Hledání

719 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

cia
  • 8.3.2009
  • 127 zobrazení
  • 0
lupeace
Máme za sebou třetí týden. Začínáme pěkně řádit, dovádět mezi sebou, okusovat se, štěkat a vrčet. Vnímáme přítomnost lidí a naší maminky Aimee. Klubou se nám už zoubky, tudíž začínáme pomalu papat kašičky a ty nám moc chutnají. Pomalu se připravujeme na velký výlet na chatu, ten nás čeká koncem týdne.
více  Zavřít popis alba 
  • červen 2014
  • 76 zobrazení
  • 0
gcck
Pršelo celý den - jenže když golf milujete není co řešit! 73 hráčů a hráček bylo na hřišti a v plné výbavě si ve společnosti svých přátel a své rodiny zahrálo mezi kapkami deště! Klobouk dolů přede všemi kdo k nám dnes přijeli a děkujeme, že máte srdce na pravém místě a strávili jste tento den a řada z vás celý víkend, s námi na Svachovce

Celý tým Hostince Glokner, řezníci Jirka a Jarda, na recepcích golfové Karolína a hotelové Radek a i všichni ostatní byli připraveni udělat vám dnešní sobotu co nejhezčí když slunečné počasí si vybralo zrovna na dnešek volno!

A jak to všechno dopadlo?
Best BRUTTO 64 ran přinesli kamarádi Jaroslav Greiner a Ján Hudcovský

Po odečtu hracího HCP hráčů ve dvojicích (a v jednom případě to byla i trojice) nejlepšími dnes na netto body byli:
1. místo Miroslav Horváth a Jonáš Navrátil - 83 ran brutto, netto 47
2. místo Jiří Kotáb a Jan Fait - 81 ran brutto, netto 48,4
3. místo Tomáš Lexa a František Vicány - 79 ran brutto, netto 49,54
4. místo trojice Ida Kučerová, Tomáš Jíně a Lenka Nováková, kteří zahráli 78 ran, netto 50,92
5. místo Libor Koďousek a Anna Raiskupová, kteří zahráli 78 ran, netto 52,94 6. místo manželé Karel a Hana Bobkovi, kteří zahráli 75 ran, netto 53,52

