taborytrnava
Poslední den tábora je vždycky velmi specifický a jiný než ostatní dny, proto i tento tentokráte už snad doopravdy krátký článek bude opět jiný, třeba už jen proto, že je psán s odstupem dvou dní. Během zbývajících hodin tábora se v člověku mísí jakýsi mix stesku po domově, který bude opět brzy ukojen, ale také chuti zůstat dále v té pohádce, ve které bylo 10 dní tak hezky. Prožili jsme spolu krásné dny a zvlášť některé povahové rysy různých dětí dávají tušit, že jednou na tento tábor budou vzpomínat lidé skutečně velcí minimálně svým charakterem, pokud tedy budou dále růst jako doteď. S tímto přáním by se tedy rád autor těchto textů rozloučil - kéž všichni ti malí i velcí vytrvají v dobrém a žijí dál tak, aby když se kdykoliv za svým životem a skutky otočí, mohli být opravdu hrdí - jak oni sami na sebe, tak i jejich rodiče na ně. Krásný zbytek léta a děkuji za laskavou trpělivost čtenářům při louskání těchto unavených a ne vždy zcela libozvučných textů, a také při prohlížení fotek, jichž bylo množství více než značné a občas zachycené scény mohly budit různé úšklebky. Howgh!
více  Zavřít popis alba 
  • ve středu
  • 117 zobrazení
taborytrnava
Tak je to tu - poslední celý den tábora. Nějak to utíká jako Prachovický český recidivista z vězení. Už od ranního kuropění byla ve vzduchu cítit jak atmosféra jakéhosi drobného smutku, že divoký západ brzy opustíme, tak také velké těšení se na naše domovy.
Dopoledne jsme začali v Pony Expressu a obdrželi jsme jednoduchý úkol "přeneste zprávu křičením na druhou stranu hřiště". Úkol, jež se zdál býti zpočátku zvláště něterým dívčinám s pořádným ječákem poněkud triviální se rychle zvrhnul v nezvládnutelné martyrium. Naše hlasivky postupně opuchaly jako palec po tom, co si jej člověk spletl s hlavičkou zatloukaného hřebíčku, avšak nevzdali jsme se a když jsme nakonec zapojili i hlavy, podařilo se nám zprávy přenést i bez velkého křiku. Vedoucí možná také doufali, že ranní křičení omezí naše hlasivky co se týče večerního křepčení - doufali marně, jak později sami zjistili. Poté následovala melounová svačina, při níž jsme úspěšně zalepili své ruce i stoly a dali tak trochu obživy potulnému hmyzu. Dalším dopoledním programem byla hra, jež nachází své stálé místo snad v každé rodině a je zároveň občas zdrojem nadávek a rozhádání ještě více než politická situace či ceny některých komodit - Člověče nezlob se alá kovbojové na tahu prérií. Jelikož byla také jedna z posledních příležitostí, kdy jsme mohli býti legálně donuceni k pohybu, neboť nám to doma televize a počítače značně ztěžují, během celé hry se běhalo. Tempo si nic nezadalo se závody formule 1 a na konci hry uprostřed kruhu v "domečku" ležel dav připomínající zmožené návštěvníky hudebního festivalu každoročně probíhajícího v areálu jisté likérky - vhodné jest opět podotknout, že samozřejmě za to mohla pouze únava a ne žádný opojný nápoj obsahující ethanol, v jehož konzumaci patří Česko bohužel ke světové špičce.
Odpoledne se neslo ve znamení hry na předměstí San Francisca. Terén zcela odpovídal fotkám z pohlednic - před námi se tyčil v lese kopec, který by si nezadal minimálně se Sněžkou. Místo lanových tramvají jsme bohuželi museli používat svoje nohy, ale i přes slábnoucí morálku jsme úspěšně hru doběhali či někteří došmatlali hlemýždím tempem.
Večer se nesl nejprve ve znamení tanců - sami můžete zhodnotit, kam jsme se od prvního dne posunuli - a poté ve znamení loučení se s nejtaršími táborníky a vyhodnocováním celkového pořadí skupinek. To bylo nakonec po velmi vyrovnaném boji ovlivněno i poslední hrou a celkové pořadí jednotlivých dopravních společností je tedy na konci tábora toto:

1. APS Express
2. Oreganští jezdci
3. Western Riders
4. T.D.S.
5. Vikingové
6. Mexiko Ferries

Pak už nezbývalo než si společně připít rychlými špunty, rozbalit a sníst všechno jídlo, aby se náhodou nezkazilo, a rozjet hustokrutopřísnou pařbu - její malý nástin můžete shlédnout ve videích a jak probíhala dál, tak to už se můžete kdyžtak pokusit vyzpovídat zítra vaše drahé ratolesti - čočka foťáku nemá zájem narušovat intimní romantiku divokého i plouživého tance.
Loučíme se s vámi poslední večer tábora a už chystejte pračky na horu špinavého prádla a náruče na objetí vašich dítek, které se již těší na své nejbližší.
více  Zavřít popis alba 
  • v úterý
  • 275 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
zdehor
Účast 16 cyklistů, krásné letní počasí, zajímavá a příjemná trasa.

