Hledání

7 212 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

coccinella67
  • minulou sobotu
  • 12 zobrazení
  • 0
spolekvrcen
  • minulou sobotu
  • 35 zobrazení
  • 0
bikerbob
Ve čtvrtek ráno vyjíždíme s Evičkou na další ročník orientačního závodu Vesnice na 4 písmena Východočeského chapteru SCRC, tento rok pod názvem Indiánské léto. Okreskami se dostáváme až k brnu, které projíždíme po dálnici abychom u Rosic zase sjeli na normální silnici. V Rapoticích zastavujeme na oběd, abych nás po zaplacení náhodou objevil Broman s Helčou, kteří se zde taky stavili na oběd. Pokračujeme dál společně, aby se Broman oddělil v Telči na návštěvu zámku a my s Evičkou pokračujeme do Staňkova, kam se celý den Evička těšila na rybu. Po večeři se vracíme asi 30 kilometrů zpěrt do Malého Ratmírova, kde se v rekreačním zařízení U kapličky akce koná. Tady už na nás bledé tváře čeká pravé indiánské přivítání ... a pak do půlnoci skvělá zábava s dlouholetými přáteli. pochopitelně až po Bakyho školení k zítřejšímu orientačnímu závodu.
V pátek ráno po snídani vyjíždíme postupně po deseti minutách do terénu ve skupinách po třech motocyklech. Postupně se střídají čtyři itineráře s různými typy orientačních map, které se už dlouhá léta používají při závodech veteránů. Jak bývá u Bakyho zvykem, občas se pěkně zapotíme díky chytákům, která nás učí číst "návody" až do konce a nedomýšlet si nevyřčené ... tedy v tomto případě nenapsané. Kolem šesté večer je všech sedm soutěžících skupin zpět v Ratmírově. Opět probíhá čilá zábava až do půlnoci. Není třeba žádného organizovaného programu, když je dobrá parta.
V sobotu ráno někteří odjíždějí domů za povinnostmi. Zbytek nás vyráží na vyjížďku vedenou Kuzmou. Zastavujeme na prohlídku hradu Landštejn a na slavonickém náměstí děláme přestávku na kafe, zákusky nebo zmrzku. Další zastávkou je muzeum britského královského letectva RAF. Bohužel mimo prázdniny je zavřeno a průvodce se nedá oblomit ani po telefonu. Pokračujeme tedy dál na pozdní oběd do Zájezdního hostince v Českém Rudolci. I přes velice početnou skupinu je jídlo rychle na stole. Po návratu do Kapličky probíhá vyhodnocení soutěže a opět se bavíme až do půlnoci ... no, v naší chatce to Evča s Helčou rozproudily u zbytku Božkova a tak jdeme spát až o půl druhé :-)
V neděli ráno odjíždíme k domovu. Já s Evičkou se u Jihlavy potkáváme s kamarádem Jirkou a Ditou. Jirka tam byl na třídní slezině a už předem jsme se domluvili na společné cestě domů. Příčinu podezřelého proklouzávání mého zadního kola v zatáčkách vysočanských okreskech jsem objevil v Boskovicích. Z neznámých příčin se mně povolil po několika tisících kilometzrech filtr motorového oleje a začalo mně lehce ukapávat pod motocykl. Nemaje žádného prostředku na utažení filtru jsem si naštestí vypomohl řemenem na přivázání batožiny na brašny a v klidu jsme dojeli až domů.
Klobouk dolů před pořadateli a především Bakymu, který s pomocí své Janičky věnoval tak obrovské množství času, aby pro nás připravil tolik zábavy.
více  Zavřít popis alba 
  • minulý týden
  • 11 zobrazení
  • 0
pan-palacinka
  • 6.9.2019
  • 7 zobrazení
  • 0
bozicanka
