Vyhledávání

Hledat v

Alba

Přibližně 29 výsledků (0,0922 sekund)

reklama
47 fotek, září 2018, 182 zobrazení | dokumenty, kultura, lidé, oslavy, vesnice
V sobotu 22. září 2018 Obecní úřad Radim uspořádal oslavu sta let od vzniku republiky.
Oslava začala ve 14 hodin průvodem na místní hřbitov. V čele byl nesen obecní prapor, dále šli ve vycházkových stejnokrojích hasiči, dechová hudba Táboranka, Sokolové s dobovým praporem a členové Mysliveckého spolku. Průvod doplnili obyvatelé Radimi a okolních vesnic. Na hřbitově byl položen věnec u pomníku padlých a PhDr. Jan Stříbrný přednesl krátký projev se seznamem padlých v 1. Světové válce. Minutou ticha přítomní uctili jejich památku, myslivci vypálili salvu a po té se průvod přesunul ke kostelu, kde před bývalou školou byla vysazena lípa. Projev přednesla starostka obce Zdeňka Brixová a děti z místní školy s paní ředitelkou Janou Zedníčkovou zazpívaly. U kořenů lípy byla uložena schránka s poselstvím pro příští generace. Po zahrání hymny se občané přesunuli do sálu restaurace U Růže, kde PhDr. Jan Stříbrný v besedě zavzpomínal na jednotlivé události roků končících magickou osmičkou. Na malé výstavce s výpisy z obecních kronik Radimi, Tužína a Studeňan, k rokům 1918, 1938, 1948 a 1968, měli všichni možnost se dovědět, jak události zaznamenali v té době místní kronikáři. Vydařené odpoledne zakončilo divadelní představení v podání Erna Studia.
Miroslav Říha
Zdroj: https://jicinsky.denik.cz/zpravy_region/obrazem-oslava-republiky-v-radimi-20180923.html
100 fotek, listopad 2014 až květen 2015, 118 zobrazení
Kde domov můj? Tuhle otázku si v různých životních okamžicích klade snad každý. A odpovědi bývají pestré – jako sám život. Pro někoho je domov všude tam, kde si vybalí kufr nebo pověsí klobouk. Pro jiného místo, kde cvrnkal s dětmi kuličky. Pro pamětníky to často bývá rodný dům a místo, kde jsou pochováni jeho předci. Mě oslovila teorie paměti vody. Je to paměť pramenité vody v nás, kterou jsme jako děti pily a která nás zas a znovu přivádí domů. Voda už ve studních dávno pitná není, ale vracíme se i zdaleka, abychom se napili ze studny vzpomínek a přátelských úsměvů.
Obecní úřad v Trnávce letos uspořádal 16. 5. 2015 již druhý ročník setkání rodáků a přátel vesnice. V budově bývalé školy si návštěvníci mohli prohlédnout obecní kroniky, zapůjčené historické dokumenty a fotografie. V opraveném kostele uspořádal místní pěvecký sbor koncert lidových písní. A v přírodním areálu V Ráji radostná setkání pokračovala. O bohatý program se postaraly děti ze Základní a mateřské školy v Řečanech nad Labem, cvičenky aerobiku z Chvaletic a dvě hudební skupiny – Vodfrk z Přelouče a Není pozdě z Chvaletic - které hrály k poslechu i k tanci.
Vzácným hostem byla starostka Kladrub nad Labem Lenka Gotthardová. Zajímavý rozhovor nejen o kladrubských koních s ní vedl moderátor odpoledne Jiří Drábek.
Děti se vyřádily na nafukovacích hradech a mnoho jich trpělivě čekalo na Facepainting – obrázky květin a zvířat na obličeji je změnily k nepoznání:-)
Tečkou za slunečným dnem plným úsměvů byl noční ohňostroj. Jiskřičku naděje si odnášel v srdci každý - za dva roky se určitě zase vrátíme - domů...
16 fotek, 17.2.2015, 265 zobrazení | architektura, dokumenty, koníčky, kultura, události
Desátá Brdská zajímavost. " V Neumětelích se věřilo a věří, že zde Šemík, věrný kůň rytíře Horymíra zakopán leží"
Památkově chráněný Pomník Horymírova koně Šemíka se nachází v parčíku za hřbitovem, u silnice. Pomník byl zhotoven roku 1887, nákladem 185 zlatých, které věnoval kníže Schwarzenberg. Byl opracován v lomech obce Lounína, kamenickým mistrem Velíkem ze Tmaně. Pomník je v obci ve velké vážnosti, vztahují se k němu i různé pověry, např.: „kdyby někdo s kamenem pohnul, stihlo by obec velké neštěstí„ nebo „blíží-li se nějaké nebezpečí, varuje kámen osadníky klepáním a rachotem". V obecní kronice je zaznamenáno, že „když v letech 1813-1815 chtěli Rusové hrob otevříti, šturmovali v obci na zvony, seběhli se místní a vojáky vyhnali". Se zlou se potázal v roce 1860 i pražský archeolog, který chtěl hrob Šemíka zkoumat a který byl z obce vyhnán.
