domovtisa
Tak jsme si udělali prodloužený víkend. Přivítal nás Sloup v Čechách a bylo nám tam moc fajn. Sále se něco dělo. Když jsme nechodily po skalách, vyhlídkách a lesích, sportovali jsme , soutěžili a dělali to, co nás baví. A ta kuchyně.... To bylo pochoutek. Ani se nám nechtělo zpět do Tisé. Tak se podívejte...........
více  Zavřít popis alba 
  • minulou neděli
  • 10 zobrazení
hazena-horka
9. 10. 2021 – TJ Sokol Centrum Haná

Na naše turnaje OLKSH obvykle jezdíme o víkendu dopoledne. Tentokrát jsme však vyrazili až v odpoledních hodinách, jelikož turnaj začínal chvíli před pátou hodinou odpolední. Tentokrát byla našim cílem hala v Kostelci na Hané, kde turnaj pořádalo družstvo TJ Sokol Centrum Haná. Dalšími účastníky byli, mimo našeho smíšeného družstva TJ Sokol Horka nad Moravou, TJ Sokol II Prostějov a TJ Sokol Osek nad Bečvou.

Na našich trénincích jsme tvrdě trénovali a přijeli jsme si nové zkušenosti vyzkoušet v praxi. V začátcích turnaje jsme na hřišti trochu tápali a moc se nehýbali, což u osobní obrany, kterou všechna družstva alespoň v jednom poločase používala, není dobrá taktika. Po několika radách našich trenérů jsme změnili styl hry a začali si více nabíhat pro přihrávky, uvolňovat se a zakončovat rychlou střelbou na branku soupeře. Rychlost je nutno zdůraznit, jelikož ta nás, za povzbuzování trenérů a diváků, provázela celým turnajem a dávala nám mnoho příležitostí jak převzít otěže hry na naší stranu a rychle zakončovat do branky soupeřů. Naše obrana byla v prvních minutách turnaje trochu laxní, ale brzy jsme se vzchopili a nedávali soupeři příliš příležitostí vystřelit na našeho brankáře. V podobné duchu jsme odehráli celý turnaj, pouze v závěru nám již trochu docházely síly, jelikož jsme hráli tři zápasy po sobě bez pauzy, ale stejné podmínky měli i soupeři.

Našim starším miniházenkářům zaslouženě patří za výkon na hřišti pochvala jak od trenérů, tak i diváků, kteří si jistě pěknou hru užili. Od začátku sezóny jsme udělali ve hře velký pokrok a je vidět, že hráče to na hřišti baví. Jistě, je třeba nadále trénovat a pilovat nedostatky, ale z tohoto turnaje si všichni odvážíme dobrý pocit za dobře odvedenou práci.

Závěrem musíme poděkovat rodičům za povzbuzování v hledišti a pomoc při dopravě. Bez vás by to nešlo. Děkujeme.
více  Zavřít popis alba 
  • minulý pátek
  • 16 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
zakladniskolatrebovice
Pro žáky základní školy jsme si připravily besedu s paní ilustrátorkou Veronikou Balcarovou. Ta nás seznámila s tím, kdo je autor, nakladatel, ilustrátor a z jakých části se skládá kniha. Zasvětila nás do toho, co vše je potřeba než se obrázek dostane do knihy. Všechny nás to moc bavilo a také si všichni odnesli dárečky na památku.
více  Zavřít popis alba 
  • minulou středu
  • 16 zobrazení
kockysos
10.10.2021 - Oznamovatel nám nahlásil, že už týden se v Hodoníně na sídlišti JV zdržuje kotě, ke kterému se nikdo nehlásí. Volal na MP a ta mu dala kontakt na nás. Je to maličký kocourek, dostal jméno Teddy.
více  Zavřít popis alba 
  • minulý týden
  • 34 zobrazení
kockysos
9.10.2021 - Dnes večer k nám dorazila skupina mladíků, která našla v Hodoníně za knihovnou opuštěné kotě. Volali na MP a ta jim dala kontakt na nás. Kotě je maličké, mělo by být u kočičí mámy a jak se takové kotě ocitne uprostřed rušného města, nechápeme. Nikdo nás ani nekontaktoval, že by kotě hledal. Kočička dostala jméno Bublina.
více  Zavřít popis alba 
  • letos v říjnu
  • 40 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
msblatno
Mrkev, hrášek ,cuketa, to je pane dobrota. V každém kousku zeleniny, nachází se vitamíny. Nemoc ta mě neskolí, nikde mě nic nebolí.
více  Zavřít popis alba 
  • 7.10.2021
  • 57 zobrazení
li-ry
#kultura#události#umělecké Marie Kodovská – Chtěla by toulat se v pohádkovém kraji.Galerie Václava Chada / Zlín.
