Hledání: srpen

Pro dotaz srpen jsme našli 49 446 výsledků.

Náš tip

Stáhněte si Rajče do kapsy!
Rychlejší a jednodušší přístup
k vašim fotkám a videům.

anetasinaglova
Kategorie: auta
více  Zavřít popis alba 
  • 16.8.2020
  • 58 zobrazení
vojtak20
Z důvodu opravy a výměny kolejí byl celkem ve třech etapách omezen provoz v křižovatce ulic Václavská a Křížová. Ve druhé etapě byl od 23. do 24. srpna 2014 zcela znemožněn průjezd tramvají touto křižovatkou.
Linka 1 zůstala v provozu v trase Řečkovice - Nové sady. Linka 2 byla stále rozdělena na dvě části. První část byla beze změny vedena v úseku Stará osada - Hlavní nádraží - Švermova, druhá část byla zkrácena na úsek Modřice - Celní a její provoz byl zajišťován obousměrnou tramvají po koleji směr Modřice (tzn. ve směru do centra jezdila linka 2 po levé koleji!). Provozní propojení s linkami 5 a 11 bylo zrušeno. Linka 5 byla i nadále v provozu pouze v úseku Štefánikova čtvrť - Mendlovo náměstí. Linka 6 byla v úseku Česká - Krematorium odkloněna přes náměstí Svobody a ulicí Renneskou. Všechny spoje byly vedeny až do smyčky Starý Lískovec.
Náhradní dopravu zajistila linka x1 v nezměněné podobě, tzn. v trase Hlavní nádraží - Hybešova - Mendlovo náměstí - Vozovna Komín s odklonem ulicí Leitnerovou (směr Komín), resp. ulicí Zahradnickou (směr Hlavní nádraží). Kromě toho byla zavedena linka x2 v trase Mendlovo náměstí - Celní - Ústřední hřbitov (- Modřice, smyčka). V úseku Poříčí - Mendlovo náměstí ve směru na Mendlovo náměstí jezdila linka x2 odklonem ulicemi Poříčí, Zahradnickou, Leitnerovou, Anenskou a Pekařskou. Zastávka Poříčí byla přeložena do ulice Vídeňské před most přes řeku Svratku, na odklonové trase zastavily autobusy i na zastávkách Václavská a Nemocnice u svaté Anny. Ve směru k Ústřednímu hřbitovu zůstal provoz autobusů ulicí Křížovou zachován.
Linka 84 jezdila v úseku Křídlovická - Mendlovo náměstí odklonem ulicemi Nové sady, Hybešova, Leitnerova, Anenská a Pekařská. Zastávka Křídlovická byla přeložena k zastávce linek 60 a 61, zastávka Poříčí nebyla obsluhována. Náhradou zastavila linka 84 na zastávce Hybešova. Odklony linek 82, N91 a N98 se oproti 1. etapě neměnily. Regionální linky 405 a 406 vynechávaly zastávku Poříčí.
více  Zavřít popis alba 
  • 22.5.2020
  • 57 zobrazení
vojtak20
Z důvodu opravy a výměny kolejí byl celkem ve třech etapách omezen provoz v křižovatce ulic Václavská a Křížová. Ve druhé etapě byl od 23. do 24. srpna 2014 zcela znemožněn průjezd tramvají touto křižovatkou.
Linka 1 zůstala v provozu v trase Řečkovice - Nové sady. Linka 2 byla stále rozdělena na dvě části. První část byla beze změny vedena v úseku Stará osada - Hlavní nádraží - Švermova, druhá část byla zkrácena na úsek Modřice - Celní a její provoz byl zajišťován obousměrnou tramvají po koleji směr Modřice (tzn. ve směru do centra jezdila linka 2 po levé koleji!). Provozní propojení s linkami 5 a 11 bylo zrušeno. Linka 5 byla i nadále v provozu pouze v úseku Štefánikova čtvrť - Mendlovo náměstí. Linka 6 byla v úseku Česká - Krematorium odkloněna přes náměstí Svobody a ulicí Renneskou. Všechny spoje byly vedeny až do smyčky Starý Lískovec.
Náhradní dopravu zajistila linka x1 v nezměněné podobě, tzn. v trase Hlavní nádraží - Hybešova - Mendlovo náměstí - Vozovna Komín s odklonem ulicí Leitnerovou (směr Komín), resp. ulicí Zahradnickou (směr Hlavní nádraží). Kromě toho byla zavedena linka x2 v trase Mendlovo náměstí - Celní - Ústřední hřbitov (- Modřice, smyčka). V úseku Poříčí - Mendlovo náměstí ve směru na Mendlovo náměstí jezdila linka x2 odklonem ulicemi Poříčí, Zahradnickou, Leitnerovou, Anenskou a Pekařskou. Zastávka Poříčí byla přeložena do ulice Vídeňské před most přes řeku Svratku, na odklonové trase zastavily autobusy i na zastávkách Václavská a Nemocnice u svaté Anny. Ve směru k Ústřednímu hřbitovu zůstal provoz autobusů ulicí Křížovou zachován.
Linka 84 jezdila v úseku Křídlovická - Mendlovo náměstí odklonem ulicemi Nové sady, Hybešova, Leitnerova, Anenská a Pekařská. Zastávka Křídlovická byla přeložena k zastávce linek 60 a 61, zastávka Poříčí nebyla obsluhována. Náhradou zastavila linka 84 na zastávce Hybešova. Odklony linek 82, N91 a N98 se oproti 1. etapě neměnily. Regionální linky 405 a 406 vynechávaly zastávku Poříčí.
více  Zavřít popis alba 
  • 22.5.2020
  • 23 zobrazení
329zmz08
8" 20cm Basové reproduktory z reprobeden Supraphon ARS 825. Měřeny TS parametry, před ošetřením byla rezonance fs= 46 Hz, po ošetření se snížila na 30Hz. Rovněž se snížilo Qt= 0.47 a zvýšilo Cms= 1.5 mm/N, citlivost 92dB. Datum výroby: (PF) srpen 1976.
více  Zavřít popis alba 
  • 22.5.2020
  • 5 zobrazení
lotusesprit
Pěchotní srub K-S 29 „Na selském" - oboustanný pravokřídlý třízvonový stupněný pěchotní srub byl vybetonován ve II. třídě odolnosti, celková kubatura 1442m³. Betonáž byla zahájena 23. srpna 1937, dokončena 28. srpna 1937. Plánovaný počet posádky 30 mužů. V levé pancéřové kopuli dvojče těžkých kulometů vz. 37, ve dvou panceřových zvonech lehký kulomet vz. 26. Pravá střelecká místnost vyzbrojena 2x těžkým kulometem vz. 37. Obranu týlu srubu zajišťovaly 2 lehké kulomety vz. 26. Objekt za okupace postřelován protibetonovou municí a zkouškami ženijních náloží.
více  Zavřít popis alba 
  • 15.5.2020
  • 7 zobrazení
lotusesprit
Pěchotní srub K-S 30 „V lesíčku" - oboustranný dvoukřídlý lomený pěchotní srub byl vybetonován ve II. třídě odolnosti, celková kubatura 1 776 m³. Betonáž byla zahájena 5. srpna 1937, dokončena 12. srpna 1937. Plánovaný počet posádky 36 mužů. V pancéřové kopuli dvojčete těžkých kulometů vz. 37, v druhé lehký kulomet vz. 26. Dále srub vybaven pozorovací kopulí. Oravá střelecká místnost vyzbrojena protitankovým kanónem vz. 36 spřaženým s těžkým kulometem vz. 37 a dvojčetem těžkých kulometů vz. 37. Levá střelecká místnost vyzbrojena protitankovým kanónem vz. 36 spřaženým s těžkým kulometem vz. 37. Obranu týlu srubu zajišťovaly čtyři lehké kulomety vz. 26. Objekt za okupace silně postřelován. Nad sruben se nalézá protitankový příkop.
více  Zavřít popis alba 
  • jaro
  • 8 zobrazení
fortknox
..aneb génius a vizionář modernistické architektury Antoni Gaudí a jeho všudypřítomná architektura v tomto věhlasném, hlavním městě Katalánska (srpen 2009).
více  Zavřít popis alba 
  • 10.5.2020
  • 15 zobrazení
skrivanovo
B-31 (Iljušin Il-2M3), LX-17, letecký pluk 30, letiště Treinčanské Biskupice, březen - duben 1946