První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1331. Neumětely, vesnice typicky zemědělská již od pradávna, jsou známé především díky pověsti o Horymírovi a jeho koni Šemíkovi. Pověst byla v 16. století poprvé zapsána v Kronice české, letopiscem Václavem Hájkem z Libočan. Později koncem 19. století byla převyprávěna spisovatelem Aloisem Jiráskem ve Starých pověstech českých, a ty jsou dodnes školní četbou. Tak se stalo, že obec Neumětely znají již od školních let téměř všichni, jako sídlo bájného rytíře Horymíra, jehož věrný kůň Šemík tu byl svým pánem pochován před vraty jeho tvrze.
Památkově chráněná, celodřevěná zvonice krytá šindelem byla postavena po roce 1763, nákladem hraběte Kaunice z Osova, který zakoupil v tom roce Neumětely od Vratislava z Mitrovic, pána na Lochovicích. Má čtvercový půdorys o rozměrech 6m x 5m, dřevěná stavba je na zděné podezdívce, která dosahuje na západní straně výšky 2 m. Celková výška zvonice je necelých 7 m. Před dveřmi jsou dva schody tvořené velkými balvany, údajně z Plešivce. Velké kameny v dávných dobách sloužily jako náhrobní kameny, kryjící pohanské hroby na kostelním návrší. Uvnitř zvonice je na dřevěné konstrukci zavěšen jediný zvon, který se zachoval až do dnešních dnů. Na stěně zvonu je nápis G.W.Z.M. ANNO. 1637. S. PETRVS. Na okraji zvonu je další nápis ANTONI. ARNOLT . G , zřejmě jméno zvonaře. Dnes se zvoní pouze při úmrtí a při pohřbu.
135 fotek, 22.4.2012, 703 zobrazení
Malá obec Chrudichromy se nalézá na úpatí kopce Habří v malebné krajině kolem řeky Svitavy asi tři kilometry severozápadně od Boskovic, v nadmořské výšce 316 – 370 metrů. Jindy poklidná víska se sto devadesáti obyvateli ožila minulou jarní sobotu 22. dubna malou slavností.
„Dobré odpoledne, dámy a pánové, vážení hosté, milí spoluobčané,“ předstoupila před shromážděný dav ve velkém sále místního kulturního domu Ing. Radomíra Měkutová. „Srdečně Vás vítáme na historicky první výstavě fotografií Chrudichrom. Vítám mezi námi vzácnou návštěvu místostarostku Boskovic Ing. Jaromíru Vítkovou a ředitelku Muzea Boskovicka Mgr. Dagmar Hamalovou. A právě díky tomuto muzeu jsme získali krásné výstavní vitríny. Paní ředitelka a její kolegové nám velmi pomohli materiály, radami a informacemi. Vítám též zastupitele naší obce v čele se starostkou paní Jarmilou Tajovskou. Rádi mezi námi vidíme i rodáky a bývalé spoluobčany, kteří už zde nebydlí, ale nezapomněli na nás. Těší nás, že se výstava stala příležitostí, abychom se sešli v širokém kruhu sousedů, známých, přátel, hostů a příznivců Chrudichrom. Na úvod pár slov o vzniku výstavy. V posledních letech jsme s Ivou občas obcházeli vesnici a fotili, co nás napadlo. Kapličku, obchod, lípy u křížku a bolševníky v Janových dolech. Všímali jsme si, jak se mění tvář obce a okolí. Tam zmizela hasičská nádrž, tady přibyly nové domy, tam zanikla cesta. Škoda, že jsme nefotili taky lidi. Mnohé z nich už dnes nemůžeme potkat a pozdravit. Naopak shledáváme nové tváře a všichni se vzájemně míjíme převážně sedíce v autech. Nejen proto nás napadlo uspořádat výstavu fotografií a připomenout si, jak se dřív žilo, co se událo, kde býval hostinec pana Fialy, kde škola, kdo hrál ochotnické divadlo. Výstavu jsme nazvali Chrudichromy v proměnách času. S přípravami jsme začali před rokem, kdy jsme Vás oslovili a společně hledali vhodné snímky. Díky Vaší ochotě se nám sešlo velké množství fotografií a dokumentů. Omlouváme se, že jsme pro tuto výstavu mohli použít jen malý zlomek. Zaměřili jsme se hlavně na první polovinu dvacátého století. Na Vaše novější fotografie se dostane příště. U každého snímku najdete kdo jej zapůjčil, co na něm je a pokud to šlo, i kdy fotografie vznikla. Chtěli bychom poděkovat všem, kteří nám věnovali svůj čas, zapůjčili fotografie a kroniky. Děkujeme také sponzorům za materiální a finanční podporu. Hlavním partnerem je Obec Chrudichromy, svaly při stěhování vitrín zapojili členové Sokola, místní hospodyňky se podílely na přípravě vynikajícího občerstvení. Další dobrovolníci pomáhají tady kolem a je řada dalších, kteří pomohli se skládáním mozaiky výstavy, jíž jsme o Vás a pro Vás společně vytvořili. Děkujeme moc všem. Možná se ptáte, proč nám přípravy zabraly celý rok. Nás na začátku též nenapadlo, kolik si to vyžádá času a úsilí. Studium materiálů, fotografií, dokumentů, popisování, zjišťování stáří, to je běh na dlouhou trať. Založili jsme kvůli tomu Občanské sdružení. Chtěli bychom Vás dnes přesvědčit, že naše úsilí nebylo marné. Záštitu nad výstavou převzal senátor Parlamentu ČR Ing. Stanislav Juránek. Je to čestná pocta a znamení, že patron nad akcí převzal ochranu a svým jménem se zaručuje za její zdárný průběh. Pan senátor nemohl osobně přijet. Zaslal nám zdravici kterou nám nyní přednese místostarostka Boskovic Ing. Jaromíra Vítková.