Galerie MARIE Kodovské a Městské muzeum Rýmařov zahájily výstavu rýmařovské básnířky a malířky Marie Kodovské v Galerie Václava Chada ve Zlíně. Bylo to opravdu milé setkání s panem Čestmírem Vančurou, paní kurátorkou Miroslavou Ptáčkovou, panem Zdeňkem Macháčkem a výpravou z Korytné, manželi Brosovými a panem starostou Josefem Klonem. Výstavou v Galerii Václava Chada tuto zcela svébytnou umělkyni, kterou sice můžeme řadit do oblasti tvorby naivistů či art brutistů, ale můžeme na ni naopak pohlížet jako na suverénního solitéra, vracíme do regionu jejího zrodu, dětství a dospívání, aby ta tvůrčí lásky síla / z obrazů hosty osvěžila.

Výstava je uspořádána ve spolupráci s Galerií Marie Kodovské a Městským muzeem Rýmařov. Výstava je uspořádána za finanční podpory Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury ČR, Zlínského kraje a Kulturního fondu Statutárního města Zlína.
více  Zavřít popis alba 
  • letos v říjnu
  • 16 zobrazení
milada236
  • letos v říjnu
  • 28 zobrazení
radekgre
V desátém kole Moravskoslezské fotbalové ligy přivítal B tým Sigmy Olomouc na domácím hřišti aktuálně pátý tým tabulky FK Blansko.
V základní sestavě nastoupili Jiří Spáčil a Ricardo Piňa, kteří si včera připsali první ligový start za A tým. V základní jedenáctce se také objevili Radek Látal, Jakub Matoušek, Jáchym Šíp a Michal Vepřek, jenž se na trávník vrátil po zranění.
Prvních dvacet minut utkání hrála obě mužstva vyrovnaně. Hra se přelévala z jedné strany na druhou, výrazné brankové příležitosti zatím ale zhruba stovka přítomných diváků neviděla.
Ve 31. minutě Vepřek vybojoval míč na vlastní polovině a podél levé postranní čáry přihrál nabíhajícímu Šípovi. Ten sprintoval směrem dopředu, obešel bránícího hráče soupeře a stačil ještě odcentrovat před brankáře Nešetřila. Tam si míč zpracoval Piňa a vystřelil, gólman hostů byl ale připraven.
Minutu nato se do slibné šance dostal Matoušek. Po centru Piňi z levé strany si naběhl do vápna a hlavičkou brankáře Blanska překonal. Gólová radost Sigmy ale byla krátká. Gól Matouška toži nebyl uznán, neboť záložník Sigmy zahrával rukou.
Matoušek byl také u další gólové příležitosti Sigmy ze 40. minuty. Z pravé strany vápna vyslal prudkou ránu, ta ale s tečí obránce Blanska jen orazítkovala břevno.
Do konce poločasu tedy zůstalo skóre nezměněno.
Do druhé půle vstoupila Sigma aktivně. Ve 47. minutě si na centr zleva naběhl znovu Matoušek, jeho střela ale mířila vysoko nad.
Ve 48. minutě došlo na hřišti ke zranění, když se Bednár s Machem při výskoku srazili hlavami. Oba utrpěli tržnou ránu na hlavě a musela je odvézt záchranná služba. Oba jsou však naštěstí v pořádku.
Tlak Sigmy sílil. Slibnou akci v pravém rohu hřiště uhrál Slavíček v minutě 55. Obehrál dva protihráče a levačkou vyslal míč na bránu, bohužel však mířil vedle levé tyče.
