Hledání: s.n.gal

Pro dotaz s.n.gal jsme našli 206 154 výsledků.
AKCE -40 % s kódem
Den dětí se
40% slevou

Pořiďte pexeso
jen za 149 Kč.
Kód: 40NaPexeso
Den dětí
janablah
29.6.-1.7.2018 Jelikož jsme na konci našeho putování, tak bych se měla zmínit i o historii Bretaně. Bretaň pod názvem Armorica patřila do římské provincie Lugdunensis, po příchodu Keltů do oblasti v 5. - 6. století nese dnešní název. Bretaň byla a zůstala keltská. Přítomnost tohoto původního evropského národa je prokázána už v 6. století př. n. l. Římané jej sice později zatlačili až na Britské ostrovy, ale v 5. a 6. století přišlo právě odtud, z oblasti Walesu a Cornwallu, několik přistěhovaleckých vln keltských přesídlenců. Místní Galové však ochotně přijali jejich jazyk i prapůvodní zvyky, a znovu tak budovali svou staronovou vlast. Někdy v té době dostala Bretaň i své jméno. Přistěhovalci nazývali poloostrov Breiz Izel (Malá Británie), později jen Brittany a z toho vzniklo Bretagne, česky Bretaň. Od 10. století byla Bretaň vévodstvím. Roku 1166 připadla sňatkem Anglii a v roce 1213 kapetovským hrabatům z Dreux. V roce 1379 získali vládu Montfortové. Dědička Bretaně Anna de Montfort byla nucena po vpádu francouzských vojsk zrušit sňatek z roku 1490 s Maxmiliánem I. Habsburským. Roku 1491 se provdala za Karla VIII. a roku 1499 za Ludvíka XII. Sňatkem dcery Claudie s francouzským králem Františkem I. v roce 1514 byla fakticky Bretaň připojena k Francii. V roce 1532 byla vyhlášena trvalá unie Bretaně a francouzské koruny. Její obyvatelé jsou tradičně v opozici k centrální vládě a mají pro to své důvody, neboť Bretaň je po Korsice druhou nejchudší oblastí Francie. Po Velké francouzské revoluci byla Bretaň rozdělena do čtyř departementů. Bretonci si stále uchovávají vlastní jazyk, bretonštinu, a dokonce se vyučuje i na školách. více na: http://bretan.poznavaci-zajezdy.cz/bretan-informace.html
#Francie
více  Zavřít popis alba 
277 komentářů
  • červen 2018
  • 247 zobrazení
jackal001
Arles je historické francouzské město v departementu Bouches-du-Rhône, v regionu Provence-Alpes-Côte d'Azur na řece Rhône, asi 25 km od mořského pobřeží. Žije zde asi 52 600 obyvatel.
Historie
Ve starověku se Arles jmenovalo Arelas nebo Arelate. Město bylo založeno Galy v místě ligurského sídla Theline. Julius Caesar je v roce 46 př. n. l. povýšil na kolonii Šesté legie a jejích vysloužilců ('Colonia Julia Paterna Arelate Sextanorum)'. Jako jeden z mála dobrých přístavů mělo město velký význam a soutěžilo s Massalií (Marseille) o prestiž v námořním obchodu. Největšího rozmachu dosáhlo město za císaře Konstantina, který Arles zvětšil a zkrášlil a do jména přidal Constantina. Roku 395 se stalo hlavním městem Galie a mohlo mít až sto tisíc obyvatel. Roku 402 pak byla Praefectura Galliarum, nejvyšší úřad západořímské říše, přesunuta z Trevíru do Arles.
Ve 3. století se Arles stalo sídlem biskupa, v roce 400 arcibiskupa a hrálo významnou roli v pokřesťanštění Galie. Jako významné obchodní centrum bylo několikrát dobyto a zničeno Vizigóty a Saracény. Od roku 536 patřilo město Franské říši, od roku 879 bylo hlavním městem království Burgundského (Arelatského). Od 12. století město řídil volený podesta, roku 1178 zde byl Fridrich I. Barbarossa korunován burgundským králem. Království ovšem v pozdním středověku sláblo, až jeho zbytek předal císař Karel IV. roku 1378 francouzskému králi. Od 5. století byla v Arles významná židovská komunita, po roce 1490 však byli všichni Židé vyhnáni a obec se už nikdy neobnovila.
