Hledání

220 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

mery71
superpohár
přípravné utkání muži Morava Studénka
utkání legend muži
Č x M
více  Zavřít popis alba 
  • 4.5.2019
  • 1 275 zobrazení
pij
Cesta za dopoledním espressem někde na ostrově Karpathos ... Je teplé sobotní ráno (21.září). Otevírám dveře pokoje, nadechnu se slaného vzduchu s vůní pinií a jsem opět a znovu v úžasu nad tou krásou. Sluníčko už pěkně hřeje, teploměr ani v noci neklesnul pod 20°C, moře má na obzoru zase krásně sytou tmavou modrou barvu. Teď jen vychutnat si snídani a rychle za poznáváním. Doufáme, že ani dnes nás nemine rozjezdové espresso, nejlépe s místním domácím koláčem, či dnes již všude tradičním croissantem. Míříme k našemu vozítku. Zdá se, že dnes se poprvé seznámíme s vyhlášeným karpathoským větrem. Začínáme na 27 km za hodinu. To je pohoda, kterou běžně zažíváme i u nás doma. Uvidíme, zda během dne zesílí a nabere vyšší rychlost. V tuto chvíli nabíráme rychlost my. Takže, startujeme. Po deseti minutách míjíme v hlavním městě pekárnu s výbornou kávou, kde jsme se před třemi dny uspokojili a utvrzujeme se, že není nad atmosféru taverny v horské vesnici.

Třeba hned v té první, v nadmořské výšce 350 metrů. Aperi. Vesnice, která až do roku 1892 byla hlavním městem ostrova. Vesnice, v níž byla v roce 1939 založena první střední škola. Vesnice mající 400 obyvatel, jež je sídlem, arcibiskupa Karpathos a Kasos. Když jsme tudy před dvěma dny v podvečer projížděli, místní před malou tavernou ve stínu platanu hráli vrchcáby. Ale dnes … Zavřeno. Chuť na silné voňavé espresso sílí.

Stoupáme výš, do další horské vesnice. Volada. Osada s nádhernými výhledy. Víme o tom své i díky vycházce ke kostelu Stavros, kterou jsme v týdnu absolvovali. Stálo to opravdu za to. A také jsme se tu mile občerstvili. Taverny, kde jsme zastávku udělali, jsme si všimli díky ´bzučení včel´. Tedy alespoň tak se nám to jevilo. Když jsme vstoupili, taverna byla plná dam, ať už v černém, či barveném oděvu, které obsadily téměř všechny stolky na terase a klábosily u čaje a sušenky. Dnes je zde ovšem ticho. Jen kohout v blízkosti několikrát zakokrhal. Na kávu si tedy musíme ještě chvíli počkat. Napijeme se alespoň vody a pokračujeme v naší jízdě k západnímu pobřeží. Nahlížím do aplikace mapy.cz a zjišťuji, že možná byla chyba, že jsme si espressovou radost neudělali v oné pekárně u cesty v hlavním městě. Uklidňujeme se, že aplikace třeba neví vše.

Othos. Nejvýše položená vesnice leží ve výšce 520 metrů. Tady jsme minule navštívili kapličku na malém kopečku pod vesnicí. Vůbec kapliček je tu možná více, než obyvatel. Všechny jsou přístupné, většina z nich je uzamčena, s klíčem v zámku. Je nám to hodně sympatické. Ale taverna, třeba také s klíčem v zámku a klidně i samoobslužným servisem, nikde.

Horskou vesnici Pyles s dlážděnými kamennými uličkami a malým muzeem na jejím okraji, kde je větrný mlýn, pec na chleb, či lis na víno, dnes jen projíždíme. Máme to, coby kamenem dohodil, na hlavní silnici vedoucí podél západního pobřeží. Odbočujeme na sever, s jižní stranou jsme se již seznámili.

Za osm set metrů je po levé straně taverna, vyčítám z mapy a tiše se raduji. Under the Trees. Tak se jmenuje. Vysedáme z auta. Vítr nám málem vytrhnul dveře z rukou. Aha, tak přece sílí. Musíme si dávat pozor. Přicházíme, popoháněni větrem, k otevřeným dveřím taverny kde je patrné, že úklid je již proveden. Hlasitě zdravíme, kaliméra, jásas. A nic. Nikde nikdo. Jdeme na vyhlídku s tím, že to zkusíme cestou zpět. Bože, to je nádhera. I kdybychom espresso na tomto místě nedostali, zastávka stála za to. Moře hrající desítkami barev bouří, naráží do převážně černých kamenů, řecký prapor nad lavičkou s výhledem do nekonečné dálky ve větru sebou nekontrolovatelně plácá. Připravuji si fotoaparát s vědomím, že dnes má ruka není díky větru spolehlivý pevný stativ. Nicméně věřím, že zachytit atmosféru zvládnu. Manžel činí druhý pokus najít v taverně živáčka. Našel. Ovšem ne obsluhu, ale Imricha (naše interní pojmenování osoby nezasvěcené do … všeho, ale to je jiný příběh).

