu domu, jeď se tam podívat.“ Vyrovnaná kupa břidlice, která tam ležela minimálně dvacet let. Výborně.
„Tak co za ni budeš chtít a kdy si ji budu moci odvézt?“
„Nic za to nechci, stejně to tady potřebujeme uklidit.“
Než jsem stačil objednat odvoz, zastavil se u mě se slovy: „Musím tě zklamat. Tu hromadu mám napůl se švagrem a ten, když se to dověděl, tak řekl, že ji bude potřebovat.“

Základy
Kde byla pravda, nevím. To už jsem ale s kamarádem začal vyměřovat. A kdo vykope základy a udělá základovou desku? Zkusil jsem místní stavební firmu, která byla ochotna zemní práce včetně základové desky zrealizovat. Požádal jsem je o rozpočet. Při pohledu na kalkulaci se mi podlomila kolena: cena 41 600 Kč + 20 % DPH. Počítal jsem tak maximálně s polovičkou! Když vykolíkovaný prostor uviděl soused Eda, povídá: „Co to tady je za opičárnu? Takhle to nejde!“
Přijel, zapálil si cigaretu a začal vyměřovat správnou polohu a velikost. Natloukl obvodní kolíky a lavičky. Na další lať popsal výšky. Nastal nový problém, a sice sehnat bagr. Ptal jsem se různě, ale nikdo neměl čas. Po třech týdnech zasáhl Eda a bagr sehnal. Za hodinu byla díra hotova. Vykopal jsem rýhu pro drenáž a položil husí krk. Druhý den mi přivezli makadam, kterým jsem zasypal díru do výše třiceti centimetrů. Další vrstvu tvořila drť, která se uválcovala, položili jsme kari sítě a zalili dvaceticentimetrovou vrstvou betonu. Základová deska byla hotova a mohla tvrdnout. Odjel jsem na cyklopouť do rakouského Mariazellu a po návratu jsem začal shánět kámen na stavbu. Podařilo se mi jej nakonec získat z vybagrovaného potoku Cedron. Přivezli mi dvě desetitunové tatry kamene. Když to uviděl kameník Pepa Kuba, nevěděl, co má říci. Čekal krásné rovné placáky, ze kterých byl zvyklý stavět zídky. Ale i tak se pustil do práce. Každý den postavil asi dvacet centimetrů výšky v délce dvou metrů. Tak jsem uvažoval, zda to do zimy postavíme. Panovala velká vedra, přes třicet stupňů, a odpolední slunce nám dávalo zabrat. Vybíral jsem Pepovi z hromady vhodné kameny, čistil je vapkou, míchal beton a byl mu k ruce. Po skončení každodenní práce jsem ještě jezdil pro vodu, neboť studánka byla vyschlá. Navečer jsem ještě jezdil pro písek a čistil kramlí spáry. Kdo to nezažil, neuvěří. Utahaní jsme s Pepou byli jako koně…
S přibývající výškou zdí bylo potřeba dalších pomocníků. Kamarádů mám hodně, ale jak se jedná o práci, tak většinou nemají čas. Přesto mi přijel nezištně pomoci na tři dny kamarád Martin z Prahy a později i kamarád Přemek ze Znojma, neboť bylo potřeba připravit a obsluhovat kladkostroj, kterým se vytahovaly kbelíky s kamením a beton. Tak jak docházelo vhodné kamení, jezdil jsem vybírat kameny na skládku do Vrchlabí. Musím poděkovat kamarádovi Pavlu Tzyznovi, který, jak mohl, přistavil vozík a kameny dovezl. Když bylo třeba, vozil jsem je i sám v plastové bedně v autě, aby měl Pepa z čeho stavět. Přemýšleli jsme, jak postavit klenby nad okny. Udělali jsme vnější a vnitřní šablonu s obloukem z polystyrenu, překryli ji kari sítí a tvrdým kartonem a uprostřed podepřeli. První oblouk vydržel a tak jsme postavili i další klenby. Martin se přijel na stavbu podívat a řešili jsme za pochodu další detaily. I když jsme měli někdy odlišné názory na provedení, vždy se nám podařilo nalézt nejlepší řešení.

