palko1963
Odjíždím do krásných hor na Slovensku, abych tam oslavil své narozeniny. A vybírám si z mých oblíbených Malou Fatru. Už jsem tam byl tolikrát a stále se vracím. Pro zpestření volím výstupovou trasu ze Sučan na Malý Kriváň. Tato trasa je poměrně nová a málo známá. Ale hezká. Na Malý Kriváň vystupuji před polednem a najednou mám spoustu času. A tak jdu opravdu volným tempem a po pokochání se výhledy z Velkého Kriváně přidávám ještě Chleb. Na chatu pod Chlebom přicházím ještě před západem slunce. Večeře, pivečko a jdu brzy spát. Ráno vstávám dřív než vyjde sluníčko a před chatou uvařím snídani, dám štamprlíka a jdu do sedla Za Hromovým a dál na Poludňový Grúň. Na Stoh se mi moc nechce (je docela silný vítr) a ze stohové zkratky mám docela obavy aby to tam neklouzalo. Vítězí žlutá kolem Stohu a už se těším na Rozsutec. Až do sedla Medziholie jsem šel sám, ale na Rozsutci bylo narváno. V sedle Medzirozsutce se opět rozhoduji, kterou cestou se dám a nakonec vítězí zelená přes Malý Rozsutec do Terchové. No a pak už domů.
Více  Zavřít popis alba 
54 komentářů
  • 4.11.2015
  • 462 zobrazení
mksdelly
Trasa: Hubová - Kraľovany - Turany - Sučany - Vrútky - Ústie Kamennej doliny - Malá kopa - sedlo Saračníky - Stráňavy - VDŽ - Žilina

Náročnosť trasy: 54 km/ 1295 m+
Více  Zavřít popis alba 
  • 19.5.2015
  • 128 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
om6amt
S kamarátom Borisom sme boli pofotiť a nafilmovať helikoptéru AS-355N Ecureuil, ktorá vykonávala koncom marca 2015 kontrolu vysokonapäťového elektrického vedenia (VVN 400kV), medzi Ďanovou, Sučanmi, Strečnom a Varínom. Urobil som aj krátke videá zo štartu po doplnení paliva v obci Stráňavy, a z letu pri Varíne : https://www.youtube.com/watch?v=MGRPpUb1L1M , https://www.youtube.com/watch?v=fdms9WKqDv4&feature=youtu.be
Více  Zavřít popis alba 
  • 27.3.2015
  • 155 zobrazení
katned
  • 20.3.2015
  • 166 zobrazení
temaja
SLOVENSKO – Malá a Velká Fatra – červenec 2021

Den první 12.7. – příjezd 7km 55m
Sučanská skála
Den druhý 13.7. 24km 1585m
Staré hory 480m – Majerova skála 1283m – Krížná 1574m Frčkov 1586m – Ostredok 1596m -Koniarky 1377m – Zelená dolina 837m – Vyšná Revúca 798m

Den třetí 14.7. Žilina 5km

Den čtvrtý 15.7. 20km 1085m
Vrátná dolina – lanovka – 740m – 1500m – Snilovské sedlo 1524m – Hrana Velkého Kriváňa 1650m
Velký Kriváň 1709m – Pekelník 1609m – Sedlo Bublen 1510m – Malý Kriváň 1671m – Sedlo Priehyb 1452m – Priehyb 1462m – Stratenec 1513m – Sedlo Vráta 1440m – Biele skaly 1448m – Suchý 1468m
Príslop pod Suchým 1216m – Chata pod Suchým 1075m – Javorina 1140m Plešel 981m – Starý hrad Strečno Nezabúdská lúčka
Den pátý 16.7. Turčianské Teplice koupaliště – Cukráreň Sučany 5km