Míříme dále na sever. Zláká nás krásný záliv a menší cedule označující tavernu. Že by? Sjíždíme k moři a potkáváme zaparkované auto s českou SPZ. Co ten tady dělá … V rozkvetlé terase Pine trees sedí starší muž a sleduje moře. Kolikátý asi den, měsíc, či rok? U vedlejšího stolu žena zabalená do svetru něco guglí v mobilu. Na dotaz ohledně espressa záporně kývá hlavou. S úsměvem nám nabízí cappuccino, na které popravdě chuť nemáme. Poděkujeme, obdivně pochválíme všudypřítomné květy a míříme dál. Cestou přemýšlíme, jak to v rodinné taverně asi mají, kolik turistů tu za sezonu zavítá, zda je podnikání vůbec uživí.

Nejsevernější vesnice, kterou dnes chceme navštívit, se nám přibližuje. Totéž činí i husté tmavé mraky kupící se stále intenzivněji nad nejvyšší horou ostrova a zároveň celých Dodekanés Kali Limni, která se tyčí do výšky 1215 m. Sledujeme ji alespoň takto, když už jsme ji nepokořili. Parkujeme v Mesochori. Vedle kapličky dole ve vsi, kde se chodí pouze pěšky, je v mapách krom dalekého výhledu i značka baru. V hlavě mi proběhne návštěvní den Miloslava Šimka a Jiřího Grossmanna, že tam to někde musí být. Ale tady, daleko od větších vesnic, u kapličky, pod níž je přírodní pramen s legendou, pije-li z pramene svobodná žena, brzy se vdá, espresso jisto jistě nebude. Ale krásně tu je, i když síla větru začíná být chvílemi nebezpečná pro pohyb ve volném prostoru. Jedeme zpět na jih.

Hluboko pod námi je malebná rybářská vesnice Lefkos s množstvím pláží se smaragdovými vodami, i množstvím rodinných taveren. V jedné z nich, s krásným výhledem na pohoří v mracích i více či méně rozbouřené moře, usedáme. Jsme u cíle (?). Po padesáti kilometrech a téměř třech hodinách prožitků jsme tady, opět a znovu uchváceni nadpozemskou krásou. Náš obdiv získává malý temně hnědý kvádr na antracitovém pozadí, s vůní nepopsatelnou. A co teprve, když se probudí chuťové pohárky. Čokoládovo nugátový dortík s oříšky a šlehačkou, je naprosto úžasný. Byla to skvělá volba. A co v úvodu zmiňované dopolední espresso někde na ostrově Karpathos? Na to bych málem zapomněla :-) Ano, v této taverně nám kávičku připravili přesně takovou, jakou máme rádi. V kombinaci s dortíkem to byl zase jeden z našich mnoha gurmánských požitků.