Město si udrželo jistý hospodářský význam jako přístav, ale s příchodem železnice v 19. století význam říční dopravy poklesl a s ním i význam Arles po roce 1847. Ve druhé polovině 19. století zde žila řada slavných malířů a Vincent van Gogh zde během ročního pobytu roku 1888 namaloval na 300 obrazů. Obě světové války město vcelku ušetřily a roku 1981 byla řada starověkých a románských památek města zapsána na seznam Světového dědictví.
Památky a muzea
Během soustavného archeologického výzkumu v řece Rhoně v letech 2007-2009 bylo nalezeno množství zajímavých starověkých předmětů, nádob, zbraní a také soch. Mramorovou bustu staršího muže považovali někteří archeologové za portrét Julia Césara z doby jeho života. Spor není definitivně ukončen.
-Amfiteátr o rozměrech 140 x 103m pro 25 tisíc diváků byl postaven kolem roku 90 a ve středověku sloužil jako pevnost. Ze čtyř obranných věží se jedna zachovala.
-Římské divadlo z doby kolem 25 př. n. l. pro 16 tisíc diváků
-Alyscamps – římský hřbitov s četnými sarkofágy
- Římské lázně
-Velkolepé zbytky akvaduktu a soustavy mlýnů v Barbegal u Fontvieilles, asi 12 km severně od Arles. Akvadukt z 1. století n. l. zde poháněl dvě paralelní kaskády 8 + 8 vodních mlýnů nad sebou.
Středověké a novověké památky
-Katedrála Saint Trophime ze 12. století v provensálském románském stylu s nesmírně bohatým portálem
-Z kláštera Saint-Trophime se zachoval rajský dvůr s bohatě zdobenými románskými a gotickými arkádami
- Kostel Notre-Dame-de-la-Major
Kostel Saint Honorat ze 12. století
Arcibiskupský palác s fasádou z roku 1786
Kaple sv. Anny (Sainte Anne)
Kostel sv. Blažeje (Saint-Blaise)
více  Zavřít popis alba 
  • 20.6.2018
  • 61 zobrazení
wwendy53
Pergamon
Lokalita antického města se po roce 1878 stala místem rozsáhlých výkopových pracích. Slavný Diův oltář byl odvezen do muzea v Berlíně, na místě zbyly jen jeho základy.. Na něm byl znázorněn zápas bohů a gigantů symbolizující boj mezi pergamskými Řeky a barbarskými Galaty.
Na tento oltář jsem se již dříve byl podívat v berlínském muzeu (také na originál Ištařiny brány z Babylonu, protože na místě byly jen oloupané zdi a kopie u vchodu).
Vrchol pergamské akropole, tzv. „staré město“, byl tvořen tržištěm – Horní agorou, která ležela na jižní straně, a královským palácem na severu. Mezi nimi se nacházel Velký Diův oltář, který autor Apokalypsy označil za „trůn satanův“ a jehož základy dosud zůstávají na akropoli, dále Dionýsův chrám, hexastylový dórský chrám bohyně Athény na východě, divadlo s dlouhou terasou na západě, Pergamská knihovna a velký, v korintském stylu postavený Trajánův chrám.
V současnosti se zde nachází turecké město Bergama
Škoda, že cestovní kancelář nenajde dost času, abychom si mohli prohlédnout celý Pergamon, nejenom akropoli, ale také dolní město, Asklepion (jedno z největších zdravotnických center starověku), Červenou baziliku a j. Kdo si to chce dobře prohlédnout, je lepší jet solo bez cestovky a vyhradit si dva dny. Pro doplnění a ucelení uvádím čtyři foto mého kolegy.