Model Tamiya 1/48 - předpokládaný vzhled předlohy

K 1.8.1945 v Praze-Kbelích se 3. československý bitevní letecký pluk reorganizoval na 3. letecký pluk. Podřízen byl 4. ld. Velitel pluku mjr. let. Mikuláš Guljanič asi do 5.8.1945.
Ve dnech 17.-23.8.1945 se přesunul na letiště Trenčianské Biskupice s letouny Il-2 a cvičnými UIl-2 a jedním kurýrním letounem Po-2.
Letouny pluku nesly označení: velitelský roj "HU", 1. letka "LX", 2. letka "MW" a 3. letka "NV".
K 22.1.1946 přejmenován na Letecký pluk 3
15.2.1946 byl LP 3 přejmenován na LP 30 VÚ 4614. Byl prozatím podřízen 4. ld, než bude podle plánu postavena nová bitevní 8. letecká divize (nebyla postavena).
Byl vyzbrojen bitevním letounem Il-2 a Il-2UTI. Měl 2 letky. Postupně docházelo v důsledku špatného technického stavu k jejich vyřazování. Proto je ve větším množství používán letoun C-2.
3.3.1948 rozkazem prezidenta republiky byl pluku udělen čestný název Ostravský.
Na jaře 1949 zůstalo u pluku jen 5 použitelných letounů.
6.5.1949 velení pluku požádalo představitele Ostravy o svolení používat na letounech pluku znak jejich města, což bylo schváleno 16.5.1949.