Kdo udělá vazbu?
Nakonec mě začalo bolet zápěstí a doktor mi předepsal ortézu. Práci jsme na týden přerušili, Pepa vzal manželku do lázní a já jsem mezitím volal panu Pacholíkovi, tesaři, který mi slíbil udělat vazbu. „Kdepak, pane Milický, my máme tolik práce ve Špindlu, že to do Vánoc nestihneme.“ Sliby chyby. A tak jsem zase obvolával tesaře, všichni mě odkazovali na příští rok. A já jsem potřeboval kapli zastřešit, aby do ní nepršelo a nesněžilo. A zase zasáhl ten můj kamarád tam nahoře. V sobotu odpoledne, když jsem vypil kávu, vzal kramli do ruky a šel čistit spáry v klenbách, seděl před kaplí pán na skútru a telefonoval. Když domluvil, povídá, co že to bude. Kaple, odpověděl jsem mu a nabídl panáčka slivovice z placatky. Velice mu chutnala, a jak by ne, vždyť je to naše víchovská. Po druhém panáčku povídá:
„A nemohli bychom si tykat, vždyť jsme skoro stejně staří. Já jsem Vláďa.“
„A já Míra.“
Po třetím panáčku slivovice mě napadla myšlenka, zeptat se ho, jestli nezná nějakého tesaře:
„Vláďo, kdybys znal nějakého tesaře, tak si před něho kleknu a budu ho prosit, aby mi udělal vazbu a zastřešení ještě letos.“
Dal mi ruku na rameno a povídá: „Míro, nepros, já ti tu vazbu udělám. A zadarmo.“
To jsem nečekal. Hned v pondělí po práci jsem zajel nahoru ke Skálom na pilu. A tak majiteli pily, kterého znám ještě z létání a tykáme si, povídám: „Láďo, potřebuji na kapli dvě pozednice, dlouhé 45 centimetrů a pět krovů.“
„Míro, já mám tolik práce, že nevím co dřív. Nech to na jaro.“
Byl jsem neodbytný, a nakonec získal příslib, že mi to do čtrnácti dní nařeže. S Pepou jsme zabetonovali věnec a nechali jej zatvrdnout. Střecha se směrem k oltáři snižuje o půl metru a rozšiřuje o půl metru tak, že bude vypadat trochu jako kýl lodi. Přivezené pozednice Láďa ohobloval, vyzdvihli jsme je na věnec a Láďa si zaměřil jednu výšku na jednom kraji, druhou výšku na druhém kraji, jednu výšku na začátku a druhou výšku na konci a povídá, že si ty trámy odveze k sobě na louku a krovy nařeže. Mezitím jsme s Pepou dozdili čelní stěnu s elipsovitým otvorem pro zvon. V sobotu odpoledne mi volal Láďa, ať mu přijedu pomoct řezat krovy, že mu to jde pomalu. Sedl jsem do auta a v kraťasech a v triku jedu na Roudnici k Láďovi. Tam foukal vítr a bylo podstatně chladněji než u nás dole. Do večera se nám podařilo krovy nařezat, spasovat, očíslovat a rozložit. V neděli jsem chtěl jet do kostela, když mi zavolal Láďa: „Míro, za chvíli s Pavlíkem přivezeme krovy a hned vazbu postavíme.“ Skutečně, za hodinu byly krovy postaveny a všechno pasovalo na milimetr. Prkna jsem měl přislíbena od Romana Fishera z jeho firmy ve Vrchlabí, kde s Pavlem vyřezáváme. V pondělí Láďa přijel s přívěsem a dojeli jsme pro prkna. Vašek od Akátů je z jedné strany ohobloval a vyřízl pero a drážku. Po večerech jsem je natíral. Počasí se začalo kabonit a v pondělí Láďa s Pavlíkem pokryli střechu prkny a navrch přicvakali plachtu. V úterý dopoledne jsem nasadil provizorní žlaby a za hodinu začalo do měsíci opět vydatně pršet. Zase jsem říkal, že to bylo vše načasované na minuty. Ale ty nervy… Kdo to nezažil, neuvěří.
více  Zavřít popis alba 
  • dnes
  • 3 zobrazení
  • 0
mskshrinova
Gazdovanie na Hriňovských lazoch 2019

Mesto Hriňová zorganizovalo dňa 17. augusta 2019 9. ročník podujatia Gazdovanie na Hriňovských lazoch.

V piatok 16. augusta o 14.00 hod. začalo podujatie slávnostným otvorením Hriňovskej drevenice Štefana Nosáľa, kde bolo možné vďaka novej expozícii nazrieť do života tohto veľkého choreografa. V krátkom kultúrnom programe sa predstavili: Seniorky Lúčnice, Ján Cerovský- fujara, FS Hriňovčan a ĽH Samuela Suju. Slávnosti sa zúčastnila aj sestra Štefana Nosáľa Marta Bystrianska, Ing. Ján Lunter- predseda Banskobystrického samosprávneho kraja, Mgr. Stanislav Horník- primátor mesta Hriňová, PhDr. Stanislav Dúžek, CSc., Ing. Jozef Tkáčik – Umelecký súbor Lúčnica, Mgr. Tímea Kovács, Mgr. Michaela Kaličiaková- Oblastná organizácia cestovného ruchu Turistický Novohrad a Podpoľanie, ThDr. Ján Ďurica SJ, PhD. – teológ, ako aj množstvo návštevníkov a hostí. Program moderoval Martin Kopor. Prednášku o živote prof. Štefana Nosáľa v drevenici viedol Ján Vilhan.

