rfberoun2010
Havarijní stav střechy kostela Zvěstování Páně v Berouně, napadený dřevomorkou.
Fotografie © Alois Vašků
více  Zavřít popis alba 
  • 28.4.2010
  • 90 zobrazení
kreisingerovi
Švermov, dnes součást Kladna, je mé rodiště a místo, kde jsem prožil dětství. Fotky jsou z návštěvy 6.-7.8.2016, zejména z výletu na Vinařickou Horku. Další ukazují žalostný stav místního kostela Sv. Mikuláše.
více  Zavřít popis alba 
  • 7.8.2016
  • 45 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
jirka-suchomel
Památkově chráněné kostel svatého Jiří byl postaven na konci 18. století v barokním slohu. Má obdélný půdorys s trojboce zakončeným presbytářem. Hlavní oltář pochází z roku 1637. Dnes je ve velmi špatném technickém stavu. Kolem kostela byl hřbitov, dnes zaniklý, pár pohozených náhrobků lze ještě dnes najít.
více  Zavřít popis alba 
  • 19.11.2016
  • 101 zobrazení
kubao
Vydařený d.i.y. hudební festiválek v kostele sv. Jiří v zaniklé obci Pelhřimovy na Osoblažsku. Vydali jsme se v sobotu, stihli jsme Iru Mimosu, Oldřicha Janotu, Núku, Bratry Orffovy, The Ills a Noir Voir. Cestou jsme navštívili hřbitov v České Vsi, v neděli pak zříceninu kostela sv. Josefa v polském Pielgrzymówě a při rozvozu zkontrolovali stav opuštěného kostela sv. Josefa ve Staré Vodě.
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • 22.5.2016
  • 319 zobrazení
kamera-lbc
KŘIŠŤÁLOVÝ CHRÁM JIŘÍHO PAČINKA - NOC KOSTELŮ 2020 – KUNRATICE U CVIKOVA
Text ze stránek http://www.pacinekglass.com/:
„Kostel Povýšení svatého Kříže - Kunratice u Cvikova pátek 12. června 2020
Sklo se jako ušlechtilý materiál objevuje v kostelích, bazilikách a katedrálách po staletí, kdy barevnými vitrážemi prochází paprsky slunce a přes tisíce malých střípků vstupují do duchovního prostoru, který kdysi stvořily myšlenky a vize panovníků, umění jejich architektů a ruce šikovných stavitelů…
Stejně magickým prostorem je sklářská huť, ve které se snoubí krása ducha a kreativních myšlenek s uměním sklářských mistrů, kteří do žhavého materiálu vtělují svůj dech, pot a náročnou, ale krásnou práci…
Křišťálový chrám Jiřího Pačinka je pak unikátním spojením všech těchto atributů a nabízí návštěvníkovi ojedinělý a intenzivní vizuální zážitek, spočívající v symbióze bezmála dvě sta let starého sakrálního prostoru a současného uměleckého skla.
Přijďte shlédnout spojení křivek klasicistní architektury a světla s velkorozměrnými plastikami Jiřího Pačinka a jeho sklářských kolegů, inspirovanými faunou i flórou, hru tvarů, barev a optických efektů. Noc kostelů poskytne tu nejhezčí atmosféru a příležitost ke slavnostní prezentaci tohoto originálního projektu, který chce vedle uměleckého zážitku přinést a generovat obnovu technického stavu tohoto kostela formou dílčí finanční částky ze vstupného, která bude měsíc, co měsíc odváděna na transparentní účet spravovaný Římskokatolickou farností ve Cvikově.
Součástí akce bude také večerní sklářská tvorba Jiřího Pačinka v sousedící sklárně, během níž budete moci od 21.00 do 23.00 hodin, tedy v čase naprosto netypickém pro sklárnu, sledovat absolutní souhru jeho sklářského týmu a zrod působivého křišťálového díla!“
Konec citace.
Měli jsme velké štěstí, že jsme ve čtvrtek zajeli kvůli červené chobotnici a malé Aničce do Kunratic. Všimli jsme si, že je kostel otevřený. Technici tam zkoušeli ozvučení a lasery. Proti našemu vstupu nic neměli. Díky tomu máte možnost vidět fotografie ze čtvrtečního odpoledne a pak z akce samotné. M. Porš
více  Zavřít popis alba 
  • červen 2020
  • 39 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
kabel
Dne 27.5.2011 proběhlo zpřístupnění kostelů, kaplí a jiných modliteben a prostorů, kam se člověk třeba běžně nepodívá. A protože v Děčíně je takových míst několik, v prvním kostele sv. Frantika z Assisi jsme dostali poutnický pas a vzhůru dál. Husův sbor Církve československé husitské, Evangelický kostel, Thunovská hrobní kaple sv. Jana Nepomuckého. Dál lahůdka v podobě kostela sv. Václava - běžně veřejnosti nepřístupného pro jeho dezolátní stav. Následoval kostel sv. Václava a Blažeje, kostel Povýšení sv. Kříže a nakonec zámecká kaple sv. Jiří na Děčínském zámku. Vyráželi jsme kolem 20 hodiny a po 23 hodině naše úspěšná tůra po 8 místních církevních památkách skončila.
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • květen 2011
  • 82 zobrazení
jirka-suchomel
Farní kostel je v Bílenci připomínán již v roce 1352. Během třicetileté války byl zničen švédskými vojáky a na jeho místě byl v roce 1751 postaven nový kostel v barokním slohu. Ve druhé polovině dvacátého století nebyl udržován, chátral, a byl několikrát vykraden. V roce 1996 proběhla oprava střechy, která však nezabránila dalšímu zhoršování stavu krovu.
Kostel je jednolodní stavba s půlkruhově zakončeným presbytářem a se zaoblenými nárožími, která jsou zdůrazněna pilastry s římsovými hlavicemi. Fasády byly před svým zničením členěné lizénovými rámci. Před západní průčelí mírně předstupuje věž. Interiér osvětlují obdélná, segmentově zakončená okna zdobená štuky a supraportami. Presbytář je zaklenutý valenou klenbou s výsečemi, ale v lodi je strop plochý na vysokém fabionu. Kruchtu nesou dvě pole křížové klenby a ve třetím vede schodiště na věž.

