Hledání

9 246 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

azzzzie
Akce Transylvania Calling 2012 protažená o týden putování po Rumunsku
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • léto 2012
  • 29 353 zobrazení
  • 76
jiriberan
putovani severem Spanelska
více  Zavřít popis alba 
15 komentářů
  • srpen 2013
  • 31 426 zobrazení
  • 105
ondrejhavelka
Stopem po Africe

Po nepříjemných týdnech, které jsme s Míšou strávili v Addis Abebě vyřizováním súdánských víz, stojíme konečně zase na stopu za městem a míříme do hor. Jsme na cestě napříč Afrikou už více než rok a velká africká města nám opravdu k srdci nepřirostla.
Na korbách nejrůznějších vehiklů se pomalu zakusujeme hlouběji a výše do hor. Přestože už jsme procestovali mnohá velkolepá pohoří světa včetně Himálaje, tyto hory nás okamžitě okouzlily. Špína a hluk Addis Abeby jsou daleko za námi. Kolem nás se teď rozprostírá úchvatná scenerie plná hlubokých údolí, vysokých vodopádů, zelených vrcholků hor, na jejichž svazích jsou tu a tam vidět domorodé vesničky s jejich dřevěnými kruhovými chýšemi. Nejen, že je krajina živě zelená, ale dokonce to tady voní. Na cestě po Africe jsme si zvykli na všudypřítomný zápach, ale tady v etiopských horách to opravdu voní rozkvetlými květy stromů a keřů. Také čistý, svěží, chladný vzduch je pro nás něco příjemně nového.
Stinnou stránkou etiopských hor je fakt, že blechám, které jsme před měsícem chytli, se tady mimořádně daří a citelně se v našich věcech i na nás samých rozmnožily. Dalším negativem je čím dál obtížnější stopování. To ale tak nevadí, protože tady máme chuť chodit pěšky a vychutnávat si snad nejkrásnější hory Afriky. Po týdnu přijíždíme na střeše minibusu do legendárního městečka Lalibela. Musím přiznat, že na toto místo se opravdu hodně těším. Podařilo se nám načíst o něm několik kusých informací, ze kterých jasně vyplývá, že jde o zcela výjimečné místo na celé této rozmanité planetě.

Svatí muži v růžových dekách

V kavárně na malém náměstí v centru Lalibely se začítáme do průvodce, abychom ověřili to, co jsme cestou slyšeli od tzv. svatých mužů, kteří putují po horách mezi poutními místy. Tito barevně odění muži, kteří nevlastní nic jiného než velký kříž a Bibli, jsou u etiopských křesťanů v ohromné úctě. Lidé je zvou na jídlo, v kavárnách dostávají zdarma kávu nebo čaj a často jsou také zváni na noc do chýší domorodců. Tito muži nemají žádný domov. Svůj život zasvětili Bohu a cestě poznávání jeho tajemství. Svou mysl neznečišťují žádným materiálním vlastnictvím, žádnou pevnou vazbou ke konkrétnímu místu nebo lidem, žádnou jinou touhou než touhou po svém Stvořiteli. Sám mohu potvrdit, že při dlouhodobých pobytech v horách mimo civilizaci pociťuji větší blízkost k podstatnému a jakýsi hlubší vhled do tajemství života, a to ještě nejsem ukotven žádným duchovním vedením nebo dokonce tisíciletou duchovní tradicí těchto mudrců. Mám silný pocit hraničící s jistotou, že tito svatí muži, tito poutníci boží, v pravém slova smyslu dharmoví poutníci, mají k Bohu skutečně blíže a dotýkají se jeho tajemství. Čím dál tím více je mi na křesťanské teologii sympatičtější, že jazykem srozumitelné filozofie dává odpovědi na existenciální otázky, které si kladu. A jsou to otázky pro život člověka zásadní. Zatímco některá náboženství nebo exotické filozofické systémy tyto otázky neřeší jakožto nedůležité, případně neřešitelné a zaměřují se na poměrně zbytečné věci, jako je telepatie nebo chození po žhavém uhlí, křesťanská teologie se snaží všechny ty palčivé otázky řešit a prolamovat tak výhledy do věčnosti. Četl jsem hodně duchovní literatury nejrůznějších náboženství, ale teprve tady v Africe mi čas otevřel mohutnou bránu k poznání křesťanského myšlení.