Československé letouny nesly zpočátku původní sovětskou kamufláž se třemi kamuflážními barvami na horních plochách a se šedomodrými spodními plochami, ale v průběhu roku 1946 byly opatřeny novým zbarvením tvořeným tmavě zelenou barvou (Smalt Avion 2036 Khaki MNO) na horních a světle modrou (Avion 2036.65) na spodních plochách. Výsostné znaky byly umístěny na obvyklých šesti pozicích - na horních a spodních plochách křídla a na SOP (rudé hvězdy byly přemalovány v srpnu 1945) Od 15. 3. 1946 bylo zavedeno nové trupové označení. Označení příslušnosti k letce bylo provedeno barevným odlišením přední části vrtulového kužele.
více  Zavřít popis alba 
  • 10.5.2020
  • 20 zobrazení
jirka-suchomel
Ve školní zahradě Masarykovy školy je umístěno sousoší prvých dvou československých prezidentů T. G. Masaryka a Eduarda Beneše, které má velmi pohnutou historii. Autor tohoto dvousoší akademický sochař Václav Šára z Příbrami byl se svou zakázkou hotov po polovině roku 1938. Sousoší bylo koncem září připraveno ve Štětí k slavnostnímu odhalení v Bezručových sadech dne 28. října na paměť 20. výročí trvání Československa. Jelikož ale počátkem října došlo k odtržení českého pohraničí, tedy i k obsazení města Štětí německou armádou, bylo odhalení zmařeno a českoslovenští vojáci narychlo odvezli sochařské dílo do neobsazeného Mělníka a tam přečkalo válku zakopané v jedné pile na předměstí Šopka. Po válce bylo vykopané sousoší podruhé připravováno k odhalení v r. 1948, ale také k němu nedošlo kvůli únorovému komunistickému převratu. Sousoší leželo dalších 20 roků ukryté ve skladě stavebnin ve Štětí. Opravdu vztyčeno a odhaleno bylo, ovšem za plotem ve školní zahradě, teprve při třetím rozpačitém pokusu 28. října 1968, v období dozvuků Pražského jara. Po srpnové okupaci spřátelenými vojsky, roku 1970 socha opět v tichosti zmizela na další dlouhé roky. Snad její zatím poslední odhalení 7. března 1990, 140 let od Masarykova narození, už bylo definitivní a trvalé.
více  Zavřít popis alba 
  • 2.5.2020
  • 11 zobrazení
lotusesprit
Dělostřelecká tvrz Adam - Dělostřelecká tvrz Adam je jedna z nejvíce dokončených tvrzí československého opevnění, které bylo budováno v letech 1935-1938 na hranicích s Německem. Z 16 plánovaných dělostřeleckých tvrzí byla rozlohou nejmenší. Na tvrzi mělo být umístěno 8 srubů: K-S 39 „Hodek“, K-S 40 „U háječku“, K-S 41 „Pod vrškem“, minometná otočná věž K-S 44 „Za větrem“, vchodový objekt K-S 43a „Na sekyře“, dělostřelecká otočná věž K-S 42 „Trigonometr“, dělostřelecké sruby K-S 43 „Veverka“ a K-S 45 „Jabůrek“.Výstavba byla zahájena 10. srpna 1936. Ve dnech 26. května až 1. června 1937 proběhla betonáž prvního srubu K–S 38, který není přímo součástí tvrze, jako poslední byl vybetonován 6. až 12. srpna 1938 objekt dělostřelecké otočné věže. Po stavební stránce byla tvrz Adam v roce 1938 téměř dokončena. Betonáž všech sedmi zadaných objektů byla kompletně provedena. Objekt K–S 44 určený pro minometnou věž byl projekčně upravován ještě v průběhu září 1938, a proto se nezačalo ani s jeho hrubou betonáží, proběhly pouze zemními práce a došlo k vylamování šachty pro napojení s podzemím. Z plánovaného počtu pancéřových prvků se podařilo osadit pouze zvony do izolovaných pěchotních srubů K–S 37 (3 kusy), K–S 38 (3 kusy) a K–S 46 (2 kusy) a nebýt osudného září 1938 byly by osazeny ještě na podzim téhož roku i dva zvony a jedna kopule do tvrzového pěchotního srubu K-S 39. Tvrzi scházely především ale hlavní dělostřelecké zbraně (kasematní houfnice vz.38), které se z důvodu zpoždění ve vývoji a výrobě se do žádného z dělostřeleckých objektů v československém pohraničí nedostaly. Hlavní zbraň tvrze – dělostřelecká otočná a výsuvná věž také nebyla instalována, čímž se stal objekt nebojeschopný a vzhledem ke svému specifickému poslání nemohl vyzbrojen ani nouzově. Chybějící dělostřelecká výzbroj byla ale provizorně řešena alespoň u dělostřelecký srubů a to pomocí zastaralých horských kanónů vz. 15 ráže 7,5 cm umístěných po třech v dřevěných přístřešcích před sruby. V případě K–S 43 byly situovány hned před ochranný příkop a před nepřátelským pozorováním je chránila dřevěná konstrukce připomínající z dálky stodolu. U druhého dělostřeleckého srubu vzhledem k složité situaci na staveništi před ním nebylo možné umístit nouzovou dělostřeleckou výzbroj přímo k němu, a proto se nalézalo postavení trojice horských kanónů o několik stovek metrů dále v prostoru mezi pevnůstkami č. 235 a 236 druhého sledu lehkého opevnění. Z obdobných důvodů jako u dělostřelecké otočné věže se nepodařilo osadit ani pancéřovou kulometnou věž do objektu K–S 40. Vchodový objekt byl z trojice bezpečnostních vrat zabezpečen pouze vraty mřížovými, scházela ještě padací a zasouvací vrata. Pro výše zmíněné nedostatky ve výzbroji byly všechny objekty vybaveny pouze kulomety vz. 26 a vz. 37 a protitankovými kanóny vz. 36. Dne 30. září 1938 odpoledne obdržela velitelství sborů rozkaz MNO, který předala podřízeným útvarům. Rozkaz zněl: „Zařiďte ihned, aby ženijní skupinový velitelé vašeho úseku zastavili veškeré práce ne těžkém opevnění. Je nutno připraviti pro každý případ oddíly pro odmontování cenného zařízení tj. zbraní, strojů, spojovacích přístrojů, filtrů, optických přístrojů atd. Velitelé hraničářských pluků sestaví ihned oddíly schopného personálu k odmontování tohoto zařízení. Je v zájmu věci, aby v případě potřeby bylo odstraněno co nejvíce materiálu. Demontážní oddíly vašeho pluku sestavte ze schopného personálu a případný nedostatek mechaniků, strojníků, montérů apod. vyžádejte si okamžitě od velitele nejbližšího útvaru. K odbornému dohledu a technickému řízení práce použijte personálu ŽSV... Známost tohoto opatření a jeho účel omezte na nejmenší počet důstojníků. K dopravě vašich rozkazů použijte výhradně kurýrů. Rozkaz k případnému provedení demontáže bude vydán zvlášť.“ Na podzim 1938 začali důstojníci Wehrmachtu na tvrzi zkoumat účinky ostřelování z děl nejtěžších ráží na krátkou vzdálenost. Stopy po těžkém dělostřeleckém bombardování jsou dodnes dobře patrné především na dělostřeleckém srubu K–S 45 nebo K–S 39 a také třeba na K–S 40. Trhání zvonů a kopulí byla tvrz ušetřena neboť se žádný zvon se do září 1938 osadit nepodařilo. Po válce a únoru 1948 byly mohutné dělostřelecké tvrze shledány jako neefektivní a nepočítalo se s nimi ve vojensko – strategických plánech československé lidové armády. Tvrz Adam obsadila čs. armáda pro svoje účely v roce 1956 a její rozlehlé podzemní prostory přeměnila ve vojenská skladiště. Podzemí bylo rekonstruováno a v současnosti se jeho podoba blíží podzemnímu systému tvrze Hanička ( https://lotusesprit.rajce.idnes.cz/tvrz_hanicka_kahan/ ). Podzemí tvrze včetně vstupního objeku se nalézá ve vojenském prostoru a je nepřístupné. Zbylé sruby jsou zvenčí přístupné, leč zcela utopené ve vegetaci.

