Hledání: znaceni_letnak_jaro_2015_ivana

Pro dotaz znaceni_letnak_jaro_2015_ivana jsme našli 3 332 výsledků.
AKCE -35 % s kódem
Vytvářejte
fotodárky v akci!

Akce trvá do 30. 11.
Kód: BLACKFRIDAY2020
BLACKFRIDAY2020
tjemelka
Dovolená u moře v naturistickém kempu Ulika cca 10km od Poreče.
http://www.plavalaguna.hr/Camping/Naturist_centar_ulika/About_camp

Výlet lodí z Poreče do města Rovinj, přes Limský fjord do Vrsaru a zpátky do Poreče.

Prohlídka jeskyně Baredine.
http://www.istra.com/baredine/en/index.html

Pěší výlet – značený okruh z Gračišče cca 10km
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • léto 2011
  • 73 672 zobrazení
bele
ALB 286 - NASTAL ČAS NA ZMĚNU – VELKÝ VÝPRODEJ LEGRACE NA LÉTO :-D :-D :-D
POZOR - ČTĚTE NEJDŘÍV KOMENTÁŘ

Začíná doba květnových dnů, dovolených a dlouhých dnů v přírodě mimo počítač a možná i delší pobyt mimo Rajče. Než se tak stane, nabízím 3 okruhy pro uvolnění smíchových svalů , kde vítězí každý účastník, některý dokonce i vícekrát :-)

Všechny okruhy jsou značeny jako první, aby se to lépe pamatovalo :-) (Přání ichty)

1. OKRUH - VELKÁ RAJČATOVÁ SOUTĚŽ :-D :-D :-D
Kočka COCO uvádí 31 soutěžních příběhů kočiček s testem znalostí. Test je o ceny a vyhrává každý – Vyhodnocení soutěže a výhry jsou na posledním obrázku :-)

PŘÍBĚHY KOČIČEK
Psychiatři říkají, že KAŽDÁ ČTVRTÁ osoba má nějakou mentální poruchu. Takže pokud jste se třemi přáteli a nepozorujete nic zvláštního, tak ten blbec jste Vy

ZÁVĚR: choďte do společnosti maximálně tří lidí
Kočičky s naším psychiatrem nekamarádí a jsou schválně ošklivé, aby vám jich nebylo líto

1. OKRUH - VELKÁ RAJČATOVÁ LOUPEŽ :-D :-D :-D
Je čas na změnu v dějinách Rajčete vytvořením nejvyššího počtu komentářů u jednoho alba. Zatím je maximum 4.260 komentářů a věřím, že se to dá při dobré vůli změnit.

MOTIVACE a CENA
Každý komentář (POST) v pořadí 500 – 1.000 – 1.500 – 2.000 – 2.500 – 3.000 – 3.500 – 4.000 – 4.500 a každých dalších 500 je veden jako POST DRŽITELE, který vyhrává CENU, která mu bude přiznána a bude zveřejněna v tomto albu s věnováním.

PODMÍNKA je vzhledem k administrativní náročnosti, že si každý Držitel POSTU toto své pořadí hlídá a oznamuje mi to v komentáři u obrázku BELPOINT

POZN.: 1 - V případě získání více POSTŮ jedním držitelem se tento držitel stává jedno až více významným, a tomu bude odpovídat i přiznané a zveřejněné ocenění

POZN.: 2 – Nebudeme malicherní, když se to nepovede, ale věřím, že to společně dokážeme

1. OKRUH – SOUTĚŽ O NEJ KOMENT :-D :-D :-D
31 příběhů kočiček je námětem pro 31 nejlepších doplňujících komentářů, kde vyhodnocení a ocenění bude provedeno na samostatném albu, které bude zpracováno po letní sezoně jako BONUS ÚČASTNÍKŮM VELKÉ RAJČATOVÉ SOUTĚŽE

BELPOINT :-D :-D :-D
Asi nejen já vnímám zmatky a nepřesnosti v příslušnosti k tzv. BELEKLUBU.
Z tohoto důvodu je utvořeno okénko BELPOINT, kde se
1) hlásí držitel POSTU z Velké rajčatové loupeže
2) přihlašuje se přihlášený zájemce o členství v klubu jednoslovným komentem „ČLEN“
3) možné místo pro oznamování akcí klubu jeho členům v budoucnosti, jako například termín případného podzimního setkání apod.
4) místo diskuse, osobních zpráv a dalších dnes neupřesněných potřeb :-)
více  Zavřít popis alba 
11 466 komentářů
  • květen 2007 až únor 2014
  • 21 727 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
mysticsmile
Záhadný piktogram v obilí za Boskovicemi v blízkosti cihelny Huráb se objevil v noci z pátku na sobotu 28. června. Za velmi krátkou dobu přilákal velké množství lidí. Webové stránky města se snímky pořízenými z ptačí perspektivy byly navštíveny přes dvacettisíckrát, což je v historii zdejšího internetového zpravodajství absolutní rekord.
Protože se množí dotazy obyvatel, některé jsou i velmi odborné, vyrazil štáb Boskovické televize do terénu znovu, aby pořídil tentokrát detailní fotografie přímo z místa.
Přestože po celé dopoledne v úterý 30. června vydatně pršelo, s prvními paprsky odpoledního Slunce bylo u záhadného obrazce opět hodně zvědavců.
Objevil se tam dokonce i jeden odborník s měřicím zařízením na radiaci a elektromagnetické vlnění: „Nic jsem nenaměřil, všechno je normální,“ uklidnil hlouček přihlížejících a pro jistotu ještě pokračoval ve výzkumu na jiném místě. My jsme jej ze zvědavosti následovali. „Dle mého názoru se to dělá mikrovlnami z družice, jinak si to nedovedu vysvětlit. Není v lidských silách tohle za asi pět hodin tmy běžnými prostředky dokázat,“ doplnil muž.
Skupinka mladých chlapců se pokoušela zprovoznit malou kvadrokoptéru. Po krátké době letu, kdy se jim povedly asi dva snímky to vzdali: „Došla baterie,“ sdělil zklamaný majitel stroje a kluci se vydali na zběžnou prohlídku místa po svých.
Nám baterie nedošly a tak předkládáme několik snímků v naději, že snad odpoví na zvídavé otázky webových diskutujících.
Bylo tam i pár lidí se psy. „Pokud by zde nějaká neznámá energie byla, jistě by zvířata reagovala neklidným chováním,“ napadlo nás. Ale nic takového se nestalo.
Pomalu ubývalo světla, proto jsme rychle pořídili pár detailů ulámaných klasů, směr jejich položení a vydali jsme se způsobně cestou od kol traktorů vstříc večernímu ztichlému městu. Pozemek je soukromý, tak jsme se museli chovat slušně a nezvýšit již tak značnou škodu na úrodě.
V hlavách nám i po této návštěvě zůstala nezodpovězená otázka: „Kde a jak se to ze vzalo? Co tímto poselstvím chtěl někdo neznámý říct? Je to dílo neznámých civilizací nebo jen obyčejný vandalismus? To už se asi nedozvíme...“