„Dobré odpoledne, dámy a pánové. Nejprve bych chtěla poděkovat za pozvání a vyjádřit za město Boskovice obdiv nad touto výstavou, jež je prvním počinem u Vás a jak krásnou atmosféru jste zde dokázali dnes vytvořit. A nyní splním milou povinnost, přednesu zdravici od pana senátora a náměstka hejtmana Jihomoravského kraje. Po jejím přečtení zazněl sálem bouřlivý potlesk přítomných. Místostarostka Boskovic Ing. Jaromíra Vítková k tomu dodala: „ Já se mezi Vámi cítím jako domácí, protože Chrudichromy a Boskovice jsou blízcí sousedé. Mně velmi těší, že se ohlížíte do minulosti ke kořenům. U nás v Boskovicích se o to též snažíme. V současné době slavíme 790 let od první písemné zmínky o Boskovicích. Ráda bych Vás pozvala na některý z programů konaných právě k tomuto výročí.. Přijďte na besedy, výstavy nebo koncerty, termíny najdete na našich webových stránkách. Děkuji Vám a přeji pěkné odpoledne.“
„A teď se dostáváme ke kulturní části. Vítáme mezi námi pana Zdeňka Kotoučka a slečnu Kristýnu Sedlákovou. Pan Kotouček je syn řídícího učitele Josefa Kotoučka, který působil zde na chrudichromské škole v letech 1952 až 1968. A protože krásně hraje na housle, požádali jsme jej o krátký hudební vstup. Slečna Sedláková ho doprovodí na elektrický klavír. Zahrají nám dvě skladby. Nejprve Memory z muzikálu Cats a druhou Gavotu, jíž složil Francois – Joseph Gossec.“ Skvělá interpretace byla opět odměněna dlouhotrvajícím potleskem.
„Děkujeme za krásný hudební zážitek,“ pokračovala Ing. Radomíra Měkutová.“ A nyní již k obsahu výstavy. První dva panely ukazují historii obce, národopisné slavnosti, letecké snímky, dobové pohlednice. Dále uvidíte významné osobnosti. V Chrudichromech se narodil legionář z první světové války Antonín Doležel, spisovatel a politik František Loubal, duchovní František Kovář, František Doležel, Jan Kovář nebo Bohumil Chladil. Zde jsme se tak zamotali do rodokmenů, že to bylo občas i obtížné rozluštit,“ zašpásovala za všeobecného smíchu moderátorka. „Na dalším panelu jsou křížky a zvonice. Zde se dozvíte mnoho zajímavých čísel. Další stojan jsme věnovali druhé světové válce. Ukazuje výstavbu dálnice kolem Chrudichrom, totální nasazení na práce v Říši. Šestý panel je věnován škole a ochotnickému divadlu. Další zastavení je rodinný život, křest, první přijímání, svatba. Rekrutům jsme věnovali hned tři snímky. Další panel ukazuje dobové zemědělství. Zde vidíte, že se místní obyvatelé živili převážně prací na poli a chovem dobytka. Další stojany patří Sokolům, Orlům, hasičům a myslivcům. Dětem je určen panel nazvaný Na dvorku. Nejmenší zde uvidí domácí zvířata. A pak si mohou zkusit omalovánky. Pro zpestření je venku čeká skákací hrad, jenž zapůjčila organizace KDU ČSL. Poslední tři panely přestavují historii Chrudichrom, archeologické výzkumy v katastru obce. Nálezy pozůstatků osídlení sahají až do doby kamenné. Pak zde uvidíte snímky z roku 1931. Představují tehdejší náves, pastoušku a jeden z obytných domů. Kontrastem je současný snímek vsi, jenž jsme zde pro porovnání umístili. Poslední panel vzpomíná na události z obecní kroniky, je zde dopis od pana senátora a prameny k výstavě. Na stole můžete prolistovat hasičskou kroniku, knihu sjezdu rodáků, pokladní zápis o novém budování místní zvonice a báječné knihy pro hospodyňky. První obecní kronika se bohužel