Vyhledávání

Hledat v

Alba

Přibližně 415 výsledků (0,0633 sekund)

2 fotky, 11.8.2010, 237 zobrazení
Tyto dvě psí dámy jsou k cizím nedůvěřivé a někdy až útočné, proto jsou jako jediné obyvatelky azylu ve chvílích návštěv zavřené v kotci. Jinak mají samozřejmě volný pohyb s celou smečkou, protože s ostatními zvířaty nemají absolutně problém. Fenky jsme vysvobodily z úvazu na řetězu.
206 fotek, 20.5.2009, 29 zobrazení
20 fotek, září 2004 až duben 2014, 119 zobrazení
20 fotek, 22.8.2012, 64 zobrazení
Pyrenejských horských psů není mnoho, proto mne příchod tříměsíčního Maxe nadchl. Max byl chvíli překvapen množstvím divokých štěňat, pak si přivlastnil malou Brendu, hrál si s ní i s ostatními a byl tu jako doma.Povídali jsme si o tom, jak je důležité vnímat rozdíl povah různých plemen i jednotlivců a podle toho přizpůsobit výchovu a výcvik. Max i Brett budou mohutní sebevědomí psi, budou se rozhodovat samostatně, svou rodinu i teritorium budou zcela samozřejmě střežit a důsledně chránit. Při jejich výchově je třeba nespěchat, nikdy nepoužívat násilí, nevnucovat se, být spíš klidným, ale důsledným parťákem, než ambiciózním cvičitelem. Mája a Brenda naopak milují úplně všechny kolem sebe a chtějí být stále středem pozornosti a obdivu. Rády budou radostně plnit páníčkovy příkazy, čím nápaditější, tím lepší. Krásná ovčanda Rita už teď projevuje svůj zodpovědný přístup k výcviku, který bere úplně vážně. Svou paničku respektuje a věří jí, povely vyžaduje, vlastní iniciativu prosazovat nepotřebuje. Co pes, to osobnost.
554 fotek, květen 2009, 486 zobrazení | sport
...Helga s Borisem...Mártyn...buchtelen...večerní seznamování...val jeden kilak...schmutzig...ohnuté hole:)...jízda po řiti...smrádek...boxy na spaní...kolena jak ohnité jabka... a tak dále...:)

...největší zážitek.....HTL-steig...jedna z nejtěžšších...ano,chlubím se:)chlubím se i za ostatní -Prófič,Kubayz,Lenka,Cipísin...

ze startu moje fota....pak od cipisa...
25 fotek, září 2014, 76 zobrazení
Rozhodli jsme se pro výlet na nejjižnější část jižního ostrova - "město" Bluff. Vyrazila jsem s kolegy z práce, ještě pořád jich nemám dost, přestože s nimi trávím téměř každý den :))) Cesta byla pro mě celkem dlouhá, kluci nemají zrovna velké auto, takže velice pohodlné místo uprostřed jsem jako druhá nejmenší osoba střídavě sdílela s Ines. Kluci se samozřejmě skoro pořád bavili tím jejich srandovním jazykem punjabi (přijde mi, že používají jen samé r, b a d), i když nám slíbili, že bude převažovat angličtina, čímž mě občas docela rozčilovali, protože se neustále něčemu smáli... Po cca 200 km jsme konečně dorazili na místo. Bluff je opravdu "řiť" světa, až tak to musím říct, připadala jsem si tam jak někde na Divokém západě :) Jelikož se mi chtělo dost nutně čůrat, rozhodla jsem se využít zastávky na "benzínce", kde jsme se ptali, kudy se dostaneme k našemu cíli. A milá paní pumpařka nám s úsměvem oznámila (mimochodem taky vypadala jako z doby raz dva), že máme dál pokračovat a na místo jednoduše dorazíme, že cesta dál nevede. Zážitek z návštěvy záchodu vám radši popisovat nebudu, kdyby to nebylo tak akutní, rozhodně bych to neabsolvovala! Stirling point (podle kapitána Williama Stirlinga), jak se nejjižnější místo jmenuje, jsme našli opravdu jednoduše. Zde nastalo hromadné focení všech a všeho a to nejméně stokrát z různých úhlů, Ines s sebou měla Go Pro Cameru, takže fotila snad úplně všechno... A kluky to samozřejmě hrozně bavilo, já si to focení vyloženě užívala!! :)