Vážení příznivci jedné stopy,
Dovolujeme si vás po roce opět pozvat na pohodovou cyklo vyjížďku, i když se bude zdát hodně podobné těm, které jste jistě několikrát zajeli, ale provede nás krásnými zákoutími Zlaté stezky Českým rájem, která jsou prostě nádherná.
Termín: vyrazíme v sobotu 24. července v 10:00 hodin od vývěsky v Březině, odtud vyrazí první skupina, druhá se k nim připojí na příhrazské silnici na křižovatce na Blata
Popis trasy:
Vyrazíme od vývěsky směrem na Příhrazy kolem rybníka Žabakor přes Blata po cyklostezce č. 4009 okolo hájenských rybníků a Arnoštic. U oborní zdi odbočíme k Žehrovskému rybníku a odtud budeme pokračovat po silnici č. 279 na Kost. Od Kosti pojedeme po zelené k rozcestníku u Prokopského údolí a zde zahneme doprava na louku a projedeme Prokopským údolím do Libošovic. Z Libošovic budeme pokračovat po silnici a po cyklostezce č. 4010 směrem Malechovice a Roveň. V Rovni za rybníkem u turistické mapy a rozcestníku odbočíme ze silnice doleva po modré mezi domy a do nejprudšího kopce naší trasy. Až vyjedeme nad obec, dáme se doprava stále po modré až na křižovatku na konci obce a zde uhneme doleva po modré a sjedeme až na Nebák. Zde se občerstvíme. Po oddechu se kousek vrátíme k rozcestníku U Nebákova a odtud zahneme doprava po červené přes Podsemínský mlýn až k rozcestníku U Přibila. Zde odbočíme a kousek po silnici přejedeme k Věžickému rybníku, pojedeme známou cyklotrasou č. 4010, trasou kolem rybníku až k rozcestníku Věžické údolí a zde odbočíme doleva na cyklotrasu č. 4015 až na Hrubou Skálu, kde bude druhé občerstvení. Po pivku vyrazíme dále po cyklo 4078 až k Arboretu Bukovina rozcestí a zde uhneme doleva na modrou a cyko 4012. Po ní sjedme až do Kacanov a zde se zastavíme do třetice, a to v hotelu U Králíčka. Pak vyjedeme po žluté až na rozcestník Podhoří, zde zahneme doleva po zelené a po pár metrech u sochy sv, Jana Nepomuckého zahneme doprava a opustíme značenou trasu a sjedeme kolem rybníku Vústra až před Všeň. Pak již také notoricky známou cestou kolem letiště a přes Doubravu, zde čtvrté a prémiové zastavení, a to U kocoura na nějaký ten speciál a zpět do Březiny.
Na trase dlouhé 43,5 km se nachází pouze jedna horská prémie a to nad Rovní a pak mírňoučké, ale opravdu minimalistické stoupání na Hrubou Skálu, ale nebojte, není to ta „horská“ trasa jako vloni ….
Už teď nás svrbí nožky a těšíme se
Alena a Honza
více  Zavřít popis alba 
  • tento týden
  • 73 zobrazení
50plus
O této sobotě jsme vyjeli na projížďku po několika význačných bodech Východopražska. Počasí - až na třicet stupňů ve stínu - přálo, lesní cesty byly suché, kořeny neklouzaly a tak jsme jezdili i lesem po značených turistických stezkách. Přes fungující navigaci v mobilech se nám podařilo dvakrát zakufrovat. Ale jinak dobrý. Doma jsme byli ještě za světla.
Rudolf.
Kategorie: krajinazábava
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • minulou sobotu
  • 111 zobrazení
verastrnadkova
Havlíčkova Borová (dříve jen Borová) je městys na Vysočině, mezi městy Chotěboř a Přibyslav. Žije zde 985 obyvatel. V obci se nachází Památník Karla Havlíčka Borovského, který se tu v roce 1821 narodil. Je tu také jeho pomník na náměstí, základní a mateřská škola a kostel, o kterém je zmínka i v Havlíčkových Tyrolských elegiích. Natáčel se zde v roce 1966 film Noc nevěsty (režie Karel Kachyňa, scénář Jan Procházka), který pojednává o kolektivizaci vesnice v padesátých letech. Historické jádro městyse je městskou památkovou zónou. Severozápadním okrajem Havlíčkovy Borové protéká Borovský potok, který je pravostranným přítokem řeky Sázavy.

Historie
První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1289 pod názvem Rudná Borová. Obec dostala název Borová podle zdejších typických borových lesů. Slovo Roudná pochází od rudy (do konce 16. století se zde těžila a zpracovávala železná ruda). Své současné jméno získala v roce 1949.
V době husitských válek byla součástí přibyslavského panství. Do poloviny 17. století byla Borová majetkem rodu Žejdliců ze Šenfeldu. Pak jim byl majetek zkonfiskován, protože Rudolf Žejdlic ze Šenfeldu se zúčastnil stavovského povstání. Majetek získal rod Dietrichsteinů. V Borové došlo k potlačování českého jazyka a nekatolického obyvatelstva. V roce 1744 udělila Marie Terezie trhové právo, které trvalo do poloviny 20. století. Kolem roku 1770 byl postaven v Borové pivovar.
V roce 1676 byla postavena jednotřídní škola za vlády Ferdinanda z Dietrichsteina, která v roce 1887 shořela. V roce 1888 byla postavena nová. V roce 1870 byla zřízena pošta. Na základě rozsáhlých požárů roku 1888 byl založen hasičský sbor. V roce 1903 byla založena spořitelna, která je od 80. let 20. století součástí pošty. První světová válka překazila výstavbu železnice, která nikdy nebyla uskutečněna. V roce 1926 byla zavedena elektřina. V roce 1921 vznikl Sokol a základní kámen sokolovny byl položen v roce 1932. V roce 1950 bylo založeno jednotné zemědělské družstvo. Havlíčkova Borová se věnovala a stále věnuje tradičním zemědělským plodinám (brambory, obiloviny, řepka a len). Do poloviny 20. století zde lze ještě najít pivovar, mlýn, vinopalnu, olejnu, špýchar, mlékárnu a rozvíjející textilní průmysl. V 21. století značně figuruje zemědělství, což zůstalo už od minulosti, veškerá další dřívější odvětví v Borové úplně zanikla.
Obec Havlíčkova Borová v roce 2005 obdržela ocenění v soutěži Vesnice Vysočiny, konkrétně získala ocenění modrý diplom, tj. diplom za vzorné vedení obecní knihovny+bílá stuha, tj. ocenění za činnost mládeže. Od 10. října 2006 byl obci vrácen status městyse. V letech 1992-2010 působil jako starosta Roman Brukner, od roku 2010-2014 tuto funkci zastával Otto Hájek.
V roce 2018 získala obec ocenění v soutěži Vesnice Vysočiny 2018, konkrétně obdržela Oranžovou stuhu za spolupráci obce a zemědělského subjektu.
Části městyse
• Havlíčkova Borová
• Peršíkov
• Železné Horky

