Hledání

2 352 vyhledaných výsledků
AKCE -30 % s kódem
Sleva 30 % na
fotodárky.

Bavte se s rodinou nad fotkami.
Kód: SpoluDoma
Kód: SpoluDoma
Karanténa
haivik
15 komentářů
  • 20.1.2018
  • 16 268 zobrazení
nik69
Pravá zima na horách . Okres Jablonec nad Nisou nasaďte kulichy a rukuvice !!! :-)
více  Zavřít popis alba 
  • 21.1.2018
  • 10 977 zobrazení
mbkfish
Kategorie: cestovánílidé
více  Zavřít popis alba 
88 komentářů
  • září 2018
  • 13 532 zobrazení
haivik
22 komentářů
  • 11.2.2018
  • 5 378 zobrazení
tezera
  • 16.12.2017
  • 5 171 zobrazení
majinka69
  • leden až duben 2018
  • 3 540 zobrazení
mirlan
Vyjimečný zámek tím, že polovina prohlídky je zdarma - viz report foto. Holky jako průvodci vás nasměrují, kde je co k vidění. Přestože venku bylo horko, jejich práci v zimě (zejména ve sklepě) jsem jim nezáviděl.
Tento zámek rozhodně stojí za návštěvu.
více  Zavřít popis alba 
  • 5.7.2018
  • 2 655 zobrazení
igor-74
předposlední den v roce je vyhrazen tradiční túře v lužických horách k uctění davidů. součástí pochodu je i výstup na horu klíč...
http://igor-74.rajce.idnes.cz/davidi_na_klici-zima_16
http://igor-74.rajce.idnes.cz/davidi_na_klici-zima_15
Kategorie: lidépříroda
více  Zavřít popis alba 
284 komentářů
  • 30.12.2017
  • 2 691 zobrazení
hradek-muzeum
Jak Andrey s Halou zachánili z vraku, ZiM 12 a zrenovovali v super veterána.
více  Zavřít popis alba 
  • říjen 2012 až duben 2018
  • 2 601 zobrazení
vrtulea
13.1. Pole sport, 14.1. lyže Benecko, 26.- 28.1. lyže Železná Ruda
10.- 13.2. lyže Jizerky, 17.+ 24.2. moje 9. narozeniny
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • zima 2017/2018
  • 4 227 zobrazení
avatarka7777
  • srpen až říjen 2018
  • 2 419 zobrazení
ondravesely
  • prosinec 2017 až březen 2018
  • 3 558 zobrazení
vercaxxx
Možnost ustájení, zavedená rodinná stáj (klisna, hříbě, valach i hřebec )- velké boxy- některé i s padokem, podestýlka sláma, piliny, liz, seno, krmení jádro, granule, vojtěška, řep. řízky nebo dle přání majitele. Nová kruhovka, rozšířené pastviny-pravidelně udržované, v zimě seno na pastvině, kolbiště - mix gumová drť+písek, (skokový i drezurní materiál), možnost tréninku pod trenérem, solarko pro kone, vytápěné zázemí pro jezdce a majitele, wc, sprcha, pračka, vytápěná sedlovna, krásné vyjížďky. Dosah MHD. Bušovice. Možnost nezávazné návštěvy po dohodě. info 605530210 Adriánová, 737876362 Adrián
více  Zavřít popis alba 
  • září 2014 až duben 2018
  • 1 852 zobrazení
ladja77
Pár věcí z léta jsem si schoval
ať se má zima na co ptát
prostřední listy z kalendáře
nějaké kytky do herbáře
nedočteného Nabokova
a hrstku víček z limonád ........fragment textu autora „guy“ http://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=484060
více  Zavřít popis alba 
89 komentářů
  • leden 2018
  • 1 716 zobrazení
jovicic
Goran 27, Eva & Tonda 69, Katka 7, Krakov, Vánoce a Silvestr 2017
více  Zavřít popis alba 
  • prosinec 2017 až leden 2019
  • 2 014 zobrazení
igor-74
dolský mlýn je považován za jedno z nejromantičtějších míst v NP české švýcarsko a z různých TV dokumentů a filmových pohádek ho zná asi každý. cestou k dolskému mlýnu jsem narazil na tzv. "ledové vlasy", které vznikají na tlejícím dřevě, když není mnoho sněhu a teplota se pohybuje těsně pod nulou...
více  Zavřít popis alba 
300 komentářů
  • 14.1.2018
  • 1 426 zobrazení
kj201x
Po roce k moři přes zimu, konkrétně Marsa Alam, tak trochu spontánně. Proběhl i výlet do Luxoru a plavba po Nilu.
Kategorie: cestovánízemě
více  Zavřít popis alba 
  • březen 2018
  • 1 546 zobrazení
haivik
  • 20.11.2018
  • 1 569 zobrazení
premfoto
2 komentáře
  • zima 2017/2018
  • 1 335 zobrazení
emikes
LETNÍ TÁBOR? BEZ OBAV!