Drevenica bude sprístupnená na požiadanie a objednanie sa u zamestnancov MsÚ v Hriňovej na tel. čísle 0918 361 099.

Témou tohto ročníka Gazdovania na Hriňovských lazoch bolo ,,Za tradíciou pestovania maku“. Návštevníci mohli vidieť lámanie a štikanie maku a zároveň ochutnať tradičné makové jedlá. Podujatie prezentovalo tradičný spôsob života na lazoch, ako aj poľnohospodársku činnosť, ktorá sa na podpolianskych lazoch zachovala do dnešných dní. Každý kto prišiel na „Gazdovanie“ mohol vidieť, ale aj si vyskúšať, výrobu drevených krížov,oranie s volmi, žatvu a mlátenie obilia cepami a mláťačkou, vyberanie zemiakov, bielenie plátna, prácu remeselníkov, pečenie chleba, pacáľov, ďalej videli ukážku uhliarskeho miliera, jazdu na koni a podkúvanie koní, tradičnú výrobu papiera, spracovanie rohoviny, výrobu keramiky, podujatie spestril aj Dobrovoľný hasičský zbor Hriňová, miestni remeselníci, fotenie v kroji, EKOHRY s Poľanou – CHKO Poľana, drevený kolotoč, zaujímavosťou bol aj Silácky dvor s Kolibou ako aj prednáška o ekologickom správaní.

Celé podujatie sa po prvýkrát organizovalo vďaka podpore dobrovoľníkov a občianskeho združenia Be Hero, Go Zero ako šetrné voči prírode bez jednorázových plastových výrobkov.

Na podujatí mohli návštevníci vidieť výstavu fotografií, ktorých autorom bol známy fotograf Martin Habánek.

Od 13.00 hod. prebiehala súťaž v kopaní zemiakov, kde súťažili medzi sebou FS Hriňovčan a FS Petrovjan - ČR . Súťaž vyhral FS Petrovjan – Gratulujeme!!!

O 15.00 hodine diváci videli Detský program, v ktorom sa predstavili DFS Malíček, DFS Mravček, DFS Hviezdička a o 17. hod. Galaprogram v ktorom sa predstavili: Fujaristi Slovenska, DaMFS Vrchárik, FsK Javorinka, FS Petrovjan – ČR, FS Jánošík z Fiľakova, ĽH Ďatelinka, Vladimír Homola, Seniorky Lúčnice a FS Hriňovčan.

Galaprogram moderoval Matej Miklian.

Všetkým účinkujúcim ďakujeme.

Jeden zo zámerov podujatia je primäť mladú generáciu úcte k práci predchádzajúcich generácií. Na festivale sa ozývali husle, gajdy, fujary, píšťaly, heligónky a rozvoniavalo množstvo jedál z domova i okolitých krajín. Dalo sa čo to naučiť, ochutnať, vyskúšať a spoznať tradície i históriu Podpoľania.

Osobitná vďaka patrí veľkému množstvu účinkujúcich, miestnym obyvateľom Slanca a ich rodinám, jednotlivcom, skupinám, remeselníkom, vlastníkom dvorov, zamestnancom MsÚ Hriňová ako aj sponzorom podujatia. Všetci sa nemalou mierou pričinili na organizovaní a zveľaďovaní podujatia, ktoré si z roka na rok získava viac spokojných návštevníkov.
více  Zavřít popis alba 
  • dnes
  • 8 zobrazení
  • 0
pavelka123
Ani mrholení, déšť a lahodná vůně jablek nás v práci nezastavila. Obdiv všem, především ženám - strčí nás leckdy do kapsy. Čtyři fotky půjčeny s díky od mých přátel. A o ženě mého přítele opravdu platí z knihy Sírachovec 26, 2 Statečná žena působí svému muži radost, naplní jeho léta pokojem.
více  Zavřít popis alba 
  • včera
  • 64 zobrazení
  • 1
seda78
14.9. - vlakem do Trutnova, Stachelberg pevnost (rozhl. Eliška), přes Dvorský les na Rýchorskou boudu, Horní Maršov (býv. fara Dotek - nocleh)...........21 km (nastoupáno cca 690 m)