K vybavení kostela před jeho vykradením patřily hlavní portálový oltář z roku 1752 a dva boční oltáře z roku 1796, kazatelna, sochy svatého Augustina, svatého Prokopa, svaté Moniky a svatého Vojtěcha ze druhé poloviny devatenáctého století a také nefunkční varhany.
více  Zavřít popis alba 
  • 19.11.2016
  • 256 zobrazení
kostely
Bazilika sv. Prokopa v Třebíči vznikla v první polovině 13. století jako součást benediktinského kláštera, který v roce 1101 založili Litold Znojemský a Oldřich Brněnský. Je postavena v unikátním přechodném románsko-gotickém slohu. Katastrofou pro město a klášterní hrad bylo obléhání uherskými vojsky Matyáše Korvína v roce 1468. Klášter byl značně poškozen a bazilika vypálena. Klášter byl odebrán církvi, mniši byli vyhnáni a bazilika sloužila až do poloviny 18. století světským potřebám. V Bazilice zřídili pivovar a později i konírnu, zámeckou kuchyni a prádelnu. Do původního stavu uvedli kostel až Valdštejnové, po rekonstrukci arch. Kaňky na začátku 17. století. Opravdovými skvosty baziliky jsou např. bohatě zdobený hlavní vchod zvaný Rajská brána (Porta paradisi), kruhová okna v apsidě, zachované fresky v severní tzv. Opatské kapli nebo rozsáhlá trojlodní krypta. Bazilika měla původně pouze jednu věž, která byla v polovině 18. století nahrazena věžemi dvěma. Velké kouzlo má bazilika o Vánocích, kdy je zde vystaven betlém, jesličky a další sakrální umění... Jako součást objektu „kláštera s kostelem sv. Prokopa“ se bazilika stala roku 2002 národní kulturní památkou a o rok později v roce 2003 se společně s židovskou čtvrtí a hřbitovem se dostala na Seznam světového dědictví UNESCO. Více informací v odkaze. Foceno 31. prosince 2013. GPS 49.2168911N, 15.8735308E, mapa https://mapy.cz/s/1cTQ1
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 31.12.2013
  • 72 zobrazení
lotusesprit
Svojšín - Zámek byl postaven na místě starší stavby v roce 1723 za hraběte Jana Václava Příchovského a jeho matky Judity. Posledním majitelem Svojšína z rodu Příchovských byl František, v jehož době byl statek a zámek prodán v dražbě rytíři Josefu Bigattovi z Chebu. Ten bez dědice odkazuje Svojšín královskému bavorskému komorníkovi a generálporučíkovi Karlu Antonínu Junckerovi a ten si přidává k rodinnému jménu přídomek "Bigatto". Rodina držela panství do roku 1935, kdy po smrti Amálie Junckerové-Bigattové dědí Svojšín dr. Klement Podevile a vlastní ho do roku 1945. Po roce 1945 převzal zámek stát a zámek byl „využíván“ k nejrůznějším účelům. Krátkou dobu po válce jej měla pronajatý veleobec baráčníků, dále pak státní statky a obec Svojšín. Od roku 1990 do současnosti je zámek v majetku obce a je po rekonstrukci, iteriery zatím nijak nevybaveny, v části je turistická ubytovna a kavárna.