Tvrzové pěchotní sruby - Pěchotní sruby tvrze Adam tvořily souvislé pokračování linie izolovaných srubů. Byly umístěny v čele tvrze, neboť jejich hlavním úkolem bylo zabránit průniku nepřítele k týlově položeným dělostřeleckým a minometným srubů a samozřejmě též ke vchodovému objektu. Konstrukčně vycházely z izolovaných pěchotních srubů, od kterých se výrazně lišily zvýšenou odolností, nasáváním vzduchu a způsobem řešení vchodu. Posádka do tvrzových pěchotních srubů vstupovala zásadně podzemím a výstup na povrch jí umožňoval pouze malý nouzový výlez ústící do diamantového příkopu. Tato varianta byla použita u K–S 39 a K–S 41, kdežto K–S 40 neměl nouzový východ vůbec. Nasávání čerstvého vzduchu bylo zabezpečeno buď speciálním ventilačním zvonem (K–S 41) nebo zvláštním potrubím v týlové stěně (K–S 39 a K–S 40). Místo pro stěnové nasávání bylo chráněno granátovým skluzem nebo postřelováním ze sousedních srubů. Všechny tři objekty měly interiér rozdělen do dvou pater. Dolní patro obsahovalo ubikace mužstva, filtrovnu, muniční a proviantní sklady a sociální zařízení. V horním patře byla situována v pancéřových prvcích bojová stanoviště a střelecké místnosti hlavních zbraní. Výškové nerovnosti terénu si vyžádaly netradiční zalomení objektu K–S 40, je zalomen stupňovitě ve svahu a K–S 41, který je zalomen stupňovitě vlevo. Jako u každého tvrzového objektu byly stěny, které neměly střílny opatřeny čtyři metry silným obležením z lomového kamene tzv. „kamennou rovnaninou“. Kamenná rovnanina tlumila účinky nepřátelských granátů ještě před dopadem na stěny objektu. Svým přírodním travním maskováním napomáhala k dokonalému splynutí srubu s okolím. Výzbroj objektů obstarávaly kromě lehkých a těžký kulometů také 4,7 cm kanóny umístěné ve střeleckých místnostech – tzv. pod betonem. Srub K-S 40 měl být vybaven nadstandardní zbraní otočnou kulometnou věží Škoda „OR“ vyzbrojenou dvojčetem těžkých kulometů vz. 37. Potřebná věž však nebyla vyrobena a její dodání bylo plánováno až na druhou polovinu roku 1940. Nekrytý otvor ve stropě objektu představoval tak vážné ohrožení jeho odolnosti v případě odstřelování nebo bombardování. Palebný plán linie těžkého opevnění tohoto úseku byl sice tímto nedostatkem narušen, ale nebyl vážněji ohrožen.

Dělostřelecké sruby K–S 43 „Veverka“ a K–S 45 „Jabůrek“ - Dělostřelecké sruby patřily všeobecně k největším a nejmohutnějším objektům budovaným v rámci čs. opevnění. Na délku měřily téměř 50 metrů a na šířku zhruba 16 metrů. V sestavě projektovaných tvrzí býval většinou jeden, ve zvláštních případech dva takovéto objekty. U stavebně dokončených tvrzí má však dvojici těchto objektů pouze tvrz Adam. Hlavním bojovým úkolem dělostřeleckých srubů K–S 43 a K–S 45 bylo vedení dalekých paleb do předpolí linie králického opevnění a do intervalů mezi sousedními tvrzemi Hanička a Bouda. Oba objekty jsou postaveny na svazích odvrácených od nepřítele, čímž se minimalizovala možnost jejich přímého odstřelování protivníkem. Stavební řešení srubu K–S 43 „Veverka“ nevybočuje z běžného konstrukčního standartu typu této stavby. Raritou mezi dělostřeleckými sruby je ale K–S 45 „Jabůrek“. Konstruktéři se v případě projektování této stavby potýkali s velkým terénním převýšením, a proto museli srub rozvrhnou do tří pater a poslední houfnicovou střílnu umístit atypicky pod horizontální úroveň sousedních dvou. Toto netradiční řešení se ukázalo jako nevýhodné jak po stavební stránce tak i při zásobování spodní houfnice střelivem, a proto jej projektanti ŘOP už raději u žádného dělostřeleckého srubu nepoužili.Před týlovou stěnou objektů byl vybetonován hluboký ochranný příkop tzv. diamantový příkop znemožňující nepříteli kontakt se střílnami. Oba dva sruby mají nouzový východ, situovaný v ochranném příkopu, který ústil v případě K–S 43 z horního patra a u lomeného K–S 45 z dolního patra. Diamantový příkop byl chráněn čtveřicí granátových skluzů a lehkým kulometem v pomocné střílně. Srub Jabůrek má tyto střílny dvě, z nichž druhá postřeluje spíše okolí objektu. Blízkou ochranu ale obstarávaly především dva lehké kulomety v pancéřových zvonech na střeše. Hlavní výzbroj objektů tvořily tři 10 cm houfnice vz. 38, zasazené v ocelolitinových střílnách týlové strany srubu. Původně se podobně jako u dělostřelecké otočné věže počítalo s využitím 8 cm kanónů, ale jejich výroba byla po zkouškách v létě 1938 definitivně zastavena. Vzhledem ke zpoždění ve vývoji se do dělostřeleckých srubů nedostaly ani 10 cm houfnice vz. 38. Provizorní výzbroj Adama proto obstarávaly v září 1938 alespoň tři 7,5 cm horské kanóny vz. 15., umístěné v dřevěných přístřešcích před sruby. Po vyhlášení protektorátu 15. března 1939 nechalo velení německé armády dokončit 15 nejvíce rozpracovaných houfnic vz. 38. V roce 1940 v rámci zkoušek nacistického Wehrmachtu byla jedna z nich pokusně osazena do objektu K–S 43 tvrze Adam.