nedochovala. Shořela při velkém požáru v roce 1910. Po náročné cestě výstavou přijde vhod malé občerstvení, jež připravily a napekly naše obětavé ženy. Při odchodu pak můžete zanechat Vaše připomínky, náměty a postřehy v Pamětní knize. Posledním překvapením jsou omalovánky z Chrudichrom pro malé i velké. Najdete v nich obrázky z historie inspirované konkrétními místa y postavami. Vidíte, že výstava toho nabízí hodně, na své si přijde každý. Tímto považujeme výstavu za zahájenou a přejeme skvělý kulturní zážitek.“
Pro pořadatele nastala chvíle volna, čehož jsem využil a vyzpovídal paní Ivu Unčovskou: „Bydlím v Chrudichromech od narození a moje kamarádka Ing. Radomíra Měkutová taktéž. Prožívaly jsme zde dětství, mládí, běhaly kolem dědiny, sbíraly šípky. Začalo to tím, že jsme si pořídily digitální fotoaparáty a fotily Chrudichromy ve všech ročních obdobích. Objevovaly jsme dávno zapomenutá místa. Byl to pro nás balzám na duši v dnešním hektickém uspěchaném světě. Přicházejí noví mladí, kteří zde stavějí a starousedlíků ubývá. Obraz babiček s konvičkami, jak jdou blátivou cestou do místní jednoty pro mléko je již dávno ztracen v propadlišti dějin. Dnes se lidé znají jen podle značky auta, běžný sousedský život se jaksi nekoná. Proto jsme si řekli, že s tím musíme něco udělat. Začaly jsme shromažďovat dobové fotografie a přišly na nápad uspořádat výstavu Chrudichromy v proměnách času. Místní zastupitelstvo nadšeně souhlasilo. Pro nás tímto začala mravenčí práce sbírání snímků od lidí, skenování, popisování, dělení, studium kronik obce, hasičů, Sokolů, knihy o znovu vybudování zvonice. Jely jsme do blanenského archivu, kde jsou úžasné školské kroniky, zápisy o divadlech, výsadbě dětského sadu... Sešlo se asi tisíc fotografií od zhruba od roku 1910 – 1970 a vyvstala otázka co dál. Založily jsme Občanské sdružení Chrudichromský šípek. Okolo obce totiž rostou šípkové keře, jež na podzim ke koloritu Chrudichrom neodmyslitelně patří. Protože dnes se vše točí kolem peněz, musely jsme také nějaké sehnat. Obrátily jsme se na Obecní úřad. A tak jsme dnes zde i s naší výstavou. Velmi nám pomohl bývalý starosta pan Josef Kovář, který si pamatoval kdo ke komu v rodinách patří. A nyní přiložil i ruku k dílu při montáži výstavy. Letos chceme ještě uspořádat na podzim lidový jarmark, kde by své výrobky a výpěstky prezentovali především naši občané. A potom ještě tématickou přednášku. Jsem velmi ráda, jak k přípravě výstavy naši místní přistoupili. Hospodyňky Marie Doleželová, Dana Svobodová, Ludmila Kovářová, Věra Vrajová a Ludmila Oujezdská zcela nezištně a zadarmo napekly obrovské množství koláčů, udělaly chlebíčky, obložené mísy a další občerstvení. David Svoboda se postaral o uzeniny. A takto by to mělo vždy na vesnici vypadat,“ řekla na závěr Iva Unčovská a dodala: „Držte nám pěsti.“
Já jen připomenu, že výstava přináší nám boskovickým měšťákům velké obohacení. A především jsme strávili příjemné sobotní odpoledne mezi pohostinnými, prostými, dobrosrdečnými lidmi, kde se nehraje falešně a kteří to s kulturním, společenským a sportovním rozvojem své malebné obce myslí vážně.
Více: http://chrudichromy.svazeksvitava.cz/index.php?nid=442&lid=cs&oid=1447
www.boskovice.cz – zde najdete i plné znění zdravice senátora a náměstka hejtmana Jihomoravského kraje Ing. Stanislava Juránka.