Eva Mikešková
Podhradní Lhota / První táborníci jsou už doma a už teď se těší na příští tábor, ale až za rok.
„Já bych tu nejraději zůstal,“ ozývalo se ze všech koutů stanového tábora. Nejlepší zážitek z prázdnin a hned na začátku. To je tábor Podhradka. Neboli stanový tábor v Podhradní Lhotě, s indiány a tanečníky. Ryze dívčí oddíl prožíval Léto s tancem, smíšená družstva pak putovala za statečnými indiány. „Nejtěžší byla indiánská stezka, pořád jsme se museli do stanu pro něco vracet,“ popsala desetiletá Barbora Mikešková.
Týden v sepětí s přírodou, v divočině, ale s přívětivým přístupem prověřených vedoucích z TYMY Holešov. Jako zastánci tradic dbají na rituály - nástupy, noční hry, bojovky, třeba také vztyčení vlajky se zpěvem státní hymny. „Na nic si tu nehrajeme, děti jsou přirozené a veškeré rozdíly se ztrácejí, všichni byli bezvadní. V holčičím kolektivu neproběhly žádné hádky, všude panovalo přátelství,“ pronesla k bledým tvářím – rodičům náčelnice Jarmila Vaclachová.
Už jako předškolačka toužila jet na tábor pětiletá Anetka, nejmladší účastnice. „Chodili jsme do lesa poznávat stromy a šišky, ani v noci jsem se nebála,“ prohlásila mala indiánka. Vztah k přírodě a její ochraně, ale také schopnost učit se novým věcem přirozenou cestou, i to je výsledek táborového pobytu. Třeba konverzace v angličtině pod nebem plným hvězd se studentkami z Nigérie, Estonska. „Ve stanu byla v noci trochu zima, ale přes den byl už hic, no jako v prérii,“ shrnuly děti úžasný týden.
více  Zavřít popis alba 
  • 7.7.2018
  • 1 375 zobrazení
azinkam
Aby bylo vidět, že i ve třiceti stupních může být ve vodě fakt zima.
více  Zavřít popis alba 
  • 5.8.2018
  • 1 489 zobrazení
tondatana
Den 5.7.2016, úterý..se nám zapsal na celý život do našich duší..Znovu jsme se totiž s Tondou narodili..doslova a do písmene..Ráno jsme posnídali oblíbený meloun a projeli se na kolech. Hledali jsme nějaké mapy okolních hor. Věděli jsme jenom to, že nejvyšší hora v širokém okolí se jmenuje Hochobir a je 2 139 m nad mořem. Kudy vede cesta k ní, jsme z map moc nepochopili a vydali jsme se tedy po obědě, tou nejbližší. Bylo 11.30 h a jak jsme později zjistili, bylo to velice pozdě na takovou dalekou cestu..
Bylo navíc příšerné vedro, hodně přes 30°C..Museli jsme každých 100m odpočívat. Měli jsme sebou jen malé batůžky s nejnutnějšími věcmi, byli jsme velice nalehko a jediné, co bylo dobré, byly naše boty do hor..
Nejdříve cesta vedla 4-5km, hodně na slunci, byla široká a štěrková..šli jsme tak nejméně hodinu. Naštěstí jsme narazili na ledový horský vodopádek, u cesty..Všechno, co jsme měli na sobě, včetně kšiltovek a mimo bot, jsme vymáchali v té ledové vodě a oblékli na sebe..To nás na chvíli posílilo v tom úmorném slunci..
Jediný člověk, kterého jsme tam, za celou dobu potkali, byl pán v terénním autě.. Ten nás trochu vrátil a navedl na cestíčku do lesa.Vedla hrozně strmě lesem, přes kořeny stromů, kameny a výmoly, od děšťů..Cestou jsme se zastavili u posedu a najedli se. Narazili jsme i na další studánku, která vytékala z dřevěného korýtka a chladily se tam zapomenutá piva..nikde ani živáčka..
Nakonec jsme se na chvilku natáhli ve stínu opuštěné horské chaty a na chvíli jsme usnuli vyčerpáním..A zase dál lesem vzhůru, zdálo se to nekonečné..
Najednou končil les a před námi se rozprostírala ohromná horská paseka, která se táhla až nahoru k horám. Byla tu spousta neznámých a asi vzácných rostlin, včetně Ostropeřce mariánského..Všude na pasece byly stopy trusu po skotu..Pásl se v takových výškách, ale nebyl nikde vidět..
Úplně nahoře, pod horami, se krčily dvě horské chaloupky z předminulého století..Někdo tam musel nanosit materiál a domečky postavit, byly částečně zděné. Střechu měly z dřevěných prken, šikovně dávaných přes sebe, aby voda stékala dolů..Neuměla jsem si představit, život tady..v létě, natož v zimě..Klaním se jim..I teď bylo vidět, že sem občas někdo chodí a seká kolem trávu..
