Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

Vyhledávání

Hledat v

Alba

Přibližně 167 výsledků (0,0568 sekund)


reklama

30 fotek, březen 2017, 102 zobrazení
2017-03-06 Vítkov - poslední rozloučení s dobrou duší vítkovské římskokatolické farnosti, která se několik desítek let věnovala dětem, zpívala v chrámovém sboru, starala se o květinovou výzdobu kostela a zvláště v dobách totalitních všechny povzbuzovala a dodávala jim odvahu a dobrou náladu.
26 fotek, březen 2017, 16 zobrazení
38. návštěva u MUDr. Vladimíra Kubeše

MUDr. VLADIMÍR KUBEŠ ( rodné jméno Holub), lékař, gynekolog, spoluzakladatel protialkoholní poradny v Brně, se narodil 26.1.1878 ve Křtinách (okr. Blansko), zemřel 26.9.1941 v Brně. V raném věku jej adoptovali bezdětní manželé Kubešovi , kteří vlastnili hostinec ve Křtinách. Když se oženil, pronajali si manželé byt na Palackého 16 (nyní č.73), kde měl lékař i svou ordinaci. Za 1. světové války byl vězněn na Špilberku, protože jako vojenský lékař pomáhal českým mužům vyhnout se vojenské povinnosti. Byl průkopníkem moravského protialkoholního hnutí a dlouholetým předsedou Moravského zemského sboru čs. abstinentního svazu. Za protektorátu podporoval až do své smrti rodiny osob perzekuovaných nacisty. Zemřel v Králově Poli v předvečer prvního stanného práva a jeho pohřeb se stal manifestací proti okupantům. Urna s jeho popelem je uložena na královopolském hřbitově (skupina IIIc, hrob 24) a na pomníku s bustou je právem označen jako lékař - lidumil.
66 fotek, 1.4.2017, 21 zobrazení
50. návštěva u pana Alfonse Muchy

ALFONS MARIA MUCHA (1860 - 1939) český malíř, grafik, ilustrátor, spolutvůrce secesního slohu, navrhoval šperky, sklo, nábytek, plakáty ... Narodil se 24.7.1860 v Ivančicích. Žil v Brně, Panenská 3 (zde byla i pamětní deska, ale 4.2.1919 byla odstraněna), ve Vídni, Mikulově, Mnichově, Paříži, New Yorku, Zbirohu, ve vlastním domě (od r. 1928) v Praze, Bubenči. Do školy chodil v Ivančicích, studoval na Slovanském gymnáziu v Brně (nedokončil). Pokoušel se o přijetí na Akademii v Praze (neúspěšně). Studoval malbu v Mnichově a Académie Julien a Colarossi v Paříži. Zaměstnán byl jako chrámový zpěvák ve sboru v Brně na Petrově, písař u ivančického okresního soudu, kreslil kulisy a divadelní dekorace ve Vídni, portrétoval místní honoraci v Mikulově a také byl profesorem na New York Schol for Woman. Měl zájem o zpěv a hru na housle. Po výslechu gestapem zemřel na zápal plic, veřejný pohřeb byl zakázán. Je pohřben v Praze.
58 fotek, 25.5.2017, 185 zobrazení | kultura, lidé, oslavy, události
Na Boleveckém hřbitově před kaplí sv. Vojtěcha si lidé připomněli sté výročí výbuchu muniční továrny v Bolevci, tzv. Bolevecká katastrofa. Byla sloužena mše plzeňským biskupem Tomášem Holubem. Bolevecká katastrofa je označení pro tragický výbuch v muniční továrně Škodových závodů v Plzni v roce 1917. Muniční továrna „Střílna“ se nacházela na severním okraje Bolevce v Plzni, kde v současnosti stojí podnik Škoda JS a. s. Od roku 1901 zde fungovala zkušební střílna děl, sestavovaných ve Škodovce v centru Plzně a ještě před 1. světovou válkou se tu začala vyrábět také munice. Dne 25. května 1917 se v továrně odehrála jedna z největších válečných tragédií v Plzeňském kraji.

Vlivem stupňujících se nároků 1. světové války se původních pět nebo šest budov se třemi zkušebními palebnými stanovišti rychle rozrostlo v největší muniční továrnu Rakouska-Uherska. Rozvoji napomohla i bezprostřední blízkost železniční trati Plzeň – Žatec, s níž byl areál propojen vlastní železniční vlečkou. Na ploše přes 60 ha vzniklo téměř malé městečko, tvořené 56 budovami – dílnami i skladišti. Celý komplex chránily vysoké hliněné valy (na některých místech i dnes zřetelné), ostnatý drát a kulometné věže. Téměř 3000 lidí, zejména žen a dospívajících dětí sem denně přicházelo za prací z širokého okolí. Vyráběli na 50 druhů nábojů velikosti 37–305 mm.