Tvrz Svojšín - Ctibor a jeho synové Oldřich a Beneda se píšou ze Svojšína už v roce 1177, což by znamenalo, že ve Svojšíně existovala jedna z našich nejstarších tvrzí, Nepřímo to potvrzuje i přítomnost románského kostela s panskou emporou. Tato tvrz pravděpodobně stála na jih od kostela. Rod ze Svojšína zaznamenal největší rozmach v 13. století, pocházeli z něj rytíři z Třebele, Volfštejna a Výškova. V polovině 13. století se tento rod stěhuje na hrad Třebel. Už v té době, nebo jen o pár let později, mohla vzniknout tvrz, jejíž zbytky našla náhodná sonda v roce 2008. Svojšín zůstává v majetku rodu ještě celé 13. a 14. století. Z tohoto rodu pocházel i Žižkův spolubojovník Petr Zmrzlík ze Svojšína. V 15. století přechází původně rozdělená ves na rod Paběnických, nebo také Nalžovských ze Svojšína. Do roku 1443 patří Svojšín Půtovi z Paběnic (Nalžovský ze Svojšína). Po něm panství dědí Mikuláš z Nalžov a na Svojšíně. Jeden z dříve jmenovaných je stavitelem novější tvrze, jejíž sklepení našel systematický výzkum v roce 2009. Objekt tvrze dle archeologického výzkumu zanikl požárem v roce 1713. Příchovští zde v roce 1723 staví nedaleko kostela a místa tvrze zámek.

Kostel sv. Petra a Pavla - Na základě stavební techniky s použitím velkých pískovcových kvádrů je stavba datována do poloviny dvanáctého století a náleží mezi nejvýznačnější památky svého druhu v jihozápadních Čechách. Vlastníci tribunového kostela, páni ze Svojšín se poprvé v české historii připomínají roku 1175 (Odalricus et Beneda de Suaysin). Děkanský kostel sv. Petra a Pavla byl již ve 14. století (1355) farním kostelem. Vedle kostela stávala ještě kaple sv. Michala. Původní románská budova, z níž zbyla věž, byla přestavěna v 17. století. Roku 1713 vypukl zde veliký požár a zničil většinu zařízení a mnoho cenných listin. V letech 1740-1766 byla vedle kostela postavena budova nové fary. Hřbitov, který se nacházel okolo kostela byl zrušen a za vsí zřízen zcela nový. 1. července 1781 byla Svojšínská farnost navždy povýšena na děkanství pražským arcibiskupem Antonínem Petrem, hrabětem Příchovským, který se narodil v zámku ve Svojšíně r.1707 a který zde v kostele byl pokřtěn. Z novějších přístaveb jest chodba z oratoře do zámku z pol. 18. století a hrobka rodiny Juncker-Bigatto z 2. pol. 19. století. Významná etapa v renovaci interiérů byla provedena v roce 1912.
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 23.7.2017
  • 184 zobrazení
uksostrava
Chodíme kolem nich na turistických stezkách, obdivujeme jejich architekturu i odolnost s jakou přetrvají v částo drsných podminkách našich hor. Nyní o nich víme něco více.