Hodně jsme fotili a šli stále blíže k úpatí hor, až jsme stanuli po nimi. Najednou Tonda vyřkl nápad.." pojď vylezeme na ten Hochobir, co je přímo před námi a je nejvyšší..V životě jsem na žádnou horu nelezla, jenom ferraty s jištěním a v Tatrách, to byly spíše horské tůry..V tílku, šortkách a botách do hor ( drahých, od Tondy k vánocům), s malým batůžkem..jsem na toto dobrodružství přikývla..
Z počátku jsme lezli po dost strmém úpatí a přidržovali se kořenů stromů a kamenů..Našli jsme naštěstí, občasné značení, v červené barvě, které asi značilo cestu k vrcholu..
Potom už začala samotná hora. Tam byly jediné čeho se šlo přidržet, její kameny a kleče..Kameny se navíc pod rukama i nohama uvolňovaly, misty byly spousty suťových polí, kde chybný krok mohl vezt k pádu dolů..
Pod námi už byla spousta skal a propastí, chaloupky na horské pasece se neustále zmenšovaly, až byly úplně malinké..Čím jsme lezli výše, tím byla ta cesta na vrchol strmější a nebezpečnější..Nebylo se už čeho pořádně chytit, kleče mizely a místy už vůbec nerostly..Kameny pod rukama nebyly vůbec pevné a lámaly se..Dolů se dívat, do propastí pod námi, se skoro nevyplácelo..Úplně jsme ztratili pojem o času. V životě jsem nelezla tak vysoko v horách a tolik hodin, navíc na přímém slunci..Tonda začal říkat, že by jsme se měli vrátit dolů, ale když jsem se ohlédla za sebe, hrůzou jsem konstatovala, že dolů nikdy..Zdálo se mi to jako sebevražda..Když lezete nahoru, můžete pevnost kamenů vyzkoušet a pak se na něj zavěsit, ale když na něj shora šlápnete a on nevydrží, letíte dolů..Navíc vrchol se blížil, i když to byl nejhorší úsek, bez kleče, jenom příkré skály, myslela jsem, že stačí půl hodiny a budeme snad nahoře..Snažila jsem se při odpočinku hodně fotit, ale pak už to ani nešlo..
Najednou jsme se ohlédli a na nebi, do té chvíle čistém, pluly z dálky temné mraky. Bylo už skoro 7 hodin večer a z 30° vedra se k nám blížila rychlým krokem bouřka..Lezli jsme už několik hodin vůbec jsme nevnímali čas a počasí..
Jenže to už nebe začaly křižovat blesky a ozývaly se hrozné rány z mraků..Musíme zpátky, zavelel Tonda.
Bylo to hrozné, stát pod štítem, pod sebou 100 metrové strže a propasti. Bylo mi však jasné, že pod štítem se nikde neschováme a může nás zabít blesk.
Začali jsme, co nejrychleji sestupovat dolů a kupodivu to šlo, líp než jsem si myslela..
Najednou jsmevšak ztratili označení červenou barvou a nevěděli jsme kudy kam..kolem jen samé nepřekonatelné stěny nebo propasti..a strmý kamenopád z drobné, kamenné sutě, která se drolila a ujížděla pod nohama..Končil pádem do 100 m hluboké strže..Nezbývalo ale, než se přes něj dostat, na druhou stranu, asi 20 m. K druhé skalní stěně. Tonda měl dlouhé kalhoty a sunul se opatrně po štěrku, napříč..Já v šortkách a s holýma nohama jsem to měla těžší, víc mi to klouzalo dolů, do strže..Byly to hrozné chvíle..
Když jsme byli oba, na druhé straně potoka z kamenů, začínalo strašně pršet. Museli jsme vylézt na nevysokou skálu a skočit z výšky asi 2 metrů do skalní průrvy, aby jsme nebyli v přímém poli blesků, které už nepřetržitě křižovaly oblohu a hromy neuvěřitelně burácely. Bouřka v horách je úplně jiná a mnohem děsivější.
Při skoku do úzké průrvy jsem jenom myslela na to, jak si o skály sedřu nohy až na kost. Kupodivu se to nestalo. Jenom jsem se zahákla o batoh a málem jsem si ho utrhla. U stěny veliké skály, která byla malinko nad námi nakloněná, jsme našli dočasné útočiště před blesky. Tonda je stihl v tom hrozném lijáku obléci do bundy. Já jsem tam stála v tričku a šortkách, napospas strašnému lijáku, který se dostal všude..Přilepeni ke stěně, jsme se dočkali další pohromy v horách. Začaly padat obří kroupy a to s takovou silou, že jsme mysleli, že nás za živa umlátí..Já jsem byla v tu chvíli celá pokrytá, ledovými kroupami, které se doslova lepily na holou kůži a celou mě pokrývaly..S Tondou jsme je ze mě sklepávaly a nebýt Tondy, tak jsem snad umrzla, pod jejich nánosem
více  Zavřít popis alba 
  • léto 2016
  • 1 608 zobrazení
sejmi78
  • listopad 2017 až březen 2018
  • 1 250 zobrazení
haivik
1 komentář
  • listopad 2018
  • 1 241 zobrazení