Více: http://www.boskovice.cz/obrazec-v-obili---video-.info?id=9519
Kategorie: moje fotozprávy
více  Zavřít popis alba 
10 komentářů
  • červen 2014 až červenec 2016
  • 19 214 zobrazení
tymonek
Slovácký rok je národopisná slavnost pořádaná v Kyjově od roku 1921 a patří mezi nejstarší folklorní festivaly v České republice. Od roku 1971 se opakuje po čtyřech letech, zpravidla trvá tři dny. Jednotlivé obce slováckého Kyjovska zde představují své lidové kroje a zvyky – jízdu králů (Skoronice), stavění máje (Bukovany) apod. Probíhá také přehlídka dechových a cimbálových kapel, taneční zábavy, jarmark, výstavy, přehlídka dětských souborů, krojovaný průvod aj. Festival probíhá po celém městě (náměstí, park, ulice, muzeum, stadion, letní kino...). Běžně zde účinkuje přes 3 000 lidí.
Na rozdíl od jiných tradičních folklorních slavností v okolí Slovácký rok nevychází z žádné náboženské tradice nebo svátku patrona obce. Členové Sokola a Národních jednot chtěli původně ukázat všechny místní lidové zvyky tak, jak probíhají během celého roku na Slovácku a probudit zájem o slovácké kroje, které se tehdy už značně vytrácely z běžného života. Dodnes tak přispívá k udržování lidových tradic na Slovácku. Jde o slavnosti pouze kyjovského Dolňácka.
Poprvé byl Slovácký rok uspořádán 14. a 15. srpna 1921 na počest 50. výročí založení místního Sokola. První den se nesl v duchu sokolských oslav. Župních cvičení se zúčastnily sokolské soubory z Francie, Jugoslávie a USA. Druhý den dopoledne sokolská jednota z Vlčnova předvedla Jízdu králů. Odpoledne prošel městem krojovaný průvod a pak na cvičišti u sokolovny byly předvedeny lidové zvyky: Dožínky (obce Ježov, Kelčany, Žádovice), zahájení hodů (Lanžhot), věnec (Bukovany, Sobůlky), stínání berana (Bohuslavice), mlácení kačera (Boršov, Nětčice), šlahačka (Vlkoš), svatba (Milotice, Šardice) a kácení máje (Svatobořice). Slavnosti doplňovala velká národopisná výstava, divadelní představení dramatu Maryša Aloise a Viléma Mrštíků a krojovaná Jízda králů. K popularizaci slavností přispělo i jejich filmování a následné promítání v Evropě i USA. Odhaduje se, že slavnosti zhlédlo až 30 000 návštěvníků. Přítomni byli i někteří zahraniční novináři a spisovatelé.
Pro příznivé ohlasy byl Slovácký rok opakován hned 4. a 5. června 1922, pak 5. a 6. června 1927, 28. a 29. června 1931. Další slavnosti byly plánovány na rok 1939, ovšem kvůli nepříznivé politické situaci nakonec zrušeny. Po pětadvacetileté přestávce se Slovácký rok znovu konal 23. a 24. června 1956, 18. srpna 1957, 1961 a 1971. V tomto roce bylo rozhodnuto o pořádání Slováckého roku pravidelně každé čtyři roky.
více  Zavřít popis alba 
7 komentářů
  • srpen 2015
  • 11 782 zobrazení
slavek-m
My tady v čechách slýcháme mýty o moravské lokalitě hned vedle paneláků bohaté na koniklece tak, že tvoří celý koberec a nedá se mezi nimi chodit. Lokalitě tak významené, že nemá v Evropě obdoby. Lokalitě, která když vykvete, tak stébla trávy tonou v záplavě fialovo-růžových květů...

Někdy bývají legendy pravdivé!

Původně jsem plánoval výlet až na pátek, ale vzhledek nepříznivým předpovědím, jsem se rozhold pro úterý dopoledne a vzal si volno. Budík 3:50 (tzn. cca 4:10 se vykopat z postele), snídaně, stihnout první vlak do Brna, užívat si východ slunce po cestě vlakem, příjezd do brna cca v 7:20 což znamená dostat se na lokalitu až po osmé, kdy je sluníčko bohužel značně vysoko a rosa je vysátá. Na focení jsem měl jen asi hodinu a půl a pak zase spěch na vlak nazpět, abych stihl oběd a po obědě práci.

Přírodné Rezervace Kamenný vrch leží přímo v Brně a opravdu, přestože se nachází kousek od paneláků, je převelice významná a výjimeččná (obdobně jako NPP a EVL Radouč v Mladé Boleslavi). Její největším klenotem je nebývale bohatá a silná populace koniklece velkokvětého (Pulsatilla grandis; C2b, §2, BERN příloha I, NATURA 2000) - jeho v ČR je soustředěn na jih Moravy (resp. její tzv. panonskou část), přičemž zde, na Kamenném vrchu, má celosvětově nejbohatší lokalitu výskytu. Tento koniklec miluje především slunné stepní lokality (ať už kamenné nebo travní) s bazickým podkladem. Bývá ale nalézán i ve vinicích, sadech a lesních světlinách. Bohužel jsem nenašel/nenarazil na vzácnou bělokvětou odchilku Pulsatilla grandis f. albiflora.
Na Brněnské lokalitě se vyskytuje i k.luční český, který však vykvétá později.

Pokud se tam někdo chystáte, tak využijte jakýkoli krásný den v následujících dvou týdnech. Teď je ideální doba! Jižní část lokality je v plném květu a severní, lehce opozděná, ji rychle dohání. Pohled je to vskutku nádherný a nevídaný! Známost a medializace lokality ale nese své úskalí. Pohybovat se mezi takovým množstvím hustě rostoucích krásných rostlin je problém což s sebou přináší i oběti a my pak nalézáme porupaná nenápadná chlupatá poupata apod. Na druhou stranu lokalita je oplocená ocelovým mřížovým plotem a vedou v ní vyšlapané cestičky, které jsou prosté květů. S trochou opatrnosti se dá chodit a fotit i mezi trsy květů. Zážitek je to super a kdo nebydlí v Brně, tak může Brňákům tiše a upřímně závidět :)

Jak už to bývá doma jsem si u fotek říkal, co jsem měl u té a té udělat jinak. Času moc nebylo, ale rozhodně to stálo za to.
Měl jsem s sebou jen tyto tři objektivy (300 jsem si občas říkal, že by bodla):
Pentax smc DA 15 mm F 4 Limited
Pentax smc A 50 mm F 1,2
Pentax smc DFA 100 mm F 2,8 Macro WR

Jen u té padesátky se na 1.2 občas stávalo, že mi maximální rychlost závěrky 1/8000s nestačila a ND filtr jsem sebou neměl :D
více  Zavřít popis alba 
194 komentářů
  • 24.3.2015
  • 11 077 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
radula63
Větší kolejiště do U tvaru o rozměrech 370x180x90 a šířka je od 90x45x80cm.
Kolejiště má celkem 2stanice + jedno skryté nadraží a 3 zastávky. Na plánku jsou čísly značeny výšky kolejí nad základní rovinou, mezi tunelovými portály A se nachází Skryté Nádraží o šesti průjezdných kolejích.
Oblouky na kolejišti jsou klopeny tak že průjezd vlaku v oblouku je opravdu super.
Celkem je použito 22vyhybek ( Tillig ) Xmetrů kolejí ( profilové ) a přestavníky jsou směs TILLIG ( skrytá stanice ) a skryté BTTB na viditelné části kolejiště.
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2009 až červen 2011
  • 8 719 zobrazení
aacko
Náš pan profesor Zemědělec nám z čisté a upřímné lásky k naší skvostné třídě předal tento studijní materiál, který nám jistojistě prosvětlí naši cestu k onomu zeměpisnému spasení, skrze nadcházející opakující písemnou práci. Ač jde o materiál značně obscénní, protentokrát ho nezahesluji. eml
více  Zavřít popis alba 
  • 5.10.2008
  • 6 062 zobrazení
bele
ALB 226 - je ALB č.18 Expedice LZB Rumunsko – Moldávie (30.6.- 14.7.2012) aneb Rumunský fotodeník
MOLDÁVIE chudá nevěsta

Je čtvrtek 5. července 08,15 hod ranního času a vyrážíme do Moldávie. Opouštíme rozpálený kemp a suneme se úzkými ulicemi vesnice. Jakoby si dali neviditelný signál, v ulici, kudy jsme zpravidla projížděli, stáli za ploty nebo ve vratech místní dospělí i děti. Snad aby naposledy, a možná na hodně dlouho viděli takový kolos autobus, v jakém jsme jeli. Jaké bylo jejich zděšení a zmatek, když jsme tu ulici minuli a jeli jinudy. Ještě chvíli běželi … ale marně.
Byli jsme přece jen rychlejší. Po chvíli jízdy liduprázdnou vyprahlou krajinou je před námi celnice a hraniční přechod. Taková sklíčenost z minulosti, kdy něco podobného bylo běžné. Kdo nezažil, nepochopí. Jednání s celníky se vleče, odebrané pasy zkoumají snad podesáté a porovnávají s předloženým seznamem. Bohužel se stalo, co nikdo nechtěl, jedna kolegyně podcenila tento výlet, a přestože bylo několikrát i písemně upozorněna na takovou možnost, nechala pas doma a přes hranici ji nepustili.