Koupání v řece Bystřičce i výlety kolem ní .... voda čistá ... u hráze spousta ryb.
více  Zavřít popis alba 
  • letos v září
  • 36 zobrazení
  • 1
irenkaplna
  • 31.8.2019
  • 24 zobrazení
  • 0
mia2007
  • 24.8.2019
  • 15 zobrazení
  • 0
adammartinec
Hezký víkend na rybách s dobrou bandou.
více  Zavřít popis alba 
  • letos v srpnu
  • 22 zobrazení
  • 0
otacek
  • letos v srpnu
  • 28 zobrazení
  • 0
jackal001
Utrecht je čtvrté největší město v Nizozemsku, ležící ve stejnojmenné provincii. Je sídlem největší univerzity v zemi a střediskem církevní správy. Ve středověku se jednalo o nejvýznamnější město v oblasti dnešního Nizozemska.
Historie:
Město založili roku 48 n. l. Římané, kteří vybudovali na řece Rýn pevnost s názvem Traiectum, vztahujícím se k poloze u říčního brodu. Ta byla součástí řady pevností chránících severní hranici říše, a to zejména proti Germánům. Centrum města podle archeologických nálezů leželo na dnešním Dómském náměstí (Domplein). Ve 2. století byly dřevěné hradby pevnosti nahrazeny kamennými. Kolem roku 275 nemohli Římané severní hranici kvůli pravidelným germánským nájezdům udržet a pevnosti včetně Utrechtu opustili.
Ve středověku bylo město v mapách označováno latinsky jako Ultra Traiectum. Později se mu začalo říkat dnešním názvem Utrecht.
První zmínky od odchodu Římanů se o městě objevují až v 7. století, kdy na místě nechal Dagobert I. postavit kostel sv. Martina, který byl ale následně zničen. Koncem 7. století se stal anglosaský misionář svatý Willibrord arcibiskupem. Od 11. století bylo toto biskupství státem začleněným do Svaté říše římské.
Utrecht se již kolem roku 1000 stal střediskem dálkového obchodu s Anglií a Skandinávií, jedním z nejvýznamnějších měst v oblasti dnešního Nizozemí. Během 11.–15. století bylo ve městě a okolí postaveno několik kostelů a klášterů. Od roku 1254 se stavěla gotická katedrála sv. Martina z Tours, od roku 1320 její (nyní samostatně stojící) monumentální věž Domtoren.
Tehdejší význam města ilustruje i to, že v roce 1522 byl utrechtský rodák, teolog Adriaan Florenszoon Boeyens, zvolen do papežského úřadu, který zastával pod jménem Hadrián VI. necelý jeden rok.
V roce 1579 podepsalo sedm severních provincií zakládací listinu Utrechtské unie, která spojila jejich síly v boji proti Španělsku a stala se základem Republiky spojených nizozemských provincií. V této republice měli většinu protestanté. Roku 1580 byla v nizozemských provinciích zrušena biskupství včetně utrechtského, které bylo předtím roku 1559 povýšeno na arcibiskupství. Zvýšil se přímý vliv republiky (v níž hrála hlavní roli provincie Holandsko) na správu města, což znamenalo, že rozvoj Utrechtu jako města s početným zastoupením katolíků dlouhodobě stagnoval.
Roku 1843 spojila železnice Utrecht s Amsterdamem, poté se Utrecht stal postupně hlavním železničním uzlem v Nizozemsku.
V roce 1853 byla povolena obnova biskupství a Utrecht se znovu stal centrem nizozemské římskokatolické církve.
Od roku 1920 do roku 1930 byla v Utrechtu vybudována nová obytná pásma nazvaná Tuindorp a Oog in Al.
Během druhé světové války byl Utrecht v držení nacistického Německa. 7. května 1945 osvobodily město kanadské vojenské jednotky.

