Hledání

497 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

pij
Cesta za dopoledním espressem někde na ostrově Karpathos ... Je teplé sobotní ráno (21.září). Otevírám dveře pokoje, nadechnu se slaného vzduchu s vůní pinií a jsem opět a znovu v úžasu nad tou krásou. Sluníčko už pěkně hřeje, teploměr ani v noci neklesnul pod 20°C, moře má na obzoru zase krásně sytou tmavou modrou barvu. Teď jen vychutnat si snídani a rychle za poznáváním. Doufáme, že ani dnes nás nemine rozjezdové espresso, nejlépe s místním domácím koláčem, či dnes již všude tradičním croissantem. Míříme k našemu vozítku. Zdá se, že dnes se poprvé seznámíme s vyhlášeným karpathoským větrem. Začínáme na 27 km za hodinu. To je pohoda, kterou běžně zažíváme i u nás doma. Uvidíme, zda během dne zesílí a nabere vyšší rychlost. V tuto chvíli nabíráme rychlost my. Takže, startujeme. Po deseti minutách míjíme v hlavním městě pekárnu s výbornou kávou, kde jsme se před třemi dny uspokojili a utvrzujeme se, že není nad atmosféru taverny v horské vesnici.

Třeba hned v té první, v nadmořské výšce 350 metrů. Aperi. Vesnice, která až do roku 1892 byla hlavním městem ostrova. Vesnice, v níž byla v roce 1939 založena první střední škola. Vesnice mající 400 obyvatel, jež je sídlem, arcibiskupa Karpathos a Kasos. Když jsme tudy před dvěma dny v podvečer projížděli, místní před malou tavernou ve stínu platanu hráli vrchcáby. Ale dnes … Zavřeno. Chuť na silné voňavé espresso sílí.

Stoupáme výš, do další horské vesnice. Volada. Osada s nádhernými výhledy. Víme o tom své i díky vycházce ke kostelu Stavros, kterou jsme v týdnu absolvovali. Stálo to opravdu za to. A také jsme se tu mile občerstvili. Taverny, kde jsme zastávku udělali, jsme si všimli díky ´bzučení včel´. Tedy alespoň tak se nám to jevilo. Když jsme vstoupili, taverna byla plná dam, ať už v černém, či barveném oděvu, které obsadily téměř všechny stolky na terase a klábosily u čaje a sušenky. Dnes je zde ovšem ticho. Jen kohout v blízkosti několikrát zakokrhal. Na kávu si tedy musíme ještě chvíli počkat. Napijeme se alespoň vody a pokračujeme v naší jízdě k západnímu pobřeží. Nahlížím do aplikace mapy.cz a zjišťuji, že možná byla chyba, že jsme si espressovou radost neudělali v oné pekárně u cesty v hlavním městě. Uklidňujeme se, že aplikace třeba neví vše.

Othos. Nejvýše položená vesnice leží ve výšce 520 metrů. Tady jsme minule navštívili kapličku na malém kopečku pod vesnicí. Vůbec kapliček je tu možná více, než obyvatel. Všechny jsou přístupné, většina z nich je uzamčena, s klíčem v zámku. Je nám to hodně sympatické. Ale taverna, třeba také s klíčem v zámku a klidně i samoobslužným servisem, nikde.

Horskou vesnici Pyles s dlážděnými kamennými uličkami a malým muzeem na jejím okraji, kde je větrný mlýn, pec na chleb, či lis na víno, dnes jen projíždíme. Máme to, coby kamenem dohodil, na hlavní silnici vedoucí podél západního pobřeží. Odbočujeme na sever, s jižní stranou jsme se již seznámili.

Za osm set metrů je po levé straně taverna, vyčítám z mapy a tiše se raduji. Under the Trees. Tak se jmenuje. Vysedáme z auta. Vítr nám málem vytrhnul dveře z rukou. Aha, tak přece sílí. Musíme si dávat pozor. Přicházíme, popoháněni větrem, k otevřeným dveřím taverny kde je patrné, že úklid je již proveden. Hlasitě zdravíme, kaliméra, jásas. A nic. Nikde nikdo. Jdeme na vyhlídku s tím, že to zkusíme cestou zpět. Bože, to je nádhera. I kdybychom espresso na tomto místě nedostali, zastávka stála za to. Moře hrající desítkami barev bouří, naráží do převážně černých kamenů, řecký prapor nad lavičkou s výhledem do nekonečné dálky ve větru sebou nekontrolovatelně plácá. Připravuji si fotoaparát s vědomím, že dnes má ruka není díky větru spolehlivý pevný stativ. Nicméně věřím, že zachytit atmosféru zvládnu. Manžel činí druhý pokus najít v taverně živáčka. Našel. Ovšem ne obsluhu, ale Imricha (naše interní pojmenování osoby nezasvěcené do … všeho, ale to je jiný příběh).