Byla to krajní hloupost, která poškodila nejen ji, ale celou skupinu i prakticky celý výlet. Stálo nás to zdržení 2 hodiny na celnici, které nám potom chyběly. A nejen to. Měli jsme jet z Kišiněva dolů Moldávií k Dunajské deltě, cestou vidět asi 2 kláštery, navštívit skupinu Čechů, kteří tam trvale žijí – a místo toho jsme jeli pro ni zpět do Iasi, kam se stopem dostala na svou pěst. Bylo domluveno večer místo a čas, kde ji vyzvedneme. Nepoměrná tolerance a vstřícnost k někomu, kdo se ani potom nedokázal všem za tuto osobní chybu a nám způsobenou škodu omluvit. Nebyla ze základní party, která jezdí prakticky stále, prostě za dobrotu na žebrotu. To byla ta opakovaná noc v Iasi, kterou jsem zmiňoval v minulém albu.

Teprve okolo poledne jsme se pohli a naším cílem bylo hlavní město Kišiněv. Jen co jsme opustili celnici a byli pár kilometrů od ní, opět jsme jeli prázdnou krajinou po úzké nijak dobré silnici, tak najednou za námi maják policie. První, co nás napadlo, že se někde něco stalo a pospíchají k místu činu. Autobus uhnul, aby auto mohlo projet, a tak se i stalo. Jenže to před nás zapíchl, vyskočil jako když zatýká teroristu a lamentoval a nutil jak vedoucího zájezdu tak i oba řidiče jednoho po druhém sedat do jejich auta * ani nevím, jestli jim tam nechávali dýchat * ale ukazoval něco jako překročení rychlosti. Možná tam byla značka, ale na tak špatné a liduprázdné cestě to nikoho ani nenapadlo sledovat. Pak kápli božskou, že dostali hlášku z celnice, že tam jede parta podivných zápaďáků, tak aby nám ukázali, jak se máme chovat. NO pocit to dobrý nebyl, nakonec z toho nic nebylo a snad by si i řidičem dali panáka. To ale mohla být provokace, na kterou čekali, tak z toho nic nebylo. Do Kišiněva jsme jeli jak s plnou v kalhotech, … no prostě pomalu

Aby těch škod nebylo dost, měli jsme na zpáteční cestu rezervovaný pobyt ve vinařském sklípku s ňamkou a ochutnávkou jejich výtečných vín. Když jsme tam posléze přijeli, bylo zavřeno a nikdo tam nebyl. Ve 4 odpoledne jim skončila pracovní doba, tak proč, že jo. Naštěstí tam byl otevřený jakýsi krámek, kde se dalo koupit něco lahví na ochutnávku. Samozřejmě na slepo, protože tam to přece každý zná, tak proč chutnat. Mně osobně to víno ani moc nechutnalo, bylo hodně sladké. To ale není vizitka moldavských vín, tam je velice dobré a kvalitní. To jen ta hokynářka potřebovala prodat patoky a věděla, že se to nevrátíme reklamovat. Tak proč neprodat, když to chtějí

Určitě to nebyl typický obrázek země. Pokud jsme napsal do titulku chudá nevěsta, tak to nebylo hodnocení ekonomiky země, ani kupní síly obyvatel. Moldávie toho má hodně – má svobodu. Kvůli tomu s ní sousedé nemluví a země to setsakramentsky poznává. Když se podíváte na mapu, tak po těch převratech a rozlukách se SSSR v posledních letech zůstala Moldávie jako ostrůvek v poušti. V roce 1994 se uskutečnilo referendum, ve kterém většina obyvatelstva odmítla spojení s Rumunskem, avšak největším problémem současného Moldavska je Podněstří - oblast východního břehu řeky Dněstr s převahou rusky mluvícího obyvatelstva. Podněstří bylo součástí SSSR již od 20. let 20. Století. V roce 1990 jako Podněsterská moldavská republika vyhlásilo nezávislost na Moldavské republice a tato nezávislost Podněsterské republiky značně destabilizuje celý region, není mezinárodně uznávána. Moldávie tak ztratila přístup k moři a teď okolí jen čeká, až zem vyhladoví a vrátí se do lůna Svazu nebo jinam? Kdoví. Je to spekulace, ale při pohledu na zemědělství, koneckonců i na to vinařství a o průmyslu ani nemluvě – tak za zem nemá budoucnost. Je opravdu chudá nevěsta, protože tím, že má i málo vody, tak ani nemá na barevný kroj spletený z její přírody. Je tu chudá šedá a hladová myš a jediné, co může nabídnout, je vzdát se své svobody. Rád bych se mýlil, ale ten průjezd touto zemí prakticky jinou odpověď nenabízel.

Paradox, protože tam nic nefunguje, tak se tam ani nekrade. Taky řešení

Další pokračování bude KIŠINĚV bohatý ženich
více  Zavřít popis alba 
357 komentářů
  • červenec až listopad 2012
  • 5 553 zobrazení
skincarlos
Nejvyšší vodopád Krušných hor / někdo udává 8 m někdo 12 m/. Každopádně ostuda obce Výsluní - mnozí zastupitelé obce ani o něm nevědí...co dodat ?

Pozor ! V okolí se mají stavět desítky větrných elektráren, které zcela změní tvář Krušných hor !
Chraňme floru a faunu Krušných hor pro budoucí pokolení , neprodávejme hory podnikavcům , jsou pro všechny ! Podpořte finanční částkou občanské sdružení Krušno , které proti VE bojuje !
Č.ú. 241151651/0300

Psal jsem i na magistrát města, primátor Mareš mi ani neodpověděl .....a to psal při volbách ,že je turista a miluje Krušné hory.