P.S. I když … i kdyby espresso nebylo, přece i cesta je cíl
více  Zavřít popis alba 
  • září 2019
  • 1 077 zobrazení
emikes
KINGSKATE NA MRTVOLCE
Eva Mikešková
Bystřice pod Hostýnem / Na počátku stáli dva nadšenci, kteří se snažili dostat do Bystřice zábavu pro mládež a nezletilce. Zábavu atraktivní, aktivní a aktuální. Skateboarding.
Skateboarding allowed here – stojí na rampách, které využívají i kola a koloběžky ve skateparku Mrtvolka. Závody na skejtu Local Skate Contest navštěvuje čím dál větší spektrum lidí. Mladí, staří, nezávislí, závislí…na Mrvolce bylo plno. Přibylo nadšenců, fanoušků, dorazili i přespolní týpci. Po závodech relax při live music, pro nezletilce s dospělým doprovodem sodovka a klobáska.
A po setmění se objevil Kingskate, až z Prahy přijela legenda. Ivan „Zobák“ Pelikán, propagátor skejtu v Československu, osobně uvedl promítání stejnojmenného filmu. Na Mrtvolce, přímo na hřišti, se totiž konala další site specific projekce v rámci letního kina. Film o kutilských začátcích skejtu v zadrátovaném ČSSR obdržel Českého lva za nejlepší dokument roku 2018. Projekce s podtitulkem Divoká jízda za svobodou uprostřed komunismu ukončila divokou jízdu v Bystřici na Mrtvolce.
více  Zavřít popis alba 
  • 13.7.2019
  • 675 zobrazení
fanspiranhabytes
  • červenec 2017 až květen 2019
  • 523 zobrazení
fjw
Během našeho putování po Sicílii jsme ve dnech 28. a 29. března 2019 dospěli až k sopce Etně. Nejprve jsme nahlédli do kaňonu soutěsky Alcantara na úbočí sopky a pak následující den si vyjeli busem ke spodní stanici lanové dráhy.
Soutěska Alcantara je v rámci Evropy unikátním kaňonem. Jedná se o soutěsku z černých lávových stěn, které jsou až 50 metrů vysoké, a jejich charakteristický šestiúhelníkový tvar sloupcového čediče prozrazuje, že vznikaly během procesu ochlazování vyvřelé lávy. Soutěska se nachází asi 20 km od Taorminy a poskytuje příjemné osvěžení i v těch nejparnějších vedrech. Soutěska Golla dell’ Alcantara byla vyhloubena vodou stejnojmenné říčky do bazaltových vrstev, vytvořených před dávnými časy ztuhlou lávou, vyvrženou malou sopkou severně od Etny. Ve spodní části toku, mezi vesnicemi Mitogio a Motta, tak vznikl pětadvacetimetrový kaňon s kolmými stěnami až 50 m vysokými. Název soutěsky je odvozen z arabského výrazu „al-Qantarah“, což znamená most. Jsou pro ni charakteristické zvláštní skalní útvary, které vznikly, když proud žhoucí rudé lávy dorazil k vodě a rozštípal čedič na lávové hranoly. Mezi skalními stěnami se řeka hbitě proplétá a tvoří kaskády, mísy a vodopády. Kaňon je vpravdě evropským unikátem – jemu podobný se nachází až daleko na Havajských ostrovech.