Ještě jednou blahopřejeme nejenom těmto 7mi dvojicím k dnešním skvělým výkonům, ale úplně všem, kteří dneska dohráli všech 18 jamek neb dneska to vůbec nikdo nevzdal!
Dnešním dnem také letošní série gurmánských turnajů končí a uvidíme se až za rok - přesněji za 49 týdnů - začínáme v sobotu 19.října, druhý turnaj bude v sobotu 26.října a závěrečné setkání a hodování se uskuteční v sobotu 2.listopadu.
Kategorie: sport
více  Zavřít popis alba 
  • 27.10.2018
  • 62 zobrazení
  • 0
fotbaliste
Na opravdu zimním turnaji kluci skončili druzí za domácím ,,A,,výběrem se kterým prohráli 2 : 0.
Druhý tým Králováku naopak porazili 2 : 0, když skoroval Štefi a Mára. V posledním zápase jsme vyhráli
nad mužstvem Liteň-Zadní Třebáň 3 : 0, dva goly dal Jirka a třetí Tomáš. V brance byl výborný
Ondra Frolík a pochvalu zaslouží celý tým. Moc dík všem klukům a rodičům, kteří na tento turnaj
přijeli a věřme, že příští týden bude lepší počasí.V sobotu začínáme v 10.00.
více  Zavřít popis alba 
  • 23.2.2013
  • 34 zobrazení
  • 0
vlcek
Vjíždíme do Českého Švýcarska (jsme 5. den na cestách), nádherného prostředí pískovcových skal, mezi nimi klikatící se úzké cesty. Baráčky, dost hodně dřevěnice, jsou vyšperkované, s osobitým stylem tohoto prostředí. Jak se tento typ staveb jmenuje nevím, ale mrkněte na fotografie, fakt půvabné. Vzpomínám na drsný výjezd k Malé Pravčické bráně, na Tokáň, na hospůdku v Doubicích vyšperkovanou výrobky z Křivo(rychlo)řezání- soutěže v rychlořezání na řezbařských sympoziích, bývalou školu v Kyjově, kde jsem trávil před asi 8 lety překrásný týden s rodinou, ... Pod Šluknovem otáčíme vpravo a konečně se začínáme přibližovat domovu (vzdušnou čárou) rychleji. Následují rozhledna Jedlová nad Jiřetínem, Lužické hory, Kryštofovo údolí, odtud povinný výjezd na Ještěd, pak sjezd do Liberce, který v maximální míře a z levé strany objíždíme. Pak upalujeme do Frýdlantu (vždyť kousek od Frýdlantu, toho nad Ostravicí, bydlíme, tak jsme zvědaví...). Jsme překvapeni velikostí města, líbí se zámek, ...avšak náměstí spolu s radnicí nemá chybu. To už jsme v Jizerských horách. Zde máme odpočinkovou etapu. Dělíme se na tři skupiny, každý si jede za svým - Pavel na nedaleké singltreky, druhá skupina na 1124 m vysoký Smrk, nejchladnější místo v Česku – Jizerku, Protrženou přehradu a do Tanvaldu. Třetí skupina vynechává Smrk, zato vyjíždí na Hvězdu, k rozhledně Štěpánka, a pak do kempu v Tanvaldu. Ve vzduchu je už cítit voda, vždyť z domova máme info, že tam stále prší...
Kategorie: rodina-přátelé
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2014
  • 135 zobrazení
  • 0
tom-ass
To není název žádnýho zelenýho mužíka z Vesmíru, ale docela obyčejný název Francouzskýho města... i když to zní všelijak! Každopádně jsme se sem uchýlili na 3 týdny před vypuknutím zimní sezóny, kterou strávíme v Alpách, ale o tom až příště. Perpignan leží úplně na jihu Francie, cca 45 minut od Španělských hranic - docela dobrá pozice! Například v prosinci tu máte cca 18°C ve stínu a totální azuro, ostatně jako skoro vždy - svítí tu Slunce v průměru 320 dní v roce. Místní za to můžou děkovat Pyrenejím, na jejichž úpatí se dostanete cca za 20'. Sakra dobrá poloha, zvykli bychom si tu... si říkáme s Maru každej druhej den.
Dnes jsme si už odklepli první týden našeho pobytu, za kterej jsme ledacos stihli a poznali...
Například, že místní Frantící jsou docela veselá sebranka, která si zbytečně spoustu věcí komplikuje nebo neřeší... asi záleží na úhlu pohledu. Třebas křížovatky, posledních 100 km příjezdu jsme zvolili cestu okrskou podél riviéry. Čekali jsme delší cestu, ouzké uličky a kolony.. nicméně 200 kruháčů NE! Nevěříte? Spočítejte si to z Orange. Také, že když chcete odbočit do leva, jedete do pravého pruhu, že na každém rohu ve městech na Vás čekají sloupy uprostřed ulice, klikaté patníky ozdobené nejedním zářezem pneumatiky, retardéry všeho druhu a velikosti, blikr? coto je? atd. ...No není divu, že každé druhé auto je pocuchané nebo poslepované Tesa páskou.
Tož číhněte na galerii pořízenou jak z měst tak okolí Perpignonu, Canet-en-Russion, Prado, Casteil, Port-Vendres a závěrem náš místní bejvák. Začínáme druhou třetinu našeho pobytu s rýmičkou, což nás vůbec netěší!! Chapete to? Jedinkrat za rok máte stálé slunečné, suché a teplé počasí a smrkáté?
více  Zavřít popis alba 
  • listopad 2017
  • 292 zobrazení
  • 1
rumcaja
Blofka poslal omluvu na mou kulatinu..Nelze,než ji přijmout..Měl důležitější,patrně neodkladnou věc...
A tak se scházíme v Blanenské obřadní,smuteční síni,abychom kamaráda vyprovodili..

Po pohřbu je krátká slezina "U Mrtvolky" a pak s Kozlem vyrážíme na "Vandr Blofkovým krajem,po stopách zrušeného času.."
Začínáme V Adamově v nádražce.Noční výstup na Alexandrovku má kouzlo.Spíme v seníku nad krmelcem nad Křtinským údolím.

V pátek šmejdíme strání po jeskyňkách,dole v Jáchymce a u Béčiny,u jeskyňářů na chatě kávička,v Kostelíku oběd na ohýnku,Křtiny- Tramské muzeum na zámku,Rudice,kde máme scuka a slezinu s Pucikem a Čikovcema.Posezení a zabékání v hospůdce,noc pod širákem nad R.Propadáním.Snídaně na ohýnku,Propadání,Jedovnice-kostel st.Petra a Pavla,Vilémovice,Macocha,Sloup.Dnes končíme na 45.výr,T.O.Lavina.Tradičně je to velice výživnej oheň se spoustou kvalitní hudby a kamarádů..Noc opět pod širákem.Ve spacáku měsíc a písně..