Den šestý 17.7.Trenčín a Martin 10km
Den sedmý 18.7. Štrba – Štrbské pleso – Poprad 6km
Den osmý 19.7. 18km 1114m
Vrícko 592m – Bak 715m – Klacký vodopád 990m – Pod skalou 1295m – Klak 1352m – Pod Klakom 1275m – Ostrá skála 1220m – Vríčanské sedlo 950m – Solisko - Rajecká Lesná 508m
Den devátý 20.7.Biely Potok – Vlkolínec – Rožumberok 12km 300m
Den desátý 21.7. 25km 1567m
Bystrička 449m – Valaská dolina 853m – Bazové prameň 1125m – Ráztoka 1245m – Martinské hole 1250m - Krížava 1449m – Zazrivá 1406m – Dlhá lúka 1305m - Sedlo Prašivé 1260m – Minčol 1364m
Sedlo okopy 1299m – Šaračníky 1010m – Sedlo Javorina 967m – Polom1010m – Sedlo pod Kojšovou 660m – Havran – 636m – Rozhladňa Špičák 620m - Strečno pod hradom
Den jedenáctý 22.7. odjezd vlakem 532km 8 hodin

Celkem jsme v horách nachodili 126km .
Převýšení bylo celkem 5406m.
Více  Zavřít popis alba 
  • 1.8.2021
  • 55 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
obecvalca
Aj spevokol MO Matice slovenskej vo Valči prispel k dôstojnému priebehu Hodžových dní v Sučanoch ktorými si pripomínajú osobnosť významného rodáka, štátnika, politika Dr. Milana Hodžu.
Tohoročné slávnosti, ktoré sa konali pod záštitou predsedu vlády SR Eduarda Hegera, zahájil starosta obce Martin Rybár. V hlavnom kultúrnom dopoludňajšom programe medzi mnohými spevokolmi vystúpil aj náš Matičiar. Tohoročné oslavy po vlaňajších covidových obmedzeniach mali mimoriadny náboj a obec Sučany sa postarala zodpovednou prípravou o ich dôstojný priebeh. Súčasťou osláv bol aj piatkový spoločný výstup na Malý fatranský kriváň. Pokračovať budú aj v nedeľu slávnostnými Službami Božími v Evanjelickom a.v. kostole v Sučanoch. #kultura#vesnice#dokumenty#události#lidé
Více  Zavřít popis alba 
  • 26.6.2021
  • 50 zobrazení
jozef1652
Sučany-Kopa
Více  Zavřít popis alba 
  • 26.5.2020
  • 17 zobrazení
pavlustecus
V polovině 13. století zde postavili pravděpodobně na místě dřevěného hrádku zděný hrad, který je poprvé písemně zmiňován v roce 1267, když ho král Béla IV. převzal od Mika Balašy výměnou za Žilinu, Varín a Sučany a stal se královským majetkem. V roce 1298 hrad patřil k území Matúše Čáka Trenčanského, po něm se dostal do rukou magistra Donče, v 14. století panovníka Karla Roberta, později dalších významných šlechticů, například komorního hraběte Leopolda, Stibora ze Stibořic a jiných. Od roku 1441 byl kastelánem hradu Peter Komorovský, který ho nejen ubránil proti husitům, ale šikovnou politikou a vyjednáváním se nakonec stal i županem Oravy, což se projevilo i opravou a opevněním hradu. V 15. století se hrad stal majetkem panovníka Matyáše Korvína, který provedl řadu opatření pro bezpečnost hradu a samotného území Oravy. V roce 1534 získal hrad i s hodností župana Ján z Dubovca. Po jeho smrti spravoval hrad Václav Sedlnický, od roku 1556 František I. Turzo, který ho získal koupí za 18 338 zlatých do dlouhodobého nájmu, dokud mu královský dvůr nevrátí vynaložené náklady. Později hrad vlastnil jeho syn Juraj VII. Turzo, který ho v roce 1606 získal už do trvalého a dědičného vlastnictví po meči i přeslici. Juraj Turzo měl jednoho syna Imricha a sedm dcer.

Smrtí Imricha Turza vymřel rod po meči. Jelikož Juraj Turzo si nepřál, aby jeho majetky byly rozděleny, po smrti jediného mužského potomka, stanovil ve své závěti princip nedělitelnosti majetků, pouze výnosů z nich. V roce 1626 se na hradě Lietava sešlo sedm dcer Juraje Turza a založily tzv. Oravský komposesorát – spoluvlastnictví (Oravské hradní panství), které mělo vždy voleného jednoho komposesoráta – ředitele, který spravoval tyto majetky. V rozpětí let 1556–1621 dali Turzové hrad postupně přestavět a opevnit.