Neustále dýmající hrozba, ale také dárkyně úrodné půdy pro sicilská pole, zahrady a vinice, to je Etna – největší a nejaktivnější evropská sopka. Je nevyzpytatelná a pořád se hlásí o slovo. Její existence je opředena legendami, se svou výškou více než 3 000 metrů je viditelná takřka z celé Sicílie a symbolicky tak tvoří srdce celého ostrova. Na svět se Etna prodrala před 700 000 lety. Dalšími erupcemi neustále měnila svou podobu až do té dnešní, která se ustálila přibližně před 5 000 lety. Sopka je živá, a ač drobně, mění se neustále, zejména pokud jde o její výšku. Ta poslední změřená z roku 2014 je 3 350 metrů. Staří Řekové ji nazývali „Ohnivá hora“ a měli za to, že pod vulkánem je zasypán jeden z obrů Titánů a výbuchy Etny znamenají, že se obr chystá uniknout. Kouření z hory podle Řeků zase znamenalo, že Kyklopové, kteří mají pod kráterem svoji dílnu, právě kovají pro bohy nové zbraně. Od doby, kdy existují písemné záznamy, se ví o 140 erupcích Etny. Nejničivějšímu výbuchu v roce 1669 předcházelo třítýdenní zemětřesení a sopka pak soptila čtyři měsíce. Proud lávy se valil přes město Catania až do moře. V Catanii je přítomnost Etny neustále cítit takřka na každém kroku. Černý kámen, ztuhlou lávu Etny, tu v minulosti využívali při stavbě domů i silnic. V posledních deseti letech je vždy alespoň jeden z vulkánů sopky více či méně aktivní. Stává se celkem běžně, že pokud se Etna začne probouzet a začne se z ní kouřit, letiště v nedaleké Catanii zůstává uzavřené. Sopka je zrádná, na jejích bocích existuje kolem 300 malých kráterů a lze se tu setkat i s horkou vytékající lávou. Úbočí Etny je velmi úrodné. Zatímco vrchol hory charakterizují tmavé lávové svahy bez vegetace, při jejím úpatí se rozprostírá takřka „zelený ráj“. Daří se tu vinné révě, fíkovníkům i další bujné vegetaci. Zvětralá láva poskytuje všem rostlinám ideální podmínky k jejich růstu. Zdroj: https://www.radynacestu.cz/magazin/sopka-etna/
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 28.3.2019
  • 395 zobrazení
fjw
Poslední březnový den 31. 3. 2019 jsme na severní pobřeží Sicílie navštívili Tyndaris s novodobou bazilikou a řeckým areálem. Dalším cílem bylo turisticky atraktivní město Cefalú.
Tyndaris, už z dálky je viditelná novodobá bazilika z 20. století vzpínající se nad Tyrhénským mořem, a pod ní malý, útulný antický areál. Snad až kýčovitě pěkná bazilika svítící z dálky červenými a světlerůžovými barvami, je pro katolíky významným poutním místem, uvnitř se totiž nachází vzácná relikvie – soška Černé madony - podle legendy zde s ní v 16. století zakotvila loď z Malé Asie a nemohla se pohnout z místa, dokud nebyla soška odnesena na břeh. Blízký antický areál byl založen na sklaním útesu roku 396 př. n. l. mesénskými osadníky. Nevelkému leč zajímavému a přehlednému okrsku s malým muzeem se zdejšími nálezy na jedné straně, vévodí pěkné divadlo. Dále se lze procházet kolem základů římských vil, některé jsou kryté, na podlaze zdobené pěknými mozaikami, v atriu jedné z vil stojí několik cihlových sloupů, mezi nimi se rýsuje v pár desítek metrů dále kopule baziliky. Vily uzavírá na konci areálu druhá dominanta – stará římská bazilika. Tedy to co z ní zbylo. Tři oblouky průchodů a vyšší část nad středním průchodem – bývalou hlavní lodí.
Cefalú je po Taormině druhé nejturističtější místo na Sicílii. Nad městem hrozivě ční skála La Roca, kam vedou i šipky k bývalému Dianinu chrámu, ze kterého však dnes mnoho nezbývá. Historický střed začíná na malém Garibaldiho náměstí, od nějž pokračuje dál po hlavní turistické třídě Corso Ruggero. Všude plno renesančních či barokních domů. Na hlavním náměstí vyčnívá mohutná katedrála. Zdejší dóm představuje vrcholnou ukázku románské baziliky, tak jak ji vystavěli (konkrétně král Roger II.) ve 12. století Normané, kteří propluvše gibraltarskou úžinou Sicílii dobyli na Arabech. Zdroj: https://www.mundo.cz/cestopis/sicilie/cermak
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • 31.3.2019
  • 245 zobrazení
mogulrock