15.9. - Horní Maršov, Nad Modrými kameny, Pardubické boudy, Černá bouda, Černá hora - rozhledna, Sokolská bouda, Vendlovka, Černý Důl, po cyklostezce č. 4301 do Vrchlabí na autobus. nádraží..........21 km (nastoupáno cca 800 m)
více  Zavřít popis alba 
  • včera
  • 28 zobrazení
  • 0
mariamka
Pořiďte si správná světla do kanceláře, která vám usnadní vaši práci a zpříjemní čas strávený v ní.
více  Zavřít popis alba 
  • včera
  • 10 zobrazení
  • 0
fanous12
16.08. - tak jsem tak v patek po praci doma a koukam, ze u sousedu zacina horet, s vedlejsim sousedem hasime hadicema pres plot, dalsi 3 pak dorazi ohen hasicakem, profici uz jen ohledavaji a policajti zajistuji. Podle info chytla baterka od dronu a pak blaf kanystr s benzinem - to uz se rozhorelo hodne a rychle. Ficak, par minut navic a barak tady nemusel byt...
Kategorie: události
více  Zavřít popis alba 
  • minulou sobotu
  • 28 zobrazení
  • 0
haida707
Kategorie: auta
více  Zavřít popis alba 
  • minulou sobotu
  • 12 zobrazení
  • 0
vlekarias
I přesto, že den předem byla uspořádána velká akce, tak se i dnes sešla parta, aby odvedla část práce. Sjezdovka byla dočištěna od náletů a křovin. Začalo se s montáží žlabu nad pokladnou a opravou závěsů unašečů.
více  Zavřít popis alba 
  • minulou sobotu
  • 13 zobrazení
  • 0
vlekarias
Dlouho odkládané zapití lyžařské sezóny se nakonec přeneslo až na počátek září. Práce na sjezdovce sice již začala, ale i tak jsme to konečně zapili :).
více  Zavřít popis alba 
  • minulou sobotu
  • 18 zobrazení
  • 0
fukan
V polovině června 2019 zahájila brněnská stavební firma KOMFORT, a.s. výstavbu bytového domu pro stavebníka Win plus, a.s. sídlícího v Brně-Žabovřeskách. Stavba se nachází v katastru obce Střelice v lokalitě Padělky nad Trpínem. K dispozici bude 55 bytových jednotek ve třech nadzemních podlažích a obytném podkroví. V domě budou tři samostatné vchody a tři venkovními výtahy. Stavba má být dokončena v roce 2020. V polovině září probíhaly práce na posledních pasech železobetonových základů, z poloviny byla provedena ležatá kanalizace včetně zásypů pro provedení železobetonové desky.
více  Zavřít popis alba 
  • minulou sobotu
  • 18 zobrazení
  • 0
bubelinyb
  • minulý pátek
  • 27 zobrazení
  • 0
ms12
Stav prác na prelome leta/jesene 2019, zdokumentované sú len niektoré úseky
více  Zavřít popis alba 
  • minulý pátek
  • 20 zobrazení
  • 0
lesykrnov
Pátý den byl z odborného hlediska asi nejzajímavějším dnem. Navštívili jsme demonstrační objekt Finských státních lesů v Rovaniemi, kde je prezentován význam lesa . V odpoledních hodinách jsme navštivili pracoviště, kde probíhala těžební činnost a za účasti "lesníka" jsme byli zasvěceni do procesu zadávání a předávání prací.
V roce 2016 začal platit nový zákon o státním podniku. Ten zajišťuje hospodářskou činnost a ostatní funkce lesa se zaměřením na rekreaci a zaměstnanost. Státní lesy nemají vlastní techniku, všechny práce dodavatelsky.
Laponsko má 46 000 ha, z toho 95 % jsou lesy, zbytek zemědělská a obydlená území.45% plochy Laponska jsou chráněná území, 25% lesnicky využívané plochy,3% rekreační plochy,16% málo produkční a neplodné,4% velmi cenná území a 7% ostatní využití. Ve Finsku platí speciální zákon o měření dříví - cílem je chránit práva vlastníka lesa. Dříví se přijímá buď na základě výstupu z harvestoru, nebo na základě elektronické přejímky.