Hrad vznikl na strategicky důležitém místě uhersko-polské cesty (dříve také důležité jantarové stezky) v blízkosti celní stanice v Tvrdošíně a od roku 1370 byl župním hradem. Komplex budov horního, středního a dolního hradu, zabírající tři výškové terasy hradní skály, stavěli postupně od poloviny 13. až do začátku 17. století. Nejstarší částí byl palác na horním hradě, zabezpečený opevněním v oblasti dnešního středního hradu. K velkým stavebním úpravám došlo na konci 15. a na začátku 16. století, když byl postaven obytný palác ve středním hradě, zesílený po bocích kruhovými baštami. Tehdy se současně stavěla a zesilovala opevnění v prostorách dolního hradu.

Další stavební činnost obnovili v druhé polovině 16. století Turzové rekonstrukcí zpustlého horního hradu a stavbou tzv. Turzova paláce, dobudovaného k západní baště středního hradu. Výsledkem stavební činnosti na počátku 17. století byla stavba paláce a přestavba opevnění v dolním hradě, čímž dostal celý hradní komplex svoji dnešní podobu. Na Oravském hradě vládl rušný vojenský i společenský život, zejména v středověku, když byli jeho vlastníky Peter Komorovský a Jánoš Korvín, ale i za dob Turzů (1550–1621), po jejichž vymření (1621) se stal sídlem tzv. oravského komposesorátu. V době stavovských nepokojů v druhé polovině 17. století se ho na čas v roce 1672 zmocnili selští povstalci pod vedením Gašpara Piky. Během povstání Františka II. Rákocziho hrad v roce 1703 dobyli povstalci pod velením Alexandra Károlyho. O pár měsíců později hrad obléhala císařská vojska a to až do roku 1709 kdy se posádka hradu vzdala.[1]

V roce 1800 vypukl na hradě požár pravděpodobně tak, že z komína vyskočila jiskra, zapálila střechu a odtud se rozšířil požár na celý hrad. Částečné záchranné práce prováděl František Zič a v letech 1906–1912 zrestauroval střední část Jozef Pálfi. Opravné a rekonstrukční práce se dělaly na hradě i na přelomu 19. a 20. století. Během druhé světové války použila německá vojska hrad jako dělostřeleckou pozorovatelnu. Po tom, co na budovu vypálili sovětští dělostřelci salvu z raketometů kaťuša, se Němci na štěstí pro hrad stáhli a před Rudou armádou utekli. K velkorysé obnově celého hradu se přistoupilo až v letech 1953–1968 (projekt K. Chudomelka a K. Chudomelková, Stavoprojekt Bratislava, 1955), po jejímž dokončení se stal důstojným sídlem Oravského muzea.

Oravský hrad se člení na horní, střední a dolní hrad.

Horní hrad tvoří Citadela - nejstarší část hradu, která byla postavena v 13. století a sloužila na obranu hradu.

Střední hrad se skládá z Korvínova paláce, paláce Jána z Dubovce a obytné věže.

Dolní hrad tvoří Turzův palác, kaple svatého Michala, západní a východní bašta, budova fary a obranný systém složený z první, druhé a třetí hradní brány.
Více  Zavřít popis alba 
  • 22.2.2020
  • 39 zobrazení
temaja
  • 4.1.2020
  • 36 zobrazení
kstttstn
František Madva sa narodil v Skalici, v rodine chudobného remeselníka 14. septembra 1786. Už od samej mladosti sa zaujímal o prírodu a rastliny, najmä ich liečivé účinky. Štúdium medicíny však bolo v tých časoch veľmi nákladné. Nuž, nezostávalo mu nič iné, ako využiť bystrý um a schopnosti talentovaného chlapca na štúdium za kňaza.
Po štúdiu vystriedal viacero pôsobísk, až napokon v roku 1825 dostal Madva samostatnú faru v Nitrianskom Rudne. Bieda, sociálne nedostatky a zdravotné zanedbanie v tejto zabudnutej hornonitrianskej obci plodili mnoho chorôb a neduhov u pospolitého ľudu. Madva tu na každom kroku mal príležitosť pomáhať.