Dělostřelecká otočná věž K–S 42 „Trigonometr“ - Dělostřelecká otočná a výsuvná věž byla považována za hlavní a nejdůležitější složku každé tvrze. S typem této pevnostní stavby se proto setkáváme u všech dvanácti projektovaných a schválených dělostřeleckých tvrzí v úseku Odra – Krkonoše. Při jejím konstrukčním řešení se vycházelo ze vzorů budovaných na Maginotově linii. Úkolem věže bylo vést přehradné palby a prostřelovat nástupní prostory nepřítele v okruhu asi 12 km. V případě potřeby mohla svými zbraněmi rovněž podporovat linii izolovaných pěchotních srubů a likvidovat útoky nepřítele v blízkém okolí přímou palbou. Dělostřelecká věž K–S 42 je situována nedaleko hřebenu kóty Adam a zaujímá místo přímo ve středu tvrzového komplexu, čímž se vyloučila hluchá nepostřelovaná místa. Věž byla instalována v železobetonové části třípatrového srubu, který byl téměř celý zapuštěn v rovině okolního terénu, takže na povrch vystupovala pouze stropnice a pancéřový vrchlík věže. Samotný otočný mechanismus byl zasazen v tzv. předpancíři, což byl ocelolitinový prstenec pokrývající stěny šachty, v níž se věž nalézala. Do této šachty byla umístěna pohyblivá střelecká místnost, výtahy na munici a proti závaží. Instalační provedení celého komplexu bylo velmi náročné, neboť konstrukce věže vážila přibližně 420 tun. Z toho asi 180 tun připadalo na předpancíř a vlastní věž a protizávaží měly po 120 tunách. Věž se mohla otáčet a vysouvat buď pomocí elektromotorů nebo nouzovým ručním pohonem. Původně měla hlavní výzbroj tvořit dvojice 8 cm kanónů. Pro neustále závady a nedostatky však 8 cm kanón v letních praktických zkouškách neobstál, a tak byl jeho vývoj zcela zastaven. V rámci unifikace pevnostního dělostřelectva bylo rozhodnuto vyzbrojit tento objekt zdvojenými houfnicemi vzor 38. ráže 2 x 10 cm. Odvod vystřelených nábojnic byl řešen šroubovitou trubicí do plynotěsné komory v týlovém patře objektu. Houfnice dělostřelecké tvrze Adam měly svým dostřelem zasahovat až do palebných úseků sousedních tvrzí Hanička, Bouda a Hůrka a rovněž mohly vést palby na blízké území nepřítele (dostřel houfnic 11 950 m). Objekt neměl samostatný východ na povrch a výměnu vzduchu zajišťovala dvojice ventilačních zvonů ve střeše. V podzemních patrech se nacházely kromě ovládání a pohonu věže také filtrovna, stanoviště velitele, ubikace pro posádku sklad střeliva a proviantu. Na střeše K–S 42 nebyl umístěn zvon pro lehký kulomet, neboť sousední objekty svými pěchotními zbraněmi celou věž dokonale kryly. Osádku objektu „Trigonometr“ mělo při válečném stavu tvořit 54 mužů.

Vchodový objekt K–S 43a „Na sekyře“ - Na rozdíl od francouzské koncepce kde byly na některých velkých tvrzích Maginotovy linie budovány zvlášť objekty sloužící pro vstup osádky a zvlášť objekty pro zásobování municí, zajišťoval vstup do podzemí československých tvrzí pouze jediný tzv. vchodový objekt. Tento objekt byl postaven jako ostatní tvrzové sruby v nejsilnější IV. třídě odolnosti. Vchodový objekt K–S 43a se nalézá na odvrácené straně svahu Adam, aby tak byl lépe uchráněn před nepřátelským odstřelováním a pozorováním. Díky jeho poloze mohl být Adam bezpečně zásobován municí a proviantem i v průběhu boje v předpolí. Z objektu vyčnívala na povrch pouze jeho přední část s vjezdem do podzemí, vchodem pro pěší, střílnami a dvěma pancéřovými zvony zapuštěnými ve stropnici. Zbraně vchodového srubu sloužily především k jeho bezprostřední ochraně při napadení. K výzbroji proto patřily dva lehké kulomety vz. 26 v kopulích a dva 4,7 cm protitankové kanóny vz. 36 pod betonem. Tyto zbraně chránily především nedaleké okolí a měly zároveň též kontrolovat přístupovou komunikaci. Nedobytnost nitra tvrze dále zabezpečovala trojice bezpečnostních vrat. První z nich čtyři metry široká dvoukřídlá, mřížová vrata znemožňovala přístup do srubu nežádoucím osobám a umožňovala získat čas pro zavření mohutných, šest tun vážících vysouvacích, pancéřových vrat, za kterými následovala ještě plynotěsná vrata. Interiér vchodového objektu tvořil zejména odstavný prostor překladiště o délce 12,2 metru, kde mohla stát za sebou dvě velká nákladní auta. Neboť v případě potřeby musela být veškerá zásoba střeliva doplněna během jednoho dne. Vedle překladiště se nalézalo kolejiště úzkorozchodné dráhy (tzv. nádraží) se speciálními vozíky dopravujícími proviant a střelivo dále do hlubin tvrze. Vchodový objekt tvrze Adam spojovala s podzemím rovná galerie. Pomocí tohoto srubu byl také nasáván vzduch pro centrální filtrovnu, zajišťující přívod čerstvého vzduchu do nitra podzemí. Osádka vchodového objektu měla v případě válečného konfliktu čítat 26 mužů, kterým velel důstojník v hodnosti poručíka pěchoty.