Školství
• Základní škola a Mateřská škola Havlíčkova Borová

Pamětihodnosti
• Kostel svatého Víta
• Žulová boží muka z roku 1765
• Kaplička svatého Jana Nepomuckého postavená po roce 1729, kdy se rozmohlo uctívání svatého Jana Nepomuckého.
• Rodný dům Karla Havlíčka Borovského prohlášený roku 1978 národní kulturní památkou.
• Severovýchodně od vesnice leží přírodní rezervace Ranská jezírka. Do katastrálního území zasahuje také malá část národní přírodní rezervace Ransko.

Osobnosti
• Karel Havlíček Borovský (1821–1856), novinář a politik
• Filip Dobrovolný (1880–1930), novinář a politik
• Viktor Dobrovolný (1909–1987), sochař a malíř, syn Filipa Dobrovolného
• Karel Janáček (1915–?), odbojář
• Jaroslava Janáčková (* 1930), literární historička
• Josef Stránský (1914–1944), letec RAF
• Václav Zelený (1825–1875), pedagog, novinář a politik
• Leopold Ferber (1838–1912), malíř, profesor kreslení

RYBNÍK NA KAČINĚ
GPS : 49.6360044N, 15.7724747E

KŘÍŽ
GPS : 49.6416353N, 15.7732650E

KAPLE SVATÉHO JANA NEPOMUCKÉHO
GPS : 49.6402372N, 15.7739986E

POMNÍK KARLA HAVLÍČKA BOROVSKÉHO
Pískovcový pomník významného rodáka je dílem Josefa Strachovského. Odhalen byl v roce 1901.
GPS : 49.6362478N, 15.7815164E

MĚSTSKÁ PAMÁTKOVÁ ZÓNA
Historické jádro městyse bylo vyhlášeno městskou památkovou zónou v roce 2003. Na návsi se nacházejí štítově orientované usedlosti s půlkruhovými vjezdovými branami. Dále zde nalezneme kostel sv. Víta či pomník K. H. Borovského na náměstí.
GPS : 49.6362250N, 15.7817686E

POMNÍK KARLA HAVLÍČKA BOROVSKÉHO
Pískovcovou skulpturu hlavy Karla Havlíčka Borovského vystupující z rozevřené knihy vytvořil vysočinský sochař Michal Olšiak, rodák ze Žďáru nad Sázavou. Socha se nachází za plotem na soukromém pozemku.
Vstup : nepřístupný
GPS : 49.6347978N, 15.7859497E

KŘÍŽ
GPS : 49.6324581N, 15.7855594E

VYHLÍDKOVÉ MÍSTO
GPS : 49.6308906N, 15.7831011E

DŘEVĚNÁ SOCHA
GPS : 49.6321303N, 15.7842297E

KOSTEL SVATÉHO VÍTA
Na místě dnešního kostela se nacházela románská kaple, která byla na přelomu 15. a 16. století přebudována na gotický kostel, věž byla přistavěna v roce 1696. V barokní oratoři jsou olejové malby zobrazující Davida a Ábelovu oběť.
GPS : 49.6319581N, 15.7820153E

DŘEVĚNÁ SOCHA
GPS : 49.6323561N, 15.7816939E

KŘÍŽ
GPS : 49.6333850N, 15.7816956E

KŘÍŽ
GPS : 49.6337517N, 15.7816778E

PAMÁTNÍK KARLA HAVLÍČKA BOROVSKÉHO
V roce 1931 zde bylo slavnostně otevřeno muzeum. V domě je stálá expozice věnovaná životu a dílu slavného rodáka Karla Havlíčka Borovského. Reliéf ve štítu domu byl odhalen v roce 1862 při příležitosti prvních Havlíčkovských slavností. Nově jsou ve výstavních prostorách umístěny 2 stálé expozice: jedna se týká rodáka S/Ldr Josefa Stránského, DFC a padlých příslušníkům 311. peruti RAF z Vysočiny a druhá sochaře Viktora Dobrovolného.
Více na : www.havlickovaborova.cz/pro-obcany/informace-a-sluzby/pamatnik-karla-havlicka-borovskeho/
GPS : 49.6349772N, 15.7807958E
více  Zavřít popis alba 
  • minulou středu
  • 10 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
taborytrnava
Ptáci v hnízdě opět romrzele pootevřeli oči, neboť je jako každý den vzbudilo přesně v 7:30 dunění reproduktoru. Děti pod peřinami se tvářily podobně a jen nerady opouštěly svoje vyhřáté postele. Třetí den našeho putování po divokém západě se začala projevovat více únava, a proto nás dopoledne čekaly Sacra Mentské worshopy, při kterých jsme nemuseli naštěstí běhat jako běžný občan, který potřebuje vyřídit něco na úřadě, ale mohli jsme dát unaveným končetinám chvíli spočinout. Vítanou aktivitou bylo například pletení náramků s korálky, jejichž výroba se sice náročností podobala smontovávání skříní podle návodu ze švédského nábytkového řetězce, přesto však se po čase na rukou dětí skvěla díla, proti kterým i šperky rakouského výrobce broušeného křišťálového skla jsou jen mizernou cetkou. Jiní zase volili možnost pokreslení si vlastního lněného pytlíku, kterýžto se pak hodí například na nošení zlatých mincí, kterých má samozřejmě každý průměrný Čech doma plné pytle. Chuť někoho zastřelit mohli na nebohých plechovkách či terčích ukojit děti při střílení ze vzduchovek. Je vhodné dodat, že byť se někteří jedinci jeví jako silně střelení, diabolky si pod bedlivým dohledem našly svůj cíl opravdu pouze v terčích a v prázdných kovových obalech od nápojů. Našlo se i několik odvážných, kteří se rozhodli nedát vale pohybu, a procvičili své ruce při odpalech tenisáků baseballovou pálkou či při snaze přehodit ringo přes nataženou šňůru. Všichni byli úspěšní a chuť věnovat se worshopům dalece překračovala časový rámec dopoledne - někteří z vedoucích pak obětovali svůj odpolední klid i čas na doplnění sil kávou a věnovali svůj čas zvlášť náramkům a vzduchovkám až do posledních vteřin poobědového volna. Pokud tedy budete chtít vaše ratolesti potěšit, pleťte s nimi náramky nebo jim pořiďte dostatečně výkonnou zbraň.