Přednáška magistry Romany Rosové z ostravského územního odborného pracoviště NPÚ byla velmi zajímavá . Paní magistra nás seznámila s historii a současým stavem dřevěných kostelů v našem kraji . V celé republice se jich dochovalo 38 z toho je jich 19 na Severní Moravě. V sousedním Polsku je jich 3,5 tisíc. U nás byly často vyhořelé a zničené stavby nahrazovány kamennými budovami . Taky jsme se dověděli něco o typech stavby i o vnitřní výzdobě. Nejstarší kostely byly bez věže, později v 16. a 17. století přibývala štenýřová věž. Stávala mimo kostel a kostelní lodí byla spojena krytou chodbou. Zvonicové patro bývalo vysunuté a opláštěné šindelem. V 18. století příjímaly stavby barokní tvary dle kamenných kostelů. Půdorys býval ve tvaru kříže, centrální(kruhový) i osmiboký. Objevovaly se barokní věže.
Vůbec nejstarší kostel je kostel bez věže a stojí v Hodslavicích – kostel sv, Ondřeje, první zmínka o něm je z r. 1383. Z kostela pochází Hodslavská madona socha z období krásného slohu. Nyní je v kostele její replika. Další kostel tohoto stylu stojí na Prašivé, kostel sv. Antonína. Malá věž se zvonem byla pořízena až v 19. století a taktéž nový oltář s obrazem sv. Antonína a varhany. Poté stal se poutním kostelem nejen pro Slezsko, ale i Moravu a Slovensko.
Kostely se štenýřovou věží.
Se začaly sta vět v 16. a 17, století . Věž s távala mimo kostel a kostelní lodí byla spojena krytou chodbou. Zvonicové patro bývalo vysunuté a opláštěné šindelem. Kolem kostela přibývaly ochozy (soboty) zprvu jen kryté později opláštěné. Jeden z nejstarších kostelů býval i na území Ostravy, v Hrabové, Kostel sv. Kateřiny. Byl postaven nejspíše již ve 14. století , první písemnou zmínku je z r. 1564. Po požáru 2. dubna 2002 zbylo pouze ohořelé torzo presbytáře a sakristie. Kostel byl obnoven v původní podobě a vysvěcen již r. 2004. Další najdeme v obci Guty , kostel Božího těla pochází z r. 1563. Kostel si zachoval všechny typické znaky středověkých sakrálních staveb. V 19. století byl několikrát opravován, avšak zachoval si svou původní goticko-renesanční podobu.
Kostely s hranolovou věží .
Najdeme je v Řepištích a v Albrechticích u Českého Těšína.
Novodobé kostely.
Pocházejí z 18. století napodobují zděné kostely. Kostel na Gruni je ovlivněn stavbou kostela v Bílé.
Nejmladší jekostel Cyrila a Metoděje na Hrčavě , v nejvýchodnější obci České republiky. Najdeme u nás i kostely z cela netypické. Právě kostel sv. Bedřicha v Bílé je kostel norského typu na jehož stavbu byla použitá zcela netradiční konstrukce typu „stavkirche“ – stožárová konstrukce.
No a řeckokatolický kostel sv. Prokopa a Barbory byl do Kunčic pod Ondřejníkem přenesen ze Zakarpatské Ukrajiny r. 1928. Je typickým představitelem podkarpatoruské kostelní architektury. Zajímavý ikonostas, je dokladem řeckokatolického vysvěcení. (text a fota M.Juřinová)
více  Zavřít popis alba 
  • 5.12.2014
  • 76 zobrazení
kire640
Několik údajů o navštívených památkách a místech:

