Vyhledávání

Hledat v

Alba

Přibližně 5 874 výsledků (0,1035 sekund)

73 fotek, říjen 2018, 122 zobrazení
6 videí, 24.5.2014, 151 zobrazení
138 fotek, 24.5.2014, 451 zobrazení | dokumenty, oslavy, zábava, zvířata
Terra historia a další. Průvod městem, bitva, rytířský turnaj.
83 fotek, 24.5.2014, 194 zobrazení
151 fotek, 24.5.2014, 176 zobrazení
moc pěkná akcička :-) bitva, trhy, rytířský turnaj...
75 fotek, 24.5.2014, 44 zobrazení
181 fotek, 24.5.2014, 479 zobrazení | oslavy, události
244 fotek, 24.5.2014, 873 zobrazení | oslavy, události
189 fotek, květen 2008 až leden 2013, 68 zobrazení
České Śvýcarsko, Děčínský Sněžník, Hradiště, Kalich, kopec čarodějnic, Labské písky, Mostná hora, Kočka, Ostré - Helfenburk a kostelíky na Kalvárii, Radobýl - první sníh, Sedlo, Střekov, Terezín, Tisá, u tří křížů, Varhošť, výhledy z Lovoše
797 fotek, srpen 2017, 92 zobrazení
Cca 120km v nohách, zdoláno 15vrcholů (Oblík, Červený vrch, Raná, Milá, Kozí hřbet, Hradišťany, Milešovka, Kybička, Lovoš, Radobýl, Křížová hora, Trojhora, Kalich, Sedlo, Hradec), spousta piva, hooodně sluníčka, nepřeberně zážitků, nastoupáno 4,5km, sklesáno 4,6km - bodejť by ne, když než člověk může stoupat na Milešovku, musí jít 4km dolů :D A potok tam teče obráceně... :D
26 fotek, 4.5.2013, 84 zobrazení
Lipanská mohyla
Lipanská mohyla Karla Koutka se tyčí na severním svahu Lipské hory. Byla odhalena roku 1881, jako památka bratrovražedné bitvy u Lipan, která se zde odehrála 30. května 1434 a padl v ní vojevůdce Prokop Holý.
K Lipské hoře byla vedena řada táborů. První známý je již z 21. července 1775, kdy selský lid, povzbuzen pověstmi o ulehčení roboty, se sešel na Lipanské hoře a odtud mohutným proudem táhl na černokostelecký zámek a tam si společným náporem vydobyl na direktoru Petru Blažkovi poloviční robotu. Od této doby lze datovat mnohé sešlosti lidu na lipanské pláni. 29. května 1870, na dalším táboru, vznikla myšlenka postavení Lipanské mohyly. Následně byl založen spolek Prokop, který vznikl za účasti českobrodských a kolínských občanů, jehož předsedou se stal velimský statkář Josef Škoek. 27. května 1881 je podepsána smlouva s kameníkem Karlem Koutkem. O měsíc později - 29. června 1881 byl položen základní kámen a 11. září 1881 došlo ke slavnostnímu odhalení, jehož se zúčastnilo asi 20 000 přihlížejících. Ke konci první světové války - 30. května 1918 se u Lipanské mohyly konal protestní tábor, za účasti komisaře dr. Hera, na kterém hlavní řečník, poslanec Emil Špatný, vyjádřil naději, že příští tábor bude vládnout již český lid. V únoru 1939 přísahalo věrnost 23 československých generálů, z nichž 15 bylo popraveno v nacistických sekyrárnách a zbylých osm skončilo v koncentračních táborech, nebo utekli za hranice. Každý rok se u Lipanské mohyly pravidelně pořádají vzpomínkové akce.
Mohyla je složena z na sebe naskládaných pískovcových cihel, jež dosahují do výšky 11 metrů. Do cihel je vložen kalich, symbol husitů.

