Hledání: zkousky-14-9-2013-I

Pro dotaz zkousky-14-9-2013-I jsme našli 14 476 výsledků.
AKCE -35 % s kódem
Využijte slevu
na fotoknihy

Akce platí do 28. 9.
Kód: KnihaLeto20
Sleva 35 % na knihy
vanza
  • 17.9.2013
  • 71 zobrazení
vanza
  • 17.9.2013
  • 80 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
vanza
  • 17.9.2013
  • 117 zobrazení
mulacova
Jaromíra Mulačová byla jednou z žen, které, ač narozeny koncem 19. století, dokázaly o své životní kariéře rozhodovat samostatně, bez ohledu na tehdejší stereotypy.
Otec Václav Mulač pocházel z Buštěhradu ze ševcovské rodiny a byl vojákem pražského dělostřeleckého pluku, matka Eleonora rozená Strnadová byla z Jindřichova Hradce, rovněž z rodiny obuvníků. Rodina žila od roku 1872 na Smíchově, později, v roce 1892, získal otec místo domovníka v Praze Na příkopě 957-1 s bytem bez denního světla, jehož okno ústilo do rušné pasáže, kde v těch dobách byl tak zvaný Velký bazar.
Rodiče měli dvě dcery. Je udivující, že se jim podařilo i při nepříliš dobrých majetkových poměrech dopřát oběma dcerám pro tu dobu nadstandardního vzdělání.
Starší, Marie, se narodila v roce 1879, maturovala na Minervě a vystudovala filosofickou fakultu, obor čeština a němčina. Provdala se za Václava Šlosara a celý život zasvětila péči o rodinu a podpoře činnosti svého manžela, profesora a ředitele učitelských ústavů v Čechách i na Slovensku, spisovatele a překladatele s uměleckým jménem Václav Šlosar Doubravský, rodem z Újezda u Hořovic.
Jaromíra se narodila na Smíchově 14. 5. 1881.
V době, kdy nebylo zvykem, aby ženy studovaly, nebo byla tato výsada spíše přístupna dívkám z bohatých rodin, dokázaly i některé méně situované dívky dosáhnout vzdělání, mnohdy za pomoci stipendií. Jaromíra zaměřila své úsilí ke studiu malířství, ovšem obdařena byla i talentem literárním. Po ukončení docházky do měšťanské školy nastoupila do druhého ročníku Dívčí školy průmyslové v Praze, zároveň absolvovala odborné kurzy umělého vyšívání, paličkování krajek, přípravný kurz pro industriální učitelky a v roce 1900 složila zkoušku způsobilosti z ženských ručních prací pro školy obecné a měšťanské. Soukromě studovala gymnaziální látku. Výtvarného vzdělání získávala soukromým studiem u akad. malířky M. Urbanové – Zahradnické, později u profesora Ferdinanda Herčíka. Jejím rádcem byl i malíř Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský. V roce 1904 zahájila studium na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, totiž na nedlouho předtím otevřené Všeobecné dámské škole pro kreslení a malbu, kde byli jejími učiteli např. Václav Dědek, Jiří Stibral i Jakub Schikaneder. V letech 1908 – 9 tam pokračovala na Speciální škole pro výzdobu plošnou. V té době už pracovala jako bezplatná asistentka (hospitantka) kreslení při městské průmyslové škole dívčí v Praze, jako výpomoc u ředitele Vildvalda na 6 hod. týdně. V letech 1909 – 10 byla asistentkou kreslení při dívčím lyceu král. města Plzně, od roku 1910 začala pracovat jako zatímní učitelka kreslení při dívčí průmyslové škole spolku Ludmila v Č. Budějovicích, kde pokračovala její učitelská kariéra až do roku 1917. V roce 1911 podstoupila maturitní zkoušku na dívčím lyceu a vydala brožuru O harmonii barev se zvláštním zřetelem k oboru oděvnímu. V roce 2013 absolvovala cestu po Itálii (Římu a Floencii) zřejmě se skupinou či spolkem dívek. Začala pracovat na rukopise učebnice Nauka o krojích, kterou dokončila roku 1914 a předala jej po schválení Ministerstvem kultu a vyučování nakladateli O. Kyprovi v Pardubicích. Po odchodu nakladatele do války se však rukopis ztratil, a tak začala na učebnici pracovat znovu, zatím se však publikaci ani rukopis nepodařilo nalézt. V knihovně muzea v Polné se však nachází její drobná bohatě ilustrovaná publikace bez uvedení data vydání s názvem Ženský kroj všech věků.