Odpoledne nás zachvátila zlatá horečka! Nechali jsme všeho a jako správní hamouni se jali okamžitě získavat zlato pro naše společnosti, abychom pak mohli vhodnými investicemi získat konkurenční výhodu nad ostatními dopravními společnostmi. Nutno podoknout, že jsme se během toho podotýkali s podlými útoky banditů ne nepodobných vedoucím, avšak nakonec jsme naše barevné pytlíky naplnili zlatými nugetty a úspěšně tak získali dostatek financí pro další rozkvět našich dopravních společností. Zde možno zmíniti, že již několik jich zaparkovalo svůj první dostavník na mapě v domečku.
Večer jsme započali plněním prvního ze série úkolů, jež nás dovedou k získání šerifské hvězdy - a kdo by netoužil po respektu i obdivu vzdávanému hrdinnému ochránci práva. Následně jsme se snažili naše nohy utvrdit v krocích kovbosjkého tance tak, abychom byli schopni správně tančit i po případném probuzení uprostřed noci. Zda to připomíná svatojánské oslavy, divoký liturgický tanec církve Shakerů nebo skutečné rejdění kovbojů, už necháváme na vašem posouzení, je však pravdou, že křepčení vzbuzovalo úsměv na nejedné tváři. Hudební večer pak zakončilo dlouhé pásmo písní, při kterých nejedno oko vlhlo dojetím nad texty songů provázejících tábory už dlouhé roky. Zvláštní úspěch pak měly písně jisté české akustické hudební skupiny hrající tzv. roots music. Poté, co naše hlasivky byly vyřvány tak, abychom již nemohli večer moc hlučit a rušit ve spánku sousedy v chatkách okolo, vydali jsme se spokojeně vstříc našim od rána osiřelým lůžkům. Z nějakého nepochopitelného důvodu dnes utichly hlasy ve všech chatkách velmi brzy - že by snad přece jen začala svoje prsty natahovat po dětech únava? Nebo snad někdo očekává zítra celodenní túru, na kterou bude potřeba značného množství sil? Nebo vedoucí po všech těch tancích ohluchli, ale každopádně těšíme se, co nám přinese nový den. Snad to nebude déšť nebo bouřka.
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • minulou středu
  • 290 zobrazení
lotusesprit
Sklady jaderných zbraní JAVOR 51 - Jeden ze tří areálů zahrnujících i dva dvoupodlažní podpovrchové sklady speciální munice, vybudovaných v rámci Akce „Javor“, se nachází v bývalém VVP Brdy mezi obcemi Míšov a Borovno. Konkrétně jde o objekt s označením Javor 51. Do prostoru skladů speciální munice měl přístup pouze předem určený personál. Zázemí skladů jako kasárny atd. jsou nepřístupné a stále v majetku Vojenských lesů. Z původního obraného perimetru valů a okopů lze dnes najít pouze první linii plotu s ostnatým drátem a betonové pevnůstky. Hlavní skladovací depoty byly v areálu dva. Každý z objektů je přibližně 40 metrů dlouhý a 20 metrů široký, maskování zajišťovalo zahrnutí zeminou a vysázení stromů, které měly ze vzduchu budit dojem souvislého lesního porostu. Skladový objekt byl v podstatě velice odolný bunkr, s možností přežití v jaderné apokalypse (pokud se jedná o samotnou posádku, bylo toto přežití samozřejmě časově omezené). Zničit ho prý mohl „přímý zásah“ jaderné hlavice o síle minimálně 3 Mt TNT. Každý ze skladů měl dva hlavní, protilehlé, masivními vraty osazené vstupy. Podle dostupných informací měl vždy jeden sloužit pouze k vykládce a druhý k nakládce skladovaného materiálu. U každého z hlavních vstupů do objektu skladů je zastřešená betonová rampa, umožňující nacouvání nákladních automobilů. Skladovací objekty měly jedno přízemní a jedno podzemní patro. Zatím co přízemí sloužilo především k nakládce a vykládce materiálu, v podzemí se nacházely samotné skladovací prostory a technické zázemí. Přízemní a podzemní patro bylo propojeno prostorem manipulačního sálu. Manipulace s hlavicemi byla snadná a zároveň umožňovala naprosté utajení. Ani řidič nákladního vozu tak nemusel mít tušení, jaký materiál vlastně veze a jak vypadá skladovací objekt. Kontejnery s hlavicemi byly po vyložení z nákladního automobilu přeloženy na manipulační vozíky, zataženy skrz první silnostěnná betonová vrata dovnitř depotu do meziprostoru mezi prvními a druhými tlakovými vraty. V tomto okamžiku převzala kontejner s hlavicí prověřená obsluha skladu došlo k uzavření vnějších vrat a až poté byla otevřena vnitřní silnostěnná vrata a munice byla vtažena do manipulačního sálu. Poté, byl kontejner, za pomoci řetězového posuvného jeřábu spuštěn do spodního patra k uložení v jedné ze čtyř skladovacích místností. V každé ze temperovaných a klimatizovaných místností byl prostor maximálně pro 15 kontejnerů umístěných ve dvou řadách. Vozíky byly v místnostech fixovány proti pojíždění upnutím kotvami k podlaze. V každé skladovací místnosti byl umístěn i mohutný trezor na dokumentaci ke skladovanému materiálu. Jeden objekt by tak při plném využití kapacity mohl pojmout až 60 skladovacích vozíků, dva depoty v rámci jednoho areálu potom 120 vozíků. Skladovací prostor patřil k prostorám s nejpřísnějším