Zvýšená aktivita se olomouckým hráčům vyplatila o pár minut pozoději. V 61. minutě se hlavou prosadil Spáčil a zajistil tak kýžený gól pro Olomouc. A Sigma soupeře tlačila i nadále. V 79. minutě byl na hranici vápna podražen Slavíček. Následný pokutový kop proměnil Galus.
Běžela první minuta nastavení, když vysokou přihrávku dozadu na obránce Blanska vystihl Grečmal a šikovným lobem rozvlnil síť Blanska potřetí. B tým tak zvítězil nad Blanskem 3:0 a připsal si čtvrté vítězství v řadě.
Hodnocení trenéra: „Dnešní utkání bylo hodně o soubojích a síle. Souboje byly chvílemi tvrdé, proto u nás došlo ke dvěma vynuceným střídáním v podobě Davida a Bednára. Soupeř je zvyklý vyhrávat, takže do toho, jak se říká „šlapal“. Navíc se soupeř nacházel o dva body v tabulce pod námi. Dnes jsme tedy hráli o to, aby nás nepřeskočil. Blansko má ve svých řadách velmi šikovné hráče, například Machálka nebo Macha. Věděli jsme, že klíčem k úspěchu dnes bude kvalitní defenzíva. Tam nám pomohli krajní hráči áčka, například Michal Vepřek, který do hry přišel po delší pauze. Utkání poté dohrával na stoperu, takže to pro něj nebylo jednoduché. Ale vzadu jsme utkání zvládli na nulu. V prvním poločase jsme hráli hodně přes křídla Šípa a Matouška. Tam jsme měli hodně slibných situací, které jsme ale nedohráli. Ve druhém poločase nakonec góly přišly a zaslouženě jsme zvítězili.“
SK Sigma Olomouc B – FK Blansko 3:0 (0:0)
Branky: 61. Spáčil, 79. M. Galus (pen.), 90+1. Grečmal.
Rozhodčí: Volek – Marek, Macrineanu.
ŽK: Alexa, Blažík, Todorič, Smrčka – David, Grygar, Langer.
Sigma B: Stoppen – Látal (46. Slavíček), Kotouč, David (28. Bednár – 50. M. Galus), Vepřek – Matoušek, Spáčil, Grygar, Langer, Šíp (82. Hadaš) – Piňa (82. Grečmal). Trenér: Augustin Chromý.
Blansko: Nešetřil – Chyla (76. Tenora), Feik (62. Blažík), Minařík, Mach (50. Todorič), Tulajdan, Alexa (62. Bakayoko), Fall, Reteno, Smrčka, Machálek. Trenér: Petr Vašíček.
více  Zavřít popis alba 
  • 3.10.2021
  • 24 zobrazení
kabuf
„Pověst vypráví o služebné žijící na Novém hradě, která se díky své kráse stala trnem v oku hradní paní. Ta ji jednoho dne obvinila z krádeže prstenu. Proto rozkázala, aby byla na místě zvaném Kolohnát vpletena do kola. Avšak jeden večer se u hradní paní v komnatě zjevila zavražděná mladá služebná. Krutá žena toto setkání nepřežila. Od těch dob se v noci z Kolohnátu ozývalo bolestné naříkání. Hradní pán, na radu kaplana, zde nechal zbudovat železný kříž. Od těch dob se již nářek neozýval.“
Název Kolohnát je zachován dodnes, ale jelikož Nový hrad nikdy neměl uděleno hrdelní právo, je zřejmé, že název pochází ze zkomoleniny slova kolonáda, která nad adamovským zámkem stávala. Pověst je pověstí, ale faktem je, že v těchto místech stávala kolonáda, která byla součástí Vranovsko – Křtinského areálu vytvořeného Lichtenštejny. Sloužila jako vyhlídka do údolí a skládala se z šestnácti dórských sloupů. Projektoval ji Josef Hardtmuth a vznikla roku 1807. Do současnosti se dochovaly pouze základní zemní úpravy. A nedaleko od stavby byl vztyčen kříž. Léta, po které stál v hustém lese, se na něm podepsala a tak musel projít v průběhu roku 2013 rekonstrukcí, které se ujal tradiční účastník našeho KOBu Jirka Hromek. Nyní je kříž zbaven rzi a natřen černou barvou.