V roce 1915 se podle údajů z disertační práce Krajina s nábytkem (M. Suchomelová) účastnila přípravy výstavy svérázu v Praze. V té době už přispívala do časopisu Ženský obzor odbornými články z oboru uměleckého a uměleckoprůmyslového. V roce 1917 založila v Č. Budějovicích časopis Album českého svérázu a redigovala jej do r.1919, později časopis vycházel pod názvem Československý svéráz.
Po přestěhování do Prahy v roce 1917 pracovala v závodě Hospodářské družstvo pro svéráz krojový a bytový v Praze jako vedoucí obchodu a dílny po dobu 10 měsíců, později si v Praze zřídila vlastní umělecko-průmyslový ateliér pro výrobu krojů, dekoračních výšivek a výzdobu oděvní na základě vydaného živnostenského listu.
Od začátku školního roku 1919 pracovala jako učitelka kreslení a vedlejších předmětů na Městské dívčí průmyslové škole ve Slezské Ostravě. Zabývala se též výukou v dětských dílnách zavedených Okresní péčí o mládež: lepenkářství, šití loutek, vyšívání a výzdobné malbě drobných předmětů. V roce 1920 byla jmenována definitivní profesorkou v IX. hodn. třídě a po onemocnění ředitelky školy byla zvolena správkyní této školy. Její současnou činností byla i výuka vyšívání a výchovných prací v doplňovacím kursu industriálních učitelek okresu slezsko-ostravského. Dokončila rukopis Nauky o umění (asi učebnice pro školy) a předložila jej ke schválení. Publikaci ani rukopis se zatím nepodařilo nalézt.
Mezi lety 1922 a 1931 učila na Státním reálném gymnáziu Hviezdoslavově v Dolném Kubíně. Seznámila se s neblahou sociální situací v regionu a pokoušela se řešit problémy žáků, kteří do školy dojížděli nebo docházeli ze vzdálenějších obcí. Zjistila, že mnohé děti nemají vzhledem k chudobě možnost se po celý den strávený ve škole najíst. Sháněla sponzory a vybudovala systém společného stravování pro žáky z nemajetných rodin. Studovala místní etnografii a folkloristiku. S žáky podnikala školní výlety, na příklad do Tater. Přátelila se s vdovou po básníku Hviezdoslavovi, stýkala se s významnými osobnostmi města, např. s Jégé Nádašim. Publikovala články zabývající se sociální tématikou území.
Období mezi léty 1931 až 1935 není zmapováno. Zřejmě ještě existovalo nějaké spojení se Slovenskem, ale zřejmě již byla Jaromíra Mulačová vzhledem ke špatnému zdravotnímu stavu v invalidním důchodu.
Od roku 1935 je již doložen pobyt v Kouřimi, kde zakoupila dům č. p. 404 v Dobropolské ulici, součást bloku tří domů postavených podle návrhu Dušana Jurkoviče. Obydlí mělo specifickou atmosféru danou osobitým Jurkovičovým stylem, navazujícím na Arts and Crafts, s typickou halou s dřevěným schodištěm do podkroví, štíty s bosáží a verandou. Ovšem osobnost Jaromíry Mulačové doplnila ráz interiéru praktickým nábytkem a množstvím děl lidového umění včetně vyřezávaných madon či keramiky, sbírkou pocházející ze Slovenska. Ze sbírky se bohužel nic nedochovalo a dům, ač v oblasti s památkovou ochranou, byl po roce 89 k nepoznání nevkusně přestavěn.
