Název

2013-08-14 Expedice Donauradweg - část 4: Tulln - Bratislava

Popis

Dnes opět klasický ranní rituál a vyjíždím před osmou zase dál. Jsem asi 18 km před Tullnem; ve městě se pak trochu kochám a v centru směřuji k mostu, kde pak podle plánu přejíždím na levou stranu, po které pojedu až po Hainburg. Opět se snaží trochu sprchnout, ale to už se vítr obrací a fouká mi do zad, sláva, frčím jedna radost a v poledne jsem ve Vídni. Tu jsem měl v plánu dobýt až k večeru, takže moje volba je jasná a pojedu až do Bratislavy. Zde již cesta není zajímavá, již jsou zde okraje Korneuburgu, Bisambergu, Langenzersdorfu a samotná Vídeň, kde již je i hodně špíny a podivných individuí, ale nehnu se od Dunaje a posléze, až překvapivě rychle jsem za městem, zde také začíná již šotolina, ale jede to pořád dobře a nebýt defektu, který mě zastihl za Vídní v lužních lesích, mohl jsem ještě za světla dojet do Blavy. Takhle jsem to stihl o něco později, lepím v horku někde u Orth a.d.D. za vydatné asistence komárů, ještě štěstí, že zde nemusím spát! Pak již ležérně pokračuji po ochranné hrázi lužním lesem k Hainburgu, kde přejíždím již známý most a jsem na pravém břehu, následuje Wolfshal a zakrátko, to už je asi devět hodin, projíždím Lafranconi a poté kotvím u ségry. Dnes mám tedy i teplou sprchu i teplou večeři, což je dlouho nevídaný luxus; v nohách 150 km, je středa a tím Donauradweg po třech dnech a 430 km (celkově 4 dny a 495 km) oficiálně končí. Ale dovolená ještě nekončí a ještě nejsem doma. Když už jsem tedy v Bratislavě a mám ještě několik dní volna, budu pokračovat se ségrou trochu dál do svého rodného kraje.

Se ségrou jsme tedy naplánovali cestu do Nitry, takže po jednom dni odpočívky vyrážíme kolem Dunaje na Gabčíkovo, pak někde v Žihárci nás Juraj nakládá na auto a dojíždíme do Šalgova. Na druhý den pak jedeme ještě kolem Šale prozkoumat kus cesty kolem Váhu a další den pak jedu sám kolečko přes Zobor a kolem Zoboru. Celkem tyto přídavky daly 87+64+50 km. Na další den se již nechávám odvézt švagrem Jurajem (mockrát díky za všechno!) do Šale na vlak. Celkem 702 km.
Vlakem se již klidně dovezu do Znojma a tím tato expedice končí. U mne plná spokojenost.

Závěr:
Expedici jsem absolvoval na svém starším ocelovém kole Winora, s přežitými brzdami cantilever. Výbavu jsem měl minimální, ovšem nezapomněl jsem náčrt trasy, pro stav nouze GPS Etrex, mobil a rozsáhlejší vercajk, měl jsem místa na 3-4l litry vody, což se osvědčilo. O chybějícím stanu byla už řeč, suplovala to z části plachta i pláštěnka a kupodivu se osvědčily sandále- bylo horko a když mi zmokly, tak jsem měl za dvě hodiny zase suchou obuv. V nuzném případě poruchy nebo úrazu byl na telefonu syn s autem- přecijen žijeme v civilizaci. Na kole se jelo pohodlně, ale absence pružení bylo znát na brnících prstech i dlaních. Posed vytrénovaný na tvrdém sedle byl v pohodě. Brzdy občas šly na doraz a někdy sotva stačily, ale již po cestě jsem se rozhodl, že toto kolo již odstavím, přecijen mám doma ještě jedno lepší, které ovšem čeká na novou patku, kterou již půl roku marně sháním.
Projetím Donauradwegu jsem si splnil svůj dávný sen, vlastně je to taková neformální povinnost pro každého dálkaře. Nakonec to nebylo až tak úžasné, aby to stálo za zopakování, zejména cesta od Aschachu již nebyla zajímavá. Samozřejmě, tomu, kdo jede po památkách nebo městské architektuře, se tato cesta může jevit docela jinak. Nicméně, prověřil jsem svou kondici, výbavu, orientaci i plánování a získal jsem cenné zkušenosti, které můžu uplatnit v budoucnu při podobných akcích. Pavel

Nastavení