V neděli jsme hráli v Chotěboři. Pomlázková v Chotěboři bylo vystoupení skupiny Turbo, které jsme dělali support, neboli předehrávku. Kapela Turbo se svým technickým týmem má zažitý systém, kterak zkrátit dobu střídání na minimum a to tak, že postaví a nazvučí vše dopředu. A to dokonale, neb přitom přehráli snad půl repertoáru. Do zbylého místa na jevišti se nasoukal náš soubor a jelikož jsme kluci tenký, vešli jsme se. Náš čas byl od devíti do půl jedenácté a rozpůlili jsme jej jednou přestávkou. Aby to nebylo tak jednoduché, hned v prvním kusu praskla Jirkovi struna a tak jak to jindy jde vyservisovat rychle, teď to nešlo a nešlo až do třetí věci. Naštěstí máme dalšího kytaristu Martina, který kytarová sóla vystřihl s prstem v nose, a když Jirka naskočil, prst si vyndal a jel dál. Přestavba na Turbo byla opravdu rychlá a za necelou půlhodinu to legendy roztlačily. I v začátcích Mogulu se v repertoáru mihly věci od této kapely: Chtěl jsem mít, Křídla racků, Milion, Nedej lásko na pomluvy a další. Přehráli všechny a Chtěl jsem mít byla finálovka jako třetí přídavek po dvouhodinovém setu. Byl to hezký zážitek a vzpomínka, jen těch návštěvníků by slušelo víc.
Každoroční pojednání o zábavě a velikonočních tradicích v souvislosti s popůlnoční šukačkou vyšlo tentokrát na prázdno, protože jedinou pomlázku jsme měli my a Turbou o půlnoci fakt nezastavilo.
více  Zavřít popis alba 
  • 1.1.2003
  • 387 zobrazení
duhoveprazdniny
Fotky z prvního dne prvního turnusu. S dětma jsme si zahráli na indiány. V lese jsme pomocí plnění úkolů našli indiánský poklad. Poté jsme si vyrobili čelenky, přečetli indiánskou legendu, zahráli hry, zazpívali atd. Nesmíme zapomenout na zastávku na dětském hřišti.
#duhoveprazdniny#nature#fun#kids#forest#garden#playing#indians
Kategorie: děti
více  Zavřít popis alba 
  • 8.7.2019
  • 375 zobrazení
fjw
Baltské pobřeží v Polsku 2019
První naší zastávkou na cestě k polskému pobřeží Baltu bylo město Gniezno (Hnězdno). Gniezno je sedmdesátitisícové město nacházející se ve Velkopolském vojvodství; historicky první hlavní město Polska (do roku 1038, kdy se hlavním městem stal Krakov). Podle legendy tři bratři Lech, Čech a Rus hledali místo, kde by se mohli usadit. Nalezli pahorek, na němž stál starý dub, na kterém seděl bílý orel. Lech se zde rozhodl usadit. Kolem dubu zbudoval svůj hrad, nazval ho Hnězdno podle orlího hnízda a bílého orla přijal za svůj znak. Zbývající bratři pak putovali dále, Čech na jih a Rus na východ. Nejvýznamnější památkou je katedrála Nanebevzetí Panny Marie (původně z 11. století, ve 14. století obnovena goticky, barokní úpravy v 17. století). Uvnitř se nachází stříbrný relikviář – náhrobek svatého Vojtěcha ze 17. století a tzv. Hnězdenské dveře (románské z doby kolem roku 1175)
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • září 2019
  • 213 zobrazení
fjw
Nedostavěný řecký dorský chrám v Segestě byl v úterý dopoledne 26. března 2019 našim dalším cílem po cestě jižní Itálií.
Segesta - Dórský chrám v Segestě má dochovaných 36 mohutných sloupů.Nedokončený dórský chrám je jednou z nejvýznamnějších starověkých památek Sicílie. Leží ve vnitrozemí na východ od pobřežních měst Erice a Trapani a jeho velkým kladem je skvělá přírodní poloha. Chrám stojí na malém vršku Monte Barbaro na okraji hlubokého kaňonu a uprostřed hor, nedaleko od něj stojí ještě řecké divadlo. Chrám i divadlo mají svůj původ už v době, kdy zde sídlili Elymové, původní obyvatelé Sicílie, podle legendy údajně potomci Trójanů. Elymové se smísili s Řeky a byli postupně helenizováni (pořečtěni). Segesta byla v neustálém sporu s řeckým městem Selinús (Selinunte). Její žádost o pomoc v tomto sporu dokonce vyprovokovala Atény k vyslání velké námořní flotily na Sicílii (415–13 př. Kr.), která byla drtivě poražena Syrakusami. Později se Segesta spojila s Kartaginci, kteří zcela zničili Selinunte, ale ve 4. století byla naopak Segesta dobyta syrakuskými tyrany. Za vlády Římanů se většina obyvatel přesunula do pobřežního Castellammare del Golfo, kde měli lepší možnosti obchodování. Město bylo zničeno barbarským kmenem Vandalů.Dórský chrám byl postaven kolem roku 430 př. Kr., ale v důsledku zmíněných válečných konfliktů nebyl nikdy dokončen. Z větší vzdálenosti to není poznat, protože jeho 36 mohutných sloupů doslova svítí do dáli. Při bližším pohledu je už dobře vidět, že chrámu chybí střecha, vnitřní stěny a sloupům chybí typické vroubkování.
Pěšky nebo také minibusem se od chrámu dostanete k malému antickému divadlu, které leží vysoko v horách a je z něj špičkový výhled přes zelené pláně na mořské pobřeží i na dórský chrám.
Zdroj: https://www.mundo.cz/sicilie/segesta
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • 26.3.2019
  • 210 zobrazení
defenger
Začátek prázdnin oslavovali nejen děti školou povinné, ale i mnozí starší, nebot na zámecké
nadvoří zámku Lednice dorazila jedna z nejuznávanějších Queen tribute kapel na světě QUEENIE.