Prořezávkami a probírkami snižují počty na 2000 ks/ha, dalšími probírkami až na 300 - 500 ks ha do mýtního věku. Všechna lesy udržují v přírodě blízkém stavu, netěží víc než přiroste. Mají tři způsoby využití lesa: -hospodářské, rekreační a pastva sobů. Většina chráněných parků v Laponsku je využívána rekreačně. Rekreace, sběr plodin, pohyb psích spřežení, lov a sportovní aktivity jsou směřovány do lesů hospodářských. Všechny ostatní aktivity jsou projednávány s obcemi a dalšími dotčenými institucemi. Pokud dojde k úrazu na značených turistických stezkách je zodpovědný vlastník. Mimo stezky a uvnitř lesa na vlastní nebezpečí. Na udržované lesní cesty smí všichni, i mot vozidla. 71% hospodářských lesů patří do oblasti chovu sobů. Jejich chovatelé jsou sdruženi do 56 zemědělských sdružení. Sámové zcela na severu mají právo pastvy dané zákonem. Sobi ale žijí i v chráněných územích. Jsou už pouze jako farmová zvěř. Divocí sobi prý už nejsou. Probíhá spolupráce mezi lesníky a chovateli sobů. Po probírkách dojde k prosvětlení a roste více trávy-pastva pro soby. Pastevci se domlouvají s lesníky, kde mají úživné lokality s lišejníky a kde je nutné stavět oplocenky. Projekty na práce se domlouvají, podle dohody je možné odložit provádění na 3-5 let. Někdy po dohodě některé práce za úplatu provádějí pastevci sami. Kromě sobů se vyskytuje los, který dělá značné škody. Je ale nejžádanější lovnou zvěří.
Součástí dopoledne byla i prezentace Výzkumného ústavu lesnického.
Jeho stěžejním výzkumem je jak by měly být lesy Laponska obhospodařovány.
Průměrná obnovní doba ve Fi 60 let, Laponsko 80 -120 let. Podporuje se přir. obnova Bo, bez přípravy půdy ale možná jen na písčitých suchých půdách. Na bohatých půdách předbíhá BO a Sm vrba a osika.
Hmyzím škůdcům se nedaří jen v chladnějších oblastech.Houbové choroby se vyskytují po odření kmenů. Na živných půdách napadené kmeny usychají. Někdy houbová choroba může zničit i celý porost. Hnilobou trpí více Bo než Sm. Kořenové hniloby prý nemají.
Snaží se o snižování pesticidů ve školkách - vyvinuli látky k aktivaci růstu.
Největší obavy jsou z probíhající změny klimatu. Sazenice při opakovaném rychlém tání ve dne a zamrznutí v noci hynou. V arktické půdě je také zadrženo značné množství uhlíku a nikdo neví, co se s ním po roztátí půdy stane.
60% Finů sbírá borůvky a brusinky, část houby. Nejsou ničím omezováni.
více  Zavřít popis alba 
  • minulý pátek
  • 19 zobrazení
  • 0
gery1
Fotky z dalších jarních výletů po Hruboskalsku.
Josef Smítka je symbolem českého pískovcového horolezectví. Za druhé světové války odmítl nastoupit na nucené práce do Německa a skrýval se ve skalách Českého ráje. Nejčastěji pobýval v jeskyni v masivu Slunečné věž, která dnes nese jméno Smítkova, nebo Joskova jeskyně. Nacisté ho však nakonec zajali a popravili jen pár dnů před koncem druhé světové války.
více  Zavřít popis alba 
26 komentářů
  • minulý čtvrtek
  • 34 zobrazení
  • 4
jaroslavkubanek
Aktiv důchodců dolu Petr Bezruč. dříve jáma Terezie, uspořádal dne 12. 9. 2019 tradiční setkání členů a příznivců, u příležitosti Dne Horníků v nádherném hornickém prostředí v objektu Klubu hornických důchodců dolu František v Horní Suché.Tento objekt je nazýván "D O M E Č E K ", protože je zde nádherné posezení mezi hornickými artefakty, řezbami, obrazy a památkami na hornickou činnost, které jsou srozumitelné každému návštěvníkovi.Okolí " D O M E Č K U" a přilehlého domova důchodců je vyzdobeno dřevěnými sochami z uměleckých soutěží,které pořádá starosta Horní Suché. O vše se stará jak uvnitř tak i zvenčí pan Jaroslav Pawlas, který je většinovým autorem řezbářských prací.
více  Zavřít popis alba 
  • minulý čtvrtek
  • 84 zobrazení
  • 0
radicek21
  • minulý čtvrtek
  • 27 zobrazení
  • 0
bubelinyb
  • minulý čtvrtek
  • 56 zobrazení
  • 0
zshamry
Práce žáků v hodině VV a Pč
více  Zavřít popis alba 
  • minulý čtvrtek
  • 40 zobrazení
  • 0
reklama