V neděli sbíráme v Adamově Kozlovo auto,zastavujem na historicky významných místech-Sýkorova chata,Ronec a v Bílovicích se loučíme..

Snad časem doplním pár fotkama od Kozla,má to díry..Ne všechny fotky jsou moje.

Pro nezasvěcené:

"Rušení času" proběhlo v šeru dávných věků,v bohémské době,kdy jsem ještě byl před třicítkou a spočívalo zhruba v tom,že když už byla středa a my jsme měli třetí den v pracovním týdnu roztáčet kola pětiletky a stále jsme nenacházeli směr k domovům,vyhodili jsme všechny hodinky.Nebylo jich málo,protože na Zlaťák nám kamarád Slon-hodinář, přivezl opravené hodinky,co patřily známým a příbuzným..Vloudila se však chybička.Kozel jedny hodinky zatajil.Patřili mám dojem tátovi.I když je další den taky vyhodil,zrušení času se nezdařilo a my jsme museli v zaměstnání vysvětlovat a žehlit svoji týdenní,nenahlášenou nepřítomnost..Tolik zhruba o "Rušení času"./Kdyby to udělal můj kluk,tak ho zabiju !!/
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • únor 2014
  • 278 zobrazení
  • 1
mysticsmile
Úvod patnácté promenádní sezóny v Boskovicích se skvěle vydařil!