Prunéřovské údolí nenajdete v průvodci , není tak známé a mnoho lidí ani z Chomutova ho nikdy nenavštívilo.Přesto je zajímavé ,krásné a romantické.
Natož se v něm skrývá skvost - tzv. Kýšovický vodopád .Jelikož naše vlast má
jen cca 50 vodopádů tak by si tuto vzácnost neměl nikdo ujít,natož že se jedná o vysoký vodopád - celkové výšky 25m,3 kaskády,nejvyšší kaskáda 9 m.Průtok
průměr 5 l/s.Na jaře až 150 l/s.
Jak se sem dostaneme? Z Chomutova sem jezdí sporadicky autobus – na zastávku Celná.Vlak ještě skromněji a to do konečné stanice Křímov u Chomutova.Dojít musíte pak pěšky do Celné.Nástup na značení je od hotelu Celná v údolí ,kudy teče Prunéřovský potok.Jdeme po směru toku.Projdeme chatovou osadou a dostaneme se k mostku přes potok,kde začíná vlastní
procházka Prunéřovským údolím.Po obou stranách máme skalní srázy a ostrohy.
Potok teče přes kameny a vytváří peřeje,v nichž můžeme vidět pstruhy.Postupujeme pozvolně dolů zátočinami.Přejdeme další mostek.
Jsme na levém břehu potoka a dáváme pozor na pravý břeh,kde se snažíme najít přítok do potoka.Takto najdeme vodopád.Není totiž označen a ani k němu nevede lávka přes potok.Což je dobře nebo špatně?Osobně myslím,že dobře,alespoň se zamezí poškození okolí vodopádu.Musíme přejít po padlém stromě,nebo v létě přebrodit,v nejhorším případě jít nazpět a před mostkem pokračovat po pravém břehu – / v zimě lze přejít po ledových krách /
cesta je však místy zarostlá a namáhavá.Problém je vtom,že opravdu funkční vodopád,tedy s dostatkem vody zažijete jen po velkém dešti v létě,nebo na jaře kdy taje sníh.Tudíž čím vizuálně lepší vodopád chcete vidět, tím více budete mít problémy se k němu dostat.V zimě je z vodopádu ledopád po kterém se dá i lézt
a vylézt až nahoru/mačky,lano,cepíny podmínkou – bez této výbavy možnost uklouznutí/.Výstup nahoru v létě i v zimě vyžaduje věk od 10 nahoru a
dobrý fyzický stav bez závratí/ nebezpečí pádu / s využitím kořenů stromů pro úchyty rukou.V okolí vodopádu pozorný návštěvník objeví náznaky těžby a zasypané štoly.Nedaleko je skautská plošina pro chvilku oddychu a občerstvení.Po prohlídce se můžete vrátit zpět na cestu a pokračovat směrem buď po toku Prunéřovského potoka směr Hasištejn,nebo po toku Kýšického potoka, překročit pastvinu a dostat se po silnici do Výsluní,kde je kostel větších rozměru,který prodělává zdařilou rekonstrukci.Pokud budete tišeji tak uvidíte dost stádeček srnčí či černé zvěře.Lze tu vidět i jezevce a ondatry./zvláště v zimě/.Celá trasa je dost vděčně fotogenická,jen zrovna Kýšické vodopády dají fotograficky zabrat/málo světla a kapičky vody a mlhy/.
Lze sem dojet až na kole,ale ta se musí u potoka v místě vodopádu odložit a dál jít pěšky /cca 50m/.Délka tohoto výletu :Celná –vodopád –Celná cca 7km.
GPS : 13°15´29.68´´E 50°28´11.25´´N
více  Zavřít popis alba 
18 komentářů
  • srpen 2007 až červen 2011
  • 5 467 zobrazení
char
Dne 9.1.1991 došlo při havarii předehřevu paliva k zahoření předehřívacího "bufiku" tanku T72A sovětských vojsk. Tank sice disponuje automatickým hasicím zařízením, ale protože požár nebyl vidět, vojáci tank zaparkovali v garáži a vypnuli baterie.. tím nevědomky vypnuli i automatické hašení a na neštěstí bylo zaděláno.. v ranních hodinách začal tank hořet, vojáci ho vytáhli z garáže na volné prostranství a začali hasit. Tank se uhasit nepodařilo a došlo k prvnímu ze dvou výbuchů.. chvíli nato došlo k druhému silnějšímu výbuchu. Tank byl výbuchem rozmetán a střepiny se našly ve vzdálenosti 700 m. V tanku byla umistěno 7 ks kumulativnich, 14 průbojně zápalných a 8 protipěchotních nábojů do děla ráže 125 mm, dále 2500 ks munice ráže 7,62 mm do kulometu a 800 ks do protiletadlového kulometu ráže12,8 mm. Po požáru a výbuchu, při kterém vybuchly pouze 3 ks nábojů ráže 125, sovětské velení přiznalo ztráty na životech a zranění. Požádali tehdy českou stranu o zajištění 11 ks pozinkovaných rakví. Neoficiální zdroje ale mluví o počtu daleko vyšším a to sedmnáct až jednadvaceti sovětských vojácích, z toho údajně tři důstojníci. / počty se liší, ale zřejmě nejpravděpodobnějsí číslo je 17, protože s přibývajícím lety přibývá počet obětí jak jsem si všiml / Počty raněných se také značně liší, oficiální číslo 3 je zvláštní už jen z toho pohledu, ze při neštěstích bývají počty raněných obvykle vyšší než počty mrtvých. Názor ať si udělá každý sám.. pokud Vás to zaujalo navštivte muzeum vojenské asanace v Kuřivodech, které vlastní přímý účastník těchto událostí i autor fotek p. Bilický, jemuž tímto skládám hlubokou poklonu..
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • srpen 2008 až leden 2010
  • 3 861 zobrazení
skincarlos
Na této skále jsem byl celkem 5x pro její kouzlo a krásný výhled z ní. Zažil několik majitelů horské chaty i její devastaci a poté zase opravu. U hotelu stávala kdysi velmi oblíbená růžová zahrada , dnes je tu jen torzo vstupní brány. Celkem i cesta zarůstá a je to tu dost zanedbané. Foto je z onko pochodu a akce - Dokážeš to taky. Bylo však tak vedro, že ze zdravotních důvodů vrchol pokořilo jen 5 osob.
Zajímavý byl i park pod Bořní u Kyselky - lázní , zvláště se mi líbil celodřevěnný hotýlek přestěhovaný z Prahy kde byl kdysi na výstavě. Bylo to však dost všechno zanedbané a opuštěné, nevím jak dnes....