Ta pochází z Prahy a byla založena v únoru 2006 partou mladých studentů. A jejich původně projekt
party nadšenců, se postupem času změnil na nejúspěšnější Queen tribute kapelu u nás a jedna z nejlepších
Queen tribute kapel na světě. Precizní ztvárnění písní této legendy světového rocku v původních aranžích
a tóninách, technická dokonalost a perfekcionismus – to vše Queenie definuje a je důvodem uznání
odbornou kritikou a zisku řady ocenění (zahráli i na narozeninové oslavě královny Alžběty II.).

Kapela:
Michael Kluch (Freddie Mercury) - hlavní vokál.
Rudy Neumann (Brian May) - elektrická kytara.
Petr „Bali“ Baláš (Roger Taylor) - bicí nástroje.
Martin Binhack (John Deacon) - basová kytara.
Michal David - klávesy.

zdroj textu a více info na: https://www.queenie.cz/interpretace

Michael Kluch hostem Všechnopárty:
https://www.ceskatelevize.cz/porady/10090925908-vsechnoparty/219544161600001/video/669735

(Všechny videa se nepodařilo nahrát, technické problémy přetrvávají)
Kategorie: kultura
více  Zavřít popis alba 
  • 28.6.2019
  • 455 zobrazení
jirca6
Řeka Jihlava je v místech zatopeného údolí Dalešickou přehradou legendou zvláště třebíčských, ale i jihlavských, zbýšovských a brněnských osad. Je krásnou tradicí se na ostrohu Halířské skály, vysoko nad její hladinou, každoročně sejít, zavzpomínat na zatopené trampské stezky a kamarády, kteří vandrují na druhé straně řeky života. Letos toto setkání vyšlo na sobotu 23. dne měsíce vran. Od vlaku ve Vladislavy nás podél řeky šlo několik desítek. Vládlo krásné jarní počasí a zábava byla výborná. Na mohylu jsme přidali každý ten svůj vzpomínkový kamínek, klábosili a kochali se výhledy. V jedenáct hodin nás již bylo kolem pietního trampského místa více jak stovka, a tak šerif STO Simba ztišil dav a nechal zapálit slavnostní oheň. Po vlajce nás přivítal a řekl pár slov a opět jsme zazpívali pár vzpomínkovejch písniček. Tradiční příspěvek měl letos kritičtější tón, ale mnoho myšlenek bylo pravdivých a snad každý si v tom našel něco poi sebe. Většina z nás si pak našla vzpomínkou nějakého kamaráda z několika desítek tabulek na skalách amfíku. Postupně jsme se po focení, plkání a užívání jarních paprsků vydali na cestu do Koněšína. Zde byla domluvena slezina s (výborným) občerstvením v šenku Na
kraji. Hrálo se a zpívalo, tlachalo a smálo do pozdního odpoledne, kdy jsme se individuálně rozešli na špacíry po okolí nebo cestu domů. Dík patří třebíčským osadám za zajištění pěkné akce a všem za hojnou účast a zábavu ! Ahóóój
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • 24.3.2019
  • 306 zobrazení
pavhr
Amatérské fotografie. Foceno Pentax k20+tamron 18-200mm. #cars#legendy#pentax#hobby#car
více  Zavřít popis alba 
  • 18.5.2019
  • 192 zobrazení
strechasveta
Vlado sa vo svojom živote už stretol s kadejakou legendou z oblasti horolezeckého života a tak vznikol v roku 2015 tento album plný ľudí spomienok na tie krásne chvíle plné človečiny...
více  Zavřít popis alba 
18 komentářů
  • červenec 2015 až srpen 2019
  • 203 zobrazení
jardazupice
Letošní Mise Velichovky byla ve znamení nádherného počasí. To se samozřejmě projevilo i na účasti. Tolik lidí pokupě se hned tak nevidí. Plno stánků se vším možným, u občerstvení všude fronta jak za zlaté éry socialismu. Nakonec dorazil i konvoj amarických aut, tentokrát v doprovodu americké motocyklové legendy, motocyklů Indian. Potkal jsem několik bezvadných přátel a tak to bylo skutečně prima.
více  Zavřít popis alba 
  • 8.5.2019
  • 151 zobrazení
taborytrnava
Dnešní květnové počasí nám opravdu vyšlo. Jsme rádi, protože nás čeká romantická prvomájová procházka, která by své kouzlo jinak mohla ztratit. Když půjdeme v dobrém tempíčku, třeba stihneme i koupání v nedalekém Máchově jezeře. Balíme plavky s ručníkem, pití, oblékáme táborové tričko, samozřejmě máme v batohu místečko i na řízečky, které jsou na svačinu, a vyrážíme. Nejprve jsme došli na Bunč, kde jsme si dali první občerstvovací řízkovo–kofolovo–tatrankovou zastávku. Dobili jsme trochu energie a frčíme dál na rozhlednu Brdo. Po cestě v týmech sbíráme různé přírodniny, jako javorové nažky, šišky, pírko či ulitu, abychom mohli získat další trnky. Výhled na Brdu byl unikátní, dnes bylo vidět opravdu daleko. Všichni táborníci šlapali dobře, a tak jsme se zastavili na nedalekém roštínském Macháči, kde jsme si po túře užili zasloužené vodní i zmrzlinové osvěžení.