Pamětihodnosti a muzea:
Utrecht je významný jako městská památková rezervace s pozoruhodným urbanistickým uspořádáním, viditelným z věže. Kolem dómu založil biskup Bernold v 11. století na půdorysu ramen kříže čtyři chrámy: sv. Jana, sv. Petra, sv. Pavla a Panny Marie. Během 12. až 15. století přibyly další chrámy (sv. Jakuba, sv. Mikuláše, sv. Gertrudy, Panny Marie zvaný "Buurkerk") a kláštery (sv. Kateřiny). Město je známé také desítkami staveb gotického až barokního původu ve třech čtvrtích – kolem katedrály, Rybího trhu (Vismarkt) a východně od železničního nádraží.
- Proslulá věž dómu Domtoren je vysoká 112 metrů, přísluší k bývalé katedrále svatého Martina z Tours, jejíž hlavní (podélná) loď byla zničena větrnou smrští v srpnu roku 1674. Je to nejvyšší kostelní věž v Nizozemsku, byla postavena v letech 1320–1382, je v ní 14 zvonů a zvonkohra, hrající po čtvrthodinách. Je přístupná s průvodcem, stoupá se po 465 schodech do výšky 102 metrů. V průjezdu věže je zajímavá síťová klenba.
-Katedrála sv. Martina, označovaná Domkerk, se začala stavět v roce 1254 a nebyla nikdy dokončena. V roce 1580 byla předána protestantům. Roku 1674 zničená hlavní loď byla zbudována nejpozději a kvůli nedostatku financí bez vnějšího opěrného systému. Současná katedrála je pouze někdejší příčnou lodí s vysokým chórem (o výšce 32 metrů). Na jižní straně ke katedrále přiléhá gotická křížová chodba s rajskou zahradou, přístupná denně zdarma. Věž je oddělena Dómským náměstím Domplein.
-Katedrála je stavebně spojena s renesanční budovou univerzity, původně zvanou Akademie (Academiegebouw). Univerzitu založil roku 1636 hrabě Jan Nasavský, jehož socha stojí jihozápadně od chrámu. Uvnitř je Univerzitní muzeum.
-Chrám sv. Petra (Pieterskerk) je stavebně nejstarší z utrechtských kostelů. Založil ho v 11. století biskup Bernold jako románskou baziliku se dvěma věžemi v západním průčelí. V románské kryptě se dochoval kamenný sarkofág, v němž byl pohřben uprostřed chrámu. Dvojici věží zničila roku 1674 větrná smršť. Uvnitř chrámu je expozice archeologických nálezů z doby římské.
-Nizozemský metropolitní chrám – katedrála svaté Kateřiny je gotické síňové trojlodí, které bylo dokončeno v polovině 16. století. Mezi léty 1580 a 1815 chrám patřil protestantům, poté byl navrácen římskokatolické církvi. V roce 1853 po obnovení utrechtské arcidiecéze se stal metropolitním chrámem. V relikviáři pod hlavním oltářem je umístěna část ostatků svatého Vilibrorda.
-Muzeum Catharijneconvent je nejstarší zdejší muzeum náboženského umění, založené v přilehlých budovách bývalého konventu ženského kláštera sv. Kateřiny. Obsahuje bohaté sbírky chrámového sochařství a malířství od doby románské přes gotické oltářní archy, památky renesanční a barokní, dále světské portréty, krajinomalbu a zátiší, z nichž mnohé malby jsou díly Utrechtské školy malířů Zlaté éry. Suterénní prostory zaujímá chrámová klenotnice s desítkami zlatnických a textilních památek liturgie a kultu. Nejstarší a nejvzácnější je Kodex Ansfrida z Utrechtu ze 2. poloviny 10. století se stříbrnou zlacenou vazbou posázenou drahokamy. Další část expozice je věnována počátkům nizozemské kartografie.
-Národní muzeum hudebních nástrojů (Museum Van Speelklok tot Pierement) vystavuje různé mechanické strojky, hrací hodiny, zvonkohry a další hudební nástroje typické pro Nizozemí.
-Ústřední muzeum (Centraalmuseum) je typické národní muzeum, založené roku 1838 jako první světská veřejná sbírka starého umění a historie, dnes největší utrechtské muzeum, doplněné o sbírky nového umění až do současnosti.
-Středem města prochází vodní kanál Oudegracht (v překladu Starý kanál).
-Moderní dominantou západní části města je věž 105 metrů vysoká, součást komplexu výškových budov obchodního a průmyslového zaměření mezi železničním nádražím a stadionem, patří k nim Kantoortoren Galghenwert vysoká 85,5 metrů a Apollo residence s výškou 64,5 metrů.
- Dům Rietvelda a Schröderové – jedna z nejvýznamnějších stavbeb umělecké a designové skupiny De Stijl, která působila v Nizozemsku ve dvacátých letech 20. století. Unikátnost domu spočívá v prostorové variabilitě jeho interiéru, originálním nábytku a dalších designových kvalitách. Od roku 2000 figuruje na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.
více  Zavřít popis alba 
  • 19.8.2019
  • 9 zobrazení
  • 0
kocandaotovice
Výsledky nočních závodů na Kocandě
1.místo rybář Porazík Václav, 22 ryb = 1083 cm
2.místo rybář Hrdlička Jaroslav, 10 ryb = 420 cm
3.místo rybář Povolný Zdenek, 12 ryb = 418 cm
Zúčastnilo se 18 rybářů.
Bylo nachytáno 123 ryb = 4717 cm
Rybářům gratulujeme a děkujeme za účast.
více  Zavřít popis alba 
  • letos v srpnu
  • 8 zobrazení
  • 0
ludekorion
  • 15.8.2019
  • 61 zobrazení
  • 0
mrbeanj
  • letos v srpnu
  • 21 zobrazení
  • 0
tod21
  • 9.8.2019
  • 209 zobrazení
  • 0
nevevera
Labuťe, labutí námluvy, guláš, lodě, grilování, voda jako kafe, chutné ryby, léto, koupačka, langoše, Siofok, Tihany = BALATON 2019
více  Zavřít popis alba 
  • letos v srpnu
  • 60 zobrazení
  • 0
taborytrnava
V úterý ráno nás z táborových postýlek tahá sluníčko a písničky. Dnes se zdá, že jde opravdu o vše, protože první tři místa od sebe dělí neuvěřitelné tři body!