Trasa je dlouhá 12.5 km, ale kvůli terénu se z ní stává náročný celodenní výlet. Já šel skoro devět hodin. A to jsem kvůli bolesti chodidla pravé nohy musel z Kolohnátu sestoupit ke Svitavě o něco dříve. Přiznám se, že v některých místech kvůli příkrému svahu i po čtyřech. Ověřil jsem si zatímní možnost průchodu či průjezdu evropsky známé Jantarové cyklostezky. Příští rok po ní budou jezdit náklaďáky při rekonstrukci přilehlé trati. Už dnes na ní chybí jedna kolej. Absolvováním této etapy jsem došel do cíle celého letošního KOBu. Zdraví BUF
První říjnovou sobotu jsem absolvoval mou poslední etapu letošního KOBu. TentoX pěšky. To jsem si dal ???!!! V první půlce trasy romantická oboupobřežní procházka v blízkosti řeky Svitavy s mnohametrovým až čtyřbodovým pohybem výskokem nad blanenské tunely. Úžasný pohled na trať. V druhé části zahájené výstupem po červené značce od Kateřinského mostu se prochází opravdovou "vietnamskou buší" po suťoviscích a nutném přelézání stovek padlých stromů. Tak strašný terén nevydržela má pravá pata. Každý druhý bolestivý krok mne donutil z Kolohnátu nad Adamovem někdy i po čtyřech sestoupit do údolí Svitavy. Alespoň jsem mohl referovat organizátorům o průchodnosti trasy tradičního přeběhu z nejnižšího do nejvyššího místa okresu Blansko, jehož termín byl hned druhý den tohoto výletu. Celkem i s cestami na nádraží v BnS a zpět jsem ušel více jak 27 000 kroků. Věřte, že druhý den jen jeden. Mobil s krokoappkou totiž ležel celý den vedle skučícího majitele. Dodnes nosím podpatěnky a bolest se mírně snižuje. Asi při mé váze a vyzrálému více jak šedesátiletému stáří je pohyb po deseti kilometrech již za hranou??? Zdraví BUF

ČASEM DODÁM TEXTY K FOTKÁM.
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • letos v říjnu
  • 56 zobrazení
3neckysenior2
21 Senior turistů zvládlo výšlap na Muřinkový vrch. Počasí nám přálo a spokojenost veliké. Tam jsme se rozdělili na dvě skupiny. Ta početnější pokračovala po mírnější trase do Horní Lomné – koupaliště a ta menší v počtu 5 členů se vydala směr Velký Polom, Polom - Kamenná chata, Skalka a závěr Mosty u Jablunkova. I když bylo převýšení náročnější, šlapalo se nám dobře.
sms
H.Lomná - Muřinkový vrch - Mosty - nikdy nebude krásy hor dosti/ PS. E.von Däniken: čas je jediný majetek, který se nedá vlastnit, natož rozmnožit. Pran.: Ozve-li se v září hrom, bude v zimě zavát každý strom./
Pepíček: "Představ si, Tondo, že soused Novák říkal tátovi, prý nejraději jezdí v mlze, protože není vidět, že nedovede řídit. Hanba mu! Že se nestydí!" Nazdar, Vaše MM
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • 29.9.2021
  • 149 zobrazení
tenjemuj
Ono si vyjet na prodloužený víkend vlakem prakticky znamená, že vám dva dny sebere cesta a na výlety vám zůstanou taky jen dva dny. Po včerejším dlouhometráži jsem měl dnes naplánovanou Lysou horu. Taky docela výživná túra. Já jsem se ze včerejška rychle oklepal, ale s Hankou to bylo na vážkách, a tak jsem pro jistotu túru přeplánoval a v duchu si myslil, že bych eventuelně Hanku ukecal k původní verzi. Ráno jsme se vyspali do sytosti a vyrazili nejprve na krátkou obhlídku Ostravice. Pradědovu galerii U Halouzků v Jiříkově u Rýmařova jsem už dvakrát navštívil, ale zde v Ostravici mají také svou galerii vyřezávaných dřevěných soch, a tak ji jdeme navštívit. Až poté se vydáváme po shodné trase s tou