S příchodem začátku prázdnin se každoročně otvírá maraton letních promenádních koncertů v parku před Zámeckým skleníkem v Boskovicích. Stává se pomalu tradicí, že jej zahajuje místní Základní umělecká škola. První koncert tentokrát připadl na neděli 29. června 2015.
Úvodem se představil řízným pochodem velký dechový orchestr ZUŠ pod vedením Bc. Zdeňka Jindry.
Hned poté předstoupil před obecenstvo ředitel Kulturních zařízení města PaedDr. Oldřich Kovář: „Je to k neuvěření, ale již po patnácté zahajujeme Promenádní sezónu v Boskovicích, předávám slovo místostarostovi Boskovic Petru Malachovi, DiS.“
Přeji patnácté Promenádní sezóně, aby byla krásná, odpočinková a relaxační, jako ty předchozí. Užijte si jí. Tímto považuji patnáctý ročník za zahájený.“
PaedDr. Oldřich Kovář poté představil partnery: T-Car, spol.s r.o - Hyundai, Auteco BS, spol. s r.o. - Renault a Pivovar Černá Hora. Ten kromě občerstvení dodal i dva velké sluníky, které hned při první akci přišly vhod. Po ránu, kdy to vypadalo, že se vše odehraje uvnitř, se krásně vyjasnilo. Odpoledne Slunce pálilo, možná až moc. Mnozí diváci se proto ukryli do stínu stromů a někteří právě pod tyto nové rozevřené slunečníky.
„Dnešní koncert a tím i celou Promenádní sezónu zahájil velký dechový orchestr ZUŠ pod taktovkou Zdeňka Jindry, druhou část hudebního odpoledne vyplní Bc. Martin Krajíček se svým estrádním orchestrem,“ pokračoval v úvodu PaedDr. Oldřich Kovář. Děkuji místostarostovi za úvod, Vám přeji krásnou zábavu.“
Muzikanti pozvedli plechy a zahráli šest známých skladeb. Mezi nimi nechyběly například Pod tou naší starou lípou, Šly panenky silnicí a další dechovkové „hity“.
O kratičké technické přestávce pozval PaedDr. Oldřich Kovář na připravovanou výstavu do zámeckého skleníku: „Tentokrát se zde 19. července na vernisáži objeví pan Tomáš Císařovský (*1962). Jeho plátna jsou obrovská cca 2,4 x 3 metry. Máme trochu problém tato díla sem dostat,“ zakončil s humorem pozvánku PaedDr. Oldřich Kovář a ještě připomenul herce a hudebníka Vojtu Dyka (*1985) 28. srpna v letním kině.
I druhou část vydařeného nedělního odpoledne zahájil PaedDr. Oldřich Kovář. Pozval na Husí slavnosti 3. a 4. října 2015. „Budeme zde mít braty Ebeny, Xindl X (Ondřej Ládek *1979, písničkář a scénárista), klubovou kapelu Sto zvířat a další.“ Znovu představil partnery promenádních koncertů včetně Rádia Petrov a dodal: „Do konce prázdnin můžete každý pátek v 17 hodin přijít na živé divadlo do zámeckého nádvoří. Začínáme 3. července pohádkou Červená Karkulka.“
Estrádní orchestr pod vedením Bc. Martina Krajíčka se představil s tím nejlepším, co mají nastudované. Skvěle interpretovali i dvě židovské skladby a od slavných liverpoolských Beatles Michelle (1965). Sólistka Eliška Matušková zazpívala dvě písně. Přednesem Don't Know How to Love Him z rockové opery Jesus Christ Superstar (1969) si získala publikum, jež ji odměnilo mohutným potleskem. Orchestr zahrál i filmovou melodii, Piráti z Karibiku, diskotékovou Funky Town od americké kapely Lipps (1979). Před rozloučením Bc Martin Krajíček poděkoval Městu Boskovice za příspěvek na chorvatské soustředění. Závěrečnou skladbu Od Franka Sinatry (*1915 †1998) New York (1979) tak skvěle přednesl sólista Tomáš Dvořák, že si ji diváci ovacemi vynutili zopakovat. Z publika se ozývalo hlasité: „Umíííí“! Kapela poté musela ještě znovu přidat i Funky Town.
Úplný závěr patřil PaedDr. Oldřichu Kovářovi: „Velký potlesk orchestru ZUŠ pod vedením BC. Martina Krajíčka, děkujeme! Přeji krásný zbytek dne, za týden zde s Boskovickou kapelou nashledanou.“
Místostarosta Petr Malach: „Dnes jsme zahájili patnáctou Promenádní sezónu. Za Město Boskovice jí přeji, aby byla stejně krásná, jako byly předchozí a aby se povedla.“
Ředitel Kulturních zařízení PaedDr. Oldřich Kovář: „Jako každoročně jsme poskládali pestrou nabídku, aby si každý vybral a pobavil se zde pod širým nebem, jak se stalo již patnáct roků tradicí.“
Ředitelka ZUŠ Boskovice Stanislava Matušková: „Mám velkou radost, že nás publikum takto přijalo, obě tělesa se pilně připravovaly, takže si úspěch zaslouží. Představily se zde dva největší školní orchestry. Velký dechový pod vedením bývalého ředitele Bc. Zdeňka Jindry, ten se věnuje převážně klasické dechovce a estrádní Bc. Martina Krajíčka, jenž prezentuje střední proud populáru a troufne si též na interpretaci židovských melodií, možná i proto, že jsme z Boskovic, kde mají židovské tradice hluboké kořeny. ZUŠ Boskovice má celkem čtyři obory. Největší je hudební s 530ti žáky, pak literárně dramatický, taneční a výtvarný obor. Přijímáme děti od první třídy základní školy. V letošním kalendářním roce oslavíme sedmdesátku, chystáme výroční koncert na konec listopadu, kde se ve velkém představí všechny čtyři obory.“
Trumpetista orchestru Bc. Martina Krajíčka Marek Vašíček: „Trumpeta mě baví, byl jsem třetí v ústředním kole soutěže. Hraji pět let v ZUŠ pod vedením Josefa Sekaniny. Chtěl bych studovat hudbu a současně i medicínu.“
Zpěvák a baskytarista orchestru Bc. Martina Krajíčka Tomáš Dvořák: „Skladbu New York jsme dlouho necvičili, dnešní obrovský úspěch je zásluha nejen mého zpěvu, ale celého orchestru, jenž podal perfektní výkon. V červnu jsme byli na soustředění v Chorvatsku, je to akce ZUŠ Boskovice a ZUŠ Letovice, kde jsme denně dopoledne zkoušeli staré i nové věci, odpoledne jsme měli volný program a koupání v moři. Večer pak koncerty. Zde máme každý týden zkoušky a tím se připravujeme na veřejná vystoupení, tedy i na Promenádní koncert. Ten právě skončený byl jednoznačně tím nejlepším, co jsem za dobu svého působení s orchestrem zažil. Obecenstvo bylo fantastické. Momentálně působím ve třech kapelách. Hrajeme rock, jazz a starý styl z doby největší slávy Elvise Presleyho (*1935 †1977). Na kytary hraji devět let, zpívám od útlého dětství. Denně cvičím asi hodinu. Učí mě Bc. Martin Krajíček, jenž je současně i dirigentem našeho orchestru. Pokud se v budoucnu zadaří, chtěl bych se muzikou živit.“