Minometná otočná věž K–S 44 „Za větrem“ - Výkresová dokumentace tohoto objektu byla řešena již od roku 1935 a prošla mnohými změnami, aniž by bylo do září 1938 rozhodnuto o konečné podobě této unikátní stavby. Z původně plánované otočné a výsuvné věže s výzbrojí 2 x 9 cm minometů se ŘOP nakonec rozhodlo pro technicky méně náročnou a levnější variantu bez výsuvného mechanismu se dvěma minomety ráže 12 cm.Zpoždění při projektování a konstrukci otočné věže, bylo jednou z hlavních příčin proč se na žádné tvrzi v československém pohraničí nepodařilo minometný srub stavebně realizovat. Ředitelství opevňovacích prací plánovalo výstavbu minometných srubů u osmi tvrzových komplexů, přičemž tvrz Stachelberg měla mít tyto sruby dva. Přípravné stavební práce na objektu pokročily nejdále právě u tvrze Adam, avšak to pouze v rozsahu zemních terénních úprav a vylámání šachty pro napojení s podzemím. Minometná věž K–S 44 byla oproti zvyklostem projektantů situovat tyto objekty co nejvíce do středu tvrze umístěna spíše v týlu nedaleko od vchodového objektu, což se jevilo z hlediska celkového terénního upořádání bojových srubů jako vhodnější.Hlavním bojovým úkolem věže bylo totiž chránit co nejvíce tvrzových objektů ve svém okolí, postřelovat hluchá místa a až potom posilovat hlavní palebné přehrady v libovolném směru. Půdorysem a konstrukčním řešením se minometná věž podobala nejvíce dělostřelecké otočné věži. Srub měl být vyzbrojen speciální zbraní – dvojicí minometů ráže 12 cm s dostřelem 250 – 7 000 metrů (zbraň měla být vyráběna ve Škodovce pod kódovým označením B-12).Kadence této zbraně byla až 12 ran za minutu a palby mohly být vedeny díky rotační lafetě v úhlu 360°. Objekt se měl skládat ze tří pater. Horní tvořila vlastní pancéřová věž a střelecká místnost. Prostory ve středním patře sloužily jako skladiště munice, nádrže na vodu, ubikace pro pohotovostní obsluhu zbraní a horní stanici výtahu pro dopravu střeliva. Dolní patro bylo výrazně menší a obsahovalo filtrovnu, stanoviště velitele objektu, ubikace a sociální zařízení. Spojení s podzemím zajišťovalo obvodové schodiště nákladní výtah. Ostatní zařízení bylo obdobné jako u dělostřelecké otočné věže, chyběla pouze místnost na odpad vystřelených nábojnic (minometné střelivo nemá nábojnice).Přísun čerstvého vzduchu do nitra stavby obstarávala dvojice střešních ocelolitinových zvonů (jeden pro nasávání čerstvého vzduchu a druhý pro odtah zkaženého vzduchu). Pro obranu blízkého okolí sloužil zvon pro lehký kulomet. Objekt neměl vlastní východ a byl až téměř po střechu zapuštěn do okolního terénu, čímž byla minimalizována možnost jeho odstřelování nepřátelským dělostřelectvem. Osádku minometné věže mělo za války tvořit 42 mužů.

Podzemí tvrze - Všechny objekty tvrze Adam byly napojeny na rozsáhlý podzemní systém, který byl s vchodovým objektem spojen rovnou galerií. Nezranitelnost podzemních chodeb a sálů zajišťovalo jejich umístění nejméně 20 metrů pod povrchem. V hlavní přístupové chodbě tvrze se nalézalo v bočních stěnových kobkách stálé minové zařízení, které mohlo být v případě nepřátelského průniku do vchodového srubu odpáleno. Destrukce by tak zavalila jedinou přístupovou cestu do hlubin tvrze. Za stálým minovým zařízením byly v podzemí zřízeny sály pro filtrovnu a ventilaci, strojovna s dieselagregáty na výrobu elektrické energie a sklady pohonných hmot. Potom následovalo dlouhé překladiště a hlavní muniční sklady pro dělostřeleckou a pěchotní munici. Menší manipulační sklady střeliva byly také vybudovány pod všemi dělostřeleckými objekty a s jejich umístěním se počítalo rovněž pod plánovanou minometnou věž. Přibližně uprostřed tvrzového podzemí bylo v nejhlubším místě kopce vyraženo pět velkých sálů sloužících jako kasárna. V těchto sálech měly být umístěny ubikace mužstva i důstojníků, telefonní ústředna, kanceláře velitelství, sociální zařízení, kuchyně, ošetřovna a další pomocné skladovací prostory. Dopravu střeliva k jednotlivým dělostřeleckým objektům obstarávala úzkorozchodná dráha a přepravu munice k tvrzovým pěchotním srubů zajišťovaly místo kolejové dráhy manipulační vozíky s gumovými koly. Dodávka munice přímo ke zbraním byla potom realizována nákladními výtahy. Odvodnění tvrze bylo řešily její projektanti pomocí přímého drenážního potrubí bez speciální odvodňovací štoly. Pevnostní systém Adama neměl například narozdíl od tvrzí Bouda a Hůrka zvláštní nouzový východ a posádka mohla na povrch vystoupit kupříkladu některým z pomocných východů dělostřeleckých srubů. Celý tvrzový komplex byl koncipován jako naprosto soběstačný, a proto měla pevnost vlastní zdroje pitné vody a elektrické energie. V případě míru byla však zásobována elektřinou z nejbližší veřejné elektrické sítě. Množství munice a proviantu uskladněné v hlubinách tvrze mělo být natolik dostatečné, aby vystačilo posádce Adama i na několik týdnů bojů v obklíčení bez možnosti jakéhokoliv vnějšího způsobu zásobování.

