Hledání

3 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

bele
ALB 184 - je ALB č.7 z Expedice LZB Rumunsko – Moldávie (30.6.- 14.7.2012) aneb Rumunský fotodeník
– sedlo PRIKLOP

V pondělí ráno dne 2.7. ztížil nechtěně Tonyho soused výjezd z úzké uličky čerstvě dovezeným nákladem dřeva. Prostě fůra jak barák.Výměna peněz také skončila a Tony byl spokojený. Takovou sestavu turistů hned tak nemá. Dokonce když zjistil, kam jedeme a jaký máme problém s hledáním ubytování, zavolal svému kamarádovi do dalšího campu ve směru naší cesty. Ten byl pro změnu Holanďan. Chtělo se nám říci bludný, ale jak se ukázalo nebyl.

Vrátím se ještě k několika postřehům k minulému albu.
*) Ráno nás překvapil hrozný nepořádek kolem stanů, chatek i volně spících kolegů. Všechno, co nebylo uklizeno nebo zamknuto bylo rozházeno kolem. První, co nás napadlo, bylo cikáni. Deformace ze situací, které si člověk honil v představách. Je pravda, že s touto deformací jsme se v reálu prakticky nikde nesetkali. Byli to psi, kteří v hluboké noci hledali něco na zub.

*) Největší nebezpečí v Rumunsku nepředstavují lidé, ale zvířata. V této lokalitě jsou to smečky volně žijících psů. Rumunská vláda to řeší odchytem a likvidací. Za rok 2011 bylo takto utraceno údajně asi 200 tisíc psů. Oficiálně. Neoficiálně zřejmě podstatně jiné číslo, ale hrozba, kterou asi představují pro turismus, je velká. V roce 2011 dokonce jeden japonský turista útok nepřežil. Často jsme viděli psy bez jedné nohy nebo s pahýlem, jak si i sami pomohli z pastí. Při setkání s nimi jednotlivě vypadali jako mazlíčkové, ale měli jsme příležitost poznat, jak se to snadno změní. Detaily později v aktuálních souvislostech.

*) V Borse jsem si všiml ještě jednoho momentu, který mi utkvěl hluboko v mysli. Byl to hlouček mladých mužů hezky oblečených, který čekal na autobus. Alespoň byl na té zastávce. Nic divného na první pohled. Na zádech batoh s vodou a v ruce pečlivě zabalenou klasickou kosu na sekání trávy. Složenou a omotanou pytlem, aby se nikdo nezranil. Později jinde jsme podobné viděli, jak převlečené do šortek vedle sebe pás po pásu sekali nepřístupné kopce. Od rána do večera a druhý den znovu. Uvědomil jsem si, jakou tam má každý kousek trávy cenu.

*) Shodou okolností jsme si v následujících dnech pouštěli krátký videodokument, kde o tom jakýsi rumunský hospodář z Bukoviny mluvil s novinářem. Říkal, že je hodně bohatý. Ani on, ani jeho dům tomu však nenasvědčoval - viděno našima očima. Pokračoval. Jsem bohatý, protože jsem já i moje žena, děti i vnoučata zdrávy. Mám kde bydlet, a voda je dobrá a je jí dost. Mám dost velké pole a louku, tak mám dost trávy pro jednu krávu a 2 kozy. Mám plnou boudu kukuřice a sena na zimu – tak nemusím kupovat žádné krmení … bylo toho víc, ale podstatné vidím v tom, jakou mají osobní odpovědnost ke svému životu ?

*****
Naším cílem je dnes vysokohorské sedlo Priklop (1416 mnm) v NP Muntii Rodnei a klášter Moldovica. Sedlo nám nabídlo krásná panoramata a kolečko našeho pobytu na snímku mapy potvrzuje, že bylo se na co koukat. Prohlédli jsme i nový kostel, který byl evidentně nedodělaný, ale už byl asi vysvěcený a obsazený mnichem. Byl k nám velice vlídný, jen nám nechtěl zazvonit na venku stojící zvony. Ve stráni byl obyčejný, jakoby zapomenutý, vojenský hřbitov. Všechno tu vypadalo obyčejné a jakoby zapomenuté.

V pátém albu jsem zmiňoval o překvapující výjimečné pracovitosti Rumunů. Vzpomněl jsem si na nekonečně se vlekoucí čas na našich cestách po Černé Hoře nebo i Albánii, a přidávám k dobru pro odlehčení ČERNOHORSKÉ DESATERO:
1 - Člověk se rodí unaven a žije, aby si odpočinul
2 - Miluj postel svou jako sebe samého
3 - Odpočívej ve dne, ať můžeš v noci spát
4 - Nepracuj – práce zabíjí!
5 - Když uvidíš někoho, jak odpočívá, pomoz mu
6 - Pracuj méně než můžeš a co můžeš, přenechej druhému
7 - Ve stínu je spása – z odpočívání ještě nikdo neumřel
8 - Práce nosí bolest – neumři mlád
9 - Když se ti zachce pracovat, zastav se, počkej, uvidíš – přejde to
10 - Když uvidíš, že někde jedí a pijí, přidej se, když uvidíš, že pracují, uhni, ať nepřekážíš