Míříme dále na sever. Zláká nás krásný záliv a menší cedule označující tavernu. Že by? Sjíždíme k moři a potkáváme zaparkované auto s českou SPZ. Co ten tady dělá … V rozkvetlé terase Pine trees sedí starší muž a sleduje moře. Kolikátý asi den, měsíc, či rok? U vedlejšího stolu žena zabalená do svetru něco guglí v mobilu. Na dotaz ohledně espressa záporně kývá hlavou. S úsměvem nám nabízí cappuccino, na které popravdě chuť nemáme. Poděkujeme, obdivně pochválíme všudypřítomné květy a míříme dál. Cestou přemýšlíme, jak to v rodinné taverně asi mají, kolik turistů tu za sezonu zavítá, zda je podnikání vůbec uživí.

Nejsevernější vesnice, kterou dnes chceme navštívit, se nám přibližuje. Totéž činí i husté tmavé mraky kupící se stále intenzivněji nad nejvyšší horou ostrova a zároveň celých Dodekanés Kali Limni, která se tyčí do výšky 1215 m. Sledujeme ji alespoň takto, když už jsme ji nepokořili. Parkujeme v Mesochori. Vedle kapličky dole ve vsi, kde se chodí pouze pěšky, je v mapách krom dalekého výhledu i značka baru. V hlavě mi proběhne návštěvní den Miloslava Šimka a Jiřího Grossmanna, že tam to někde musí být. Ale tady, daleko od větších vesnic, u kapličky, pod níž je přírodní pramen s legendou, pije-li z pramene svobodná žena, brzy se vdá, espresso jisto jistě nebude. Ale krásně tu je, i když síla větru začíná být chvílemi nebezpečná pro pohyb ve volném prostoru. Jedeme zpět na jih.

Hluboko pod námi je malebná rybářská vesnice Lefkos s množstvím pláží se smaragdovými vodami, i množstvím rodinných taveren. V jedné z nich, s krásným výhledem na pohoří v mracích i více či méně rozbouřené moře, usedáme. Jsme u cíle (?). Po padesáti kilometrech a téměř třech hodinách prožitků jsme tady, opět a znovu uchváceni nadpozemskou krásou. Náš obdiv získává malý temně hnědý kvádr na antracitovém pozadí, s vůní nepopsatelnou. A co teprve, když se probudí chuťové pohárky. Čokoládovo nugátový dortík s oříšky a šlehačkou, je naprosto úžasný. Byla to skvělá volba. A co v úvodu zmiňované dopolední espresso někde na ostrově Karpathos? Na to bych málem zapomněla :-) Ano, v této taverně nám kávičku připravili přesně takovou, jakou máme rádi. V kombinaci s dortíkem to byl zase jeden z našich mnoha gurmánských požitků.

P.S. I když … i kdyby espresso nebylo, přece i cesta je cíl
více  Zavřít popis alba 
  • letos v září
  • 993 zobrazení
  • 0
janavavrova
po týdnu doma už se mi stýská :))) jako vždycky ... hlavně je tu zase spěch, který člověk na dovolené většninou eliminuje na naprostou nulu ... nu což, tak to prostě je ... čekám, že za nějaký ten měsíc se to trošku srovná :))) snad ještě léto neřeklo poslední slovo, ačkoliv venku to tak nevypadá ... už jsme vytáhli svetry :))) koloběh života ... všichni se točíme v kruzích ... a je jen na nás, jestli si ty kolečka umíme udělat hezké :)))
více  Zavřít popis alba 
  • letos v srpnu
  • 555 zobrazení
  • 1
zs-ms-kamenicky
Soutěž mladých zdravotníků

Ve čtvrtek 23. května 2019 proběhlo v Městském parku v Chrudimi oblastní kolo soutěže mladých zdravotníků. Cílem soutěže první pomoci bylo motivovat děti a prověřit jejich znalosti a dovednosti při poskytování první pomoci. Soutěže se mohly zúčastnit pětičlenné hlídky (velitel a 4 členové), vyslané základními školami, víceletými gymnázii, místními skupinami ČČK a dalšími dětskými organizacemi. Naši školu reprezentovala pětice děvčat z 9. třídy (jmenovitě Veberová, Polanská, Kudynová, Jehličková, Nekvindová).

Na soutěžních stanovištích měly za úkol:
• poskytnout první pomoc s použitím standardního zdravotnického materiálu
• poskytnout první pomoc s použitím improvizovaných prostředků (jako například pánské kapesníky, svetry, košile, opasky, ponožky či punčocháče)
• transportovat postiženého na sedačce vzniklé spojením rukou šátkem nebo vyrobit improvizovaná nosítka z materiálu připraveného na stanovišti a po té raněného (člena hlídky) správně naložit a odnést do vzdálenosti cca 15 metrů
• v rámci obvazové techniky vytvořit dalšímu členovi hlídky dva druhy obvazu, které si vylosují

Děvčata byla velmi šikovná a s každým stanovištěm se zlepšovala. Odměnou jim byl nezapomenutelný zážitek a diplom za účast.