Skalní útvar Bořeň.Tenhle kopec byl můj první turistický vysokohorský výstup v 5 letech a dodnes jej pravidelně pořádám .Je to nejlepší začátek pro děcka a je velmi vděčný všem věkovým kategoriím pro dopravní dostupnost,krátkou vzdálenost trasy ,ale přitom docela náročný ,takže konečný efekt stojí zato vč.zápisu do vrcholové knížky.Jedno menší varování - jelikož se jedná o poměrně vysoké stoupání s nedostatkem kvalitního vzduchu - kyslíku, nedoporučuji ho kardiakům a astmatikům.I poměrně zdatní turisté se zde zapotí a funící koncovka je u každého druhého.Velmi kritický je prostředek trasy -nahoře na vrcholu je vzduch už poměrně kvalitní.Výhled je zcela uchvacující a pohled dolů z okraje skály nahání trochu hrůzu a proto by sem neměli chodit lidi se závratí /stačí výhled ze středu skály/.Dejte pozor na děti a nepouštějte je na okraj.
Bořeň je přírodní rezervace,ale kdysi na vrchol vedla i kramlová cesta /ferata/,ta byla ale z důvodu ochrany přírody zrušena.Horolezci ale mají vstup povolen po vyznačené cestě a stěně.Pod skálou je horská chata,která byla v před revolucí zdevastována,ale dnes je opravena.Nedaleko restaurace se nacházela krásná Růžová zahrada,ale dnes z ní zůstalo torzo brány a kus schodů s chodníkem.Nezapomeňte navštívit i lázně Bílina nedaleko s krásným parkem/i když byl krásnější/ s unikátním dřevěným hotýlkem /byl prý převezen ze zemské výstavy v Praze/.V létě zajisté uvítáte pěkné koupaliště u lázní.
Jinak hezká příroda,scenérie a vděčné koutky pro focení.Zajímavostí jsou i náznaky jednotlivých pásem ,postupně zakrňující porost.
Impozantní skála s krásným výhledem.Pod skalou pravěká naleziště.Nedaleko lázně Bílina
Je tu horská chata s obvyklým stravováním,trochu nápoje dražší než obvykle.V lázních 2 restaurace -průměr.Ubytování - horská chata Bořeň.
Nelíbilo se nám stále více chátrající stezka na skálu.Hodně to tu zarůstá a nikdo to tu moc nečistí.Lázně taky postrádají údržbu a je to tu dost opuštěné.Pokud půjdete přesto z města asi zabloudíte /ne moc dobré značení/.
Vstup na skálu zdarma,do areálu lázní též.Koupaliště a tenisové kurty jsou placené.
Pro vozíčkáře: dostanete se jen k Horské chatě,dál ne.Lázeňský areál se dá velmi dobře projet bez problémů.
více  Zavřít popis alba 
16 komentářů
  • duben 2007 až červen 2011
  • 3 516 zobrazení
trempoviny
Prodloužený víkend od středy do neděle jsem s kamarády prolezl Roverky (dříve zvané Blížáky) a Peklo. Mým cílem nebylo nafotit a popsat všechny tamní campy či převisy, ale po delší době se podívat, jak je to v místě s trampingem jako takovým. Na listopad bylo kupodivu teplo, ovšem, u ohňů a v hospodách jsme museli stále sušit značně provlhlé oblečení. Přesto jsme nachodili poměrně dost kilometrů. Od středy jsme potkávali samé trampy a akorát v pátek jednu mastňáckou partu s červenými bundami a tornami. Na pozdrav „ahoj“ jsme červenáčky pozdravili „dobrý den“. Nejlepší hospodou se ukázala hospoda ve Skalce, kde je vždy plno trampů. Letní bufet byl pochopitelně zavřený. Hospodu U kostela v Blíževedlých navštěvují trampové nepravidelně. Dřevčická hospoda je prý zrušena a tak někteří trampové putovali až do hospody v Dubé. My jsme dorazili do Holan, kde jsou dvě chladné a neútulné hospody. Hospodu v Liticích jsme nezkoušeli. V Zahrádkách jsou 4 hospody, jedna u zámku byla příjemná. Kde jsou ty časy, kdy jsme v srpnu 1975 založili Amerika-boys v nádražní hospodě v Zahrádkách. Dotazovaná (náš malý test) střední generace netušila, že na nádraží v Zahrádkách bývala skvělá hospoda. Nejstarší generace mně dala zapravdu. Nakonec jsme došli Peklem do České Lípy, kde bylo v okolí nádraží zavřeno či zrušeno asi 8 hospod a fungoval jen maličký bufet proti nádraží. Závěrem bych chtěl mladým trampům připomenout, že tramping vznikal a vzkvétal v místech s romantickou přírodou a dobrou hospodou. Já, a mnoho mých kamarádů chodíme do hospod za kulturou a vědomostmi pamětníků, kdybychom se chtěli jen opít, tak si snadno přineseme chlast na víkend pod převis a nikam se nebudeme trmácet. Jó, v cizině, tam mají hospody přímo pod převisy.
více  Zavřít popis alba 
8 komentářů
  • listopad 2011
  • 3 377 zobrazení
costache
🍺 Zlatý drak je prostá asijská restaurace pro nenáročné zákazníky, sídlící v historické budově v srdci Karviné - Fryštátu. Dům, ve kterém restaurace sídlí, je spojen s karvinskou radnicí. Objekt radnice, potažmo jeho zadní část, je z historického hlediska unikátní a stojí za povšimnutí. V roce 1511 byl v přístavbě radnice nově vystavěn po požáru první společný panský pivovar ve Fryštátu. První zmínka o něm pochází z roku 1504. V roce 1781 měšťané pivovar přestěhovali z areálu radnice (Radniční ulice - dnes Fryštátská ul.) do ulice Stříbrné (dnešní Pivovarská). V současnosti je v místě bývalého panského pivovaru část radničních kanceláří a restaurant nabízející nejen vietnamskou kuchyni a tuzemské pivo. V rozsáhlém sklepení pod radnicí se dochovala i studna, z které zcela jistě používali vodu k výrobě piva.
👑 V roce 1574 přespal v budově radnice prchající polský a francouzský král Jindřich z Valois, který navštívil také městskou krčmu s pivovarem. Jindřich III. nebyl v Polsku příliš šťasten, jelikož narážel na značná omezení své moci i rozpočtu královského dvora. Neoblíbil si ani chladné podnebí, přísnější mravy a měl značné potíže s tím, že jeho vyslanci před volbou přijali četné nereálné závazky. V noci z 18. na 19. června 1574 Jindřich uprchl z Polska s menší skupinou věrných poddaných. Zamířil do své rodné milované Francie, kde byl korunován 13. února 1575. Jindřichovy pocity, poté co opustil Polsko, vyjádřil jeho sekretář a básník Filip Desportes: „Sbohem Polsko, sbohem pusté pláně stále pokryté sněhem a ledem, barbarský národe, nadutý a nestálý, žvanivý a neznající nic než svůj jazyk, jenž ve dne v noci ve své zatuchlé špeluňce se sklenkou v ruce nacházíš své potěšení...“
#pivo#beer#hospůdky#Karviná#Fryštát#KarvináJeStavMysli#pivovárky#brewery#czechgirls
více  Zavřít popis alba 
  • leden 2004 až duben 2020
  • 3 280 zobrazení
kullda
Ač značně ospalý, vyrazil jsem do Jistebnice na zábavku. Příjemným zpestřením večera byla projekce na stěně bytovky před KD. Ale hlavním důvodem proč jsem přijel (mimochodem také pěkným spestřením) byla sázka o basu piva, kterou sem sice prohrál, ale myslím že to stálo za to:-D Sklidilo to úspěch u spousty návštěvníků...
Kategorie: lidézábava
více  Zavřít popis alba 
  • 8.6.2008
  • 3 204 zobrazení
ohrozenestavby
PRŮZKUMY

Dominantní Villa Elbhof, v českém překladu Labský dvůr, byla vyprojektována v roce 1865 inženýrem Philippem Stuchlikem a je jedním z nejstarších domů ve městě.
Budova má jednoduchý obdélný půdorys, ozvláštněný nárožním polygonálním rizalitem - původně vysokou věží.
První přestavbu vily v roce 1907, realizoval pro sebe a svou ženu Matildu stavitel Johann Glaser, spoluvlastník významné stavební firmy Hans Herlt a Johann Glaser, která vyprojektovala a postavila značnou část secesních činžovních domů v této části města.
Neorenesanční třípatrový objekt dočasně přejmenovaný na Villu Glaser, byl podle projektu navýšen o patro. Zároveň byla zobytněna půda a odstraněna jehlancová střecha nárožní víceboké věže.
V interiéru nechal Johann Glaser vybudovat velkorysé bytové jednotky, na každém patře dvě. Z té doby se také dodnes zachovalo mnoho kvalitních řemeslných detailů a prvků.
Další přestavbou prošel Labský dvůr těsně před druhou světovou válkou v roce 1936. Projekt vytvořili bratři Emil a Josef Hiekeovi, architekti a stavitelé v Podmoklech.
Zvětšili obytnou plochu vily o další patro a provedli nízkou půdní vestavbu, kterou osvětluje velmi současně působící podélný pultový vikýř. Mansardovou střechu nahradili valbovou.
I přes snahu omezit neorenesanční tvarosloví a objekt co nejvíce zjednodušit, zachovali rytmus fasády. Nechali však odstranit štít nad třípodlažní arkádou na východní straně uličního průčelí.
Pískovcové balustrády nahradila rozvíjená pásová kovová zábradlí. Také tradiční štukovou fasádu vyměnili za moderní, pískem probarvenou cementovou omítku.
Rozvržení interiéru se během přestavby v roce 1936 nezměnilo, jen ve čtvrtém podlaží vznikl vzdušný byt s tvarově úspornými dobovými prvky a vstupem na střechu rizalitu, s jedinečnou vyhlídkou na město.