Více: www.zusboskovice.cz
Kategorie: moje fotozprávy
více  Zavřít popis alba 
  • 28.6.2015
  • 160 zobrazení
  • 1
spundik
EDIT: Přidáno ještě 25 fotek od Joriana, jsou úplně na konci

Lezecký trip s groningenským oddílem GSAC do Francie- Les Calanques u Marseille
27.12.2015- 2.1.2016

Přihlásil jsem se někdy v řijnu na zimní týden s oddílem GSAC, s tím, že se pojede buď do Španělska nebo do Francie. Nakonec zvítězila Francie a z původním asi 30 zájemců nás nakonec odjelo ve Volkswagen Transporteru 9 kluků a druhý den se k nám přidal další člen, který přijel ze Švýcarska z lyžování.
Do auta se nakonec všechno na pohodu vlezlo a v 4:30 jsme vyjeli z hlavního nádraží. Cesta trvala s přestávkama okolo 14 hodin. Celý týden jsme kempili v kempu poblíž města La Ciotat a každý den jezdili do různých oblastí, vždy cca hodinku.

První den jsme se rozhodli pro vícedélku v oblasti Sormiou na Cap Redon. Já lezl s Jorianem a Pjotrem, hlavním instruktorem výletu jednoduchou asi 120 m vícedélku do 5C L´Antécime. Bohužel ji lezli ještě další dva kluci, a tak nám to snad zabralo 4 hodiny. Výhled za to určitě stál, ale v ten moment jsem se rozhodl, že radši budu lozit jednodélky, a zkusím nalézt co nejvíc metrů. (po 4 měsících zavřený na stěně hlavní cíl). S úsměvem jsem si vzpomněl, jak jsme s Lukášem v srpnu v Rakousku dali vícedélku 200 metrů pod dvě hodiny. Nakonec jsme ještě stihli pár jednodélek na opačné straně zátoky, já konkrétně 5c, 5c+ a 4b.
Bohužel pro mě, žádný z kluků do toho moc nešlape, a přestože někteří lezou na stěně 7a( jeden dokonce 7b- to pro mě bylo největší překvapení), měli někteří problémy i s 5b, nemluvě o 6a. Čekal jsem, že ten způsob místních stěn ala vše top-rope bude mít určitý dopad, ale rozhodně ne takový. Jak se cítili nejistě půl metru nad jištěním, už už chtěli dobrat... :)

Druhý den jsem zamířili do oblasti Mormiou, kde jsme se spolu s 4 kluky vydal na jednodélky, zatímco další 4 si užili velmi pěkný traverz na útesu. ( ale zase jim to trvalo snad 5-6 hodin)
Lezli jsme v lehké oblasti Abri Cotier, kde jsem se rozlezl v lehkých 5b-5c, pak dal dvě 6a, 6b a zkusil dvě "nejtěžší" cestičky, konkrétně dvě 6c. Vše se mi podařilo onsajtovat až na druhé 6c, kde jsem v úvodním bouldříku dal opačně ruce a sám jsem se tak zamkl.
Nicméně další parádní den, skála super, pěkné kroky, a výhled na zátoku při západu slunce prostě top.

Třetí den byl pro mě den D. Překecal jsem 3 kluky a jeli jsme do oblasti Luminy, konkrétně sektoru Paroi des Toits, brutální stěny cca 50-60 metrů vysoké. Stěna mě fakt nadchla, dlouhé vytrvalostní cesty, paráda, pár lehčích a pak těžší prásky.
Trochu mi bylo líto, že jsme každý den vyjížděli z kempu po 9 hodině, cesta zabrala hodinku a a ještě dojít do sektoru... Tentokrát jsme se dostali ke skalám až o půl dvanácté, to by mě švihlo... a v 5 už byla tma. (néé, že mi vadilo lézt s čelovkou, ale každý mé nadšení nesdílel :D ) Rychle se rozlézám v 6a, klasice Grand Alleluia, a pak ještě v krásném 35 dlouhém vytrvalstním 6b. Čas dost letí, kluci visí v 6a dvacet minut a tak si říkám, že musím zkusit něco těžšího. Vybíram La Vimu 7b- při onsajtu dolézám až k závěrečnému bouldru,ale přehlížím bočák a padám. Cesta mi přijde lehká, tak si sebevědomě říkám, že druhým pokusem musím poslat. Jenže já vůl, si blbě cvakl poslední presku, ta se mi přetočila a za boha jsem ji nemohl při druhém pokusu cvaknout. Chtěl jsem si dát trochu rest, ale to jsem netušil, že ti kluci prostě nebudou schopní za tolik hodin vylézt to 6a a 6b, takže jsem nucen vybrat presky y 7b a ZNOVU lézt ty dvě lehké cesty. Mě fakt mrdlo, jsem v nejlepším sektoru snad v celé oblasti, a stihnu vylézt tři lehké cesty (dvě tedy dvakrát) a dát dva pokusy v 7b. Byl jsem dost zklamanej, ale nedá se svítit. Rychle vylezu ty cesty a už se začíná stmívat a bohužel musíme tento božský sektor opustit.