V Kouřimi se Jaromíra pozvolna začala zúčastňovat veřejného života. Byla členkou bytové komise, iniciátorkou založení Osvobozené domácnosti. Díky jejím snahám vznikla v Kouřimi veřejná prádelna, jejíž byla potom dlouhá léta jednatelkou. Dokázala sehnat peníze na její vybudování a zakoupení vybavení, ušetřit na stavbu nové budovy. Až do pozdního věku jezdila vyřizovat agendu do Prahy. V tehdejší době byla existence prádelny velkou pomocí pro domácnosti, praní prádla bývalo velkou zátěží pro ženy.
Z dobové kroniky je možno se dozvědět o její účasti ve volbách do národního výboru v roce 1946. Jako kandidátka za Československou stranu národně socialistickou ve volbách uspěla.
Během celého života byla literárně činná, ať už publikacemi z oblasti užitého umění, tak i články se sociální tématikou. Byla stálou přispěvatelkou do Národních listů a Ženských obzorů. Do jakési soutěže zaslala později dvě humoresky ze života prostých lidí na Slovensku a získala čestné uznání. V její pozůstalosti se podle tvrzení její přítelkyně kouřimské spisovatelky Žofie Pohorecké vyskytoval i rozepsaný detektivní román.
Pokoušela se i o komponování. Její vánoční ukolébavka byla v roce 1959 provedena s neobvyklým doprovodem v kouřimském kostele a po jejím úmrtí opět o Vánocích v roce 1960.
Jaromíra Mulačová zemřela 22. 12. 1960.
více  Zavřít popis alba 
  • 14.3.2018
  • 73 zobrazení
straansky
Sněžka - 1602 m n.m. - nejvyšší hora v Krkonoších a v České republice. Je to vyhledávaný výletní cíl a rozhledový bod ve východní části Krkonoš na česko-polské hranici a díky své výšce poskytuje neomezený panoramatický výhled do daleké krajiny. Skalnatý holý vrchol má rozlohu 30 akrů, na severní polské straně spadají srázy do údolí Lomničky, na jižní české do Obřího dolu. K západu klesá skalnatý hřbet na vrcholovou planinu Úpské rašeliniště, povlovnější východní přechází v Obří hřeben. K jihovýchodu vybíhá ze Sněžky rozsocha Růžové hory, Pěnkavčího vrchu a Červeného vrchu. Název Sněžka pochází z 19. století, je odvozeno od pojmenování Sněžná - jako sněhem pokrytá. První český název byl Pahrbek Sněžný, pak Sněžovka, od roku 1823 pak definitivně Sněžka. První historicky zaznamenaný výstup na Sněžku uskutečnil roku 1456 neznámý Benátčan, který v horách hledal drahé kamení. Sněžka v minulosti bývala především poutním místem. Na vrcholu Sněžky je nyní Polská bouda s meteorologickou stanicí, konečná stanice lanovky z Pece pod Sněžkou, rotundová kaple sv. Vavřince, základová deska z dnes již zbourané České boudy, Česká poštovna (ta původní byla založena roku 1872) a nedaleko ní stojící kamenný trigonometrický obelisk. Ještě donedávna stála na polské straně dřevěná budova meteorologické stanice z roku 1900, stavba vysoká 18 metrů byla jištěna proti silným poryvům větru ocelovými kotevními lany. V roce 1990 byla rozebrána a snesena do údolí.Nejstarší stavbu na Sněžce je 14 metrů vysoká kaple sv. Vavřince a najdeme ji na polské straně vrcholu. O jeji výstavbu se zasloužil slezský šlechtic Kryštof Leopold Schaffgotsch (*1623), kterému patřily pozemky na severních svazích Krkonoš. Rozlehlé rodové panství bylo ale zkonfiskováno poté, co se jeho otec Hans Ulrich postavil císaři a jako vzbouřenec byl v roce 1635 v Řezně sťat. Císař mu majetek zabral, ale jeho syn byl později omilostněn a část panství získal zpět. Kapli na Sněžce začal Kryštof Leopold stavět na popud cisterciáků z Krzeszówa jako výraz díků za to, že mu byly pozemky vráceny. První práce začaly v roce 1653, ale dalšímu pokračování zabránili lesníci hraběte Černína, který si na Sněžku činil nárok. O pozemky na Sněžce se šlechtici dohadovali jedenáct let, než je soud přiřkl Schaffgotschovi. Práce na kapli hrabě obnovil v roce 1664 a trvaly dalších 17 let. Nová kaple byla vysvěcena 10. srpna 1681. Od té doby se na vrcholu Sněžky pětkrát do roka konaly bohoslužby a účastnily se jich stovky poutníků. V josefské době rušení klášterů - po roce 1810 - byla uzavřena i kaple sv. Vavřince, zpustla a až do roku 1850 fungovala jako příležitostná hospoda a přístřešek. Roku 1854 se dočkala nového vysvěcení. V dalších letech ji několikrát poškodil požár, vždy však byla obnovena. Naposledy byla kaple opravena v roce 1999. Objekt byl zpevněn a zateplen, uvnitř byl instalován nový oltář a restaurovány nástěnné malby. V posledních několika letech se na vrcholu Sněžky 10. srpna na svatého Vavřince scházejí polští a čeští duchovní, horalé a poutníci, aby se zúčastnili mše za horské záchranáře a vůdce.