Kluci uvařili pro všechny indický oběd, na který jsem se moc těšila. Našli jsme jedno hezké místo u moře, tak jsme se do něj hned pustili. Jen mě trošku zaskočila věta - Musíte to ochutnat přesně tak, jak to jíme doma, takže jsme nevzali žádné příbory. To znamenalo, že pokud jsem chtěla jíst (a že jsem už měla fakt veliký hlad), musela jsem jíst s ostatními z jedné krabice a nabírat tu kejdu rukama!!! Bylo to ale opravdu moc dobré (jak jinak než kari, ovšem jiné, než jsem chutnala doma v Everestu :), a k tomu indický chleba - podle mě to nebyl chleba ale placky :)), takže jsem špinavé ruce moje i ostatních brzy přestala řešit. Pusa mě začala dost dobře pálit až ke konci, ale podle kluků to vůbec pálivé nebylo, že to kvůli nám moc nekořenili... Jen to kari jsem z rukou cítila ještě druhý den... Po obědě Ines vytáhla brambůrky, do kterých jsme se pustili, jen Prince (ten v turbanu) to po chvíli vyplivl a my s Ines se divily, co se děje. Kluci nám vysvětlili, že jsme mu neřekly, že je to s příchutí kuřete a on že nejí maso!!! No určitě v těch brambůrkách nic z opravdového kuřete není, ale tak když má tu svojí kultůru....

Jelikož v Bluffu nic jiného k vidění nebylo, vyrazili jsme do Invercagillu v domnění, že aspoň zde uvidíme něco víc. Ve výsledku toto město sice bylo větší než Bluff, ale pro mě pořád vesnice s jednou hlavní ulicí, kde nic, tu nic. Zašli jsme se podívat do zahrad, kde bylo spousty krásných kytiček, většina z nich ale ještě nevykvetlých... V muzeu Southland Museum & Art Gallery bylo všechno možné, od "ještěrek" Tuatara po obrazy, kameny, motorkyyy :) Včetně samotné JAWY, to jsem čubrněla. No a večer jsem byla zase zpátky v civilizaci a v realitě :)
1 fotka, 11.6.2016, 90 zobrazení
Jako majitel nového štěněte jsem si domů přivezl malou chlupatou kuličku co vyžadovala notnou dávku pozornosti, péče a lásky. Avšak teď už je štěně větší a při kontaktu s jinými psy mě ignoruje. Co s tím??

V období růstu štěně prochází více fázemi vývoje a samozřejmě i změnami v chování. Velká spousta majitelů je nadšená, jak jejich čtyřnohý přítel už od malička je vzorný a i venku v cizím prostředí může už jako malé štěně chodit na volno a od svého pána se nevzdálí ani na krok. Ano, to je pravda a je to vcelku logické, ale pouze do té doby, než naše milé štěně začne získávat nové zkušenosti ve svém okolí. Doposud si zvyklo na byt či dům, harmonogram a celý chod domácnosti. Ale v cizím prostředí bylo do té doby velmi opatrné, mnohdy bázlivé a zcela oddané a závislé na svém pánovi. Proč najednou nastal zlom a štěně mě odmítá mnohdy poslouchat? Nemá mě snad rádo? Proč mě nevítá tak horlivě jako cizí lidi které potká? Proč se dožaduje spousty hraní s jinými pejsky a ke mě nechce přijít? V této fázi vývoje štěněte, ztrácí dost majitelů nervy, nebo jsou smutní, že selhali ve výchově.