Dopoledne hrajeme hru Ježíšku, nezlob se! Házíme kostkou a podle hozeného čísla na kostce se pohybujeme po hracím poli v lese o daný počet políček, kde nás čeká otázka. Někdy je opravdu jednoduchá, jindy je to tak trošku chyták. Jestliže odpovíme správně, házíme znovu a postupujeme dále ke stovce. V opačném případě se však vracíme na začátek hracího pole, tedy k číslu jedna. Táborníci se s tím perou na výbornou. Do tábora se vracíme hodinu před obědem. Alespoň máme čas se osvěžit a pustit se do tréninku písničky na odpoledne.

S Vánoci se pojí i různé dobročinné sbírky na nejrůznější účely. Naše týmy se rozhodly, že také udělají dobrý skutek. Každý dostal určitý obnos a cílem je peníze co nejvíce rozmnožit, abychom je mohli na našem Adventním koncertu někomu věnovat. Jdeme do toho a hrajeme kámen nůžky, kostky, skořápky a hádání karet atd. Všem se podařilo vydělat!

Začíná Trnavský adventní koncert. Každý z týmů se rozhodl své získané peníze spolu s nacvičenou písní věnovat na nějakou dobrou věc. Například „pro děti, které si nemohou dovolit jet na tak super tábor, jako je tento,“ „pro děti v Africe,“ „pro zvířátka v útulcích,“ nebo „pro děti, které nemohou mít Vánoce jako my,“ „pro zvířátka v Africe“ a „pro děti, co nemají rodiče. Každé z věnování si táborníci vymysleli sami, o to hodnotnější jsou. Vánoční písně byly různé, české i anglické, doplněné o nejrůznější hudební, taneční efekty a originální rekvizity. Dokonce se hrál i muzikál.

Společně jdeme na poslední táborovou, Štědrovečerní večeři. Před jídlem si zpíváme společně několik koled a pouštíme se do výborné ryby. A je to tady! Blíží se chvíle, kdy se dozvíme, jak to všechno letos dopadlo! Oceňujeme nejčistotnější táborníky, loučíme se s těmi, kteří už příští rok kvůli svému věku jako táborníci jet nemohou a vrháme se do vyhlašování. Bylo to neuvěřitelně vyrovnané do poslední chvíle. Finální pořadí:
1. Trosečníci se 128 nasbíranými trnkami
2. Traktoristi se 127 nasbíranými trnkami
3. Nepatrný tým se 126 trnkami
4. Trny se 104 nasbíranými trnkami
5. Trtíci také se 104 nasbíranými trnkami, ale menším počtem prvních míst v celotáborové hře
6. Tramíni s 93 nasbíranými trnkami.

No usuďte sami, že to letos bylo opravdu nesmírně vyrovnané.

Začíná pravá Silvestrovská párty, odpočítáváme a společně boucháme šáňo, rozdělujeme získané dobroty, zpíváme a tancujeme. Jednoduše si užíváme poslední společný večer našeho Trnavského roku.
více  Zavřít popis alba 
  • letos v srpnu
  • 395 zobrazení
  • 0
digina1
  • 28.7.2019
  • 11 zobrazení
  • 0
taborytrnava
Dopoledne jsme dohráli ještě včerejší soutěž. Jednalo se o tichou poštu, kde si členové týmu posílali název zvířete. Vtip byl v tom, že nemohli vůbec mluvit, ale vysvětlovali pouze pomocí pantomimy. A tak se z žížaly stal třeba krokodýl, z krtka vznikl plavec a ryba, z krokodýla had, ze psa klik (cvičení), nebo z krtka slepec. Mnohé výsledek pobavil. Druhou část táborníků postihly různé nemoci, či hendikepy. Někteří najednou oslepli, jiní přišli o ruce, o jednu nebo obě dvě nohy, další trpěli leprou a nesměli se nikoho dotknout. Měli společně projít danou trasu v co nejkratším čase. Jestliže beznohý šlápl na svou nohu (o kterou přišel), byl tým penalizován 20 sekundami. Strategie týmů byly originální.