Základy Polské, dříve Slezské boudy byly položeny v roce 1850. Stavitelem byl Bedřich Sommer, hostinský z boudy u Sněžných jam. V roce 1857 bouda vyhořela, obnovena byla o pět let později a její budova sloužila veřejnosti až do výstavby nového horského hotelu, který byl dán do užívání roku 1976. V objektu je i meteorologická stanice.

Nejníže položenou stavbou na české straně Sněžky je horní stanice původní sedačkové lanovky z Pece pod Sněžkou (1590 m n.m.). Lanovka byla postavena jako oběžná dvouúseková s dvoumístnými odpojitelnými sedačkami. Za hodinu přepravila 250 osob při dopravní rychlosti 2,5 m/s. Ze stanice Pec pod Sněžkou (890 m n.m.) byla doba jízdy na Růžovou horu (1354 m n.m.) 11 minut, délka úseku 1560 m. Úsek z Růžové hory dále na Sněžku měřil 1967 m a jízda trvala 13,5 min. Lanovka byla vyrobena firmou Transporta Chrudim v licenci švýcarské firmy Von Roll. Práce byly zahájeny v roce 1946 odlesněním trasy 1. úseku Pec pod Sněžkou - Růžová hora, navážením potřebného materiálu a postavením pomocné dopravní lanovky. Vlastní stavba a montáž lanové dráhy probíhala v letech 1947 a 1948. Provoz na 1. úseku Pec p. Sněžkou - Růžová hora byl zahájen dne 15. ledna 1949 a současně probíhalo dokončování 2. úseku na Sněžku. Zde byl zkušební provoz zahájen 10. listopadu 1949 a trvalý pak 1. července 1950. V letech 1962-63 provedena Transportou Chrudim rekonstrukci tratě, při které byly některé podpěry sníženy, přidány, nebo naopak odstraněny. Od zahájení provozu v roce 1949 do konce roku 1998 bylo ze stanice Pec pod Sněžkou vypraveno celkem 9 677 940 a na Sněžku vyvezeno 6 011 003 cestujících.

Výstavba nové lanové dráhy byla oficiálně zahájena 22. září 2011, náklady byly předpokládány ve výši 300 milionů Kč, z toho dvě třetiny hrazené z evropských fondů. Nová lanovka měla být zprovozněna na jaře 2014. Jedná se o dvouúsekovou osobní visutou jednolanovou dráhu oběžného systému typu GD4 s odpojitelnými čtyřmístnými kabinkami od italské firmy LEITNER A.G.Konečné náklady dosáhly částky 311 milionů korun, z nichž necelých 80 milionů korun zaplatí město Pec pod Sněžkou, zbytek je financován z fondů Evropské unie. Stavitelem byla trutnovská firma BAK.

Po ukončení provozu spodního úseku v září 2012 došlo během následujících týdnů k odstranění původní dolní dráhy a demolici stanice Růžová hora. Do konce roku byly také osazeny nové podpěry. V létě 2013 již byla technologie obou stanic téměř dokončená, do září bylo nataženo dopravní lano. Dne 9. října 2013 proběhly první zkušební jízdy kabinek, v listopadu byly absolvovány zátěžové zkoušky a 20. prosince 2013 byl dolní úsek lanové dráhy slavnostně zprovozněn.