Ve snaze splnit stále větší požadavky fronty se pracovalo ve velmi rychlém tempu. Nové objekty se stavěly bez úředního povolení, nanejvýš se příslušným institucím stručně oznámila existence již stojící budovy. Kvůli maximálním úsporám se nedodržovaly základní bezpečnostní ani hygienické předpisy. Dílny a sklady byly přeplněny hotovou municí i surovinami, na závodní vlečce se hromadily plně naložené vagóny.

pátek 25. května roku 1917 bylo v bolevecké továrně přítomno 2580 vlastních dělníků (862 mužů a 1718 žen) a 354 lidí, pracujících na stavbách (většinou se jednalo o vojíny, vyslané od pluku ke stavební firmě Alexander). Kromě nich v areálu zůstávali také úředníci Škodových závodů i vojenští důstojníci, dohlížející na kvalitu vyráběného střeliva, 42 maďarští vojáci, 25 četníků jako strážní oddíl a také stálá hlídka městského hasičského sboru z Plzně. V soupise ovšem není zahrnuto několik desítek haličských Poláků, kteří, v Plzni ještě řádně nezaregistrovaní, byli prozatím posláni do práce v muničce.

Přesně ve 13:35 došlo náhle k silnému výbuchu v baráku číslo 10, v oddělení zapalovačů, zvaném „zündr“ (z německého Zündabteilung). Vše zahalil dým a ohňostroj min, létajících na všechny strany, vyvolával v řetězové reakci exploze dalších objektů. Nastal neskutečný zmatek, jak se více než 3000 lidí v panice snažilo uniknout z pekla, hrozícího všudypřítomnými létajícími střepinami. Vstup do areálu byl přitom uzavřen a cesta ven vedla jen přes ohrazení s ostnatým drátem.

Další výbuch následoval ještě ve 14:10, ale k nejsilnější explozi došlo ve 14:55, když do vzduchu vylétlo skladiště trhavin. Nad muničkou se objevil sloup krvavě zbarveného dýmu hřibovitého tvaru a okolní les zachvátil požár. Vzniklá tlaková vlna byla tak silná, že způsobila značné škody nejen v blízkém okolí (Třemošná, Bolevec, Zruč-Senec), ale až v centru Plzně, vzdáleném více než 6 km. Vytloukla zde mnohá okna i výlohy, vyrazila dveře, díky ní také popraskaly zdi některých domů a opadaly omítky. Za měřítko síly výbuchu se pokládají poničená okna Měšťanské besedy a hotelu Waldek (Slovan). Na pět dní byl zastaven provoz na železniční trati z Plzně do Žatce, protože ji zasypaly trosky z továrny i zbytky munice.

K večeru pak následovalo ještě 18 větších explozí a až do rána se ozývaly rány z jednotlivých nábojů. Munice létala na kilometry daleko, až na Košutku a do Třemošné. Vyděšení obyvatelé okolních obcí se ukrývali v lesích, polích i v lomech. Třemošná byla evakuována. Ustal veškerý život – obchody i školy zůstaly zavřené, nepracovaly úřady ani továrny.

Největší muniční továrna v rakouské monarchii se během okamžiku ocitla v troskách. Všechny budovy kromě jedné byly zcela zničeny. Dlouhou dobu však nebylo možné začít s odklízením sutin a vyprošťováním raněných či mrtvých. Vzduchem stále létaly střepiny z vybuchující munice a jakákoliv neopatrnost mohla lehce způsobit další sérii explozí.

I přesto se našlo dost odvážlivců, kteří vyrazili na pomoc. Již pět minut po prvním výbuchu se na cestu k továrně vydal městský hasičský sbor, brzy je následovali také mnozí lékaři, samaritáni a sestry. K místu neštěstí se sbíhali lidé z celého okolí, a tak museli vojáci s četníky uzavřít přístup k továrně, aby zamezili další tragédii (vzhledem k účelu továrny veškeré práce řídily vojenské úřady). Hasiči se snažili zlikvidovat požár, vojáci z plzeňské posádky pročesávali les a zneškodňovali rozptýlené střelivo. Zdravotníci ošetřili na 1000 raněných – popálených, osleplých, bezrukých i beznohých. Obvaziště zřídili v nedaleké dělnické kolonii Orlík, v Třemošné na návsi, v hostinci na Zavadilce při Boleveckém rybníku i na plzeňské radnici. Vážněji raněné lidi rozvezly přistavené vozy do plzeňských nemocnic. Ukázalo se, že někteří dělníci měli štěstí a spásnou myšlenku. Schovali se v tunelu pokusné střílny, aby odtud po několika hodinách ve vhodné chvíli utekli do bezpečí.