Klášter Skalice
Konvent byl založen až v roce 1357 a dokončen v roce 1400. Nejvýznačnější stavbou klášterního areálu byla gotická katedrála na niž na jihu navazovaly gotické klášterní budovy. Poslední pozůstatek po katedrále je zbytek gotického pilíře, který stojí severně od nynějšího zámku a částečné kusy kaple s východním průčelím a oknem. Další částečné zbytky (síň s křížovou klenbou a kapitulní síň) kdysi rozsáhlého klášterního komplexu se ještě nachází v dnes soukromém zemědělském statku. Za doby Karla IV. Patřil tento klášter k největším a nejvýznamnějším stavbám tehdejší doby.
K založení tohoto cisterciáského kláštera silnou měrou přispěl sám císař Karel IV., ale o vlastním vzniku rozhodl mindenský biskup Dětřich z Portic. Základy byly položeny 13. října 1357 a při slavnosti prý byl přítomen sám císař Karel IV., pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic, olomoucký biskup Jan Očko z Vlašimi a fundaci potvrdil i sám papež Inocenc IV.
Z počátku nebyl klášter nijak bohatý, ale díky získání mnoha privilegií a výsostných práv, začal klášter a okolní ves rychle bohatnout. Navíc na přelomu 14. a 15. století získalo tehdejší vedení kláštera bohatou finanční injekci přímo od krále Václava IV.
Za husitského povstání byl v roce 1421 celý areál vypálen a pobořen, mnišský sbor byl částečně z opatství vyhnán, částečně pobit. Majetku a pozemků se zmocnila husity obsazená Kouřim a rozdělila je do necírkevních rukou, zprvu do měšťanských a později do šlechtických.
Za Viléma Zuba z Landštejna byl roku 1481 klášter obnoven. Vzhledem ke stálým hospodářským těžkostem klášter r. 1553 opět zanikl a klášterní budovy byly ponechány svému osudu.
V roce 1690 z iniciativy opata sedleckého kláštera (Jan Sopko) byl klášter opět obnoven. Původní klášterní objekty však již byly zpustlé a proto byly postaveny budovy nové. Místo gotického kostela byla postavena pouze nevelká barokní kaple Panny Marie. Obnovený klášter byl definitivně zrušen za josefínských reforem (v roce 1783 Josefem II.) a od náboženského fondu jej v roce 1819 koupil Jiří Dörfel. Ten začal obytnou budovu kláštera přestavovat na zámek.
64 fotek, 8.7.2015, 79 zobrazení | cestování, krajina, příroda, zábava
Macocha
Propast Macocha je nejznámější propast v oblasti Moravského krasu a součást komplexu Punkevních jeskyní. Největší hloubka propasti je 138,4 m.[1] Na dně propasti se nacházejí Horní a Dolní macošské jezírko. Propast se nachází ve výběžku katastrálního území Vilémovice u Macochy obce Vilémovice, poblíž trojmezí s katastrálním územími Ostrov u Macochy obce Ostrov u Machochy a Suchdol v Moravském krasu obce Vavřinec.
Pověst
K názvu propasti se vztahuje pověst, podle všeho založená na skutečné události: jeden místní vesničan ovdověl a zůstal sám s malým synkem; oženil se, a tím přivedl synkovi nevlastní matku (macechu). Její averze vůči pastorkovi byla tak velká, že ho jednoho dne vylákala do lesa k propasti a shodila ho do ní. Chlapec se však zachytil nehluboko pod okrajem propasti, kde ho posléze vesničané našli a vytáhli; když zjistili, jak se události seběhly, svrhli do propasti macechu.
Druhá pověst vypráví že chudý otec který měl jen synka si vzal macechu (podle které se propast jmenuje). Macecha svého nevlastního syna nenáviděla a proto ho shodila do propasti. Chlapec se však zachránil a utekl do vesnice. Macecha to však nevěděla a sama z lítosti svého činu skočila do propasti.
Macocha v roce 1830 dle F. Richtera
První záznam pověsti pochází z roku 1793 z pera Františka Josefa Schwoye (Topographie von Markgrafthum Mahren, Vídeň)
Historie objevů
Poprvé se o propasti Macoše zmiňuje v písemných dokumentech řeholník zábrdovického kláštera Martin Alexander Vigsius roku 1663. Prvním člověkem, který prokazatelně sestoupil na dno Macochy, byl Lazar Schopper, pozdější provinciál řádu Minoritů na Moravě – stalo se to roku 1723. V roce 1748 Macochu zdolala z iniciativy Johanna Nagela expedice horníků, sám Nagel se však sestupu neúčastnil. Roku 1776 se konal další sestup, který vedl majitel rájeckého panství Karel Josef Salm. První vědeckou expedici na dno Macochy vedl roku 1784 Karel Rudzinský, který odsud přinesl mnoho cenných poznatků. Roku 1808 uskutečnil na dno Macochy sestup Hugo František Salm. V polovině 19. století začala éra dalších sestupů, které zahájil roku 1856 Jindřich Wankel. Roku 1855 napsal sloupský kaplan Jan Nepomuk Soukop báseň o Macoše a o tři léta později prvního cestopisného průvodce o Moravském krasu „Macocha a její okolí“. V roce 1864 zdolal Macochu další známý badatel Martin Kříž a po něm se konaly další sestupy. Zvláštním druhem sestupů na dno Macochy byly výpravy pro těla sebevrahů, které podnikali vilémovičtí občané Martin Kala a Josef Nejezchleb. Roku 1891 napsal známý krasový badatel profesor Richard Trampler monografii o Macoše.
V roce 1901 vykonal do Macochy první sestup známý krasový badatel Karel Absolon, čímž začala éra dalších objevů. Roku 1909 byly objeveny Punkevní jeskyně a roku 1914 bylo propojeno dno Macochy suchou cestou z Pustého žlebu. Cestu ponornou říčkou Punkvou se podařilo zdolat a zpřístupnit roku 1933.
Punkevní jeskyně
Punkevní jeskyně se nachází v severní části CHKO Moravský kras v Pustém žlebu. Objevitelem se stal Karel Absolon, který postupně objevoval její části v letech 1909 - 1933. Jeskyní protéká řeka Punkva. Na systém jeskyní se také napojuje propast Macocha a je součástí systému Amatérské jeskyně.
Punkevní jeskyni ročně navštíví 200 000 turistů a je tak nejnavštěvovanějším jeskynním systémem v Česku.[1] Je jedinou zpřístupněnou jeskyní v Česku s podzemní plavbou pro návštěvníky.