zdroj: slavnevily.cz
(upraveno)
více  Zavřít popis alba 
5 komentářů
  • 4.10.2012
  • 2 949 zobrazení
lubud
V albu od pidilidi Dubrovnik-Stare_mesto se u fotky Velké Onofriovy kašny rozpředla diskuze o tzv. „maskeronu“ - jedné z atrakcí na hlavní ulici Dubrovníka - Stradunu. Jedná se o nevelký kamenný výčnělek ve tvaru obličeje, který je zazděný do zdi kláštera Františkánů a kdysi plnil funkci chrliče (jak vypátrala jitka-jince). Kámen je docela úzký a už hodně sešlapaný.
Kolemjdoucí se většinou marně pokoušejí za značného zájmu přihlížejících na tento kámen vystoupit, udržet rovnováhu a potom si vysvléct přes hlavu tričko. Ten komu se to podaří ale nemá ještě vyhráno - ještě musí to tričko zase obléct. Úspěšnost je ale docela mizivá, většina doslova odpadne hned po vylezení na výčnělek.
Původ této "cirkusácké aktivity" na maskeronu není známý. Kámen nejspíš nemá historický či umělecký význam a v literatuře se o něm také moc nedočtete - našel jsem jen tento odkaz v srbochorvatštině:
http://blog.dnevnik.hr/silvanaurbs/2006/06/1621241653/samostan-i-franjevacka-crkva-u-dubrovniku-legenda-o-maskeronu.html - POZN.: Od r. 2015 se v tomto odkazu nezobrazují fotky, ale jen text.
Přesto je maskeron jednou ze známých atrakcí Dubrovníku a docela zábavným rozptýlením při prohlídce města. Toto album jsem tu umístil jen pro doplnění diskuze v uvedeném albu (viz nahoře). Původně jsem to chtěl po pár dnech smazat, ale vidím, že to zaujalo více lidí a tak to tu nechám.
více  Zavřít popis alba 
10 komentářů
  • 30.4.2013
  • 2 603 zobrazení
milenakolar
POREČ
Poreč (italsky Parenzo, německy Parentium) je chorvatské město v na západním pobřeží Istrie, 68 km západně od Rijeky a 50 km jižně od Terstu. V roce 2011 v městské oblasti Poreč žilo okolo 16 700 obyvatel, v samotném městě asi 12 000.
Poreč je největší a nejnavštěvovanější středisko cestovního ruchu na celém jadranském přímoří, má též největší ubytovací kapacitu. Mírné podnebí, bohatá vegetace, především borové porosty. Součástí Poreče je 400 m vzdálený ostrůvek Sveti Nikola s ubytovacími zařízeními (má pravidelné a časté spojení čluny z městského nábřeží). K mimořádně cenným historickým památkám Poreče patří Eufraziova bazilika, zapsaná v roce 1997 do seznamu světového kulturního dědictví organizace UNESCO.
Porečská hotelová aglomerace vyrostla na pobřeží severně a jižně od starého města na velice členitém pobřeží. Jsou to od severu k jihu tato jednotlivá letoviska: Lanterna, Solaris, Červar-Porat, Ulika, Materada, Špadići, Pical. Další leží na jih od Poreče: Brulo, Plava laguna, Zelena laguna, Bijela uvala. Vegetace je všude velmi bohatá, krásné borové lesy dosahují většinou až k moři. Dopravu mezi letovisky obstarává po pobřeží autovláček, který vyjíždí z nám. Svobody (Trg Slobode) a stojí cca 10 kun. Časté je též autobusové spojení z Poreče do jednotlivých částí aglomerace a až do Vrsaru.

UMAG
Na místě dnešního Umagu existovala římská osada Umacus. Od 13. století patřilo město Benátské republice, od konce 18. století se dostal postupně pod rakouskou a italskou nadvládu a roku 1953 přešel pod Jugoslávii.
Město má historické centrum. Je známé díky ATP turnaji mužů Croatia Open Umag, který se zde hraje vždy v červenci již od roku 1990.

Staré město s přístavem, významné přímořské lázeňské středisko v severní části západoistrijského přímoří, 7 km jižně od Savudrije, 5 tis. obyv. Umag je střediskem rozlehlé spádové oblasti, k níž patří místa od Kanegry na severu až po Puntu v Umagu. Nevelké staré jádro leží na poloostrůvku mezi dvěma mělkými zálivy, severní je upraven na přístav, na jehož konci je jachtařská marina.
Nová část Umagu se rozrostla na přilehlé pevnině oběma směry, částečně i do vnitrozemí. Některé průmyslové objekty znečišťující ovzduší byly postupně zlikvidovány. Umag má velmi úrodné okolí, hlavní plodina vinná réva. Díky okolním mělčinám dobré podmínky pro rybolov (závod na zpracování ryb). Největší vinné sklepy v Istrii. Turistická aglomerace Umag zahrnuje letoviska: Punta, Stella Maris (je nejpěknější, v centru je pěkný tenisový stadión, turnaje ATC Croatia Open, známá tenisová škola někdejší tenisové hvězdy N. Piliće se 40 antukovými kurty; široká umělá pláž - oblázky, písek), Katoro a Polynesia, spadá sem i Savudrija a Kanegra. Všechna letoviska jsou v borových lesích, hojnost další vegetace. Celá turistická aglomerace je velmi pěkně parkově upravena. Jednotlivá střediska aglomerace nabízejí bohatý a rušný společenský život (především Punta a Stella Maris). V aglomeraci Umag je i zařízení pro léčbu mořskou vodou - talasoterapii.
Umag sahá svou historií až do římských dob, kdy zdejší bohatá osada nesla jméno Sipar Humacum. Na lokalitách Sipar, Katoro a Muntarol byly odkryty pozůstatky venkovských vil, usedlostí, pevnosti apod., které jsou základem projektu archeologického parku Sepomaia (viz článek: V Umagu vzniká "Archeologický park Sepomaia"). V dalších staletích ohrožovaly obyvatelstvo nájezdy pirátů. Když byla osada v 9. století zničena, lidé našli útočiště v dnešním opevněném Umagu. Panství terstských biskupů vystřídala od 13. stol. na 500 let Benátská republika, kterou pak na více než 100 let nahradilo Rakousko, po něm po první světové válce Itálie. Součástí Chorvatska se Umag stal až r. 1953 (chorvatské svazové republiky v rámci Jugoslávie), od té doby zůstal již chorvatský. Staré městečko nemá významnější stavební památky, dochovaly se zbytky hradebních zdí a věží, které jsou nyní pěkně obnoveny. Barokní kostel z 18. stol. Městečko je však zajímavé svou dochovanou středověkou urbanistickou strukturou (úzké křivolaké uličky, náměstíčka, staré domy) a polohou. V městské věži je lapidárium. V městečku je galerie "Dante" Marina Cettina (současní výtvarní umělci).

Krápníková jeskyně Baredine Jama
Baredine – dobře utajená jeskyně
Mezi Porečí a Vižinadou, v oblasti pro niž je typické pěstování vína, narazíte na malou osadu Nova Vag-Gediči. Asi kilometr odtud leží stranou od hlavní silnice labyrint krápníkových jeskyní Baredine Jama (dobře značeno „Baredine“). Jeskyně lze navštívit pouze s průvodcem, prohlídka, která trvá asi 40 minut, vás zavede do pěti jeskyní s bizarními krápníkovými útvary, pitoreskními přírodními sochami a podzemním jezerem. Žijí tu vzácná zvířata – macaráti jeskynní (bezbarví slepí mloci s typickými hubenými končetinami). Celková hloubka jeskyně činí 150 m, ještě o 65 m níže leží podzemní krasové jezero, je zde stálá teplota 14°C.
Pokud cestujete zvlněným krasovým územím, je i laikovi jasné, že v okolí budou nějaké ty „díry“. Istrijská jeskyně Baredine se však takové specifikaci vymyká a v tom spočívá jedna z jejích zvláštností. Leží totiž v rovině, kde široko daleko je nejvyšším bodem leda tak nějaký balvan a nebo kupka sena. Baredine přitom představuje náramný jeskynní skvost. Nenabízí sice tak rozsáhlý podzemní labyrint jako třeba Moravský kras a nebo proslulé jeskyně ve Slovinsku (Postojna, Skočjanske jamy), ale není o nic méně krásná a krom toho se může pochlubit i jednou zvláštností: v podzemním jezírku, kam nikdy neproniknou sluneční paprsky, žije prazvláštní obojživelník z rodu mloků – proteus anguinus.
Jeskyně Baredine leží nedaleko obce Nova Ves východně od světoznámého istrijského letoviska Poreč. Okolí bylo odjakživa zemědělským krajem, kde se pěstovala zejména vinná réva a olivy. Zřejmě i proto neušla existence podzemních prostor pozornosti zdejších obyvatel, kteří ji podle archeologických nálezů hrnčířské keramiky zjevně obývali už od počátků zdejšího osídlení.