text: http://www.pevnost.web2001.cz/
více  Zavřít popis alba 
  • jaro
  • 91 zobrazení
lotusesprit
Pěchotní srub K-S 48 „Nad silnicí" - oboustranný, dvoukřídlý stupněný objekt, vybudovaný ve II. stupni odolnosti v rámci 6. stavebního podúseku ŽSV III Králíky. Betonován byl ve dnech 23. - 30. srpna 1937 a na jeho stavbu bylo potřeba 1780 m3 betonu. Osádku objektu mělo tvořit 41 mužů. Během okupace došlo k vytržení obou pancéřových věží a obou střílen hlavní výzbroje na pravé i levé straně srubu. Pravá i levá střelecká místnost srubu byly vyzbrojena protitankovým kanónem vz. 36 spřaženým s těžkým kulometem vz. 37 a dvojčetem těžkých kulometů vz. 37. Obranu srubu zajišťovaly čtyři lehké kulomety vz. 26. Stejnou zbraní byly vybaveny oba pancéřové pěchotní zvony srubu. Uprostřed čelní stěny objektu byl umístěn pancéřový pěchotní zvon pro sólo těžký kulomet vz. 37.
více  Zavřít popis alba 
  • jaro
  • 25 zobrazení
lotusesprit
Pěchotní srub K-S 49 „Petrovice" - pravostranný objekt, vybudovaný ve II. stupni odolnosti. Vybetonován 3.–8. srpna 1937 a na jeho stavbu bylo potřeba 1024 m3 betonu. Osádku objektu mělo tvořit 22 mužů. Během okupace došlo k vytržení obou pancéřových věží a střílen hlavní výzbroje. Vyzbrojen protitankovým kanónem vz. 36 spřaženým s těžkým kulometem vz. 37 a dvojčetem těžkých kulometů vz. 37. Obranu srubu zajišťovaly 2 lehké kulomety vz. 26. Stejnou zbraní byly vybaveny oba pancéřové pěchotní zvony srubu.
více  Zavřít popis alba 
  • jaro
  • 22 zobrazení
coloraaa
Toto přísně střežené zodolněné velitelské stanoviště mělo sloužit jako záložní velitelství Střední skupiny vojsky, respektive jako velitelské stanoviště 22. armády. Celý podzemní objekt byl v podzemních plánech označen jako „Objekt 605“. Volací znak podzemního objektu zněl: JASYR. Ostrahu areálu zajišťoval útvar s číslem polní pošty 41601. Vlastní podzemní objekt byl sestaven z unifikovaných prefabrikátů typu USB, SBK a Granit. Jde o prefabrikáty, které byly běžně používány k výstavbě menších zodolněných úkrytů. Objekt Jasyr je tedy vlastně jakousi velkou skládačkou. Sídlily zde dva útvary, ten menší vedla KGB a byl zde také komunikační uzel troposferického spojení BARS a pravděpodobně i komunikační uzel pro KGB, odkud šly depeše přímo do Moskvy. Na přelomu srpna a září roku 2006 byl celý objekt "Jasyr" zlikvidován zasypáním silami 152. záchranného praporu Kutná hora. Dnes již téměř nic nenasvědčuje dřívější sovětské přítomnosti v prostoru nedaleko Velkého Hlavákova. Tak se jdeme kouknout jak to tu dnes vypadá.
http://vojenske-prostory.cz/jasyr/
http://www.fortifikace.net/pov_sov_vs_velky_hlavakov.html
Počasí: +19°C, Oblačno až zataženo, mírný jihozápadní až západní vítr.
I na Facebooku.
https://www.facebook.com/groups/T.O.Rosomak/
https://www.facebook.com/groups/bunkry.v.cr/
více  Zavřít popis alba 
  • letos v květnu
  • 1 616 zobrazení
tenjemuj
V pondělí jsem se vracel od Hanky domů, a protože jsem vyčistil kontakty na paměťové kartě, která vykazovala schopnost zase plnit svou funkci ve foťáku, prodloužil jsem si už i tak dlouhou objížďku k domovu a zajel jsem vedle Kolína k Ovčárům. Důvod byl jednoduchý. Protože Kolínská řepařská drážka kvůli pandemii nejezdí, rozhodl jsem se ji projít pěšky. Zašel jsem až do Býchor, které jsou rodištěm Rafaela Jeronýma Kubelíka (29. června 1914 – 11. srpna 1996), co by slavného dirigenta a také skladatele a houslisty, ale také se zde nalézá novogotický zámek z roku 1865, který zůstal skryt před mými zraky v zarostlé parcele. Cestou zpět do Ovčár vyšlápnu na místní kopec Horka, kde mne čeká jedna zvláštnost. Byl nádherný jarní den...
více  Zavřít popis alba 
88 komentářů
  • 27.4.2020
  • 147 zobrazení
lotusesprit
Pěchotní srub R-S-63 "Centrála" - oboustranný objekt lomený o 100cm v odolnosti arabská II. Kubatura 1480 m3. Vybetonován 18.–24. srpna 1937. Posádka 37 mužů. Výzbroj: dva PTK vz. 36, dvě dvojčata TK vz. 37, čtyři LK vz. 26 v krycích střílnách a dva LK ve zvonech. Výrazně poškozen postřelováním.
více  Zavřít popis alba 
  • 24.4.2020
  • 17 zobrazení
lotusesprit