Židovská čtvrť

Křivolaké uličky s dlažbou z říčních valounů, domky postavené v několika stavebních slozích a prorostlé mezi sebou, miniaturní dvory, nízké vchody, průchody, náměstíčko jako dlaň – židovská čtvrť je jako zmenšený svět. Je jedinou kompletně dochovanou židovskou čtvrtí v Evropě a jedinou židovskou památkou Unesco mimo území Izraele. V tomto miniaturním prostoru žilo v době nejhustšího osídlení více než 1200 obyvatel, kteří tvořili téměř šedesát procent třebíčského obyvatelstva. Měli svou radnici, chudobinec, špitál, školu, dvě synagogy a všude bylo spoustu obchůdků a dílen. Život tu ale pulsuje i dnes. Při cestě se můžete zastavit v několika kavárnách, vinárnách, hospůdkách a restauracích s živou hudbou, meditovat v čajovně a galerii nebo se ubytovat v jednom ze dvou pensionů.

Dům Seligmanna Bauera
Dům byl postaven krátce před r. 1798 Seligmannem Bauerem na tzv. Španělovském pozemku. Jeho význam a hodnota spočívá především v jeho přímém spojení s objektem Zadní synagogy. Nachází se v něm schodiště vedoucí na západní ženskou galerii. Majitelé domu byli trvale zavázáni udržovat ženám tento přístup volný.

V přízemí se nachází vetešnictví připomínající jednu z charakteristických činností, kdysi provozovanou židovským obyvatelstvem. V zadním traktu je umístěna moderně vybavená kuchyně, umožňující příležitostnou přípravu košer pokrmů.

První patro autenticky zobrazuje typické bydlení nepříliš majetné židovské rodiny v meziválečném období.

Židovský hřbitov

Nejstarší čitelný náhrobek pochází z roku 1630. Spočívá nad hlavou Elíši Samuela, jeho ženy Pivky a dcery Jehoshuy. Nedaleko od něj je nádherný klasicizující pomník se srdíčkem, pod kterým jsou podle legendy pochování milenci, kteří se při morové epidemií nechali oddat na smrtelném loži, aby spolu mohli být alespoň ve smrti. Asi deset metrů odtud po cestičce naleznete náhrobek s vyrytýma žehnajícíma rukama. Stejný symbol najdete na všech židovských hřbitovech. Zobrazoval se na náhrobcích příslušníků kněžského rodu kohanim, dnes rozpoznatelných ve jménech s kořenem k-n jako Kohn, Kohnberger, Kantor, Konrád, atd. Podle tradice se nesměli rituálně znečistit a přijít do styku s mrtvými a jejich ostatky se proto pochovávali do vnějších řad hřbitova. Dnes slouží tyto náhrobky k vymezení okraje starého pohřebiště. Nejtajemnější je v zadní části starého hřbitova, a můžete na něm číst tento nápis:

"Památník na hrob svatého muže, který před devadesáti lety posvětil Boží jméno, zbožného pana Rafaela, spravedlivého blahé pamětí. Jeho zásluha nechť posílí nás i příští generace. Tento památník byl obnoven 1. dne měsíce avu roku 1744."

Podle tradičního podání zachránil Rafael třebíčskou obec před morem. Sám přišel při morové epidemii o všechny příbuzné a rozhodl se zabránit dalšímu šíření nemoci vlastní obětí. Lehl si do hrobu, zasypal se hlínou a s modlitbou na rtech se rozžehnal se životem. Mor ustal jako mávnutím kouzelného proutku a Třebíčští Rafaelovi jeho statečnost nikdy nezapomněli.