zdroj:wikipedie
49 fotek, 3.3.2015, 38 zobrazení | architektura, cestování
Třebušín se nachází v okrese Litoměřice, kraj Ústecký, zhruba 9 km severovýchodně od Litoměřic.
Obec leží v západní části Českého středohoří s dominantou vrchu Kalich. Tento vrch je spojen s historií bývalého hradu, husitskými dějinami a s Janem Žižkou.
Prvá zmínka o obci je z r. 1169 (Bleg de Trebusov testis), byla později patrně i sídlem vladyky Hroznaty. (Rod Hroznatův byl jed- ním z nejvznešenějších. Otec jeho Sezima padl v bitvě u Loděnic r. 1179, matka slula Dobroslava. V Erbenových "Regestech" uvádí se Blah de Trebussov). Ves počítá se při zboží vladykou Hroznatou r. 1188 darovaného řádu maltézských rytířů kostela P. Marie u mostu na Menším městě pražském. Později náležel ke komendě křižovníků Pruských v Býčkovicích. Dle archivu Drážďanského koupil vladyka Matěj ze Zábabče od řádu roli u Třebušína. Křižovníci tito (ne-li již Hroznatá) založili na Kalichu dřevěnou tvrz. Když 15. května r. 1421 Pražané se Žižkou dobyli Jaroměře a okolních měst, oddělil se Žižka od nich a vzav Mladou Boleslav s Mělníkem, táhl na Litoměřice. Protože řád byl mocnou oporou Zikmunda, dobyl Žižka hlavní jejich tvrze nad Třebušínem a dal hoře té a kamenému hradu, který ještě toho roku na ní vystavěl, jméno Kalich. Od té doby on i bratr jeho Jaroslav psali se z Kalicha. Zůstaviv bratra s posádkou na novém hradě, obrátil se k Litoměřicům, které oblehl v následujícím roce (1422) za druhé křížové výpravy proti Čechům oblehl Zikmund z Vartenberka Kalich. Když pak Míšeňští pole opustili, vzdal se i Zikmund z Vartenberka obléháni hradu. Císař (Zikmund) mu sice Kalich s Pannou a zboží Býčkovické zapsal s povinností platiti 200 kop úroků, ale pánem jeho zůstal Žižka sám. Toho roku a následujícího (1423) Žižka na Kalichu bydlel a znovu jej opevnil. Sem také Hradečtí (z Hradce Králové) tajné posly vyslali, aby jich Žižka v ochranu přijal.