původní do sedla mezi Lysou horou a Smrčinou, na Butořanku. Již zde jsme potkali mnoho zájemců o výstup na Lysku, a tak se už ani nesnažím navrhnout svůj záměr o náš výstup na ni (někdy příště, a nebo si sem udělám sólo výlet v týdnu a v mimosezóně) a uhýbáme ke Smrčině. Zde nacházíme nádherné partie přírody i se skalkami i výhledy. Sestup jsem ještě prodloužil o vrstevnicové cesty a byla z toho docela obstojná túrka. Ušetřený čas jsme věnovali návštěvě ostravického Beskydského pivovárku a posezení v něm. Tento den bylo znát, že se již trochu mění ráz počasí a večer se začala zatahovat obloha a vrcholky kopců se halily do mlhy. Ta ostatně ráno byla i dole, a dokonce i lehce zamrholilo. Cesta domů vlakem se nám pěkně protáhla z důvodu jízdy rychlíku odklonem. Zpoždění bylo větší než původně avizované, takže nám nenavazovali přípoje (kdo jezdí vlakem tohle moc dobře zná: omluva v nádražním rozhlase zní spíš jako výsměch a pohrdání s cestujícími)
více  Zavřít popis alba 
15 komentářů
  • 27.9.2021
  • 134 zobrazení
evanas
Vysočina je nádherná a "had" motorek celou cestu přede mnou a místa, která mám ráda a všichni, co je mi s nimi fajn a TA slova Jirky - co víc si přát.. DÍKY
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 26.9.2021
  • 21 zobrazení
pravyplaninar
Hora Bobík je menším bratříčkem mnohem populárnějšího Boubína. Ale zatímco na Boubíně se srocují davy a vypadá to tu jako někde na pouti, o Bobíku ví a vyráží na něj jen hrstka turistů. Což je dobře, jelikož si zde můžete užít opravdovou divočinu a vychutnávat si ticho, klid a pohodu. Má výšku 1266 m n. m. a nachází se 6 km severně od města Volary. Je nejvyšší horou na jeho území a zároveň je nepřehlédnutelnou dominantou celé volarské kotliny. Pro volarské je Bobík jejich horou a Volarům se tedy také říká město pod Bobíkem. Ve Volarech na náměstí pak najdete i stejně pojmenovaný hotel, který je v majetku města. Ostře tvarovaný Bobík tvoří spolu s oblým masívem Boubína charakteristickou siluetu Šumavy viditelnou i ze značně vzdálených míst ve vnitrozemí Čech.

Na vrcholu Bobíka nestojí žádná rozhledna jako na Boubíně. Kdysi dávno tu stávala dřevěná čtyřpatrová triangulační věž. Ta se však nezachovala a pak byl vrchol po dlouhé roky pokrytý lesem, prakticky bez výhledu (s výjimkou malého průhledu mezi stromy k severu). Dnes tu již ale opět vyhlídka je. Sice není třistašedesátistupňová, ale i tak stojí za to. Navíc, pokud na vrchol dorazíte ve vhodnou dobu, je vrchol doslova zasypán borůvkami. Jsou obrovské, slaďoučké a vynikající. Takže si tu užijete i parádní svačinu. V okolí Bobíka nalezneme i krásnou jelení oboru. Pokud by jste se rozhodli jít mezi Bobíkem a Boubínem, značnou část cesty půjdete touto oborou. A když budete mít štěstí, můžete potkat jelení stádo i několik osamělých samců a můžete je obdivovat relativně zblízka.

Bobík je přístupný z několika směrů. Na Bobík vede červená značka přímo z Volar a na vrcholek je to odtud 7 km. Toto je ale přeci jen trochu prudší a náročnější stoupání. Proto většina turistů volí cestu od západu z železniční zastávky Zátoň po modré a červené turistické značce je to na vrchol 6 km. Po červené se pak sejde do Volar. A do Zátoně zpět se můžete dostat vláčkem. Zdatnější turisté mohou spojit obě hory. Vydat se na Boubín a z Boubína po červené na Bobík. Toto už je ale poněkud náročnější varianta.