Prešlo sotva 15 rokov a chýr o Madvavi sa začal šíriť za hranicami župy a Slovenska. Jeho meno sa dostávalo do myslí mnohých významných osobností. K ním patril napr. vodca maďarskej revolúcie Lajoš Kossuth i maďarský politik Mikuláš Wesswlényi. Madvove zelinky a rozličné prášky a masti vyrobené z nich zaujali aj slávneho maďarského básnika Imre Madácha, ktorý návštevu u Madvu opísal v liste z 31. októbra 1843 priateľovi Szontághovi takto: Pokúsim sa Ti vykresliť tohto zázračného človeka: vysoký, chudý, čierny s okrúhlou tvárou a tenkým nosom na nej, s prenikavým pohľadom. Veľké ústa s úzkymi perami. Málo vlasov na hlave kryje farárska čiapka. Tú už značne poznačil zub času. Izba i fara sú veľmi chudobné. Tento človek hneď poznal v mojom ochorení lámku. Tým si získal moju veľkú dôveru. Predpísal mi Pulveres Privigenses (prievidzské prášky a odvar) ...

Madva prikázal Madáchovi liečiť sa plných sedem týždňov. Práve vtedy Madách napísal svoje najslávnejšie dielo: Tragédiu človeka.

Zdalo by sa, že Madva liečil len samé významné osobnosti vtedajšieho Uhorska. K jeho pacientom patrili však aj niekoľkí slovenskí národovci, medzi nimi aj Ľudovít Štúr i Ján Francisci. K obom Madva prechovával osobitné sympatie a záujem o ich prácu. Denne mal starosti vyše hlavy s desiatkami chorých, ktorých liečil bez rozdielu hodnosti, národnostného, spoločenského či náboženského postavenia.

Madva žil a liečil v Rudne spokojne a nerušene, až kým nesvitol rok 1848. Revolučný pohyb neobišiel ani utiahnutého Madvu. Jeho styky so slovenskými národovcami sa preniesli do otvoreného príklonu k ním. Pri dočasnom víťazstve Maďarov sa Madva dostal u kossuthovcov do nemilosti. Tí mu vyrabovali byt, ktorý bol ozdravujúcim útulkom toľkým trpiacim. Roku 1850 sa šesťdesiat ročný Madva, znechutený a unavený, utiahol do susedných Nitrianskych Sučian, kde 20. augusta 1852 zomrel.