Moderní historie jeskyně sahá do počátků 20. století, kdy zde jeskyňáři z Terstu provedli první sestupy do hloubky 80 m. Další výzkum zahájili v roce 1973 členové porečského speleologického klubu Proteus. Postupně objevovaly další podzemní prostory s nádhernou krápníkovou výzdobou, díky čemuž byla jeskyně vyhlášena v roce 1986 přírodní památkou. Současně byly objeveny další zbytky staré keramiky, která je dnes vystavena v prostorách pokladny a restaurace. Začátkem 90. let minulého století bylo zahájeno čištění jeskyně a v květnu 1995 byla oficiálně zpřístupněna pro turisty.Podzemní svět jeskyně Baredine patří mezi skutečné skvosty svého druhu a je s podivem, že i když byla jeskyně v minulosti obývána, dochovalo se v ní do dnešních dnů množství stalagmitů a stalaktitů jedinečných tvarů, dokumentujících trpělivou a dlouhodobou činnost vody. K nejzajímavějším patří například až 10 m dlouhé „záclony“, realistická socha Madonny nebo pastýřky Milky, krápníková variace na šikmou věž v Pise a nebo sněhulák – světlonoš, který se stal ochrannou známkou a symbolem jeskyně Baredine.

Jeskyně je hluboká 132 m a teplota uvnitř se stabilně pohybuje na úrovni 14oC. Třísetmetrový vyhlídkový okruh v délce 40 minut prochází pěti sály a končí u jezírka přibližně v hloubce 60 m. Zbývající metry do dosud změřené hloubky představuje 66 m hluboká průrva, zakončena dalším podzemními jezery o hloubce až 30 m..
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2005 až červenec 2015
  • 2 552 zobrazení
kyklop68
Po delších úvahách a plánování jsem se spolu se synem rozhodl pro stavbu v pořadí již třetího dětského kolejiště.První bylo ještě s plechovým kolejivem,druhé měl již kolejivo profilované a bylo na otočných ramenech sklopné směrem ke zdi.Toto značně omezovalo přístup do zadních partií a při každé zaklopení bylo nutné sejmout vždy všechna vozidla,což byla práce únavná a zdlouhavá.U této třetí verze jsme se rozhodli koncipovat kolejiště jako vytahovací ke stropu.Bylo třeba od počátku použít co nejlehčí materiály na stavbu,tzn.deska z překližky,kopce z polystyrénu.Aby se překližka neprohýbala,olemoval jsem celou desku rozměru 155x105cm hliníkovými L-profily 20x20mm o tloušťce materiálu 2mm.Boční kulisa na pravé straně je sklopná pomocí pantů,zadní čelo je nasunuté a levá bočnice je přišroubovaná pomocí L-konzolí.Jako tažné zařízení,sloužící k vytažení celé sestavy ke stropu jsem využil pohonu pro exteriérové žaluzie,který se skládá z U-profilu,v němž jsou nasunuta dvě(může být i více)ložiska s tažnou páskou ze speciálního pevného materiálu.Pohonnou jednotku tvoří žaluziový motor Geiger J5606 s koncovým vypínáním úvratí,vypínačem pro horní dojezd a s termostatickým vypínáním při přetížení.Protože se v oboru stínící techniky dlouhá léta pohybuji,nebyl problém vyrobit si z různých přebytků takovouto soustavu.Motor Geiger (230V,90W,6Nm,0,4A).Jinak i jiné výrobky od firmy Somfy či Elero,fungující na stejném principu a také o různých výkonech či Nm lze použít.jsou zpřevodovány do takové síly,že pouhou rukou nelze při spuštěném motoru tažnou pásku udržet .Celý hnací komplet je zasazen v držácích,které obepínají nosný profil a jsou přikotveny ke stropu pokoje. Pro zapřažení celého kolejiště k tažnému ústrojí slouží tažná lišta(vodící lišta pro venkovní lamelové rolety),která se spustí od stropu ke kolejišti,podvlékne se pod krátké úhelníky na bočnicích,zaaretuje se závlačkou nebo vrutem by se nesesmekla a může se jet nahoru.Aby jízda nahoru byla stabilnější,opatřil jsem zadní kulisu na každém kraji párem malých koleček a aby tako kolečka nelezla stále po zdi,přišrouboval jsem na zeď v dráze koleček na každé straně hliníkový L-profil20x40mm(větší plocha na zeď,mnší ke středu kolejiště),po kterém se kolečka odvalují a zároveň jsou hranou 20mm držena ve stabilní poloze co se týká stranového posunu.Při sjetí kolejiště do spodní(jezdící)polohy,pouze rozložím boční dvojdílnou podpěru,která má dva pantové klouby a celé kolejiště dosedne na tuto podpěru(je z hliníkových vodících lišt od rolet,jako tažná lišta) a zároveň na boční olemování přišroubované na zdi po zbylém obvodu.Aby bylo stabilní při bočním posuvu,lze osadit téměř kamkoliv nějaké trny či cosi(třeba i polepit styčné plochy gumou...),ale u mě je to stabilní dost i tak.Tažná lišta se poté vyvlékne a vyjede samotná ke stropu,aby nepřekážela.Při nutnosti oprav ve SN lze lehce kolejiště vysunout směren do místnosti,vyjmout zadní kulisu a opravovat.Aby nespadlo stačí sjet s tažnou lištou dolů a zapřáhnout ho a je jak na houpačce.
více  Zavřít popis alba 
  • 13.3.2012
  • 2 527 zobrazení
cyklistikakrnov
nesmyslné značení
Kategorie: ostatní
více  Zavřít popis alba 
  • 12.10.2008
  • 2 512 zobrazení
costache
🍺 Pšeničné pivo je podle platné české legislativy takové, které obsahuje nejméně jednu třetinu pšenice (pšeničný slad) z celkového extraktu . Například u bavorských pšeničných piv je však pšeničného sladu použito více než 50%. Pšeničné pivo se převážně podává nefiltrované. Vůně pšeničného piva je také velmi odlišná od běžného ležáku českého typu (pils). Jsou v ní cítit kvasnice, mírná kyselost a mnoho rozličných ovocných vůní, hlavně banán a hřebíček. Chuť pšeničných piv bývá dle regionu původu značně rozdílná a kolísá od nakyslé až po trpkou, nasládlou a ovocnou. Vždy se však konzumentovi dostává zajímavé harmonie chuti, jež je dána právě obsahem pšenice a druhem použitých kvasnic a typu kvašení. Hořkost i chmelové aroma pšeničných piv bývají na velmi nízké úrovni, aby nepřebíjely jejich typické atributy. Piva pšeničná byla v Čechách v 15.-17. století dokonce převažující. Pravděpodobně proto, že pro pšeničná piva se převážně používalo svrchní kvašení, jež probíhá při vyšších teplotách, které vládnou po větší část roku. Důvodem jejich ústupu byla zřejmě vyšší cena pšenice. Bílé pšeničné pivo se uplatní i v kuchyni - používá se při vaření pokrmů.
🍺 Dělení pšeničných piv:
Hefeweizen - typické světlé kvasnicové pšeničné pivo bavorského typu
Kristalweizen - filtrovaná verze
Dunkelweizen - polotmavé až tmavé pšeničné pivo
Weizenbock - silnější pšeničné pivo, zpravidla polotmavé barvy
Witbier - belgické světlé pivo vyráběné s podílem nesladované pšenice, obvykle kořeněné koriandrem a pomerančovou kůrou
American Wheat Ale - americká pšeničná piva jsou obvykle více chmelená a uplatňuje se v nich výraznější aroma amerických chmelových odrůd.