Kalich zůstal v drženi strany pod obojí ještě dva roky po bitvě na Lipanech a posádka jeho okolí znepokojovala. Císař Zikmund nařídil zbořeni hradu a když rozkazu jeho neuposlechnuto, vytrhl hejtman litoměřického kraje, Zbyněk z Haznburka, k dobytí Kalicha, ale obléhal jej bezvýsledně. Hájil jej katolík Henik z Valdštejna, kterému císař zboží býčkovické 4. března 1437 zapsal s bývalým husitským hejtmanem Janem Řítkou z Bezdědic. Protože oba kraj okolní daleko plenili, působeno 4. července 1438 na obě strany, aby přišli na opravce.

Potom držel hrad Vilém z Ilburka, který s jinými r.1444 vpád na Zitavu podnikl. V těch bouřných dobách střídali se páni Kalicha velmi často. Ku konci XV. století měl jej Ješek Svojanský z Boskovic, kterého r.1496 jakýsi Petr před zemský soud pohnal, jako by mu hrad mocí držel, soud hrad Ješkovi přiznal. Ze sporu toho zřejmo, že ještě v čase tom byl hrad neporušen.

Po té náležely statky rodu z Vartenberka, Prokop z Vartenberka prodal r. 1540 zboží panu Karlu z Duban a na Liběšicích. (Viz Ploskovice). V r. 1578 náležel Třebušín a s nim palmě i hrad, který byl již v sutinách Oldřichovi Hostakovskému z Arklebic. Když syn jeho Tristram v roce 1600 zemřel, získal Třebušín Jaroslav Kaplíř ze Sulevic. Po něm dědil je syn jeho Smil Kaplíř ze Sulevic, jehož statky byly r.1621 konfiskovány, po jeho utraceni na náměstí staroměstském. Zboží třebušinské dostalo se 14. června 1623 za 20.264 kop grošů Pavlu Václavovi z Bochova, po jeho smrti r. 1663 připadlo Růženě, dceři z druhého manželství, která měla za manžela Karla Křesla, svob. pána z Kvaltenberka. Po úmrtí tohoto dostalo se Jaroslavu Křesloví, krajskému hejtmanu litoměřickému, který je poslední vůlí ze dne 14. prosince 1733 své sestře Marii Magdaleně poručil. Po ní dědil je synovec této František Karel a po něm roku 1802 František Karel svobodný pán z Puteani, major a císařský komoří, který roku 1873 v Praze zemřel. Statek podědila baronka Adela Skálová, roz. z Puteani. Lud. Skálová prodala statek před světovou válkou za 900.000 K J. Haneschkovi, který jeho větší část prodal po válce za 600.000 Kč Em. Müllerovi, část jeho roz- parceloval, ponechav si však ještě Kalich.

V roce 1790 měl Třebušín 84 domů, osada Kalich 11 čísel, roku 1830 bylo v Třebušíně 96 domů s 522 dušemi a zámek, v Kalichu pak 11 domů s 55 lidmi. Roku 1900 bylo již 113 domů s 536 obyvateli, zámek, pivovar a cihelna. Allodiátni statek měřil tenkráte 263-45 ha.