Čtvrtý den jsem překecal Joriana na jednodélky, ale bohužel nějaký nevýznamný sektor s max 7a+. Oproti včerejšku, kdy svítilo slunko a lezl jsem bez trika, jsme teď na severní straně a jsem rád za termo a merino. :) Zpravuju si chuť po včerejšku, něco lehkýho na úvod a pak dám 7a OS, prvních 6 metrů po super tufách- snad někdy zkusím nějakou vytrvalostní tufa cestu 30 metrů. :)
Na druhý pokus pak dávám 7a+ a další 7a+ mi při druhém pokusu proklouzne mezi prsty, když padám po úvodním bouldru, zbytek si ještě v pohodě vylezu, ale musím vybrat presky, protože už se zas stmívá a prej musíme jít... :(

Pátý den je nakonec poslední lezecký, po Silvestru( který se slaví s dalším oddílem z Utrechtu- 35 lidí, a pak se sedí na pláži u ohně, super atmosféra) se jede do skal ještě později, volíme opět oblast Sormiou, většina kluků se jde okoupat do moře, ale já s Pjotrem spěchám do dalšího sektoru, začínáme lézt až v jednu hodinu...
Na rozlez 6a+, a že si zkusím jedinou těžkou cestu 7b, úvod docela jde, ale pak přemýšlím nad kruxem, nakonec dolézám k řetězu, ale rovnou výbírám presky. Prvních 15 metrů je pěkných, ale skála se strašně drolí, zejména vstupy. Navíc si natrhnu bříško na prsteníčku a posledních 10 metrů je brutální rozchrast, kdy jsem se při spouštění bál, aby se mnou nevyjel celý řetěz. Na zpravení chuti dám 6c flash, ale přijde mi to lehčí, 6b+, jestli vůbec a ještě dvě lehký cesty.
Začíná se stmívat, foukat a pršet a vracíme se na parkoviště.
Večer se rozhoduje jestli ještě budeme podle plánu v sobotu lézt, ale ráno je víceméně jasné, že pojedeme zpátky do Nizozemí, během rána naprší asi 60mm.

Nicméně to není úplný konec ,protože se nám trochu rozesralo auto, vypíná se turbo, svítí kontrolka motoru a ještě další dvě. Při cestě zpátky to tak ješte u Nancy vypadá, že budeme muset sehnat hotel a přespat a budou nám muset poslat náhradní auto(a). Neochota francouzské odtahovky podívat se během víkendu co že to s autem je nás nakonec povzbuzuje k tomu, že to přece jen prubnem a tak vynecháváme dálnici a jedem opatrně max 100km/h zpátky a do Groningenu přijíždíme po 5 hodině ráno ( cesta tedy s přestávkami asi 19 hodin!!! :D)
Konec dobrý, všeschno dobrý, určitě bych se do Calanques chtěl ještě vrátit. Parádní oblast, můžu jen doporučit, nádherný skály u moře a vybere si opravdu každý. Tak snad někdy! ;)
více  Zavřít popis alba 
  • prosinec 2015
  • 123 zobrazení
  • 0
kristynkatynka
Sierre - Zinal