Pěchotní srub R-S-64 "V oboře" - oboustranný objekt v odolnosti 2. Kubatura 624 m3. Vybetonován 30. července – 4. srpna 1937. Posádka 34 mužů.Výzbroj: dva PTK vz. 36, dvě dvojčata TK vz. 37, čtyři LK vz. 26 v krycích střílnách a jeden LK ve zvonu. Poškozen postřelováním. Část osádky tohoto objektu, stejně jako několika dalších v tomto prostoru, se po přepadení a vypálení celnice v Bartošovicích jednotkami Freikorps dne 22. září 1938 účastnila protiútoku, henleinovci však uprchli zpět za hranice. Poblíž objektu dochovány části betonového protitankového příkopu.
více  Zavřít popis alba 
  • jaro
  • 32 zobrazení
lotusesprit
Pěchotní srub R-S-66 "Křivá" - oboustranný objekt v odolnosti 2. Kubatura 418 m3. Vybetonován 9.–11. srpna 1937. Posádka 17 mužů. Výzbroj: dvě dvojčata TK vz. 37, čtyři LK vz. 26 v krycích střílnách. Silně poškozen postřelováním.
více  Zavřít popis alba 
  • jaro
  • 37 zobrazení
lotusesprit
Pěchotní srub R-S-67 "Ohrada" - oboustranný objekt v odolnosti 2. Kubatura 443 m3. Vybetonován 18.–20. srpna 1937. Posádka 17 mužů. Výzbroj: dvě dvojčata TK vz. 37, čtyři LK vz. 26 v krycích střílnách. Poškozen postřelováním.
více  Zavřít popis alba 
  • jaro
  • 27 zobrazení
lotusesprit
Pěchotní srub R-S-68 "Smrk" - oboustranný lomený objekt v odolnosti arabská II. Kubatura 606 m3. Vybetonován 30. srpna – 2. září 1937. Posádka 24 mužů. Výzbroj: dvě dvojčata TK vz. 37, čtyři LK vz. 26 v krycích střílnách, kasematový minomet vz.38 ráže 90 mm, značky Škoda B7 (místnost zatopena).
více  Zavřít popis alba 
  • jaro
  • 12 zobrazení
polly529
  • 22.4.2020
  • 809 zobrazení
lotusesprit
Pěchotní srub T-S 68 „Na propustku“ - T-S 68 je samostatný pěchotní srub levostranný, levokřídlý. Německé označení "Werk 25". Srub je postaven ve II. třídě odolnosti. Betonáž probíhala 5.-11. srpna 1938 a bylo třeba 1210m3 betonu. Osádku mělo tvořit 25 mužů. Hlavní zbraně: vlevo L1,M+Zlk, vpravo Zlk. Objekt se nachází vysoko v úbočí nad potokem Ličná a tvoří pravé křídlo uzávěru údolí. Hlavní zbraně vedou palbu do udolí a chraní srub T-S 69, který měl být umístěn na protější straně údolí. V levém zvonu je umistěna pomocná dělostřelecká pozorovatelna pro houfnice tvrze Poustka, ty měly vykrývat hluchá místa Stachelbergu v hlubokém údolí. Objekt je ve stavu těsně po betonáži. Nejsou hotové vnitřní příčky, vnější omítky. Chybí veškeré zemní práce. Skála v týlu objektu není odlámana. Dva panceřové zvony pro lehké kulomety neosazeny. Hlavní zbraně v září 1938 nenamontovány. Před střílnami hlavních zbraní a diamantovým příkopem je vidět nezahrnutá revizní šachta, naspodu s rozšířenou sběrnou jamou do ktere je svedena odpadní voda z objektu a dál odchází trativodem do okolniho terénu.
více  Zavřít popis alba 
  • letos v dubnu
  • 49 zobrazení
lotusesprit
Roželov, arcibiskupský zámeček - Roželovský zámeček, vybudovaný původně v roce 1852 jako myslivna. Od roku 1899 do 1916 tu bylo letní sídlo pražského arcibiskupa Lva Skrbenského z Hříště [1863-1938]. Neslavně proslul v 50-tých letech, úřady zde držely v internaci vůdčí osobnosti českých katolíků. Internováni zde byli František Hála (24. srpna 1952 zde zemřel), Jan Šrámek či arcibiskup Beran a brněnský biskup Karel Skoupý. Patrová obdélná stavba s 3 rizality. V ose severního průčelí zděný vstupní rizalit, v ose jižního průčelí rizalit dřevěný dole s arkádou, nahoře prosklený. Východní rizalit byl původně kaplí. Na východním průčelí zasazeny litinové znakové desky. V roce 1945 tudy probíhala demarkační linie mezi americkou a sovětskou armádou. Západně od budovy zámečku lze nalést zbytky chatkového pionýrského tábora, který tu byl později vybudován.
více  Zavřít popis alba 
  • letos v dubnu
  • 47 zobrazení
jaroslavburda
Štítovka (Eurygaster sp.) - Na fotografiích je zachycena nymfa (nedospělé stadium živočicha) budoucí ploštice štítovky z rodu Eurygaster, které hezky česky nazýváme kněžnice. Při letmém průzkumu jednoho teplého srpnového dne, jsem nedospělé štítovky objevil u rybářských sádek, kde se na břehu, poblíž vodních orobinců, daří různým pcháčům, bodlákům a krásně pavučinatým lopuchům plstnatým (Arctium tomentosum), lidově zvaným například čumbrk :-) babí hněv, ježek či chytlavky. Drobné, světlounce okrové, bohatě tmavě tečkované nymfy se procházely po růžových květech kde pravděpodobně pátrali po potravě.

Jablonec nad Nisou, rybářské sádky, na bodláku
Mapovací čtverec: 5257
Nikon D7200 + Nikkor 105 mm + Raynox DCR-250 + dvojitý difuzér + odrazky (foceno z ruky)

Foto 2020 Jaroslav Burda
Kategorie: makropříroda
více  Zavřít popis alba 
7 komentářů
  • 7.4.2020
  • 23 zobrazení
Reklama