26 fotek, 12.6.2013, 257 zobrazení | cestování, dokumenty, koníčky, kultura, vesnice
" V Neumětelích se věřilo a věří, že zde Šemík, věrný kůň rytíře Horymíra zakopán leží"
Památkově chráněný Pomník Horymírova koně Šemíka se nachází v parčíku za hřbitovem, u silnice. Pomník byl zhotoven roku 1887, nákladem 185 zlatých, které věnoval kníže Schwarzenberg. Byl opracován v lomech obce Lounína, kamenickým mistrem Velíkem ze Tmaně. Pomník je v obci ve velké vážnosti, vztahují se k němu i různé pověry, např.: „kdyby někdo s kamenem pohnul, stihlo by obec velké neštěstí„ nebo „blíží-li se nějaké nebezpečí, varuje kámen osadníky klepáním a rachotem". V obecní kronice je zaznamenáno, že „když v letech 1813-1815 chtěli Rusové hrob otevříti, šturmovali v obci na zvony, seběhli se místní a vojáky vyhnali". Se zlou se potázal v roce 1860 i pražský archeolog, který chtěl hrob Šemíka zkoumat a který byl z obce vyhnán.
První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1331. Neumětely, vesnice typicky zemědělská již od pradávna, jsou známé především díky pověsti o Horymírovi a jeho koni Šemíkovi. Pověst byla v 16. století poprvé zapsána v Kronice české, letopiscem Václavem Hájkem z Libočan. Později koncem 19. století byla převyprávěna spisovatelem Aloisem Jiráskem ve Starých pověstech českých, a ty jsou dodnes školní četbou. Tak se stalo, že obec Neumětely znají již od školních let téměř všichni, jako sídlo bájného rytíře Horymíra, jehož věrný kůň Šemík tu byl svým pánem pochován před vraty jeho tvrze.
Památkově chráněná, celodřevěná zvonice krytá šindelem byla postavena po roce 1763, nákladem hraběte Kaunice z Osova, který zakoupil v tom roce Neumětely od Vratislava z Mitrovic, pána na Lochovicích. Má čtvercový půdorys o rozměrech 6m x 5m, dřevěná stavba je na zděné podezdívce, která dosahuje na západní straně výšky 2 m. Celková výška zvonice je necelých 7 m. Před dveřmi jsou dva schody tvořené velkými balvany, údajně z Plešivce. Velké kameny v dávných dobách sloužily jako náhrobní kameny, kryjící pohanské hroby na kostelním návrší. Uvnitř zvonice je na dřevěné konstrukci zavěšen jediný zvon, který se zachoval až do dnešních dnů. Na stěně zvonu je nápis G.W.Z.M. ANNO. 1637. S. PETRVS. Na okraji zvonu je další nápis ANTONI. ARNOLT . G , zřejmě jméno zvonaře. Dnes se zvoní pouze při úmrtí a při pohřbu.
V Neumětelích byl kostel vystavěn ve 14. století. Dnes památkově chráněný, farní kostel sv. Petra a Pavla, ohrazený kamennou hřbitovní zdí, je v jádře gotický, barokně byl přestavěn v polovině 18. století. Nejstarší částí stavby je na východní straně presbytář s úzkými gotickými okny po stranách hlavního oltáře. Původně byl sklenut paprsčitou žebrovou klenbou, žebra však byla osekána. U severní zdi je přistavěná sakristie. V jednolodním kostele, který byl vyzdoben v barokním stylu, se nacházejí varhany z roku 1887. Dnes je vnitřek kostela ve značně neutěšeném stavu po řadě krádeží v posledních letech. Co nebylo ukradeno, bylo poničeno. Tak jako všechno v tomto státě!!!
Počasí: +20°C, slunečno a bezvětří.
67 fotek, 22.3.2014, 209 zobrazení | moje fotozprávy
Někdo možná ještě nezaregistroval nové dynamicky se rozvíjející občanské sdružení Mlátek a už je zde příležitost vzpomenout na jednu z jeho prvních aktivit, o kterých do budoucnosti jistě uslyšíme častěji.
V sobotu 22. března 2014 Mlátek uspořádal v prostorách staré školy v Mladkově (tato budova za pár týdnů oslaví sto let) divadelní festival Mladkovské jaro. I přes to, že se letos konal poprvé, zúčastnily se jej přibližně na 50 hostů a tři divadelní soubory.
Celé akci samozřejmě předcházela pečlivá příprava, kdy předseda sdružení Ing. Ondřej Válka připravil pódium a ve spolupráci s Lubošem Sušilem připravil projekční, světelnou a zvukovou techniku. Poté následovala technická zkouška a bývalá učebna v druhém patře školy byla připravena přivítat první návštěvníky.
Po devatenácté hodině předstoupil Ing. Ondřej Válka před zcela zaplněné hlediště: „Vítám všechny na nultém ročníku Mladkovského jara. Cílem našeho sdružení je posilovat setkávání lidí a k tomu by měla přispět i tato akce. A proč zrovna Jaro? Je totiž symbolem oživení a my se snažíme navázat na dávnou tradici zdejšího divadla v hostinci „U Mazalů, jež se započala v roce 1921.