Opak je pravdou. Toto chování je naprosto přirozené. A pokud se naše štěně směle pouští do veselých hrátek s ostatními pejsky, rádo se nechá pohladit či pochválit, ba dokonce odměnit od cizích lidí, tak naše postupná socializace a začínající úroveň výchovy psa, je naprosto v pořádku. Avšak majitel musí mít vždy na paměti, že pejska nechává hrát si na volno vždy v bezpečném místě kde není v dosahu silnice. Jelikož štěně ještě logicky ve svém věku nezvládá perfektní a bezchybné přivolání jako dospělý správně vychovaný pes. Majitel musí mít na paměti, že NIKDY štěně nesmí potrestat, pokud k němu nepřiběhne na zavolání ihned, jak on vyžaduje. I když se to nemusí zdát, štěně nám to nedělá naschvál, je pouze plné emocí a radosti a mnohdy není schopno náš požadavek urychleně zpracovat. Jak štěně odvolám z bujarého dovádění aniž bych vzteky praskl jako nafukovací balonek?

1. jdu na dostatečně blízkou vzdálenost ( nehulákám z druhého konce louky)
2. jsem vždy veselý
3. nezvyšuji hlas se stále se opakujícím až výhružným voláním
4. mám u sebe lákavou odměnu.-hračka nebo pamlsek. POZOR! Není to úplatek, je to pouze motivační pomůcka
5. vypustím z hlavy, že na štěně volám a ono přijde až po delší době a ještě ho mám chválit?? ANO, dokonce ho musím pochválit. Stále se opakující chyba mnohých majitelů je, že štěně odpoutá svou pozornost ze hry, zbystří že ho volám a vesele se tedy řítí ke mě, já místo jásání mu vyhubuji- Azore kde jsi byl tak dlouho? No pojď sem, honem...atd... a v tu chvíli štěně lapám do rukou a ono se otočí a opět odběhne pryč.
6. musím mít na paměti, že štěně je vynalézavé a naše pokusy o odchycení rychle prokoukne. Proto při každém úspěšném přivolání psa odměním, a hlasem jásám, nemusím jej nutně hladit. Takto to udělám několikrát během cvičení.
7. když všechny úkony provádím správně, jsem trpělivý,štěně za mnou vždy rádo přiběhne. A nechá se připnout na vodítko když je to třeba.
8. nepřipínám psa na vodítko pokaždé když jej zavolám. Stejně tak jako se jej nesnažím lapat do rukou jak je to napsané v bodě 5.
9. Nikdy psa necvičím když mám špatnou náladu. Veškeré pokusy o odvedení dobré práce selžou a je to jen ztráta času, nebo upevnění nežádoucího chování.
10. A hlavně, nejdřív s pejskem trénuji v klidném prostředí na louce nebo v lese sám, teprve potom mohu zařadit postupně se zvětšující kolektiv psů.
26 fotek, 10.12.2010, 1 077 zobrazení
Ahoj kamarádi! Tak se konečně ozýváme z toho Zelíí. Je to až teď, páč jsme měli spousty starostí s různejma bankovníma účtama, povoleníma, pojištěníma a jinejma hloupostma co tu po nás všude chtěji blázni!Ale jinak jsou to docela hodný lidi a najdou se některý hodný i mezi těma kurvama maorskejma. Chtěli jsme hned začít pracovat, ale protože musíme čekat na jedno pracovní povolení, tak jsme nelenili a opustili to hrozně obrovský a ošklivý město, ostatně jako každý jiný město Auckland. Jen pro zajímavost má 1,3 mil obyvatel a celej Zelííand okolo 4 mil. Tak si asi umíte představit, jaký je to tam mraveniště a obzvlášť funny je učit se tam řídit na tý druhý straně ! I ty pravidla toho řizení tu mají prapodivný, třebas na těch kruháčích se točí na druhou stranu, rychlý pruhy na dálnici na pravý straně a spousta dalších vychytávej, kterejm stejně nerozumim a mam takovej pocit, že ani ty Zelňáci nemaj tuchu. Nicméně, když jsem vyjel z Aucklandu tak jsem si myslil, že už jsem pánem