režimem vstupu. Dovnitř mohly vstupovat pouze osoby oprávněné a to ještě pouze ve dvojici. Za běžného provozu skladu to byl náčelník skladu a velitel celého komplexu. Přímo do skladovacího prostoru nesměl samostatně vstoupit ani dozorčí, jehož stanoviště bylo přímo v objektu. Sklad byl průběžně uzamčen dvěma zámky a signalizace jeho otevření byla vyvedena jak k dozorčímu skladu, tak k dozorčímu útvaru a dokonce i na velení do SSSR. Hlavní vstupy do skladu byly kromě případů navážení či vydávání materiálu vždy uzavřeny. Personál skladu vstupoval do objektu za účelem provádění zkoušek a revizí zásadně bočním vchodem. Ve skladovacím prostoru musela být zabezpečena stálá teplota a vlhkost vzduchu. Každý ze skladů byl proto napojen na centrální systém vzduchotechniky. K pomocnému ohřevu vzduchu byly v každém ze skladů připraveny i elektrické přímotopy. Teplota se ve skladovacím prostoru musela pohybovat mezi 15 a 25 stupni Celsia. V každém ze skladů proto nechyběly měřiče teploty a vlhkosti vzduchu. Sklady byly vybaveny navíc i havarijním systémem chlazení jaderných hlavic za pomoci hélia. Tento systém se ale využíval pouze v případě výpadku centrálního systému vzduchotechniky, kdy by hrozilo přehřátí jádra jaderných hlavic. Ke každému JAVORu patřilo osazenstvo v celkovém počtu 350 až 370 lidí. Z toho bylo 82 vojáků z povolání, 123 vojáků základní služby a 145 až 165 civilních pracovníků včetně rodinných příslušníků. Většina z vojenských osob tvořila strážní oddíl. Do skladového objektu mělo přístup pouze 20 vojáků, ale do manipulační haly a hal skladovacích pouze osm důstojníků. Jenom těchto osm mužů z dané posádky JAVORU vědělo, s čím se zde vlastně manipuluje. Skladiště jaderné munice JAVOR velením spadaly pod VS 22. armády JASYR ( https://lotusesprit.rajce.idnes.cz/jasyr ). Javor 51 byl od roku 1993 využíván nejprve Českou národní bankou, která v něm po rozdělení federace uložila několik tun vyřazených mincí a bankovek, později, v roce 2006, v něm našly dočasný odpočinek ostatky 3800 německých vojáků, kteří na území Československa padli v průběhu druhé světové války. Od roku 2016 je Javor 51 přístupný veřejnosti a sídlí v něm "Atom muzeum Javor 51". Bohužel je přístupný pouze jeden z objektů, kde je expozice a co hůře, byl v minulosti celý vymalován a zařízení přetřena a tak postrádá původní barvy, značení v objektu a popisky zařízení v azbuce, které to celé více umocnují původnímu stavu, to je dobře patrné v Javoru 50 ( https://lotusesprit.rajce.idnes.cz/sklady_jadernych_zbrani_javor_50 ) či Javoru 52 ( https://lotusesprit.rajce.idnes.cz/sklady_jadernych_zbrani_javor_52 ). #cestování#architektura#dokumenty#koníčky
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • minulou středu
  • 216 zobrazení
vpac
Neznačenou i značenou trasou k Jordánu s letními radovánkami.
více  Zavřít popis alba 
21 komentářů
  • minulé pondělí
  • 129 zobrazení
pavel51
Ve čtvrtek 15.7.2021 jsme se po prohlídce kláštera vydali pěšky na nedalekou zříceninu hradu Rýzmburk (německy Riesenburg), kde před dávnými lety sídlili Hrabišicové, kteří založili osecký klášter. Cestou jsme sice mirně zmokli, ale jelikož nejsme z cukru a navíc máme pláštěnky, tak nám to vůbec nevadilo. Zřícenina nás překvapila svou rozlohou. Těšili jsme se po návratu do Oseka na večeři. Zavrhli jsme pivovar Ossegg, kde mají pouze jednoduchá jídla k pivu a objednali jsme si stůl v restauraci Horal. To jsme si dali! Třičtvrtě hodiny jsme čekali na polévku, kuchař zřejmě neměl svůj den, a tak jsme po půldruhé hodině odcházeli značně rozčarováni. Někteří z nás zahnali toto rozčarování plaváním na pěkném místním koupališti.
více  Zavřít popis alba 
  • 15.7.2021
  • 89 zobrazení
netabor
Hned po snídani jsme vyrazili směr Hostýn. Podle mapy 6,8 km tam, 6,8 km zpátky. Realita, ale byla trochu jiná. Protože se kvůli kůrovcové kalamitě všude kácelo, ztrácelo se turistické značení a my bloudili. Nakonec jsme Hostýn našli, ale v nohách jsme měli 12 km opravdu náročným terénem. Takže po občerstvení a odpočinku nám s cestou zpátky pomohly autobusy. Všichni si zasloužili VELKÉHO PAŠÁKA, protože nikdo si nestěžoval, nikdo nebrečel a nikoho jsme nemuseli nést. A věřte nebo ne, po večeři někteří hráli vybíjenou a fotbal.
více  Zavřít popis alba 
  • 15.7.2021
  • 51 zobrazení
honza3m
11 dní v Horách Bosny a Černé Hory s CK Kudrna Brno #cestování#příroda#země#města#lidé
Města Mostar a Sarajevo. Pohoří Prenj, Bjelašnica, Zelengora, vrchol Maglič 2386 m.n.m., Trnovačko jezero v Černé Hoře. Národní park Sutjeska. Řeka Neretva a Trebižat (nad vodopády Kravica). Část cesty Via Dinarica (značená cesta ze Slovinska do Albánie v délce cca 1400 km).
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • letos v červenci
  • 147 zobrazení
iva-63
Velešín - vodní nádrž Římov - Římov - Římovská pašijová cesta (13 km)