O farním kostele sv. Mikuláše činí se zmínka v roce 1384. Ve válkách husitských byl zbořen a teprve mnoho let později opraven až do r. 1711 administroval zde farář z Proboštova, Sloup s křížem v prostřed návsi pochází z r.1726.
189 fotek a 5 videí, únor 2015, 4 462 zobrazení | děti, příroda, rodina-přátelé, sport, zábava
Týden volna, jarní prázdniny, huráááá. Už z hlavních prázdnin mám bloknuté ubytování na lanovce v Červené Vodě. Nejdříve jedeme do Ústí nad Orlicí do bazénu kde má DDM Duha zajištěný bazén jen pro lodě a nácvik eskymáků. Jednou se doma vyspíme, kluci si pozvali kámoše ze školy. Druhý den naházíme věci na lyžovačku do auta a frčíme směr Mlýnický Dvůr s malou zastávkou na Suchém Vrchu. Počasí je na jedničku a tak se moc těšíme na lyže. Klukům trochu kalí radost množství úkolů které mají ze školy, s tim si ale poradíme, dopoledne učení a odpoledne volno na lyžovačku. Víc napoví foto, závěr je z pěšího výletu na Křížovou Horu, ze sjezdovky jsme viděli rozhlednu na protějším horizontu. Skol P+O+P.
40 fotek, 16.8.2018, 32 zobrazení | architektura, cestování, dokumenty, kultura
Původní gotický kostel je zmiňován již v roce 1350. Tento dřevěný kostel zanikl patrně za husitských válek. Jeho podoba je známa z pečetidla ze sbírek Národního muzea v Praze. Současný kostel byl vystavěn v roce 1553 za přispění Jana Kotlačky a jeho syna Jana z Blažkova. Areál kostela dotváří kromě hřbitova dále hranolová zvonice z roku 1555 a roubená márnice čtvercového půdorysu z osmnáctého století. Původně byl kostel zasvěcen sv. Martinovi. Ke změně došlo za rekatolizace roku 1683 z podnětu dobrušského děkana Jiřího Sidurga. V té době byl kostel filiálním kostelem ke kostelu v Dobrušce. V roce 1786 byla v kostele lokálie, pod kterou patřily obce Slavoňov, Blažkov, osada Bradle, Mezilesí, Libchyně, Jestřebí, Sendraž, (zemanský dvůr) Studýnka, Vanovka, Bohdašín, Zákraví. Farním se kostel stal v roce 1806.
Do areálu se vchází skrze hranolovou zvonici. Ve spodní části je zděná a je začleněna do kamenné ohradní zdi. Spolu s ní plnila i obrannou funkci. Do dřevěného patra se vstupuje strmým venkovním schodištěm postaveném směrem ke kostelu. Zvonovou stolici tvoří vzpěradlo s třemi zavěšenými zvony - Janem Křtitelem (1773, 11q). Janem Nepomuckým (1562, 6q) a svatým Václavem (1950, 320 kg). Vzorem pro výstavbu zvonice byla snad zvonice v Krčíně.
Půdorys kostela má tvar nepravidelného obdélníka s kněžištěm orientovaným na východ. Proti kněžišti je kůr s varhanami. Předsíň se sníženým stropem byla přistavěna v roce 1705. Střecha je valbová, krytá šindelem. Ke kněžišti je přistavěna malá sakristie. Trámoví na stavbu kostela je postupně zdola z dubových, jedlových a smrkových kmenů. Spáry byly utěsněny mechem a maltou a zvenku obíleny. Později byly z venkovní strany doplněny svislé trámy, které podpírají střechu.
Kostel byl původně utrakvistický. Na příčném trámu stropu mezi lodí a kněžištěm je vyobrazený kalich, postavy dvanácti apoštolů a Ježíš klesající pod křížem. Stěny i kazetový strop jsou malovány s rostlinou výzdobou. Malby se prováděly v rozmezí 16. a 18.století, největší část vznikla v roce 1705. V 19.století byly však malby na stěnách zabíleny. V roce 1934 proběhla jejich obnova a v letech 1970-1974 byly původní nástěnné malby restaurovány.
Bohoslužby se konají čtyřikrát týdně.

Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_svat%C3%A9ho_Jana_K%C5%99titele_(Slavo%C5%88ov)
96 fotek, 16.4.2016, 37 zobrazení | cestování
Po nacpání žaludků mrtvejma kaloriema balíme švestky a vyrážíme prohlídnout Skopje za dne. Začínáme pevností Kale z 6. století, z který se naskytuje výhled na skoro celý město a hlavně pompézní vrcholky hor se sněhovou čepičkou (nebo to sníh nebyl, Eriku?). Přesunujem se do centra města, kde si ověřujem, jestli ten zillion soch nebyl jen noční přelud. Nebyl, pořád tu jsou, každopádně ve dne už nevypadaj tak majestátně, jak nasvícený v noci. Obcházíme v podstatě ty stejný části, jako včera, s tím, že si jako bonus dáváme „překrásnej“ domek Matky Terezy. Ble. Zhruba v tuhle dobu začínaj Erik a Žokej provozovat svoji nejoblíbenější makedonskou činnost – výběr suvenýrů (zaměřeni jsou zejména na magnetky) svým milým. To není mně a Járovi zrovna po chuti, ale to špičkování musí bejt :D. To by ze Skopje snad i stačilo, čas si jít prohlídnout nějaký přírodno.
Nakopáváme těch zepár koní, co nám naše Suzuki poskytuje a škrabem se do kopce směr Mount Vodno, na který se nachází 66 metrovej Millennium Cross, kterej je všude z města viditelnej, jak ve dne, tak v noci. Přímo až ke crossu si vezem zadky lanovkou. Jsme na dovolený, tak se přece nepředřem! Háknkrojc je opravdu gigant, ze spodu se takovej nejevil ani z daleka. Z blízka ovšem vypadá docela k zblití, tak se radši díváme do okolí, který je opravdu epický :). Z místa kříže začíná asi 5km hajk směr Kaňon Matka, náš další BZ, ale v rámci šetření času naskakujem do lanovky a auta, a po kratší zastávce v márketu a nakoupení tradiční pálenky Mastika, dorážíme do Mámy. Bohužel si jak banda hlupáku neprohlídnem mapku, než vyrazíme, a tak nevíme, že hrad/pevnost/klášter tam, kam jdeme, opravdu nenajdem. Procházka s vyhlídkou na řeku a protější skály je ovšem pěkná a činní tak náš den zas o něco příjemnějším.
Je asi pět a nás čeká přes 2 hodiny dlouhej přejezd do Ohridu, takže nakopnout Celer a jede se. Bohužel nedostatek času rozhodl, že se do Ohridu nebudeme moct vydat „oklikou“ přes hory a doly, a jedeme tak obyčejnější, stále však pěknou cestou necestou.
Do Ohridu dorážíme za tmy, takže sme trochu spocenější z hledání ubytka. Tento mnohdy velice svízelný problém se ale řeší sám za nás. Na menší křižovatce nám na okno klepe náhodná ženština a se slovy Akomodejšn a našeho následného pokývnutí neváhá a skáče nám šipku do auta a hodně zlomenou, avšak dostatučíjí angličtinou (straight, left, right) nás naviguje směr její hostel. Ten zeje prázdnotou, což se nám vyplácí v podobě dvou „rádr big“ pokojů, takže si pod nos nemusíme prdět všichni společně. K ceně 7é/noc nakonec ještě přihazuje snídani a poměr cena/výkon tedy velice dobrý.
Nakopnutí Mastikou vyrážíme do víru (velko)města. Hlavní úkol – dobře se najíst. Daří se nám najít trochu tradičnější resturaci. Já a Erik si smlsáváme na asi nejtradičnějším makedonským jídle Tavče-Gravče aka fazole a v tom další pochutiny, Jarin s Žokejem ochutnávaj mletý maso zabalený v hroznovým listu – název doteď neodhalen. Po jídle následuje kratší prohlídka města, zejména promenády. Jsme ale holčičky a je nám zima, upalujem tak na ubytko na dalších pár Mastik, po kterých se nám všem dobře usíná.
Spaní – Ohrid (7é)
48 fotek, září 2007 až říjen 2018, 53 zobrazení | cestování, rodina-přátelé
kříž  0 | pemo88
10 fotek, 26.8.2016, 62 zobrazení

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.

Partneři

Visa Mastercard Maestro American Express Visa Electron