silnic a nic mě tu při řízení nemůže potkat. O to byl větší šok, když si to štrádujeme po těch cestičkách a najednou se proti nám v zatáčce řítí v evropským protisměru auto. Ten chudák ani nestačil zatroubit jak mu málem vypadli očička, když viděl, že se s ním za 2 sekundy budeme přetlačovat. Nakonec jsem se rozhodl ustoupit, páč jsem letmým odhadem spočetl cca dvou tunovou převahu. Abychom nezapomněli zmínit naše autí, tak to jsme sháněli celý den ještě v Aucklandu, což se nakonec vyplatilo a máme ho moc rádi a doufáme, že nás Whiterider nezklame. No ale zpátky k našemu putování, jako první jsme samozřejmě jeli zkontrolovat místní pláže jestli náhodou ta voda tu taky nezamrzla jako tam u nás no a můžete juknout, že ne. Ty pláže jsou tu strašně dlouhý a tvrdý takže se na nich dá krásně drandit s autí a sem a tam zkusit projet nějakou tou vlnou, ale běda tomu kdo to přežene tomu pak voda autí navždy sebere a musí si dojít koupit nový. Na jedné z těch pláži jsme si dovolili strávit noc pod šírem s tím že při tom budeme pozorovat tu jejich jinou hvězdnou oblohu. Co čert nechtěl tak Čert usnul dřív než vykoukla první hvězdička a mě to samotného nebavilo tak jsem šel taky dadat, ale ještě jsem stihnul namalovat pár obrázků foťákem na některý z nich můžeš juknout. Dalšího dne jsme vyrazili o kousek dál navštívit asi nejznámější prales tady na severním ostrově, kde rostou ty největší kauri na světě. Kauri jsou takový vohromný obludný stromy, který tady ty Zelňáci skoro všechny zlikvidovali a zbylo už jich tu jen pár. No ono se jim není čemu divit, když ty lepší kousky mají 200 kubíků, to to pak rychle přibejvá, když se jede pro dřevo do kamen na zimu. Ten co je na obrázku je tedy konkrétně druhej největší a ten první se nám zatím nepodařilo vypátrat, ale už si na něj brousíme pilu! A že ta pila bude muset bejt pořádně velká můžeš juknout na obrázku Čert vs. kauri, kde je vidět průměr cca šest Čertů. Jinak ten prales je opravdu nevídanej, to se musí prostě zažít a nejde to slovy ani popsat. No a když nás les omrzel tak jsme popojeli zase pár kilometrů a byli na další úžasnej pláži. To je ti tady na tom Zelíí strašně pěkný, že je tu na každým rohu jiná krajina a jiný vyžití a nemusí se člověk za tím nijak moc daleko trmácet. No a na závěr dne jsme se ještě stihli proběhnout v jednom místním parku plným nějakejch šutrů co jsou ze sopky, která kdysi bejvávala v okolí a pak řachla a zbyly z ní jen ty kameny rozházený po okolí. Tady jsme potkali dva nový kamarády z Izraele, který sem přiletěli taky cca před týdnem, ale z Pákistánu, kde zdolávali ty veliký kopce. Oni jsou tu ty cestovatelé opravdu z celého světa no a to už něco napovídá. Tak snad se máme na co těšit i nadále!
199 fotek a 8 videí, srpen 2017, 118 zobrazení | cestování
Jinak také dovolená s Miluškou :-)
- V sobotu vyjíždíme z rána, protože plánujeme cestu do Podještědí po okreskách. Po 60 km mám na dálničním obchvatu Olomouce problém předjet tři auta s obytnými přívěsy. Nemohu se dostat přes 120 km/h. Po předjetí sjíždím ke krajnici abych motocykl zkontoloval. Jakmile snížím rychlost asi na 80 km/h, začne mi pod zadkem rajtovat zadní kolo z leva do prava jak zběsilé a je jasno, defekt. Ještě pár minut po zastavení se z kola kouří. Dunlop D401 má tak tvrdý kord, že díky odstředivé síle při vyšších rychlostech není defekt téměř znát. Štěstí, že to nebylo přední kolo.