Toho dne byla předpověď počasí taková, že to na dlouhý výlet do přírody nebylo. To až další den. Proto jsme se vydaly navštívit poutní komplex a pašijovou cestu v Římově. Pašijová cesta, nikoli křížová proto, že znázorňuje i dobu před odsouzením Ježíše Krista. Toto výjimečné dílo právě prochází rekonstrukcí, takže na mnoha fotkách bude prostě lešení, stavební materiál apod, ale myslím si, že stojí za to zdokumentovat současný stav. A po rekonstrukci se tam podívat znovu. Ve druhé polovině 20. století pašijová cesta značně zchátrala a ani neustálé drobnější opravy nedokázaly tento stav napravit. V 90. letech minulého století navíc utrpěla nenahraditelné škody vinou četných krádeží: například před Vánoci 1994 byla z velké kaple „Poslední večeře Páně“ odcizena většina soch Ježíše Krista a 12 apoštolů v životní velikosti. Některé z ukradených soch se dosud nepodařilo vypátrat.

Jedno z nejslavnějších jihočeských poutních míst, Římov, bylo založeno na popud jezuitského řeholníka Jana Gurreho z Českého Krumlova. Pašijová cesta vznikala v okolí Římova postupně od roku 1658 až do první čtvrtiny 18. století. V okolí kaple v okruhu pěti kilometrů bylo vystavěno 25 barokních kapliček (tzv. Římovské pašije) s dřevěnými sochami. Kaple jsou nápaditě rozmístěny v členěném terénu (je to docela s kopce a do kopce) a podle legendy jejich vzájemná vzdálenost odpovídá zastavením tradiční křížové cesty v Jeruzalémě.

Mapa: https://mapy.cz/s/kemarazebu
více  Zavřít popis alba 
43 komentářů
  • 11.7.2021
  • 27 zobrazení
tomjin
5 komentářů
  • letos v červenci
  • 13 zobrazení
pinia
Mé dnešní toulání přírodou začínám v Babicích nad Svitavou u kostela a mám namířeno do Adamova. Dnes si vybírám z mnoha cest tu, po které jsem ještě nešla. Je to lesní cesta, jmenuje se Schattova a je modře značená. Ale nejdříve k ní musím dojít po žluté a nad Adamovem přejít na červeno-zelenou.
více  Zavřít popis alba 
81 komentářů
  • 10.7.2021
  • 71 zobrazení
jaroslavburda
Prstnatec Fuchsův (Dactylorhiza fuchsii) - Velmi pohledná, barevně proměnlivá orchidej našich lesů, vyskytující se především v pásmu od pahorkatin, přes podhůří, hory až subalpínský stupeň. Kvete od května do srpna. Prstnatec je vytrvalá bylina z rodu vstavačovitých, čeleď Orchidaceae. V České republice se jedná o ohrožený druh chráněný zákonem - kategorie vzácnějších druhů, které si vyžadují další pozornost. Mezinárodně je také zahrnut pod ochranu úmluvy CITES (Úmluva o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin) - tyto druhy je zcela zakázáno sbírat, nesmějí se dokonce bez řádného dokladu o původu rostliny ani pěstovat v zahradách. Chráněný je i v Polsku a na Slovensku. Největší ohrožení pro tento druh představují zejména změny kvality, narušení či úplné destrukce biotopů, které přichází zejména nešetrným hospodařením v lesích, odvodňování, výstavbě rekreačních objektů, komunikací a podobně.

O to větší mám radost z těchto 15-60 cm vysokých rostlin, se skvrnitými listy, které kvetou kolem lesní cesty ve vlhčím, spíše stinném prostředí. Jejich bílorůžové až tmavě růžové květy (barevně jde o značně proměnlivý druh) nelze podél lesních cest, pastvinách či prameništích přehlédnout. Prstnatec je původní druh. Nezapomeňme, že je chráněný a nesbíráme jej za účelem pěstování na zahradách, natož pro okrasu.

Zajímavost: Dactylorhiza - prstnatec - z řeckého daktylos = prst, rhiza = kořen: hlízy prstovitě dělené.