TROJA
Kromě Iliady nalézáme zmínky o Tróji i v dalším důležitém literárním díle přisuzovaném Homérovi – v Odysseie. Stejně jako v další antické literatuře. Homérova legenda o Tróje byla podrobně rozpracována římským básníkem Publiem Vergiliem Marem v jeho díle Aeneis. Řekové a Římané přijali Trójskou válku jako historický fakt a identitu homérské Tróje přisoudili Malé Asii. Alexander Veliký například toto místo roku 334 př. n. l. navštívil a složil oběti u hrobek, jež jsou spojovány s homérskými hrdiny Achillem a Patroklem.
více  Zavřít popis alba 
111 komentářů
  • jaro 2013
  • 180 zobrazení
jackal001
Megalitické řady v Carnacu (francouzsky Alignements mégalithiques de Carnac) jsou uskupení neolitických menhirů a dolmenů na více než čtyřech kilometrech v jižní Bretani. Nejznámější jsou aleje více než 4000 vztyčených kamenů rozestavěných v souběžných či vějířovitých řadách v délce asi 1 km u obce Carnac. Menhiry jsou od roku 1889 chráněny jako historická památka.
Výzkumy
Nejstarší vysvětlení existence menhirů přináší množství starých pověr, mnohdy spojených s křesťanskými světci. Nejznámějším příběhem je legenda o sv. Kornéliovi, který byl jako papež vyhnán z Říma a pronásledován římskými legiemi přes celou Galii. Poté, co došel až do Bretaně a dál už bylo jen moře, proměnil své pronásledovatele v kameny, které tak zůstaly vyrovnány v řadách za sebou.
Domněnky o původu na vědeckých základech pocházejí až od 2. poloviny 18. století. Amatérský archeolog a sběratel starožitností hrabě Anne Claude de Caylus v roce 1764 vyslovil myšlenku, že kameny pocházejí z doby galo-románské. F. z Pommereul v roce 1790 předpokládal keltský původ megalitů a tato hypotéza dlouho převládala.
Ale na konci 19. století archeologové James Miln a Zacharie Le Rouzic na základě archeologických průzkumů přinesli novou interpretaci. Snažili se ověřit, zda se jedná o kultovní místo a prokázali, že stavby vznikly mnohem dříve, ještě před příchodem Keltů. Během německé okupace se nacistická archeologie zajímala o kamenné řady v Carnacu ohledně prokázání indo-germanizace reginu národy přišlými ze severu přes moře. Na podzim 1940 byla vyslána výprava a s pomocí Luftwaffe byla vytvořena letecká topografie. Výzkum zaštiťoval přímo Alfred Rosenberg, stranický ideolog NSDAP. Průběh války tyto výzkumy přerušil.
Výzkumu, který trval 30 let, se věnoval Pierre Méreaux. Odmítl teorii kultu mrtvých a argumentoval, že dolmeny sloužily pravděpodobně jako primitivní seismografy, neboť Bretaň byla seismicky aktivní oblastí. Umístění a orientace menhirů mělo procházet seismickými zlomy.
Historie
Menhiry byly vztyčeny v období neolitu v 5. až 2. tisíciletí př. n. l. Zdejší pravěké kmeny bydlely ve velkých dřevěných domech a zabývali se chovem a zemědělstvím. Vytvářely rozsáhlé kolektivní hrobky, obří stély, dolmeny a řady menhirů. Neolitičtí obyvatelé Bretaně zvládali manévrování s těžkými kameny pomocí kůlů a provazů, což prokázalo mnoho experimentů. Největší menhir u obce Locmariaquer váží 300 tun a tvoří ho 20metrový žulový kámen. Z místního kamene vytesali přes 3000 menhirů a rozestavili je poblíž Carnacu do různých uskupení.
K velkému poškození megalitických řad přispěl mimo jiné sv. Martin z Tours, který ve 4. stol n. l. v rámci svého horlivého christianizačního úsilí, jehož součástí bylo i ničení posvátných pohanských míst, nechal celé kilometry megalitických řad vykácet.
Kompozice menhirů
Řady se táhnou borovými lesy a vřesovišti do dálky skoro osmi kilometrů a jsou pozoruhodným důkazem organizačních schopností dávných obyvatel tohoto kraje.
Místo je rozděleno do několika částí. V každé řadě jsou menhiry uspořádány v sestupném pořadí a každá část navazuje určitým úhlem na předchozí. V průměru kameny váží mezi 1 a 2 tunami, ale mnoho z nich je mnohem těžších. Každá řada končí více či méně viditelným megalitickým ohrazením. Přerušení řad je důsledkem poškození v průběhu staletí včetně výstavby přilehlých budov.