- Neděle je naplněna úpornou snahou sehnat náhradní duši. Originální je vytržená z ventilku. Nakonec se daří přes kamaráda Radka zajistit duši v pneuservise David Zubří, kde taky výmění rozbitý plášť za jeden můj starý odložený (co kdyby se tentokrát hooodně vyplatilo :-) ). Byť původně slíbené přezutí proběhlo místo v poledne až odpoledne, chvála pánu bohu za to. Duše je uvnitř potrhaná a totáně zkroucená teplem, stejně jako vnitřní gumový límec špic.V šest večer můžeme konečně s Evičkou vyrazit. Při naší smůle je v Lipníku zablokovaná dálnice kvůli nějaké nehodě. Naštěstí zastavujeme ještě v místě, kde se dá otočit a objet to přes město. No a po večeři u Vysokého Mýta ve stylové Burher restauraci (vegošský burgr je absolutně nedochucený :-( ) zjišťuji na radaru v telefonu, že jsou před námi dvě obrovské ohniska bouřky. Podle všeho bychom se mohli bouřkám vyhnout, když projedeme mezi němi východněji kolem Hradce. Byť je v lese u Hradce tma jak v řiti a světlo mého Zlobra nevyniká zrovna oslnivým světlem, daří se nám prokličkovat mezi blesky střílejícími všude kolem nás, proudy vody padajícími z oblaků i divou zvěří v lese. Za Hradcem na benzince ukazuje radar trochu deště ale pláštěnek nakonec skutečně téměř nebylo třeba. Kolem krásně osvíceného hradu Trosky nakonec před jednou v noci parkujeme u penzionu Heřmánek, kde se ještě kupodivu nespí. Krátce pokecáme a už se těšíme do teplé postele.
- V pondělí se projíždíme hřenskými silničkami a zakotvíme u zavřeného stánku s občerstvením. Parkoviště jsou totiž všude plná. Po převlečení a obědě vyrážíme na výšlap k Pravčické bráně. Jen Evča s Béďou zůstávají ve městě. Počasí je nádherné a výhledy fantastické. Cestou zpět nakupujeme zásoby na večeři a snídani. Miluška nám uvařila velice oblíbenou liškovou omáčku, na které si pochutnal i kamarád Vašek, který se za námi přijel podívat z nedalekého Jablonce. K večeru sice lehce sprchne ale předpověď na další den vypadá dobře.
- V úterý vyjíždíme na nedaleký německý hrad Oybin. Nemáme dostatek €ček, tak parkujeme na okraji městečka u bytovek a Broman se zbytku zásob platí vláček jedoucí až k hradu. Tam se nám daří zakoupit vstupné za české kačky, takže hrad je náš. Je opravdu nádherný a stojí za shlédnutí. Po prohlídce hradu směřujeme do Doubic, kde je vyhlášená kuchyně restaurace Stará hospoda. Najedli jsme se opravdu výtečně včetně Pavla, který za námi právě dorazil kvůli pracovním povinnostem se zpožděním. Kolem restaurace přibylo mnoho nových dřevěných soch. Kromě žaludku se tak najedly i naše očiska. Cestou odmů se zastavujeme ještě v Pekelných diolech na krátké občerstvení a míříme zpět na "naši" chalupu. Večer si opět užíváme až do pozdních hodin.
- Ve středu ráno přijíždí kamarád Vašek se svou Majkou. Dnešní vyjížďku pro nás nachystal on. Broman s Janou si jedou svou sólo vyjížďku. Naše první zastávka je u kostela v Hejnicích. Po krátké prohlídce míříme do Příchovic, kde je naplánován oběd v restauraci U čápa a prohlídka přilehlého muzea Járy da Cimrmana v majáku. Po prohlídce se ještě zastavujeme na kopci Kozák, kde je krásný výhled do okolí a kde se Miluška odhodlala vyzkoušet si tandemový let s jedním z přítomných paraglidistů. Je z letu ščastná jak blecha :-) Večer jsko obvykle lehce sprchne.