Kořenov, Martinské údolí, Jizerské hory
Mapovací čtverec: 5258
Nikon D7200 + Nikkor 105 mm + Raynox DCR-250 + dvojitý difuzér + odrazka (foceno z ruky)

Foto 2021 Jaroslav Burda
Kategorie: makropříroda
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 10.7.2021
  • 17 zobrazení
zbrane1890
Puška Kropáček, Kropatschek , náboji, , tormentace XXX

Ze své soukromé sbírky nabízím starou, vojenskou Rakouskou pušku , Kropatschek 1886
Pod hlavní má trubicový zásobník a na pravé straně páčkový přepínač volby podávání nábojů – buď jednotlivě, nebo ze zásobníku. , pevný závěr, s číslovaná hlaveň s tělem zbraně , hlaveň – hluboký ostrý lesklý vývrt.
Funkční zbraň. Krásná hladká prokreslená pažba bez potlučení, Bývalá uložena ve skladech bývalé NDR, ¨
minimálně stříleno. 132 cm dlouhá zbraň, délka hlavně 99 cm,. Lehce ošetřeno jemným olejíčkem, a včelím voskem Krásný černý brinýr , Zbraň je vyrobena před rokem 1890, takže je prodejná bez zbrojního průkazu.
Prodej osobám starším 18-ti let
Zbraň je signovaná na mosazné destičce jménem výrobce zbraně

ZBRAŇ MÁ NOVOU TORMENTACI ZBRANĚ ( zkušebna , prohlídka)
Není pravda jak zde někteří prodejci uvádějí že zkouškou projde každá zbraň bez problému
zbraní

více na zbran1890@seznam.cz nebo 607289790

Součástí zbraně je

- 3 ks originálních ostrých nábojů 8x60 R
- 1 ks protokol o provedené tormentaci zbraně
- výrobce značeno:: OE WFG Steyr 1886 vyraženo na systému: korunka a LI - Ludwig I. z Portugalska
krásný brinýr

KE SBĚRATELSKÝM ÚČELŮM,VYROBENÁ PŘED 31.12.1890 SPADÁ DO KATEGORIE HISTORICKÝCH,
Sběratelé POZOR ++RARITA++ neměla by chybět v žádné soukromé sbírce

„Nabídka mých předmětů je určena výhradně jen pro sběratelské účely. Tímto prohlašuji, že nejsem členem žádného hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod
člověka nebo takového, které hlásá národnostní, rasovou či třídní zášť vůči jiné skupině osob, ani taková hnutí nepodporuji
Prosím o koupi jen při opravdovém zájmu.
Pokud je něco nejasného prosím o dotaz před zakoupením!!!!!
Bez návratové politiky
Cena 31500 Kč + poštovné
více  Zavřít popis alba 
  • 4.7.2021
  • 49 zobrazení
klen1
...a taky za zajíci, špačky, laněmi, srncem a divočáky...
Pozn.: tím, že došlo ke zvětšení výběhu pro zvířata téměř na dvojnásobek, se lehce může stát, že neuvidíte celý týden ani chlup. A modře značená trasa kolem výběhu je neudržovaná ( což je asi záměr zřizovatele ) a obtížně schůdná. Při ranní rose je člověk mokrý až po kozy...a to měřím 186 cm.
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • letos v červenci
  • 29 zobrazení
jura1972
Na úterní státní svátek Den upálení mistra Jana Husa byla na Alpy avizována nádherná předpověď, a tak jsme neváhali a vydali se na přechod oblíbeného a relativně blízkého pohoří Raxalpe. nejdříve jsem chtěl na Heukuppe vystoupat přímo ze sedla Preiner Gscheid, ale vzhledem k hlášeným vysokým teplotám jsme se rozhodli vyjet z údolí za Hirschwangem an der Rax na vrcholovou náhorní plošinu lanovkou. Od horní stanice lanovky a hostince Berggasthof Raxalpe (1547 m) jsme nejdříve krátce vystoupali za prvním nádherných pohledů k Schneebergu na chatu Otto-Schutzhaus (1642 m), od které jsme se krátce vyšvihli k vrcholovému kříži na Jakobskogelu (1737 m), abychom následně přešli po hraně plošiny přes Hohe Kanzel (1699 m) a Weißkogel (1765 m) k vrcholovému kříži na Preiner Wand (1783 m), kde jsme si udělali krátkou přestávku a potkali se s kolegy z Čech. Poté následoval prudký sešup k chatě Neu Seehuütte (1643 m) a výšvih již za značného vedra po kamenitém chodníku do sedla Trinksteinsattel (1850 m), za kterým jsme ve směru na chatu Habsburghaus potkali místní značkaře, kteří se s tím nějak nemazlili, a barvy se jim po čerstvě přetřených značkách pěkně roztékaly po kamenech. Na lavičce před chatou Habsburghaus (1786 m) jsme si udělali přestávku na svačinku z vlastních zásob při nádherných pohledech na protější pohoří Schneealpe, Hochschwab, Štýrské rudohoří či k Velkému Ötscheru. Po přestávce jsme pokračovali více méně po vrstevnici k chatě Karl-Ludwig-Haus (1804 m), od níž jsme se po travnatém temeni vyšvihli na nejvyšší vrchol pohoří Raxalpe, Heukuppe (2008 m), s kamenným monumentem. Po výhledech na všechny strany a nezbytném focení jsme sestoupali zpět na Karl-Ludwig-Haus a dopřáli si zasloužené pivečko, po kterém jsme vyběhli na Predigtstuhl (1902 m) s úžasnými zpětnými pohledy k Heukuppe a do kotle Siebenbrunnenkessel pod Törlem. Dále následoval přechod kolem chatky horské služby Raxgmoahütte opět do sedla Trinksteinsattel (1850 m), sestup k chatě Neue Seehütte (1643 m) a přechod po normále k chatě Otto-Schützhaus (1642 m), kde jsme si udělali krátkou přestávku v sedačkách z europalet a občerstveni pak zahájili dlouhý sestup po cestě Törlweg do Hirschwangu an der Rax k údolní stanici lanovky (535 m), jehož zpestřením byl průchod skalním oknem pod Törlkopfem (1607 m). Celkem jsme za horkého slunečného letního dne ušlapali 36 km s převýšením 1400 m, nádherně jsme si Raxalpe užili a už se těšíme na další výjezd do některého z alpských pohoří.
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • letos v červenci
  • 131 zobrazení
blanaturistka
Svatý Jan pod Skalou - obec se nachází necelých 5 km východně od Berouna a rozkládá se prakticky mezi skalami u břehu potoka Loděnice / Kačáku/ který se později vlévá do Berounky. Patří mezi nejzajímavější turistické lokality okresu Beroun. Nejkrásnější ve Svatém Janu je vápencová Svatojánská skalní stěna s vysokým křížem, která se vypíná do výšky 210 m nad okolní terén a dominuje tak celému okolí.Atraktivnost tohoto krásného místa přiměla již v minulosti k vytvoření první ,nejstarší značené turistické cesty v Čechách - cesty Vojty Náprstka : Beroun - Sv. Jan - Karlštejn
Svatý Jan pod Skalou je jednou z nejmalebnějších obcí Národní přírodní rezervace Český kras. Hezký výlet s kolegy z práce. Foto. Blanka Šťastná
více  Zavřít popis alba 
44 komentářů
  • 23.6.2021
  • 164 zobrazení
vitousek24
Dokončení renovace (se zachováním "patiny") benzinového stabilního motoru Wichterle Kovářík 5 HP, výrobní číslo 3716. Tovární značení "Standard 5 BS". Motor byl odeslán z mateřské továrny v Prostějově dne 13.8. 1926 prvnímu majiteli do Studnice u Vyškova. Vrtání 160 mm. Stabilní výkon 5 HP. Maximální výkon 7 HP. Max. otáčky 320 rpm. Směr otáčení : LEVÝ CHOD. Příplatková výbava: třecí spojka na řemenici. Průměr řemenice 500 mm.
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • letos v červnu
  • 48 zobrazení
janaariel
Wild Grizzly Jablonec nad Nisou - Srnčí důl (náhrada za Vesec) - 20.6.2021 - Nádherná lokalita s krásnými lesy, bahnem ale i zábavnými překážkami.
trať OCR a 20+ překážek, canicross 20+ překážek od ručkování, po brození, plazení a také nějaké agility pro pejsky..
p.s. - z pohledu amatérského fotografa, dobrovolníka a příležitostného poradce závodníkům :-) naprosto nechápu, jak mohou někteří závodníci po ne zrovna lehkém závodu vypadat jako po procházce :-) ,
velký respekt všem závodníkům, pejskům, dalším zúčastněným a hlavně poděkování organizátorům za super závod, od značení, po překážky a zajištění veškerého servisu v takovém vedru, jaký byl v neděli ..
Doufám že sportovní areál Srnčí Důl bude tato skvělá parta i nadále využívat pro své aktivity :-)
https://wildgrizzly.cz/
více  Zavřít popis alba 
  • 20.6.2021
  • 179 zobrazení
verastrnadkova
Podklášteří je část města Třebíče, ve které leží bazilika svatého Prokopa, která je zapsaná v seznamu UNESCO, a Muzeum Vysočiny Třebíč. V části obce žije přibližně 3 500 obyvatel.