Moderátor Jan Nádvorník pak představil první polovinu programu: „Improvizační zápas je spojením divadla a hokejového utkání mezi souborem Lísk.y(i) Boskovice a Dotiky Brno. Budeme hrát především dle Vašich diváckých témat.“
Oba soubory pak za mohutného potlesku přiběhly na pódiu a Jan Nádvorník pokračoval: „Vy nám dáváte témata, my budeme podle toho hrát.“ Hned první námět vymyslela pohotově paní Iva Unčovská z Chrudichrom: „Já bych chtěla ukázku draní peří, kdy se ještě i v minulém století scházely ženy v některé domácnosti a při práci vyprávěly dávné historky.“ Fantazie herců se projevila okamžitě a úkolu se zhostili skvěle. Odměnou jim byl mohutný potlesk.
I v dalším programu nebyla nouze o vtipné a humorné situace. Situace se odehrávaly v sauně, v kostele, na hřbitově. Diváci hlasovali pomocí barevných lístků a nelibost ve výrocích rozhodčího vyjadřovali házením ponožek na jeviště. I témata byla nápaditá, místy hororová. Třeba Flaška rumu (v kategorii Pyramida), Mobil v rakvi s mrtvou babičkou (v kategorii….Doplnit), Sobotní večer (v kategorii Mikrofon), Opilý cyklista (v kategorii Postupně se zrychlující improvizace), Vibrátor (v kategorii Loutkové ruce).
Lísk.y(i) a Dotiky se s diváky rozloučily za skandovaného potlesku rytmickou písní Velikonoční překvapení. Skóre zápasu se v jeho závěru vyrovnalo na přátelských 4:4.
Po čtvrthodinové občerstvovací pauze, kdy byly promítány části z obecní kroniky věnující se divadelním aktivitám v obci mezi lety 1921 - 1961, převzal vládu nad jevištěm soubor Krok s představením Po hádce pohádka.
„Budu Vám vyprávět příběh, jenž se odehrál minulý týden v jednom království,“ utišil štěbetající publikum moderátor. Šlo tedy o jakousi moderní pohádku, noční sen, z šesti kapitol o chamtivosti a smyslu bytí pro dospělé kde hlavními hrdiny byli král, princezna, princ, kupec, cizinec, lesní víla, převozník, drak, ryba.
Zatímco první představení - improvizační zápas - vtáhl všechny do děje a nutil diváky spolupracovat, ten druhý byl klasickou hranou scénkou, kdy se všichni pasivně bavili. Zdařilý večer tak pomalu a klidně přešel do tmavé jarní neobvykle vlahé noci.
Závěrečné slovo pronesl opět Ing. Ondřej Válka: „Děkuji účinkujícím a především Vám divákům za nádhernou atmosféru. Je to pro nás výzvou, abychom za rok zase něco podobného uspořádali. Dobrou noc všem a příště nashledanou!“

Více: http://www.boskovice.cz/index.php?nid=137
15 fotek, únor 2015, 240 zobrazení | moje fotozprávy
I dnešní mladí rádi poznávají historii

Výstava v Muzeu Boskovicka „Italští uprchlíci na Blanensku a Boskovicku 1915 – 1919“ promlouvá především k vnukům a pravnukům pamětníků té doby.
Ve středu 18. února po poledni se v tamním zrcadlovém sále sešli studenti místního gymnázia se svými kantorkami, aby si upevnili dějepisné znalosti.
O nové skutečnosti se s nimi přijeli podělit Eva Šebková a Karel Šebek - badatelé z Blanska.
Eva Šebková: „Tématem jsme se zabývali mnoho let, vydali jsme knihu. S tím souvisí i výstava, kterou si po přednášce můžete prohlédnout. Shromažďování podkladů bylo obtížné, písemné dokumenty byly v německém jazyce. Hledali jsme v kronikách Blanenska a Boskovicka.“
Oba protagonisté pak pohovořili o vzniku Velké války, kdy 23. května 1915 Itálie vypověděla válku Rakousko – Uhersku. Obyvatelstvo jižních svahů Alp z území Rakouska – Uherska bylo násilně vystěhováno, někteří našli nový domov právě u nás v bývalém Okresním hejtmanství Boskovice. Po odchodu vystěhovalců na konci války byly všechny písemné doklady o uprchlících tehdejším Ministerstvem obrany zničeny.
Na jaře roku 1915 musel všichni zdraví muži narukovat do války. Vzhledem k nepříznivému počasí se neurodilo, drahota narůstala. Od května 1915 se zavedly bezmasé dny, lístky na potraviny a věci denní potřeby. Úřady zabavovaly zatajené potraviny. Děti ve školách zhotovovaly potřeby pro vojáky a sbíraly různé lesní plodiny. Pořádaly se sbírky oděvů pro vojenské nemocnice a peněžité sbírky pro vojáky, vdovy a sirotky. Vše se odvádělo Válečnému ústavu ve Vídni.
Do toho přicházeli italští uprchlíci, děti, ženy a starci. Byli rozděleni po rodinách i v dalších obcích okresu. Celkem jich bylo 1820 v 116ti obcích. Nejvíce jich bylo v Letovicích (59), Sloupu (51), Jedovnicích (47), v Doubravici (44), v Lysicích (42).