Kostely v zemi

Největší pozoruhodností Lalibely jsou 800 let staré kostely vytesané z jednoho bloku kamene, zapuštěné do země tak, že z povrchu vlastně nejsou vidět. Více než desítku impozantních kostelů skrytých v podzemí spojují navíc podzemní chodby. Král Lalibela, který toto zvláštní dílo nechal vystavět, je v jednom z kostelů pohřben. Batohy necháváme v jednom z guest housů, bereme si jen Bibli a biblické výklady a míříme rovnou ke kostelům. Tedy abych byl přesnější, míříme nejdříve na kávu, neboť všechno má svůj čas a není důvod spěchat. Při šálku výborné etiopské kávy, která, jak zjišťuji, k duchovnímu rozjímání neodmyslitelně patří, se začítáme do Písma svatého. „Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh. … A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi.“ Teď jsme připraveni k návštěvě kostelů.
Z centra města scházíme dolů z kopce, kde se nám mezi vysokými stromy otevírá úžasný výhled do hlubokého údolí a na protější hradbu hor. Došli jsme k prvnímu z kostelů ukrytých v zemi. Sama skutečnost, že kostely se nevypínají k nebi, jak je zvykem, ale naopak se spouštějí do temnoty podzemí, je zarážející a myslím, že velmi důležitá. Podle mého soudu to není žádná náhoda ani nedostatek stavebního materiálu, který přiměl Lalibelu postavit kostely opačně. Podle legendy chtěl Lalibela po svém pobytu v Jeruzalémě postavit svaté město podle předlohy Jeruzaléma tady, v oblasti sužované šamanskou magií. Zdá se mi ovšem, že výsledkem je spíše negativ Jeruzaléma, a nemám pocit, že by se to stalo omylem. Stojíme před prvním kostelem. Jak už to v Africe bývá, jsme šokováni. Fascinující dílo vytesané před osmi stoletími do skály bylo před několika málo lety zakryto nevzhlednou plechovou konstrukcí, aby prý déle vydrželo. Vzhledem k tomu, že za 800 let dílo neprojevilo žádnou známku destrukce, obávám se, že zastřešení nebylo příliš promyšlené. Výsledek je ale jednoznačný. Veškeré kouzlo tohoto jinak impozantního díla, je nenávratně pryč.

Duchovní prázdnota

Vstupujeme dovnitř. Interiér je překrásný. Rozhodně vyvolává jiné pocity než interiéry osm století starých evropských kostelů. Tady se v nás míchá pocit úžasu, strachu, okouzlení i silné touhy utéct. Obrazy na stěnách předávají poselství Janovy apokalypsy. Přichází k nám kněz. Prohlížím si ho se zájmem, ale mé nadšení rychle ukončuje jeho arogantní věta oznamující, co všechno tady nesmíme a co je zpoplatněno. Chápu, bere nás jako turisty. Přes to se musíme přenést. Jsme bílí, a to znamená, že jsme v etiopských očích bohatí turisté, kteří se musí hlavně usměrňovat. Podzemní chodbou procházíme do dalšího ze zahloubených kostelů. A zase ty příkazy, zákazy a nařízení. Do toho nás začali otravovat dva mladíci, kteří nás tady chtějí za peníze provázet. Jsou neodbytní. Aby toho nebylo málo, připojilo se k nám několik špinavých žebrajících dětí. Těžko se prokousat k duchovním rovinám tohoto místa, když nám někdo pořád dává pomyslné facky dotěrným otravováním. Ve snaze zakusit co nejvíce z tohoto podivného místa navštěvujeme další kostely. Kromě jednoho jsou všechny nevkusně přikryté lešením a plechovým zastřešením. Začínám mít pocit, že v obyčejné kapličce na českém venkově bych se do kontemplace křesťanských zjevení ponořil mnohem hlouběji. Tady nás někdo neustále vytrhává na povrch. Nakonec v nás vítězí pocit znechucení. Lalibela za to nemůže. Je pozoruhodná. Ti lidé za to v podstatě také nemohou. Prostě se snaží vydělat a přežít. V konečném důsledku vlastně nevím, co si o tomto místě vlastně myslet. Bude to v nás muset uzrát.
Abychom si trochu srovnali myšlenky, vyrážíme z Lalibely dál směrem k súdánské hranici pěšky. Před námi je hluboké údolí, jímž protéká řeka napájená mnoha vodopády prýštícími ze strmých stěn. Jestliže Lalibela na nás působila velmi rozporuplně, divoká horská krajina nás okamžitě uklidnila a opět do nás vlila radost z cestování. Je tady nepopsatelně krásně. Vůbec si nepřipadáme jako v Africe. Často mám spíše pocit, jako bychom procházeli hory v Číně. Dokonce i domorodci jsou tady velmi přátelští. Sálá z nich pokora, víra a radost. Etiopané tady v horách jsou většinou oděni do krásných, lehce průhledných bílých látek s černě vyšívaným lemem.