Umístění
Podklášteří se nachází poblíž centra města, na levém břehu řeky Jihlavy. Ze severu je ohraničeno ulicí Lesní, ze západu ulicí Lesní a Za Plovárnou, z jihu řekou Jihlavou a z východu ulicí 9. května.

Historie
Podklášteří patří k širšímu středu města, je starší místní částí. Původně bylo samostatnou vesnicí a součástí Třebíče se stalo až na počátku 20. století. Také se v Podklášteří nacházel lihovar, ze kterého byl v devadesátých letech kultovní třebíčský hudební klub. Jsou zde i stáje a výběh pro koně.

Památky
• Bazilika svatého Prokopa
• Muzeum Vysočiny Třebíč
• lihovar

HRADBY BENEDIKTINSKÉHO OPATSTVÍ
Středověké opevnění je součástí bývalého benediktinského opatství.
GPS : 49.2170694N, 15.8741308E

SOCHA MADONNY S DÍTĚTEM
GPS : 49.2170344N, 15.8738514E

BENEDIKTINSKÁ BYLINKOVÁ ZAHRÁDKA
V těchto místech pěstovali benediktinští mniši ve středověku léčivé bylinky. Zahrádka byla roku 2004 obnovena.
GPS : 49.2169011N, 15.8742019E

SOCHA MNICHA
GPS : 49.2168225N, 15.8742953E

MUZEUM VYSOČINY TŘEBÍČ
Po rekonstrukci celé zámecké budovy byly zřízeny čtyři samostatné expozice, které různým způsobem zpracovávají témata spojená s Třebíčí a regionem Třebíčska. Návštěvníci si mohou projít mineralogickou trasu Svět neživé přírody, klášterní expozici nesoucí název Svět portálů a bran, zámecký okruh Valdštejnové na Třebíči a nakonec muzejní expozici s názvem Lidé. Místa. Osudy.
Více na : www.zamek-trebic.cz
GPS : 49.2165475N, 15.8733514E

BAZILIKA SVATÉHO PROKOPA
Vznikla v první polovině 13. století jako součást benediktinského kláštera, který v roce 1101 založili Litold Znojemský a Oldřich Brněnský. Je postavena v unikátním přechodném románsko–gotickém slohu. Klášter byl značně poškozen během obléhání uherskými vojsky Matyáše Korvína. Opravdovými skvosty baziliky jsou bohatě zdobený hlavní vchod zvaný Rajská brána, kruhová okna v apsidě.
GPS : 49.2168911N, 15.8735308E
Kategorie: cestováníměsta
více  Zavřít popis alba 
  • 19.6.2021
  • 15 zobrazení
Reklama