Po svačině, v červenci, jsme si se vydali na Dostihy Jana Husa. Čekal nás závod, kde jezdec s koňským spřežením musel překonat Velký Taxisův příkop, koně ponechat ve stáji a utíkat si vybrat otázku k vedoucímu. V případě, že nevěděl nebo neřekl správnou odpověď, utíkal se poradit za svými koňmi. Pak se vrátil k vedoucímu a zkusil své štěstí znovu. Poté pádil do stáje, kde vyzvedl své koně. Na zpáteční cestě byl na ně nastražen ještě hadí příkop a vrátili se do své domovské stáje, kde se vyměnili koně i jezdce. Po skončení hry se spustil slejvák, a tak jsme si utíkali schovat věci do chatek a půl hoďky do oběda jsme odpočívali.

Po obědě jsme si rozdali spoustu balíků, dopisů a pohledů. Moc děkujeme! Když vidíme, jak moc to táborníky potěší a kolik úsměvů na tváři to rozzáří, těší to i nás.

Odpoledne se měla konat srpnová Barum Rallye, ale kvůli nepříznivému počasí byla RZ Trnava odložena traťovými komisaři na zítřejší dopoledne. Místo toho jsme hráli Třesky plesky, hromy a blesky. Cílem bylo bleskově vyřadit co nejvíce protihráčů během 15 minut tipováním.

Večer se počasí umoudřilo a nás čekal Trnavský kvíz. Vždy nastoupilo šest členů, z každého týmu jeden. Jeden z nich vybral společnou otázku a hráči odpovídali, mnohdy spíše tipovali, jednu z odpovědí a/b/c. Hádače vždy spojovalo něco společného, například kdo měl na sobě bílé tričko, kšiltovku, zapletené copánky, kdo si dnes nečistil zuby, má na táboře plyšáka atd. Kvíz nebyl zrovna jednoduchý, ale hráči se u otázek bavili. Zodpovídání otázek jsme prokládali zpěvem táborových písní.
Vyhlašujeme všechny dnešní soutěže, rozdáváme trnky, slavíme narozeniny všech prázdninových dětí a vrháme se na večerní hygienu.

Hlášky dne: „Kdo byl první muž na měsíci?“ „Che-Guevara!“
„Kdo zavedl povinnou školní docházku?“ „Paní ředitelka.“
„Kdo je největší savec na světě?“ „Pštros.“
„Jak se řekne botanicky správně pertklíč?“ „Petrklíčos.“
„Kolik teček má slunéčko sedmitečné?“ „Podle let, jeden rok = jedna tečka.“
„Jak se řekne slovensky zelí?“ „Los zelos.“
„Kdo napsal Pohádky bratří Grimmů?“ „Proč dáváte tak těžké otázky? Kdo to má vědět?!“ / „Andersen.“
„Co bývalo v budově současné školy v Trnavě?“ „Velkopálenice.“ / „Slivovárna.“
více  Zavřít popis alba 
  • 28.7.2019
  • 286 zobrazení
  • 0
teerezzzkaaaa
  • léto
  • 18 zobrazení
  • 0
handsome
Cestování trochu jinak