#pivo#beer#craftbeer#hospůdky
více  Zavřít popis alba 
  • prosinec 2003 až květen 2020
  • 2 152 zobrazení
anquetil
Vlivem historického vývoje Evropy je značná část světového kulturního dědictví na Apeninském poloostrově, v kolébce evropské kultury. Poznávací zájezd do Itálie byl tedy jasnou volbou a já tam prožil svou nejkrásnější dovolenou…

Za povídku o Neapoli a Vesuvu „Kohouti vstávají v pět“ jsem utrpěl vítězství v literární soutěži
http://www.epika.info/?str=archiv&p1=dilo&id=424#menu1
Jen coby kamenem dohodil, je od Neapolského zálivu ostrov Capri, perla Tyrhénského moře. A z úchvatné okružní plavby kolem tohoto atraktivního ostrova pochází i můj soutěžní snímek.
více  Zavřít popis alba 
18 komentářů
  • 5.10.2007
  • 2 124 zobrazení
veka1
Vystřelovátko – model pro pochopení základů letu.
Vystřelování rozumně navržených modelů letadel pomocí gumové smyčky,umožní dostat model do vzduchu i lidem,kteří jej napr. Z důvodu zdravotních zdravotních omezení ,nebo nešikovnosti,nedokážou správně a dostatečne vysoko vyhodit pouze rukou.
Vystřelovátko je velice vhodnou učební pomůckou,pro pochopení základů konstrukce letadel,zpracování materialů,ale prřdevším k seznámení se, ze základy mechaniky letu a aerodynamiky.
Uspořádaný a stabilní let tohoto typu modelů je podmíněn seriozním skloubením, velice protichůdných požadavků,na celkové seřízení modelu pro jednotlivé faze letu , aniž by bylo možné po vystřelení,tj.v průběhu letu, toto seřizení měnit.
Zálet modelu je rozumné udělat v klidném počasíi. Plocha, približne velikosti fotbalového hrište, by měla být bez překážek a pokud mozno, z hlediska bezpecnosti a duševního klidu i bez prihližejícich davů.
Muže to působit divně,ale doporučuji na model přilepit štítek s adresou majitele. Někdy stačí,že model uletí mizerných 50m a při troše nepozornosti a dané velikosti modelu, ho již nenajdete.
Samotné zalétani začneme nastavením rovnoměrného kluzu v přímem, ustáleném vodorovném letu.
Z důvodu jednoduchosti stavby a provozní odolnosti, ma navržený model lichobežnikové křídlo malé štíhlosti s profilem rovné desky, což lehce snižuje letové výkony .
Výchozí podélne seřízení,mezi křídlem a vodorovnou ocasní plochou je nulové.
Vůči příčné rovině křídla je vodorovná ocasní plocha přilepena s náklonem 3-5mm.Cílem je vektorový rozklad vztlakové síly na vodorovné ocasní ploše na svislou a stranovou složku.
Stranová složka působí v rovině těžiste a napomáha zatáčení modelu,aniž by způsobovala náklon a tendeci modelu padat do klesavé spirály. Z pohledu stability a jednoduchosti seřizování rozumne řešení,že?
Pokud chceme,aby model létal v pravých kruzích,přilepíme výškové kormidlo tak,že při pohledu ze zadu a vodorovné poloze výškového kormidla, bude pravé křídlo skloněné dolu.
Velikost sklonu ovlivňuje výslednou velikost stranové složky vztlakové síly na VOP a tím i poloměr zatáčení .
V případě, že se netrefíme, výškové kormidlo odřízneme od trupu a přilepíme v jiné pozici.
Hledáme optimální sklon VOP tak dlouho, až nás výsledný letový projev modelu uspokojí.
Před prvním klouznutím z ruky,podložíme nepřilepenou část odtokové hrany výškového kormidla proužkem dýhy, čímž změníme profil kormidla.
V průbehu letu,na takto zakřiveném výškovém kormidle vznikne vztlaková síla, otáčejíci zadní části trupu směrem dolu…tj. stav,který nastane po tzv. přitažení výškového kormidla.
Tím dosáhneme,že model s profilem rovné desky a nulovým seřízením poletí na takovém úhlu náběhu,že na křídle vzniklá vztlaková síla ho bezpečně unese.
Je potřeba vzít též v patrnost, že s různou hodnotou seřízeni se mění také poloha težiště modelu.
Obecne platí: zmenšení úhlu seřízení,nebo poloměru zatáčky,vyžaduje posun težiště dozadu a naopak…zvětšenií úhlu seřízení a otevřenější kruhy,vyžadují posun težiště směrem k náběné hraně křídla.
Na stabilní let a především na plynulou přechodovou fázi,ze stoupavého letu do kluzu,má kromě seřízení a polohy težiště, značný vliv také mohutnost vodorovné ocasní plochy.
Pokud jsme spokojeni s průběhem kluzu v přímém letu,vychýlime klínkem na pravé straně směrové kormidlo.
Model dobře seřízený pro přímy kluz,bude po tomto zásahu mít tendenci k postupnému zmenšováni poloměru zatáčky a prudšímu klesáni.
Vychýlené směrové kormido,bez následné kompenzace větší kladnou výchylkou výškového kormidla,nebo posunutím težiště mírně dozadu, funguje jako potlačená výškovka.
Na základě tohoto poznání, kluz v zatáčce ladíme úpravou hmotnosti závaží (plastelina),nebo změnou velikosti výchylky směrového kormidla.
Model zaklouzaný do pravých kruhů,vystřelujeme v levém náklonu, do levé stoupavé spirály.
Po vytracení rychlosti, na vrcholu stoupání, by měl model plynule přejít do kluzu,v otevřených pravých kruzích,bez tendence zmenšovat postupně poloměr zatáčky.
Dosahovaná výška a čistý přechod do kluzu jsou závislé od razance výstřelu, správneho směru výstřelu vůči větru a přimeřeného náklonu modelu (jak v příčné, tak podélne rovině) v okamžiku výstřelu.
Přičny náklon křídla,před vystřelením,by měl být mezi 70 az 90 stupni vůči zemi.
Podélně býva osa trupu v okamžiku výstřelu ve vodorovné poloze,nebo velice málo odklonena vzhůru….cca 5-10 st.
Vystřelování pod větším úhlem způsobuje prudké stoupáni modelu,přechod do přemetu,nebo velkou ztrátu výšky.
Nejčasteji však model končí za zády střelce, zapíchly rypákem v zemekouli.
Těžce se to popisuje,tak kouknete na pohyblivé obrázky a pak vyzkoušejte v reálu.

https://www.youtube.com/watch?v=DJ5utvenlT4

Po několika startech určitě naleznete váš originální střelecký styl, který můžete neustále vylepšovat.

Veka
více  Zavřít popis alba 
  • 16.9.2015
  • 2 003 zobrazení
lubud
V rámci dlouhých zimních nocí jsem digitalizoval část svého cestovního fotoarchivu ještě z doby negativů. Negativy jsou skenovány scanerem Canoscan 8800F. Nastavené rozlišení 4800 dpi už bylo na samé hranici použitelnosti, protože letité negativy Konica VX100 dnes vykazují značnou zrnitost a ani barevné podání už dávno není ideální. Fotky jsou upraveny v Paint Shop Pro (ještě v prastaré, ale pořád dost dobré verzi 7.01 od Jasc Softwares) s vynaložením jen "přiměřeného" úsilí ...
Třeba i tak tento nostalgický výběr někoho zaujme. Tím spíš, že Keňa kvůli terorismu už zmizela z turistické mapy Světa... Jednalo se o zájezd se švýcarským African Safari Clubem, dnes již zkrachovaným.
Ještě k popiskám fotek. Jsou někdy dost upovídané, ale jsou to zkopírované a upravené výstřižky z archivního textu komentáře k videu - je to rychlejší než vymýšlet nové, stručnější...
více  Zavřít popis alba 
263 komentářů
  • 28.2.2015
  • 1 949 zobrazení
Reklama