Od západu na východ se nacházejí u obce Carnac řady a uskupení nazvané Le Ménec, Toul-Chignan, Kermario, Le Manio, Kerlescan a Le Petit Ménec u obce La Trinité-sur-Mer.
Řady Le Ménec
Největší seskupení se nachází u vesničky Le Ménec blízko Carnacu, kde je skupina domků obklopena kromlechem tvořeným elipsou z 71 kamenů stojících těsně vedle sebe. Na východ od ohrady v Le Ménec stojí 1099 menhirů uspořádaných do 11 alejí, jež se táhnou v délce 1165 m v pásu širokém 100 m v 11 řadách. Kameny jsou srovnány podle výšky. Nejblíž k ohradě jsou největší, vysoké 3,7 metru, a dál se stále zmenšují, takže na konci měří jenom 0,9 m. Řady kamenů nejsou přímé; opisují mírnou křivku směrem k severovýchodu a končí u další kamenné ohrady ve vzdálenosti více než 0,8 km.
Řady Kermario a Manio
Aleje v Kermariu nejsou tak rozsáhlé, ale obsahují největší kameny. Nejvyšší z těchto megalitů je víc než 7 metrů vysoký. V deseti řadách je zde umístěno 982 menhirů. Také tyto kameny se stejně jako v Le Ménec rychle zmenšují směrem ke konci seskupení o 1,2 km dál, kde jsou v pravém úhlu umístěny tři obrovské balvany.
Při stavbě vodní nádrže Kerloquet v 19. století byla zničena část řad. Nyní rozděluje řady mezi Kermario a Manio. Kerloquet obsahuje 82 menhiry.
Nedaleko odtud se nachází tzv. Quadrilatere du Manio (čtyřúhelník v Maniu), který tvoří několik žulových bloků o výšce jeden metr. Obklopují mohylu. Nachází se zde rovněž Géant du Manio (obr z Mania), který se zdvihá do výšky 6 metrů.
Řady Kerlescan a Le Petit Ménec
Třetí skupina kamenů stojí ještě dál na východ u Kerlescanu. Je to čtvercová ohrada v těsné blízkosti 13 paralelních řad skládajících se z 540 kamenů na ploše 3,5 ha. Na jeho okraji se nachází kromlech ze 39 menhirů. Tato část je ze všech tří nejzachovalejší. A ještě dál východním směrem do lesa se nachází asi 100 kamenů skupiny Le Petit Ménec u obce La Trinité-sur-Mer.
více  Zavřít popis alba 
  • 15.6.2018
  • 92 zobrazení
ivca1004
  • 3.3.2014
  • 131 zobrazení
tancibok
  • 9.3.2014
  • 30 zobrazení
marketaphotography
  • 4.12.2016
  • 20 zobrazení
arazimbb
  • 232 zobrazení
loffota
  • 15.10.2017
  • 24 zobrazení
jitkapetr
  • zima 2015/2016
  • 83 zobrazení
denkyou
  • 4.3.2015
  • 155 zobrazení
jitkapetr
  • únor 2015
  • 923 zobrazení
jitkapetr
  • podzim 2014
  • 103 zobrazení
jitkapetr
  • srpen až říjen 2014
  • 131 zobrazení
ajda99
  • 1.8.2014
  • 11 zobrazení
zdezaj
  • červenec 2007 až srpen 2014
  • 41 zobrazení
jitkapetr
  • zima 2013/2014
  • 130 zobrazení
jitkapetr
  • leden 2000 až leden 2014
  • 185 zobrazení
jitkapetr
  • září až listopad 2013
  • 167 zobrazení
jitkapetr
  • září 2013
  • 153 zobrazení
bronaa
  • 3.8.2013
  • 24 zobrazení
kohoutak6
  • 17.3.2013
  • 21 zobrazení
lenapruchova
  • březen 2013
  • 519 zobrazení
funinka
  • únor 2006 až listopad 2010
  • 59 zobrazení
Reklama