Hřbitov je jako kamenná kninovna. Na náhrobcich najdeme spotstu symbolu spjaíycn sejmeny neoozííku (např. jména s kořenem B-r byla spojována s párem medvědů) nebo jejich vlastnostmi (lví nesoucí korunu jako symbol moudrousti). Nápisy často odpovídaly tvaru náhrobku. Tak na macevě stylizované jako brána, čteme o muži, kterému jeho dobročinnost otevře brány milosrdenství. Třebíčský židovský hřbitov je jako zrcadlo architektonických slohů - od malých barokních po klasicismus a velké obelisky z druhé poloviny 19. století. Mnoho jich patří rozvětvené rodině Subaků, která v Třebíči vlastnila velkou koželužnu.

Hebrejsky se hřbitovům říká DŮM ŽIVOTA ( bejt ha-chajim ). Toto paradoxní označení je vyjádřením víry, ve které se smrt dá chápat jako brána k životu. Názory na posmrtný život se ale v judaismu různí a často si i odporují. Všechny však spojuje důraz na život, ve kterém smrt hraje roli jeho sekundanta. Není jeho definitivním protikladem, ale součástí. O židovském přístupu ke smrti snad nejvíc vypovídají pohřební zvyky. Od roztržení roucha nad zemřelým po modlitbu za zemřelé ( kaddiš ). Do dalších podrobností vás rádi uvedou místní průvodci...

Bazilika sv. Prokopa

Třebíčská bazilika je jako zrcadlo odrážející z třebíčských lesů vlivy ze všech koutů Evropy. Vyrostla v době, kdy se ve Francii začaly k nebi vzpínat první gotické katedrály, ale v jižním Německu ještě stavěly chrámy podobná spíš antickým stavbám. Půdorys stavby kopíruje vzory z jižního Německa, portál se podobá portálu z vídeňského dómu, jeho výzdoba ale připomíná normanský vliv. Osmidílná klenba navazuje na stavební postupy z jižní Francie, střední okno v hlavní apsidě se podobá rozetě v Chartres u Paříže a postranní okna čerpají vzory z pozdní gotiky. Jedinečné prolnutí evropských vlivů na pomezí románského a gotického slohu vedlo v roce 2003 k zapsání stavby na seznam chráněných památek UNESCO.

Od chrámu k pivovaru a zpět

V době kdy byl Třebíčský klášter (kolem roku 1220) suverénním kulturním a mocenským centrem, rozhodl místní opat, že namísto původní dřevěné kaple vystaví největší moravský kostel (zůstal jen nejdelším). Během necelých dvaceti let vybudovala jihofrancouzská huť základy, kryptu, severní a jižní kapli, chór a severní předsíň, ale v roce 1241 byly stavební práce přerušeny. Předpokládá se, že byl změněn plán a od té doby se na stavbě začínají výrazněji projevovat gotické vlivy. Okna v prostoru hlavní lodě už mají protáhlý tvar, ale přesto víc než průhledy ke světlu připomínají střílny románského hradu. Podobně je to s plastikami ve sloupech hlavní apsidy. Některé sice nesou suverénní tahy kameníků, s nimiž vytvářeli bizardní masky a chrliče gotických katedrál, ale stále se v nespoutaném výrazu drží zpátky. Dokončení stavby se klade k roku 1260. K bohoslužbě pak sloužila asi dvěstě let. V roce 1462 byla vypálena a za své vzala nádherná osmidílná klenba, která byla plně nahrazena až o tři století později. S úpadkem Třebíčského kláštera řídnul i bohoslužebný život v bazilice a když odsud byli na začátku 15. století vyhnáni poslední mniši, začalo se kostela používat ke světským účelům. Bůh to těm neznabohům odpusť. V Bazilice zřídili pivovar a později i konírnu, zámeckou kuchyni a prádelnu. Do původního stavu uvedli kostel až Valdštejnové. Na začátku 17. století si z Prahy povolali architekta Kaňku, který se podílel i na stavbě chrámu sv. Víta. Kaňka navrhl barokní gotizující klenbu, která stavbě dodala specifický ráz. Od této doby se znovu využívá k bohoslužebným účelům a dnes je přístupná i veřejnosti.