Provoz na původním horním úseku byl ukončen dříve, již v květnu 2012. Během léta byla dráha odstraněna a zdemolována byla i stanice na Sněžce. Na podzim byla zahájena montáž nové horní stanice. V létě 2013 byly osazeny příhradové podpěry (s designem původních podpěr), během října bylo osazeno dopravní lano. První zkušební jízda proběhla 11. listopadu, následovaly zátěžové zkoušky. Celá dráha z Pece na Sněžku byla dokončena ještě v roce 2013, nicméně ke schválení horního úseku Drážním úřadem došlo na začátku roku 2014, zprovozněn byl 22. února toho roku.

Poslední stavbou na české straně Sněžky byla Česká bouda, která byla postavena v roce 1868 a sloužila turistům do května roku 1990. Uzavřená Česká bouda zchátrala a na podzim roku 2004 ji její poslední majitel (Správa Krkonošského národního parku) zlikvidoval.
více  Zavřít popis alba 
31 komentářů
  • 8.6.2014
  • 260 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
bystricko
MAŽORETKY VYTANCOVALY EVROPSKÝ BRONZ
Eva Mikešková / Taneční skupina Stars se velmi úspěšně prezentovala na Mistrovství Evropy mažoretek, které se letos konalo v Brně na konci srpna. V tvrdé konkurenci 14 států se bystřické dívky neztratily. Soutěžily v šesti kategoriích a na stupínek vítězů vystoupily dvakrát.
„Vyplatila se námaha a vytrvalost, čas strávený na zkouškách přinesl zaslouženou odměnu. Je to skvělá motivace do další sezóny,“ zářila spokojeností trenérka Jana Kroupová. Nabitá hala skandovala výkonům českých a zahraničních souborů, elegance a zábava pro diváky z celé Evropy.
Hodnocení skupinových choreografií není jednoduché. Sčítají se body za techniku, správné provedení prvků, tanečních kroků, gymnastiky, návaznost pohybu při řetězových akcích, synchronizace mažoretek. Ale porotě neujde ani styl kostýmů, účesů a líčení.
Pravidla povolují i akrobacii, a to v kategorii Show Majorettes, v níž Sněženky ( seniorky) vybojovaly bronz. Efektním výstupem ve třídě Pom – pom zapůsobila Tereza Valouchová, která do Bystřice také přivezla bronzovou medaili. Naše děvčata obsadila rovněž čtvrté a páté příčky v několika dalších kategoriích mažoretkového sportu. „Řídíme se heslem – Nedovol, aby tě strach z prohry vyřadil ze hry – a ono to funguje,“ pochválila všechny svěřenkyně Jana Kroupová, autorka choreografiíí.
více  Zavřít popis alba 
  • 2.9.2013
  • 782 zobrazení
zdekos
  • včera
  • 2 zobrazení
zkovitkov
Gratulujeme všem účastníkům zkoušek z výkonu a děkujeme organizátorům i panu rozhodčímu za skvělou akci.
více  Zavřít popis alba 
  • ve středu
  • 17 zobrazení
zkonetolice
rozhodčí Ing V. Petrů
více  Zavřít popis alba 
  • minulou neděli
  • 23 zobrazení
monikaformankova
  • minulou neděli
  • 84 zobrazení
psiskolamaxik
  • minulou sobotu
  • 6 zobrazení
honzahradil
  • minulou sobotu
  • 34 zobrazení
mi-ji
Zkoušky Loukov 19.9.2020
více  Zavřít popis alba 
  • minulou sobotu
  • 23 zobrazení
zkonymburk469
Zkoušky konané 13.9.2020 na cvičišti ZKO Nymburk
https://zkonymburk.blogspot.com/2020/01/zkousky-poslusnosti-zop-zpu-1.html
více  Zavřít popis alba 
  • minulý čtvrtek
  • 38 zobrazení
jsginabela
HradIšťko u Sadské 16.9.2020
více  Zavřít popis alba 
  • minulý čtvrtek
  • 22 zobrazení
Reklama