My jsme volili cestu z Volar po neznačené asfaltové Volarské silnici (zákaz vjezdu) kolem vrcholu Jedlová na rozcestí U obrázku. Zde jsme se napojili na modrou turistickou značku od Zátoně a dál již pokračovali na vrchol a zpět do Volar po červené. Celý okruh měl něco malinko přes 20 km. #příroda#cestování#krajina#země
více  Zavřít popis alba 
  • letos v září
  • 38 zobrazení
kajakjulu
  • 26.9.2021
  • 7 zobrazení
bikerbob
Po nalákání jedním kamarádem a nakonec odřeknutí druhým jsem byl přesto všechno tak natěšený, že jsem do Rumunska vyrazil nakonec i jen sám.
V sobotu jsem vyjel brzy ráno a šlo mně jen o co nejrychlejší přesun za rumunské hranice. Takže přes Slovensko hlavně dálnice, přes Trebišov, kousek přes Maďarsko a pak už Rumunsko. Kdyby se dařilo, chtěl jsem přespat až poblíž Baia Mare, které je kousek od hor. Dvouhodinové čekání na maďarsko-rumunské hranici ale vzalo plánem za své a přes booking jsem si našel penzion v příhraničním Satu Mare.
Kvůli pozdnímu příjezdu do penzionu jsem neměl ani jednu Lea, tak jsem se v neděli ráno pokoušel najít bankomat. Google nebyl vůbec aktuální a využil jsem tak směnárnu. Bohužel kurz horší než později zjištěný kurz při platbě kartou. Příště raději objedu všechny nabízené bankomaty, snad bude některý funkční.Po zhruba hodině cesty se konečně dostávám do hor s minimálním po sezónním provozem a užívám si krásných výhledů na hory, údolí, vesničky a kláštery z asfaltových i nezpevněných cest. Některé z cest se nakonec ukázaly jako neprůjezdné ale díky krásné přírodě to člověku vůbec nevadí. Když jede člověk sám, tak zastavuje, fotí, stravuje se a jede jen kam sám chce. Při celodenní jízdě mně společnost nechybí, jen večer není taková zábava. Kolem šesté večer, při stmívání, objevím v jedné vesniče šipku na privát, který se mně po chvíli podaří najít. Staří majitelé spí v dřevěném domečku a ze zdeněho mají vytvořen malý penzion. Stařík zatopí pod kotlem a do deseti minut mám teplou sprchu, kde ani černá voda z unikajících sazí nevadí. Hlavně že hřeje.
V pondělí ráno se ochladilo na nějakých šest stupňů. Podle předpovědi ale bude přes den zase polojasno a v nižších polohách i kolem dvacítky. Opět se motám po včera večer vytýčené trase, občas udělám neplánovanou odbočku na cestu, která vede zajímavým směrem k nějakým pěkným kopečkům. Hned druhá dopolední odbočka se mně trochu nevyplatila. Nezpevněná cesta se ukázala po pár kilometrech jako neprůjezdná a náhradní trasa mě zase neplánovaně vyhodila ze sedla. Pomalá rychlost ale pár kamenů velikosti pěsti dokáže se žebry udělat své. Po demontáži kufrů a brašny jsem ale i poškubanými žebry s vypětím všech sil motocykl zvedl. Ještě, že to nebyla klíční kost :-D Do nejbližší vesnice to bylo tak 3-5 kiláků. Náhradní rodeo odbočka se však ukázala jako slepá a tak nezbylo, než se stejnou trasou vrátit zpět na asfalt. Žebra byly cítit při nasedání a vysedání, při prudké manipulaci s řidítky a při velkých hrbolech. Jet se ale celkem dalo, tak jsem pokračoval dál. Cesta mně po pár kilometrech opět zavedla na šotolinu ale s pevným podkladem, tak jsem to neootčil a zkusil projet. Pár kiláků v pohodě ale ve vesnici mně navedla navigace do kopce opět s velkými převalujícími se šutry. Nakonec jsem to neustál a s oslabenou rukou kvůli bolesti v žebrech jsem to na místě neudržel. Opět nezbylo než sundat všechny kufry, prázdné moto zvednou ... a po šedesáti metrech vyjet za zatáčkou na sfalt. Kurňa, taky jsem to mohl ustát :-D Žebra se ale začaly ozývat čím dál víc a vynášení kufrů a vaku do prudkého kopce mně taky zrovna nepřidalo. Po nabalení motocyklu raději v navigaci zakazuji nezpevněné cesty a pokračuji dál po trase. Druhý den ráno se uvidí, jestli to zvládnu dál nebo se budu muset vrátit. Což se mně moc nechce, protože počasí je luxusní a příroda rumunských hor překrásná. Na nocleh narážím opět po šesté večer v příjemném motorkářském kempu s penzionem a starostlivým německým majitelem.