Toľko o tomto vzácnom človeku, po ktorom pomenovali chodník, ktorý sme si vybrali na našu túru.Náučný chodník sa začína v Nitrianskom Rudne pri kostole, kde je aj jeho pamätník akde sme nastúpili na túru. Po asfalte sme sa dostali za obec, kde sa odhalil pohľad na masív Rokoša a ďalšie kopce. Po ľavej strane bralá Predného Rokoša, ktoré chodník obchádza, po pravej strane sa týči Košútova skala 840,5 m a pred ňou sa črtajú Biele skaly. prichádzame do doliny Rokošná, mierne stúpame popri potôčku Rokoška a občerstvíme sa v pekne upravenej studničke. Po hodine sme prešli na lúčku Horné Pažite, odkiaľ sa chodník driape do výšky strmými serpentínami. Dostali sme sa na Plevňu, náučný chodník pokračuje cez Malý Rokoš do Nitriaských Súčan, my odbočíme na sedlo Rokoš na vrchol Rokoš 1010. Odpočívama na lúke pri pomníku Štúra a Dubčeka. Po č. zn. pokračujeme ku Košútovej skale, kde sú dve možnosti zostupu, my sme si podľa plánu / v mape inak / vybrali chodník prudko nadol po žl. zn. do Nitrianského Rudna.Chodník z jednej strany lemovaný krásnymi skalnými útvarmi. Rýchlejší turisti sa stihli ešte okúpať v priehrade-boli spokojní, my pomalší sme si posedeli v reštike pri kofole- smäd veľký, veľa sme vypotili. Prešli sme asi 15 km, prevýšenie asi 800 m.
Naplánovanú trasu sme si skrátili, vynechali sme Malý Rokoš a na spiatočnej ceste sedlo Rázdelie a Pod Ostrou hôrkou- využili sme novú žltú značku vedúcu od Košútovej skaly do Nitrianskeho Rudna.
Text a foto : Daniela M a Marián M
Více  Zavřít popis alba 
  • 10.8.2019
  • 329 zobrazení
mksportfoto
  • 9.4.2019
  • 167 zobrazení
mksportfoto
  • 9.4.2019
  • 219 zobrazení
lajt
Šútovo - Šútovský vodopád - Hromové - Chleb - Veľký Kriváň - Malý Kriváň - Sučany
Více  Zavřít popis alba 
  • 12.2.2019
  • 53 zobrazení
klaryskaaa
Více  Zavřít popis alba 
  • 27.8.2018
  • 73 zobrazení
mksportfoto
  • 18.7.2018
  • 300 zobrazení
palko1963
Malá Fatra v zimě je moc krásná. Na dnešní den byly předpovědi naprosto skvělé. Sluníčko, mráz a mírný vítr, k tomu zledovatělý hřeben, který se neboří. A tak jedu. Pro úsporu času se na hřeben vyvezu lanovkou z Vrátné. Už podivný hukot a houpání kabinky zvěstovalo, že vítr nebude mírný. Nahoře sice hodně foukalo a mrzlo, ale za chvíli jsem se zahřál výstupem na Velký Kriváň. Modrou oblohu a sluníčko střídaly mraky zakrývající vrchol hřebene. Naprosto parádní počasí. Další mé kroky vedly po hřebenu na Malý Kriváň a přes Rypaj do Sučan. Ale dost slov, pojďte se na to podívat v obraze....
Více  Zavřít popis alba 
86 komentářů
  • 17.1.2018
  • 370 zobrazení
mksportfoto
  • 2.1.2018
  • 447 zobrazení
jachilles
S bráchou šlapeme ze Súčan na Malý Fatranský Kriváň prozkoumat zimní podmínky. Počasí bylo velmi proměnlivé. Na Veľké Kráľové nás přivítalo sluníčko a doprovázelo nás kus cesty kolem Vendovky i Meškalky. Bohužel těsně pod vrcholem přišla oblačnost, která vše schovala do bílé tmy. Neva i tak to byla vydařená akce.
Sporttracker: http://www.sports-tracker.com/workout/jcepec/5a102745f17572657dab42dc
Kategorie: sport
Více  Zavřít popis alba 
  • 18.11.2017
  • 60 zobrazení
rajek
  • 4.10.2017
  • 38 zobrazení
ropopsoust
Vizovice - Loučka - Újezd - Valašské Klobouky - Červen Kameň - Ilava - Košecké Podhradie - Zliechov - Čičmany - Bojnice - Prievidza - Turčianské Teplice - Blatnica - Folkušová - Turčianské Jaseno - Sklabiňa - Sklabinský Podzámok - Turčianská Štiavnička - Sučany (odsud přesun vlakem) - Ružomberok - Vlkolínec

(Vizovické Vrchy / Bílé Karpaty / Strážovské Vrchy / Malá Fatra / Velká Fatra)
Více  Zavřít popis alba 
  • 29.7.2017
  • 657 zobrazení
obecvalca
Ďurko Langsfeld (* 16. október 1825, Sučany - † 22. jún 1849, Kremnica)
Bol slovenský národovec, učiteľ vo vtedajšom Turčianskom Svätom Martine a od januára 1849 dobrovoľnícky dôstojník (poručík v Hurbanovom vojsku počas Slovenského povstania, ktorý bol uhorským vojskom obesený.
Dnes v deň výročia jeho popravy usporiadalo mesto Kremnica , spolupráci s Vlastivednýmm odborom Matice slovenskej a obcou Sučany spomienkové stretnutie na jeho počesť s pietnym programom a príhovormi na magistráte mesta Kremnica. Účastníci sa v závere odobrali k symbolickému hrobu nad Kremnicou a položili kytice. Osobnosť a hrdinstvo Jurka Langsfelda chrakterizuje jeho výrok, keď Pred súdom odmietol ponúknutú milosť za zrieknutie sa revolučných ideálov a vodcov politického života (Štúrovcov). :