Tvrzení, že cestování jinak než na motorce si nedokáži představit, vzalo za své s věkem a rozrůstající se rodinou. Postupem času se začal hledat jiný způsob dopravy za zážitky na společné dovolené. I když jsme tohle vše chvíli zkoušeli pomocí sidecaru, nakonec stejně kvůli pohodlí (jak jinak) padla volba na automobil. A protože některá nádherná místa jsou ukryty před zraky japonců mimo cesty, začal se tedy hledat takový, který umožní výlety i tam.
Výběr nebyl moc složitý když kritéria byly dány, němec, cena do 300k, pohon všech kol, míst k sezení 6 a více, pracant se silným, spolehlivým motorem a přiměřenou výbavou. Začalo hledání VW Caravelle, Multivan T4 Syncro. U těchto typů aut o spolehlivosti nemohla být řeč, když v rukou cizinců tranzitujících i přes naši zem objeli několikrát zeměkouli. Po zhruba půl roce jsme koupili VW Caravelle T4 2,5 TDi Syncro s uzávěrkou diferenciálu a pěknou výbavou. Během pár let „zkušebního“ provozu na rodinné výlety se auto pomalu začínalo s přípravou na čím dál častější výlety mimo běžné silnice. Proběhlo zvýšení podvozku, kontrola visco spojky a uzávěrky, výměna všech tlumičů, čepů, silentbloků na obou nápravách, servis a kontrola motoru, dodělání nezávislého topení, druhé baterie, rozvodů 230 a 12 Volt a koupě střešního stanu zaručujícího pohodlné přespání 5-6 lidí. Inspirací jak si co nejlépe s rodinou užít cestování s výlety mimo asfalt převážně v zemích bývalé Jugoslávie, byl jeden skvělý člověk a výborný mechanik s gs fóra. Za 1, plnej a dej mu napít...
Bosna, Martin Brod...
Plánovaná první zastávka v Maďarském Balatonu se neuskutečnila (řidič OK, osádka KO) a tak se pokračovalo dále až k Bosenskému Bihači a poté ke krásným vodopádům Štrbačky Buk na řece Una. Úžasné místo, no cíl cesty byl dále v městečku Martin Brod Národního parku Una . Příjezd do známého Picnic a Kemp Lučica (cca 6 euro/noc ) ležícího na okraji městečka u řeky Una. Pěší výlet do městečka na prohlídku dalších místních vodopádů a konzumace místní ryby, bylo příjemným zpestřením po dlouhé cestě. Při návratu jsme s napjetím sledovali výjezd integrálu Hymer z kempu. Kdo výjezd zná ví, že rovně je to pro bábovky, no na prudkou levou to chce trošku přemýšlet :-). Ale na potřetí to dal. Večer ještě studium mapy a pak jen spát.
Prokoško jezero, Veliky Vitorog, ale...
Dopoledne odjezd krásnou zkratkou do Drvaru, nakoupení místních potravin a pokračování jak jinak než po šotolině ke Glamoči. U Bilčiče doleva a pak opět po šotolině přes vojenský poligon Sveta Barbora až k Veliky Vitorog 1907 m n m. Pod Vitorogem, kde měla cesta pokračovat dále silnicí R 415b do Kupres samozřejmě žádná cesta nebyla, ačkoliv Mapy.cz a GoogleMaps ji viděli (přiznám se, že na Vitorogu jsem na moto ještě nebyl a proto to i mě překvapilo). Padlo tedy rozhodnutí na prohlídku Vitorogu když už jsme tak blízko. Výjezd na Vitorog, projetí poslední zatáčky pod vrcholem, výsadek jednoho nejhlučnějšího účastníka zájezdu (to nemyslíš vážně tam jet s náma!!!), odlétávající kameny od kol a zátah mohutného pětiválce TDi (Ten Dým ignoruj) pomohl zdolat nádhernou horu. Při sjezdu malá korekce cesty, na Prokoško prostě nestíháme-cesta jak známo je šotolinová a žádný kemp tam není, rozhodujeme se proto pro Jablaničko jazero, kilometrově stejně, jen po asfaltu a kempy pro Bosnu na překvapivě jiné úrovni.
Jablaničko jezero...
Ve městě Ostružac nádherný kemp Miris Ljeta (cca 18 euro/noc ) tentokráte na dvě noci. Tento kemp je odpavdu pěkný, čistý a s milou obsluhou, pro toho kdo hledá civilizovanější kempování jasná volba. Příjemné koupání, hezká pláž, rybaření na pitlačku, dobrá restaurace a nakonec i seznámení a pokec se stejně „postiženými“ Poláky cestujících s Géčkem a Land Cruiserem do Albánie.
Mostar, Pločno, Blidinje jezero...