V úterý ráno se zdají být žebra lepší. Sice je pořád problém vstát z postele ale nemusí jít vše rychle, hlavně, že to jde aspoň pomalu :-) Rozhodnu se tedy pokračovat dál ale už jen po asfaltu. Do poledne dám i s návštěvou moto muzea nějakých dvěstě kilometrů a žebra se zase začínají hodně ozývat. To už cítím, že bude hůř. Mířím tedy po původní trase směrem k západu a opět se rozhodnu co mně asi žebra dovolí. Před sedmou večer při slézání z motocyklu u motelu ale cítím, že budu mít další den asi poslední šanci zvládnout cestu domů. A při hekání a postupném odnášení vaku a aspoň zadního kufru do pokoje ve druhém patře vím, že i ta šance bude s odřenýma ušima :-)
Ve středu brzy ráno sotva vylezu z postele a už se mně ani do sprchy nechce. S námahou se sbalím a kolem čtvrt na sedm (v Rumunsku je oficálně čtvrt na osm) vyrážím k domovu. Dám na navigaci a jedu delší trasou přes Miskolc, kde by ale díky dálnici měla být cesta o půl hodiny kratší. Najdu si i celkem rozumnou pozici, kdy nejsou tolik cítit jak žebra, tak svalové křeče, které chytám pod levou lopatkou. Díky bohu za tempomat. Před rumunským Baia Mare je několik kilometrů dlouhá kolona. V protisměru je neustále provoz, že se nedá ani moc předjíždět. V blízké vesnici pak najdu na navigaci pár objízdných cest po okolních uluičkách, parkrát to šoupnu přes pruh pro cyklisty a než se z kolony vymaním, ukazuje mi navigace hodinové zpoždění. Ještě, že se mně podaří na rumunsko maďarské hranici přijet k závoře se dvěma auty, kdy za mnou nějaký velitel okamžitě umístí z okraje do jejího prostředku značku zákazu vjezdu. Ve druhé koloně totiž čeká tak dvacítka aut. Bohužel dálnice z Miskolce do Košic je uzavřená a tak kromě 80 kilometrů navíc je ještě i cesta o skoro hodinu delší :-D A pak kousek před maďarskými hranicemi, pár minut po předjetí třech kamionů, na dvou hlubokých asfaltových propadlinách vyskakuje můj levý kufr z držáku a jiskří dobrých 15 metrů po asfaltu. Takže kromě prohlubní je už i dobře odřený :-))) Abych zabránil kolizi kufru s kamiony, ne-li něčemu horšímu, spěchám a při sesedání už bolavé tělo neudrží motocykl a ten si v klidu lehá do trávy vedle silnice. Taky mám chuť se natáhnout :-D Nakonec projede v rychlých intervalech asi patnáctka kamionů, než se objeví aspoň dodávka, kterou se mně podaří zastavi a dva manželé mně pomohou motocykl postavit. To už s mými žebry vážně sám absolutně nezvládám ;-) Ono už při každém nasednutí nebo sesednutí musím chvilku spočnout, než se můžu zase hýbat. Už mě ale čeká jen jedno sesedání na slovenském dalničním odpočívadle, abych se za soumraku více oblékl a jedno sesedání na slovenské benzince před hranicemi na tankování. Pak už jen z Bytči do Rožnova déšť a z Bumbálky mlha. Poslední sesedání je v děvět večer doma ve firmě ... a tak není divu, že po druhém středečním jídle ulehám na gauč zase bez sprchy. Však ve čtvrtek je taky den :-D
Přes všechny štrapáce to stálo opravdu za to a ničeho nelituji. Příští rok snad dostane Broňas svou Pan Americu ještě před létem a vyrazíme znovu ;-) Ještě je co v rumunských horách objevovat a klidně i znovu navštívit ;-)
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • letos v září
  • 77 zobrazení
kvetoslav56
Pár postřehů ze včerejšího výšlapu s TK Horomil.