„Teraz ma súdia nepriatelia, ale budú ma niekedy súdiť i Slováci a u tých by som nechcel prepadnúť!“.
J. Meriač
Kategorie: kultura
Více  Zavřít popis alba 
  • 24.6.2017
  • 125 zobrazení
obecvalca
Eugen Lazišťan nedožitých 100 rokov
Pri príležitosti stého výročia narodenia zakladateľa Slovenskej dokumentárnej fotografie Eugena Lazišťana sa z podnetu Obce Sučany a TKS Martin konala v Sučanoch spomienková slávnosť s účasťou rodinných príslušníkov , bývalých spolupracovníkov,
priateľov zo Zväzu slovenských fotografov, športových klubov zástupcov obce a širokej verejnosti
Bol členom ZSF od r.1985 a vydal niekoľko krásnych kníh. Pri tejto príležitosti bola navštívená aj pamätná izba z jeho fotografickými prácami, knižnými publikáciami v ZŠ v Sučanoch. Jeho fotografická tvorba má dnes cenu nenahraditeľného historického a kultúrneho dokumentu s neopakovateľnou poetickosťou fotografií. Jeho tvorivý profil je profilom umelca - dokumentaristu, ktorý svoj zrak zameral najmä na slovenskú krajinu, ľudovú architektúru, odev i zvyky. Mnohé z nich už neexistujú, takže jeho fotografická tvorba má dnes cenu nenahraditeľného historického a kultúrneho dokumentu s neopakovateľnou poetickosťou fotografií. Spolupracoval s mnohými osobnosťami českej a slovenskej fotografie, ako sú Karol Plicka, Martin Martinček, Ján Halaša či Karol Kállay. Po odchode do dôchodku bol dokumentaristom Slovenského národného múzea (SNM) v Martine, kde sa venoval najmä spracovaniu Plickových zbierok. Eugen Lazišťan výrazne prispel k vybudovaniu múzea tohto slávneho fotografa v Blatnici. Eugen Lazišťan bol žiakom skvelého Karola Plicku. Snáď i jeho najlepším priateľom. Vybral sa cestou svojho učiteľa. Jeho ateliérom sa stalo celé Slovensko so svojimi krásami a tajomstvami. Svoju prvú knihu o Bratislave vydal pred päťdesiatimi rokmi. Svetlo uzreli desiatky publikácií. Keď ich pripravoval a zostavoval, prejavil sa ako technicky zručný fotograf s citom pre estetické vyznenie obrazu, s vrúcnym vzťahom ku kultúrnemu dedičstvu, histórii a prírode. Hoci sa E. Lazišťan narodil v Hriňovej, jeho pupočnou šnúrou s týmto svetom sa nadobro stali Sučany, ktoré mu boli od roku 1923 trvalým domovom. „Celý svoj život som prežil pod Malou Fatrou v Turčianskej záhradke,“ hovoril hrdo. ( Príspevok ZSF)
V mnohých príspevkoch odzneli spomienky na momenty z jeho života, ktoré verejnosti neboli až tak známe. Zástupca MO Matice slovenskej Martin Matula z osobných dokumentov E. Lazišťana priblížil osudnú kapitolu jeho života. Bol účastníkom pochodu smrti cez Prašivú, kde našlo smrť 83 vojakov, padol do zajatia, prešiel nemeckými koncentračnými tábormi. Táto etapa ovplyvnila životné smerovanie a aj jeho tvorbu.
A môj vzťah k Eugenovi? Na podnet valčianskeho priateľa, sučianskeho učiteľa Gaba Cengela som sa stal členom sučianskeho lyžiarskeho klubu, ktorého členom bol aj Majster Lazišťan. S ním, Milanom Turancom, Vladom Siakeľom, Václavom Dvořáčkom a inými som na Meškalke spoznal partiu vynikajúcich ľudí a prežil vstup do organizovaného lyžiarskeho športu. P. Lazišťan bol aj kolega a blízky priateľ nášho Jána Andela a zažil som v susedstve niekoľko stretnutí s nimi.
(3 obrázky použité z FB ZSF)
Jaromír Meriač
Kategorie: dokumenty
Více  Zavřít popis alba 
  • 20.3.2017
  • 100 zobrazení
mksportfoto
  • 10.2.2017
  • 109 zobrazení
mksportfoto
  • 10.2.2017
  • 447 zobrazení
mksportfoto
  • 10.2.2017
  • 66 zobrazení
mksportfoto
  • 10.2.2017
  • 84 zobrazení
mksportfoto
  • 10.2.2017
  • 33 zobrazení
Reklama