Další pokračování bude klášter MOLDOVICA
více  Zavřít popis alba 
256 komentářů
  • červenec 2012
  • 253 zobrazení
  • 0
bele
ALB 188 - je ALB č.8 z Expedice LZB Rumunsko – Moldávie (30.6.- 14.7.2012) aneb Rumunský fotodeník
– klášter MOLDOVICA

Cesta na sedlo Priklop byla poznáním pravého významu Maramures - Bezcestné hory ...
jediná turistická značka je nehyzdí, jediná chata. Jen rozvalené vojenské pikety ze starých dob pod travnatou hranicí... nekonečné lesy, dlouhá údolí, pastviny. Když máte štěstí, poznáváte v dálce muže, kteří kosou pás za pásem sečí trávu na trochu sena.
A v tomto kraji jako perly jsou posazené kláštery. Je jich mnoho, mnoho …

Na doporučení Tonyho jsme se nejprve jeli ubytovat k jeho holandskému kamarádovi do vesnice Fundu Moldovei, a protože hory byly opravdu bezcestné a to doslova, tak jsme cestou píchli. Z původního plánu návštěvy dvou klášterů tohoto dne to najednou vypadalo, že nebude ani jeden. Naštěstí hoši od volantu nasadili rezervu a jeli jsme pouze na jeden do vesnice Vatra Moldovi?ei v župě Suceava - do pravoslavného kláštera Moldovita a jeho kostela Zvěstování Panny Marie.

Klášter Moldovi?a (čti Moldovica) založil roku 1532 vojvoda Petru Rare?..První zmínka o klášteru pochází z roku 1402. Nejednalo se však o tento klášter, ale o původní klášter, který na opačném břehu řeky Moldovi?a založil Alexandru cel Bun (Alexandr Dobrý). Je pravděpodobné, že tento klášter zanikl při zemětřesení na počátku 16. století. Nový klášter založil zmíněný Petru Rare?, a jeho kostel byl zasvěcen Zvěstování Panně Marii, což potvrzuje pamětní zápis na jižní fasádě. Kostel má půdorys kříže se třemi apsidami. Nad středem kostela se tyčí výrazná lucerna se čtyřmi okny a nad pohřební komorou se nachází skrytá pokladnice. Mohutná předsíň (exonarthex) s velkými vstupními a okenními otvory je nejpozoruhodnější částí kostela a byla vystavěna podle vzoru kostela v Humoru.

Roku 1607 nechal biskup Efrem z Rădău?i obehnat klášter zdí se třemi věžemi a vystavět dvoupodlažní budovu, pokladnici kláštera. Nyní je v této budově umístěno klášterní muzeum, kde jsou k vidění bohoslužebné předměty, výšivky, ikony, liturgické knihy a archeologické nálezy. Také je zde umístěno kostelní sedadlo Petra Rare?e.

Klášter je náboženská stavba nebo areál, určený pro život řádového společenství. Tak to známe ze slovníku a mohlo by nám to stačit, jenže nestačí. Při pohledu na masivní zdi, kruhové mohutné věže a nepropustné těžké brány nám dochází ještě jiný význam než místo duchovní očisty a obydlí pro řádové bratry. Je to místo ochrany, útočistě okolních obyvatel v době napadení nepřítelem. Velké prostranství umožňuje pěstovat užitkové rostliny, samozřejmostí je studna s vodou – základem života. Vlastní duchovní stánek je uprostřed a není tak veliký, jak by návštěvník ze střední Evropy předpokládal.Až se v dalším albu zastavíme trochu u dějin této oblasti, tak nám bude jasné proč a před kým se bylo třeba schovávat a bránit.

V tomto klášteru jsem se poprvé setkal s jevem, který není v těchto místech tak běžný. Všude bylo spousta květin -, v záhonech i květináčích, i v oknech kostela. Připadal jsem si chvíli jako v rakouských Alpách, kde každá chalupa je květy zasypaná, a přiznám, že to bylo velice lidské a příjemné

Další pokračování bude Obléhání Konstantinopole a poslední soud
více  Zavřít popis alba 
268 komentářů
  • červenec 2012
  • 183 zobrazení
  • 0
bele
ALB 183 - je ALB č.6 z Expedice LZB Rumunsko – Moldávie (30.6.- 14.7.2012) aneb Rumunský fotodeník
BORSA CAMP 2 u Mary