Kaple a krypta

Vedle chrámových lodí se krčí opatská kaple s původními gotickými malbami. Jedná se o druhé nejstarší fresky na Moravě. Malby a ornamenty kompletně pokrývají vnitřní prostor kaple. Nejzajímavější je na celé věci fakt, že podobné malby zdobily dříve celý interiér baziliky. Muselo to vypadat jak v nějakém orientálním paláci. Nádhera!

Krypta je nejzachovalejší částí kostela. Byla postavena jako pohřebiště mnichům a zakladatelům kláštera, ale jejich ostatky dnes spočívají jinde. Strop podepírá 50 sloupů a polosloupů, jejichž hlavice zdobí rostlinné ornamenty, zvířata a fantastické obličeje. Co sloup to originál. Z krypty také vede tajná chodba, která má být vyvedena v nedaleké obci Sokolí. Mnozí v Třebíči věří, že je v ní zakopán poklad, který tu měli mniši před Husity ukrýt v 15. století. Nejcennější částí pokladu je zlatý Kristus v životní velikosti. Krypta se proslavila i ve filmech. Natáčela se zde např. i Markéta Lazarová.

Pivovar Dalešice

Ačkoli se v Dalešicích vařilo pivo již od konce 16. století, pivovar se dostal do širšího povědomí veřejnosti teprve před 35 lety poté, co si jej z více než 150 dalších objektů vybral režisér Jiří Menzel a na motivy Hrabalovy knihy natočil film Postřižiny. V té době byl již pivovar tři roky nefunkční a nezadržitelně chátral a to až do roku 1999, kdy jej získali současní majitelé. Ti jej díky citlivé rekonstrukci zachránili a od roku 2002 se u nás opět vaří pivo.

Z historické části pivovaru je zřízeno unikátní Muzeum rakousko-uherského pivovarnictví a na místě původní sladovny je dnes příjemná nekuřácká restaurace, kde si kromě dalešického piva pochutnáte na poctivých jídlech pivovarské kuchyně. Ve stylových prostorách historické budovy, kde mimo jiné zasedala filmová správní rada pivovaru, dnes organizujeme svatby, oslavy a netradiční firemní akce. Součástí areálu je také poetický hotel ideální pro romantický víkend, rodinný pobyt či cyklistickou dovolenou. Během celého roku pořádáme nejrůznější kulturní, sportovní a gastronomické akce.

Mohelenská hadcová step

Mohelenská hadcová step je národní přírodní rezervace tyčící se nad meandrem řeky Jihlavy nazývaným „Čertův ocas“. Leží nedaleko obce Mohelno v okrese Třebíč v místních lokalitách Mohelnská step na levém a Čertova hráz na pravém břehu. Rezervaci spravuje CHKO Moravský kras, i přes to, že se v něm přímo nenachází. Rezervace má rozlohu 59,23 ha, z čehož 50,34 ha tvoří zvláště chráněné území. Hadcová step patří k jedné z nejcennějších lokalit v České republice i v Evropě. Nadmořská výška zde kolísá od 260 m n. m. do 385 m n. m. Mohelenská step byla vyhlášena rezervací 31. prosince 1933, a to kvůli rozmanitosti fauny a flory, kterou způsobuje hadcové podloží. Hadec neboli serpentinit je silně bazická tmavozelená či černozelená hornina dobře akumulující teplo. Hadcové půdy jsou bohaté na hořčík, ale velmi chudé na živiny. V kombinaci s nedostatkem srážek má tento substrát nepříznivé účinky na mnoho druhů rostlin a způsobuje například nanismus.

Na území stepi se nachází kriticky ohrožená podmrvka hadcová (Notholaena marantae), sleziník nepravý (Asplenium adulterinum) a ze živočichů kudlanka nábožná (Mantis religiosa), ploskoroh pestrý (Libelloides macaronius) a ještěrka zelená (Lacerta viridis). Bylo zde také zjištěno 91 ze 107 středoevropských druhů mravenců.
více  Zavřít popis alba 
  • únor 2016
  • 151 zobrazení
Reklama