Budicek 3:33, rychla sprcha, vydatna snidane, sbalit veci a ve ctyri uz cekam pred domkem. Sedy Golf projizdi bez pribrzdeni...asi nejsem uplne vzhuru a spletla jsem si auta. Behem chvile prijizdi z druhe strany...narozdil od ridice jsem probuzena dobre, je jeste noc, hvezdy sviti a my jedeme smer Sierre. Jeste se zastavujeme u tety, abychom ji nechali veci na prevleceni.
4:30, Sierre, Maurice zkousi, jestli se jde jeste prihlasit...jde o ctyricaty rocnik behu, rekordni mnozstvi ucastniku, volna mista beznadejne davno pryc...nevadi, pobezime oba bez. Prodirame se ke startu, do rytmu hraje jazzik, mam radost, ze tu nejsem sama, i kdyz je mi jasne, ze stezi udrzim tempo dal nez sedm set metru po startu. Prejeme si hezky beh, zacina odpocitavani a je odstartovano. Haha, sedm set metru, udrzim se v dohledu sotva pet set metru, nechce se mi se vysilovat klickovanim mezi tisici lidi, nasazuju sve vlastni tempo a vytycuju si svou vlastni stopu, coz jde, pokud jsme na silnici. Kdyz se cesta stoci do lesa, je treba zpomalit...vsichni se tam nevejdeme a postupne se tvori zacpy. Neda se nic delat, zacatek je stejne hodne do kopce, na prvnich deseti kilometrech je dva tisice metru prevyseni, tak to bude odpocinkove.
Jeste je noc, neni moc chladno, ale odvazlivci, kteri prisli v tuhle silenou hodinu bezce povzbudit, musi byt hodne otuzili! Po uzkych lesnich stezkach jdeme krokem. Bezet jsem tu ani nechtela, ale dalo by se jit svizneji. Beauregard, prvni obcerstvovacka, jeste je tma, sbihaji se tu dve cesty, vodu, rozinky a sup dal. Jsem tu o minutu dyl a ta prava stoupacka ma teprve prijit. Cim jdeme vys, tim vic je svah prikry a tim casteji se zastavujeme. Predbehnout neni kudy.
Zacina se rozednivat. V lese na konci udoli za skalami vykoukne spicka zasnezeneho Matterhornu osvetlena prvnimi slunecnimi paprsky. Vsichni poradatele rikaji o svem zavodu, ze ten jejich je ten nejkrasnejsi, ale tady prvni vyhled slibuje, ze to nebude daleko od pravdy. Stoupame dal, slysim zvonce krav. Je to divne, druha obcerstvovacka je urcite jeste daleko a nechat bezet tisice silencu skrz stado krav, to by si svycarsti poradatele urcite netroufli...na to maji sebe a hlavne kravy prilis radi! Vynorujeme se z lesa na malou mytinku...jeden deda hraje na tahaci harmoniku, druhy taha za provaz, na kterem ma mezi dvema stromy rozvesene zvonce ruznych velikosti! Je to uzasne, tleskame jim, i kdyz mame za sebou poradny vyslap, ale nezastavujeme se a naladeni notnou davkou dalsi positivni energie vbihame do dalsiho kopce.
Na navrsi se otvira uchvatny vyhled. Vsech pet ctyrtisicovek, podle kterych je tento zavod take nazyvan, se vyloupne v probouzejicim se dni, zasnezene vrcholky jsou osvetleny zlatavymi paprsky jeste nesmeleho slunka a nad nimi se vznasi cervankove perinky, z kterych se slunicko pomaloucku odkopava. O par metru vyse uz jsme na pastvine u Ponchette a v chladnem ranu se hali do mlhaveho zavoje protejsi hora...okolni krasa bere dech vice, nez beh samotny. Prodlevami pri stoupani jsem ztratila prilis casu, ted uz to pujde tezko dohnat, konecne se rozbiham svym tempem, neohlizim se na cas, ale jen na okolni krasu a radost z behu...
Nejvetsi stoupani je za nami, ted uz jsou pred nami jen mirne kopecky a vesmes rovinky, otevira se vyhled do udoli smerem k Sierre. Za chvili sbihame do Chandolin, obecentsvo se rozhojnuje. Odtud uz to pro me neni nezname, ale i tak vzdy krasne a uchvatne. Mame za sebou pekny kus cesty, na kilometry je to sice zhruba tretina, co do vydeje sil mame za sebou skoro polovinu vynalozeneho usili. Nez se nadejeme je tady Tignousa a v dalce na vrsku je videt hotel Weisshorn.