Den se chýlí ke svému konci a vyrážíme k prvnímu nocování na novém území s vlivem časového posunu o jednu hodinu. Člověk by neřekl, jak si to v některých souvislostech uvědomí – podobně jako letní a zimní čas. ZRADA. Údaje na internetu se tváří, že realita je stejná, jenže ouha, ona vůbec neexistuje. Nocleh není. Budeme si na to muset zvyknout ještě několikrát. Nakonec nás zachraňuje soukromý kemp ve vesničce Pujčinca blízko městečka Borsa. Projet spletí úzkých uliček, kde se stěží vyhnou dva úzké povozy a víceméně vcouvat a zašpuntovat jedinou uličku blízko třech dřevěných sroubků a jedné větší chatky jako umývárny a záchodu byl úctyhodný výkon.Však jsme také našim řidičům zatleskali

POZN ... cestou od rumunských hranic jsme si v autobusu říkali fór... Turista v Rumunsku hledá v horách nocleh. Přijde k chajdě a domlouvá se s majitelem - ten mu nabízí varianty ubytování. Buď v přízemí, kde je i kuchyň a trochu teplo, nebo může jít na půdu s poznámkou, ale tam je mara. Turista neví co mara je a tak raději zůstává spát dole. Ráno snídá u stolu, když po schodech z půdy sestupuje krásná, mladá, vyvinutá dívka. Dívka jde s úsměvem k němu a říká :"Ahoj, já jsem Mara.... On na to jen hlesne "Ahoj, já jsem kokot"
..... no a když nás přišla po jednajícím majiteli přivítat i jeho žena a řekla "Ahoj, já jsem Mara"...tak to nemělo chybu. Vlastně mělo. Pro nás bylo opravdu jen přízemí, 3 chatky a kosek trávníčku. Bylo teplo, tak se dalo spát i ve spacáku venku

Její manžel (říkejme mu třeba Tony) působil trochu zmateným dojmem,
jednak kam dá spát skoro 50 lidí když má místo tak pro 20,
jednak aby mu zůstalo stavení celé – tak blízko jsme projížděli,
jednak jak se domluvit a jednak abychom nakonec neodjeli.
S jeho zmatenou němčinou a angličtinou s ním nebylo večer žádné povyražení, tak jsme se nějak srovnali v chatkách, na zemi, a ve stanech. Večer byl ještě trochu horor, protože úzké plastové trubičky spojené jen drátkem se takovým množstvím teplé vody nahřály, změkly a povolily. Rázem jsme byli bez vody ale i bez plynu, protože se to nějak všechno najednou porouchalo. Spravování při baterce bez nářadí a jejich technologiích nikam nevedlo, tak jsme čekali na ráno. Večer všakpřišla ještě Mara něco poklidit, a tak jsem se jí zeptal, jestli nemohou vyměnit peníze. Slíbila že mne ráno Tony navštíví a výměnu provede. Šli jsme tedyvšichni na kutě
…A SPALI,…. A SPALI

Stalo se. Ráno mne Tony vyhledal a domluvili jsme množství a cenu. Musím uvést, že vše provedl v kurzu banky a naprosto čestně. Rázem se směny zúčastnili i ostatní a co nestačilo, tak Tony zorganizoval u ostatních sousedů z vesnice, tak nás nakonec uspokojil všechny.Měl jsem chvíli čas s ním promluvit,a jak už nebyl nervózní, tak mluvil docela dobře německy i anglicky, a pověděl mi i svůj zajímavý příběh:
Tony byl Belgičan – pekař z Antverp, který se rozhodl radikálně změnit svůj život. Potkal Mary, nebyl kokot, prodal pekárnu a koupil v Rumunsku v Bukovině pozemek s domkem a zahradou. Před 15 lety se oženil s Mary, postavil nebo opravil domek a začal tam podnikat. Připustil, že se mu daří, je tam nesmírně šťastný a jeho životní úroveň se min. 5 x zvýšila. Aby ne. Jeho náklady v Rumunsku jsou minimální. Je velice společenský a místním umožnil přísun spousty práce a také peněz, tak ho mají za svého. Řadu těch věcí co potřeboval levně koupil nebo mu sousedi udělali (jako třeba tu instalaci horké vody) – NO NEKUP TO. Chce tam bát dokonce pohřben, tak se tam srostl. Hrob bude mít na své zahradě, což na Bálkáně bývalo běžné a je to možné asi i dnes. Potkal jsem se s tím ještě na Korsice. Zahradu už se dvěma hroby koupil a má na ně 100 let věcné břemeno. Po tu dobu s nimi nesmí manipulovat, tak tam přidá jěstě svoji rodinu ?

U pana domácího jsme konečně vyměnili rumunské peníze a co nestačilo, oběhl sousedy a rázem byla směnárna na světě. Dnes v pondělí 2.7. KONEČNĚ vyrážíme na prohlídku klášterů Vatra Dornei. Cestou jsme se ještě stavili v nákupním středisku v Borsea pustili trochu žilou naší rumunské sbírce peněz

Další pokračování bude sedlo PRIKLOP
více  Zavřít popis alba 
108 komentářů
  • 2.7.2012
  • 4 327 zobrazení
  • 3
reklama