Do tábora se vracíme hodinu před večeří. Během cesty jsme dostali pokyny, co nás čeká večer. Je třeba objasnit legendu, kterak jsme ke svému názvu týmu přišli. Vrháme se na nacvičování. Pan kuchař nás s večeří mile překvapuje, protože nám připravil ovocné knedlíky.

Večer to vypuklo. Během cesty si sice některé týmy pohrávaly s myšlenkou, že by se pustily do opery či operety. Nakonec to však všichni pojali jako divadlo, které je osvědčené. Každý příběh byl osobitý a měl své kouzlo. Nejoriginálněji se však původ názvu povedlo objasnit Traktoristům, kteří měli divadlo vyladěné i podkresem hry na ukulele a písničkami.

Společně zkoušíme zpívat další nové písně z táborového zpěvníku, tancujeme Bananu a oslavujeme narozeniny našich květnových táborníků. Květen předává službu červnu a jdeme spát. Některým táborníkům se při pomyšlení na dětský den, se kterým bychom se zítra mohli setkat, rozsvěcují oči. Uvidíme, co nás čeká. Uleháme do postelí a snad brzy usneme.
více  Zavřít popis alba 
  • 25.7.2019
  • 501 zobrazení
ustinadlabemkctspartak
V Brništi nedaleko ekocentra vzniklo v části lesa, díky umělcům z Čech
a Německa, místo skoro až magické – stezka „Sochy ve skalách“. Provedou
vás po ní trolové, lesní bohyně a strážci lesa v různých podobách. Spatříte
i další umělecká díla inspirovaná lesem, sny a legendami.
Udělejte si příjemnou procházku ve stínu lesa s odpočinkovým místem
u znovuobjevené kapličky z roku 1863 a nechte na sebe dýchnout atmosféru
tajemna.
Stezka „Sochy ve skalách” je dlouhá 700 m a vznikla ve spolupráci Podralského
nadačního fondu ZOD, obce Brniště a zaměstnanců ZOD Brniště
během letních měsíců 2018.
Trasa Brniště žst- Amfiteátr- Sochy ve skalách- Brniště žst - 8Km
více  Zavřít popis alba 
  • 2.11.2019
  • 131 zobrazení
wagabundos
Ďalší album s podnázvom Človečina a tak ako Viktor Beránek, tak aj Palino Barabáš v tejto galérii musí mať svoj samostatný fotoalbum...k prezeraniu albumu som vybral hudbičku v podaní Martina Maoka Tesáka : https://www.youtube.com/watch?v=ZcwZv_ndo5s
více  Zavřít popis alba 
27 komentářů
  • srpen 2006 až prosinec 2019
  • 120 zobrazení
mattess00
Rallye Šumava Klatovy
Historic Vltava Rallye
Rallye Šumava Legend
#pamk#rallysumava
Kategorie: auta
více  Zavřít popis alba 
  • 26.4.2019
  • 143 zobrazení
foticz
#příroda, #PP
Pivnické rokli se dříve také říkalo Žižkovy maštale, měly se tam totiž podle legendy ukrývat
husitská vojska. Nachází se mezi Dolany a obcí Zderaz nedaleko Nových Hradů na Chrudimsku.
Zhruba 1,5 km dlouhý kaňon v měkkých pískovcích se přibližně v polovině rozdvojuje. V centrální části
je asi pětimetrový skalní tunel a uměle zvětšená jeskyně.
Vyhláškou OkÚ Chrudim r. 1998 zde byla zřízena Přírodní památka Pivnice s rozlohou přibližně 35 ha.
To vedlo ke zvýšení návštěvnosti, předtím málo navštěvované lokality, a zvýšenému poškozování
neukázněnými turisty.
Kategorie: příroda
více  Zavřít popis alba 
61 komentářů
  • červenec 2019
  • 106 zobrazení
ak47
S touhle kapelou se slavily narozeniny šéfa klubu Ozzyho. A Ozzy měl jasno proč je zve. Vždyť tahle kapela vozí legendu stále všude kam se dostane. Kapele to pěkně šlapalo a bylo málo lidí, kteří si nevyšlápli na parketu. Prostě oslava jak má být...!!!
více  Zavřít popis alba 
  • březen až duben 2019
  • 169 zobrazení
bele
ALB 1327
Poslední den před odjezdem byl bohatý na počet navštívených míst. Zahájili jsme brzy ráno návštěvou Epidauru. Epidaurus bylo významným kulturním i náboženským centrem. Soustředil se zde kult boha Asklépia, kterému byl věnován chrám. Spolu s obrovským dobře zachovaným amfiteátrem tvoří nejdůležitější památky celé oblasti. Zachovaný amfiteátr se pyšní úžasnou akustikou, divadlo obsahující 55 řad sedadel, kde se zároveň mohlo bavit až na 14 tisíc lidí.