- Ve čtvrtek nás vede Vince po kokořínských cestách. Bohužel oběd ve známé rybárně nevyšel. Ve čtvrtek mají zavírací den. Vracíme se proto k restauraci U Grobiána už za lehkého mrholení. Výborně se naobědváme. Jen ten déšť nás moc netěší, nezbývá než se na další cestě pařit v plástěnkách. Po příjezdu do Terezína naštěstí déšť pomalu ustává. Já s Miluškou a Evičkou si prohlédneme pevnost terezín jen z venku, ostatní míří dovnitř na prohlídku. Po návratu na chalupu dělá Miluška po večeři ledové palačinky jako oslavu svého svátku. jako vždy, vynikající ! :-)
- V pátek vyjíždíme opět bez bromana a Jany, kteří si jedou svou trasou. Tentokrát nás vede Pavel do Šluknova. Pokouší se tam najít svého kamaráda a my ostatní si mezitím dáváme zmrzku, kafe a zákusky. Tož, drsní bajkeři jako vždy :-D Další zastávku máme v Rožanech u javorové brány srostlé ze dvou stromů. Byť ji na poprvé míjíme, nedáme se a nakonec se nám ji podaří najít hned na kraji hlavní silnice :-) Pak si dáváme pozdní oběd v resturaci Na Kamenu ve Frýdlantu, která je vyhlášená svými grilovanými specialitami. Při odjezdu potkáváme Bromana s Janou, kteří zde poobědvali před námi a jeli se pak podívat na místní hrad. Večer na chalupě je poslední, rozlučkový. Všechno fajne není věčne, no ;-)
- V sobotu ráno se postupně rozjíždíme k domovům. My s Evičkou jedeme sólo zase přes Vysočinu a výhýbáme se zbytečným zácpám na hlavních tazích u Hradce a nezáživné dálnici Mohelnice - Olomouc. Byl to krásný týden ...
75 fotek, 20.4.2013, 106 zobrazení | cestování, koníčky, krajina, kultura
Teprve na druhý pokus dobýváme Radeč u Rokycan. Na podzim minulého roku nám výlet pokazilo počasí, tak se akce vyhlásila na jaro, když už je počasí většinou hezké, ale zrovna sobota 20. 4. 2013 byla nejchladnější za posledních 14 dní. Jaro, se letos jaksi nedostavilo, ale i tak jsme si ve skupině 8 bikerů mlhavou, lehce deštivou sobotu náležitě užili. Vedoucí „pančelka“ Burajda měla trasu pěkně připravenou, na nádraží v Rokycanech v 9:30 nám rozdala info k akci a po příjezdu vlaku od Prahy ve kterém byla wíla s Valdekem jsme už nasedli na kola a jelo se do přírodního parku Radeč. Zastavujeme na náměstí, fotíme morový sloup, začíná lehce pršet, teplota 9°C. Borecký rybník s vodopády, další fotící zastávka, pak už lehce bahnitá cesta, bahna neustále přibývá. Stará asfaltka k hřebeni pomalu stoupá, proti nám se řítí několik barevných trabantů, dokonce jeden veze i obytný exemplář, nestíháme auta vyfotit, ale prý mají někde v okolí tradičný sraz. Pěknou lesní cestou stoupáme k vrcholu, na samotný skalní hřeben, kde jsou zbytky hradu Mitrvald už musíme po cestě plné kořenů a kamenů. Na hradě je zrovna doba oběda, tak doplníme energii, do okolí není díky mlze vidět. Na další vrchol Brno se nikomu nechce, prý je tam jen TV vysílač. Sjíždíme tedy dolů, z mraků nad námi začíná lehce pršet. Po krátkém dohadování jestli po žluté značce nebo neznačené cestě vjíždíme na další dnešní zastávku Hradiště Březina, celé hradiště bylo chráněno kamennými valy, až 5 metrů vysokými. Na Hradišti je altánek, ve kterém posvačíme od bicana makové buchty, výhledy jsou nám bohužel zapovězeny, ale za jasného počasí je prý vidět daleko.