Místní je zpočátku nevítali s nadšením. Italové se později přizpůsobili. Ve školách byly zřízeny italské třídy s domorodými učiteli. Dospělí pracovali především v zemědělství, někteří v průmyslu. V Blansku, Letovicích a ve Svitávce. Někteří pomáhali místním řemeslníkům. O životě uprchlíků lze nalézt nejvíce ve školních kronikách.
Byty platilo hejtmanství jako srážky z denních 90ti haleřů na osobu.
Italové sbírali v lesích ryzce. Pekli je na plotě a omaštěné špatným oleje dřevěným pak konzumovali. Z pampelišek dělali salát.
Italské děti se záhy naučily česky a zúčastnily se o Třech králích 1916 koledování.
9. července 1988 navštívila Sloup v Moravském krasu sedmičlenná delegace z Itálie Po prohlídce obce, kostela a jeskyní proběhl koncert s mažoretkami zakončený naší státní hymnou. Sloup dostal darem malou kopii zvonu z italského Trenta.
Italští přistěhovalci nebyli zvyklí na naše drsné podnebí, mnoho jich včetně dětí zemřelo na záněty plic a ledvin.
6. února 1919 byl zorganizován odjezd z Rájce do vlasti. Našli tam však svoji obec v troskách, jež byla zničena italskými děly již v roce 1915.
Vděčnost italského národa přetrvává dodnes, jak vyplývá především ze zápisů z obecní kroniky Sloup.
I v Boskovicích pracoval komitét pro uprchlíky Výpomocný výbor italských uprchlíků. Dochovaly se však jen náhodné kusé zápisy. Většina byla úmyslně zničena, předpokládalo se, že tehdejší úředníci podváděli. Na tu dobu šlo o obrovské peníze.
Karel Šebek závěrem: „Pro nás jsou tyto události dávno zapomenuté, potomci italských vystěhovalců s povděkem a dojetím hledají místa, kde jejich předci prožili část života a dost často je navštěvují.“
Eva Šebková: „Během bádání nám pomáhala řada spolupracovníků, poskytli nám informace, kde někdo další bydlel,“ a ukázala kopii dokumentu z jedné matriky.
Na dotaz, co je přivedlo k tématu Eva Šebková odpověděla: „Pracovala jsem v Okresním archivu a toto neprobádané téma se nabízelo. Spolupracujeme i s italskou skupinou, jež se osudem svých předků zabývá. Ještě v šedesátých letech minulého století se v oblasti Trenta dalo domluvit česky a naši lidé zde byli vždy vřele přijati.“
V Boskovicích bylo 71 Italů a v židovském městě 201. Na základě poválečných dohod se museli Italové vrátit do vlasti. Zůstali jen těžce nemocní, a zde vdané ženy.
Socha „Alegorie válečnictví“ z roku 1918 odlitá továrnou ČKD původně určená pro italské Trento, kterou již uprchlíci při návratu do vlasti nevyzvedli, stojí dnes vedle ředitelství firmy v Blansku.
Podobná beseda, tentokrát pro veřejnost, proběhla v Muzeu Boskovicka ještě tentýž den odpoledne.
Výstavu Italští uprchlíci na Blanensku a Boskovicku lze zhlédnout v Muzeu Boskovicka do 1. března 2015.

Více: http://muzeum.boskovice.cz/
17 fotek, říjen 2013, 275 zobrazení | architektura, kultura, příroda
Kaple sv. Jana Nepomuckého v Plandrech - http://www.plandry.cz/
(Čerpáno z obecní kroniky a odborných prací pana Milana Čumpla, Petra Dvořáka a dalších pramenů)

Kolem roku 1735 dává Josef Ignác Zebo stavět východně od zámku v Plandrech, na mírném zalesněném návrší poutní areál zasvěcený sv. Janu Nepomuckému. Nápis v klenbě lodi dokládá, že byl dokončen roku 1739
Kaple se nachází na pahorku nad obcí Plandry, nedaleko hlavní silnice. Ke kapli se dostaneme starou lípovou alejí, která umocňuje romantické prostředí vstupu do objektu. (Tato skupina stromů je státem chráněná.)
Celá barokní dispozice je v dokonalém souladu s krajinou, obklopená lesíkem. Vlastní kaple je centrálně čtvercová, s odděleným výstupkem jako presbytářem s cibulovou šindelovou bání, lucernou (kde visel zvon) a s makovicí.Hlavní průčelí člení dvě dvojice pilastrů po stranách hlavního portálu, který má nakoso postavené polopilíře a sebentový štít. Nad portálem je oválné okno s rokokovou mříží. Boky kaple jsou členěny obdobně. Na bocích jsou rovněž dvě okna s půlkruhovými záklenky, opatřena rovněž rokokovými mřížemi, které pocházejí z let kolem r. 1740. V odděleném výstupku je 4. okno - oválné - se stejnou rokokovou mříží jako nad portálem.