Asklepiova svatyně byla ve středověku největší léčitelské centrum. V areálu se nacházelo 160 ložnic a léčivé prameny. Podle legendy sem měli posílat nemocné lidi, kterým v noci měl Bůh prozradit metodu k léčení jejich nemoci.

Asklépios byl řeckým léčitelem, který žil ve 13. století př. n. l. Navrhl systém léčení, vycházející ze starých zkušeností, ale přizpůsobených novým poznatkům. Vyznal se v užívání bylin. Asklépiovi a jeho dceři Hygiei bylo připisováno mnoho zázraků. Nakonec byl prohlášen za boha léčitelství.

V mýtu byl spojen s Apollónem, který dal svého syna Asklépia na výchovu Kentauru Cheirónovi, u něhož se Asklépios naučil lékařskému umění. Když Asklépios křísil i mrtvé, zabil ho Zeus bleskem. Apollón pak za to Diovi zahubil Kyklopy, kteří pro něho kovali blesky.

Asklepiovy dcery Hygieia, Meditrine a Panakeia symbolizovaly jednotlivé stránky zdraví: čistotu, léčení a hojení. Syn Telesforos představoval síly uzdravení.

Asklepios bývá zobrazován s holí ovinutou hadem. Hůl vychází původně z boha Herma (Merkura), který je znázorňován s okřídlenou holí ovinutou dvěma usmířenými a souměrnými hady. U Asklépia jeden had symbolizuje jednu cestu k vyléčení. Tento symbol najdeme dodnes u lékařů, lékáren a nemocnic.
více  Zavřít popis alba 
57 komentářů
  • 10.10.2014
  • 155 zobrazení
hofi01
Sobota 22.6.2019 - 10. ročník Česko Slovenských závodů motorobotů ve Ctiboři. Stačilo by říct velká paráda a bylo by řečeno vše. Ale já mám rád, když se o tom řekne víc, takže : Dorazili jsme už dlouho před samotným začátkem akce, aby jsme se bez problémů dostali přímo do místa dění. Hodně fréz už bylo na místě, stánky s občerstvením byly samozřejmostí. Muzeum Soukup zde mělo svou expozici, kde bylo k vidění veškeré příslušenství, které se k půdním frézám vyrábělo, u některých věcí dokonce probíhala praktická ukázka funkčnosti. Ve 12. hodin proběhlo zahájení akce a od půl jedné byl nachystán první závod - pro zpestření zahajoval fichtel cup. Dva speciály a pár dalších méně upravených Mustangů se prohnaly tratí a bylo se na co dívat. Pak nastoupily frézy, jejich silná účast cca 40 ks zabrala nějakou tu hodinku. Spousty sériových kusů, které celou trať zvládaly někde kolem cca 13 minut a dva opravdové speciály, z nichž vítězný zvládl trať hluboko pod 6 minut !!!! Pak následoval ještě závod zručnosti spolujezdců (respektive celé dvoučlenné posádky).. Kolem 18:45 hod., po skončení hlavního závodu, jsme shlédli vystoupení letecké skupiny Pterodactyl Flight, která nás na chvíli vtáhla do letecké bitvy první světové války. Show to byla naprosto úchvatná, neskutečná.. Hodinovou pauzu jsme využili k občerstvení a krátkému relaxu v naší provizorní "obytce", kterou nám půjčil můj brácha David, takže děkujeme. Kolem 20 hodiny vystoupil na pódium Karel Vágner a uvedl prvního hosta, kterým nebyl nikdo jiný, než trojnásobný Zlatý slavík Dalibor Janda. Dal pár svých pecek a po něm následoval další host, Standa Hložek. Jeho show byla ještě o moc lepší, srdečnější. Dal několik svých fláků a perfektně pobavil všechny přítomné diváky.. úspěšný den byl zakončen ohňostrojem a pak ještě zahrála k tanci i poslechu kapela Legenda.. Bylo to naprosto fantastický, zážitky nabitý den a je strašně moc fajn, že někdo na tak malé vsi dokáže tohle všechno zorganizovat. Takže díky Michal Toli a všem ostatním, co se na organizaci podíleli. Super práce !!
více  Zavřít popis alba 
  • 22.6.2019
  • 119 zobrazení