Tak popořadě, vzpomínka na Mostar stará 14 let kdy jsme tam s naším gs byli, se trochu vzdálila realitě. Opravené domy, přelidněné staré město, všude přítomní stánkaři a skákající skokani na povel. Tak aspoň podpora místních za parkování, nakoupení bot pro syna, stejná fotka na stejném místě tentokráte už s dětmi a zatlačení slzy v oku při vzpomínce na mládí. Pak už jen přesun na Blidinje jezero. Tam netřeba hledat kemp, jsou tam v podstatě 2 až 3 zakrytá místa k sezení pro asi 6 osob, popřípadě vzdálený hotel s restaurací Hajdučke vrleti, kde se dají půjčit i 4kolky na cestu k Pločnu, nebo kolem jezera. Jelikož nám prohlídka starého města zabrala celé dopoledne, rozhodl jsem za souhlasného povyku zbytku rodiny odložit výjezd na Pločno (dodnes nejsem přesvědčený o tom, jestli bych tam něco s toho auta při výjezdu nenechal :-) , ikdyž „cestu“ na vrchol dobře znám)
Sarajevo, Bjelašnica, Boračkojezero...
Brzké stávání, dnes si Synchro opět mákne..., přesun k Sarajevu a už fotíme u skokanských můstků. Výjezd s Babin do na Bjelašnici (přímo pod lanovkou) se dá jen na moto a to znám jen jednoho šílence co to dal, tak pěkně po špagetě nahoru. To nepojedem nahoru že né..., že už jsem to někde slyšel, vždyť všichni auta tady končí, nahoru nejedou a pokračují na Lukomir, dopověděla. When all ends Syncro is beginning zaskočila mou ženu má dokonalá angličtina. Závěs za místní s Land Cruiserem a už se šplháme k cestovatelskému vrcholu. Na.hoře oběd a sledování pár ještě větších šílenců co jim nestačí výjezd na.horu a musí ještě bláznivěji dolů. Za to jim ale palec hore. Na Boračku jezeru máte v podstatě výběr se dvou kempů, první, reklamně prosazovaný, modernější a pěknější Eko Selo (cca za 20e/noc ) nebo vedlejší, sociálně o hodně slabší no kompenzovaný kamarádským přístupem majitele a krásnou „pláží“ za 7e/noc. Jelikož ani zde nejsem poprvé a opět proběhl Welcome drink bylo rozhodnuto.
Chorvatsko začíná pod Zadarem...
Jistě jste slyšeli, četli v diskuzích od českých přispěvatelů. Nejprve ještě Bosna a její krásná silnice z Boračka do Mostaru. Nádherné výhledy na jezero a poté i na rozlehlou náhorní plošinu Gornje Zijemlje. Sjezd do Mostaru a definitivní konec šotolin v Bosně. Přesun do Biograd na Moru, ale i tady během cesty musím pochválit silný motor, kde některé stoupáky Chorvatských dálnic vyjel bez jakéhokoliv zaváhání a tempomatových 120 držel jak klíště, ale že se zapotil i s krabicou na střeše. Kemp v Biogradu ( 35e/noc ) a opět na dvě noci.
Chtěli jsme Istrii, skončili jsme na Balatonu...
Plán byl na naši oblíbenou Istrii zejména Premanturu a okolí Puly, ale předpověď i během cesty neslibovala dobré počasí, tak jsme zbaběle uhnuli na sever blíže k domovu a přijeli na Balaton a jeho jižní část Zamárdi vedle Siófok. Mirabella Camping ( 18e/noc ) a i tu na dvě noci. Jezero je tu krásně čisté s pozvolným písčitým dnem a travnatým přístupem k vodě. Mezi Zamárdi a Siófok právě probíhal techno festival B My Lake, takže naše večery opět probíhali družbou s Polskou rodinou. Právě jim děkujem za krásný konec našeho tripu, skvělé povykládání a kalbu až do rána při popíjení jejich špiritusu. Věříme, že i s nimi naše moravská slivovice zatočila a pozdravujem do Řešova.

Rekapitulace...
Finančně největší položka je nafta, ikdyž spotřeba 8,4 není žádná hrůza na čtyřkolku, co táhne půl baráku se střechou. Ubytování cca 150 euro. Dálnice Chorvatsko odhadem tak 80 – 90 euro, tady je to hold daň za auto spadající do druhé kategorie, respektive IIa. Ceny v kempech zde napsané zřejmě nenajdete v oficiálních prospektech, jsou ústně dohodnuté mezi nabízejícím a poptávajícím. Rád smlouvám, přijde mi, že se tím vytvoří lepší vztah mezi oběma stranami. Nemusíme tak proto nadávat, že tu či jinde je to drahé, to totiž je naše chyba, když jim zaplatíme vše, co si řeknou, pak se nesmíme divit, že někde platíme i za vzduch co dýcháme.
více  Zavřít popis alba 
  • léto
  • 139 zobrazení
  • 1
reklama