Sobota 25.9.2021, výšlap: "Z Valtic do Lednice."
Vyrazili jsme z Přerova do Břeclavi mezinárodním rychlíkem a pak osobáčkem do Valtic. Prošli si valtický zámek, zastavili se na pivko, měli jsme žízeň, začalo být horko a to nás provázelo celý výšlap. Burčák jsme nezkusili, byl předražený.
Z Valtic jsme vyrazili do Lednice přes zámek Rendez-vous (Dianin chrám), kapli sv. Huberta a chrám Tří Grácií do Lednice.
U chrámu Tří Grácií, jsme se zastavili v bufetu (francouzsky byfé) na pivko. Někteří to nevydrželi a okusili i burčák (podle mého, jak se říká, jen jsem si lízl, nebyl nic moc).
A tady na cestě už do Lednice, cíle naší výpravy, jak říká nastala nepříjemná věc, naše skupina se začala trhat a někteří se začali zpožďovat. To, že se nám několikrát ztratila Vlasta B., na to jsme zvyklí, ale pak to byli další a to už bylo na pováženou. S Laďou a Květkou jsme byli alespoň na telefonu a v Lednici jsme se sešli. Ale chyběl pořád Tonek, který nebral ani telefon a jak nám později řekl "zabloudil" u rybníků. Jaká byla naše radost, když jsme ho potkali na náměstí v Lednici, kam přijel, jako by se nechumelilo, STOPEM.
S Horomili totiž není nouze o kRÁsné, ale i takové zážitky.
Ještě jednu věc vzpomenu, taky nepříjemnou. Na celé trase našeho výšlapu nás provázelo potkávání se s cyklisty. Co bylo na tom nepříjemné? Nepříjemné bylo to, že někteří tu cykloturistku pojali jako závody a potkání se s takovými bylo nepříjemné zvláště, když jeli za našimi zády a nedali o sobě vědět. Byli jsme rádi, že z nás někoho nesrazili, a ještě navíc se rozčilovali, jako by jim patřil svět.
Jinak jsme se s většinou cyklistů, na cestě našeho putování, zdravili.
No a pak už jen autobusem z Lednice do Břeclavi, náhradní autobusovou dopravou do Hodonína a vlakem z Hodonína do Přerova.
Jak vidíte byl to na zážitky bohatý výšlap, děkuju Karlovi a Jarmilce, za zorganizování výšlapu a všem ostatním za milou společnost.
Těším se na další akce. Ta nejbližší bude oslava Vraťových 70. narozenin v "našem klubu" - Kyjovjance, 12.10.2021.
Na dokreslení pár fotografií.
Fotili: Jarmilka K., Věrka O., Hanka B., Milan C., Radek S. a moje maličkost (snad jsem na nikoho nezapomněl).
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • letos v září
  • 82 zobrazení
enigma3
Na akci zahráli Rendez-fou, Renata Moravcová a host. Zde bych se zeptal, která byla Renata Moravcová a jak se jmenuje ta, která ani nebyla uvedena na programu? Počet snímků je finální, zde nebylo foceno na negativ.
Kategorie: kulturaudálosti
více  Zavřít popis alba 
  • 21.9.2021
  • 15 zobrazení
enigma3
Konečně se naskytla příležitost slyšet naživo Choroše spolu s jejich rezobasem - to je ta velká basová kytara. Po nich vystoupily další dvě formace. Fotky budou působit poněkud neobvykle. Počet snímků opět není konečný, ještě budou snímky z negativu.
Kategorie: kulturaudálosti
více  Zavřít popis alba 
  • 17.9.2021
  • 21 zobrazení
sunkacek
Rozhodně ta hezčí část - Janův hrad, Minaret (těch schodů!) a zámek Lednice.
Krásná, rozsáhlá zahrada, zajímavý akvadukt a skvělá turistická atrakce v podobě loděk. #cestování#toulavénohy#jižnímorava#příroda
více  Zavřít popis alba 
  • 16.9.2021
  • 2 zobrazení
Reklama