Mgr. Daniela Kosařová
více  Zavřít popis alba 
  • 23.5.2019
  • 94 zobrazení
  • 0
skolaletna
Po výstupu z autobusu nás při májovém výšlapu provázel chladný a větrnný den, a proto jsme museli použít tekutý svetr. První zastávka se konala na odpočivadle U Hrušky. Tam nás ke svým narozeninám pohostila Eva a Jartda přinesenými a vlastnoručně upečenými dobrotami. Pak jsme to zapili ohňovou vodou a vydali se na další zastavení pod Šibeničním vrchem kde jsme dojedli a dopili zbytek zásob. Odtud už to bylo jen kousek do vizovické zámecké čokoládovny. Výšlapu se zůčastnila Eva Kocháňová, Jarča Konečná, Ivana Chloupková, Jarda Pištěcký a Milan Palla. Délka trasy 11 km.
více  Zavřít popis alba 
  • 6.5.2019
  • 43 zobrazení
  • 0
zsbechovice
2018/1019
více  Zavřít popis alba 
  • 15.4.2019
  • 15 zobrazení
  • 0
pepa6x
Zájezd se opět zadařil, i když já jsem po předchozích dnech usoudil, že je zbytečné si brát svetr, rukavice a kulicha, takže jsem notně promrzl. Dokonce na nás spadlo i pár sněhových vloček na Pfaffensteinu. Fotoaparát stále týž, takže i snímky jsou stále nedostatečně zaostřené.
více  Zavřít popis alba 
  • 12.4.2019
  • 21 zobrazení
  • 0
dorotanoon
  • 30.3.2019
  • 308 zobrazení
  • 0
renataerdosova
  • 26.3.2019
  • 31 zobrazení
  • 0
ivaivca
Bazar detskych Mikin, Svetru, hezkych/jako novych Tricek a Kosil.
Trika, Kosile, vesticky á 50 Kc
Mikiny/svetry á 100 Kc
Pri odberu nad 250 Kc dárek.
Postou poslu pri odberu min. 3 kusu obleceni. K cene nutno pripocitat postovne a balne.
Kategorie: děti
více  Zavřít popis alba 
  • 10.2.2019
  • 35 zobrazení
  • 0
balfab
Ono se to docela špatně zaměřovalo. I když jsem stál v obyváku ve dveřích balkonu,tak těch -10st. při svítání bylo citelných. Měl jsem na sobě akorát svetr a bundu a na boso v trenkách.

Tak už jsou tam snad všechny povedené snímky. Hodně jich je hodně máznutejch.
více  Zavřít popis alba 
6 komentářů
  • 21.1.2019
  • 111 zobrazení
  • 3
marcwatson
Kategorie: kulturaoslavy
více  Zavřít popis alba 
  • 24.12.2018
  • 20 zobrazení
  • 0
palachovachomutov
14. 11. 2018 S projektem Od ovečky ke svetru jsme zavítali na farmu Malarikových do Drmal. Děti se seznámily s chovem užitkových zvířat a mohly také ochutnat čerstvé mléko a sýr. Projekt je realizován s finanční podporou Statutárního města Chomutova.
více  Zavřít popis alba 
  • 14.11.2018
  • 106 zobrazení
  • 0
kppturista
Trasa měřila 16 km, prvních 5 km jsme překonali převýšení 480 m. Nejprve šly dolů svetry, pak bundy a na rozcestí Hvězda jsme došli (někteří) v tričku. Pak jsme ale nasadili další vrstvu -to už byl větřík a my byli zapocení. Vyšlo nás 22, -2 se vrátili, ale všichni ostatní obstáli na svá léta skvěle! Kdybychom sečetli svá léta tak by to bylo daleko větší číslo než je nadmořská výška Suchého vrchu 995 mnm. Počasí nám přálo, bylo víc jak 10 stupňů a většinu trasy nefoukalo. Rozhledy byly sice trochu zamlžené, ale božské.
více  Zavřít popis alba 
  • 4.11.2018
  • 76 zobrazení
  • 1
palachovachomutov
16. 10. 2018 odstartovali školáci projekt Od ovečky ke svetru. Společně s dětmi ze 2. třídy mateřinky navštívili ovčí farmu v Klínech, kde si užili krmení oveček i poutavý výklad o úpravě vlny. Projekt je realizován s finanční podporou Statutárního města Chomutova.
více  Zavřít popis alba 
  • 16.10.2018
  • 98 zobrazení
  • 0
unites
Vandr na Roverky, poznamenaný smrtí a posléze svatbou. První vandr v životě, kdy jsem nedělal ani jednou oheň, kdy jsem nevytáhl z báglu pončo, svetr, dlouhý gatě a spacák. Vandr, ze kterého se jeden z nás nevrátil...
více  Zavřít popis alba 
  • loni v létě
  • 157 zobrazení
  • 1
4b2zs
  • 18.4.2018
  • 40 zobrazení
  • 0
2avinor
  • 8.2.2018
  • 37 zobrazení
  • 0
reklama