Krásnou lesní cestou sjíždíme k zámku Březina pro Jáchyma ze Šternberka, ho v empírovém slohu počátkem 19. století postavil neznámý stavitel. Zámek zdědil bratr Kašpar Maria Šternberk, který v zámku soustředil přírodovědecké sbírky ze svých cest a vybudoval park s exotickými rostlinami. Bylo zde lesnické učiliště, tak je park, dodnes velmi dobře zachovám, v současné době patří zámek i park opět rodu Šternberků. Lesem a dosti bahnitou cestou přijíždíme na hrad Březina, který byl pustý už v roce 1661, ale Kašpar ze Šternberka jej dal přebudovat na altán, který je v současné době zrekonstruovaný a slouží jako koncertní sál. Přijíždíme k obci Osek, kde na vyvýšenině jsou zbytky letohrádku Kymýk. Také jej nechali postavit Šternberkové pro své hosty. Pod letohrádkem je rybník Karásek. Také nás zaujal starý židovský hřbitov se zachovalými náhrobními kameny. Opět začíná pršet, teplota klesla na 4°C, po silnici sjíždíme zpět do Rokycan, kde je plánovaný pozdní oběd. Kola uskladňujeme v tanečním sále, sebe usazujeme v restauraci. Při návratu k nádraží ještě fotíme rozkvetlé stromy na náměstí, kterých jsme si dopoledne nevšimli, u nádraží se loučíme, každý jede svým směrem. My zůstáváme do zítra, a protože neprší, tak ještě jedeme dokončit dnešní plánovanou trasu. Podél tratě směr Plzeň a místní cyklostezce se dostaneme k vodní nádrži Klabava, po sypané hrázi přejedeme na druhou stranu a lesní opět bahnitou cestou stoupáme po žluté značce k poutní kapli Navštívení Panny Marie na Vršíčku. Kaple byla postavena v roce 1744 a jako poutní kostel vznikla na ochranu Rokycan před morovými epidemiemi, které se městu, na přelomu 17. a 18. století vyhnuly. Kostelík je nově opravený a stojí na nepřehlédnutelném místě a je dobře vidět i z dálnice D5. Večer ještě navštívíme místní malý pivovar U Stočesů, kde mají výborné pivo i jídlo. V neděli se probouzíme do sluncem projasněného dne, a i když je vzduch po ránu chladný, odpolední teploty stoupnou na téměř letní. Popojedeme do Berouna a jedeme vyzkoušet novou cyklostezku podél Berouny do Nížbora. Na oběd je ještě brzy, tak vyjedeme k zámku a vyhříváme se na nádvoří na sluníčku. Po obědě v místní jediné restauraci za mostem po nás ostatní cyklisté divně pokukují, naše zabahněná kola přitahují pozornost, proto je namáčíme u jezu v řece a po stezce se vracíme zpět do Berouna, nakládáme kola a jedeme domů. sobota 47 km, neděle 21 km
29 fotek, 29.9.2017, 9 zobrazení
rita  0 | dzajac
1 fotka, 30.3.2014, 7 zobrazení
142 fotek, únor 2009 až listopad 2016, 26 zobrazení
Rita  0 | alenama
21 fotek, 29.7.2016, 4 zobrazení
45 fotek, březen 2016, 10 zobrazení
Rita  0 | zuzik1899
60 fotek, 21.11.2015, 11 zobrazení
Rita  0 | kulica1
41 fotek, duben až červenec 2015, 140 zobrazení
2 fotky a 5 videí, jaro 2015, 46 zobrazení
Fenka je fakt úžasná :)
31 fotek, podzim 2014, 9 zobrazení
6 fotek, 16.11.2014, 55 zobrazení

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.