S hyenou na rezavém řetězu

V hlubokém údolí potkáváme hodně výstřední bytost. Proti nám kráčí mimořádně mohutný, svalnatý černoch, vedoucí na silném rezavém řetězu velkou hyenu. Už jsme o těchto lidech slyšeli, ale setkání tváří v tvář je opravdu překvapivé. Jsou to potulní artisti, kteří putují Etiopií a předvádí nebezpečné kejkle s hyenami. Černý muž jdoucí proti nám je do půli těla nahý. Přes mimořádně vypracovanou hruď má omotaný rezavý řetěz, na jehož konci vrčí obrovská hyena. Nikdy bych nevěřil, jak velké a hrozivé to zvíře ve skutečnosti je. Bože, miluji takováto setkání s prapodivnými typy. Představuji si tento pár někde v Evropě, v parku mezi venčícími pejskaři. S velkým respektem černocha míjíme, neustále sledujíce, kam směřuje krvelačný pohled hyeny. Mírným kývnutím černocha zdravíme a ten ještě mírnějším kývnutím odpovídá, aniž by se cokoli změnilo na jeho ostře řezaných rysech přísného výrazu.
Konečně také potkáváme několik svatých mužů oděných do žlutých a růžových hábitů, kteří nás nepovažují za turisty omylem oddělené od stáda, ale za poutníky, kterými jsou i oni. Teprve teď se můžeme hlouběji zapovídat a zamyslet se s nimi nad Biblí. Začínáme hovory u smyslu putování, o tom, co jsme cestou pochopili a co na své cestě pochopili oni. Sami jsme pocítili určité zlomy, které přicházejí vždy po určité době svobodného putování, odloučení od domova a všech zdánlivých jistot. Takové zásadní zlomy jsme zatím prožili dva. Přibližně po půl roce naší cesty Afrikou a potom po roce. Zlomu v obou případech předcházela výrazná únava z putování, nechuť jít dál, ztráta smyslu cesty. Když jsme ale vstřebali ten sžíravý rozpor a překonali čas pochybování, dostavil se pocit obrovské úlevy, doprovázený novou jistotou, že cesta má smysl a někam nás vede. Dostavila se nová síla, nový příliv energie.

Kniha

Mnoho dalších zážitků z dvouleté cesty stopem napříč Afrikou jsme zachytili v naší nové knize Cesta k branám Damašku VÝCHODNÍ AFRIKOU. Text má mimo jiné dvě základní roviny – cestopisnou a duchovní – které se potkávají před branami skutečného i mystického Damašku.

Koupit online: https://www.bux.cz/cestopisy-a-reportaze/cesta-k-branam-damasku-vychodni-afrikou-1
více  Zavřít popis alba 
146 komentářů
  • říjen 2008 až září 2016
  • 16 967 zobrazení
  • 20
pinokkio
Putování od jihu (Krabi, Ko Lanta, Ko Phi Phi) na sever (Bangkok, Ayutthaya)
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • zima 2006/2007
  • 19 999 zobrazení
  • 47
pinokkio
Putování od jihu (Krabi, Ko Lanta, Ko Phi Phi) na sever (Bangkok, Ayutthaya), tentokrát jinýma očima
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • zima 2006/2007
  • 18 893 zobrazení
  • 81
torex
Wien Prater, Bratislava, Senec. Sluničko Prázdniny
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • červenec 2010
  • 7 721 zobrazení
  • 33
kateoz
  • srpen 2013
  • 5 690 zobrazení
  • 13
bele
ALB 871
Osud tomu chtěl, že jsme místo zrušeného poznávacího zájezdu do Španělska museli vzít náhradu cestu do Černé Hory a Albánie. Já se tak dostal po 5 letech skoro na stejná místa mého tehdejšího putování. Zpočátku jsem byl z toho trochu rozpačitý, ale potom jsem si z toho udělal přednost, že mohu porovnat co a jak se změnilo, nebo vidět věci, které jsem dříve neviděl.

Trochu z historie - osada byla pojmenována podle kostelíka sv. Štěpána, který byl první církevní stavbou v této oblasti. Sveti Stefan rybáři opevnili v 15. století proti husarům.Na přelomu 50. a 60. let 20. století byla opuštěná rybářská osada přebudována v přepychové letovisko, a definitivně bylo ukončemno před pár roky. Vstup pro návštěvníky, kteří zde nejsou ubytováni, je povolen po zaplacení vysokého vstupného a to jen v určité hodiny a dny. Dokonce zvláštní příplatek se platí i za vjezd z magistrály na zdejší silniční odbočku.