Uvnitř kaple jsou zaoblené rohy, pilastry v koutech nesou římsu. Klenutá plochá kopule je ozdobena freskou Apoteózy Jana Nepomuckého (světec přijímán v nebi mezi české patrony) datovanou do r. 1739, snad od S.Noseckého. Nad vstupními dveřmi je kruchta s dřevěným vyřezávaným zábradlím.
Velice zajímavě je řešen vstup na tuto kruchtu. Ve zdi, z obou stran dveří jsou klenuté otvory s kruhovou výdutí. Ve zdivu je po patnácti dřevěných schůdkách tvaru kruhové výseče. Na kruchtu je možný výstup z obou stran.
Předčasná smrt Aloisie ze Schirdingu (+1817) podnítila renovaci poutního areálu, dokončenou roku 1826, kdy byl k severní stěně ústřední kaple sv. Jana Nepomuckého instalován náhrobek Aloisie ze Schirndingu , jehož autorem je významný český sochař 1.poloviny 19. Století Václav Práchner (1784 ÷ 1832). Tím se původní poutní kaple změnila v rodinné mauzoleum. Náhrobek tvoří tři postavy :
Stojící děvčátko vztahující ruce k sedící ženě, k níž zezadu přistupuje okřídlený Thanatos. Náhrobek patří k nejlepším Práchnerovým dílům. (V současné době po restauraci)
Pro boční kapličky dodal téhož roku (1826) malíř Klaus pět obrazů se svatojánskou legendou, které měly nahradit v té době již zřejmě zničené Noseckého fresky.
( Čtyři z těchto obrazů se zachovaly, byly restaurovány Mário Králem a jsou uloženy na obecním úřadě v Plandrech.)
Existují různé dohady, že stavitelem kaple je Giovanni Santini. Že by její stavbu přímo řídil, je naprosto vyloučené, protože stavba kaple je datována do let 1738-39 a G. Santini umírá 7. prosince 1723. Santini není ani autorem projektu, podle něhož by byla kaple po jeho smrti postavena. Hlavní roli zde hrála, pravděpodobně i finanční stránka. Santini stavěl a přestavoval především stavby ve vlastnictví církve, která měla v té době dost prostředků k financování takových nákladných staveb. Kdežto investorem planderské kaple byl novopečený šlechtic, který určitě nedisponoval takovými finančními prostředky jako církev. Zadal tedy práci neznámému architektovi, pravděpodobně D. Morazzimu, který se však svého úkolu zhostil velice dobře. Byl to stavitel určitě schopný, protože co návštěvníci objektu velice oceňují, je právě ono velmi citlivé zapojení do krajiny.
Navrhl a vybudoval centrálně čtvercovou kapli s odděleným výstupkem jako presbytářem. Dal se inspirovat právě jmenovaným G. Santinim, pravděpodobně jednou z jeho nejslavnějších staveb, kostelíkem na Zelené hoře a navrhl ohradní zeď s pěti kapličkami, kde současně uplatnil motiv tehdy, dalo by se říci "populární" nepomucenské symboliky.
Vrátíme-li se k stavbě Santiniho na Zelené hoře, tak opat Vejmluva, který mu tuto práci zadal, dal staviteli najevo, že by rád při stavbě uplatnil jistou symboliku, zejména symboliku hvězd svatojánských, která vyrůstala z legendy o novém světci. Pro tohoto umělce to nebylo omezení, spíše podnět, který přispěl umělcově fantazii při koncepci stavebního celku. Santini tuto symboliku využil hned dvakrát. U centrální stavby, což není pro srovnání s planderskou kaplí důležité. Podobnost je u tzv. "pole poutníků". Jedná se o ambity s kaplemi. Na Zelené hoře byly vybudovány nedlouho po dokončení vlastni chrámové stavby a představují také pokračování symboliky dané vlastnímu chrámu - emblému svatojanské hvězdy. Jejich půdorys vytváří věnec, jehož vnější stěny jsou konkávně prohnuty dovnitř a stýkají se v deseti ostře vyhraněných rozích. Stěny vnitřní sledují tyto vnější stěny, ale jsou mělčí a také se nevyhrocují v tak ostré hrany jako zdi vnější. Celý tento ambitový proud je přerušován pěti kaplemi, jež navenek vybočují trojúhelníkovými výstupky z vnější zdi. Kaple jsou pětiboké. Zeď kolem planderské kaple je pouze jedna, ale je vidět, že stejně jako u zelenohorské stavby vybočují tři výstupky ven. Tato podobnost patrně vedla k názoru, že autorem projektu planderské kaple je Giovanni Santini. Neexistuje žádný důkaz, že by to mohla být pravda, ale že domnělý stavitel D. Morazzi z jeho projektu určitě vycházel.

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.

Partneři

Visa Mastercard Maestro American Express Visa Electron