Až druhý den bylo možné naplno zahájit odklízení sutin. I přes veškerou opatrnost bylo při záchranných pracích v tomto i v předchozím dni zabito několik desítek dalších lidí. Zemřelo také několik dětí, když při svých hrách v následujících týdnech narazily na nevybuchlou munici.

Znetvořené pozůstatky lidských těl byly ukládány do provizorních, narychlo vyrobených rakví. Ty pak byly „vystaveny“ na boleveckém hřbitově i s předměty, nalezenými poblíž mrtvých. Často totiž nebylo možné zjistit identitu obětí, některé byly silným žárem téměř dokonale zpopelněny, v mnoha případech lidé nedokázali určit ani pohlaví zemřelého. Pozůstalí tak museli své příbuzné identifikovat jen na základě zbytků šatstva či obuvi, prstýnků, náušnic a podobně.

V některých rakvích bylo uloženo více jedinců pohromadě, protože nebylo možné jednoznačně prokázat, komu ostatky patřily a také proto, že z některých obětí zůstaly skutečné nepatrné části. Přesný počet obětí tak není znám a nelze jej zjistit i z toho důvodu, že po výbuchu shořely veškeré písemnosti včetně seznamu dělníků. Udává se, že mrtvých bylo 202, z toho 33 obětí patnácti- či šestnáctiletých.

Rakouské úřady se snažily katastrofu v Bolevci všemožně tutlat a potlačovaly jakékoliv zmínky v tisku. Až 27. května vydala c. k. korespondenční kancelář stručnou úřední zprávu, v níž ovšem důsledky výbuchu silně zlehčila (připustila pouhých 13 mrtvých). Také proto se ještě v červnu šířily mezi lidmi různé poplašné zprávy o hrozícím nebezpečí dalších explozí i zvěsti o sabotážích.

29. května se konal společný pohřeb obětí. Na hřbitově v Bolevci byl vykopán hromadný hrob, hluboký 3 m. Do něj se ve dvou řadách naskládalo 53 rakví. Kvůli obavám z nepokojů byl přístup umožněn jen nejbližším příbuzným, spolupracovníkům a úředním osobám, a to na základě zvláštní, jmenovitě vydávané legitimace. Ostatním bránila ve vstupu silná stráž policie a četníků. Nakonec byla donucena pustit alespoň malou delegaci z průvodu Škodováků, která si vymínila krátký projev. Ovšem ani přítomní pozůstalí se nesměli přiblížit až k hrobu. Byl jim vyhrazen prostor u hřbitovní zdi a vojáci je neustále kontrolovali. Jako zástupce císaře se obřadu zúčastnil arcivévoda Karel Albrecht.

V následujících dnech a týdnech pak byly do hrobu ukládány další oběti, nalézané při odklízení trosek i těla lidí, kteří v nemocnicích podlehli svým zraněním. Jáma byla zasypána až v srpnu, kdy obsahovala celkem 143 rakví (tři oběti byly na žádost příbuzných pohřbeny v Třemošné a jedna v Druztové). Škodovy závody sice uhradily náklady na pohřeb, nicméně toto gesto bylo jen malým odškodněním pro pozůstalé a rozhodně nemohlo utišit rostoucí odpor lidí vůči válce i císařské moci, boleveckou katastrofou jen vyhrocený.

Bolevecká katastrofa byla také námětem Karlu Čapkovi k napsání románu Krakatit. Spisovatel totiž celou situaci sledoval z oken zámku v Chyši u Žlutic, kde působil jako vychovatel v rodině hraběte Lažanského.

zdroj: wikipedia.cz
4 fotky, 12.12.2016, 29 zobrazení
Pohreb  0 | monyta
45 fotek, 31.3.2012, 158 zobrazení
35 fotek, 25.1.2010, 896 zobrazení
Pohreb  0 | ludi
31 fotek, 15.6.2009, 565 zobrazení
143 fotek, 13.9.2006, 249 zobrazení
pohreb mojich nejmilejsich bot ktere zplesnively v chorvatsku....
pohreb  1 | bedon
5 fotek, 12.6.2017, 20 zobrazení
pohreb  1 | potmus
30 fotek, 2.6.2017, 65 zobrazení | doma
81 fotek, 1.4.2017, 60 zobrazení
91 fotek, 12.8.2013, 75 zobrazení
Pohreb  0 | cejkovy
77 fotek, duben 2007 až březen 2014, 104 zobrazení
38 fotek, 30.9.2011, 164 zobrazení
pohreb  0 | eklp
26 fotek, 27.4.2011, 417 zobrazení
pohreb  0 | zdounky
24 fotek, 6.10.2007, 703 zobrazení
Pohreb  0 | padre1
121 fotek, 25.1.2009, 864 zobrazení
43 fotek, duben 2008, 1 202 zobrazení
51 fotek, 17.2.2018, 45 zobrazení

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.