Ted uz se da krasne bezet, ale citim jak na mne stale lezi chlad z prvni casti, vychutnavam slunecni paprsky a zacinam predbihat bezce, kterym dochazi sily. Bezime vesmirem, cestou planet, na upati kopce pod hotelem se cesta opet zuzuje a je treba trochu zpomalit, ale neni tu uz tolik lidi najednou a tak se da lepe predbihat. Kousek od Neptunu je Augustin, povzbuzuje bezce, zdravime se, i kdyz ja na vrsku musim popadat dech, trochu se zalykam, ale i tak jeste potvrzuju, ze se tesim na spolecny obed...potvrzeni prijeti pozvani mi dava novych sil, kolem obcerstvovacky u hotelu probiham a mirim si to k Halleyove komete. Kdepak! Neuhnala jsem si zadne halucinace! Stale jsme na "Sentier planetaire", loni jsme si to tu vykracovali s An.
Od Pluta dal uz to opet neznam, ale krasny vyhled na konec val d´Anniviers je mi dobre znamy. Bezim klidne a s radosti, potkavam dalsi pratele, na konci udoli je videt Zinal, ale neda se rici, ze by to bylo, co by kamenem dohonil, netreba se unahlovat, je treba vychutnavat krasne blankytne nebe, zlatave slunko, sveze zelene louky, sumici lesy a skalnate i zasnezene vrcholky hor.
Nez sebehneme z kamenite strane ozyva se z dali hudba. Na mytince, v pozadi s horskymi panoramaty si to vyhravaji dudaci a bubenice v kiltech...Opet dech berouci povzbuzeni! Ted uz bezime po mekke udusane hlinene cesticce ci po trave, je to prijemne odpocinkove, i kdyz tesne pred posledni obcerstvovackou na Berneusa je jeste poradne kamenity teren. Pripadam si jako tezkopadny kamzik, resp. kamzik slonich rozmeru(predevsim vahovych), ale bez ohledu na ladnost si to hopkam dale. Vypada to, ze to do cile stihnu za mene nez sest hodin, v coz uz jsem ani nedoufala. Ochladim se a trada do finise!
Dari se mi drzet tempo, kupodivu uz me nikdo nepredbiha, ale to netusim, ze nejhorsi usek je teprve prede mnou! Vbihame do lesa, zbyva asi poslednich sest kilometru a hlavne sestup dolu. Zpocatku to jde, ale pak zacina poradny sesup. Posledni tri kilometry je krpal dolu. Bezet tu nezvladam...bud by mi to podklouzlo nebo by vypovedelo sluzby koleno, coz se mi takovy kousicek pred cilem nechce riskovat. Tady uz cas stejne nenazenu. Po krkolomne louce vbihame opet do lesa, tam se cesta klikati, takze je podstatne mene prikra a za chvili uz vbiham na okraj vesnicky Zinal. Mam velikou radost, zvladla jsem to, uzila jsem si to, zbyva poslednich pet set metru, bezim koridorem lemovanym stovkami divaku, vsichni nadsene fandi, sil mam dost, tak muzu zrychlit, i kdyz je to tu z kopce po asfaltu. Jupiiii! Protinam cilovou pasku, 5:36:20, cas des a hruza, ale beh nadhera, dostavam medaily, i kdyz se ji branim.
Prvni a jubilejni ctyricaty Sierre Zinal je za mnou! Potkavam Maurice, ten tu ceka jiz pres hodinu a pul, coz me trochu uklidnuje, dle mych propoctu na me mel cekat nejmin dve hodiny;) Prebiram sve veci, jdu se umyt a prevlect, abych uz ve vsi svezesti mohla vyckat dobehu elit. Krasna nedele, 11. srpna uzavira tyden naplnenych snu...nadhera!

...novy tyden a nova dobrodruzstvi na sebe nenechala dlouho cekat, ale bez obav, to uz jen v obrazcich;)
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2013
  • 121 zobrazení
  • 0
koumaci
  • září 2017
  • 74 zobrazení
  • 1
dalmatin-bibi
Kategorie: zvířata
více  Zavřít popis alba 
  • 3.4.2014
  • 109 zobrazení
  • 0
chundelatekouzlo
Kategorie: zvířata
více  Zavřít popis alba 
  • 14.12.2007
  • 111 zobrazení
  • 0
msneurazy
  • říjen 2018
  • 57 zobrazení
  • 0
ggp2017
  • 29.8.2017
  • 62 zobrazení
  • 0
koupilijsmebarak
  • květen 2017
  • 67 zobrazení
  • 0
stoltenisbrodekupv
  • prosinec 2016 až leden 2017
  • 10 zobrazení
  • 0
jezciz1b
  • září až říjen 2016
  • 65 zobrazení
  • 0
kadelaivetnazelandu
  • září 2016
  • 65 zobrazení
  • 0
ctyrlistek-podebrady
  • 2.9.2016
  • 31 zobrazení
  • 0
reklama