Ostrov Sveti Stefan je dotažen k dokonalosti, i okolí, které k němu patří. Co mi při mé návštěvě byla radost lidí z tohoto krásného místa. Asi tam ti lidé prostě přestali tak houfně jezdit - nevím. I roštěnku jsem si musel vzít z archivu 2010, abych tomu místu dodal původní náladu. Přidal jsem i krátký přepis z videa LZB 2010 k tomu místu :-)

V bezprostřední blízkosti Sv. Stefana se nachází Miločer, letní residence bývalého černohorského krále Nikoly s "královskou pláží".
více  Zavřít popis alba 
134 komentářů
  • červen 2010 až listopad 2015
  • 5 909 zobrazení
  • 24
lubud
Aneb sladké nicnedělání na pláži Slnčev Brjagu. Místo putování po dalekých končinách jsme si tentokrát zaletěli s vnoučátky na týdenní koupací výlet k Černému moři. Album je proto trošku jiné - je tu víc osobních fotek. Ty jsou určené hlavně Aleniným kamarádkám z lázní. Fotilo se vším, co bylo po ruce - zrcadlovkou, mobilem a kamerou.
PS: Vyměnil jsem úvodní fotku, nebylo mým cílem lákat sem úchyly:-)
více  Zavřít popis alba 
45 komentářů
  • srpen 2017 až listopad 2019
  • 5 113 zobrazení
  • 17
pospichal56
11 komentářů
  • červenec 2017
  • 4 700 zobrazení
  • 15
jiriberan
putovani s Hejnovic
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • léto 2015
  • 4 715 zobrazení
  • 16
hnk
4tydenni putovani Rakouskem, Italii a hlavne Sardinii
více  Zavřít popis alba 
  • léto 2008
  • 4 309 zobrazení
  • 8
fotojindra
foceno irčou na olympus při našem putování po severozápadním pobřeží ostrova...určitě si zaslouží zveřejnění
Kategorie: cestovánílidé
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • 22.10.2014
  • 4 144 zobrazení
  • 2
janavavrova
pokračujeme v našem putování. Cestou z Verdonu jsme to vzali přes Saint Tropez ... upřímně, nelíbilo se nám tam nijak extra, já prostě takové místa nemusím (taky proto jsme Monte Carlo, Monako, Cannes atd. jenom objížděli, nakonec jenom řízení auta kolem Monaka mě stálo v těch pěti proudech tak pět let života) ... takže, četnickou stanici jsme viděli, účel splněn, v přístavu jsme se taky prošli a byli jsme rádi, že jsme vypadli. Další den jsme jenom relaxovali na pláži, proč taky žít pořád jako s vrtulí v zadku ... dopoledne na Almanarre, než začalo pršet ... pozdní odpoledne taky tam, to už bylo zase samozřejmě krásně. Kdyby ale nepršelo, nikdy bychom tam nejspíš neviděli plameňáky ve volné přírodě ... byli daleko, ale prostě jsem je musela vyfotit a nedovedete si představit tu nádheru, když nám kroužili nad hlavami :))) jeden z vrcholných zážitků z této cesty :)))) http://janavavrova.eblog.cz/francie-2012-st-tropez-almanarre-57
více  Zavřít popis alba 
  • 28.8.2012
  • 4 471 zobrazení
  • 5
clint63
Druhý den putování s Mirkem Krupou vyrážíme do Prosiecke a Kvačianske doliny - okruh 17km.
http://www.cykloserver.cz/tipy-na-vylety/detail/?d=140180
Kategorie: krajinapříroda
více  Zavřít popis alba 
624 komentářů
  • 4.12.2013
  • 3 862 zobrazení
  • 3
verny1
Vodácké putování
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 20.8.2009
  • 3 909 zobrazení
  • 4
windhoek
Putování po Namibii,letos na sever od windhoeku přes caprivi strip do zambie k victoria falls -duben-květen
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • jaro 2008
  • 3 742 zobrazení
  • 4
pisarik01
více  Zavřít popis alba 
127 komentářů
  • 5.10.2018
  • 3 840 zobrazení
  • 30
petrakonecna
po roce jsme vyrazily opět na dámskou jízdu.........
více  Zavřít popis alba 
  • červen 2008
  • 3 899 zobrazení
  • 9
jenyfernagyova
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2012
  • 3 485 zobrazení
  • 10
budvar
aneb putování za nivou a smetanou...
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • 9.1.2009
  • 3 024 zobrazení
  • 0
davs
Casting na 10. ročník soutěže krásy těla i ducha Česká Miss 2014 se vrátil po týdnu intenzivního putování po českých regionech (Plzeň, Ústí n.L., Pardubice, Brno, Ostrava, České Budějovice) zpět do Prahy a poslední kolo proběhlo v sobotu 30. 11. 2013 v obchodním centru Černý Most. Členkami poroty, která dívky hodnotila, byly také bývalé vítězky soutěže Miss - Eliška Bučková, Jitka Válková a Kateřina Smejkalová.
více  Zavřít popis alba 
  • 30.11.2013
  • 3 101 zobrazení
  • 6
reklama